Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY 1991

VI. v. o.

Vládní návrh

Daň z přidané hodnoty (dále jen "daň") je nepřímou daní, která postihuje prodej zboží a poskytování služeb v tuzemsku v rámci podnikatelské činnosti a dovoz zboží a služeb (dále jen "dodávky") způsobem a za podmínek vymezených v tomto zákoně. Daň je součástí úhrady dodávek a je uplatňována opakovaně bez ohledu na počet stupňů, kterými dodávka prochází.

Subjekty daně jsou právnické a fyzické osoby, které jsou povinny platit daň. Pro účely tohoto zákona jsou subjekty daně plátci a poplatníci.

Plátci daně jsou právnické a fyzické osoby, které provádějí v tuzemsku podnikatelskou činnost a jejichž obrat za předchozí rok překročil ...... Kčs a osoby provádějící podnikatelskou činnost, které se registrují jako plátci na vlastní žádost. Pokud zahájil podnikatel svou činnost v průběhu kalendářního roku, přepočte se dosažený obrat za tuto část roku pro účely určení limitu na celý kalendářní rok.

Poplatníky daně jsou právnické nebo fyzické osoby, které nejsou registrovány jako plátci daně.

Subjekty daně při dovozu jsou plátci i poplatníci daně, kteří dovážejí zboží do tuzemska.

Dani podléhají veškeré dodávky.

Dani z přidané hodnoty podléhá také použití zboží a služeb, původně určených pro účely podnikání, pro vlastní spotřebu podnikatele, jeho rodiny, zaměstnanců, společníků, podílníků a nebo pro účely přímo nesouvisející s podnikatelskou činností.

Daňová povinnost vzniká dnem dodání zboží nebo poskytnutí služby uvedeným na účetním dokladu, popřípadě dokladu o vnitropodnikovém použití zboží.

Daňová povinnost při dovozu zboží vzniká dnem rozhodnutí celnice o propuštění zboží do volného oběhu, při dovozu služeb vzniká dnem, kdy se služba začíná poskytovat.

Základem daně je:

a) úhrada, kterou prodávající obdržel nebo měl obdržet od kupujícího při dodávce včetně spotřební daně,

b) v případě dovozu zboží součet celní hodnoty, cla a jiných dávek vybíraných při dovozu, spotřební daně a popřípadě i dalších nákladů, které jsou vynaloženy do doby než se zboží dostane do prvního místa určení v tuzemsku.

Pokud je některá ze složek základu daně vyjádřena v zahraniční měně, přepočte se tato měna na tuzemskou měnu podle kursu devizového trhu SBČS platného v den vzniku daňové povinnosti.

Sazby daně jsou určeny pro zboží a služby procentem z daňového základu. Tyto sazby platí i pro daň při dovozu.

Od daňové povinnosti je osvobozen vybraný okruh činností, a to především ty činnosti, u nichž lze velmi obtížně určit základ daně, například peněžní služby bank a pojišťoven, dále dodávky, které jsou z převážné části hrazeny státem nebo u nichž není zájem na dalším zvyšování úhrady.

Dodávky při vývozu nepodléhají dani s tím, že vývozce má nárok na odpočet předběžně zaplacené daně. Dodávka musí být přitom prokazatelně vyvezena.

Při dovozu budou od daně osvobozeny některé dodávky, na které se vztahuje osvobození od dovozního cla v souladu s platnou zákonnou úpravou v celní oblasti a vybraný okruh dodávek za podmínek stanovených v zákoně.

Nárok na odpočet předběžně zaplacené daně od vlastní daňové povinnosti má plátce daně dnem jejího vzniku. V případě, že předběžně zaplacená daň je vyšší než daňová povinnost plátce, má nárok na úhradu tohoto rozdílu od příslušného finančního orgánu. Nárok na odpočet má plátce daně i ve zvlášť vymezených případech, například při vrácení dodávky, jejím zničení a oprávněné reklamaci.

Při kombinaci činností, u kterých vzniká nárok na odpočet a činností osvobozených od daně, kde není nárok na odpočet, je možné odpočítat pouze tu předběžně zaplacenou daň, která se vztahuje k činnosti, která je předmětem zdanění.

