(4) Voliče, který se dostavil do volební místnosti s voličským průkazem, zapíše okrsková volební komise do seznamu voličů. Zápis podepíše předseda a dva členové komise; voličský průkaz se připojí k prvému stejnopisu seznamu voličů. Poté komise vydá voliči hlasovací lístek pro volbu do Federálního shromáždění.
(5) Volič vstoupí s hlasovacím lístkem do určeného prostoru (§ 25). Na hlasovacím lístku vyznačí zřetelně číslo 1 u jména toho kandidáta (nejlépe ve volném poli u jeho jména), kterému dává přednost před ostatními. Dále se rozhodne, pro kterého z kandidátů hlasuje pro případ, že nebude zvolen ten, kterému dal přednost v prvním pořadí (svým prvním hlasem). Kandidáta, pro něhož hlasuje ve druhém pořadí (svým druhým hlasem) označí zřetelně číslem 2. Jiné úpravy hlasovacího lístku neprovádí.
(6) Volič, který nemůže sám upravit hlasovací lístek pro tělesnou vadu nebo proto, že nemůže číst nebo psát, má právo vzít s sebou do prostoru určeného pro úpravu hlasovacích lístků jiného voliče, aby za něj hlasovací lístek podle jeho pokynů upravil.
(7) Po úpravě hlasovacího lístku jej volič složí tak, že není vidět jak hlasoval a vloží jej před okrskovou volební komisí do volební schránky. Voliči, který se neodebral do prostoru pro úpravu hlasovacích lístků, komise hlasování neumožní. To platí obdobně i pro hlasování ve volebních okrscích podle § 7 odst. 5 s přihlédnutím k podmínkám, za kterých se hlasování koná.
§ 29
Pořádek ve volební místnosti a v jejím bezprostředním okolí
Za pořádek ve volební místnosti a v jejím bezprostředním okolí odpovídá předseda okrskové volební komise. Jeho pokyny k zachování pořádku ve volební místnosti a důstojného průběhu hlasování jsou závazné pro všechny přítomné.
§ 30
Přerušení hlasování
Nastanou-li okolnosti, které znemožňují zahájit hlasování, pokračovat v něm nebo je ukončit, může okrsková volební komise po dohodě s obvodní volební komisí odročit zahájení hlasování na pozdější hodinu nebo prodloužit dobu hlasování. Celková doba hlasování (§ 22) však tímto opatřením nesmí být zkrácena. Okrsková volební komise o takovém opatření vyrozumí voliče způsobem v místě obvyklým. V případě, že hlasování je přerušeno, zapečetí okrsková volební komise volební dokumenty a volební schránku. Při opětovném zahájení hlasování předseda za přítomnosti komise neporušenost pečetí ověří a poznamená v zápise o průběhu a výsledku hlasování.
§ 31
Ukončení hlasování
Jakmile uplyne hodina stanovená pro ukončení voleb, uzavře se volební místnost, avšak předtím odvolí ještě všichni, kteří jsou ve volební místnosti nebo před ní. Potom prohlásí předseda okrskové volební komise hlasování za ukončené.
ČÁST SEDMÁ
ZJIŠTĚNÍ A VYHLÁŠENÍ VÝSLEDKU VOLEB
§ 32
Kdo může být přítomen sčítání
V místnosti, kde okrsková volební komise sčítá hlasy, mají právo být přítomni členové volebních komisí vyššího stupně a pracovníci jejich odborných útvarů, jakož i osoby, kterým l tomu dala povolení Ústřední volební komise.
§ 33
Sčítání hlasů okrskovou volební komisí
(1) Okrsková volební komise vyjme hlasovací lístky z volební schránky, sečte je a porovná jejich počet se záznamy v seznamu voličů, přičemž vyloučí jako neplatné hlasovací lístky, které nejsou na předepsaném tiskopise.
(2) Pak zjistí, kolik bylo na hlasovacích lístcích jednotlivým kandidátům odevzdáno prvních hlasů (označení číslem 1) a kolik druhých hlasů (označení číslem 2).
