Česká národní rada 1992 – 1992

Poslanec Martin Chudoba: Vážený pane předsedo, vážení páni poslanci, vážené dámy poslankyně, abych předešel různým dohadům, chci předem upozornit, že toto vyjádření není apelováním pouze na ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, ale i na českou vládu.

Ve vládním prohlášení postrádám koncepci politiky vůči mládeži. Je paradoxní, že ta část obyvatelstva, která započala proces demokratizace společnosti je na okraji zájmu. Handicap ve výchozím postavení při startu radikální ekonomické reformy a specifika této skupiny obyvatelstva ji tlačí mezi sociálně nejrizikovější části společnosti. Mladá manželství nemohou prodávat ani auta, ani chaty a nemohou vybírat z vkladních knížek. Desítky tisíc mladých rodin dnes žijí z ruky do úst pod hranicí sociální potřebnosti. Ještě v těžším postavení jsou domácnosti neúplných rodin. Transformace společnosti sice vede k těžkým sociálním dopadům, ale vláda je povinna tyto dopady minimalizovat.

Pro mladou generaci se udělalo velice málo minulé volební období a absence koncepce této problematiky ve vládním programu mne vede k závěru, že se nadále neprojevuje o tuto oblast zájem. Předpokládám, že vládní program připravovali odborníci na svých místech a nemohli tedy pominout, že pro otázky mládeže máme ministerstvo, tudíž je nutno zahrnout problematiku mládeže do ostatní sociální problematiky a v návaznosti na ni je třeba ji výrazně diferencovat. Pro mladé lidi je situace na trhu práce stále méně příznivá. Je obecně známou skutečností, že mzda u nás stoupá s vyšším věkem pracovníků a naopak, životní náklady jsou vzhledem k nákladům na zařízení bytu a dalším specifickým položkám několikanásobně vyšší než u jiných skupin obyvatelstva. Rodiče své odrostlé ratolesti sami často nemohou podporovat.

Zkušenost, že podíl lidí ve věku do 25 let je ve vyspělých tržních ekonomikách velmi vysoký a další poznatky opravňují sociální požadavky mládeže. Současný stav v sociálně ekonomické oblasti je pro část mladé generace kritický a morálně jej vláda nemůže ospravedlňovat. Pokud nebudou přijata účinná opatření v této oblasti již dnes, přijde nás neuvážená politika v této oblasti i v podobě dlouhodobých důsledků velice draho.

Žádám proto vládu, aby mi vysvětlila svůj přístup k této problematice. Jaká bude koncepce státní politiky vůči mládeži a bude-li odpovídat sociálně ekonomickým podmínkám, v nichž mladí lidé žijí a v návaznosti na oblast ochrany dětí a mládeže, práva na práci, výchovnou pomoc, daně, bytovou politiku a legislativní, společenské i morální normy. Upozorňuji na Úmluvu o právech dítěte, Chartu práv a svobod mládeže, Chartu práv rodiny a další právní normy. Tato problematika vyžaduje systémové řešení a stát je povinen řešit situace, jež jsou přímých či nepřímým důsledkem státní politiky. Může nám být příkladem postup vyspělých demokratických států, k nimž bychom se rádi zařadili.

Nemám v úmyslu nikoho rozmazlovat nadbytečnou státní péčí, jsou však nutné určité korektury ve vládní filozofii v tomto směru. Státní zásah v této oblasti je nutný. Neprosazujte dosavadní politiku vůči mládeži, která se omezovala především na organizovanou mládež, přesto, že většina mládeže je neorganizovaná. Systémový přístup konfrontovaný s demokratickým vývojem může kladně ovlivnit budoucí vývoj mladé generace a v nejbližším období může zabránit negativním dopadům populační vlny 70. let.

Stát je povinen zabezpečit péči o mládež a o děti, právo na studium, práci a rozvíjení osobních zájmů. Umožnit účast na správě společnosti. Nová generace, která za několik let převezme osud této země do svých rukou, nebo spíše na svá bedra, nesmí být zdeformována sociálním nedostatkem a masovým fenoménem chudoby.

