Poslanec Oldřich Váca: Pane předsedající,
dámy a pánové, klub OBS z důvodů,
které zde už byly mnohokrát řečeny,
doporučuje pokračovat v rozpravě k tomuto
zákonu a následně nabízíme
též vstřícnou ruku, obdobně jako
klub ODA, že zcela jistě zazní celá
řada připomínek, které bude velice
dobře zapracovat při následném jednání
garančního výboru. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu kolegovi Vácovi. Kdo se dále
hlásí se stanoviskem poslaneckého klubu?
Pan kolega Opatřil.
Poslanec Rudolf Opatřil: Děkuji pane předsedající.
Dámy a pánové, bylo vyhověno žádosti
pana kolegy Šumana, aby bylo přerušeno jednání
pléna ČNR za účelem jednání
politických klubů. Vzápětí
pan kolega Šuman svolal schůzi jako předseda
svého výboru pro ochranu a bezpečnost. Tím
v podstatě zkreslil výsledky jednání
obou. HZD-SMS proto vznáší protest proti podobné
dvojjedinosti. Podporujeme dále návrh LSU, aby bylo
projednávání přerušeno a předáno
výborům k projednání. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu kolegovi Opatřilovi. A dále,
pokud se nikdo nehlásí se stanoviskem klubů,
bych navrhoval tento postup:
Je zde procedurální návrh pana kolegy Vlčka
na přerušení projednávání
tohoto bodu. Ať už o tomto procedurálním
návrhu rozhodneme jakkoli, domnívám se, že
by bylo dobře, abychom dali šanci těm přihlášeným
do rozpravy, kteří mají v úmyslu vystoupit
ještě s pozměňovacími návrhy
tak, aby až dojde k přerušení projednávání
tohoto bodu, ať to bude na hodinu, den, dva dny nebo jeden
měsíc, aby měl navrhovatel, garanční
výbor, zpravodaj, případně vláda
šanci pracovat se všemi pozměňovacími
návrhy, které v tomto okamžiku odezní,
tak abychom se při projednávání, nebo
při pokračování projednávání
nedostali do obdobné situace.
Navrhoval bych ještě to, abychom po zaznění
těchto pozměňovacích návrhů
rozhodli o těch procedurálních návrzích,
které zde padly a neuzavírali rozpravu, tak, aby
bylo možno vyjádření orgánů,
které jsem jmenoval, potom ještě vzít
v úvahu a pracovat s nimi v rámci rozpravy. To je
můj návrh na další postup.
Zároveň bych vás chtěl požádat,
vás, přihlášené do rozpravy:
není-li námitek proti tomuto postupu, chtěl
bych požádat všechny kolegy, kteří
se přihlásili do rozpravy, kromě paní
kolegyně Buzkové a pana kolegy Grosse, kteří
označili na svých přihláškách
ten fakt, že hodlají přednést pozměňovací
návrhy, aby tak učinili i ostatní kolegové.
Protože ve smyslu jednacího řádu bych
měl dát těmto přihlášeným
do rozpravy přednost.
Faktická poznámka - pan kolega Řezáč.
Poslanec Vladimír Řezáč: Pane
místopředsedo, kolegyně a kolegové,
domnívám se, že takovýto postup možný
není. Doktor Výborný tady správně
zmínil § 22, odst. 1 jednacího řádu
a hned následující ustanovení, tedy
odst. 3 § 22 jasně hovoří o tom, že
o procedurálním návrhu musí být
hlasováno bez rozpravy. Čili není možno
pokračovat v rozpravě a potom hlasovat o procedurálních
návrzích. Jestliže tady zazní procedurální
návrh, musí se o něm nechat hlasovat bez
rozpravy a další případné pozměňovací
návrhy a připomínky mohou být samozřejmě
využity přímo ve výborech. Pokud vůbec
k přerušení a vyhovění tomuto
návrhu dojde.
Není ani úplně pravdou, že by tím
bylo ohroženo přijetí tohoto zákona
do konce roku, bez ohledu na to, že je možné
vyřešit pokrytí bezpečnosti ... (přerušen
předsedajícím).
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Promiňte pane kolego, to co říkáte,
to už je rozprava k tomu "přerušit-nepřerušit".
