Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Pramen: Státní ústav památkové péče a ochrany přírody Praha (SÚPPOP) resp. Ústredie štátnej prírody Bratislava (ÚŠOP)

Národní parky a chráněné krajinné oblasti

V posledních desetiletích byly v krajině postupně likvidovány ostrůvky ekosystémů, blízkých přírodě, které byly extenzívně obhospodařované a které znamenaly záchytné body biologické diverzity (mokřiny, remízky, lužní loučky, pastviny, slepá ramena apod.) v intenzívně využívané krajině.

Pouze v České republice bylo odstraněno ze zemědělské krajiny 240 tis. ha mezí, 20 % luk, více než 4 tis. km liniové zeleně, 3600 ha rozptýlené zeleně, vysušena většina mokřadů, napřímena většina toků atd. Mokřady byly vysoušeny bez ohledu na to, že v našich podmínkách reprezentovaly velmi produktivní systémy s významným vodohospodářským aspektem. Tímto způsobem byl zničen přirozený biotop mnoha rostlin a živočichů.

Na území ČSFR je ohroženo 50 % druhů ryb, 72 % obojživelníků, 77 % plazů, 62 % ptáků, 65 % savců, 21 % druhů hmyzu atd. Podobně je tomu u rostlin. Nelze přitom spoléhat na to, že záchranu genofondu zajistí dnešní síť chráněných území. Více než 75 % těchto území je dnes více či méně poškozeno, z toho více než 25 % ireverzibilním způsobem. Zároveň se přemnožují některé druhy živočichů, např. potkani, hraboši, ale také jelení zvěř a některé plevelné druhy rostlin, z nichž mnohé jsou příčinou alergických onemocnění.

1.6 Kvalita životního prostředí v obydlích a na pracovištích

Kvalita ovzduší uvnitř obydlí a dalších typů budov do značné míry závisí na kvalitě vnějšího ovzduší. Kromě SO₂ a ozónu je koncentrace ostatních škodlivých látek v budovách obvykle vyšší než ve vnějším prostoru. Vedle oxidu uhličitého a oxidů dusíku se jedná především o organické sloučeniny, uvolňované z nátěrů, laků, čistících prostředků atd. Zvlášť škodlivá sloučenina je formaldehyd, uvolňovaný z nábytkových pryskyřic a textilních apretur. V některých oblastech (zejména na Jáchymovsku a Jindřichohradecku) jsou budovy rovněž kontaminovány radonem, který se uvolňuje z jejich podloží nebo z materiálů použitých ke stavbě.

Kvalita pracovního prostředí závisí na charakteru technologických postupů i na organizaci práce. Negativní účinky mají zejména výpary škodlivých látek všeho druhu, hluk, vibrace a radiace. Koncem osmdesátých let se odhadovalo, že na rizikových nebo nevhodných pracovištích bylo zaměstnáno přibližně 428 tisíc obyvatel.

1.7 Využívání nerostných zdrojů a devastace krajiny těžební aktivitou

Při podzemní i povrchové těžbě se mění tvářnost i reliéf krajiny jednak vznikem hald nebo poklesem poddolovaných území, jednak zánikem a změnou celých regionů. Těžba v podhůří Krušných hor změnila celý region nesrovnatelným způsobem. Hlubinná těžba je příčinou indukovaných otřesů půdy, sesuvů a dalších pohybů hmot. Tyto změny se kombinují s ekologicky nevhodnými způsoby těžby, např. kyselinovým loužením při těžbě uranu atp. (viz diagr. 4)

V posledních dekádách vzrostla těžba rudných i nerudných surovin značnou měrou:

od r. 1937 se zvýšila těžba hnědého uhlí z 17,4 mil. t na 100 mil. t, v r. 1987, od tohoto roku se mírně snížila a v r. 1989 dosáhla 92,3 mil., v r. 1990 20 mil. t, těžba černého uhlí se zvýšila z 16,7 na 28 mil t v r. 1965, v r. 1985 činila 26 mil. t a v r. 1989 25 mil. t, v r. 1990 22 mil. t, těžba vápence vzrostla od r. 1955 dvojnásobně a těžba lomového kamene a kaolinu trojnásobně.

