Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky 1992
VI. v. o.
1539
Vládní návrh
Zásady zákona o ochraně spotřebitele
Zásada č. 1
Tento zákon upravuje některé podmínky podnikání [§ 2 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník] významné pro ochranu spotřebitele, úkoly veřejné správy v oblasti ochrany spotřebitele a oprávnění spotřebitelů, sdružení spotřebitelů [zákon č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů] nebo jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele.
Ustanovení zvláštních předpisů [např. zákon č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 20/1966 Sb., o péči o zdraví lidu, ve znění pozdějších předpisů zákon ČNR č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve znění pozdějších předpisů zákon SNR č. 126/1985 Sb., o požiarnej ochrane, ve znění pozdějších předpisů zákon ČNR č. 240/1991 Sb., o šlechtění a plemenitbě hospodářských zvířat zákon SNR č. 110/1972 Sb., o plemenitbe hospodárskych zvierat, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 61/1964 Sb., o rozvoji rostlinné výroby, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 87/1987 Sb., o veterinární péči, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 51/1964 Sb., o drahách, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 222/1946 Sb., o poště, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 110/1964 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů zákon č. 526/1990 Sb., o cenách zákon č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže] týkající se podmínek výroby, dovozu, prodeje a označování výrobků a poskytování služeb nejsou tímto zákonem dotčena.
Odůvodnění:
Zásada vymezuje předmět úpravy zákona. Ve vztahu k předpisům upravujícím výrobu, dovoz, prodej a označování výrobků a poskytování služeb bude mít zákon subsidiární platnost. Zvláštní předpisy stanoví přitom většinou přísnější podmínky (srov. např. u předpisů o zkušebnictví).
Zásada č. 2
Pro účely tohoto zákona se rozumí:
a) spotřebitelem fyzická osoba, která nakupuje výrobky nebo užívá služby pro přímou osobní spotřebu fyzických osob, zejména pro sebe a pro příslušníky své domácnosti,
b) prodávajícím podnikatel [§ 2 odst. 2 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník], který spotřebiteli prodává výrobky nebo poskytuje služby,
c) výrobcem podnikatel, který zhotovil výrobek nebo jeho součást nebo poskytl služby, který vytěžil prvotní surovinu nebo ji dále zpracoval, anebo který se za výrobce označil,
d) dovozcem podnikatel, který dovezl výrobky do ČSFR nebo takový dovoz zprostředkoval,
e) dodavatelem každý další podnikatel, který přímo nebo prostřednictvím jiných podnikatelů dodal prodávajícímu výrobky,
f) výrobkem jakákoli věc, která byla vyrobena, vytěžena nebo jinak získána bez ohledu na stupeň jejího zpracování a je určena k nabídce spotřebiteli,
g) nebezpečným výrobkem výrobek, který představuje z důvodu jakékoli vady nebo nesprávné či nedostatečné informace sám o sobě nebo při obvyklém způsobu používání, sestavování nebo uchovávání, jakož i únikem škodlivých látek anebo v důsledku spoléhání se na přesnost, při náležité opatrnosti nepředvídatelné nebo zvýšené nebezpečí ohrožení života, zdraví nebo majetku; výrobek nelze považovat za nebezpečný pouze proto, že byl do oběhu uveden výrobek bezpečnější,
h) službou jakákoli činnost, která je určena k nabídce spotřebiteli.
Podnikatelem se pro účely tohoto zákona rozumí i fyzická osoba, která prodává spotřebiteli rostlinné a živočišné výrobky z vlastní drobné pěstitelské nebo chovatelské činnosti anebo lesní plodiny.
Odůvodnění:
Zásada v prvé řadě podává pro účely zákona definici základních pojmů.
Spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nakupuje výrobky nebo spotřebovává služby pro přímou osobní spotřebu, nikoli tedy za účelem prodeje. Výčet je pouze demonstrativní, neboť spotřebitelem se rozumí rovněž fyzická osoba, která nakupuje výrobky i pro jiné použití ve sféře osobní spotřeby, např. za účelem daru apod.
