Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky

VI. v. o.

Zpráva

místopředseda vlády ČSFR a ministra zahraničních věcí ČSFR J. Dienstbiera o československé zahraniční politice

říjen 1991

Činnost FMZV navazuje na programové prohlášení vlády z 3. července 1990. Soustřeďuje se na zabezpečení mírových mezinárodních podmínek příznivých pro demokratický a hospodářský rozvoj ČSFR.

Zahraniční politika není pouze záležitostí ministra zahraničních věcí a diplomatů. Podílejí se na ni ústavní činitelé federace i republik, ministři, poslanci, činitelé měst a obcí, podnikatelé i jednotliví občané.

Zahraniční politika v demokratickém státě přestala být kabinetní záležitostí partajních byrokratů, stala se věci veřejnou. Ve většině demokratických států má zahraniční politika stabilní směr a obsah, na němž se v zásadě shodují všechny rozhodující politické síly. To dodává zahraniční politice potřebnou transparentnost, umožňuje partnerům, aby se spolehlivě orientovali ve vzájemných vztazích, pochopili naše úsilí a směřování.

Po listopadové revoluci získala naše republika jedinečnou historickou šanci - rychle a úspěšně se začlenit do mezinárodního demokratického společenství. Jsme vnímáni jako stát, který může působit jako stabilizační prvek ve střední a východní Evropě. Získali jsme mnoho sympatií, setkáváme se s ochotou napomoci nám ke splnění této role.

To však vyžaduje, abychom se vypořádali s našimi vnitřními problémy v souladu s mezinárodními standardy demokratického státu a fungující tržní ekonomiky, abychom úspěšně a bez velkých odkladů dořešili naše státoprávní uspořádání.

Současná etapa vývoje mezinárodních vztahů má řadu nových rysů. Podstatně se odlišuje od nepřirozených bipolárních jistot předchozího období. Je ve znamení dynamických, rozsáhlých a někdy až chaotických změn. Klade velké nároky na hodnocení nových společenských fenoménů a na stanovení základních východisek pro zahraniční politiku každého člena mezinárodního společenství.

Po rozpadu bipolarity roste vzájemná závislost států, sílí potřeba vzájemné spolupráce. Vznikají však nová ohrožená vyplývající z napětí, která provázejí posttotalitní transformaci zemí střední a východní Evropy a SSSR: z růstu militantního nacionalismu, politického extrémismu, z nebezpečí občanských válek, ekonomického kolapsu, migračních vln. I přes tato nová rizika se celkově zvyšuje role politických a ekonomických faktorů při zajištění bezpečnosti státu a snižuje se role faktorů vojensko-technických. Vztahy důvěry, provázející rozpad blokové struktury, vyvolávají potřebu vysoké transparentnosti vojenské činnosti. Všechny státy jsou zároveň nuceny tak či onak reagovat na ohrožení globálního charakteru - nebezpečí nové polarity mezi Severem a Jihem, odvrácení ekologického ohrožení lidstva, boj proti organizovanému zločinu.

S růstem vzájemné závislosti států se v současném multipolárním uspořádání zvyšuje integrační a stabilizační úloha mezinárodních organizací jak v regionálním, tak ve světovém měřítku. Tento trend se výrazně prosazuje v evropské politice, kde organizace regionálního i subregionálního charakteru přispívají k zajištění bezpečnosti, posilování stability, k hledání mechanismů pro řešení sporů, konfliktů a krizí a organizování mezinárodní spolupráce. Zvyšuje se význam multilaterální diplomacie.

Československá zahraniční politika vychází z analýzy nových jevů v mezinárodní politice a přizpůsobuje tomu svůj postup. Orientuje se hlavně na politické přístupy k zajištění bezpečnosti státu v podmínkách multipolárního světového uspořádání. Vychází přitom z účelného kombinování bilaterálního a multilaterálního přístupu. Bezpečnost státu našeho rozměru v našem geopolitickém postavení závisí především na dobrých vztazích se sousedy, vytváření vazeb vzájemně výhodné spolupráce a odstraňování rušivých momentů a třecích ploch ve vzájemných vztazích. Snažíme se rozlišovat, co je ve vzájemných vztazích hlavní, perspektivní, a co je podružné, byť by se to z pohledu okamžiku jevilo jako důležité.

