Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

22. Směrnice federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 2 ze dne 19. února 1982 pro poskytování osobního ohodnocení dělníkům v samostatných projektových a inženýrských organizacích a útvarech hlavních architektů (reg. částka 12/1982 Sb.).

23. Směrnice federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 3 ze dne 19. února 1982 pro poskytování osobního ohodnocení technickohospodářským pracovníkům v samostatných projektových a inženýrských organizacích a útvarech hlavních architektů (reg. částka 12/1982 Sb.).

24. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. června 1982 čj. F 314-4674-3145,040682 o odměňování uměleckých pracovníků (reg. částka 20/1982 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 514-612,5154 ze dne 13. července 1988 (reg. částka 29/1988 Sb.).

25. Výnos ústředního ředitele Československého rozhlasu ze dne 1. 11. 1982 o odměňování dělníků Československého rozhlasu (reg. částka 12/1983 Sb.).

26. Směrnice federálního ministerstva dopravy ze dne 7. ledna 1983 čj. 23 792/82-03 o odměňování a náhradách výdajů spojených s výkonem práce pracovníků vysílaných do zahraničí a jejich rodinných příslušníků (reg. částka 13/1983 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva dopravy ze dne 15. listopadu 1983 čj. 22412/1983-03 (reg. částka 4/1984 Sb.), výnosu federálního ministerstva dopravy ze dne 28. března 1986 čj. 10083/1986-03 a výnosu federálního ministerstva dopravy a spojů ze dne 27. září 1989 čj. 13 116/1989 (reg. částka 29/1989 Sb.).

27. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 51-12430-3156 ze dne 12. září 1984 o odměňování technickohospodářských pracovníků (reg. částka 22/1984 Sb.), ve znění opatření federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. srpna 1985 čj. 515-19738-5122 (reg. částka 22/1985 Sb.) a výnosu federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 13. července 1987 čj. 514-38885-5112 (reg. částka 17/1987 Sb.).

28. Pokyn předsedy Československé akademie věd č. 13/1984 o odměňování technicko-hospodářských pracovníků a pracovníků dělnických povolání v Academia, nakladatelství Československé akademie věd (reg. částka 29/1984 Sb.).

29. Výnos ústředního ředitele Československého rozhlasu ze dne 1. října 1984 o zásadách mzdové politiky v Čs. rozhlase (reg. částka 3/1985 Sb.).

30. Směrnice federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 51-14824-3115, 281284 ze dne 29. prosince 1984 pro hodnocení a odměňování ztíženého a zdraví škodlivého pracovního prostředí v rozpočtových a příspěvkových organizacích výpočetní techniky (reg. částka 8/1985 Sb.).

32. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí čj. 514-18544-5111 ze dne 2. srpna 1985 o odměňování obchodně provozních pracovníků (reg. částka 24/1985 Sb.).

33. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. května 1986 čj. 51-25345-5123,080586 o odměňování pracovníků vysílaných na akce investiční výstavby na území Svazu sovětských socialistických republik (reg. částka 13/1986 Sb.).

34. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 20 srpna 1987 čj. 13 857/1987-3 o odměňování občanských pracovníků železničního vojska (reg. částka 18/1987 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva dopravy ze dne 30. září 1988 čj. 15 466/1988-0320 (reg. částka 41/1988 Sb.).

35. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. prosince 1987 čj. 51-37608-5116 o posílení pravomoci a odpovědnosti podniků za uplatňování mzdových forem (reg. částka 1/1988 Sb.).

36. Výnos Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 3 ze dne 27. listopadu 1987 o odměňování pracovníků organizací výzkumné a vývojové základny přímo řízených ústředními orgány (reg. částka 1/1988 Sb.).

37. Rozhodnutí ústředního ředitele Československé tiskové kanceláře ze dne 16. června 1988 čj. 236/1988 o odměňování pracovníků dělnických povolání v Československé tiskové kanceláři.

38. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 8. dubna 1988 čj. 515-34264-5129 o odměňování pracovníků v závodních jednotkách požární ochrany (reg. částka 17/1988 Sb.).

39. Výnos federálního ministerstva dopravy a spojů ze dne 31. května 1988 čj. 12 483/1988-03,31 o odměňování příslušníků Sboru ozbrojené ochrany železnic a Sboru ozbrojené ochrany letišť (reg. částka 26/1988 Sb.), ve znění výnosu federálního ministerstva dopravy ze dne 9. ledna 1991 čj. 20 967/1990-320 (reg. pod. č. 77/1991 Sb.).

40. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 26. května 1988 čj. 515-38434-5147 o odměňování pracovníků dělnických povolání v orgánech státní správy a některých dalších organizacích (reg. částka 26/1988 Sb.).

41. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 28. dubna 1990 čj. 18 405/1990-320 o odměňování zdravotnických pracovníků v působnosti federálního ministerstva dopravy (reg. pod č. 255/1990 Sb.).

42. Výnos federálního ministerstva dopravy ze dne 8. listopadu 1990 čj. 20 585/1990-0320 o odměňování členů posádek civilních letadel a řídících letového provozu (reg. pod č. 538/1990 Sb.).

43. Výnos federálního ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 10. srpna 1990 čj. 22-21621-5147 o odměňování a dalších náležitostech pracovníků Státního leteckého útvaru (reg. pod č. 355/1990 Sb.).

§ 29

Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. května 1992.

Příloha k zákonu

č. /1992 Sb.

Charakteristiky platových tříd

Výkon pomocných prací podle přesných postupů a pokynů, s běžnou fyzickou a malou smyslovou zátěží a bez vazeb na další činnosti (například manipulace s jednotlivými předměty menší hmotnosti a velikosti).

Výkon přípravných nebo pomocných prací s menšími návaznostmi na další činnosti procesu nebo celku, zpravidla s malou hmotnou odpovědností a běžnou smyslovou zátěží popřípadě zvýšenou fyzickou námahou nebo rizikem pracovního úrazu (například jednoduché operace nebo soubor operací s jednotlivými částmi strojů, zařízení nebo objektů, měřidly, mechanizovanými nástroji). Výkon jednoduchých pravidelně opakovaných administrativních, administrativně technických nebo provozně manipulačních prací.

Výkon ucelených rutinních obslužných prací podle daných postupů a provozních režimů spojených s určitou hmotnou odpovědností, smyslovou zátěží, rizikem pracovního úrazu nebo vysokou fyzickou námahou a s určitými dalšími provozními návaznostmi, výkon opakovaných kontrolovatelných administrativních, hospodářsko správních, ekonomických nebo provozně technických prací podle podrobných pokynů nebo stanovených postupů.

Výkon rutinních odborných kontrolovatelných prací s dalšími případnými úzkými návaznostmi na další procesy, prováděných podle rámcových pokynů a spojených zpravidla s vyšší hmotnou odpovědností, zvýšenou smyslovou zátěží a odpovědností za zdraví a bezpečnost druhých osob (například práce s jednoúčelovými konvenčními zařízeními pracujícími se vzájemnými technologickými nebo provozními vazbami). Výkon odborných administrativních nebo částečně opakovaných různorodých hospodářskoprávních, ekonomických nebo provozně technických prací. Řízení a organizace jednotlivých snadno ovladatelných technologických, provozních a jiných procesů a zařízení podle přesných postupů se zvýšenými nároky na přesnost a spolehlivost se zvýšenou odpovědností za bezpečnou práci a zdraví a bezpečnost druhých osob, zvýšenou smyslovou zátěží a hmotnou odpovědností. Výkon jednoduchých individuálních řemeslných prací.