Nárok na odpočet předběžně zaplacené daně nevzniká:

a) poplatníku daně,

b) plátci daně při nákupu zboží a služeb určených k činnostem osvobozeným od daně,

c) plátci daně při použití dodávek, původně určených k podnikatelské činnosti, pro vlastní spotřebu a pro účely nesouvisející s podnikáním a při nákupu osobního automobilu s výjimkou jeho nákupu pro další prodej,

Zvláštní způsob zdanění (průměrná sazba, paušál) bude stanoven pro plátce daně, kteří provádějí některé vybrané okruhy činností (například maloobchod, služby veřejného stravování a přechodného ubytování). Při použití průměrné sazby musí být dodržen princip, že tento způsob zdanění nesmí vést k dani podstatně odlišné od daně stanovené obecně závazným způsobem.

Uplatnění zvláštního způsobu zdanění je plátce povinen ohlásit finančnímu orgánu vždy k 1. 1. běžného roku a uplatňovat ho nejméně po dobu [... roků].

Plátce daně je povinen u dodávek vystavit doklad, na kterém bude jako samostatná položka uvedena daň.

Doklad o dodávce musí minimálně obsahovat tyto údaje:

a) obchodní jméno, sídlo, u fyzických osob místo podnikání a bydliště a identifikační číslo dodavatele,

b) obchodní jméno, sídlo, u fyzických osob místo podnikání a bydliště a identifikační číslo odběratele,

c) množství, obchodní označení a klasifikační označení zboží nebo služby,

d) den dodávky,

e) výši úhrady za realizované zboží nebo službu,

f) částku daně připadající na realizovaný prodej.

Plátce daně je povinen vést výkazy, ve kterých jsou uvedeny údaje rozhodné pro stanovení daně a základu pro její výpočet sestavené na základě údajů účetnictví.

Pokud subjekt daně překročí stanovenou částku obratu v předchozím roce (viz zásada č. 3), je povinen se do [........] následujícího roku registrovat u příslušného finančního orgánu jako plátce daně.

Subjekt daně se může registrovat jako plátce daně na vlastní žádost bez ohledu na dosažení hranice zdanitelného obratu.

Plátci daně jsou povinni ve stanoveném termínu a určeným způsobem sami daň přiznat na předepsaných formulářích, provést oprávnění odpočty z předběžně zaplacené daně a daň měsíčně odvést.

Poplatníci daně jsou při dovozu povinni ve stanoveném termínu a určeným způsobem sami daň přiznat, a to ústně nebo na předepsaném formuláři a daň ve stanoveném termínu zaplatit.

Sankce budou vyměřovány v těchto případech:

a) za nedodržení lhůt pro odvod daně,

b) za neodvedení nebo zkrácení odvodu daně,

c) za nesplnění povinnosti registrace a oznamovací povinnosti dle tohoto zákona.

V případě nesplnění povinnosti registrace a oznamovací povinnosti bude sankce stanovena pevnou částkou, v ostatních případech procentem z dlužné částky. Uplatněním sankce není dotčena povinnost zaplatit dlužnou daň ani trestní odpovědnost.

K datu účinnosti zákona o dani z přidané hodnoty se rusí platnost dosavadního zákona o dani z obratu včetně prováděcí vyhlášky a Sazebníku daně z obratu. Podle těchto předpisů se však budou posuzovat výsledky kontrol finančních orgánů, a to ještě 3 roky po zavedení daně z přidané hodnoty.

Po nabytí účinnosti zákona o dani z přidané hodnoty plátci daně odečtou daň z obratu zaplacenou při nákupu zboží pro podnikatelskou činnost, a to buď najednou a nebo po částech, pokud již zaplacená daň překročí částku...... Kčs. Podmínkou pro nárok na odpočet je provedení inventur k 31. 12. 1992.

Zákon o dani nabývá účinnosti dnem 1. ledna 1993.

V Praze dne 29. srpna 1991

Předseda vlády ČSFR

Čalfa v. r.

Ministr financí ČSFR

Klaus v. r.

Strategie ekonomické reformy, jejímž cílem je přechod ekonomiky ČSFR na podmínky tržního hospodářství počítá s komplexní daňovou reformou. Tento záměr federální vlády byl obsažen v jejím programovém prohlášení, v usnesení č. 342/1990 ze dne 14. 5. 1990 o postupu a zajištění ekonomické reformy a je i součástí scénáře ekonomické reformy ze září 1990.

Celková koncepce daňové reformy byla zpracována Federálním ministerstvem financí ve spolupráci s ministerstvy financí obou republik a schválena usnesením vlády ČSFR pod č. 532/1990 ze dne 2. 8. 1990. Postup daňové reformy byl projednáván na jednání Finanční rady ČSFR dne 22. 4. 1991, kde byla potvrzena nezbytnost její realizace k 1. 1. 1993.

