Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Příslušník, který plní úkoly justiční stráže, má povinnosti a oprávnění uvedené v hlavě druhé s výjimkou povinností a oprávnění uvedených v § 13,15 a 16. Dále je oprávněn:

a) zjišťovat totožnost osob, které narušují pořádek nebo ohrožují bezpečnost v soudních budovách nebo v jiných místech činnosti soudu,

b) činit jiná nezbytná opatření k zajištění pořádku a bezpečnosti v soudních budovách a v jiných místech činnosti soudu, jakož i k nerušenému průběhu soudního řízení.

(2) Při plnění úkolů justiční stráže se příslušník řídí pokyny předsedy soudu, určeného předsedy senátu, případně jiného pověřeného pracovníka soudu. Na jejich pokyn zabraňuje vstupu do určených místností nebo jiných prostor anebo provádí jejich vyklizení.

(3) V případě potřeby může příslušník, který plní úkoly justiční stráže, požádat o součinnost příslušný orgán policie.

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc Vězeňské službě nebo příslušníkovi na jejich žádost nebo s jejich vědomím (dále jen "poškozený"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně.

(2) Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů pracovníků.Vláda České republiky stanoví nařízením, ve kterých případech a v jakém rozsahu

a) náleží poškozenému vedle nároků podle pracovněprávních předpisů jednorázové mimořádné odškodnění,

b) se zvyšuje jednorázové odškodnění náležející podle pracovněprávních předpisů pozůstalým po poškozeném a kdy lze takové odškodnění přiznat osobám, které byly na poškozeného odkázány výživou.

(3) Stát odpovídá i za škodu na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytováním pomoci podle odstavce 1. Přitom se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav. Není-li to možné nebo účelné, hradí se škoda v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(4) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou Vězeňské službě nebo příslušníkovi.

(5) Stát odpovídá i za škodu způsobenou Vězeňskou službou nebo příslušníkem v souvislosti s plněním jejich úkolů stanovených tímto zákonem.To neplatí, pokud se jedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

(6) Náhradu škody poskytuje v zastoupení státu ministerstvo.

(1) Vězeňská služba spolupracuje při plnění svých úkolů zejména s ozbrojenými bezpečnostními orgány České republiky, s dalšími orgány státu, s orgány obcí a s obdobnými institucemi v zahraničí.

(2) V případě, že v ústavu pro výkon vazby nebo trestu odnětí svobody vznikne mimořádná situace a Vězeňská služba nemůže zajistit pořádek a bezpečnost v těchto místech vlastními prostředky, může být ke splnění tohoto úkolu povolána Policie České republiky.

(1) Služební poměr příslušníků upravuje zvláštní zákon [§ 159 zákona ČNR č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky].

(2) Příslušníci podléhají pravomoci vojenských soudů a ustanovením o trestných činech vojenských.

(3) Ustanovení § 5, § 6 odst. 1 a § 8 odst. 1 se obdobně užije i na občanské pracovníky. Jejich pracovní poměr se jinak řídí zákoníkem práce.

Ministr může povolat příslušníky k plnění úkolů v ministerstvu.

(1) Ministerstvo nejpozději do dvou let od účinnosti tohoto zákona právním předpisem stanoví, které funkce ve správní službě budou zastávat výlučně pracovníci v pracovním poměru, popřípadě v kterých funkcích mohou být výjimečně zařazeni i nadále příslušníci ve služebním poměru.

(2) Uzavře-li příslušník pracovní smlouvu s Vězeňskou službou, jeho služební poměr k Vězeňské službě skončí dnem předcházejícím dni vzniku pracovního poměru.

Početní stavy Vězeňské služby určuje vláda České republiky.

(1) Sbor nápravné výchovy České republiky se zrušuje; jeho práva a závazky přecházejí dnem účinnosti tohoto zákona na Vězeňskou službu. Příslušníci Sboru nápravné výchovy České republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stávají příslušníky Vězeňské služby.Občanští pracovníci Sboru nápravné výchovy České republiky se dnem účinnosti tohoto zákona stávají občanskými pracovníky Vězeňské služby.

(2) Pokud se v právních předpisech hovoří o Sboru nápravné výchovy České republiky a o jeho příslušnících, rozumějí se tím Vězeňská služba a její příslušníci.

Ústavně právní výbor ČNR navrhl vložit do zákona ustanovení o novelizaci § 11 odst. 2 zákona ČNR č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České socialistické republiky, ve znění pozdějších předpisů, tohoto znění:

"(2) Ministerstvo spravedlnosti je rovněž ústředním orgánem pro vězeňství; řídí Vězeňskou službu."

Tato výslovná úprava v tomto zákoně se nejeví nezbytnou. Její účel je jednak zabezpečen v ustanovení § 29 odst. 2 předložené společné zprávy. Navíc je v současné době projednáván ve výborech ČNR vládní návrh zákona ČNR o některých dalších opatřeních v soustavě ústředních orgánů státní správy České republiky (tisk 161), v němž je možno navrhovanou úpravu provést.

Některé další připomínky ústavně právního výboru jsou věcného charakteru a v přepracovaném předkládaném návrhu se po dohodě zpravodajů vychází ze stanoviska garančního výboru (VPOB). Jde zejména o tyto připomínky ÚPV:

- Do § 4 vložit další odstavec 4 tohoto znění:

"(4) Organizační řád Vězeňské služby vydává ministr."

- V § 11 odst. 1 připojit dovětek: "jen, je-lito v zájmu pořádku, bezpečnosti a k evidenčním účelům."

- V § 19 odst. 1 písm. a) vypustit slova "osobě vysokého věku a osobě se zjevnou tělesnou vadou nebo chorobou" a pod písmenem b) za slovem "ženě" ponechat slova "a osobě mladší 15 let".

13. listopadu 1992

legislativní odbor