Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Demokraticky čistého řešení je dosaženo v návrhu tím, že volič nemůže oba hlasy kumulovat jako dva první nebo dva druhé hlasy, čili nemůže oběma hlasy se vyslovit pro jednu osobu. Tím je zajištěno, že druhé hlasy, odevzdané pro určitého kandidáta nemohou být jen kumulované první hlasy, ale musí jít o legitimní hlasy dalších voličů, těch, kteří se teprve svými druhými, "podpůrnými" hlasy přidali (jakoby ve druhém kole) k těm, kteří pro kandidáta odevzdali své první hlasy. I pro zvolení kandidáta na základě součtu obou hlasů stanoví § 39 návrhu určitou mez v počtu získaných hlasů, kterou musí kandidát překročit, aby bylo jeho zvolení politicky dostatečně reprezentativní.

To však samo o sobě není jediným smyslem dvou hlasů. Druhý hlas není prostě jen náhražkou druhého kola hlasování. Druhé kolo je totiž novou volbou, která ruší staré sazby voličů z prvního hlasování a vytváří nové. Naproti tomu, jestliže občané volí současně dvěma hlasy, vkládají do volebního mechanismu i svou představu o možném politickém pohybu, o možných politických aliancích a volebních aliancích, čímž nejen stimulují praktickou politiku, ale především také vůbec umožňují volebně-technickému mechanismu, aby interpretoval hlasy občanů dynamicky, v širší souvislosti jejich představ, tak jak byly míněny.

Obecně lze říci, že jak volba osobností, tak volba politických stran má své opodstatnění. Vyhrocení konfliktu sociálních vrstev spíše oslabuje roli osobností jednotlivých kandidátů ve volbách, zatímco vymizení tohoto konfliktu z volebního boje naopak zvyšuje roli poslaneckých individualit. Je známo, že i v systému poměrného zastoupení, v němž mezi sebou soutěží především blokové listiny politických stran, má velký význam výběr osobnosti budoucího premiéra nebo spolkového kancléře.

Návrh novely volebního zákona vychází z existence menších volebních obvodů, stanovených tak, aby v každém byl volen jeden poslanec. Volební soutěž v obvodech je v těchto podmínkách soutěží jednotlivých kandidátů, tedy soutěží osob a potud lze předpokládat zesílení přímého vlivu občanů na jejich výběr a pak i zesílení vzájemné komunikace mezi občany a poslanci.

Personalizace výběr osob neznamená potlačení výběru politických stran. Rozhodnutí o tom, podle jakých hledisek občan vybírá své dva kandidáty je ponecháno jemu samému. Není ani donucován k tomu, aby hlasoval "en bloc" pro soubor kandidátů, který sestavila ta či ona strana, tak jako dosud, ani není nucen volit podle jiných hledisek, než hledisek politické příslušnosti. Protože valná většina kandidátů ve volebních obvodech bude navržena politickými stranami a protože u každého kandidáta na hlasovacím lístku bude tato skutečnost zřetelně vyznačena, je možná stejně dobře volba stran jako osobností anebo něco mezi tím.

Principem navrženého volebního systému je, že nikoli spory politických stran, ale občané sami ve volbách rozhodnou v jaké míře se uplatní kombinace obou volebních systémů. Teoreticky jsou možné oba extrémy: čistě většinový i čistě poměrný systém. Předpokládaná skutečnost se však bude pohybovat v prostoru mezi nimi, podle okolností blíže v tom či onom směru.