1.8 Znečištění životního prostředí jadernou energetikou

Následky těžby a úpravy uranové rudy. Nejzávažnějším rizikem je chemická těžba uranové rudy v ložisku Stráž pod Ralskem. V průběhu let 1970-1990 byla vtlačena do podzemí značná množství chemikálií (H₂SO₄, HNO₃, HF a NH₃) jak je patrné z diagr. 9, ohrožující rezervoáry podzemních vod. Uranový průmysl neprokázal, že má k dispozici prostředky ke spolehlivé likvidaci tohoto znečištění. V lednu 1991 zadal Federální výbor pro životní prostředí nezávislou expertízu s cílem posoudit podzemní loužení a zhodnotit navrhované varianty likvidace z hlediska vlivu na životní prostředí.

Po upozornění rakouských organizací na radiační situaci v okolí chemické úpravny MAPE Mydlovary se nezjistilo, že by mohlo docházet k reálnému ohrožení pracovníků MAPE nebo obyvatelstva.

Rizika radioaktivních odpadů (RAO). Vážné nedostatky ohrožující jak životní prostředí, tak provoz jaderných elektráren (JE), jsou následující:

- čs. jaderná energetika byla založena s předpokladem, že vyhořelé palivo bude odváženo do SSSR. V souvislosti se změněnými podmínkami, finančními podmínkami a uplatňovanou světovou praxí je nutné urychleně řešit skladování a trvalé uložení, respektive přepracování vyhořelého paliva a vysoce aktivních radioaktivních odpadů, a to včetně alfa odpadů po vyřazení jaderných elektráren. Bez dalšího odvozu budou současné mezisklady vyhořelého paliva zaplněny začátkem roku 1994,

- zpracování RAO vznikajících při provozu JE není vyhovujícím způsobem zajištěno,

- stavební povolení pro úložiště RAO v Mochovcích bylo vydáno bez hydrologického průzkumu staveniště a podrobného vyhodnocení vlastností podloží, tyto práce je nutno realizovat dodatečně, tím se opožďuje vydání "Limitů a podmínek konečného uložení RAO", a vyvstávají nové problémy při likvidaci jaderné elektrárny (A-1) Jaslovské Bohunice,

- zákonná úprava v oblasti zacházení s RAO je nedostatečná.

V současnosti zpracovává ČSKAE ve spolupráci s FVZP, FMH, MŽP ČR, SKŽP a dalšími institucemi podrobnou zprávu pro federální vládu o hospodaření s RAO v ČSFR.

Vliv JE Jaslovské Bohunice na životní prostředí

Komise pro hodnocení současného stavu uvádění jaderné elektrárny (A-1) Jaslovské Bohunice do klidu zjistila, že se zde potřebná opatření realizovala pouze částečně. Následkem toho došlo ke kontaminaci podzemních vod, které bylo zjištěno v r. 1989.

Byly zjištěny hodnoty radioaktivní kontaminace podzemních vod, sedimentů dna Dudváhu a Manivieru a břehů Dudváhu, které byly přibližně dvojnásobné, než hodnoty pozadí. Uvedená kontaminace však dosud nevedla k významnějšímu ohrožení obyvatel; podle stanoviska příslušné Hygienické služby celková zdravotní újma vycházející z hodnocení kolektivního dávkového ekvivalentu na území v okolí elektrárenského komplexu A-1 do vzdálenosti 100 km je velmi nízká, až prakticky zanedbatelná. Areál JE A-1 však představuje reálné riziko úniku velkých množství radioaktivních látek. Existují dokonce obavy, že případná havárie by mohla v budoucnosti zásadně změnit využívání lokality.

Odvoz vyhořelého poškozeného paliva a zpracování vysoce aktivních kapalných odpadů je prioritním problémem. Termíny odvozu vyhořelého paliva jsou ohroženy nehodou z 12. 5. 1991; v současnosti se prověřuje příčina, která k nehodě vedla, i funkčnost zařízení na úpravu paliva.

Postup při likvidaci JE A-1 brzdí nedostatek finančních prostředků, předpokládané náklady v letech 1991- 1997 se odhadu jí na 900 mil. Kčs, v průběhu provozu JE se nevytvářely fondy na její likvidaci; rozvinuté státy zahrnují do ceny elektřiny z JE náklady na tuto činnost i na hospodaření s RAO. Nejsou vyřešeny ani klíčové problémy snížení radiačních rizik, likvidace JE ne ní řádně zajištěna organizačně ani legislativně. FMH společně s FVŽP a ČSKAE předloží federální vládě podrobnou analýzu a návrhy na další postup.

1.9 Škody na životním prostředí, vzniklé v souvislosti s okupací Československa sovětskými vojsky v letech 1968 až 1991

Pobytem sovětských vojsk na našem území vznikly závažné škody na půdě, vodách (včetně podzemních vod a zásob pitné vody), na lesích a dalších složkách životního prostředí; jejich kvantifikace není dosud ukončena. Podle metodiky, která byla schválena zmocněnci obou vlád, by měly být škody vyčísleny k 1. 12. 1991. Výsledkem značného tlaku sovětské strany na urychlení výpočtu a oznámení škod do konce června 1991 bylo rozhodnutí, že k tomuto datu bude proveden předběžný kvalifikovaný odhad výše ekologických škod. Sovětští odborníci odhadují výši ekologických škod na přibližně 200 mil. Kčs. Podle zprávy předsedy Smíšené čs.-sov. komise pro ekologické aspekty odsunu sovětských vojsk z území ČSFR ze dne 2. 7. 1991 jsou celkové pohledávky za celé území ČSFR 3 411 000 000 Kčs. V této částce nejsou zahrnuty "technicky nezajištěné hydrogeologické asanační práce", jejichž výši zpráva uvádí jako 5 046 600 600 Kčs. Existují ovšem známky toho, že po podrobnějším zmapování způsobených škod bude jejich skutečná výše (a nákladů na jejich odstranění) daleko vyšší než je uvedená částka.

1.10 Devastace historických sídel a památek

ČSFR je státem s velkým počtem kulturních památek všeho druhu. Pouze na území České republiky je zaregistrováno 35 tisíc historických nemovitostí a památníků. Na jejich rekonstrukci a generální opravy se vydával relativně velký objem finančních prostředků, bohužel, téměř vždy jen na velké akce. Opomíjení malé údržby vedlo ve většině případů k rychlému chátrání a devastaci budov ve velkém rozměru. Od r. 1958 bylo přibližně 10 % budov vyňato z památkové ochrany, většinou proto, že byla porušena jejich statika, stovky dalších budov byly zničeny nevhodnou rekonstrukcí. Historická jádra měst jsou navíc ohrožena agresivními látkami z atmosféry, vibracemi automobilů, železniční dopravou a necitlivou stavební činností. Postup chátrání budov je přitom mnohem rychlejší, než tempo, ve kterém mohou být renovovány. Škody, vznikající vlivem agresivního ovzduší na kulturních, architektonických a urbanistických památkách evropského významu se pouze na území Prahy odhadují na 2 mld Kčs ročně.

2. DŮSLEDKY ZMĚN ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

Popsané skutečnosti, charakterizující stav znečištění a degradace životního prostředí v ČSFR, mají tyto odvozené důsledky:

Klimatické změny. Zvyšují se průměrné i extrémní teploty ve městech a průmyslových aglomeracích, snižuje se také vlhkost atmosféry a klesá intenzita slunečního záření. Mikroklimatické změny zvyšují četnost a trvalost inverzních situací, které jsou charakteristické především pro špatně provětrávané kotliny, zejména pro podkrušnohorskou oblast, Prahu a údolí Váhu a horní Nitry. Uvedené jevy mohou ovlivňovat také klima v regionálním a kontinentálním měřítku, a to zvláště prostřednictvím změn vzdušného proudění a oběhu vody v atmosféře.

Kontaminace potravních řetězců a kumulování nebezpečných látek v prostředí. Škodliviny, uvolňované činností člověka do prostředí i jejich rezidua v prostředí přetrvávají a kontaminují potravní řetězce a kumulují se ve složkách životního prostředí systémem vzduch/voda/půda. Toto platí zejména o chemicky stabilních organických látkách (např. PCB), těžkých kovech a radioaktivních prvcích s dlouhým poločasem rozpadu. Riziku jsou vystaveny zejména organismy, tvořící vrchol potravní pyramidy.

Vedle kouření se na zhoršování zdravotního stavu obyvatelstva podílí působení škodlivých látek z ovzduší a spotřeba potravin výrazně kontaminovaných širokou škálou cizorodých látek, často s kancerogenním efektem. K závažným nálezům patří zvýšení obsahu olova, kde se hodnota denního přívodu potravou a vodou blíží 90 % přijatelné denní dávky (ADI acceptable daily income). I při velmi nízkém konzumu zeleniny vyčerpáváme více než 85 % ADI u dusičnanů. Tento problém komplikuje nedostatek vitamínů ve stravě. Obecně nepříznivá skladba potravy významně umocňuje působení škodlivých vlivů prostředí.