Výkon rutinních různorodých odborných prací s případnou vysokou hmotnou odpovědností, odpovědností za zdraví a bezpečnost druhých osob nebo smyslovou zátěží s pevně stanovenými přesnými a četnými návaznostmi na další procesy a děje. Řízení, organizace nebo operativní zajišťování chodu dílčích úseků provozních procesů nebo složitých zařízení s malými možnostmi volby postupu, spojené zpravidla s vysokou smyslovou zátěží a odpovědností za zdraví a životy dalších osob. Samostatný výkon individuálních řemeslných prací.

Výkon ucelených odborných prací nebo zajišťování méně složitých agend, které jsou důležitou součástí širších procesů a jevů, a to podle obecných postupů spojených s případnou velmi vysokou hmotnou odpovědností nebo odpovědností za obtížně odstranitelné škody většího rozsahu a vysokou smyslovou (neuropsychickou) zátěží. Řízení, organizace nebo operativní zajišťování chodu velmi složitých zařízení a jednoduchých procesů s možností volby postupu, spojené se značnou neuropsychickou zátěží, odpovědnosti za zdraví a životy širšího okruhu dalších osob. Výkon individuálních řemeslných prací se značným podílem tvůrčí invence nebo individuálních řemeslně vysoce odborných prací.

Výkon složitých odborných prací nebo samostatné zajišťování odborných agend nebo výkon jednoduchých dílčích koncepčních metodických prací s vysokou odpovědností za velmi obtížně odstranitelné rozsáhlé škody, se značnou provázaností komplikovaných vazeb na další procesy a s vysokou neuropsychickou zátěží a rozsáhlými možnostmi volby postupu v rámci celého úseku nebo oboru činnosti. Řízení, organizace nebo operativní zajišťování chodu souborů složitých zařízení a provozních procesů podle obecných postupů, zpravidla spojené s určitou duševní námahou, velmi vysokou neuropsychickou zátěží vyplývající z vysoké intenzity probíhajících jevů, stresových situací a podobně, s odpovědností za škody vzniklé činností řízeného úseku. Výkon individuálních tvůrčích mistrovských řemeslných prací.

Výkon specializovaných odborných prací, samostatné zabezpečování složitých úkolů a agend nebo výkon koncepčních, metodických a dílčích tvůrčích činností, které jsou stěžejní součástí samostatně působících systémů, s určitými vazbami a souvislostmi přesahujícími rámce daného oboru, spojené se zvýšenou duševní námahou. Řízení, organizace a koordinace složitých procesů nebo rozsáhlého souboru velmi složitých zařízení spojené s určováním nových postupů v rámci systému, s odpovědností za rozsáhlé obtížně odstranitelné škody vzniklé činností řízeného úseku nebo obecným ohrožením zdraví a života.

Výkon systémových prací spojených s komplexním zabezpečováním nejsložitějších úseků a agend, složitých koncepčních a metodických prací a tvůrčích činností, spojených zpravidla s odpovědností za neodstranitelné škody, s vysokou duševní námahou vyplývající z potřeby práce na značném stupni zobecnění, s širokými vazbami nad rámec oboru činnosti, prováděné zpravidla předem blíže nespecifikovaným způsobem. Řízení, organizace a koordinace velmi složitých procesů a systémů, včetně volby a optimalizace postupů a způsobů řešení, spojené zpravidla s všestranně velmi obtížnými podmínkami.

Výkon nejsložitějších specializovaných koncepčních systémových prací a náročných tvůrčích prací s rozsáhlými komplikovanými vazbami mezi různými obory činnosti případně vědními disciplinami, prováděné blíže neurčeným způsobem s předem nespecifikovanými výstupy a vysokou mírou pravděpodobnosti vzniku neodstranitelných škod, obecného ohrožení života a zdraví osob, s požadavkem vysokého stupně zobecnění. Řízení a koordinace nosných částí komplexu složitých systémů s rozsáhlými vnitřními i vnějšími vazbami.