(3) Každý člen okrskové volební komise může nahlížet do hlasovacích lístků. Předseda okrskové volební komise kontroluje správnost sčítání hlasů.
§ 34
Posuzování hlasovacích lístků
Volič nemůže uplatnit více než dva hlasy. Jako dva hlasy se posuzují jen ty hlasovací lístky, na nichž jsou zřetelně označeni dva různí kandidáti. Při vyznačení čísla 1 a čísla 2 u téhož kandidáta se má za to, že jde o jeden, a to první hlas pro kandidáta. Není-li vyznačen žádný z kandidátů, nepočítá se hlas žádnému z nich. Označí-li volič pouze jednoho kandidáta, počítá se jen tento hlas, a to podle způsobu označení buď jako první nebo jako druhý hlas. Je-li označen jen jeden kandidát jinak než číslem (např. křížkem), má se za to, že jde o první hlas. Je-li na hlasovacím lístku jeden kandidát označen číslem a jiný jiným znakem, platí znak jako alternativní číslo k tomu, jež bylo u druhého kandidáta na témže lístku vyznačeno. Podmínkou pro hodnocení hlasů je zřetelný způsob jejich vyjádření.
§ 35
Zápis o průběhu a výsledku hlasování ve volebním okrsku
(1) Okrsková volební komise vyhotoví ve dvojím stejnopise zápis o průběhu a výsledku hlasování. Zápis podepíše předseda, místopředseda a ostatní členové komise. Důvody odmítnutí podpisu se poznamenají.
(2) V zápise okrskové volební komise o průběhu a výsledku hlasování musí být uvedeny:
a) doba počátku a ukončení hlasování, popř. jeho přerušení,
b) celkový počet osob ve volebním okrsku zapsaných do seznamu voličů,
c) celkový počet odevzdaných hlasovacích lístků,
d) počet odevzdaných platných hlasovacích lístků,
e) počet platných prvních hlasů, odevzdaných pro každého kandidáta,
f) počet platných druhých hlasů, odevzdaných pro každého kandidáta,
g) součet platných prvních a druhých hlasů, odevzdaných pro každého kandidáta,
h) stručný obsah oznámení a stížností, které byly podány okrskové volební komisi, usnesení, která komise přijala a jejich stručné zdůvodnění.
§ 36
Skončení jednání v okrskové volební komisi
(1) Po sečtení hlasů a podepsání zápisu o průběhu a výsledku hlasování ohlásí předseda okrskové volební komise výsledek hlasování a jeden stejnopis zápisu zašle neprodleně obvodní volební komisi a vyčká jejího pokynu k ukončení činnosti.
(2) Okrsková volební komise pak zapečetí odevzdané hlasovací lístky, úřední obálky a seznamy voličů a předá je spolu s ostatními volebními dokumenty obecnímu úřadu do úschovy.
§ 37
Sčítání hlasů v obvodní volební komisi
(1) Obvodní volební komise sčítá hlasy a zjišťuje výsledky hlasování ve volebním obvodu na podkladě zápisů o průběhu a výsledku hlasování zaslaných okrskovými volebními komisemi.
(2) V místnosti, kde obvodní volební komise sčítá hlasy a zjišťuje výsledky hlasování, mohou být přítomni jen členové Ústřední volební komise a pracovníci odborných útvarů.
§ 38
Zápis obvodní volební komise
(1) Obvodní volební komise vyhotoví ve dvojím stejnopise zápis o výsledku hlasování ve volebním obvodě; zápis podepíše předseda, místopředseda a ostatní členové komise. Důvody odmítnutí podpisu se poznamenají.
(2) V zápise obvodní volební komise o výsledku hlasován ve volebním obvodu musí být uvedeny:
a) počet volebních okrsků ve volebním obvodu a počet okrskových volebních komisí, které zaslaly výsledek hlasování,
b) počet osob zapsaných v seznamu voličů ve volebním obvodu,
c) celkový počet odevzdaných hlasovacích lístků,
d) počet odevzdaných platných hlasovacích lístků,
e) počet platných prvních hlasů odevzdaných pro každého kandidáta,
f) počet platných druhých hlasů odevzdaných pro každého kandidáta,
g) zjištění, zda některý z kandidátů získal nadpoloviční většinu odevzdaných platných prvních hlasů,
h) není-li tomu tak, zjištění, jaký počet v celkovém součtu prvních i druhých hlasů každý z kandidátů získal,
ch) stručný obsah oznámení a stížností, které byly podány obvodní volební komisi, usnesení, která komise přijala, a jejich stručné zdůvodnění.