První období bylo ve znamení formulace plánů, záměrů a testování mezí našich možností. V druhém období už převládá každodenní drobná práce, provázející každé převádění záměrů a plánů do reality všedního dne. Při uskutečňování našich záměrů se plodně a konstruktivně rozvíjí součinnost FMZV s příslušnými republikovými orgány - s Vládním výborem pro mezinárodní vztahy ČR a s Ministerstvem mezinárodních vztahů SR.

Aniž bych chtěl přeceňovat výsledky, mohu konstatovat, že se nám dařilo hlavní zahraničně politické záměry uskutečňovat. Dynamický revoluční vývoj na východ od našich hranic nám usnadnil realizovat některé naše důležité záměry rychleji a značně oslabil hrozbu restaurace dogmatického totalitarismu. Postavil však nás a celé mezinárodní společenství před nové výzvy, zvýšil celkovou nestabilitu, ztížil orientaci ve spleti nových problémů.

Čeho jsme za necelé dva roky dosáhli?

- obnovili jsme plnou nezávislost a suverenitu našeho státu. Naším úsilím, jemuž se dostalo podpory od našich partnerů ve střední a východní Evropě, zejména Polska a Maďarska byly zrušeny totalitní mezinárodní struktury - Varšavský pakt a Rada vzájemné hospodářské pomoci

- z ČSFR byly před koncem června t. r. staženy všechny sovětské ozbrojené síly

- před dokončením je systém bilaterálních smluv s našimi sousedy zakotvující právně naše nové postavení v Evropě, rozšířeny o smlouvy s dalšími evropskými státy - Itálií, Francií. Jednáme o uzavření bilaterálních smluv s Rumunskem, Bulharskem a Španělskem

- rok 1991 je možno označit za čs. rok Evropy. Československo se začlenilo do nejvýznamnějších evropských mezinárodních struktur stalo členem Rady Evropy a stane se přidruženým členem Evropských Společenství

- ČSFR se aktivně podílela na rozvíjení helsinského procesu, zejména na jeho institucionalizaci. V Praze začal pracovat sekretariát KBSE

- ČSFR navázala kooperativní styky se západními bezpečnostní organizacemi - NATO a ZEU

- podpisem Společné deklarace ČSFR a USA upevnila čs. zahraniční politika transatlantickou dimenzi

- rozvíjením spolupráce v rámci "3" a Hexagonály se ČSFR aktivně prosazovala v subregionálním rámci

- zapojením do nejvýznamnějších mezinárodních finančních a měnových organizací, Mezinárodního měnového fondu, Světové banky, Evropské Banky pro obnovu a rozvoj, a navázáním dialogu s Organizací pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD), se Československo začíná začleňovat do světové ekonomiky.

Nedaří se vždy vše, čemu bychom měli věnovat pozornost, abychom využili šance, která se nám stále nabízí.

Měli bychom se více věnovat vnitřní koordinaci závažných zahraničních politických aktivit. Je v našem zájmu, aby různé instituce a různí činitelé nejednali s našimi partnery o stejní věci různými hlasy.

Průmyslově vyspělé země nám poskytují pomoc určenou k transformaci naší společnosti. Tato pomoc je mnohdy nedostatečně využívána prostě proto, že u nás špatně fungují mechanismy, které se o to mají starat.

Měli bychom věnovat větší pozornost a péči presentaci nového Československa v zahraničí, zlepšit informovanost našich partnerů o našem vývoji, našich problémech a našich záměrech. Chybí zkušení lidé, moderní technika, informační a propagační materiály, prostředky na ně.

Soudím, že by bylo účelné - s přihlédnutím k dosavadním poznatkům - více veřejně diskutovat o státních zájmech ČSFR v současných podmínkách. Čím více hlasů, čím více pohledů na tento problém, tím lépe.