Já velice bedlivě dávám pozor a snažím
se žádnou reguli neporušit.
Nemohu s vámi ovšem souhlasit v tom, co jste zde přednesl,
protože § 22 dst. 3 zní: "O návrhu
na přerušení projednávání
rozhodne Česká národní rada bez rozpravy";
bez rozpravy k tomu návrhu.
A další text - prosím kdybyste mi ještě
věnovali pozornost:
"Česká národní rada může
současně stanovit lhůtu do kdy jí
příslušný výbor předloží
stanovisko k předloženému pozměňovacímu
návrhu". Z tohoto textu je zcela jasné, že
odst. 3 navazuje na odst. 2, kde se mluví o tom, že
je-li přednesen pozměňovací návrh,
může poslanec nebo navrhovatel přerušit
projednávání věci až do doby,
kdy k přednesenému pozměňovacímu
návrhu zaujme stanovisko výbor, který určí
ČNR. Takže když dáme tyto věci
do souvislosti tak si myslím, že ani není porušena
litera tohoto nedobrého jednacího řádu,
který zde máme k dispozici a už vůbec
ne logika věci, vyslechnout ještě zbývající
pozměňovací návrhy tak, aby následné
debaty v orgánech ČNR se mohly zabývat vším,
co zde v rozpravě padne.
Je zde další námitka proti navrhovanému
postupu? Jestliže tomu tak není, dal bych slovo paní
kolegyni Buzkové, která se přihlásila
do pokračování rozpravy s pozměňovacím
návrhem, připraví se prosím pan kolega
Gross.
Zároveň bych požádal pana kolegu Macháčka
a Vorlíčka, aby mi dodali informaci, zda ve svém
vystoupení ... mám vašemu gestu rozumět
tak pane kolego, že stahujete přihlášku
do diskuse?
Prosím tedy paní kolegyni Buzkovou, aby se ujala
slova.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
vzhledem k tomu, že plénum ČNR nedospělo
k názoru, že by výbor petiční,
pro lidská práva a národnosti se měl
dále zabývat návrhem zákona o Bezpečnostní
informační službě, dovolte mi, abych
k ustanovení tohoto zákona, které považuji
za největší ohrožení lidských
práv, abych k nim předložila pozměňovací
návrh svým jménem. Jedná se o §
16 citovaného zákona, o kterém jsem mluvila
ve svém zdůvodnění výboru pro
lidská práva a národnosti.
Navrhuji, aby v § 16 odst. 1, písmeno c) byla ponechána
pouze 1. část, tzn. pořizování
obrazových, zvukových nebo jiných záznamů.
Za záznamů je udělána tečka.
A další část tohoto písmene c)
tzn., v případě, že jsou užívána
způsobem, kterým je zasahováno do ústavních
práv občana, byla vypuštěna. Ke zdůvodnění
tohoto návrhu uvádím následující.
Velmi obdobným způsobem byla uváděna
úprava v zákoně FS o Federální
bezpečnostní informační službě.
V § 15 tohoto zákona byla přesně citována
první část tohoto ustanovení z návrhu
zákona ČNR, což znamenalo, že v případě
veškerého pořizování obrazových,
zvukových nebo jiných záznamů to muselo
být činěno se souhlasem prokurátora.
Pokud nebude vypuštěna část, kterou
navrhuji k vypuštění, bude vlastně záviset
na výkladu vedení Bezpečností informační
služby, zda je, anebo není zasahováno do ústavních
práv občana. Tzn., že v podstatě bude
moci být zasahováno do lidských práv.
Vážené kolegyně, vážení
kolegové, jak už jsem zmínila ve svém
minulém vystoupení, v této zemi dostatečně
dlouho byla tajná policie, která do lidských
práv zasahovala. Byla bych velmi nerada, kdyby i tato nová
Bezpečností a informační služba,
která má být tímto zákonem
zřízena, měla možnost obdobným
způsobem lidská práva porušovat.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji paní kolegyni Buzkové, předávám
slovo panu poslanci Grossovi, připraví se pan poslanec
Macháček.
Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane
předsedající, pane předsedo, dámy
a pánové, chápu vystoupení pana kolegy
Kužílka, tak, že nepodal návrh na omezení
platnosti tohoto zákona, ale vyjádřil vstřícnost
klubu ODA, pokud takovýto návrh bude podán,
že tento klub bude tento návrh podporovat. Totéž
chápu i ze stanoviska klubu ODS. Podávám
tímto svůj 20. pozměňovací
návrh, který zní na doplnění
§ 161 tohoto zákona: "Tento zákon pozbývá
platnosti dnem 30. 6. 1994." Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Já bych se chtěl zeptat právníků,
zda tam nemá být účinnost - platnost.
Je to takto správně? Mělo by tam být
pozbývá účinnosti, jestli to můžeme
takto upřesnit. Ano, děkuji.
Já jsem k těm stanoviskům koaličních
klubů rozuměl přesně jako vy. Děkuji
panu kolegovi Grossovi a předávám slovo panu
poslanci Macháčkovi, připraví se pan
kolega Čapek, jako poslední přihlášený
do rozpravy.
Poslanec Jiří Macháček: Pane
předsedající, dámy a pánové,
já budu mít také pozměňovací
návrhy, ale než se k tomu dostanu, chtěl bych
ještě zkonstatovat situaci, která nastala.
Bohužel, zákon o Bezpečnostní informační
službě byl v garančním výboru,
byl ve výboru pro právní ochranu a bezpečnost,
aspoň většině jeho členů
předložen, nevím přesné datum,
mám dojem 14. 9. - v úterý a byl projednáván
16. 9. na celodenním zasedání tohoto výboru.
Od 14. do 16. 9. byl výbor na výjezdním zasedání
na Šumavě a většina poslanců, až
na pár výjimek neměla možnost si tento
zákon de facto důsledně prostudovat. Došlo
k tomu, že zákon byl projednán vzhledem k jeho
rozsahu nedůsledně, i když s plnou odpovědností
těch, kteří ho projednávali, protože
většina těchto poslanců neměla
možnost si zkonzultovat některé sporné
body dopředu. Proto je tady dneska ten výsledek,
že kolega Gross z tohoto garančního výboru
vystupuje s 20 pozměňovacími návrhy.
Byl napaden na výboru, že s nimi nevystoupil tenkrát.
Já tvrdím, že prostě nemohl, protože
si neměl čas to promyslet ani prokonzultovat. To
je jedna z mých zásadních připomínek
projednávání tohoto zákona.
Proto jsem se sám klonil k návrhu kolegy Vlčka
z LSU, aby bylo projednávání tohoto návrhu
přerušeno a bylo přikázáno opět
výborům pro právní ochranu a bezpečnost
to projednání. Zároveň ústavně
právnímu výboru a výboru pro lidská
práva, který byl úplně vynechán
z tohoto legislativního procesu. To je zhruba k tomuto
obecnému úvodu, co jsem chtěl říci.
Teď je otázka konkrétních pozměňovacích
návrhů, bude-li se tento návrh dnes projednávat
a hlasovat o něm. Je zde nevyjasněná funkce
kontrolního orgánu pro Bezpečnostní
informační službu. Je zde navrhován
pětičlenný orgán a k tomuto orgánu
se vztahují některá další ustanovení,
jako je dejme tomu sledování ústavního
činitele, kdy v návrhu zákona je navrhováno,
že o tom musí být spraven předseda tohoto
kontrolního orgánu. Myslím si, že je
to velmi závažná záležitost a z
toho asi pramení obava všech opozičních
stran, že nevíme, jak bude tento kontrolní
orgán složen. A vzhledem k tomu, že je pětičlenný
- k počtu parlamentních klubů, když
si vezmeme, které jsou dneska ve sněmovně,
je jasné, že tam všechny parlamentní kluby
zastoupeny nebudou a z toho vyplývá veškerý
postoj, když to takto nazvu, opozičních stran,
které mají přirozenou obavu.
Navrhuji proto, aby tento kontrolní orgán byl početnější.
Je to těžké teď když to nemám
prokonzultováno ani na výboru, ani s odborníky.
Mám dojem, že by měl být minimálně
sedmičlenný i když vím, že se sám
dostávám do rozporu s tím, co jsem řekl,
protože parlamentních klubů je tady více
než sedm.