Definice prodávajícího vychází z pojmu "podnikatel" podle obchodního zákoníku. Je širší než pojem "podnikatel" v živnostenském zákoně. Může jít i o oprávněný prodej mimo rámec živnostenských předpisů.
Za výrobce se pro účely tohoto zákona nepovažuje pouze ten, kdo výrobek zhotovil, ale i ten, kdo provádí těžbu surovin nebo je dále zpracovává a dále pak ten, kdo se za výrobce označí, což odpovídá mezinárodnímu standardu.
Dovozcem je podnikatel, který dovoz skutečně realizuje, ale i ten, který dovoz zprostředkovává. Obdobně dodavatelem je podnikatel, který výrobky přímo dodává prodávajícímu i nepřímý dodavatel, který je dodává zprostředkovaně (prostřednictvím jiných dodavatelů). Zvláštní vymezení dodavatele je nezbytné, neboť oběh značné části výrobků je ve sféře obchodu zprostředkován různými mezičlánky, které nemohou mít všechny povinnosti prodávajícího ani výrobce.
I když uvedené definice vycházejí z obchodního zákoníku, je samozřejmé, že stejné hmotněprávní povinnosti mají i osoby, které provozují výrobní nebo obchodní činnost anebo poskytují služby bez příslušného podnikatelského oprávnění. Z hlediska ochrany spotřebitele je lhostejné, zda se jedná o oprávněné nebo neoprávněné podnikání.
Výrobkem je jakákoli věc movitá, může jím být i stavba; je jím rovněž elektřina.
Pojem "nebezpečný výrobek" je vymezen obecně, nejedná se tedy pouze o případy, kdy bezpečnostní požadavky stanoví technické normy nebo jiné předpisy, popř. které byly ověřeny certifikací.
Široce je rovněž vymezen pojem "služba". Cílem tohoto vymezení je zajistit maximální ochranu spotřebitele.
Poslední odstavec rozšiřuje působnost zákona i na stanovené činnosti, které jsou provozovány ve volném režimu.
Zásada č. 3
Ochrany podle tohoto zákona požívají i právnické osoby, které nakupují výrobky nebo užívají služby pro svoji vlastní potřebu, pokud vystupují vůči prodávajícímu obdobně jako spotřebitel.
Odůvodnění:
Tato zásada poskytuje, vedle fyzických osob uvedených v zásadě č. 2 písm. a), ochranu i právnickým osobám, neboť není účelné ani praktické zavádět dvojí režim ochrany při nákupu "v malém" pro vlastní potřebu.
Zásada č. 4
Tento zákon se vztahuje na prodej výrobků a poskytování služeb v případech, kdy k plnění prodávajícího dochází na území ČSFR. Na ostatní případy se vztahuje tehdy, souvisí-li plnění prodávajícího s jeho podnikatelskou činností na území ČSFR.
Odůvodnění:
Zásadou je konkretizována územní působnost zákona a tím mají být odstraněny pochybnosti pro případ, že k uzavření smlouvy, případně k plnění dojde mimo území ČSFR. To je praktické např. u služeb cestovních kanceláří.
Zásada č. 5
Prodávající je povinen:
a) prodávat výrobky ve správné hmotnosti, míře nebo množství a umožnit spotřebiteli překontrolovat si správnost těchto údajů,
b) prodávat výrobky a poskytovat služby v předepsané nebo schválené jakosti, pokud je závazně stanovena nebo pokud to vyplývá ze zvláštních předpisů [§ 3 zákona č. 142/1991 Sb., o československých technických normách] nebo v jakosti jím uváděné a není-li jakost předepsána, schválena nebo uváděna, v jakosti obvyklé,
c) prodávat výrobky a poskytovat služby za ceny sjednané v souladu s cenovými předpisy [zákon č. 526/1990 Sb., o cenách] a ceny při prodeji výrobků nebo poskytování služeb správně účtovat,
d) zajišťovat stanovené hygienické podmínky prodeje výrobků a poskytování služeb,
e) prodej výrobků a poskytování služeb technicky, personálně a provozně zabezpečit způsobem, který umožňuje jejich řádné a bezpečné provádění.