Letošní rok znamená základní pokrok v našem úsilí o začleňování ČSFR do rozhodujících evropských organizací.

V únoru t. r. se ČSFR stala plnoprávným členem nejstarší mezivládní organizace - Rady Evropy. Členství v ní má zásadní politický význam. Potvrzuje demokratický charakter našeho státu a je předstupněm zapojení do Evropských společenství. Napomáhá uplatnění zásad právního státu, svobody jednotlivce a plurality politického systému. Přispívá k rozvíjení hodnot, které jsou uznávány jako společné evropské dědictví.

Podmínkou našeho vstupu do RE bylo podepsání Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, k čemuž došlo v lednu t. r. Tuto úmluvu je třeba ratifikovat nejpozději do 21. února 1992, nemáme-li své členství v Radě Evropy zpochybnit.

Rada Evropy za 42 let své činnosti shromáždila velké množství poznatků a zkušeností. Její smluvní systém zahrnuje 141 mezinárodních úmluv. ČSFR již přistoupila k Evropské kulturní dohodě a ke čtyřem úmluvám z oblasti uznávání dokladů o vzdělání. Ve FS byl schválen přístup k pěti úmluvám upravujícím spolupráci v oblasti trestního práva. V dohledné době přistoupí ČSFR k Evropské chartě místní samosprávy.

Mezi hlavní priority zahraniční politiky ČSFR patří začlenění do Evropských společenství. 20. prosince 1990 jsme jako první země střední a východní Evropy začali jednat o přidružení k této organizaci, jednání v těchto dnech vrcholí, k parafování dohody o přidružení by mělo dojít v listopadu a k podpisu v prosinci 1991.

Asociační dohoda je závažným krokem ČSFR do prosperující demokratické části Evropy, což má velký význam politický a psychologický. Asociace poskytuje ČSFR důležité zázemí pro uskutečňování rychlé ekonomické transformace. Její asymetrické pojetí ve prospěch ČSFR umožní rychlé otevření trhu ES pro čs. výrobky. Přitom dojde,ke snížení bariér pro vývoz některých pro nás důležitých komodit, které ES považuje za citlivé (oceli, textilu, chemických a zemědělských výrobků). Uzavření asociační dohody nepochybně zvýší přitažlivost ČSFR pro zahraniční investory.

Je důležité připomenout, že podíl ES na čs. zahraničním obchodě po roce 1989 významně roste. V roce 1990, kdy začalo docházet ke změně teritoriální struktury čs. zahraničního obchodu, podíl obchodu s tržními ekonomikami dosáhl 49,6 %, z toho obchod se zeměmi ES 25 %. Za první pololetí 1991 dosáhl podíl obchodu se zeměmi ES již 34,4 %, z toho vývoz 40,1 %.

Svým významem bude dohoda o přidružení k ES patřit mezi nejdůležitější, které Československo ve své historii uzavřelo. Do deseti let vytvoří ČSFR a ES zónu volného obchodu. ČSFR bude moci využít finanční pomoci ES. ES pomohou politické, ekonomické transformaci v naší zemi, přispějí k posilování naší nové demokracie a vytvoření tržní ekonomiky. Zlepší se podmínky pro zaměstnávání čs. občanů v členských zemích ES.

Dohoda vytvoří též rámec pro politický dialog mezi ČSFR a ES, přispěje k vytvoření nových vazeb solidarity včetně sbližování pozic ČSFR a ES v bezpečnostních otázkách. Počítá se s dialogem na různých úrovních - nejvyšším stupněm budou setkání prezidenta ČSFR a předsedy Evropské rady a Komise ES. K dialogu na úrovni parlamentů bude docházet v rámci Parlamentního výboru přidružení, složeného z poslanců Evropského parlamentu a Federálního shromáždění ČSFR.

Statut přidružení bude předstupněm pro naší kandidaturu na přijetí ČSFR za plnoprávného člena ES.

