3. Od tohoto článku nelze odstoupit podle článku 15 Úmluvy.
Článek 5
Při uzavírání manželství, za jeho trvání a při rozvodu mají manželé rovná práva a povinností občanskoprávní povahy mezi sebou a ve vztazích ke svým dětem. Tento článek nebrání státům přijmout opatření, jež jsou nezbytná v zájmu dětí.
Článek 6
1. Každý stát může při podpisu nebo uložení ratifikačních listin, listin o přijetí nebo schválení, určit jedno nebo více území, na něž se tento protokol bude vztahovat, přičemž určí rozsah, v jakém se zavazuje plnit ustanovení protokolu na tomto nebo na těchto územích.
2. Každý stát může kdykoli později prohlášením zaslaným generálnímu tajemníkovi Rady Evropy rozšířit provádění tohoto protokolu na kterékoli jiné území uvedené v tomto prohlášení, protokol vstoupí ve vztahu k tomuto území v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdržel prohlášení.
3. Každé prohlášení učiněné podle obou předchozích odstavců může být odvoláno nebo pozměněno pokud jde o kterékoliv území uvedené v tomto prohlášení sdělením zaslaným generálnímu tajemníkovi. Odvolání nebo změna nabude účinnosti první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne, kdy generální tajemník obdržel oznámení.
4. Prohlášení učiněné podle tohoto článku bude považováno za učiněné podle odstavce 1 článku 63 Úmluvy.
5. Území každého státu, na něž se tento protokol vztahuje na základě ratifikace, přijetí nebo schválení tímto státem, a každé z území, na něž se protokol vztahuje vzhledem k prohlášení, které tento stát podle tohoto článku učinil, mohou být považována za různá území, pokud jde o odkaz na území státu učiněný v článku 1.
Článek 7
1. Členské státy považují články 1 až 6 tohoto protokolu za dodatkové články k Úmluvě a všechna ostatní ustanovení Úmluvy se provádějí v souladu s tím.
2. Právo podat individuální stížnost přiznané prohlášením podle článku 25 Úmluvy nebo přijetí obligatorní pravomoci Soudu prohlášením podle článku 46 Úmluvy, lze ve vztahu k tomuto protokolu vykonávat, prohlásí-li dotčený stát, že uznává toto právo nebo přijímá obligatorní pravomoc pokud jde o články 1 až 5 tohoto protokolu.
Článek 8
Tento protokol je otevřen k podpisu členským státům Rady Evropy, které podepsaly úmluvu. Podléhá ratifikaci, přijetí nebo schválení. Členský stát Rady Evropy nemůže ratifikovat, přijmout nebo schválit tento protokol, aniž by zároveň nebo dříve ratifikoval Úmluvu. Ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 9
1. Tento protokol vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty od data, kdy sedm členských států Rady Evropy vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem podle ustanovení článku 8.
2. Pro každý členský stát, který vyjádří dodatečně svůj souhlas být vázán protokolem, vstoupí tento protokol v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí dvouměsíční lhůty ode dne uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.
Článek 10
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady:
a) každý podpis;
b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení;
c) datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu s články 6 a 9;
d) jakýkoli jiný úkon, oznámení nebo prohlášení týkající se tohoto protokolu.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.
Dáno ve Štrasburku 22. listopadu 1984 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.
Protokol č. 9 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod
Členské státy Rady Evropy, které podepsaly tento protokol k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod, podepsané v Římě 4. listopadu 1950 (dále "Úmluva"),
rozhodnuty dále zdokonalovat proceduru stanovenou Úmluvou,
dohodly se na následujícím:
Článek 1
Pro Strany Úmluvy, které jsou vázány tímto protokolem se Úmluva doplňuje, jak je uvedeno v článcích 2 až 5.
Článek 2
Článek 31, odstavec 2 Úmluvy zní takto:
"2. Zpráva bude předána Výboru ministru. Bude rovněž sdělena dotčeným státům, a pokud se týká stížnosti předložené podle článku 25, i stěžovateli. Dotčené státy a stěžovatel nemají právo ji zveřejnit."