Další závažnou věcí je otázka
používání operativní techniky.
Jak víte, v návrhu o policii ČR, v zákonu
o policii ČR, v § 36 - u zákona a používání
operativní techniky je v bodě 5: "Záznamy
pořízené použitím operativní
techniky je nutno při neprokázání
nepředpokládané činnosti předepsaným
způsobem zničit." Toto v tomto zákonu
chybí.
Když jsme to dávali do zákona o policii ČR
v minulém volebním období, mělo to
svůj logický důvod, protože by se mohlo
stát, že osoba je sledována za jistým
účelem, tato činnost pro kterou je sledována
se jí neprokáže, ale je získán
nějaký důkazní materiál, který
by potom mohl být zneužit proti této osobě,
bude-li dále archivován a evidován tajnou
službou. Víme, že státní bezpečnost
za minulého režimu právě takovýchto
některých delikátních věcí
velmi dobře využívala pro svou agenturní
síť.
Proto navrhuji stejné znění dát do
zákona o Bezpečnostní a informační
službě. To je všechno. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu kolegovi Macháčkovi, prosím
pana kolegu Čapka, aby se ujal slova.
Poslanec Miroslav Čapek: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
jak jsem napsal na přihlášku, nemám
žádný pozměňovací návrh,
pouze bych chtěl říci několik poznámek
k projednávanému tisku. Jednak bych chtěl
říci, že na jednání výboru
z 19 členů výboru bylo přítomno
13. Devět členů výboru bylo pro další
projednávání, čtyři byli proti
dalšímu projednávání tohoto zákona.
Tím chci také říci, že i já
jsem členem garančního výboru. Mne
tak trochu mrzí od předkladatelů, i od našeho
pana předsedy, kterého si jinak vážím,
ta skutečnost, že ve svém úvodním
expozé nezmínil problémy a debaty, které
vlastně při projednávání tohoto
zákona vznikly již v samotném výboru.
Projednávání tohoto zákona nebylo
nikterak klidné v našem výboru. Bylo dost bouřlivé.
Upozorňoval jsem na to, že podobná situace
se bude přesně odehrávat na plénu.
Také k této situaci došlo. Ať se rozhodne
o procedurálním návrhu jakýmkoli způsobem,
i kdybychom seděli garanční výbor
s ústavně právním výborem až
do rána, nevyřeší to podstatu problému,
tu celou řadu pozměňovacích návrhů,
které byly předloženy a samotnému zákonu
jako takovému to jenom uškodí.
Proto bych chtěl - i s vědomím všech
problémů, časové tísně
atd. - znovu apelovat na předkladatele, zda by oni sami
nechtěli zvážit žádost o přerušení
projednávání tohoto zákona alespoň
do příštího pléna ČNR.
Myslím si, že hlasováním o celé
řadě pozměňovacích návrhů
k původnímu tisku může dojít
jenom k tomu, že se vytvoří hybrid všeho
možného a úplně se ztratí koncepce,
která by v zákoně měla být.
Proto se znovu přimlouvám za to, aby předkladatelé
zvážili tuto žádost; pokud nikoli, tak
já jako další členové garančního
výboru se připojuji k procedurálnímu
návrhu, aby další projednávání
tohoto zákona bylo přerušeno alespoň
do příštího pléna.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Čapkovi. O slovo se přihlásil
pan kolega Vlček.
Poslanec Jaroslav Vlček: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové,
já se tak trochu cítím vinen touto situací,
která tady nastala a rozhodně neprospívá
nikomu z nás, že tady k jednomu bodu trávíme
takovou dlouhou dobu. Domnívám se, že i v tomto
případě je potřeba postupovat operativně,
a to z jednoho důvodu.
Kdybych mluvil dneska k tomu, co vlastně ta služba
má dělat, jaké má přinášet
výsledky, jaké má přinášet
informace, dovolte mi, abych vám řekl, že jsem
s tím trochu přicházel do styku a některé
ty informace jsem přebíral.
Vím, jak se ztrácela kvalita v těch informacích.
Všude čtete, že ta služba by měla
sloužit vládě. Jednoznačně vládě.
V tom není rozpor. Vláda ji bude úkolovat,
je tam vlastně pro ni. Spornou otázkou zůstává
kontrola orgánu.