Země ESVO patří též mezi naše významné ekonomické partnery, V prvním pololetí 1991 se podílely 9,5 % na čs. zahraničně obchodním obratu. Proto ČSFR přikládá velký význam sjednání dohody o volném obchodu s tímto seskupením a rozvoji dvoustranné i mnohostranné spolupráce. ČSFR usiluje o asymetrické pojetí dohody, zejména v oblasti celních koncesí. Dohoda má upravovat i podmínky vládních zakázek, hospodářské soutěže, subvencí apod.

ČSFR přikládá značný význam působení v subregionálních sdruženích států, která doplňují architekturu hlavních evropských institucí a jsou vytvářena podle konkrétních zájmů zúčastněných států.

Jde o "Trojku" (ČSFR, Maďarsko a Polsko) a Hexagonálu (ČSFR, Maďarsko, Rakousko, Itálie, Jugoslávie, Polsko).

"Trojka" získala, v relativně krátké době - v dubnu 1990 se konalo v Bratislavě první setkání - již svůj profil a své místo v systému evropských institucí.

V letošním roce se uskutečnila dvě setkání na nejvyšší úrovni - ve Visegrádě v březnu a v Krakově v říjnu. Přijaté dokumenty vyjadřují společná stanoviska všech tří zemí k závažným otázkám evropské politiky. Rozšiřuje se vzájemná spolupráce v oblasti politické, ekonomické i kulturní.

Nevytváříme nový blok. Účastnické státy si zachovávají svou identitu, spolupracují v oblastech, kde to odpovídá jejich zájmům. Závažné je, že rozvoj spolupráce mezi zeměmi "3" přispívá ke stabilizaci střední a východní Evropy.

Dalším subregionálním sdružením, na jehož činnosti ČSFR se aktivně podílí, je Hexagonála. Po přijetí Polska na summitu v Dubrovníku v červenci 1991 Hexagonála geograficky zahrnuje státy mezi Středozemním a Baltickým mořem. V jejím rámci fungují všichni členové "Trojky".

Hexagonála je užitečným nástrojem spolupráce na subregionální úrovni, pomáhá překonávat důsledky dlouhodobého rozděleni kontinentu. Z čs. iniciativy věnuje přednostní pozornost významným projektům infrastrukturního charakteru s cílem urychlit napojení naší země na dopravní a energetické systémy v západní Evropě. Byl vypracován projekt Ingolstadt-Litvínov a Tersr-Schwechat-Bratislava, dále projekt na rozšíření kapacity ropovodu Adria, projekt TRANSMED - doprava alžírského plynu do Evropy, projekty dálničního a železničního spojení a vysokonapěťového spojení s Rakouskem, SRN a Maďarskem. Hexagonála se zabývá též aktuální otázkou migrace.

Spolupráce se uskutečňuje v rámci 12 pracovních skupin. ČSFR je koordinátorem pro energetiku a pro kulturu, školství a mládež.

Hexagonála spolupracuje také v některých politických otázkách (spolupráce s ES, KBSE, RE, menšiny). ČSFR koordinuje oblast KBSE.

Vývoj ukazuje, že Hexagonála může přispět k řešení praktických potřeb účastnických států především na bázi projektů. ČSFR bude podporovat toto pragmatické zaměření. Konkrétní projekty umožňují, aby se na nich podílely i další státy, aniž by byly členy tohoto sdružení. Krize v Jugoslávii se projevila na činnosti Hexagonály. Ve spolupráci se svými partnery budeme hledat cesty k nejúčelnějšímu rozvíjení spolupráce v této nově vzniklé situaci.

ČSFR se zapojila do diskuse o aktuálních potřebách a nových možnostech evropské spolupráce. V červnu 1991 se v Praze konalo z podnětu prezidentů F. Mitterranda a V. Havla Shromáždění o evropské konfederaci, které posuzovalo situaci, jež se vytvořila v Evropě po rozpadu bipolárního uspořádání a zformulovalo v Závěrečném dokumentu řadu konkrétních námětů na rozvíjení spolupráce v oblasti energetiky, dopravy, spojů, životního prostředí, kultury a pohybu osob.