Článek 3
Článek 44 Úmluvy zní takto:
"Pouze Vysoké smluvní strany, Komise a osoby, nevládní organizace nebo skupiny osob, které podaly stížnost podle článku 25, mají právo předložit případ Soudu."
Článek 4
Článek 45 Úmluvy zní takto:
"Pravomoc Soudu se vztahuje na všechny případy týkající se výkladu a použití této Úmluvy, které mu jsou předloženy v souladu s článkem 48."
Článek 5
Článek 48 Úmluvy zní takto:
"1. Za podmínky, že dotčená Vysoká smluvní strana, pokud je jenom jedna, nebo dotčené Vysoké smluvní strany, pokud je jich několik podléhají obligatorní pravomoci Soudu anebo v opačném případě se souhlasem dotčené Vysoké smluvní strany, pokud je jenom jedna, nebo dotčených Vysokých smluvních stran, pokud je jich více, může být případ předán Soudu;
a) Komisí;
b) Vysokou smluvní stranou, jejíž státní občan tvrdí, že je obětí;
c) Vysokou smluvní stranou, která předložila případ Komisi;
d) Vysokou smluvní stranou, proti níž byla stížnost podána;
e) Osobou, nevládní organizací nebo skupinou osob, které podaly stížnost Komisi.
2. Jestliže je případ předán Soudu v souladu s písmenem e) předchozího odstavce, případ je nejdříve předložen výboru složenému ze tří členů Soudu. Členem výboru bude ex offo soudce zvolený za Vysokou smluvní stranu, proti níž byla podána stížnost, nebo, není-li takový, osoba určena Vysokou smluvní stranou, aby zasedala ve funkci soudce. Jestliže je stížnost podána proti více než jedné Vysoké smluvní straně, bude počet členů výboru příslušně zvýšen.
Pokud případ nevznáší žádnou závažnou otázku týkající se výkladu nebo použití Úmluvy a pokud si nevyžaduje projednání Soudem z jiných důvodů, výbor může rozhodnout jednomyslně, že případ nebude Soudem posuzován. V tomto případě rozhodne Výbor ministrů v souladu s ustanoveními článku 32, zda došlo k porušení Úmluvy."
Článek 6
1. Tento protokol je otevřen k podpisu členským státům Rady Evropy, které podepsaly Úmluvu a které mohou vyjádřit svůj souhlas být jím vázány:
a) podpisem bez výhrady ratifikace, přijetí nebo schválení,
b) podpisem s výhradou ratifikace, přijetí nebo schválení, po němž bude následovat ratifikace, přijetí nebo schválení.
2. Ratifikační listiny, nebo listiny o přijetí nebo schválení budou uloženy u generálního tajemníka Rady Evropy.
Článek 7
1. Tento Protokol vstoupí v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí lhůty tří měsíců od data, kdy deset členských států Rady Evropy vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem v souladu s ustanoveními článku 6.
2. Pro každý členský stát, který dodatečně vyjádří svůj souhlas být vázán protokolem, vstoupí tento protokol v platnost první den měsíce, který následuje po uplynutí tří měsíců ode dne podpisu nebo uložení ratifikační listiny, listiny o přijetí nebo schválení.
Článek 8
Generální tajemník Rady Evropy oznámí členským státům Rady Evropy:
a) každý podpis;
b) uložení každé ratifikační listiny nebo listiny o přijetí nebo schválení;
c) každé datum vstupu tohoto protokolu v platnost v souladu s článkem 7;
d) jakýkoli jiný úkon, oznámení nebo prohlášení týkající se tohoto protokolu.
Na důkaz toho podepsaní, kteří k tomu byli řádně zmocněni, podepsali tento protokol.
Dáno v Římě 6. listopadu 1990 ve francouzštině a angličtině, přičemž obě znění mají stejnou platnost, v jednom vyhotovení, které bude uloženo v archivu Rady Evropy. Jeho ověřené kopie zašle generální tajemník Rady Evropy všem členským státům Rady Evropy.