(3) Po podepsání obou stejnopisů zápisu o výsledku hlasování zašle předseda obvodní volební komise jeden stejnopis zápisu neprodleně Ústřední volební komisi. Ostatní volební dokumenty předá obvodní volební komise do úschovy okresnímu úřadu. (§ 15 odst. 3 písm. e)).
§ 39
Mandáty obsazované přímou volbou
Za poslance Federálního shromáždění je zvolen ten z kandidátů, který ve volebním obvodu získal nadpoloviční většinu odevzdaných platných prvních hlasů. Nestane-li se tak, je zvolen ten z kandidátů, který s připočtením druhých hlasů získal celkem více hlasů než ostatní, pokud celkový počet prvních a druhých hlasů pro něho odevzdaných ve svém součtu přesahuje hranici 40 procent všech odevzdaných platných hlasovacích lístků ve volebním obvodu. Při rovnosti hlasů rozhoduje los.
§ 40
Postup politických stran do republikového skrutinia
Ústřední volební komise zjistí, kolik platných hlasů celkem bylo odevzdáno pro každou politickou stranu v rámci České republiky a v rámci Slovenské republiky. Zjistí, které politické strany získaly méně než 5 procent z celkového počtu platných hlasů odevzdaných v rámci České republiky nebo v rámci Slovenské republiky. Při dalším zjišťování volebních výsledků a přidělování mandátů již k těmto politickým stranám a hlasům pro ně odevzdaným nepřihlíží. Podá-li politická strana volební návrhy v České republice i ve Slovenské republice, stačí, když získá 5 procent v jedné z republik.
§ 41
Mandáty obsazované na základě poměrného zastoupení
(1) Mandáty, které nebyly obsazeny přímou volbou podle § 39 jsou přikázány k rozdělení na základě společného skrutinia v rámci České republiky a společného skrutinia v rámci Slovenské republiky.
(2) Pro toto skrutinium platí, že první a druhé hlasy voličů, odevzdané jednotlivým kandidátům ve volebních obvodech jsou zároveň hlasy pro ty politické strany, jež jsou uvedeny jako navrhovatel jednotlivých kandidátů na hlasovacích lístcích. U volebních aliancí se počítá ta politická strana, jež je uvedena na prvním místě. Hlasy, u nichž není politická strana zřejmá jako navrhovatel se nepočítají.
(3) Do tohoto skrutinia se zařazují kandidáti politických stran z těch volebních obvodů, v nichž nedošlo k obsazení mandátu podle § 39. Pořadí kandidátů téže politické strany je určeno podle počtu prvních a druhých platných hlasů, které jednotliví kandidáti ve volbách získali. Hlasy voličů jsou současně přednostními hlasy.
§ 42
Obsazování mandátů v republikovém skrutiniu
(1) K účasti ve skrutiniu se počítají každé politické straně pouze první a druhé hlasy z těch volebních obvodů, v nichž dosud nedošlo k obsazení mandátu přímou volbou (§ 39). Pořadí kandidátů jednotlivých stran se sestavuje z jejich kandidátů v těch volebních obvodech, v nichž nedošlo ke zvolení poslance podle předchozí věty.
(2) Obsazování mandátů, jež byly převedeny do skrutinia v rámci České republiky a do skrutinia v rámci Slovenské republiky se provádí tím způsobem, že celkový počet prvních a druhých hlasů odevzdaných pro kandidáty téže politické strany (§ 41 odst. 2) v rámci každé z republik se postupně dělí dělitelem 1, 2, 3, 4 atd., dokud nevznikne řada tolika nejvyšších čísel, kolik mandátů se v jednotlivé republice obsazuje. Mandáty se přidělují postupně těm politickým stranám, jež vykazují ve svém pořadí dělenců právě nejvyšší číslo. Při rovnosti čísel rozhoduje los.