Odůvodnění:
Zásada vymezuje obecné povinnosti prodávajících ve vztahu ke spotřebiteli.
Pod písmeny a) - c) je zahrnuta oblast poctivosti prodeje. Výkladem bude zapotřebí dovodit, co se rozumí obvyklou jakostí. Bez tohoto pojmu by však ustanovení nemělo smysl, neboť by je bylo možno obejít (s výjimkou případů, kdy je jakost předepsána nebo kdy musí být schválena) jednoduše tak, že jakost nebude prodávající vůbec uvádět (to může mít různé formy včetně smísení partií výrobků různé jakosti).
Pod písmenem d) je zakotvena ochrana spotřebitele před ohrožením vyplývajícím z nedodržování hygienických předpisů. Vzhledem k tomu, že obdobná povinnost vyplývá z předpisů o péči o zdraví lidu, jedná se zde o zařazení z důvodu komplexnosti.
Povinnosti uvedené pod písmenem e) chrání spotřebitele před specifickými riziky vyplývajícími z nedostatečně technicky, personálně a organizačně zajištěného prodeje výrobků nebo poskytování služeb; má preventivní význam. S rozvojem podnikatelských aktivit se ve značném počtu objevují subjekty, které podnikají za cenu zvýšeného rizika bez náležitého technického nebo personálního vybavení, a proto je třeba z praktických důvodů tuto povinnost na straně prodávajícího zakotvit.
Zásada č. 6
Prodávající nesmí odmítnout prodat spotřebiteli výrobky, které má vystaveny nebo jinak připraveny k prodeji, nebo odmítnout poskytnutí služby, které je v jeho provozních možnostech; nesmí rovněž vázat prodej výrobků či poskytnutí služeb na prodej jiných výrobků anebo poskytnutí jiných služeb. To neplatí v případech, v nichž spotřebitel nesplňuje podmínky, které musí splňovat podle zvláštních předpisů [např. § 4 odst. 1 písm. a) bod 1 a písm. e) zákona ČNR č. 37/1989 Sb., o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, a zákona SNR č. 46/1989 Sb., o ochrane pred alkoholizmom a inými toxikomániami, nebo § 6, 18, 30 a § 32 odst. 1 zákona č. 147/1983 Sb., o zbraních a střelivu].
Rezervované výrobky je prodávající povinen zvlášť označit. To platí i o zaplacených výrobcích, které se nacházejí v provozovně do doby, než si je spotřebitel převezme nebo než mu budou dodány.
Odůvodnění:
Zásada vyjadřuje zákaz diskriminace spotřebitele, jejím cílem není založit jakoukoli obdobu kontraktační povinnosti, nemůže být rovněž efektivním nástrojem proti zatajování nedostatkového zboží.
V navrhované formulaci odpovídá mezinárodním dokumentům.
Zvláštní úpravu vyžaduje v této souvislosti rezervace výrobků.
Zásada č. 7
Nikdo nesmí prodávat ani nabízet nebezpečné výrobky. Odpovědnosti za porušení tohoto zákazu se zprostí ten, kdo prokáže, že o skutečnosti, že se jedná o nebezpečné výrobky, v době prodeje nebo nabídky nemohl vědět.
Dozví-li se prodávající jakékoliv skutečnosti, které nasvědčují tomu, že prodal spotřebiteli nebezpečné výrobky, je povinen bezodkladně jej o tom informovat. Není-li informování jednotlivých spotřebitelů možné, je povinen informovat účinným způsobem spotřebitelskou veřejnost a orgány veřejné správy, které vykonávají dozor nad dodržováním ustanovení tohoto zákona.
Povinnost uloženou v předchozím odstavci má obdobně výrobce, dovozce a dodavatel.
Ustanovení předchozích odstavců platí přiměřeně pro poskytování služeb.
Odůvodnění:
Zákaz nabídky a prodeje nebezpečných výrobků formulovaný v této zásadě odpovídá mezinárodnímu trendu. Je doplněn informační povinností a vztažen i na výrobce, dovozce a dodavatele. Současně je upravena možnost liberace z odpovědnosti za porušení tohoto zákazu.
Z principu subsidiarity vyplývá, že nedotčena zůstávají ustanovení zvláštních předpisů, která zakazují prodej určitých výrobků.
Zásada č. 8
Prodávající je povinen řádně informovat spotřebitele o vlastnostech prodávaných výrobků nebo charakteru poskytovaných služeb, o způsobu použití a údržby výrobku a o nebezpečí, které vyplývá z jeho nesprávného použití nebo údržby, jakož i o riziku souvisejícím s poskytovanou službou. Jestliže je to potřebné s ohledem na povahu výrobku, způsob a dobu jeho užívání, je prodávající povinen zajistit, aby tyto informace byly obsaženy v přiloženém písemném návodu a aby byly srozumitelné. Této povinnosti se nemůže zprostit poukazem na skutečnost, že mu potřebné nebo správné informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel. Povinnost se nevztahuje na případy, kdy se jedná o zřejmé nebo obecně známé skutečnosti.
Umožňuje-li to povaha výrobku, je prodávající povinen na žádost spotřebitele výrobek předvést.
Odůvodnění:
V této zásadě stanovená informační povinnost prodávajícího odpovídá mezinárodním požadavkům. Její zakotvení jako veřejnoprávní povinnosti má význam z hlediska výkonu správního dozoru a ukládání správních sankcí. Je zdůrazněna okolnost, že prodávající se nemůže odpovědnosti zprostit ani tehdy, pokud informace neposkytl výrobce, dovozce nebo dodavatel.
Zásada č. 9
Prodávající musí zajistit, aby jím prodávané výrobky byly viditelně označeny údaji o výrobci, případně též o dovozci a dodavateli, o množství, jakosti, datu výroby, době použitelnosti a způsobu jeho používání, údržby, uchovávání či skladování. Údaje o způsobu používání, údržby, uchovávání a skladování mohou být obsaženy v přiloženém písemném návodu. Není-li účelné prodávané výrobky vzhledem k jejich povaze takto označit, je prodávající povinen uvedené údaje na požádání spotřebitele pravdivě sdělit, případně i doložit.
Prodávající nesmí odstraňovat ani měnit označení výrobků ani jiné údaje uvedené výrobcem, dovozcem nebo dodavatelem.
Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí prodávající na tyto skutečnosti spotřebitele předem zřetelně upozornit. Takové výrobky musí být prodávány odděleně od ostatních výrobků.
Odůvodnění:
Informační povinnost prodávajícího stanovená touto zásadou se týká především identifikace výrobků. Zvýrazněn je zákaz odstraňování identifikačních údajů. Z principu subsidiarity vyplývá, že zvláštní předpisy mohou stanovit požadavky přísnější. Předpokládá se např., že tak učiní zákon o potravinách (pro potravinářské zboží a případně pro stanovené skupiny dalšího spotřebního zboží). Zvláštní ustanovení upravuje informační povinnost u neplnohodnotných výrobků, mezi něž se řadí i výrobky s prošlou dobou použitelnosti.
Zásada č. 10
Pokud jsou informace uvedené v zásadách č. 8 a 9 poskytovány písemně, musí být spotřebiteli dostupné v českém nebo slovenském jazyce. Fyzikální veličiny musí být vyjádřeny v zákonných měřících jednotkách [§ 2 zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii].
Odůvodnění:
Smyslem zásady je zabezpečit spotřebiteli srozumitelnou informaci, zejména při prodeji dovážených výrobků.