Věřím, že se tímto stanoviskem vláda bude zabývat, jakož i koncepcí politiky vůči mládeži. Proto doporučuji, aby ČNR ve svém usnesení k Programovému prohlášení vlády přijala i tuto formulaci:

"ČNR žádá vládu, aby předložila do 1. 10. České národní radě koncepci své politiky v oblasti mládeže." Děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Chudobovi, a protože jednáme v tuto chvíli dvě hodiny čistého času, doporučoval bych, abychom udělali půlhodinovou přestávku. Je to doprovázeno souhlasem, nebo je k tomu nějaké jiné mínění? (Dohadování v plénu.) Rozumím, že je to v mé kompetenci, ale nerad bych prosazoval svou kompetenci proti vůli drtivé většiny.

Doporučuji udělat dvacet minut přestávku. Budeme pokračovat v 16.20 hodin.

Předseda ČNR Milan Uhde: Vážené paní poslankyně, vážení páni poslanci, přestávka uplynula a budeme pokračovat v rozpravě. Přihlášen je pan poslanec Šoler. Žádám ho, aby se ujal slova. Připraví se poslankyně Mazalová.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážení poslanci, vážené poslankyně, chtěl bych upozornit na určitou nevyváženost obecných zásad, které jsou proklamovány v programovém prohlášení vlády. V předloženém prohlášení je proklamována obecná zásada opuštění direktivního řízení a přechod k samoregulačním ekonomickým mechanismům. Studoval jsem prohlášení z hlediska životního prostředí a všiml jsem si tam několika oblastí, kde tento princip je opuštěn. Domnívám se, že to potom v celém prohlášení působí negativně. Všiml jsem si těchto dvou oblastí. Jednak na str. 20 je jádro řešení celé problematiky životního prostředí a exhalace přes cenové problematiky. Je to určitě zásada, se kterou budeme v podstatě souhlasit, ale potom po výpočtu cenu z černého uhlí, jak je uvedeno na str. 21, z nákladů a bez započtení škody na životním prostředí, povedou ekonomické mechanismy jednoznačně k tomu, že podniky půjdou směrem k využívání méně kvalitních a levných paliv a tudíž k zhoršování životního prostředí. Myslím, že tento trend není žádoucí.

Podobně v prohlášení se požaduje snížení energetické náročnosti ve všech oblastech, protože je známo, že každá vyrobená energie znamená určité zhoršení životního prostředí. Proto tam překvapuje, když v oblasti dopravy je navrhován rozvoj dálnic a letecké dopravy, to znamená způsobů dopravy, které jsou energeticky nejnáročnější, a jejichž ekologický dopad je asi nejhorší. Obávám se, že má jít o podobné přístupy, které vedly minulou vládu k rušení železničních tratí. Domnívám se, že tyto přístupy nejsou nejšťastnější. To jsou dvě drobné připomínky, které jsem chtěl říct.

Další věc je spíše prosba na předsedu vlády. Nedávno jsem pracoval jako ministerský úředníček v odboru informatiky jednoho federálního ministerstva a mimo jiné jsem dostal za úkol posoudit projekt informatizace tohoto ministerstva. Zjistil jsem, že je velice těžké posuzovat projekt informatizace jakékoliv instituce, pokud člověku dělá problémy pocit, k čemu taková instituce má sloužit a jaké má vlastní cíle. To mě tenkrát vedlo k tomu, že jsem začal přemýšlet o analýze systému řízení nejen toho ministerstva, ale podobných institucí a zemí tohoto státu jako celku.