Navržený zákon koncipuje tzv. první hlas, kterým občas vybírá kandidáta "prvního pořadí", jemuž dává přednost před ostatními, jako hlas základního výběru. V podmínkách stabilizovaného systému dvou stran by to patrně již stačilo k tomu, aby některý z kandidátů získal dostatečně reprezentativní většinu hlasů. Koncepce přímých mandátů anglo-amerického typu v podmínkách silné diferenciace politického spektra při principu pouhé relativní většiny skrývá řadu nebezpečí: zejména "polského efektu" ale i nebezpečí monopolizace mocenských pozic poměrně slabými stranami. Proto stanoví návrh zákona podmínku absolutní většiny hlasů pro získání přímého mandátu v obvodu. Teprve když se tak nestane, obdrží mandát ten z kandidátů, který soustředil více prvních a druhých hlasů než ostatní, jestliže tyto hlasy v jejich součtu překračují 40 procent počtu těchto voličů, kteří v obvodu odevzdali platný hlasovací lístek.

Nestane-li se tak, lze předpokládat, že v daném volebním obvodu nejsou podmínky vhodné pro uplatnění většinové volební soustavy, mandát zůstane neobsazen a postupuje s ostatními podobnými případy do republikového skrutinia v rámci České a v rámci Slovenské republiky. Rozdělení mandátů pak následuje podle systému poměrného zastoupení při použití D'Hondtova systému volebního dělitele (§ 42 odst. 2 návrhu), který má tu výhodu, že umožňuje jednorázové rozdělení všech dosud neobsazených mandátů. Způsob hlasování a techniku rozdělení mandátů v republikových skrutiniích obsahují §§ 40 a 42 návrhu.

Také otázku, jaká je vlastně kandidátní listina stran pro toto republikové skrutinium, řeší občané sami. Podle návrhu zákona je pořadí kandidátů jednotlivých stran určeno množstvím hlasů, které voliči jednotlivým kandidátům té či oné strany odevzdali. Alternativní hlasování občanů v jednomandátových obvodech, v nichž nedošlo k obsazení mandátu většinovou soustavou, se v republikovém měřítku a při poměrném zastoupení zcela logicky interpretuje jako preferenční hlasování o pořadí kandidátů v rámci téže strany, jak je známo z posledních voleb. Protože lze předpokládat, že občané budou svých druhých hlasů hromadně využívat, stane se i tato preference mnohem účinnější a mnohem reprezentativnější než tomu bylo u přednostních hlasů ve volbách v roce 1990. Využitím prvních a druhých hlasů občanů v republikovém skrutiniu jako hlasů preferenčních se dociluje efektu jakýchsi primárních voleb, uplatnění přímého vlivu voličů na sestavu a pořadí kandidátů jednotlivých politických stran.

Koncepce volebního systému vychází z racionální organizace volebního procesu tak, aby byl zajištěn řádný chod a demokratický průběh volen a současně aby byly ušetřeny náklady jež jsou zbytečné. Tato úspora vznikne zejména v důsledku menšího počtu volebních komisí (proti dosavadnímu volebnímu zákonu odpadají okresní volební komise), odstranění legitimačních lístků a v důsledku podstatného snížení nákladů na hlasovací lístky. Předpokládá se, že i náklady na početní a statistické zpracování mohou být nižší. O tom blíže zvláštní část důvodové zprávy.

V části první je nově upraven § 1, v němž je celkově charakterizován volební systém, který variabilně kombinuje prvky většinové soustavy s poměrným zastoupením. Míra, v níž se realizují elementy té či oné soustavy není určena předem, ale odvisí od voličů samých, od výsledku jejich hlasování, jak vyplývá z §§ 39 a 41 návrhu. Volební systém může být většinový do té míry, do jaké se jednotlivým kandidátům ve volbách podaří získat silnou pozici. Jinak §§ 2 až 3 upřesňují pouze terminologicky obdobná ustanovení dosavadního zákona.

V § 5 obsahuje návrh zákona údaje o počtu poslanců. Východiskem je určení celkového počtu poslanců Federálního shromáždění ústavním zákonem. Návrh ústavního zákona o změnách Federálního shromáždění a zřízení Federální Rady předpokládá federální zákonodárný sbor o 200 členech. Rozdělení počtu mandátů mezi obě republiky se uskutečňuje způsobem známým z dosavadního volebního zákona (§ 5 návrhu).