Jak ukazuje diagram 10, předpokládané vyčerpání přijatelné denní dávky přívodem různých cizorodých látek je v naší populaci již značně vysoké. Při tom toto hodnocení nebere ohled na synergické působení jednotlivých kontaminantů potravního řetězce, kdy by se hodnota ADI u jednotlivých škodlivin měla snižovat několikanásobně, někdy i řádově.

Narušování pufračních a samočisticích vlastností ekosystému krajiny. Přirozené stabilní ekosystémy mají schopnost absorbovat škodlivé látky až po jistou "mez únosnosti krajiny". Tato schopnost je na rozsáhlých územích našeho státu oslabena, tím roste problém s ukládáním nevyužitelných odpadů, a to i odpadů inertních.

Narušování hydrologického systému krajiny; zánik lesů a zhoršování jejich stavu, odstraňování zeleně a mokřadů, pěstování nevhodných plodin, nevhodná orba, meliorace, napřimování toků vedou ke snižování retenční schopnosti krajiny. Důsledkem je rychlejší odtok vody z krajiny, který se projevuje buď povodněmi nebo poklesem minimálních průtoků. Dochází k trvalému poklesu hladiny podzemních vod v rozsáhlých oblastech našeho státu, zejména v jižních Čechách, na jižní Moravě a ve východních Čechách, a na více místech na Slovensku.

Pokles přirozených reprodukčních schopností krajinných systémů. Dosud popsané jevy vyúsťují do stresového stavu biosféry a do narušení ekologické stability a estetické hodnoty krajiny a do ochuzování zděděného přírodního bohatství; jedná se především o rozklad přirozených ekosystémů a fatální mizení ekotypů, ochuzování genofondu, nešetrné čerpání neobnovitelných zdrojů, ne šetrné využívání a nedostatečná reprodukce obnovitelných zdrojů, včetně půdy.

2.1 Důsledky změn kvality životního prostředí ve zdravotní, sociální, ekonomické a politické oblasti

2.1.1 Zdravotní stav obyvatelstva

Znečištění životního prostředí ČSFR zodpovídá do značné míry za výrazné zhoršení zdravotního stavu obyvatelstva, za snížení střední délky života, za vyšší úmrtnost v nižších věkových skupinách včetně dětí školního a předškolního věku, za silný růst výskytu alergií a zhoubných nádorů v dětském a mladém věku a narušení psychického zdraví části obyvatelstva.

Území, ve kterých zdravotní problémy úzce souvisí se stavem životního prostředí, zahrnují většinu velkých měst. Mezi nejpostiženější regiony pak patří severní Čechy a severovýchodní Morava, oblast horní Nitry a Ružomberok. Kumulace negativních důsledků se soustřeďuje do center měst a obcí nebo do úzce vymezených spádových oblastí V českých zemích jde o hlavní město Prahu, s přibližně 1,2 mil. obyvatel, Ústecko-chomutovskou a Ostravsko-karvínskou oblast zhruba po 0,5 mil. obyvatel, Brno s 371 tis. obyvatel, a dále oblasti Hradecko-pardubickou, Sokolovsko-karlovarskou, Plzeň a Mělnicko. V České republice tedy žije přibližně 2,5 mil. obyvatel v extrémně narušeném území, 3,3 mil. na silně narušeném prostředí (viz příloha). Na Slovensku se jedná především o Bratislavu, Košice, horní Nitru, Žiarsku kotlinu, údolí Váhu - Žilina, Ružomberok (viz mapa poškození životního prostředí), diagr. 11.

V Československu se začala očekávaná délka života lišit od většiny vyspělých států v polovině šedesátých let.

Nejpříznivějších relací v mezinárodním srovnání bylo u nás dosaženo podle podkladů OSN v r. 1964, kdy průměrná naděje na dožití obou pohlaví činila 70,7 roku. V dalších letech se však střední délka života při narození zkracovala a minima dosáhla v r. 1970, a to 69,6 roku. Československo kleslo z původního 11. místa mezi evropskými státy na místo 21.

