Federální shromáždění ČSFR 1990 – 1992

Rada by měla mít minimální odborný aparát. Náklady na jeho činnost bude třeba řešit v rámci rozpočtu federace např. tím způsobem, že náklady spojené s činností rady, vzhledem k tomu, že půjde o orgán vlády ČSFR, budou hrazeny z rozpočtu Úřadu vlády ČSFR.

Státní příspěvek k ochraně spotřebitele (dále jen "příspěvek") lze poskytnout z prostředků federace tomu, kdo zajistí jeho použití k účelům:

a) vydávání nebo vysílání hromadných informačních prostředků, které na výlučně neziskovém základě šíří objektivní informace o vlastnostech prodávaných výrobků a poskytovaných služeb a úrovni nákupních podmínek,

b) testování výrobků a služeb,

c) poradenství a výchovy spotřebitelské veřejnosti,

d) výzkumu mínění spotřebitelské veřejnosti o kvalitě výrobků a služeb a úrovni nákupních podmínek.

Příspěvek lze poskytnout též:

a) Fondu ochrany spotřebitele,

b) právnickým osobám, které jsou členy mezinárodních organizací k ochraně spotřebitele, za účelem úhrady členských poplatků,

c) výrobcům, kteří dlouhodobě vyrábějí výrobky nejvyšší jakosti.

O rozdělení příspěvku rozhoduje na návrh rady vláda ČSFR.

Žádosti o poskytnutí příspěvku se předkládají radě.

Využití příspěvku podléhá kontrole podle zvláštních předpisů [zákon č. 405/1991 Sb., o kontrole v České a Slovenské Federativní Republice].

Státní příspěvek představuje perspektivní konkrétní formu státní podpory v této oblasti. Výše by byla určována každoročně v závislosti na možnostech státního rozpočtu.

Příspěvek by byl poskytován zejména svazům spotřebitelských sdružení, jakož i dalším právnickým osobám, zejména nadacím. Nebyl by přímo poskytován jednotlivým občanských sdružením, což by nepřímo působilo proti roztříštěnosti spotřebitelského hnutí. Vedle poskytování uvedeným osobám by příspěvek měl být poskytován též Fondu ochrany spotřebitele, zřízenému podle zásady č. 23, jakož i k prémiování výrobců nejlepších výrobků.

Zřízení na federální úrovni nebrání rozdělení působnosti mezi federaci a republiky, neboť jde o užití federálních prostředků. Význam to má i z hlediska zapojení do mezinárodních organizací v oblasti ochrany spotřebitele, kdy se požaduje určitý reprezentant na federální úrovni. Existence příspěvku může napomoci tomu, aby takový reprezentant mohl reálně v rámci federace vyvíjet činnost.

Zřizuje se Fond ochrany spotřebitele (dále jen "fond"), který je právnickou osobou.

Prostředky fondu mohou být použity:

a) na účely uvedené v prvním odstavci zásady č. 22,

b) na úhradu nákladů účelně vynaložených na uplatňování práv spotřebitele v řízení před státními a samosprávnými orgány,

c) na překonání tísnivé životní situace občanů v případě újmy na životě nebo zdraví způsobené vadným výrobkem nebo vadným poskytnutím služby.

Zdroje fondu tvoří zejména:

a) příspěvek (zásada č. 22),

b) výnos pokut uložených podle druhého odstavce zásady č. 20,

c) dary a odkazy.

Orgánem fondu je správní rada, jejíž členy jmenuje vláda ČSFR.

Správní rada rozhoduje o použití prostředků fondu.

Podrobnosti stanoví statut fondu, který schvaluje vláda ČSFR.

Hospodaření s prostředky fondu podléhá kontrole podle zvláštních předpisů [zákon č. 405/1991 Sb., o kontrole v České a Slovenské Federativní Republice].

Fond ochrany spotřebitele se navrhuje vytvořit jako specifický veřejný fond, nikoli jako státní účelový fond.

Státní příspěvek podle zásady č. 22 může, ale nemusí být každoročně jedním ze zdrojů fondu.