Dovolte mi říci - aby tento bod mohl být
projednán - a je to můj názor - vrátil
bych se k původnímu návrhu, který
jsem měl. Poprosil bych, aby bylo znovu svoláno
politické grémium, kde by každý zástupce
nominoval jednoho člena do té skupiny. Ta skupina
se může sejít okamžitě - zítra,
pozítří začít pracovat. A všechny
doplňující názory, které zazněly
na plénu z jednotlivých klubů, může
tento devítičlenný sbor pod předsednictvím
pana Šumana zapracovat a na příštím
plénu - nebo může být svoláno
mimořádné plénum, třeba v úterý
před výbory - se může tento bod projednat.
Jde skutečně o věc.
Na závěr vám chci říci, že
když jezdí naši státní představitelé
a vláda ven, tak mnohdy potřebují informace
i velmi důvěrného i osobního charakteru,
dejme tomu o politicích, se kterými se stýká.
Mně se to osobně stalo na několika cestách,
že o nás věděli všechno a my jsme
o nich nevěděli nic. Je třeba, aby to bylo
zváženo, aby ta služba byla funkční.
A hlavně - a to tady ještě nezaznělo
- zákon musí zrovna tak chránit i ty příslušníky
kontrarozvědky, aby se nedostali za jiné politické
konstelace do situace, do které se dostali příslušníci
StB. To znamená, aby byli stíháni pro překračování
pravomoci apod. I tyto věci je třeba zvážit.
Tento zákon uspěchat - to mi připadá
jako příliš velké hazardérství
v současné době. Když se chválení
tohoto zákona odloží o 3 nebo 4 týdny,
může to být jenom ku prospěchu věci.
Než schválit zákon, o kterém i předkladatelé
tvrdí, že bude mít dočasnou platnost,
jak s tím vystoupili ve druhé části.
To je v podstatě schvalování zákona,
který není plně dokonalý. Snažme
se udělat něco, co může fungovat i v
další době. Děkuji za pozornost.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Vlčkovi. Byla to poslední
přihláška do rozpravy. Hlásí
se pan kolega Payne.
Poslanec Jiří Payne: Pane předsedající,
dámy a pánové, já bych se pokusil
procedurálně objasnit situaci. Rád bych připomněl,
že ve zprávě o činnosti předsednictva
na minulém plénu bylo schváleno to, že
návrh tohoto zákona byl přikázán
ústavně právnímu výboru a výboru
pro právní ochranu a bezpečnost.
Tehdy byla ta správná příležitost,
kdy měl někdo vystoupit (před jedním
měsícem) na schůzi České národní
rady a navrhnout rozšíření tohoto přikázání
i jinému výboru. Nikdo tak neučinil. I když
se tak nestalo, pak jednací řád podle §
46 odst. 3 říká, že každý
člen výboru může navrhnout doplnění
nebo změnu pořadí jednání.
To znamená, že na kterémkoli jednání
zmíněného výboru, popř. jiných
výborů mohl kterýkoliv poslanec vystoupit
a navrhnout, aby tento bod byl projednán. Že bude
projednáván na tomto plénu, bylo známo
už před jedním měsícem, kdy také
byla zkrácena lhůta k tomuto zákonu. Takže
během této lhůty každý poslanec
v kterémkoli výboru mohl vystoupit a požádat
o projednání tohoto tisku a dnes jsme mohli mít
připravena stanoviska.
Já se domnívám, že to je odpovědností
každého poslance, aby se věnoval těm
tiskům, které ho zajímají, a to s
dostatečným předstihem. Proto bych se přimlouval
za to, aby projednávání nebylo odkládáno
o několik týdnů. Děkuji.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu kolegovi Paynovi. Nemám další
písemnou přihlášku do rozpravy. Prosím,
pan kolega Vyvadil se hlásí.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
tohle je návrh zákona, který se skutečně
bytostně dotýká mnohého z nás.