Potom mě voliči pověřili jinými úkoly a ocitl jsem se tady. Ale problém analýzy řízení státu mi zůstal za vlastní, protože jako informatik se domnívám, že by to mohl být jeden z mých přínosů. Proto bych rád požádal pana předsedu vlády o informaci, proč má vláda toto personální složení, tato ministerstva, tyto osoby, a např. jakým způsobem budou spolupracovat hospodářská ministerstva a jaký vůbec bude přístup těchto institucí. To by mi velice pomohlo při úkolu, který jsem si dal, to znamená při vyjasnění způsobu řízení tohoto státu. To je všechno, co jsem chtěl říci.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Šolerovi, slovo má paní poslankyně Mazalová, připraví se pan poslanec Jaroslav Novák.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážená sněmovno, před dvěma lety při projednávání programového prohlášení vlády České republiky jsem projevila svůj nesouhlas s jeho pouze rámcovým řešením a nedostatečným propracováním, nejasnými sliby samosprávy a státoprávního uspořádání. Programové prohlášení se o Moravě a Slezsku zmiňovalo nejasně a letmo, byla tedy vyvolána parlamentní krize, aby mohlo vzniknout usnesení, ve kterém se vláda ČR zavazovala řešit nápravu křivd Moravy a Slezska, a které slibovalo do budoucna jejich řešení. Usnesení zůstalo pouze na papíře, stejně jako mnoho usnesení dalších i proklamačních prohlášení. Proklamační prohlášení, které na posledním plenárním zasedání minulého parlamentu podepsala téměř stovka poslankyň a poslanců v čele s předsedkyní paní Dagmar Burešovou, poslanci jak pravicového založení, tak i levicového, mělo být výzvou k dnešnímu parlamentu, aby vyrovnal velký dluh, který jsme předali.

Minulá vláda nevyřešila základní a nejdůležitější body svého prohlášení. A my jsme touto cestou chtěli požádat své budoucí kolegy a kolegyně, aby prioritně vyřešili to, co jsme nedokázali udělat my, jak jsme se shodli nikoliv z nedostatku dobré vůle, ale pouze z nedostatku času. Bohužel, je to opět jen popsaný papír jako všechna ta usnesení jak z FS tak i z ČNR, jako všechny sliby dávané důvěřivým Moravanům a Slezanům.

Nemohla jsem odpustit minulé vládě premiéra Pitharta její tvárnost, neustálé změny názorů a přesvědčení, balancování a odsouvání závažných problémů. Zástupci Občanského hnutí nešetřili sliby a také je, snad ze zásady neplnili.

V nynější době toto nebezpečí nehrozí. Vláda neslibuje a neříká, že Morava dostane to, co jí právem náleží. Slovo Morava se v programovém prohlášení nevyskytuje vůbec, takže Morava nedostane tedy vůbec nic.

Chci věřit, že všechna předvolební vyhlášení politických stran a hnutí, která slibovala navrácení práv této zemi nebyla jen předvolebními sliby k oklamání důvěřivých Moravanů a Slezanů a že tito kolegové a kolegyně je mysleli vážně.

Již v preambuli programového prohlášení se hovoří neustále jen o české státnosti a výlučně pouze o českých národních zájmech. Hovoří se o existenci České republiky jako samostatném státu, k jehož vytvoření má vláda mandát. Troufám si říci, že k rozbití Československa nemáme mandát nikdo.

V části I. se hovoří o ochraně etnických menšin, jestli tam patří Moravané a Slezané, z toho ovšem nevyplývá, a o rychlém a důsledném ukončení rehabilitací obětí komunistického režimu. Tady se tím ovšem zcela určitě nemyslí obnova Země moravskoslezské, která byla zvůlí totality zrušena k 1. 1. 1949. Podle mého názoru jsou tu myšleny určité křivdy, které se pečlivě k nápravám vybírají.

Zřízení funkce prezidenta České republiky symbolizuje dle textu opět pouze českou státnost, takže pasáž pro nás vyznívá tak, že pro 4 milióny obyvatel Moravy a Slezska se zvolí zřejmě velký náčelník kmene nebo šaman. Odpovídalo by tomu i povolování používání státních symbolů. Na rozdíl od Moravanů a Slezanů indiáni smějí nosit čelenky z pavích per a mají svůj totem. Moravané nesmí mít své národní symboly ani na chráněných územích lesních rezervací, protože, jak mi vysvětlil exministr Dejmal, cituji: " Kde není země, není symbolů!".

Část II. zcela jasně definuje regiony a vysvětluje, že jedině zodpovědní lidé mohou vytvořit svobodnou demokratickou společnost. Z toho lze odvodit, že na území Moravy a Slezska se zodpovědní lidé nevyskytují. Bude to asi tím, jak nám už jednou vysvětlil pan prezident, že nejsme na Moravě dosud zralí.

Mám smutný pocit, že než dozrajeme bude pozdě. Český nacionalismus, který je stále tvrdší a silnější, nás postupně a s přehledem dostane tam, kam chce, do potupného postavení té méněcené části českého národa, té části, která pracuje. Počítají a rozdělují ti moudřejší. Mají v tom ostatně již praxi. Vždyť se o nás mnozí z nich starají již 42 let.

V případě našeho souhlasu s programovým prohlášením jako celkem si můžeme zapsat datum 14. července, jako památník pro naprostý konec, likvidaci Moravy a Slezska jako země, jako samosprávného a svéprávného útvaru. Jeho schválení pro nás bude znamenat naprosté vygumování Moravy a Slezska z mapy historie.

Mohla bych možná souhlasit s programovým prohlášením jako takovým, nemohu však souhlasit s naprostou arogancí a přehlížením zásadních otázek týkajících se těch obyvatel Moravy a Slezska, kteří nechtějí ztratit svá práva a svou důstojnost. Vadí mi necitlivost těch určitých politiků, kteří způsobují rozvrat a nestabilitu politické scény svým přístupem a přitom hovoří o parlamentní demokracii.

Morava odmítá být hraničních pásmem s celními budkami jen proto, že se dvě politické síly nehodlají domluvit. Věřím, že všichni normálně uvažující lidé odmítají dělení našeho státu a chci věřit, že se i politikové zamyslí a budou hledat cesty ke spolupráci a jednotě.

Jako tři rovnoprávné celky můžeme vytvořit jeden silný stát a jen jako silného a stabilního státu si nás mohou vážit i naši sousedé a partneři. Děkuji vám.

(Potlesk poslanců Komunistické strany, Sociálních demokratů a HSD-SMS.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jaroslav Novák, připraví se pan poslanec Pavela.

Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedo, vážená vládo, dámy a pánové!

V programovém prohlášení vlády České republiky mě zaujal na str. 9 odstavec v článku o zahraniční politice. Cituji: "Bezprostřední úkol české zahraniční politiky je připravit mezinárodní veřejnost na možnost vzniku samostatné České republiky."

Zdá se mi to poněkud předčasné, protože o rozpadu České a Slovenské Federativní republiky zatím nebylo žádným ústavním zákonem ani referendem rozhodnuto. Toto znění podsouvá něco, co se ještě nestalo. Vláda by se spíše měla snažit udělat něco pro to, aby k rozpadu státu vůbec nedošlo a ne deklarovat, jako kdyby se stát už rozpadl. To je vše. Děkuji.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Novákovi. Slovo má pan poslanec Pavela. Připraví se paní poslankyně Buzková.

Poslanec Josef Pavela: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, nemám ve zvyku příliš často vystupovat na této půdě, ovšem považuji za vhodné, abych mohl tlumočit své vlastní stanovisko.

Na adresu programového prohlášení vlády bylo zde už řečeno hodně, a to jak na jeho podporu tak proti němu. Z průběhu rozpravy docházím k názoru, že v tomto dokumentu každý nachází to, co najít chce a pokud nechce, tak to tam prostě nenajde. Zamýšlel jsem se hodně nad jeho obsahem, cíly i prostředky a nutně jsem dospěl ke konfrontaci s tím, co od nás očekávají naši občané, voliči, s nimiž jsem v úzkém styku. Jejich očekávání je možno rozdělit do několika okruhů.