Zásada č. 11
Nikdo nesmí klamat spotřebitele, zejména uvádět nepravdivé, nedoložené, neúplné, nepřesné, nejasné, dvojsmyslné nebo přehnané údaje anebo zamlčet údaje o skutečných vlastnostech výrobků nebo služeb či úrovni nákupních podmínek.
Pojmy "záruka", "zaručený", jakož i všechny další pojmy obdobného obsahu, mohou být používány jen v případech, kdy je současně konkretizován obsah a podmínky záruky.
Reklama, včetně inzerce určené pro spotřebitele nesmí dále obsahovat:
a) cokoliv, co by uráželo národnostní nebo náboženské cítění,
b) cokoliv, co by ohrožovalo mravnost, zejména vulgárnosti,
c) propagaci násilí,
d) propagaci výrobků prokazatelně škodlivých životu nebo zdraví, aniž by byla škodlivost v reklamě zřetelně uvedena.
Obecná úprava nekalé soutěže [hlava V. části první zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník] není těmito ustanoveními dotčena.
Odůvodnění:
Zákaz klamání spotřebitele je veřejnoprávní obdobou některých ustanovení o nekalé soutěži obsažených v obchodním zákoníku. Úprava v zákoně o ochraně spotřebitele má význam z hlediska výkonu správního dozoru a ukládání správních sankcí.
Zásada rovněž vylučuje z reklamy a inzerce takové prostředky, které by se mohly dotýkat národnostního či náboženského cítění občanů nebo které by ohrožovaly mravnost nebo které by propagovaly násilí. Zákaz se týká všech forem reklamy.
Zásada č. 12
Prodávající je povinen jednoznačně informovat spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb platné v okamžiku nabídky [§ 13 odst. 2 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách]. Za tím účelem je povinen zejména zřetelně označit výrobky cenou nebo na viditelném místě informaci o ceně výrobků či služeb zpřístupnit.
Informace o ceně nebo okolnost, že informace je neúplná anebo chybí, nesmí vzbuzovat zdání, že:
a) cena je nižší, než jaká je ve skutečnosti,
b) stanovení ceny závisí na okolnostech, na nichž ve skutečnosti nezávisí,
c) v ceně jsou zahrnuty dodávky výrobků, výkonů, prací nebo služeb, za které se ve skutečnosti platí zvlášť,
d) cena byla nebo bude zvýšena, snížena nebo nezměněna, i když tomu tak není,
e) vztah ceny a užitečnosti nabízeného výrobku nebo služby a ceny a užitečnosti srovnatelného výrobku nebo služby je takový, jaký ve skutečnosti není.
Ustanovení druhého odstavce se vztahuje obdobně i na informace o způsobech stanovení cen.
Odůvodnění:
Informační povinnost o ceně odpovídá praktickým potřebám, neboť zkušenosti spotřebitelské veřejnosti v tomto směru svědčí o značné četnosti jednání prodávajících v rozporu s tímto požadavkem.
Informacím o cenách je věnována mimořádná pozornost i v zahraničních úpravách. Zákaz klamavých informací o cenách je zvláštním případem zákazu klamání spotřebitele zakotveném v zásadě č. 11.
Zásada č. 13
Na žádost spotřebitele je prodávající povinen vydat doklad o zakoupení výrobku nebo o poskytnutí služby s uvedením data prodeje výrobku nebo poskytnutí služby, o jaký výrobek nebo o jakou službu se jedná a za jakou cenu byl výrobek prodán nebo služba poskytnuta.
Při prodeji výrobků s následnou dodávkou musí doklad obsahovat místo určení a datum dodávky.
Při prodeji použitých nebo upravovaných výrobků, výrobků s vadou nebo výrobků, jejichž užitné vlastnosti jsou jinak omezeny, musí být tyto skutečnosti v dokladu zřetelně vyznačeny.
Odůvodnění:
Povinnost stanovená v této zásadě je významná z hlediska uplatňování odpovědnosti za vady i za způsobenou škodu. Prodávající vydává doklad pouze na žádost spotřebitele, není tedy stanovena všeobecná povinnost doklad vydat. Stejné řešení má pro oblast živnostenského podnikání živnostenský zákon.