Podstatnou změnu do části o volebním území zavádí § 6 obsahující kritéria tvorby volebních obvodů. Vymezení přibližně stejně velkých volebních obvodů by mělo současně co nejvíce respektovat hranice okresů a nenarušovat kompaktní osídlení souvislého území národnostní menšinou. Vzhledem k těmto potřebám a vzhledem k růstu migrace obyvatel je nutné umožnit i odchylky ve velikosti jednotlivých obvodů. Návrh obsahuje toleranci 25 procent nahoru i dolů od průměrného volebního obvodu, což odpovídá běžné evropské praxi.

Jednomandátové volební obvody nahrazují dřívější volební kraje. Volební obvod se tak stává územím na němž voliči volí jednoho poslance. Pokud jde o volební okrsky (§ 7 návrhu), přebírá návrh v podstatě zásady dosavadní úpravy. Volební okrsek je územím z něhož voliči hlasují v téže volební místnosti. Okrsek tudíž slouží k organizačnímu zajištění hlasování a ke sčítání hlasů.

Celá část třetí vychází z dosavadní úpravy. Pro hlasování občanů pobývajících v cizině ponechává návrh dosavadní řešení jež se svou jednoduchostí osvědčilo (§ 2 odst. 1 a § 8 odst. 4). Hlasování dopisem je pro svou časovou a technickou náročnost v krátkém čase sotva proveditelné.

V této části jsou zakotveny vedle Ústřední volební komise především obvodní volební komise, které místo dosavadních krajských volebních komisí jsou řídícími orgány voleb. Okrskové volební komise zajišťují průběh hlasování a sčítání hlasů. Do složení všech volebních komisí se promítá zastoupení kandidujících stran a aliancí. Návrh volebního zákona používá nově termínu "volební aliance", aby odlišil krátkodobou (volební) dohodu stran anebo i stran a skupin občanů (volebních výborů apod.) za účelem návrhu jedné osoby za společného kandidáta, od globálních a perspektivně orientovaných koalic s celkovou koordinací politiky koalovaných stran.

Návrh volebního zákona opouští termín "kandidátní listiny" dosavadního volebního zákona. Blokové kandidátní listiny stran obsahující v určitém pořadí větší množství kandidátů téže politické strany, jsou nahrazeny volebními návrhy stran nebo volebními návrhy skupin občanů na jednotlivé kandidáty ve volebním obvodu. Podmínky § 17 návrhu umožňují navrhovat v každém volebním obvodu politickým stranám a volebním aliancím a také nezávislým skupinám voličů po jednom kandidátovi. Požadavky stanovené pro tyto návrhy jsou obdobné jako tomu bylo v dosavadním volebním zákonu. Pokud jde o nezávislé kandidáty ve volebním obvodu, mohou být navrženi skupinami občanů s připojením petice 1 000 občanů daného obvodu (§ 17 odst. 2 písm. e). Nová je podmínka, aby kandidáti stran a aliancí uvedli jako navrhovatele na prvním místě tu stranu, kterou budou reprezentovat v případě republikového skrutinia na základě poměrného zastoupení (§ 41 odst. 2).

V oddílu o přípravě voleb se mění zejména ustanovení o hlasovacím lístku (§ 21 návrhu). Vzhledem k tomu, že má být ve volebním obvodu podle návrhu volen jen jeden poslanec, je možné soustředit všechny zaregistrované kandidáty na jediném společném hlasovacím lístku, a to podle vylosovaného pořadí a s příslušnými rubrikami pro označení voličem u jednotlivých jmen. U jména každého kandidáta se navrhuje i vyznačit navrhovatele, tj. politickou stranu, politické hnutí, volební alianci anebo skupinu voličů. Návrh volebního zákona pokládá za účelné a trvá proto i na doručení hlasovacích lístků jednotlivým voličům předem tak, aby každý volič mohl zvážit způsob jakým bude hlasovat.