§ 43
Průběh republikového skrutinia
(1) Provedení skrutinia zajišťuje Ústřední volební komise v České republice a ve Slovenské republice.
(2) Na základě zápisů obvodních volebních komisí zjistí Ústřední volební komise:
a) kolik mandátů a ve kterých volebních obvodech zůstalo neobsazeno přímou volbou (§ 39),
b) celkové počty prvních a druhých hlasů pro jednotlivé kandidáty politických stran v těch volebních obvodech, ve kterých nedošlo k obsazení mandátu podle písm. a); tyto hlasy se připisují jednotlivým politickým stranám,
c) pořadí celkového počtu získaných prvních a druhých hlasů u kandidátů, navržených politickými stranami, a to v těch volebních obvodech, v nichž nedošlo k obsazení mandátu přímou volbou.
(3) Rozdělení mandátů v republikovém skrutiniu provede Ústřední volební komise podle § 42.
§ 44
(1) Po provedení republikových skrutinií vyhotoví Ústřední volební komise zápis o výsledku voleb do Federálního shromáždění. Zápis podepíše předseda, místopředseda a ostatní členové komise.
(2) V zápise o výsledku voleb se uvádí:
a) celkový počet občanů zapsaných v seznamech voličů,
b) celkový počet odevzdaných platných hlasovacích lístků,
c) celkový počet platných prvních hlasů odevzdaných pro každého kandidáta,
d) celkový počet platných druhých hlasů odevzdaných pro každého kandidáta,
e) údaje o kandidátech, kteří byli zvoleni přímo ve volebních obvodech (§ 39),
f) celkové počty prvních a druhých hlasů odevzdané pro jednotlivé strany ve smyslu § 41,
g) celkové počty prvních a druhých hlasů odevzdané pro jednotlivé strany v těch volebních obvodech, v nichž nedošlo k obsazení mandátu přímou volbou (§ 39),
h) celkové počty platných prvních a druhých hlasů odevzdaných pro kandidáty politických stran v obvodech uvedených pod písmenem g),
ch) volebně-technický výpočet rozdělení mandátů v obou republikových skrutinií (§ 42 odst. 2),
i) jména a příslušnost k politické straně u těch kandidátů, kterým připadl mandát v republikovém skrutiniu.
(2) Ústřední volební komise uveřejní celkové výsledky voleb do Federálního shromáždění ihned po podepsání zápisu o výsledku voleb podle jednotlivých volebních obvodů a jednotlivých republik. Může uveřejnit též předběžné výsledky voleb.
§ 45
Osvědčení o zvolení
Ústřední volební komise vydá kandidátům zvoleným za poslance osvědčení o zvolení.
§ 46
Volební stížnost
(1) Stížnost proti vydání osvědčení podle § 45 může vznést každý občan zapsaný v seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl poslanec zvolen, jakož i každá politická strana, jejíž kandidát byl v daném obvodu řádně zaregistrován anebo byl v pořadí kandidátů pro republikové skrutinium. Stížnost musí být odůvodněna. Stížnost se předkládá písemně do 10 dnů po uveřejnění výsledků voleb Nejvyššímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky.
(2) Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky projedná stížnost do 10 dnů v senátu složeném z předsedy a dvou soudců. Ustanovení občanského soudního řádu o přezkoumání rozhodnutí jiných orgánů se použijí přiměřeně.
(3) Proti usnesení Nejvyššího soudu České a Slovenské Federativní Republiky o stížnosti se nelze odvolat.
(4) Své dobrozdání obsažené v usnesení zašle Nejvyšší soud České a Slovenské Federativní Republiky předsednictvu Federálního shromáždění. Předsednictvo Federálního shromáždění učiní po doručení dobrozdání bez odkladu potřebná opatření, jestliže šlo o vadu, jež ovlivnily přidělení mandátu.