Zásada č. 14
Prodávající je povinen spotřebitele řádně informovat o rozsahu, podmínkách a způsobu uplatnění odpovědnosti za vady výrobků a služeb (dále jen "reklamace"), prodeji náhradních dílů a o provádění záručních i mimozáručních oprav a poskytování servisních služeb.
U výrobků prodávaných se zárukou vyplní prodávající záruční list.
S výjimkou případů, kdy je k provedení opravy určena jiná osoba [věta druhá § 625 občanského zákoníku], je prodávající povinen přijmout reklamaci v kterékoli provozovně, v níž je přijetí reklamace možné s ohledem na sortiment prodávaného zboží nebo poskytovaných služeb, jakož i na místě, odkud řídí svůj podnik. U skupinových zájezdů musí prodávající zajistit nepřetržitou přítomnost pověřeného pracovníka, oprávněného vyřizovat reklamace, po celou dobu zájezdu.
Prodávající je povinen uvést na viditelném místě údaj o tom, kde lze reklamaci uplatnit
a) při uzavření provozovny,
b) při prodeji výrobků a poskytování služeb mimo stálou provozovnu,
c) při prodeji výrobků v prodejních automatech.
V provozovně musí být po celou provozní dobu přítomen pracovník pověřený vyřizovat reklamace.
Prodávající nebo jím pověřený pracovník rozhodne o reklamaci ihned, ve složitých případech do 3 pracovních dnů. Do této lhůty se nezapočítává doba potřebná k odbornému posouzení vady. Vyřízení reklamace však nesmí trvat déle než 30 dnů.
Odůvodnění:
Zásada upravuje veřejnoprávní povinnosti prodávajícího týkající se reklamací. Zkušenosti potvrzují, že zejména řada drobných podnikatelů odmítá reklamace vyřizovat. Lze předpokládat, že úprava těchto povinností přispěje ke snížení soudního nápadu, případně z něj vyloučí určitou skupinu případů.
Některé z uvedených povinností upravuje obdobně občansky zákoník. I v tomto případě má veřejnoprávní úprava význam z hlediska výkonu správního dozoru a ukládání správních sankcí.
Na rozdíl od úpravy platné do 1. ledna 1992 se nepředpokládá vydávání reklamačních řádů, které v praxi často deformovaly ustanovení právních předpisů.
Zásada č. 15
Vyžaduje-li to povaha výrobků, zejména s ohledem na hygienické podmínky prodeje a charakter použití, je prodávající povinen výrobky prodávat v hygienicky nezávadných obalech nebo je do takových obalů při prodeji zabalit, při samoobslužném prodeji je povinen spotřebiteli poskytnout vhodný obalový materiál.
Odůvodnění:
Zásada má přispět k zajištění hygieny prodeje. Zkušenosti ukazují, že prozatím nelze od stanovení takové právní povinnosti upustit.
Zásada č. 16
Vratné zálohované obaly, v nichž se prodávají výrobky, musí být v provozovně, kde se výrobky v takových obalech prodávají, vykupovány po celou provozní dobu.
Odůvodnění:
Problematika obalů je určitou slabinou, neboť dosud neexistují dostatečně propracované ekonomické mechanismy, které by výkup obalů řešily k oboustranné spokojenosti prodávajících a spotřebitelů. Je tedy zapotřebí v této otázce garantovat zájem spotřebitele.
Zásada č. 17
Prodávající je povinen provozovnu zvenčí viditelně označit obchodním jménem, popřípadě též symbolem nebo uvedením hlavní skupiny prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb.
Na vhodném a trvale viditelném místě u vchodu do provozovny musí být uvedeno:
a) obchodní jméno, sídlo, popřípadě bydliště prodávajícího,
b) jméno a příjmení osoby odpovědné za činnost provozovny,
c) provozní doba určená pro spotřebitele.