Když se tento návrh zákona projednával
v ústavně právním výboru -
kolegyně Marvanová se směje - byli tam také
dva zástupci patrně z těchto služeb
a oni položili otázku: Pánové, čeho
se bojíte? Přiznám se, že jsem řekl:
Já se bojím vás. Na rozdíl od kolegy
Vlčka nemám zkušenosti z této oblasti,
nemám znalosti, ale vím, že je to oblast, která
je velmi nebezpečná. Musím říci,
že vítám v této fázi ony iniciativní
návrhy, které jsou možná určitým
impulsem, že asi i vládní koalice si uvědomuje,
že tu cosi není dobrého, že nepochybně
v této otázce by měl být přijat
konsensus.
Domnívám se, že návrh zákona
není dobrý. Není dobrý a mnohému
z nás se nelíbí. Proto dávám
ještě jeden pozměňovací návrh.
Doba jednoho roku je nepochybně doba, za kterou je možné
přijmout kvalitní právní normu. Pokud
by byl pozměňovací návrh kolegy Grosse
přijat s tou změnou, že účinnost
zákona by skončila dnem 31. 12. 1993, znamenalo
by to, že budeme mít celou dobu jednoho roku pro přípravu
skutečně kvalitního návrhu a všichni
se můžeme k této otázce vyjádřit.
Za této situace já sám bych ty pocity nebezpečí
překonal. Pokud nebude přijat procedurální
návrh kolegy Vlčka, zdá se, že bych
já, a možná ještě jiní poslanci,
ony pocity strachu, kterým se zase nesmíte divit,
všichni jsme žili v této době, překonal.
To je můj návrh.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji. Dále se k rozpravě hlásí
pan kolega Šuman.
Poslanec ČNR Vladimír Šuman: Velice
váhám, jak začít. Velice mne mrzí,
že pan poslanec Vlček svými znalostmi v této
oblasti neobohatil, jako člen našeho výboru,
jednání výboru o tomto zákoně
- byla by naděje, že by byl kvalitnější.
Ale on se nezúčastnil jednání výboru
o tomto zákoně. Myslím, že za této
situace jeho návrh v tomto kontextu je třeba vidět
jako návrh, který předložil co se týče
sestavení skupiny.
Za druhé se domnívám, že zákon
není zdaleka ideální. Proč jsem vůbec
přijal členství v této návrhové
skupině, nebo mohu si dovolit říci za své
kolegy, proč jsme vůbec přijali členství
v návrhové skupině? Prostě proto,
že v dané situaci nebylo možné váhat
ani den. Uvědomme si, že první návrh
slovenské strany byl takový, že SBIS má
být zrušena k 30. 9. a bylo reálné,
že k této situaci skutečně může
dojít. Jenom to nás opravňovalo k tomu souhlasit
s autorstvím. Vzpomeňte si, že v úvodním
slovu jsem mluvil o tom, že nepovažuji za správné,
aby vůbec takovýto zákon vznikal jako poslanecká
iniciativa. Je ale taková situace, že nám nic
jiného nezbývá. Je pravda, že asi málokterý
zákon se tak týká osobních věcí
a práv člověka, jako je tento. Na druhé
straně nás ale pravděpodobně v nejbližších
dnech a týdnech očekává nutnost použít
tohoto způsobu i u jiných zákonů pro
urychlení přijímání zákonů
skrze poslaneckou iniciativu. Domnívám se, že
v této fázi je to, proč to děláme,
důležitější než jak důkladně
se nám to podaří udělat s tím,
že samozřejmě musíme velice pečlivě
dbát abychom všechny námitky proti možnosti
ohrožení lidských práv tam byly postiženy.
Domnívám se, že základní věci
jsou tam zakotveny. Přicházejí pozměňovací
návrhy, které budou projednávány naším
výborem, možná ústavně právním
a budou předmětem hlasování v této
sněmovně. Ale nesnažme se to odkládat,
nevíme jak to dopadne ve Federálním shromáždění
- podle mého názoru je skutečně naší
povinností ukončit projednávání
tohoto zákona na této schůzi.
(Potlesk.)
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Šumanovi a dávám
slovo panu poslanci Kužílkovi.
Poslanec Oldřich Kužílek: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
pan poslanec Šuman mnohé z toho, co jsem chtěl
říci, již řekl a omezím se proto
jen na některá stručná fakta. V každém
případě vznikající český
stát potřebuje co nejrychleji efektivní službu.