Navrhuje se taková úprava přístupu k informačním prostředkům a vysílacím časům federálních vysílacích okruhů rozhlasu a televize, jež odpovídá běžné evropské praxi: 35 hodin vysílacího času (stejně jako například v SRN) je nicméně rozděleno odlišně, tj. poněkud více času se poskytuje stranám "kandidujícím" než stranám etablovaným v politických klubech Federálního shromáždění.

Ustanovení o hlasování voličů odstraňuje zbytečné náklady na tiskopisy. Ruší legitimační lístky (stačí průkaz totožnosti), ruší též úřední obálky. Podle návrhu by volič hlasovací lístek přeložil a vhodil do schránky, aniž by jej musel vkládat do obálky. Ochranu hlasovacích lístků před zneužitím lze zajistit tím, že volební komise označí hlasovací lístek každého voliče ještě před vstupem do kabiny úředním razítkem (§ 28 odst. 3).

Také způsob hlasování (§ 28 odst. 5) se mění. Podle návrhu má každý volič dva hlasy. Prvním hlasem označí toho kandidáta kterému dává přednost přede všemi ostatními. Tímto hlasem vyjadřuje volič svou sounáležitost s kandidátem (ať již na základě uznání jeho osobních kvalit, zřetele k jeho politickému profilu, či z jiných důvodů) a vyznačí číslo 1 do volného pole u jeho jména. Po tomto svém přednostním hlasu odevzdá volič druhý hlas tomu kandidátu, kterého považuje za přijatelného anebo ještě přijatelného v případě, že by nebyl zvolen ten komu odevzdal svůj přednostní hlas (hlas číslo 1). Kumulace obou hlasů pro jednoho kandidáta není možná. V § 34 jsou uvedeny různé možné způsoby hlasování a hlediska podle kterých je posuzovat. Volič může hlasovat dvěma hlasy, může však použít i jen jednoho hlasu, pokud by nenašel přednostního kandidáta v prvním pořadí anebo naopak, pokud by žádný z ostatních kandidátů nepožíval jeho důvěry natolik, aby jim mohl odevzdat svůj druhý, "eventuální" hlas.

V této části je obsaženo jádro celého volebního systému. Návrh rozeznává mandáty obsazované přímou volbou § 39 a mandáty obsazované na základě poměrného zastoupení (§ 41). Kolik mandátů bude obsazeno podle té či oné volební soustavy není určeno normativně, ale vyplývá z celkové volební situace v jednotlivých obvodech. Mohou nastat volební situace trojího druhu:

1. Ve volebním obvodu získá jeden z kandidátů absolutní většinu odevzdaných prvních (tj. přednostních) hlasů. To je samo o sobě důkazem toho, že jde o obvod "zralý" pro uplatnění většinové volby a poslanecký mandát je tomuto kandidátu přidělen.

2. Jestliže žádný z kandidátů nezískal absolutní většinu prvních hlasů sečtou se oba hlasy odevzdané pro jednotlivé kandidáty a zjistí se, který z kandidátů získal více prvních a druhých hlasů než ostatní. První a druhé hlasy se pokládají za stejně hodnotné a sčítají se. Aby byl i v tomto případě zajištěn reprezentativní charakter volby stanoví návrh volebního zákona (§ 39) hranici 40 procent odevzdaných platných hlasovacích lístků, jež musí být překonána, má-li kandidát získat přímý mandát. V takovém případě se má za to, že volba sama má dostatečně reprezentativní charakter a může být proto provedena na základě většinové soustavy. Protože kumulace hlasů není přípustná, znamená to, že druhé hlasy jsou legitimními hlasy dalších voličů, kteří se připojili k těm, co volili kandidáta svými prvními hlasy.