Velkou pozornost věnuje čs. zahraniční politika helsinskému procesu. KBSE v současné době zahrnuje 38 účastníků, z toho 36 evropských. Účast USA a Kanady dodává helsinskému procesu transatlantickou dimenzi, což má velký význam pro současné i nadcházející období.

Helsinský proces přešel do nové vývojové etapy. Projevil nemalou adaptační schopnost. Přelomem se stala konference na nejvyšší úrovni konaná v listopadu 1990 v Paříži. Přijala Chartu pro novou Evropu, a rozhodla o vytvoření nových institucionálních struktur. První zasedání Rady ministrů zahraničí v Berlíně v červnu t. r. vybavilo KBSE politickým mechanismem pro řešení politických krizí. Jeho fungování v jugoslávské krizi se může zdát nedostatečně přesvědčivé. Ale jestliže bojující strany mír nechtějí, pak ani nejdokonalejší organizace nemůže mír zajistit.

Helsinský proces se stal nedílnou a respektovanou části infrastruktury evropských organizací a rámcem pro řešení nových problémů na našem kontinentě. Svědčí o tom i přístup Evropských společenství, která iniciovala čtyři zasedání helsinského mechanismu k mimořádným událostem v Jugoslávii.

Čs. zahraniční politika trvale sleduje linii na posilování helsinského procesu. S tímto záměrem jsme předkládali svým partnerům memorandum z 9. 4. 1991.

Stojíme před úkolem rozvinout v nových podmínkách instituce KBSE tak, aby se začaly reálně podílet na vytváření prostoru bezpečnosti a spolupráce pro všechny evropské státy a za účasti USA a Kanady.

Usilujeme o to, aby se politická dimenze KBSE formovala kolem pražského sekretariátu. Praha by se měla stát jedním z politických center Evropy, což samo o sobě nese s sebou jisté bezpečnostní záruky. Prostor střední Evropy by se mohl stát jakousi institucionální základnou celoevropského systému čtyřúhelník Varšava, Vídeň, Praha a Budapešť by mohl postupně vystupovat jako partner Bruselu, respektive Strasburku. Rovnoměrnější institucionální rozložení center evropské politiky po celém kontinentu včetně jeho střední části by samo o sobě bylo důkazem nových politických poměrů v Evropě.

Humanitární dimenze KBSE by se mohla koncentrovat pod střechou Úřadu pro demokratické instituce, v nějž by se mihl proměnit nynější varšavský Úřad pro svobodné volby. To je důvod proč Československo - společně s Itálií, Polskem a Rakouskem vystoupila jako jeden ze spoluautorů návrhu předloženém na moskevské humanitární konferenci.

Ve Vídni bylo z rozhodnutí pařížské schůzky na nejvyšší úrovni zřízeno Středisko pro předcházení konfliktům. Připisujeme mu velký význam a soudíme, že by z něho mohlo být postupně zformováno centrum činnosti předcházející bezpečnostním ohrožením vojenské povahy a poskytující účastnickým státům služby při řešení případných sporů pokojnými prostředky - od zprostředkování po arbitráž.

Těmito otázkami se bude zabývat helsinská následná schůzka od března do června 1992, která bude završena novým setkáním na nejvyšší úrovni.

Pro její přípravu se koncem ledna 1992 v Praze se jde zasedání Rady ministrů zahraničí. ČSFR se až do dalšího jednání Rady stane jejím předsedou.

Předsednictví Rady nebude jednoduché. Je nutno počítat s možným pokračováním jugoslávské krize, na východ od našich hranic se mohou objevit nové státní útvary, které se budou ucházet o členství v KBSE, bude pokračovat stav nestability ve střední a východní Evropě, aktuálním bude řešení vztahů mezi evropskými institucemi. KBSE bude postavena před řešení nových problémů. Je v zájmu našeho státu, aby KBSE nacházel adekvátní odpovědi na existující i možné budoucí výzvy.

Pro upevňování důvěry v Evropě a posílení významu helsinského procesu má klíčový význam urychlená ratifikace Smlouvy o konvenčních ozbrojených silách, podepsané v listopadu 1990 v Paříži všemi signatářskými státy bez jakýchkoliv změn. ČSFR se této povinnosti již zhostila a jako první uložila ratifikační listinu.