Při uzavření provozovny je prodávající povinen na místě, kde je uvedena provozní doba, označit počátek a konec uzavření. Obdobně je povinen označit trvalé zrušení provozovny, včetně uvedení, kde lze vypořádat případné závazky. Nebrání-li tomu okolnosti případu, učiní uvedená oznámení alespoň 3 dny předem.
Povinnost podle druhého odstavce písmen a) a b) se vztahuje i na prodej zboží a poskytování služeb mimo provozovnu.
Odůvodnění:
Rovněž tato zásada stanoví informační povinnost prodávajícího významnou zejména z hlediska případného uplatňování odpovědnosti za vady nebo odpovědnosti za škodu. Význam takové povinnosti vystupuje do popředí při prodeji zboží a poskytování služeb mimo provozovnu.
Obdobnou povinnost při označování provozoven zakotvil pro oblast živnostenského podnikání živnostenský zákon.
Zásada č. 18
Dohled nad ochranou spotřebitele zahrnuje:
a) schvalování typových smluv prováděné ústředními orgány státní správy,
b) dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem.
Příslušnost orgánů k provádění dohledu stanoví zákon ČNR a zákon SNR.
Typovou smlouvou se rozumí formulář smlouvy, která má být uzavírána ve více případech, pokud je obvyklé, že spotřebitel obsah smlouvy při jejím uzavírání podstatným způsobem neovlivňuje. Schválení typové smlouvy je podmínkou jejího používání. Při schvalování posuzují příslušné orgány soulad typové smlouvy s ustanoveními právních předpisů.
Při výkonu dozoru jsou příslušné orgány oprávněny vydávat závazné pokyny k odstranění zjištěných nedostatků. V případě ohrožení života, zdraví nebo majetku jsou oprávněny pozastavit prodej výrobků nebo poskytování služeb anebo uzavřít provozovnu; tato opatření mohou za podmínek stanovených zákonem ČNR a zákonem SNR ukládat na místě k tomu pověřené osoby.
Odůvodnění:
Zásada rozlišuje dvě základní formy dohledu nad ochranou spotřebitele.
Schvalování typových smluv se týká případů, kdy obsah smlouvy de facto předurčuje prodávající. Příkladem takových smluv mohou být smluvní nebo obchodní podmínky stanovené pojišťovnami nebo spořitelnami anebo podmínky dodávek elektřiny. Těmto otázkám je věnována značná pozornost i v zahraničí. Navrhované řešení se v našich současných podmínkách jeví efektivnější než soukromoprávní úprava.
Druhá forma je klasickým dozorem v této oblasti. V případě ohrožení života, zdraví nebo majetku jsou osoby pověřené výkonem dozoru oprávněny činit opatření charakteru bezprostředního zásahu.
Působnost orgánů státní správy při výkonu dohledu stanoví zákony národních rad.
Zásada č. 19
Orgány státní správy, orgány územní samosprávy a ostatní orgány veřejné správy jsou povinny činit v mezích své působnosti veškerá opatření, aby zamezily uvádění nebezpečných výrobků do oběhu nebo jejich další oběh. O nebezpečných výrobcích v oběhu jsou povinny všemi dostupnými prostředky informovat spotřebitelskou veřejnost. Činí tak zejména prostřednictvím veřejných hromadných informačních prostředků, které jsou povinny tyto informace zveřejnit.
Odůvodnění:
Zásada stanoví některé úkoly orgánů veřejné správy v oblasti ochrany před nebezpečnými výrobky. Měla by navázat na ustanovení připravovaného zákona o zkušebnictví.
Významné je, že zásada stanoví i povinnosti orgánům zájmové samosprávy podnikatelů, tedy profesionálním komorám a živnostenským společenstvům.
K prohloubení ochrany se stanoví povinnost veřejných hromadných informačních prostředků zveřejňovat informace o nebezpečných výrobcích.