Tímto způsobem se dosahuje efektu druhého kola hlasování aniž by volič musel znovu volit. Zatím co druhé kolo (např. ve Francii) je vlastně novou volbou za nové situace, ale opět právě jen statickou volbou, umožňuje navržená kombinace prvního a druhého hlasu voličům, aby svými oběma hlasy současně vyjádřili nejen to, co pokládají za správné, ale i to, co pokládají za ještě přijatelné a tudíž i možné. Tento způsob hlasování není statický, ale zachycuje i směry politických představ voličů a plní tím i určitou integrační funkci, protože naznačuje i politickým stranám možnosti eventuelních budoucích aliancí nebo koalic.

3. Třetí typ volební situace vychází z eventuality, že ve volebním obvodu žádný z kandidátů nebyl zvolen za podmínek uvedených v bodě 1. a v bodě 2. V takových volebních obvodech, v nichž nedošlo k obsazení mandátu většinovou soustavou a kde tudíž žádný z kandidátů neuspěl, se uplatní princip poměrného zastoupení. Přidělování mandátů na základě poměrného zastoupení je upraveno zejména v § 41 a 42 návrhu. Pro tento případ platí, že všechny neobsazené mandáty z jednotlivých volebních obvodů a také všechny první a druhé hlasy voličů pro ty kandidáty, které politické strany a volební aliance v těchto volebních obvodech navrhly se soustřeďují do republikového skrutinia (§ 41 návrhu) v České republice a republikového skrutinia ve Slovenské republice.

Volebně matematickou metodu jež je uplatněna při rozdělování mandátů v rámci republikového skrutínia charakterizuje § 43 odst. 2 návrhu. Jde o tzv. D'Hondtovu metodu volebního dělitele, doloženou tímto příkladem

Při rozdělování pěti mandátů podle pořadí velikosti dělenců připadnou straně A tři mandáty a straně B dva mandáty.

Pro republikové skrutinium nepředvídá návrh žádné centrální republikové kandidátní listiny jednotlivých stran, pokud tyto strany získaly alespoň 5 procent platných hlasů odevzdaných v jedné z obou republik. Pořadí kandidátů v rámci jednotlivých stran určují voliči sami. Do pořadí kandidátů každé strany se zařazují všichni kandidáti této strany kteří kandidovali ve volebních obvodech, ve kterých nedošlo k obsazení mandátu na základě většinové soustavy. Pořadí mezi nimi určuje celkový počet prvních a druhých hlasů, které kandidáti ve volbách získali. To znamená, že v republikovém skrutiniu plní oba hlasy voličů jaksi automaticky funkci hlasů preferenčních, čímž se dosahuje efektu primárních voleb.

Doplňovací volby se přizpůsobují povaze uvolněného mandátu. Nejde-li o případ nástupu náhradníka, konají se volby za podmínek §§ 39 a 47 odst. 2 návrhu.

V této části návrhu se zejména upřesňují nároky členů volebních komisí a pozměňuje se dosavadní úhrada volebních nákladů. Protože volič má dva hlasy a každý z nich odevzdává pro jiného kandidáta nemůže být chápán jen jako volič jediné strany.

Proto se úhrada vypočítává podle úhrnu prvních a druhých hlasů, které získali kandidáti té strany, jež je navrhla (§ 53 odst. 3).

Nově je zařazeno do návrhu volebního zákona ustanovení § 54 připouštějící, aby navrhovatel podmínil podání návrhu na kandidáta určitými požadavky, a to takovými, jež nejsou v rozporu s právním řádem.

Trestněprávní předpis dosavadního volebního zákona se vypouští vzhledem k novele trestního zákona.

Zmocňovací ustanovení § 56 odst. 3 je převzato z dosavadního volebního zákona a jeho smyslem je usnadnit přípravné práce k novým volbám (zejména přípravu vymezení volebních obvodů) tak, aby bylo možno volby uskutečnit i kdyby lhůta mezi vyhlášením nového volebního zákona a dnem voleb byla pro celkovou přípravu voleb jinak krátká.

Náklady na volby podle navrhovaného zákona představují výdaje na organizační, technické a materiální zabezpečení voleb včetně výdajů na činnost volebních komisí, na odměny členů volebních komisí a výdaje na náklady na úhradu výdajů politických stran podle počtu získaných hlasů ve volbách.

Náklady vzniklé ústředním orgánům (zejména tisk a distribuce hlasovacích lístků, tiskopisů, příruček, náklady na úhradu federálnímu ministerstvu spojů za spojení, náklady na školení pracovníků okresních a obecních úřadů, náklady na činnost Ústřední volební komise apod.), představují v ČSFR zhruba 50 mil. Kčs, včetně rezervy; částka vyplacená politickým stranám by neměla přesáhnout 100 mil. Kčs.

Náklady vzniklé obecním úřadům (seznamy voličů, vybavení volebních místností, poštovné, odměny pomocníkům, náklady na činnost okrskových a obvodních volebních komisí, školení) představují v celé ČSFR zhruba 150 mil. Kčs, to znamená, že celkový hrubý odhad činí cca 200 mil. Kčs.

V Praze dne 10. 12. 1992

prezident ČSFR:

V. Havel v. r.

k tisku 1125

§ 2 odst. 3 zní: "Překážkou ve výkonu volebního práva je zákonem stanovené omezení osobní svobody z důvodu:

a) ochrany zdraví lidu

b) výkonu trestu odnětí svobody".

§ 5 zní

Státní mandátové číslo

"odst. 1 Počet poslanců Sněmovny lidu volených na území České republiky a počet poslanců Sněmovny lidu volených na území Slovenské republiky určí předsednictvo FS na základě státního mandátového čísla. Státní mandátové číslo pro volby do Sněmovny lidu se stanoví tak, že se celkový počet občanů zjištěný k 1. lednu roku, ve kterém se konají volby, dělí ústavně stanoveným počtem poslanců Sněmovny lidu.

odst. 2 V každé z obou republik bude voleno tolik poslanců, kolikrát je státní mandátové číslo obsaženo v součtu počtu občanů každé z obou republik. Jestliže se tímto způsobem nepodařilo přidělit všechny mandáty, přikáže se zbývající mandát té republice, která vykáže větší zbytek dělení.

odst. 3 Počet poslanců Sněmovny národů volených na území České republiky a počet poslanců volených na území Slovenské republiky je stanoven ústavním zákonem."

§ 6 odst. 3 mění se číslovka "25 %" na "20 %".

§ 17 odst. 1 první věta zní: "Kandidáty pro volby do Sněmovny lidu a kandidáty pro volbu do Sněmovny národů mohou navrhovat politické strany a volební aliance, jakož i skupiny občanů".

§ 3 odst. 3 zní: "Podmínky uvedené v odst. 2 písmeno e) se nevztahují na politické strany a na volební aliance těch stran, které jsou zastoupeny ve FS, nebo které v rámci ČR nebo SR v posledních volbách do Sněmovny lidu získaly nejméně 10 000 platných hlasů".

§ 21 odst. 2 zní: "Hlasovací lístky pro volbu do téže sněmovny FS musí být vytištěny písmem téhož druhu a stejné velikosti, na papíru téže barvy a jakosti a týchž rozměrů. Hlasovací lístky jsou opatřeny otiskem razítka obvodní volební komise".

§ 22 odst. 3 slova "do 18 hodiny" se nahrazují slovy "do 20 hodiny".

§ 23 v druhé větě slova "místní národní výbor" se nahradí slovy "obecní úřad".

§ 26 odst. 1 číslovku "40" nahradit číslovkou "23".