Jedním ze základnách prvků daňové reformy je přechod na systém daně z přidané hodnoty, jejíž uplatňování je běžné v radě vyspělých zemí s tržní ekonomikou. Zavedení této daně v ČSFR bude základem pro sblížení našeho daňového systému s daňovými mechanismy uplatňovanými zejména ve státech Evropského společenství a dále nezbytným předpokladem pro odstranění jedné z administrativních bariér při zapojení ČSFR do celoevropských integračních procesů.

Ke zpracování zásad zákona o dani z přidané hodnoty (dále jen daně) bylo proto využito poznatků z analýzy uplatňovaných daňových zákonů a reforem v celé radě zemí a zejména ve státech Evropského společenství.

Návrh zásad byl zpracován pracovní skupinou složenou ze zástupců všech tří ministerstev financí. Zásady zákona vycházejí z předpokladu jednotného daňového systému v rámci ČSFR, což není v rozporu s posílením kompetencí republik. Rozdělení výnosu daně bude dáno rozpočtovými pravidly na základě politického rozhodnutí.

Stávající systém zdaňování formou daně z obratu nepůsobil a ani po změnách k 1. 1. 1991 nepůsobí dostatečně účinně jako aktivní nástroj hospodářské politiky státu. Do konce roku 1990 se orientoval pouze na pasivní vyrovnávání rozdílu mezi maloobchodní a velkoobchodní cenou spotřebního zboží. V souvislosti s realizací cenové liberalizace a propojením cenových okruhů k 1. 1. 1991 byl sice tento hlavní nedostatek odstraněn, nadále však není daň z obratu uplatňována na všechny subjekty působící v ekonomice a zejména na velkou část výkonů a služeb. Zásadní problémy řešené výjimkami jsou především u soukromých podnikatelů nezapsaných v podnikovém rejstříku. Stávající legislativní úprava umožňuje nejednotný výklad a tím i daňové úniky.

Systém daně z obratu dosud uplatňovaný v ČSFR je charakterizován tím, že se jedná o nepřímou spotřební daň, která zatěžuje prodej, popř. vnitropodnikové použití zboží a některé výkony. Daň se neuplatňuje u dodávek pro výrobní spotřebu a na vývoz a jsou jí zatěžovány jen ty výrobky a výkony, jež jsou uvedeny v Sazebníku daně z obratu, a to v přímé vazbě na Jednotnou klasifikací průmyslových oborů a výrobků. Daň z obratu se u téhož zboží uplatňuje pouze jednou. Okruh plátců daně je vymezen zákonem, nepatří sem zejména fyzické osoby - tzn. i podnikatelé nezapsaní v podnikovém rejstříku. Zákonná úprava daně z obratu je v působnosti federálního ministerstva financí, správa daní v působnosti ministerstev financí ČR a SR.

Přes změny provedené k 1. 1. 1991 v cenové a daňové oblasti, zejména odstranění záporné daně z obratu, sjednocení sazeb daně do čtyř pásem a propojení cenových okruhů, nevyhovuje upravený systém daně z obratu podmínkám přechodu k tržnímu hospodářství a především jeho plnému uplatňování.

Záměrem ekonomické reformy v daňové oblasti je nahradit dosud uplatňovaný systém daně z obratu systémem daně z přidané hodnoty a přiblížit se tak evropskému standardu i v daňové oblasti a vytvořit předpoklady pro zapojení ČSFR do celoevropského integračního procesu.

Daň z přidané hodnoty, která se uplatňuje ve většině vyspělých evropských států a zejména v zemích Evropského společenství, se výrazně lisí od daně z obratu. Tato daň je svou ekonomickou podstatou obecnou spotřební (nepřímou) daní, která zatěžuje konečného spotřebitele, ale odvádí ji dodavatel. Tato daň tedy postihuje veškerou veřejnou i soukromou spotřebu, tedy i vlastní spotřebu podnikatele a postihuje i dovoz. Protože z technických důvodů není možné vybírat tuto daň u spotřebitele, jsou plátci daně v zásadě všichni dodavatelé zboží či služeb (jak fyzické, tak i právnické osoby). Tato daň však nezatěžuje ani majetek ani důchod toho, kdo ji odvádí, protože plátci daně vystupují pouze v roli výběrcích této daně. Daň z přidané hodnoty se na rozdíl od daně z obratu vybírá po částech na jednotlivých fázích výroby a odbytu při prodeji a nákupu. Plátce daně má právo si odečíst od své daňové povinnosti tu částku daně, kterou zaplatil svým dodavatelům při nákupu zboží či služeb. Tíhu daně nese konečný spotřebitel v prodejní ceně nakoupeného zboží či služby. Všechny výrobky i služby jsou u konečného spotřebitele zdaněny stejnou sazbou daně bez ohledu na to, kolika stupni výroby nebo obchodu ke spotřebiteli prošly.