Jednání o konvenčních ozbrojených silách ve Vídni pokračuje a zdá se, že helsinský summit v roce 1992 se může stát příležitostí k podpisu další významné odzbrojovací smlouvy.

Začíná též neformální příprava mandátu pro nové posthelsinské odzbrojovací a bezpečnostní fórum. Čs. delegace vystupuje ve funkci koordinátora a uplatňuje koncepci směřující k posílení bezpečnostního systému KBSE.

V nových podmínkách, které se vytvořily v Evropě rozpadem bipolární mocenské struktury, přikládá ČSFR velký význam určení svého vztahu k západním bezpečnostním strukturám - Severoatlantické alianci (NATO) a Západoevropské unii (ZEU).

Severoatlantickou alianci považuje ČSFR za jeden z klíčových faktorů existujícího systému evropské bezpečnosti. Její význam je dán i tím, že je nejvýznamnější organizací zajišťující přítomnost USA v Evropě.

ČSFR uvítalo významná rozhodnutí NATO, která formulují nový přístup aliance ke střední a východní Evropě a SSSR, zvláště deklaraci londýnského summitu NATO z července 1990. Prezident Havel jako prvý představitel zemí střední a východní Evropy před Radou NATO vystoupil. Zvláště připomenul vzájemnou závislost bezpečnosti a stability střední a východní Evropy a bezpečnosti zemí NATO. ČSFR uvítala, že tomuto tématu byla věnována pozornost v dokumentu, přijatém Radou NATO v červnu 1991 v Kodani.

Ve vztazích ČSFR k NATO došlo v letošním roce k významnému pokroku. K hledání odpovědí na nové otázky přispěla mezinárodni konference o budoucnosti evropské bezpečnosti, která se konala pod záštitou čs. ministra zahraničí a generálního tajemníka NATO v dubnu t. r. v Praze. Byl dohodnut mechanismus spolupráce, který zatím spočívá v politických kontaktech po linii FMZV a FMO, v konzultacích expertů, kontaktech našeho velvyslanectví v Bruselu s vedoucími činiteli aliance. Tato forma se osvědčila a vytváří základ pro rozvinutější formy spolupráce.

Za důležitý krok v tomto směru považujeme společné návrhy státního tajemníka USA J. Bakera a ministra zahraničních věcí SRN H. D. Genschera z 2. 10. t. r., ve kterých doporučují zakotvit institucionální vztahy NATO s novými demokraciemi ve formě Severoatlantické rady pro spolupráci. Společně s Polskem a Maďarskem jsme tyto americko - německé návrhy uvítali.

K otázce přidružení ČSFR k NATO jako k jedné z forem členství v Alianci je nutno říci toto: žádost v tomto smyslu jsme nepředkládali a předkládat nehodláme. Důvody k tomu jsou zcela zřejmé a není třeba je znovu podrobně rozebírat. Lze odkázat v této souvislosti na vystoupení prezidenta republiky na tiskové konferenci po návratu z USA 28. října t. r.

Přidružení - jako jedna z možných forem členství - není tedy na programu dne. Co naopak na programu je - to je institucionalizace vztahů NATO se státy střední a východní Evropy, včetně Sovětského svazu. V podstatě se jedná o jednu z neformálních podob přímého podílu nečlenských zemí NATO na práci Aliance, a to je přesně to, o co nám dnes jde.

To vše nevylučuje, že v případě akutního vojenského ohrožení bychom se k členským zemím NATO obrátili s žádostí o pomoc. Máme všechny důvody se domnívat, že by naše žádost nezůstala nevyslyšena.