§ 26 odst. 2 zní: "V době volební kampaně má každá kandidující politická strana nebo volební aliance zajištěn přístup k veřejným informačním prostředkům a jiným službám státu a územní samosprávy. V rámci Federálních vysílacích okruhů, rozhlasu a televize je pro volební kampaň

vyhrazeno celkem 21 hodin vysílacího času, které se rozdělí rovným dílem mezi kandidující politické strany a volební aliance tak, aby určením doby vysílání nebyla žádná z politických stran a volebních aliancí podstatně znevýhodněna; termíny vysílacích časů se rozdělí losem. Volební agitace v rozhlasovém a televizním vysílání držitelů není dovolena".

§ 26 odst. 6 z třetího řádku vypustit slovo "státních".

§ 29 odst. 2 zní: "Volič po příchodu do volební místnosti prokáže svou totožnost a po záznamu v obou stejnopisech seznamu voličů obdrží od okrskové volební komise prázdnou obálku opatřenou otiskem úředního razítka. Tyto obálky musí být neprůhledné, stejné velikosti, jakosti a barvy.

Na žádost voliče mu okrsková volební komise dodá za chybějící, škrtané nebo jinak označené hlasovací lístky jiné. Nepředloží-li volič občanský (vojenský, osobní) průkaz a žádný z členů okrskové komise ho nezná, komise jej požádá, aby svou totožnost prokázal svědectvím dvou komisi známých osob, pokud tak volič neučiní do ukončení hlasování, nebude mu hlasování umožněno".

§ 28 odst. 3 zní: "Voliče, který se dostavil do volební místnosti s voličským průkazem zapíše okrsková volební komise do seznamu voličů a vyznačí v jeho občanském (vojenském, osobním) průkazu, že se dostavil k hlasování. Zápis podepíše předseda a dva členové volební komise, voličský průkaz se připojí k prvému stejnopisu seznamu voličů. Po té komise vydá voliči hlasovací lístky pro volbu do Sněmovny lidu; voliči, jehož trvalý pobyt jej opravňuje k volbě té části Sněmovny národů, jejíž volba probíhá ve volebním okrsku, kde byl dodatečně zapsán do seznamu voličů vydá okrsková volební komise hlasovací lístky i pro volby do této sněmovny".

§ 28 odst. 5 zní: "Po obdržení hlasovacích lístků a úřední obálky vstoupí volič do prostoru k tomu určenému (§ 25). Na hlasovacích lístcích pro volbu každé ze sněmoven vyznačí zřetelně č. 1 u jména toho kandidáta (nejlépe ve volném poli u jeho jména), které mu dává přednost před ostatními. Dále se rozhodne, pro kterého z kandidátů hlasuje pro případ, že nebude zvolen ten, kterému dal přednost v pořadí (svým prvním hlasem). Kandidáta pro něhož hlasuje ve druhé pořadí (svým druhým hlasem) označí zřetelně č. 2. Jiné úpravy hlasovacího lístku neprovádí.

§ 28 odst. 7 zní: "Po úpravě hlasovacích lístků vloží do úřední obálky dva hlasovací lístky pro volbu každé ze sněmoven, jestliže využije dva hlasy. Volič hlasuje tak, že po opuštění prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků vloží úřední obálku před okrskovou volební komisí do

volební schránky. Voliči, který se neodebral do tohoto prostoru, komise hlasování neumožní. To platí obdobně pro hlasování ve zvláštních volebních okrscích (§ 7 odst. 4) s přihlédnutím k podmínkám, za kterých se hlasování koná."

§ 33 odst. 1 zní: "Po ukončení hlasování dá předseda okrskové volební komise zapečetit zbylé nepoužité hlasovací lístky a obálky a poté dá otevřít volební schránku. V případě, že bylo okrskovou volení komisí na výslovnou žádost jednotlivých voličů, nebo podle § 7 odst. 5 bylo použito přenosné volební schránky, komise obsah stránek po jejich otevření smísí".