§ 47
Opatření k dodatečnému provedení voleb
(1) Nedošlo-li z jakýchkoli důvodů v některém volebním obvodu k řádnému provedení voleb podle tohoto zákona zcela nebo zčásti, předsednictvo Federálního shromáždění nejpozději do týdne po vyhlášení výsledku voleb učiní potřebná opatření, aby volby byly dodatečně nebo znovu provedeny, přičemž lhůty mohou být přiměřeně zkráceny.
(2) Jestliže ve volbách podle odstavce 1 nedojde k obsazení mandátu přímou volbou (§ 39), koná se po týdnu nové kolo hlasování mezi dvěma kandidáty s největším počtem získaných platných prvních a druhých hlasů. Ke zvolení pak stačí poměrná většina získaných hlasů.
§ 48
Obsazování uvolněných mandátů
(1) Zanikne-li z jakéhokoli důvodu mandát poslance, zvoleného přímou volbou (§ 39), vyhlásí předsednictvo Federálního shromáždění v příslušném volebním obvodu doplňovací volby a stanoví den jejich konání. Doplňovací volby se konají nejpozději do čtyř měsíců potom, co zanikl mandát poslance. Doplňovací volby není třeba konat v posledním roce před skončením volebního období.
(2) Pro přípravu a organizaci doplňovacích voleb podle odstavce 1 platí přiměřeně ustanovení tohoto zákona. O způsobu hlasování a stanovení výsledku voleb platí § 39 a 47 odst. 2.
(3) Uprázdní-li se mandát poslance, zvoleného v republikovém skrutiniu podle po měrného zastoupení (§ 42), nastupuje na jeho místo náhradník téže politické strany podle pořadí v jakém byl uveden jako kandidát strany při posledním republikovém skrutiniu. Není-li náhradníka téže politické strany, zůstane mandát uprázdněn až do konce volebního období.
(4) Nastoupení náhradníka prohlásí předsednictvo Federálního shromáždění do 15 dnů po dni, ve kterém zanikl mandát. Nastupujícímu náhradníkovi vydá osvědčení o tom, že se stal poslancem.
ČÁST OSMÁ
OPATŘENÍ K ZAJIŠTĚNÍ VOLEB
§ 49
(1) Všechny pomocné prostředky, zejména volební místnosti a potřeby pro ně, a pomocné pracovní síly zajistí pro okrskové volební komise obecní úřady v jejichž obvodu jsou zřízeny.
(2) Pro obvodní volební komise zajistí všechny pomocné prostředky okresní úřady, v jejichž územním obvodu má obvodní volební komise své sídlo. Nemá-li obvodní volební komise své sídlo v sídle okresu, poskytne příslušný okresní úřad pomocné prostředky v součinnosti s obecním úřadem v sídle obvodní volební komise. V hlavním městě Praze poskytne pomocné prostředky Magistrátní úřad ve spolupráci s příslušným obvodním nebo místním úřadem. V hlavním městě Slovenské republiky Bratislavě poskytne pomocné prostředky Magistrátní úřad ve spolupráci s příslušným okresním úřadem.
§ 50
Spolupráce jiných orgánů a osob
(1) Všechny státní orgány a orgány místní samosprávy jsou povinny spolupůsobit při provádění tohoto zákona.
(2) Fyzické i právnické osoby podnikající v oboru polygrafické činnosti jsou povinny, v rozsahu odpovídajícím technickým možnostem jejich provozu, na žádost státních orgánů nebo orgánů místní samosprávy plnících úkoly podle tohoto zákona za úplatu zajistit, aby hlasovací lístky, voličské průkazy a všechny ostatní dokumenty potřebné pro volby byly včas a řádně rozmnoženy. Nároky na náhradu školy vzniklé při plnění těchto úkolů nejsou tímto ustanovením dotčeny.
§ 51
Nároky členů volebních komisí
(1) Člen komise nesmí být pro výkon své funkce omezen na právech a nárocích vyplývajících z jeho pracovního nebo obdobného poměru. Má nárok zejména na pracovní volno s náhradou mzdy. [§ 124 zákoníku práce ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška federálního ministerstva práce a sociálních věcí č. 18/1991 Sb. o jiných úkonech v obecném zájmu.]