Tvůrčí řešení úkolů neobvyklým (originálním) způsobem, s obecně stanovenými výstupy s vysokou mírou odpovědnosti za škody s nejširšími společenskými důsledky, spojené s velmi vysokou duševní námahou vyplývající z potřeby trvale vysokého stupně zobecnění jevů, značného množství variant řešení, s nároky na mimořádné schopnosti zejména tvůrčí, komunikační a podobně. Řízení a koordinace komplexů velmi složitých systémů, s odpovědnosti za škody odstranitelné za úsilí nejširšího kolektivu specializovaných odborníků za delší období nebo za neodstranitelné škody, se značnými nároky na schopnost řešit v nejobtížnějších podmínkách složité a konfliktní situace spojené zpravidla s obecným ohrožením nejširší skupiny osob.

Tvůrčí řešení nejsložitějších úkolů principiálně novým způsobem s nespecifikovanými výstupy, širokého společenského nebo mezinárodního dosahu, s hlubokými interdisciplinárními návaznostmi, ovlivňující zásadním způsobem další rozvoj příslušných celospolečenských nebo vědních oborů, s předpokladem vysokého stupně abstraktního myšlení. Řízení, organizace a koordinace nejsložitějších systémů s velmi vysokým počtem možných způsobů řešení, s odpovědností za neodstranitelné hmotné a morální škody, které mohou vzniknout činností přímo řízených i navazujících systémů.

Důvodová zpráva

Součástí mzdové reformy, jejíž zásady schválila vláda České a Slovenské Federativní Republiky usnesením č. 887/1990, je i změna systému odměňování zaměstnanců rozpočtové sféry. Zákonem je realizováno ustanovení článku 28 Listiny základních práv a svobod, v souladu s ústavními kompetencemi podle článku 22 ústavního zákona č. 556/1990 Sb., kterým se mění ústavní zákon č. 143/1968 Sb., o československé federaci.

Návrh zákona v maximální míře sjednocuje právní úpravu obecných zásad odměňování s právní úpravou provedenou v zákoně č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku. V souladu s charakterem organizací rozpočtové sféry a ústavními kompetencemi určuje kogentně některé nároky zaměstnanců (zařazení do platové třídy, minimální platový tarif, nárokové příplatky): úroveň minimálních platových tarifů a nárokových příplatků je stanovena tak, aby mohla být realizována plně v rámci prostředků schválených pro rok 1992 příslušnými rozpočty. Další specifikaci nároků zaměstnanců přenáší na nařízení vlád a v omezeném rozsahu též na kolektivní vyjednávání. Návrh neřeší úpravu průměrného výdělku pro pracovněprávní účely, neboť zmíněný zákon č. 1/1992 Sb. se v těchto ustanoveních vztahuje obecně na všechny zaměstnance včetně zaměstnanců rozpočtových organizací.

Systém odměňování v rozpočtové sféře vyplývající z návrhu zákona a připravovaných nařízení vlád je koncipován tak, aby minimální nároky zaměstnanců založil v rozsahu odpovídajícím přibližně existující úrovni dosavadních základních platů. Stupnice minimálních tarifních platů je odvozena od úrovně minimální mzdy a dále od minimálních mzdových tarifů, které jsou v nařízení vlády ČSFR č. 43/1992 Sb., o stanovení minimálních mzdových tarifů a mzdového zvýhodnění za práci ve ztíženém a zdraví škodlivém pracovním prostředí a za práci v noci pro podnikatelskou sféru. Návrh zmocňuje vlády pro organizace v působnosti federace a republik upravit nařízením stupnice platových tarifů, odpovídající reálným možnostem daným rozpočty pro rok 1992. Návrh zákona umožňuje zvýšit hranice platových tarifů a dále využíváním institutu osobního příplatku a odměn plně a přitom diferencovaně realizovat prostředky, které budou určeny rozpočtem na odměňování.