Úsilí o úzkou spolupráci s NATO nepředstavuje v evropské politice ČSFR ani jednostrannou ani výlučnou orientaci. Rozvíjíme též vztahy se Západoevropskou unií a máme zájem o přidružení k této organizaci. Výsledkem dosavadních kontaktů se ZEU bylo vytvoření konzultačního mechanismu, podobného tomu, který se ustavil s NATO. Kromě výměn delegací a skupiny expertů probíhá pravidelná výměna informací mezi čs. ZÚ v Londýně a sekretariátem ZEU a ZÚ předsednické země a FMZV. Rada ZEU uvítaly čs. nabídku poskytnout rotu vojáků pro mírové sbory v Jugoslávii. Vyslání sborů ZEU do Jugoslávie však zatím není aktuální.

Hluboké změny probíhající v Evropě se odrazily v přijetí pařížské Charty KBSE, která ukončila éru konfrontace a rozdělení kontinentu. Po zásadních politických změnách v zemích střední a východní Evropy a poté, co 22 členských států NATO a VS v Paříži v listopadu 1990 slavnostně prohlásilo, že se již vzájemně nepovažují za protivníky, vynikl anachronismus Varšavské smlouvy. Její zánik se stal pouze otázkou času.

V důsledku aktivní politiky Československa, Polska a Maďarska se koncem února 1991 sešlo v Budapešti mimořádné zasedání Politického poradního výboru VS, po němž byl podepsán Protokol likvidující vojenské struktury a dohody Varšavské smlouvy k 31. březnu 1991.

ČSFR současně navrhla vypracovat Protokol o ukončení platnosti smlouvy, kterou byla organizace zřízena. Protokol byl podepsán všemi členskými zeměmi bloku 1. července 1991 v Praze.

V září 1991 byla rozpuštěna Rada vzájemné hospodářské pomoci. Do jejího zániku však nebyly uspokojivě vyřešeny otázky týkající se majetkoprávního uspořádání. Bude nutno o nich dále jednat.

Pokračuje proces vypovídání desítek mezinárodních smluv sjednaných mezi členskými státy bývalé RVHP. Zatímco Varšavská smlouva byla zrušena a nikdo neuvazuje o jejím nahražení jinou strukturou, ekonomické zájmy východoevropských zemí vyžadují nalézt účelnou strukturu pro vzájemnou spolupráci.

Čs. zahraniční politika usiluje o efektivnější zapojení ČSFR do osvědčených organizací mezinárodního společenství, zejména OSN.

Při koncipování naší politiky ve vztahu k OSN vycházíme z analýzy její dosavadní činnosti a z možnosti, které má tato organizace při řešení globálních problémů současného světa.

Doporučujeme uskutečnit reformu OSN zahrnující racionalizaci jejich institucí, odstranění duplicity jejich činnosti, zvýšení operativností agencií, fondů a programů. Podporujeme reformní úsilí některých států, např. USA a severských zemí. Zároveň však vystupujeme proti návrhům, které směřují k revizi Charty OSN. Domníváme se, že tento dokument je nutné především plně uvést v život a nikoli revidovat.

Za přelom ve vývoji OSN považujeme rozhodný postup Rady bezpečnosti při krizi v Perském zálivu. Odsouzení iráckého agresora, ekonomické embargo a posléze přijetí rezoluce umožňující použití síly k obnovení právního stavu posílilo rol i OSN v mezinárodním společenství. ČSFR podpořila opatření Rady bezpečnosti. Čs. jednotka se podílela na mezinárodní akci proti iráckému agresorovi. Byla přijata naše nabídka přispět 50 příslušníky ČSA do tzv. UN Guards, které jsou umístěny v severním Iráku na ochranu kurdských uprchlíků. Čs. experti působí v komisi OSN dohlížející na likvidaci iráckých zbraní hromadného ničení.

ČSFR bude podporovat mírotvorné aktivity generálního tajemníka OSN v ohniscích regionálního napětí. Rozšířili jsme naši pozorovatelskou účast v misi OSN v Angole. Vyšleme vojenské a policejní pozorovatele do mírové operace v Západní Sahaře. Jsme připraveni vyslat připravenou jednotku o síle praporu do plánované mírové operace v Kambodži.