(2) Zaměstnavatel, který vyplatil náhradu mzdy podle odstavce 1, má nárok, aby mu byla vyplacená částka uhrazena. Způsob úhrady stanoví právním předpisem federální ministerstvo finanční v dohodě s federálním ministerstvem vnitra.
(3) Člen volební komise má nárok na odměnu za výkon funkce v době, kdy nemá nárok na náhradu mzdy podle odstavce 1. Výši odměny a způsob její úhrady stanoví právním předpisem federální ministerstvo financí v dohodě s federálním ministerstvem vnitra.
§ 52
Nároky kandidátů
(1) Kandidát má právo, aby v době ode dne následujícího po registraci do konce dne předcházejícího volbám, mu ten, k němuž je v pracovním nebo obdobném poměru (dále jen "zaměstnavatel"), poskytl pracovní volno.
(2) Náhradu ušlého výdělku mu vyplatí zaměstnavatel, požádá-li o to kandidát.
(3) Zaměstnavatel má právo, aby mu politická strana, jež kandidáta navrhla, uhradila to, co kandidátovi vzhledem k ušlému výdělku vyplatil.
§ 53
Hrazení volebních náklad
(1) Výdaje spojené s volbami do Federálního shromáždění se hradí ze státního rozpočtu federace. Konají-li se volby do Federálního shromáždění současně s volbami do jejich zastupitelských sborů, stanoví se způsob úhradu po dohodě příslušných republikových a federálních orgánů.
(2) Výdaji podle odstavce 1 nejsou výdaje politických stran spojené s volební kampaní.
(3) Po ověření platnosti voleb poslanců Federálního shromáždění sdělí předsednictvo Federálního shromáždění federálnímu ministerstvu financí údaje o úhrnném počtu platných prvních a druhých hlasů odevzdaných pro kandidáty jednotlivých stran. Za každý hlas pro kandidáta té politické strany, jež je jeho přednostním navrhovatelem (§ 17 odst. 2 písm. b) bude této politické straně uhrazeno 6 Kčs ze státního rozpočtu federace, jestliže její kandidáti získali v součtu více než 2 procenta z celkového počtu platných prvních a druhých hlasů odevzdaných v rámci České republiky nebo v rámci Slovenské republiky. Totéž se týká navrhovatelů nezávislých kandidátů za podmínky, že tito kandidáti získali alespoň 10 procent odevzdaných platných hlasů ve volebním obvodu.
§ 54
Zvláštní nároky na kandidáty
Navrhovatel (§ 17) může podmínit podání návrhu požadavky na kandidáta jež nejsou v rozporu s právním řádem.
ČÁST DEVÁTÁ
USTANOVENÍ PŘECHODNÁ A ZÁVĚREČNÁ
§ 55
Okresním úřadem podle tohoto zákona se rozumí úřady města, městských obvodů nebo městských částí, pokud vykonávají státní správu, která jinak přísluší okresním úřadům.
§ 56
Zmocňovací ustanovení
(1) Federální ministerstvo vnitra po dohodě s ministerstvem vnitra České republiky a ministerstvem vnitra Slovenské republiky
a) stanoví podrobnosti o úkolech obcí a okresních úřadů při
1. vytváření volebních okrsků,
2. sestavování seznamů voličů,
3. vystavování voličských průkazů,
4. zajišťování a vybavování volebních místností,
5. úschově hlasovacích lístků a jiných volebních dokumentů;
b) stanoví vzory hlasovacího lístku, seznamu voličů, voličského průkazu, osvědčení
o zvolení a může stanovit vzory dalších volebních dokumentů;
c) může stanovit podrobnosti o spolupráci orgánů státní správ při kontrole pravdivosti údajů podle § 17 odst. 2.
(2) Federální statistický úřad po dohodě s ministerstvem vnitra České republiky a ministerstvem vnitra Slovenské republiky a ve spolupráci s Českým statistickým úřadem a Slovenským statistickým úřadem vydá metodiku zpracování výsledků hlasování.
(3) Na opatření učiněná příslušnými orgány státní správy k přípravě provedení tohoto zákona již v době před počátkem jeho účinnosti, pokud neodporují zákonu, se hledí tak, jako by byla učiněna za jeho účinnosti.
§ 57
Zrušovací ustanovení
Zrušuje se zákon č. 47/1990 Sb., o volbách do Federálního shromáždění.
§ 58
Účinnost zákona
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.
DŮVODOVÁ ZPRÁVA
I. Obecná část
Návrh nového zákona o volbách do Federálního shromáždění navazuje na prezidentův návrh ústavního zákona o nové struktuře federálního zastupitelského sboru. Bude-li tento ústavní zákon schválen v navržené koncepci, změní se struktura Federálního shromáždění. Místo dvoukomorového parlamentu o 300 členech stane se Federální shromáždění jednokomorovým zastupitelským sborem o 200 členech, což samo o sobě by činilo novelizaci dosavadního volebního zákona nezbytnou.
Významný důvod pro zásadní změnu volebního systému jsou obavy z oslabení vazeb mezi politickými grémii jakož i parlamenty na jedné a prostými občany na druhé straně a znepokojení nad chodem ústavních institucí, které sice pracují na plné obrátky, avšak jakoby ztrácely schopnost dospět k rozumným dohodám a kompromisům, jež jsou základem politického konsensu v moderní demokracii. To vyvolává přirozeně neklid ve společnosti, protože neschopnost nebo neochota ke kompromisům je - jak známo jedním z faktorů zániku parlamentních demokracií.
Záměrem návrhu volebního zákona je proto snaha posílit úlohu občanů ve volebním procesu a jejich komunikaci jak s osobnostmi jednotlivých politiků, tak i politickými stranami. Protože po čtyřiceti letech vlády jedné strany přežívá ve společnosti i určitý odpor vůči organizovanosti v politických stranách vůbec, staly se strany v prvním období skupinami aktivistů převážně v centrech politického dění, bez rozvinuté demokratické struktury zdola. K tomu přistoupila i značně roztříštěná politická struktura země, což stupňovalo potřebu politiků včlenit se do seskupení politických front v centru.
Systém poměrného zastoupení politických stran ve volbách v roce 1990 ve své takřka - ryzí podobě nesplnil všechna očekávání občanů, protože místo integrovaných a demokraticky zdola vybudovaných politických stran upevnil směs diferencovaných klubů a skupin, v nichž politici nemají přímou vazbu k občanům, jsou voleni víceméně anonymně v bloku na kandidátní listině téže či oné strany a tím, jaksi, pod její "střechou". Tím nepociťují také tlak společnosti k větší politické pružnosti a k větší ochotě se dohodnout a tím méně k integraci do spřízněných politických proudů nebo seskupení.
Tato situace se promítla i do veřejné diskuse o poměrném zastoupení a většinovém systému, v níž se většina vyslovila pro kombinaci poměrného zastoupení s většinovou soustavou, ne-li přímo pro většinou soustavu. Pro většinový systém se v průzkumu veřejného mínění, provedeném v září 1991 vyslovilo 57 procent dotázaných (IVM 2. 10. 91).
Vyhrocení problematiky do alternativy poměrného zastoupení a většinového systému nevystihuje však plně podstatu problému. Ani většinový systém ani poměrné zastoupení není systémem, který je buď jen dobrý anebo jen špatný. Jde spíše o to, které vlastnosti obou systémů lze využít k formaci optimálního volebního systému pro určitou zemi a určitou situaci za předpokladu určitého pořadí hodnot, jež mají být respektovány.
Cílem návrhu volebního zákona je poskytnout občanům daleko širší prostor pro výběr vlastních představitelů jako osobností i jako kandidátů stran, dále podstatně zvýšit úlohu voličů zhodnocením jejich dosavadních preferenčních hlasů, a kombinací prvků většinové soustavy s poměrným zastoupením zajistit potřebnou míru demokratické volební spravedlnosti: to vše při průhlednějším volebním systému, který neklade na občany nadměrné nároky, integračního vlivu dosahuje více přirozenými integračními stimuly než omezovacími klauzulemi a je současně hospodárnější, materiálně a finančně méně nákladný než systém dosavadní.