Návrh zákona umožňuje ve všech platových třídách výrazně rozšířit prostor pro odstupňování výše platů v závislosti na charakteru činnosti zaměstnavatele, výkonnosti a kvalitě práce

každého zaměstnance; platový systém vymezující tento prostor a pravidla pro jeho využití jsou plně v kompetenci federace a republik pro odvětví a zaměstnavatele jimi řízené; přitom mají samozřejmě i plnou odpovědnost za zabezpečení potřebných prostředků na odměňování.

K § 1 až 3:

Zákon upravuje platové poměry a některé další otázky odměňování zaměstnanců organizací, pro které nebude uplatněn v plném rozsahu zákon č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku (zákon pro podnikatelskou sféru), vztahuje se i na příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů. Nevztahuje se však na zaměstnance, jejichž platové poměry stanoví zvláštní zákon. V zásadě budou platit dva základní zákony o odměňování.

Zaměstnanci vzniká nárok na plat podle ustanovení zákona a nařízení příslušné vlády a v jejich rámci podle vnitřních platových předpisů a kolektivních smluv. Minimální úroveň nároků zaměstnance je vymezena minimálním platovým tarifem platové třídy, do které je zaměstnanec zařazen, a dále nárokovými příplatky a minimální mzdou.

Funkce (pracovní činnosti) všech kategorii a skupin pracovníků se člení podle složitosti, odpovědnosti a namáhavosti práce do 12 platových tříd, pro něž jsou zpracovány obecné charakteristiky prací (příloha zákona), které budou konkretizovány v katalozích funkcí pro příslušná odvětví (vydají se nařízeními vlád).

Zákon uvádí pouze minimální platové tarify. Konkrétní výše platových tarifů a jejich vnitřní systém (platové tarify v rozpětí) budou upraveny nařízeními vlád.

K platovým tarifům se poskytuje vedoucím zaměstnancům příplatek za vedení. Struktura příplatků odpovídá v zásadě organizační struktuře státní správy. Pro odchylné organizační

struktury a ostatní odvětví bude výše příplatků odvozena od jejich specifické organizační struktury tak, aby bylo zřejmé, které organizační stupně odpovídají organizačním stupňům uvedeným v zákoně.

Zaměstnanci, který zastupuje vedoucího zaměstnance, náleží po dobu dlouhodobého zastupování ve výši příplatku za vedení (§ 6) zastupovaného zaměstnance. Souběh příplatku za vedení a příplatku za zastupování je vyloučen. Zastupuje-li vedoucí jiného vedoucího na stejné úrovni řízení, příplatek nepřísluší, zastupuje-li vedoucího na vyšším stupni řízení, přísluší příplatek vždy jediný.

Za hodinu noční práce přísluší příplatek ve výši 15 % průměrného hodinového výdělku, za hodinu práce v sobotu a neděli ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku. Příplatky jsou obecně stanoveny procentem průměrného výdělku, což umožňuje jejich valorizaci při růstu platů a diferenciaci podle náročnosti práce. Způsob výpočtu odpovídá mezinárodním úmluvám a snižuje administrativní náročnost.

Hodnostní příplatek se poskytuje k vyjádření odlišností služebního poměru a je specifickou formou zvýhodnění zvláštních nároků kladených na příslušníky ozbrojených sil a bezpečnostních sborů v činné službě. Tento příplatek bude poskytován rovněž zaměstnancům v pracovním poměru s prvky vojenské kázně a podřízenosti, jako například celníkům a příslušníkům Sboru požární ochrany; výše příplatku bude odvozena do úrovně zákonem určených sazeb a stanovena nařízeními vlád.

Zvýhodnění práce přesčas včetně postupu při poskytnutí náhradního volna je řešeno v souladu s mezinárodními úmluvami obdobně jako v zákoně č. 1/1992 Sb. Návrh však stanoví obligatorně zvýšení platu zaměstnance o 25% průměrného hodinového výdělku a jde-li o dny nepřetržitého odpočinku v týdnu o 50 % průměrného hodinového výdělku vzhledem k tomu, že v rozpočtové sféře nemůže být zvýhodněná práce přesčas předmětem úpravy kolektivních smluv.