Zřízení fondu v navrhované podobě na úrovni federace je účelné též s ohledem na možnost získávat příspěvky od mezinárodních institucí na ochranu spotřebitele.

V případě ohrožení řádného a plynulého zásobování obyvatelstva životně důležitými výrobky mohou příslušné orgány vyhlásit tato regulační opatření:

a) prodej výrobků na příděl,

b) prodej omezeného množství výrobků,

c) časově regulovaný prodej výrobků.

Regulační opatření sledují zajištění rovného postavení spotřebitelů nebo odůvodněné zvýhodnění některých skupin spotřebitelů s ohledem na zájmy ochrany jejich života a zdraví.

Prodej výrobků na příděl vyhlašuje vláda ČSFR pro území celé federace. Příděl může stanovit diferencovaně pro různé skupiny spotřebitelů nebo může některé skupiny spotřebitelů z nároku na příděl vyloučit. Spolu s vyhlášením určí způsob prokazování nároku na příděl.

Prodej omezeného množství výrobků a časově regulovaný prodej výrobků vyhlašují orgány příslušné podle zákona ČNR a zákona SNR.

Prodej omezeného množství výrobků se vyhlašuje pro území republiky nebo pro území jednotlivých okresů anebo pro území jednotlivých měst a obcí. Omezení se stanoví jako nejvyšší přípustná množství výrobků, případně jejich nejvyšší přípustná hmotnost nebo míra, které lze prodat spotřebiteli v jednotlivém případě.

Časově regulovaný prodej se vyhlašuje pro území města nebo obce anebo pro jednotlivé provozovny. Spočívá v povinnosti nabízet k prodeji stanovenou část výrobků z celkového množství výrobků na skladě ve stanovené části provozní doby.

Regulační opatření lze použít pouze v nezbytných případech a na nezbytně nutnou dobu.

Není-li při vyhlášení regulačního opatření stanoveno jinak, je takové regulační opatření závazné pro všechny prodávající.

Regulační opatření se zveřejňují na úředních deskách všech dotčených obecních úřadů. Prodávající jsou povinni informace o přijatých regulačních opatřeních po dobu jejich účinnosti viditelně zpřístupnit.

I v rozvinuté tržní ekonomice mohou nastat výjimečné situace, které nebude možné zvládnout působením tržního mechanismu. Mohou souviset např. s mezinárodní ekonomickou situací (srov. nedávnou situaci kolem dovozu ropy) nebo se živelními pohromami, případně též v regionálním nebo místním rozsahu i s haváriemi různých provozů, zejména při výrobě potravin. S ohledem na ústavní zakotvení práva podnikat, je nutná zákonná úprava regulačních opatření.

Jejich smyslem je i při neočekávaně omezených zdrojích zajistit rovné postavení spotřebitelů nebo odůvodněné přednostní zásobování některých skupin obyvatelstva, pokud je to nutné s ohledem na zájmy ochrany jejich života či zdraví. Prodej výrobků na příděl je nejzávažnější regulační opatření. V úvahu přichází při závažném narušení tržní rovnováhy s celostátním dopadem. Realizaci by pro území celé federace řešila vláda ČSFR.

Prodej omezeného množství výrobků je možné obsahově specifikovat jako:

- celkový maximální objem výrobků, který lze realizovat po dobu omezení nebo po jinak vymezenou dobu (opatření sleduje např. vytvoření určitých zásob),

- stanovení maximálního množství výrobků, které lze realizovat při uskutečnění jednotlivých prodejních operací (sleduje předejít vykupování výrobků při vzniku disproporcí).

Prodej omezeného množství výrobků lze uvažovat v celostátním měřítku (vláda republiky) i v měřítku místním (obce nebo okresní úřady).

Časově regulovaný prodej výrobků přichází do úvahy v místním měřítku. Prakticky se např. jedná o zajištění prodeje základních potravin v odpoledních hodinách. Od těchto případů je nutno odlišit omezení ve veřejném zájmu, která upravují zvláštní předpisy (např. republikové zákony o ochraně před alkoholismem a jiným toxikomániemi).