K dosažení těchto cílů je třeba přestat chápat volební systém jako mechanizmus přihrádek do nichž se vkládají hlasy občanů a ze stroje pak vypadne konečný účet. Žádný volební systém na světě nedává absolutní záruku, že úkoly, které mu uložili jeho autoři musí v každém případě splnit. Hlavním aktérem voleb zůstávají občané jako voliči a jejich volební chování. Aby však vůbec uložené úkoly mohl volební systém plnit, musí být vybaven takovým instrumentáriem a vybaven takovým "programem", který dokáže v různých situacích a v různých fázích volebního procesu sledovat a reprodukovat záměry voličů a současně přirozenou cestou podporovat integraci společnosti, potřebnou jako základ politického konsensu.
Charakteristika celkové koncepce navrženého volebního systému se promítá v těchto základních principech:
1. Širší možnost a větší volnost výběru pro občany
Na rozdíl od dosavadní úpravy mají občané při volbách k dispozici dva hlasy, které mohou uplatnit v menších, jednomandátových volebních obvodech, v nichž se ucházejí o jejich přízeň jak kandidáti jednotlivých stran tak i nezávislí. Přitom se nejedná o tzv. příkopový systém, v němž jedním hlasem volič rozhoduje podle většinového modelu a druhým podle poměrného zastoupení. Volič může oba tyto hlasy použít v rámci daného volebního obvodu pro výběr kandidátů, které pokládá za vhodné a může je použít i pro volbu kandidátů různých politických stran anebo kandidátů nezávislých (§ 28 odst. 5). Jeho hlasy mají tudíž "průchodnost" všemi stranami.
2. Větší účelnost výběru pomocí alternativního hlasování
Smyslem dvou hlasů, jež má občan při volbách k dispozici, je umožnit občanům nejen širší výběr, ale především i možnost hlasovat s rozmyslem a prozíravostí, aniž by byli donuceni fixovat svůj výběr na jedinou osobu a stranu. Volič se rozhodne, kterému kandidátu na přímý mandát ve volebním obvodu dá přednost před ostatními a vyznačí u jeho jména číslo 1. Když takto umístil svůj první hlas, rozhodne se, pro kterého kandidáta by hlasoval v případě, že nebude zvolen ten, kterému dal přednost v prvním pořadí. Takového kandidáta označí číslem 2 (§ 34 a 39 návrhu). Budou jistě výjimky, ale v průměru lze pokládat první hlas za výraz spíše sounáležitosti voliče a kandidáta, kdežto druhý hlas bude spíše vyjadřovat "přijatelnost" kandidáta pro voliče pro tu eventualitu, že jeho kandidát neprojde. Druhý hlas umožní určitou seberealizaci stoupencům menších stran anebo kandidátů se slabšími vyhlídkami ve volební konkurenci, současně však se může stát faktorem politické integrace, neboť současným hlasem pro dva různé kandidáty volič naznačuje směr možné, pro něho přijatelné volební aliance. Tento integrační stimul voličů se může stát i podnětem pro politické strany a politická seskupení. Použití druhých hlasů má kromě toho svůj velký význam i pro tvorbu politické většiny v případě, kdy žádná z politických stran v zemí není sama o sobě s to tuto roli v zemi převzít.
3. Použití dvou hlasů v demokraticky čisté podobě
Druhý hlas jako faktor volebního procesu vstupuje do dění tehdy, jestliže ve volebním obvodu nedošlo k obsazení mandátu přímou volbou na principu absolutní většiny. Je to případ, kdy např. ve většinovém systému románského typu je nezbytné druhé kolo hlasování. Toto řešení není příliš šťastné již proto, že účast voličů na druhém kole bývá velmi nízká a volba ve druhém kole relativní většinou je málo reprezentativní a navíc nehospodárná. Návrh novely volebního zákona umožňuje občanům nahradit nové kolo hlasování použitím druhého hlasu již v prvním (a jediném hlasování) a tím vlastně předejít druhé kolo hlasování, resp. ho přesunout do simultánní volby společně s prvním hlasem.