Jakékoliv komplikace v této věci budou mít
nedozírné následky, které bych připodobnil
k optickému klamu po převratu, kdy prvotní
snaha měla takový výsledek, že se omezila
účinnost policejních složek a pak jsme
to museli napravovat. Chci tedy odlišit určité
optické klamy od reálného průběhu
věcí.
Druhá věc je ta, že logika zpravodajských,
zejména kontrarozvědných služeb je taková,
že čím více ingerující
kontrola, taková jako v zákonech více popsaná,
více pronikající, tak tím menší
efektivita této služby. To je základní
váha této věci a uvažme tedy, že
jako rozhodujeme o něčem jiném. Chceme takovou
službu nebo nechceme? Pokud chceme, tak se smiřme
s určitým stavem, který v žádném
státě se nepodařilo nějakou třetí
cestou udělat. Tak to je a kontrola a tyto věci
se pak spíše odvozují od politické kultury.
A třetí věc: je nás zde několik,
kteří jsme se kolem zpravodajské techniky
zabývali dost důkladně a chtěl bych
se proto podělit s kolegy z opozice o jednu zkušenost.
Není totiž mnoho řešení v těchto
věcech. Např. to, co říkala kolegyně
Buzková. Chápu, co má na mysli. Ale věc,
kterou mám na mysli, má jenom tři řešení.
To, které navrhujete, znamená, že příslušník
této služby nesmí ani na ulici vyfotografovat
kapsáře, nesmí udělat kopii na xeroxu
- to jsou ty paradoxy, které vznikají, když
se věc domyslí až do důsledku. Pak jsou
dvě varianty, jak to upravit tak, aby byly umožněny
tyto běžné činnosti, které může
dělat každý občan.
Jsou dvě možnosti jak to upravit: odkazem na nějakou
jinou definici v jiné oblasti. Jinde je třeba vymezeno,
co to jsou chráněná práva fyzických
osob nebo jiný způsob, pokud byl ve federální
službě, definovat to na oblast míst, která
nejsou veřejně přístupná. Obracím
se speciálně na paní kolegyni Buzkovou -
jde tedy o místa, která nejsou veřejně
přístupná nebo spadají do oblastí
soukromých, ale zase se nevyhnete tomu, kdo to rozhodne.
Co to jsou místa, která nejsou veřejně
přístupná? Zase byste navrhovatele této
jiné varianty chytila na to, že to vlastně
rozhodne ta služba. Je to tedy nesmírně těžké
k uchopení a zabývejme se tím, jestli je
možné v současnosti formulovat tyto věci
v našem právním řádu, v našich
právních institucích, v našem systému,
vztahu parlamentu a vlády a v dalších institucích,
jestli je možné výrazně v tom pokročit.
Domnívám se, že k tomuto datu ne, ale domnívám
se a jsem o tom přesvědčen, že třeba
za rok nebo za rok a půl to bude možné. Budeme
na tom pracovat a k něčemu dospějeme. Prosil
bych, aby celá tato problematika byla nahlédnuta
z tohoto úhlu a věřím, že fakt,
že jde o skutečně složitou a těžko
uchopitelnou problematiku nebude z neinformovanosti a z nějaké
jiné vůle použito k zablokování
věci, protože pro mne vrcholnou dominantou je, že
Česká republika nutně potřebuje efektivní
orgán, který musí pracovat nejen dnes, ale
už několik měsíců dozadu.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji poslanci Kužílkovi. S faktickou poznámkou
se hlásí kolegyně Buzková, které
dávám slovo.
Poslankyně Petra Buzková: Chtěla bych
upozornit v návaznosti na vystoupení pana poslance
Kužílka, že pokud by tím kritériem
pro to, co to jsou ústavní práva občana,
měla být ústavní Listina lidských
práv a svobod, existuje v této Listině právo
občana na informace. A tudíž na základě
práva občana na informace by také třeba
bylo možné odposlouchávat soukromé telefonní
hovory s tím, že tyto informace jsou potřebné
k naplnění lidského práva na informace.
Místopředseda ČNR Jiří Vlach:
Děkuji za tento příspěvek do rozpravy,
ne za faktickou poznámku. Písemně se dále
přihlásil pan kolega Doubrava, kterému dávám
slovo.