Obrázek znázorňuje jak vzestup očekávané délky života v Norsku, Nizozemí, Islandu a Švédsku, tak stagnaci tohoto ukazatele v Československu, a zároveň úroveň, kterou rovnoměrným růstem dosáhlo Portugalsko, v šedesátých letech hluboko pod naší úrovní.

Střední délku života v některých státech uvádí následující tabulka:

Tabulka 18

Střední délka života v některých státech

Hlavním důvodem tohoto nepříznivého trendu je skutečnost, že se dosud nesnížila úmrtnost na chronická onemocnění u středního a vyššího věku podobně jako tomu je ve vyspělých státech.

Období relativního zhoršování zdravotního stavu obyvatelstva se kryje s obdobím poklesu kvality životního prostředí. V severních Čechách, Praze i v jiných místech byly nalezeny hladiny oxidu siřičitého, které překračovaly 2 500 ľg/m³ a trvaly během inverzí i více než 24 hodin. Koncentrace 1 000 ľg/m³, trvající několik dnů nebo dokonce týdnů nejsou v severních Čechách žádnou vzácností. Roční průměrné koncentrace SO₂ přitom nejsou v ČSFR výrazně vyšší, než činí doporučený limit, tj. 40 - 60 ľg/m³.

střední délka života při narození v letech 1960 - 1984

Zvlášť nepříznivý trend úmrtnosti vykazuje teplický region, což se připisuje vysokým emisím oxidu siřičitého a arsenu; průměrný věk se zde snížil o 3 až 4 roky ve srovnání s průměrnými hodnotami na ostatním území našeho státu. V severočeském regionu je obecně o 12 % vyšší dětská úmrtnost, než na ostatním území.

Podobné výsledky vyplynuly ze šetření, provedeného ve středních Čechách, v Neratovicích a Kralupech, kde jako srovnávací město byl vybrán Benešov. Děti do 15 let vykazovaly několikanásobný výskyt onemocnění dýchacích cest, nejvíce sinusitid. Vyskytovalo se zvýšené množství nezralosti kostí, podobně jako v polské slezské oblasti. Děti ve Slovenské republice byly podrobeny pravidelnému sledování v Bratislavě, Žiaru n. Hronom, Dolném Kubíně, Prievidzi, Jelšavě, Lubeníku, Rudňanech a Košicích ve vybraných skupinách 7 až 10ti letých dětí, které v těchto oblastech žily nejméně 5 let. Výsledky prokázaly zvýšený výskyt onemocnění dýchacích cest a alergií ve všech průmyslových oblastech, dále onemocnění trávicího traktu, choroby neurologické a poruchy smyslového ústrojí.

Při sledování dětí, žijících v okolí Příbrami, bylo v jejich krvi nalezeno více než 300 ľg Pb/l l krve, tato hodnota se přitom považuje za intoxikaci: změny na buněčné úrovni lze pozorovat již při hladině 60 ľg Pb/l l krve. Zvýšené koncentrace olova byly nalezeny i v zubní tkáni dětí, u chlapců, kteří žijí v blízkosti elektráren (zejména v Novákách) byly nalezeny zvýšené hladiny arsenu v krvi, moči a ve vlasech.

ČSFR patří mezi státy s vysokou úmrtností na nádorová onemocnění, zvláště vysoký výskyt tohoto onemocnění je na území České republiky. Hodnotíme-li toto území samostatně, má nejvyšší úmrtnost na nádorová onemocnění v Evropě. Na území Slovenské republiky je naproti tomu podstatně vyšší úroveň úmrtnosti na respirační choroby.

Kvalita životního prostředí, 1987

Okresy s nejdelší a nejkratší délkou života při narození a střední délka života ve věku 60 let (muži 1981 - 1985)

Okresy s nejdelší a nejkratší délkou života při narození a střední délka života ve věku 60 let (ženy 1981 - 1985)

Pravděpodobnost úmrtí mezi věkem 40 až 60 let, muži, 1981 - 1985

Pravděpodobnost úmrtí mezi věkem 40 až 60 let, ženy, 1981 - 1985

Střední délka života ve věku 60 let, muži, 1981 - 1985

Střední délka života ve věku 60 let, ženy, 1981 - 1985

Příloha 1

Obyvatelstvo ČR žijící v jednotlivých třídách úrovně životního prostředí