Především očekávají, že budeme usilovat o prohloubení demokracie, zajištění stejných práv pro všechny občany a posílení této demokracie tak, aby už nikdy a nikdo si nemohl usurpovat moc nade všemi. Dále očekávají, že bude pokračováno v ekonomické reformě a v budování tržní ekonomiky, spojené se sociálním akcentem a vědomím zodpovědnosti za všechny lidi kolem nás. A konečně nakonec - i když to není méně důležité - očekávají, že budou vytvořeny podmínky pro odstranění devastace také v oblasti duchovní, morální, ve vztazích mezi lidmi i ve vztazích k přírodě, a také, že budou napraveny křivdy, způsobené minulým režimem.

Zatím účelem je nutno sami sebe i navzájem se vychovávat k uznání a respektování skutečných hodnot v životě a ve vztazích.

Jsem přesvědčen, že předložené programové prohlášení vlády tyto požadavky a očekávání splňuje nebo alespoň dává předpoklady pro jejich dosažení - i když si nedělám iluze, že cesta k tomu bude lehká a jednoduchá. O to je důležitější, abychom toto programové prohlášení podpořili, a to nejen dnes, ale v celém příštím období.

A pánům poslancům, kteří rádi připomínají současné potíže bych chtěl zdůraznit, že většina nás ani našich občanů dosud nezapomněla, kdo nám tyto potíže čtyřicetdva roků připravoval.

(Potlesk.)

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Pavelovi. Slovo má paní poslankyně Buzková, připraví se pan poslanec Seifer.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedo, vážená vládo, vážení kolegové, moji předřečníci zde dosud kritizovali především některé konkrétní části vládního prohlášení, já bych ráda kritizovala jednu část vládního prohlášení, která v něm není a kterou toto vládní prohlášení neobsahuje. Pro začátek mi dovolte krátkou citaci ze strany 26 vládního prohlášení:

"Vláda uznává nezastupitelný význam odborů pro prosazování zájmů svých členů a pro udržení sociálního smíru ve společnosti a bude se aktivně podílet na zprostředkování dialogu mezi představiteli odborových svazů a zaměstnavatelů".

Ve vládním prohlášení se bohužel nezmiňuje o tripartitním jednání - tato citace dokonce ukazuje, že vláda dále nepočítá s jeho existencí. Hovoří se pouze o zprostředkování dialogu mezi zaměstnavateli a zaměstnanci, nepočítá se však s vládou na těchto jednáních v postavení přímého účastníka.

Obávám se, že absence tripartitního jednání může dnes v době transformace naší ekonomiky, kdy stát je sám mnohdy zaměstnavatel a kdy nejsou dosud konsolidovány svazy zaměstnavatelů, vážně ohrozit sociální smír, dosud garantovaný odbory. Tripartitní jednání, vedené v Československu v minulém období se dokonce stalo vzorem pro totalitní postkomunistické státy v Evropě.

Připomínám též úlohu tripartity při realizaci Marshallova plánu v Německu, kdy Erhardt jeho prostřednictvím zabezpečil udržení sociálního smíru tak důležitého pro průběh jeho reformy. Obávám se, že pokud vláda odbourá jednání v tripartitě, ohrozí sociální smír, který v takovém případě nebudou schopny garantovat ani odbory a který je tak důležitý pro vládou plánovanou rychlou transformaci ekonomiky.

Vážení kolegové, dovoluji si k tomuto bodu navrhnout návrh usnesení, aby se Česká národní rada usnesla na tom, že Česká národní rada ukládá české vládě, aby seznámila Českou národní radu se svým návrhem, jakým způsobem chce zabezpečit pokračování tripartitních jednání.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Buzkové. Slovo má pan poslanec Seifer.

Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, úvodem bych chtěl poděkovat a pochválit autory vládního prohlášení za velice hezky napsanou práci. Je to opravdu utěšené čtení a mě zvláště libozvučně zněla úvodní věta šesté části vládního prohlášení, že "vláda považuje zlepšení životního prostředí za úkol prvořadého významu". Zde bych rád poznamenal, že tomuto úkolu prvnořadého významu věnovali autoři celkem 37 řádek z celkových 940. I tento fakt, zdánlivě bezvýznamný, svědčí o tom, kam vláda problémy tvorby a ochrany životního prostředí řadí. Volně tak navazuje na koncepci minulých vlád, české a federální, kde ministři životního prostředí museli obhajovat před ostatními ministry svůj resort. Nejde tedy o prolínání tak, jak má třeba v koncepci nynější ministr životního prostředí, aby životní prostředí prolínalo všemi oblastmi a mělo dohled a dozor a zohledňovalo se při koncepci další.