Válka v Perském zálivu znovu naléhavě připomněla potřebu zdokonalení režimu nešíření moderních zbraňových systémů, zvláště zbraní hromadného ničení, i kontroly obchodu zbraněmi. Československo podporuje návrh na zřízení registru převodu konvenčních zbraní v rámci OSN. Tuto otázku spolu s přípravou Úmluvy o zákazu a likvidaci chemických zbraní považujeme za nejaktuálnější úkoly současných odzbrojovacích jednání v OSN.

Vítáme významné odzbrojovací iniciativy mnoha zemí, především pak iniciativy prezidenta Bushe na zmenšení jaderných arzenálů a likvidaci chemických zbraní. Za pozitivní posun stejným směrem považujeme též adekvátní sovětské kroky v této oblasti.

Za důležitou součást jaderného odzbrojení považuje ČSFR postupné omezení a zastavení všech jaderných zkoušek. Soudíme, že jaderné mocnosti by měly přijmout závazek o zákazu použití a hrozby použití jaderných zbraní vůči nejaderným státům.

ČSFR se aktivně zapojila do činnosti mezinárodních struktur, jejichž cílem je zpřísnit kontrolní režim zejména transferu materiálu, zařízení a technologií dvojího použití, kterých by mohlo být zneužito pro vývoj a výrobu jaderných, chemických a biologických zbraní.

ČSFR dodržuje závazky vyplývající z Úmluvy o zákazu vývoje, výroby a hromadění bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a jejich zničení. Jsme jedním z těch signatářů, kteří pravidelně poskytují OSN příslušné údaje.

Vrcholnou mezinárodní organizací sdružující intelektuální potenciál světa je UNESCO. Aktivně se podílíme na její činnosti. Domníváme se, že i tato organizace by měla být reformována podobně jako OSN. Podporujeme návrhy, směřující k zavedení efektivnějších pracovních metod, racionality a úspornosti v její činnosti.

ČSFR byla zvolena v loňském roce členem Komise OSN pro lidská práva. Stalo se tak poprvé v historii tohoto orgánu OSN. V letošním roce byl Petr Uhl poslanec SN FS zvolen za člena pracovní skupiny této Komise pro svévolné zadržení.

ČSFR se chce v Komisi pro lidská práva orientovat především na reformu kontrolních mechanismů v oblasti lidských práv. Nepouští ze zřetele ani palčivé problémy, mezi něž patří i porušování lidských práv na Kubě, k jehož odsouzení jsme se bezvýhradně připojili.

V letošním roce jsme se zapojili do spolupráce s úřadem Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky. Působnost regionálního představitele Vysokého komisaře sídlícího ve Vídní byla rozšířena na ČSFR a připravuje se přímé zastoupení Vysokého komisaře v Praze.

Podnikli jsme kroky k zapojení ČSFR do činnosti mezinárodního společenství v oblasti uprchlictví. Přistoupili jsme k ženevské úmluvě z roku 1951 a newyorskému protokolu z roku 1967 o postavení uprchlíků, který schválilo Federální shromáždění ČSFR 10. července 1991.

Také lidská dimenze helsinského procesu doznala v letošním roce významného rozvoje. Uskutečnila se konference v Moskvě, která přijala závažný závěrečný dokument. Nejdůležitějším výsledkem v rozvoji kontrolního mechanismu v oblasti lidské dimenze je přijeté obligatorních forem kontroly, spočívající v zapojení expertů a význačných odborníků z oblasti lidských práv.

Bilaterální vztahy ČSFR se zeměmi Evropy a Severní Ameriky doznaly po roce 1989 významného pokroku.

Zvláště intenzivně se vyvíjely vztahy ČSFR se sousedy, s členskými zeměmi ES a ESVO, jakož i s USA a Kanadou.

Charakteristickým rysem tohoto období je vysoká frekvence a úroveň setkání politických představitel, rozšiřování vzájemné spolupráce. Velká pozornost při všech jednání je věnována aktuálním politickým problémům, výměně názorů na vývoj situace ve střední a východní Evropě, v Sovětském svazu a otázkám, které vyžadují hledání nových odpovědí a řešení v mezinárodním společenství.