Zásada stanoví povinnosti dotčených obecních úřadů a prodávajících při zajišťování informovanosti spotřebitelů o přijatých regulačních opatřeních.

Obecné předpisy o správní řízení se nevztahují:

a) na rozhodování o regulačních opatřeních podle zásady č. 24,

b) na rozhodování o opatřeních podle čtvrtého odstavce zásady č. 18 ukládaných k tomu pověřenými osobami na místě.

Zásada upravuje vztah k obecným předpisům o správním řízení.

Vyloučení správního řádu z rozhodování o regulačních opatřeních je odůvodněno jak výjimečností situace, tak i hromadným charakterem těchto opatření.

Procesní aspekty rozhodování o opatřeních uvedených v písm. b) budou rozpracovány v paragrafovaném znění (námitky a rozhodování o nich).

Proti rozhodnutí Federální rady ochrany spotřebitele o uložení pokuty podle druhého odstavce zásady č. 20 se nelze odvolat ani podat mimořádný opravný prostředek ve smyslu § 53 až § 68 správního řádu, což je odůvodněno mimořádnou závažností škodlivého následku jednání, které je tímto způsobem postihováno (újma na zdraví nebo životě spotřebitele). Je zde však možno uplatnit opravný prostředek u krajského soudu.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem ....

Účinnost zákona se předpokládá od 1. ledna 1993.

V Praze dne 26. března 1992

Předseda vlády ČSFR:

Ministryně kontroly ČSFR:

I ve vyspělých tržních ekonomikách je spotřebitel slabším subjektem trhu. Obvyklou součástí právního řádu se postupně staly úpravy, jejichž smyslem je ochrana spotřebitele. Těžiště při tom spočívá v soukromoprávní oblasti, kterou veřejnoprávní úprava doplňuje. Ochrana spotřebitele totiž vystupuje i jako veřejný zájem. Ve funkci doplňku soukromoprávní úpravy má veřejnoprávní úprava některé výhody, což vyplývá zejména z podrobení stanovených povinností správnímu dozoru a v našich podmínkách i z možnosti ukládat sankce za správní delikty. Význam veřejnoprávní úpravy je zvýrazněn v období přechodu k plně rozvinutému výkonnému tržnímu hospodářství.

V mezinárodním měřítku řeší problematiku ochrany spotřebitele zejména:

- rezoluce Valného shromáždění Organizace spojených národů č. 39/248 z roku 1985, o ochraně spotřebitele

- směrnice Rady Evropských společenství č. 84/450, o sblížení zákonů, nařízení a správních opatření členských států týkajících se zavádějící inzerce

- směrnice Rady Evropských společenství č. 85/374, o sblížení zákonů, nařízení a správních opatření členských států týkajících se odpovědnosti za vadné výrobky

- směrnice Rady Evropských společenství č. 87/102, o sblížení zákonů, nařízení a správních opatření týkajících se spotřebitelských úvěrů

- návrh směrnice Rady Evropského společenství č. C/90/259, o všeobecné bezpečnosti výrobků

- návrh směrnice Rady Evropských společenství č. C/90/322, o nepoctivých či nerovnoprávných doložkách ve smlouvách uzavíraných s dodavateli zboží a poskytovateli služeb

- návrh směrnice Rady Evropských společenství č. C/90/482, o odpovědnosti poskytovatelů služeb.

Předkládaný návrh, který se ovšem zabývá toliko veřejnoprávní stránkou ochrany spotřebitele, je s uvedenými dokumenty slučitelný s tím, že při zpracování paragrafovaného znění budou upřesněny některé definice, obsažené v návrzích směrnic Rady Evropských společenství. Plná transformace obsahu těchto dokumentů do našeho práva bude vyžadovat především novelizaci občanského zákoníku. Ochrana spotřebitele je jednou z oblastí sbližování práva výslovně zmíněných v článku 69 Evropské dohody.