V programovém prohlášení se tedy nepodařilo prosadit komplexní přístup k otázkám tvorby a ochrany životního prostředí. Ne zcela se rovněž podařilo prosadit zásadu, že je nutné každý projekt, každou stavbu posuzovat z hlediska jejich dopadu na životní prostředí. Mimochodem, to je nejlacinější a zároveň nejúčinnější způsob, jak prosadit rozhodnou změnu k lepšímu. Mimochodem, je to způsob, který se ve světě prosazuje dnes velice razantně.

Pokud by vláda přijala skutečně komplexně otázku životního prostředí, musela by nejdříve definovat své hospodářské záměry, právě z hlediska jejich dopadu na životní prostředí. Nejde o direktivní plánování, ale o stanovení celkové strategie s ohledem na surovinové, energetické a další možnosti a zpětně na dopad na životní prostředí. Jakkoliv některé komponenty, obsažené v této části vládního prohlášení jsou přínosem pro zlepšení životního prostředí, nejde o komponenty rozhodující.

V této souvislosti bych se chtěl zmínit ještě o jedné otázce. Jde o právo občana na informaci obecně a na informaci o stavu životního prostředí konkrétně. Věřím, že vláda bere toto na vědomí, ale ve vládním prohlášení se tato otázka vůbec nevyskytuje. Samozřejmě, že máme soukromé sdělovací prostředky, ale také státní sdělovací prostředky. A vláda a vládní orgány a úřady musí tuto informaci nějakým způsobem zpřístupnit, musí ji shrnout a potom dát k zpřístupnění. Každopádně občan má právo na tuto informaci, protože podle těchto informací se on sám bude chovat. A to je rozhodující.

Další otázka, která, bohužel, ve vládním prohlášení chybí, je to další problém - je přílišná obecnost zvláště některých pasáží.

Ani v kapitole věnované životnímu prostředí vláda ve svém prohlášení nedefinuje současný stav a ani neurčuje cíl, kterého by chtěla dosáhnout. Vládní prohlášení neobsahuje základní údaje, neříká, kolik stát vynakládá na ekologii dnes, kolik bude vynakládat za rok, za dva, není žádná rozvaha v tomto směru. Samotný trh ekologii u nás nevyřeší a ve světě se také ekologie neřeší trhem.

Dalším vážným koncepčním nedostatkem vládního prohlášení, které se již netýká pouze oblasti životního prostředí, je problém kontroly. Podle mého názoru skutečně musí kontrolní orgány podléhat parlamentu, nikoliv vládě, jinak se budou míjet účinkem.

Z těchto a z dalších důvodů nepodpořím při hlasování vládní prohlášení.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Seiferovi. Udílím slovo panu poslanci Bodymu. Připraví se pan poslanec Řezáč.

Poslanec Ladislav Body: Vážený pane předsedo, vládo, dámy a pánové, prohlášení, které vláda předkládá je podle názoru odborníků koncipováno na základě české státnosti a principu občanské společnosti. Nicméně se domnívám, že toto prohlášení opomíjí otázku postavení národnostních menšin v České republice, tj. i Rómů. Lze jen kvitovat, že tyto otázky jsou zvýrazněny odvolávkou na Listinu občanských práv a svobod. Ptám se ale pana premiéra, a to zdůrazňuji, že mi velí povinnost poslance Róma, národnosti slovenské, proč vláda tak výrazně bude vytvářet a garantovat podmínky pro veškeré aktivity církve a náboženských společností, proč stejné vytváření aktivit a garancí není zanešeno ve vládním prohlášení pro národnosti, občanská sdružení a společnosti občanů žijících v České republice.

Předseda ČNR Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Bodymu. Slovo má pan poslanec Řezáč. Připraví se pan poslanec Bílý.