§ 33 odst. 2 zní: "Okrsková volební komise vyjme obálky s hlasovacími lístky z volební schránky, spočítá úřední obálky a porovná počet obálek se záznamy v seznamu voličů. Neúřední obálky komise vyloučí."

§ 33 odst. 3 zní: "Po vynětí hlasovacích lístků z úředních obálek okrsková volební komise rozdělí hlasovací lístky, které byly odevzdány pro volby do Sněmovny lidu a zvlášť pro volby do Sněmovny národů přičemž vyloučí neplatné hlasovací lístky. Pak zjistí, kolik bylo na hlasovacích lístcích jednotlivým kandidátům odevzdáno prvních hlasů (označených číslem 1) a kolik druhých hlasů (označených číslem 2).

§ 33 "odst. 3" se přečísluje na § 33 "odst. 4".

§ 34 první věta zní: "Volič nemůže uplatnit více než dva hlasy pro volby do každé ze sněmoven FS".

§ 35 odst. 1 zní: "Okrsková volební komise vyhotoví ve dvojím stejnopise zápis o průběhu a výsledku hlasování zvlášť pro každou sněmovnu FS. Zápis podepíše předseda, místopředseda a ostatní členové komise. Jestliže některý z členů okrskové volební komise zápis nepodepsal, uvedou se důvody".

§ 36 odst. 2 písm. c) zní: "počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky".

§ 36 odst. 2 písm. d) zní: "počet odevzdaných úředních obálek".

V § 37 odst. 2 se tečka na konci nahrazuje čárkou a doplňují se tato slova: "jakož i osoby, kterým k tomu dala povolení Ústřední volební komise".

§ 38 odst. 1 zní: "Obvodní volební komise vyhotoví ve dvojím stejnopise pro každou sněmovnu zvlášť zápis o výsledku hlasování ve volebním kraji; zápis podepíše předseda, místopředseda a ostatní členové komise. Jestliže některý z členů obvodní volební komise nepodepsal uvedou se důvody".

§ 38 odst. 2 písm. c) zní: "počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky".

písm. d) zní: "počet odevzdaných úředních obálek".

§ 39 V první větě za slova "Za poslance" vložit "příslušné sněmovny" a dále ve druhé větě nahradit slova "hranici 40 %" slovy "nadpoloviční většinou".

§ 40 V první větě tečku nahradit čárkou a doplnit slovy "zvlášť pro volby do každé sněmovny".

§ 41 odst. 1 ve větě tečku nahradit čárkou a doplnit slovy "a to zvlášť pro volby do každé sněmovny"

odst. 3 vypustit.

§ 42 odst. 1 vypustit a nahradit tímto textem: "K účasti ve skrutiniu se každé politické straně počítají 1. a 2. hlasy, které byly pro její kandidáty odevzdány ve všech volebních obvodech

Pořadí kandidátů jednotlivých stran se sestavuje ze všech kandidátů těchto stran, kteří nebyli zvoleni přímou volbou, podle počtu procent hlasů, které dostali ve svých volebních obvodech".

odst. 2 nakonec odstavce se připojuje tato věta: "Mandáty se politickým stranám začnou přidělovat až ve chvíli, kdy počet mandátů, které by byly straně přiděleny, dosáhne počet mandátů, které strana už získala přímou volbou".

§ 44 odst. 1 po slovech "o výsledku voleb" doplnit "zvlášť pro každou sněmovnu".

§ 44 odst. 2 písm. b) zní: "celkový počet voličů, kterým byly vydány úřední obálky".

§ 44 odst. 3 v první větě za slova "výsledky voleb" doplnit "do Sněmovny lidu a do Sněmovny národů FS ihned po podepsání zápisu".

§ 48 odst. 1 za slova "doplňovací volby" v první větě doplnit slova "do příslušné sněmovny".

§ 53 odst. 3 v druhé větě se částka "6,- Kčs" mění na "12,- Kčs".