Současná veřejnoprávní úprava ochrany spotřebitele není dostatečná ani co do obsahu, ani co do rozsahu.

obsahově skrovná ustanovení, která se dotýkají ochrany spotřebitele, jsou obsažena zejména v § 31 zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání. Úprava je dále obsažena v několika zákonech regulujících výkon státní správy v jednotlivých odvětvích - jedná se např. o oblast cen, technické normalizace, zkušebnictví, metrologie, hygieny nebo požární ochrany. Chybí především svodné zakotvení takových komplexních institutů, jakými jsou poctivost nabídky a prodeje výrobků a poskytování služeb, zákaz prodeje nebezpečných výrobků nebo poskytování nebezpečných služeb či zákaz diskriminace spotřebitele. Z hlediska rozsahu v podstatě chybí ochrana mimo rámec zákona o živnostenském podnikání.

Do určité míry, ovšem rovněž nikoli komplexně, plnila ochrannou funkci ustanovení zákona ČNR č. 127/1981 Sb., o vnitřním obchodě, ve znění zákona ČNR č. 116/1988 Sb., a zákona SNR č. 130/1981 Sb., o vnitřním obchodě, ve znění zákona č. 108/1988 Sb., jakož i ustanovení prováděcích předpisů vydaných na jejich základě. Tyto normy, spojené jako celek s direktivním systémem řízení ekonomiky, byly zrušeny k 1. lednu 1992.

Cíle připravované právní úpravy navazují na uvedené skutečnosti.

Návrh zásad zákona v prvé řadě stanoví veřejnoprávní povinnosti, jejichž nositeli budou podnikatelé, a to bez ohledu na to, zda se jedná o podnikání oprávněné či neoprávněné. Vedle primárních povinností obsahuje návrh i ustanovení o správním dozoru a o ukládání pokut. Ve vztahu k zákonům upravujícím výkon státní správy v jednotlivých odvětvích má navrhovaná úprava subsidiární charakter.

Samostatnou skupinu institutů představují ty, které mají na úrovni federace oblast ochrany spotřebitele institucionálně zastřešit. Jedná se o zřízení Rady ochrany spotřebitele, státního příspěvku k ochraně spotřebitele a Fondu ochrany spotřebitele. Takový přístup je v souladu s článkem 91 Evropské dohody, jenž předpokládá vytvoření celostátního systému ochrany spotřebitele.

V návrhu jsou upraveny některé další úkoly orgánů veřejné správy, jakož i oprávnění sdružení spotřebitelů a jiných právnických osob založených k ochraně spotřebitele.

Konečně návrh počítá s institutem regulačních opatření, která mají přispět k ochraně spotřebitele za mimořádné situace na trhu. Zákonné zakotvení takových opatření je dnes nezbytné s ohledem na existenci ústavního práva podnikat.

Podle článku 24 písm. d) ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, přísluší do působnosti České a Slovenské Federativní Republiky též úprava ochrany zájmů spotřebitelů, jakož i výkon státní správy ve věcech, o nichž to stanoví zákon Federálního shromáždění. Upravit předmětné otázky federálním zákonem je tedy odůvodněné.

V návaznosti na přijetí zákona o ochraně spotřebitele se předpokládá úprava správního dozoru a ukládání pokut na tomto úseku, jakož i konkretizace pravomoci přijímat regulační opatření zákonem ČNR a zákonem SNR.

K zákonu není třeba vydávat prováděcí předpisy.

Federální rada ochrany spotřebitele by v případě svého zřízení byla vybavena aparátem v počtu do 20 pracovníků, který by byl přesunut ze stávajících ústředních orgánů státní správy, zejména z federálního ministerstva kontroly. Zvýšené nároky na státní rozpočet federace by tak byly omezeny prakticky na státní příspěvek k ochraně spotřebitele, jehož výše bude záviset na ekonomických možnostech. Pro rok 1993 by byl optimální příspěvek ve výši 5 až 10 mil. Kčs, v dalších letech by postačily nižší částky.