Zvláštní příplatek umožňuje ocenit mimořádné nároky kladené na zaměstnance při výkonu specifických prací na úsecích obrany a bezpečnosti státu, ve zdravotnictví a podobně, kde jsou přímo ohroženy život nebo zdraví zaměstnance, nebo kdy je vystaven jiným závažným rizikům. Jde o příplatky za práci a podmínky výkonu práce specifické pro jednotlivá odvětví. Nařízením vlád bude tento zvláštní příplatek konkretizován do několika různých výší podle charakteru činnosti odvětví a organizací a také podle charakteru pracovního rizika.

Osobní příplatek lze poskytovat zaměstnancům k diferencovanému oceňování rozdílné náročnosti práce nebo služby a také dlouhodobé spolehlivé výkonnosti.

Rozsah, podmínky a výši poskytování osobních příplatků stanoví nařízení příslušných vlád.

Návrh zákona zachovává odměny jako formu motivace pracovníků k vyšší výkonnosti a kvalitě práce a jejich dlouhodobým výsledkům. Umožňuje se poskytovat i odměny při významných pracovních a životních výročích; předpokládá se, že konkrétní rozhodování o poskytovaných odměnách bude v pravomoci vedoucích organizací, popřípadě bude upraveno v kolektivním vyjednávání.

Plat a náhrada platu za svátek jsou obdobně jako práce přesčas vymezeny obligatorně s tím, že rozpočtové organizace budou zaměstnancům poskytovat dosažený plat zvýšený o průměrný výdělek, zatímco v podnikatelské sféře se poskytne vedle mzdy zvýšení nejméně o 50 % průměrného výdělku a další zvýšení mzdy za tuto práci může být dohodnuto v kolektivní smlouvě.

Ustanovení jsou v zásadě shodná se zákonem č. 1/1992 Sb.

Odměna za pracovní pohotovost na pracovišti mimo pracovní dobu je stanovena v závislosti na zaměstnancem dosaženém průměrném výdělku. Rozlišeny jsou rovněž sazby odměn v pracovní dny a dny pracovního klidu; místo odměny lze však se zaměstnancem dohodnout poskytnutí náhradního volna. Obdobně je řešena odměna za pracovní pohotovost mimo pracoviště; zde však nelze uplatnit náhradní volno.

Úprava vychází z ustanovení § 122 zákoníku práce. Vyšší míra účasti odborového orgánu (dohoda v kolektivní smlouvě) je uvedena přímo v příslušných ustanoveních návrhu zákona.

Platové poměry zaměstnanců přidělených k výkonu práce v cizině vyžadují specifickou úpravu nařízením vlády České a Slovenské Federativní Republiky.

Pokud jde o odměnu za pracovní pohotovost a náhrady platu, postupuje se obdobně podle § 16 až 19.

Obecné zmocnění k provedení zákona.

Jestliže jiné předpisy pro zaměstnance rozpočtových organizací obsahují ustanovení o mzdě nebo služebním příjmu ve smyslu tohoto zákona, jde o plat.

Zde se vymezuje vztah mezi tímto zákonem a dalšími zákonnými úpravami pracovněprávních vztahů, na které se vztahuje tento zákon.

Upravuje nároky vzniklé přede dnem účinnosti tohoto zákona.

Obsahuje zrušovací ustanovení obecně závazných právních předpisů, které dosud platí pro celou Českou a Slovenskou Federativní Republiku. Pokud jde o předpisy platné pouze v působnosti federace nebo republik, budou zrušeny v nařízeních příslušných vlád.

Účinnost zákona se navrhuje k 1. květnu 1992, aby bylo možno připravit a projednat příslušná nařízení vlád a projednat úpravu platových podmínek se zaměstnanci.

V Praze dne 20. února 1992

Předseda vlády ČSFR:

Čalfa, v. r.

Ministr práce a sociálních věcí ČSFR:

Miller, v. r.