Zásada č. 20
Za porušení povinnosti stanovené tímto zákonem uloží orgány příslušné podle zákona ČNR a zákona SNR prodávajícímu, výrobci, dovozci nebo dodavateli pokutu až do výše 500 000,- Kčs. Za opakované porušení povinnosti v průběhu jednoho roku lze ukládat pokutu až do výše 1 000 000,- Kčs.
Na návrh státního orgánu vykonávajícího dozor nad dodržováním povinností stanovených tímto zákonem nebo na jeho základě anebo na návrh sdružení spotřebitelů či jiné právnické osoby založené k ochraně spotřebitele uloží orgány příslušné podle zákona ČNR a zákona SNR prodávajícímu, výrobci, dovozci nebo dodavateli, který prodal, vyrobil, dovezl nebo dodal výrobek, jehož vada způsobila újmu na životě nebo zdraví, pokutu až do výše 10 000 000,- Kčs. Stejnou pokutu uloží tomu, kdo takovou újmu způsobil vadným poskytnutím služby. Pokutu nelze uložit osobě, která prokáže, že újmě nešlo zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které na něm bylo možno požadovat.
Pokuty podle prvního odstavce nelze uložit v případech, kdy byla uložena pokuta podle zvláštního zákona, a v případě, kdy lze uložit pokutu podle odstavce druhého.
Při stanovení výše pokuty se přihlíží k charakteru protiprávního jednání a k rozsahu jeho následků.
Výnos pokut uložených podle prvního odstavce je příjmem státního rozpočtu ČR nebo státního rozpočtu SR anebo rozpočtu obce podle toho, který orgán pokutu uložil. Výnos pokut uložených podle druhého odstavce je příjmem Fondu ochrany spotřebitele.
Pokutu lze uložit do jednoho roku ode dne, kdy k porušení povinnosti došlo.
Uložením pokuty není dotčena povinnost k náhradě škody.
Odůvodnění:
Zásada vymezuje skutkové podstaty správních deliktů na úseku ochrany spotřebitele a upravuje ukládání sankcí za tyto delikty.
Přísnější postih je stanoven jednak u recidivy, jednak u kvalifikované skutkové podstaty uvedené ve druhém odstavci. U kvalifikované skutkové podstaty je zvlášť upraven rozpočtový výnos pokut, a to v návaznosti na zásadu č. 23; souvisí to s užitím prostředků Fondu ochrany spotřebitele.
Pravomoc orgánů státní správy při projednávání správních deliktů upraví zákony národních rad.
V paragrafovaném znění bude propracován vztah k sankčním ustanovením jiných zákonů, jakož i postih poškozování spotřebitele při neoprávněném podnikání.
Zásada č. 21
Zřizuje se Federální rada ochrany spotřebitele (dále jen "rada"). Členy rady jmenuje vláda ČSFR. Po jedné třetině členů radu tvoří zástupci státních orgánů, sdružení podnikatelů a sdružení spotřebitelů. Činnost rady je řízena vládou ČSFR.
Rada vypracovává návrh státní koncepce ochrany spotřebitele [čl. 10 písm. a) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů].
Rada se vyjadřuje k opatřením orgánů státní správy týkajícím se zájmů spotřebitelů a je oprávněna taková opatření navrhovat.
Rada navrhuje rozdělení státního příspěvku k ochraně spotřebitele.
Činnost rady je hrazena z rozpočtu vlády ČSFR.
Podrobnosti stanoví statut rady, který schvaluje vláda ČSFR.
Odůvodnění:
Rada je koncipována jako poradní, koordinační a iniciativní orgán vlády ČSFR. Její existence na úrovni federace je odůvodněna potřebou vytvářet jednotný systém ochrany spotřebitele, což je v souladu s mezinárodními dokumenty a s Evropskou dohodou. Rada je jmenována vládou ČSFR z paritního počtu zástupců státních orgánů, sdružení podnikatelů a sdružení spotřebitelů. Zkušenost s obdobným orgánem tripartitního charakteru mají např. ve Francii.