Česká národní rada 1992 – 1992

Místopředseda vlády a ministr zemědělství České republiky Josef Lux zaslal odpověď na interpelaci poslance ČNR Jaroslava Ungera dopisem ze dne 24. listopadu 1992.

Podle § 89 zákona ČNR č. 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady, předkládám České národní radě odpověď místopředsedy vlády a ministra zemědělství České republiky Josefa Luxe na interpelaci poslance Jaroslava Ungera. Odpověď je přílohou tohoto sněmovního tisku.

Příloha

Příloha ke sněmovnímu tisku 87 F

V Praze dne 16.14.1992
Č.j. 4955/92-111

Vážený pane poslanče,

dovoluji si Vám odpovědět na Vaši interpelaci přednesenou dne 21. října 1992 na 5. schůzi České národní rady.

Zákon č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., v § 7 odstavci 2 zmocnil Českou národní radu, aby svým zákonem upravila restituci majetku československých občanů trvale žijících na území České republiky, kteří ztratili majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb.

Česká národní rada upravila některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., ve znění zákona č. 93/1992 Sb., svým zákonem č. 243/1992 Sb. Podmínky podle nichž je možno určit kdo je oprávněnou osobou jsou tyto:

1) musí jít o občana České a Slovenské Federativní republiky,

2) občan ČSFR musí trvale žít na území České republiky,

3) občan ztratil majetek podle dekretů prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. nebo č. 108/1945 Sb.,

4) občan se neprovinil proti československému státu,

5) musí jít o osobu, která nabyla zpět občanství podle zákona č. 245/1948 Sb., nebo podle zákona č. 194/1949 Sb., nebo podle zákona č. 34/1953 Sb., nebo podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb.

Podmínky uvedené pod body 1 až 5 musí být splněny všechny současně.

Na základě dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., o konfiskaci a urychlenému rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa, byl majetek konfiskován s okamžitou platností, t.j. dnem 21. června 1945.

Na základě dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy, se majetek konfiskoval pro Československou republiku dnem 25. října 1945.

Ve všech případech tedy půjde o majetek, který přešel na stát před 25. únorem 1948.

V této souvislosti si dovoluji poznamenat že Federální shromáždění České a Slovenské Federativní republiky si bylo plně vědomo skutečnosti, že doplněním odstavce druhého do § 7 zákona č. 229/1991 Sb. dochází k prolomení hranice 25. února 1948. Obdobně zrušení omezení výměry vrácené půdy znamená prolomení původně stanovené časové hranice, v tomto případě, před druhou a dokonce i první pozemkovou reformu.

Dosavadní právní úprava vracení konfiskovaného majetku spoluobčanům německé národnosti, tak jak je dána v odstavci druhém § 7 zákona o půdě nebo v části první zákona České národní rady č. 243/1992 Sb. je dostačující a není nutné ji měnit.

Ministerstvo zemědělství České republiky již v květnu 1992 vydalo právní názor k jednotlivým ustanovením zákona ČNR č. 243/1992 Sb.. K výkladu jakéhokoliv zákona není ministerstvo zemědělství ČR oprávněno. Dále vydalo ministerstvo zemědělství ČR dne 16. června 1992 pokyn k postupu podle zákona ČNR č. 243/1992 Sb. Od publikace předmětného zákona ve Sbírce zákonů uspořádalo ministerstvo zemědělství ČR tři školení pro pracovníky okresů a jeden seminář k výměně zkušeností. Na základě Vaší interpelace rozeslalo MZe ČR "Stanovisko k určování oprávněných osob podle § 2 zákona ČNR č. 243/1992 Sb." všem okresním úřadům.

Podle informací, které má ministerstvo zemědělství ČR je počet osob, které žádají o vrácení majetku jako oprávněné osoby podle § 2 zákona ČNR č. 243/1992 Sb., relativně malý. Typickým znakem u těchto osob totiž je, že v době nesvobody bylo úřední mocí rozhodnuto, že nejsou občany československého státu, nýbrž říšskými občany, protože jsou německé národnosti nebo, že se k němu hlásí a žijí na území, které říše prohlásila za své (např. Hlučínsko apod.), ačkoliv až do této doby československými občany byli.

Občané, kteří nabyli československé státní občanství podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské, podle zákona č. 245/1948 Sb., o státním občanství osob maďarské národnosti a podle zákona č. 194/1949 Sb., o nabývání a pozbývání československého státního občanství, nemusejí v řízení o vydání nemovitostí podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., prokazovat, že se neprovinili proti československému státu, protože tato právní skutečnost byla šetřena již v řízení o udělení československého státního občanství podle shora citovaných předpisů. Pokud se jim nepodařilo tuto skutečnost v řízení o udělení československého státního občanství prokázat, občanství nemohlo být uděleno. Tito občané musejí v řízení podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., jen prokázat, že nabyli zpět občanství podle jednoho z tří uvedených předpisů.

Občané, kteří nabyli občanství podle zákona č. 34/1953 Sb., musejí v řízení podle zákona č. 243/1992 Sb., ve znění zákona č. 441/1992 Sb., prokázat též, že se neprovinili proti československému státu, protože podle tohoto zákona se tato právní skutečnost při nabytí občanství nezjišťovala a neprokazovala.

Vzhledem k tomu, že řízení podle shora citovaného zákona se řídí správním řádem, prokazují se skutečnosti, které jsou předmětem řízení nebo s ním přímo souvisejí, všemi důkazy, které správní řád připouští, například výpověďmi svědků, listinnými důkazy a podobně.

Potvrzení o tom, že oprávněná osoba se neprovinila proti československému státu (v letech 1938 až 1945) nelze nahradit čestným prohlášením vzhledem k tomu, že podle § 39 odstavec 2 správního řádu správní orgán nemůže připustit čestné prohlášení, brání-li tomu obecný zájem. Obecným zájmem se rozumí mimo jiné zájem státu na ochraně demokratického státního řízení nebo zájem společnosti zabránit bezdůvodnému obohacování osob, které se provinily proti československému státu.

S pozdravem