Hlavní výhody zavedení systému daně z přidané hodnoty lze stručně charakterizovat takto:

- Daň je neutrální ke konkurenci (nerozlisuje, zda se jedná o podnik, drobného řemeslníka či obchodníka) i vůči organizační struktuře podnikatele. Konečné zdanění vůbec nezávisí na počtu provedených transakcí od výrobce ke konečnému spotřebiteli, ale na celkové výši přidané hodnoty.

- Daň je neutrální k zahraničnímu obchodu, protože dovoz zboží je zdaňován ve stejné výši jako tuzemské zboží a export není zdaňován.

- Daň je transparentní, vylučuje jakoukoli nahodilost a zdaňuje jak služby, tak i zboží na všech stupních zpracování při prodeji a nákupu.

- Je čistou daní, protože dodavatel odvádí státu jen tu část daně, která připadá na jeho přidanou hodnotu. Daň tedy zatíží jedině a výlučně tu část hodnoty zboží či služby, kterou výrobce či obchodník přidal k hodnotě zboží či služby vytvořené předchozími dodavateli. Daní tedy bude zatížen pouze rozdíl mezi cenou při nákupu a požadovanou cenou zboží či služby.

- Systém daně, pokud je dobře promyšlen a důsledně realizován, nutí k daňové disciplíně a účinně zabraňuje daňovým únikům. Plátce daně si může odpočítat daň, kterou zaplatil při nákupu zboží či služby, pokud je nepoužil pro osobní spotřebu. Tento systém odpočtů předběžně zaplacené daně zároveň nutí všechny zainteresované podnikatele vést pečlivě záznamy o veškerých operacích a účtovat správnou cenu včetně daně a nutí je k daňové disciplíně.

- Systém daně z přidané hodnoty umožňuje změnou sazby daně realizovat záměry státu ve spotřebě určitého druhu zboží či služeb.

Zavedení této daně má však i některé nevýhody. I když je základní princip daně z přidané hodnoty ve své podstatě značně jednoduchý, bývá jeho pochopení i uplatnění v praxi dosti obtížné, jak ukazují zkušenosti z některých zemí. Vyžádá si to proto seznámení široké veřejnosti se systémem daně a důkladné proškolení širokého okruhu pracovníků z hospodářské i finanční sféry. Dále je třeba uvažovat s nárůstem administrativních prací spojených s evidencí daně, a to jak u dodavatelů, tak i odběratelů. Zkušenosti ze zemí, kde je již tento systém delší dobu zaveden, prokazují, že tento problém je možno úspěšně řešit pouze využitím výpočetní techniky. To si vyžádá zvýšené náklady spojené s přípravou a zaváděním systému této daně. Rovněž je třeba počítat s tím, že v počáteční fázi po zavedení daně z přidané hodnoty klesá dočasně daňový výnos pro státní rozpočet oproti předpokladu, což potvrzují zkušeností ze zemí, kde byl tento systém zaváděn.

Zvláštní místo v systému daně z přidané hodnoty bude patřit dani při dovozu. Pro tuto daň budou platit stejné sazby jako pro daň z přidané hodnoty. Daň bude vybírána jednorázově orgány celní správy společně se clem, tato úprava vyžaduje změnu ústavního zákona. Subjektem daně budou plátci i poplatníci, tj. právnické a fyzické osoby, které zboží dovážejí. Ustanovení o dani při dovozu budou součástí zákona o dani z přidané hodnoty.

Vybrané zboží spotřebního charakteru bude obdobně jako v ostatních státech uplatňujících systém daně z přidané hodnoty zatíženo tzv. spotřební daní. Tato daň by měla být uplatněna u piva, vína a medoviny, lihu a lihovin, tabákových výrobků a uhlovodíkových paliv a maziv. Spotřební daně se vybírají jednorázově pevnou částkou na jednotku množství, místo a způsob výběru těchto daní bude stanoven přímo v zákoně o spotřebních daních pro jednotlivé druhy výrobků. Spotřební daň je součástí základu pro výpočet daně z přidané hodnoty ve všech navazujících stupních.

Podstatu mechanismu zdaňování formou daně z přidané hodnoty lze názorně dokumentovat na příkladu: