Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Celní dluh při dovozu zboží podléhajícího dovoznímu clu vzniká spotřebou nebo použitím ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu za jiných podmínek, než které jsou stanoveny celními předpisy. Dojde-li ke ztrátě zboží a tato ztráta není celním orgánům náležitě vysvětlena a prokázána, považuje se ztracené zboží za zboží, které bylo spotřebováno nebo použito ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu.

(2) Celní dluh vznikne v okamžiku, kdy je zboží spotřebováno nebo poprvé použito v rozporu s podmínkami stanovenými celními předpisy.

(3) Dlužníkem je ten, kdo zboží spotřeboval nebo poprvé použil a každý, kdo se spotřeby nebo použití zúčastnil a byl si vědom nebo si měl být vědom, že je zboží spotřebováváno nebo používáno v rozporu s podmínkami stanovenými celními předpisy. Považuje-li se ztracené zboží za zboží, které bylo spotřebováno nebo použito ve svobodném celním pásmu nebo svobodném celním skladu a není možné postupovat podle předchozí věty, je osobou povinnou splnit celní dluh osoba, která je celním orgánům známa jako poslední držitel zboží.

(1) Ustanovení § 250 a 252 odst. 1 písm. a) neplatí a celní dluh nevznikne, prokáže-li příslušná osoba, že neplnění povinností vzniklých z

a) ustanovení § 91 až 95 a § 239 odst. 1 písm. b), nebo

b) uskladnění zboží v dočasném skladu, nebo

c) použití režimu, do kterého bylo zboží propuštěno,

vyplývá z úplného zničení nebo nenahraditelné ztráty zmíněného zboží v důsledku jeho povahy nebo nehody nebo vyšší moci, anebo na základě povolení celního úřadu. Pro účely tohoto odstavce se považuje zboží za nenahraditelně ztracené, jestliže již nemůže být nikým používáno.

(2) Celní dluh nevzniká u zboží propuštěného do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití, jestliže je takové zboží se souhlasem celního úřadu vyvezeno zpět.

Nevznikne-li v souladu s § 254 odst. 1 celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použiti, jsou odpad a zbytky vyplývající ze zničení zboží považovány za zahraniční zboží.

Vznikl-li za podmínek uvedených v § 251 nebo 252 celní dluh u zboží propuštěného do volného oběhu s úplným nebo částečným osvobozením od dovozního cla v důsledku jeho konečného použití, odečte se již zaplacená částka dovozního cla od výše celního dluhu. Toto ustanovení se použije přiměřeně, jestliže celní dluh vznikl u odpadu a zbytků vyplývajících ze zničení předmětného zboží.

(1) Při vývozu zboží podléhajícího vývoznímu clu, na které bylo podáno celní prohlášení, vzniká celní dluh vývozem zboží do zahraničí.

(2) Celní dluh vzniká v okamžiku, kdy je celní prohlášení přijato celním úřadem.

(3) Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, v jejíž prospěch se celní prohlášení činí.

(1) Při vývozu zboží podléhajícího vývoznímu clu, na které nebylo podáno celní prohlášení i když podáno být mělo, vzniká celní dluh vývozem zboží do zahraničí.

(2) Celní dluh vzniká v okamžiku, kdy předmětné zboží skutečně opouští tuzemsko.

(3) Dlužníkem je ten, kdo

a) zboží vyvezl,

b) se na takovém vývozu zúčastnil a byl si vědom nebo si měl být vědom, že celní prohlášení nebylo podáno i když podáno být mělo.

(1) Celní dluh vzniká nedodržením podmínek umožňujících, aby zboží bylo vyvezeno do zahraničí s částečným nebo úplným osvobozením od vývozního cla.

(2) Celní dluh vzniká v okamžiku, kdy bylo zboží dodáno na jiné místo určení, než které bylo stanoveno v podmínkách umožňujících, aby zboží bylo vyvezeno do zahraničí s částečným nebo úplným osvobozením od vývozního cla. Není-li možno tento okamžik určit, vzniká celní dluh uplynutím lhůty stanovené pro předložení dokladu o tom, že byly splněny podmínky opravňující přiznání takového osvobození.

(3) Dlužníkem je deklarant. V případě nepřímého zastoupení je dlužníkem také osoba, v jejíž prospěch se celní prohlášení činí.

Celní dluh podle § 249 až 253 a § 257 až 259 vzniká i tehdy, kdy se na zboží, s výjimkou omamných a psychotropních látek a padělaných peněz, vztahují zákazy a omezení vývozu nebo dovozu.

Je-li několik osob odpovědno za splnění celního dluhu, považují se za společné a nerozdílné dlužníky.

(1) Není-li tímto zákonem stanoveno jinak, vyměřuje se dovozní nebo vývozní clo podle předpisů platných v okamžiku, kdy celní dluh vznikl.

(2) Není-li možno přesně určit okamžik, kdy celní dluh vznikl, vzniká celní dluh v okamžiku, který celní úřad podle jemu dostupných informací určil jako okamžik, v němž bylo zboží v situaci, za níž celní dluh vzniká.

(1) Celní dluh vzniká na místě, na kterém bylo zboží v situaci, v níž celní dluh vzniká.

(2) Není-li možno místo vzniku celního dluhu určit podle odstavce 1, vzniká celní dluh na místě, které celní úřad podle jemu dostupných informací určí jako místo, na kterém bylo zboží v situaci, za níž celní dluh vzniká.

(1) Vyplývá-li z mezinárodní smlouvy uzavřené mezi Českou republikou a některými státy, že při dovozu do těchto států budou přiznány výhody preferenčního sazebního zacházení na zboží získané v režimu aktivního zušlechťovacího styku a které ve smyslu těchto smluv pochází z České republiky, vzniká celní dluh při dovozu zahraničního zboží vloženého do předmětného zboží vydáním osvědčení, které je třeba k přiznání výhod preferenčního sazebního zacházení v těchto státech.

(2) Celní dluh vzniká okamžikem přijetí vývozního celního prohlášení vztahujícího se na předmětné zboží.

(3) Dlužníkem je deklarant.

(4) Částka dovozního cla odpovídající tomuto celnímu dluhu se stanoví za stejných podmínek, za kterých by byl stanoven celní dluh, kdyby celní úřad v okamžiku přijetí celního prohlášení na propuštění zahraničního zboží do režimu aktivního zušlechťovacího styku přijal celní prohlášení na propuštění tohoto zboží do volného oběhu.

(1) Mohou-li celní orgány v souladu s celními předpisy vyžadovat zajištění celního dluhu, musí být toto zjištění poskytnuto dlužníkem nebo tím, kdo by se mohl dlužníkem stát.

(2) Celní orgány mohou požadovat na jeden celní dluh pouze jeden druh zajištění.

(3) Celní orgány mohou povolit, aby zajištění celního dluhu provedla jiná osoba než ta, od níž se zajištění celního dluhu požaduje.

(4) Zajištění celního dluhu se nevyžaduje, je-li dlužníkem státní orgán nebo společnost, u níž podíl státu na základním jmění činí nejméně 50%.

(1) Není-li zajištění celního dluhu stanoveno celními předpisy jako povinné, mohou celní orgány požadovat zajištění celního dluhu, má-li důvodně za to, že celní dluh, který vznikl nebo který by mohl vzniknout, nebude ve stanovené lhůtě splněn. Nepožadují-li celní orgány zajištění celního dluhu, mohou požadovat od osoby uvedené v § 255 odst. 1 záruční prohlášení, ve kterém budou uvedeny povinnosti, které je tato osoba povinna plnit.

(2) Zjištění celního dluhu uvedené v odstavci 1 požaduje celní úřad

a) v době uplatňování příslušných ustanovení celních předpisů, na jejichž základě požaduje zajištění celního dluhu, nebo

b) kdykoliv následně po té, kdy zjistí, že není jisté, že celní dluh, který vznikl nebo by mohl vzniknout, bude ve stanovené lhůtě splněn.

Na žádost dlužníka povolí celní orgány globální zajištění celního dluhu, který vznikl nebo by mohl vzniknout z jedné nebo několika operací.

(1) Stanoví-li celní předpisy povinné zajištění celního dluhu, určí celní orgány toto zajištění ve výši, kterou je

a) přesná výše příslušného celního dluhu nebo dluhů, jestliže je možno tuto výši bezpečně určit v době, kdy je zajištění celního dluhu požadováno,

b) celními orgány odhadnutá nejvýše možná výše příslušného celního dluhu nebo dluhů, které vznikly nebo by mohly vzniknout, v ostatních případech.

Je-li celní dluhu, který v průběhu doby mění svou výši globálně zajištěn, určí se taková výše zajištění, která umožňuje, aby celní dluh byl vždy zajištěn.

(2) Stanoví-li celní předpisy, že zajištění celního dluhu není povinné a celní orgány toto zajištění vyžadují, stanoví výši zajištění tak, aby nepřesahovala výši uvedenou v odstavci 1.

(3) Ministerstvo stanoví vyhláškou podmínky, za nichž může být celní dluh zajištěn paušálně.

Zajištění celního dluhu může být učiněno

a) složením hotovosti (celní jistota), nebo

b) poskytnutím záruky.

Za zajištění celního dluhu rovnocenné složení hotovosti se považuje

a) předložení šeku, jehož proplacení je zaručeno bankou,

b) předložení jakéhokoliv jiného dokladu uznaného celním úřadem jako prostředek platby.

(1) Ručitel se v záruční listině písemným prohlášením zaváže, že společně a nerozdílně s dlužníkem splní zaručenou výši celního dluhu.

(2) Ručitelem může být pouze

a) banka,

b) jakákoliv česká osoba, na základě povolení celních orgánů.

(3) Celní orgány mohou odmítnout nebo nepovolí navrženého ručitele, jestliže má důvodné podezření, že celní dluh nebude ve stanovené lhůtě splněn.

Osoba, od které je požadováno zajištění celního dluhu, si může vybrat, kterým ze způsobů uvedených v § 269 celní dluh zajistí. Celní orgány však mohou odmítnout navržený způsob zajištění celního dluhu, není-li slučitelný s řádným prováděním příslušného režimu. Celní orgány mohou určit, aby zvolený způsob zajištění celního dluhu byl dodržen v průběhu stanovené doby.

Zjistí-li celní orgány, že poskytnuté zajištění celního dluhu nezajišťuje tento dluh, nebo již není jisté, že dostatečně zajišťuje splnění celního dluhu ve stanovené lhůtě, bude vyžadovat od dlužníka dodatečné zajištění celního dluhu nebo nahrazení původního zajištění zajištěním novým.

(1) Zajištění celního dluhu nezanikne, dokud celní dluh není splněn nebo dokud by mohl ještě vzniknout. Bude-li celní dluh splněn nebo již nemůže vzniknout, zajištění zaniká.

(2) Byl-li celní dluh splněn částečně nebo může vzniknout pouze jako část zajištěné částky, na žádost oprávněné osoby zanikne tomu odpovídající část zajištění.

(1) Každá částka dovozního nebo vývozního cla odpovídající celnímu dluhu (dále jen "částka cla") musí být celním úřadem vyměřena ihned poté, jakmile mu budou sděleny všechny údaje a předloženy všechny doklady potřebné pro jeho vyměření; vyměřené clo celní úřad zapíše do svých účetních dokladů. Vyměřené clo se zaokrouhluje na celé koruny nahoru. Stejně se postupuje u příslušenství cla, pokud je předmětem samostatného vyměření.

(2) Ustanovení odstavce 1 neplatí

a) jestliže bylo dočasně zavedeno antidumpingové nebo vyrovnávací clo, nebo

b) jestliže je dlužná částka cla vyšší než ta, která byla vyměřena na základě závazné informace o sazebním zařazení.

(1) Vznikl-li celní dluh přijetím celního prohlášení na propuštění zboží do příslušného režimu, jiného než dočasného použití s částečným osvobozením od dovozního cla, zapíše celní úřad částku cla do účetních dokladů ihned, jakmile byla vyměřena, nejpozději však druhý den následující po dni, kdy bylo zboží propuštěno. Byl-li celní dluh zajištěn, může být celková částka cla, vztahující se k veškerému zboží propuštěnému jedné osobě během lhůty stanovené celním úřadem, která nesmí přesáhnout 31 dnů, zapsána do účetních dokladů jednotným zápisem na konci této lhůty. Tento zápis musí být proveden nejpozději do pěti dnů po uplynutí zmíněné lhůty.

(2) Stanoví-li celní předpisy, že zboží může být propuštěno jsou-li splněny podmínky, jimiž se řídí určení výše celního dluhu nebo výběr cla, provede se zápis v účetních dokladech nejpozději do dvou dnů po dni, kdy mělo být zaplaceno clo vyplývající z celního dluhu. Jestliže se celní dluh vztahuje k dočasnému antidumpingovému nebo vyrovnávacímu clu, bude toto clo zapsáno v účetních dokladech nejpozději do dvou měsíců po nabytí účinnosti právního předpisu stanovujícího uložení antidumpingového nebo vyrovnávacího cla.

(3) Vznikl-li celní dluh za jiných podmínek, než jsou uvedeny v odstavci 1, bude příslušná částka cla zapsána do účetních dokladů dne, kdy celní úřad může

a) vyměřit výši příslušného cla,

b) určit osobu, která je povinná toto clo zaplatit.

(1) Celní úřad může lhůtu k zápisu do účetních dokladů stanovenou v § 276 prodloužit

a) z důvodů zjednodušení účetnictví, nebo

b) nemůže-li celní úřad z důvodů hodných zřetele dodržet stanovené lhůty.

Prodloužení lhůty však nesmí přesáhnout 14 dnů.

(2) Lhůty uvedené v odstavci 1 se nevztahují na případy, kdy je lhůta prodloužena z důvodů nehody nebo vyšší moci.

(1) Nebylo-li clo vyplývající z celního dluhu zapsáno do účetních dokladů v souladu s ustanoveními § 276 a 277 nebo byla-li do účetních dokladů zapsána nižší než dlužná částka cla, bude částka cla, která má být vybrána nebo zbývá k vybrání, zapsána do účetních dokladů do dvou dnů ode dne, kdy celní úřad může vyměřit dlužnou částku cla a určit dlužníka. Tato lhůta může být prodloužena v souladu s ustanovením § 277.

(2) Následný zápis v účetních dokladech se neprovede, jestliže

a) dlužná částka cla nebyla zapsána do účetních dokladů na základě pozdějšího rozhodnutí soudu,

b) dlužná částka cla nebyla zapsána do účetních dokladů zaviněním celního úřadu a osoba, která je povinna zaplatit clo, jednala v dobré víře a splnila všechny podmínky stanovené celními předpisy upravující podávání celního prohlášení.

(3) Ministerstvo může stanovit vyhláškou případy, kdy celní úřad nemusí dodatečně zanést do účetních dokladů nižší částky cla než je částka cla vyměřená.

(1) Částku cla, zapsanou v účetních dokladech, sdělí celní úřad dlužníkovi.

(2) Zapsal-li deklarant částku cla do celního prohlášení pro informaci, nemusí celní úřad tuto částku cla sdělit, neodpovídá-li tato částka cla částce cla vyměřené celním úřadem. Rozhodnou pro propuštění zboží je částka cla zapsaná v účetních dokladech; ustanovení § 276 odst. 1 tím nejsou dotčena.

Jestliže byl celní dluh, jehož částka byla zapsána do účetních dokladů a případně sdělena dlužníkovi, v souladu s § 296 až 303 před zaplacením prominut nebo po zaplacení vrácen, opraví celní úřad částku zapsanou v účetních dokladech a případně i příslušné sdělení dlužníkovi.

(1) Nepovolily-li celní orgány dlužníkovi některý ze způsobů ulehčení platby cla uvedených v § 283 až 288, je clo splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy celní úřad sdělil jeho výši dlužníkovi. V případě souhrnného zápisu v účetních dokladech, za podmínek stanovených v § 276 odst. 1 věta druhá, musí být lhůta splatnosti stanovena tak, aby nebyla dlužníkovi poskytnuta lhůta delší, než kdyby mu byl povolen odklad platby. Lhůta se automaticky prodlužuje v případech, kdy dlužník nemohl ve stanovené lhůtě clo zaplatit, protože mu byla částka cla sdělena příliš pozdě.

(2) Povolily-li celní orgány dlužníkovi některý ze způsobů ulehčení platby cla uvedených v § 283 až 288, je clo splatné ve lhůtě stanovené pro tyto způsoby ulehčení platby cla.

(1) Clo lze platit

a) bezhotovostním převodem z účtu vedeného u banky na příslušný účet celního úřadu,

b) v hotovosti

1. poštovní poukázkou na příslušný účet celního úřadu,

2. osobám pověřeným celním úřadem výhradně přijímat od dlužníků platby cla v hotovosti; na přijatou platbu je celní úřad povinen vydat potvrzení,

3. výkonnému úředníku při výkonu exekuce, jde-li o platby, které mají být exekucí vymoženy a není-li v exekučním příkaze nařízeno jinak,

c) přeplatkem na jiném cle.

(2) Ministerstvo po dohodě s ministerstvem spojů stanoví vyhláškou případy a způsob, kdy vyměřené clo může vybírat pošta.

Za podmínek stanovených v § 284 až 286 mohou celní orgány na žádost povolit dlužníkovi odklad úhrady cla.

Celní orgány odklad úhrady cla povolí, zajistí-li žadatel celní dluh.

Celní orgány mohou povolit odklad úhrady cla

a) odděleně, u jednotlivě zapsaných částek cla do účetních dokladů v souladu s § 276 odst. 1 věta první, nebo

b) souhrnně, u všech částek cla zapsaných do účetních dokladů v souladu s § 276 odst. 1 věta první, ve lhůtě stanovené celním úřadem, která nesmí přesáhnout 31 dnů, nebo

c) souhrnně, u všech částek, tvořících jednotlivý zápis, zapsaných do účetních dokladů v souladu s § 276 odst. 1 věta druhá.

(1) Lhůta pro odklad úhrady cla může činit nejvíce 30 dnů a stanoví se takto

a) byla-li úhrada cla odložena podle § 285 písm. a), počíná lhůta běžet ode dne následujícího po dni, kdy byla částka cla zapsána do účetních dokladů; postupuje-li se podle § 277, lhůta 30 dnů se sníží o počet dnů odpovídající počtu dnů nad dva dny které jsou potřebné k zápisu do účetních dokladů,

b) byla-li úhrada cla odložena podle § 285 písm. b), počíná lhůta běžet ode dne následujícího po dni, kdy uplynula souhrnná lhůta. Tato lhůta se sníží o počet dnů odpovídajících polovině souhrnné lhůty,

c) byla-li úhrada cla odložena podle § 285 písm. c), počíná lhůta běžet ode dne, kdy uplynula lhůta, během které bylo předmětné zboží propuštěno. Tato lhůta se sníží o počet dnů odpovídající polovině počtu dnů příslušné lhůty.

(2) Je-li počet dnů uvedených v odstavci 1 písm. b) a c) liché číslo, rovná se počet dnů, které se odečtou od lhůty 30 dnů, polovině nejbližšího nižšího sudého čísla.

(3) Jsou-li lhůty uvedené v odstavci 1 písm. b) a c) stanoveny na kalendářní týdny nebo kalendářní měsíc, musí být clo, jehož úhrada byla odložena, zaplaceno

a) v pátek čtvrtého kalendářního týdne následujícího po týdnu, v němž bylo odložení úhrady cla povoleno, je-li lhůta stanovena na týdny,

b) šestnáctý den měsíce následujícího po měsíci, v němž, bylo odložení úhrady cla povoleno, je-li lhůta stanovena na měsíc.

(1) Nedoplní-li deklarant ve lhůtě stanovené celním úřadem celní prohlášení o předepsané údaje nebo nepředloží doklady nutné pro celní řízení, celní orgány nepovolí odklad úhrady cla, které je zapsáno v účetních dokladech v souladu s ustanovením tohoto zákona, vztahující se na při jetí neúplných celních prohlášení.

(2) Odklad úhrady cla však celní orgány mohou povolit i v případech uvedených v odstavci l, jestliže částka cla, která má být vybrána, je zapsána do účetních dokladů před uplynutím lhůty 30 dnů, která počíná běžet ode dne, kdy původní částka cla byla zapsána do účetních dokladů anebo, jestliže nebyla zapsána do účetních dokladů, ode dne kdy bylo přijato celní prohlášení vztahující se na předmětné zboží. Lhůta pro odložení úhrady cla však nesmí v těchto případech přesáhnout lhůtu, která by byla stanovena podle § 286, kdyby částka dlužného cla byla zapsána v účetních dokladech v době, kdy bylo podáno celní prohlášení na předmětné zboží.

(1) Na žádost může celní úřad povolit dlužníkovi posečkání cla nebo jeho zaplacení ve splátkách, bylo-li by neprodlené zaplacení spojeno pro dlužníka s vážnou újmou nebo není-li z jiných důvodů možné vybrat celý nedoplatek cla od dlužníka najednou, ne však na dobu delší, než je lhůta, v níž se promlčuje právo vymáhat nedoplatek cla.

(2) Povolí-li celní úřad posečkání cla nebo zaplacení cla ve splátkách, musí být celní dluh zajištěn. Zajištění však nebude požadováno, jestliže by to, vzhledem k situaci dlužníka, bylo pro něho spojeno s vážnou újmou.

(3) Za dobu posečkání cla zaplatí dlužník úrok z odložené částky ve výši 140% diskontní úrokové sazby Státní banky české platné první den kalendářního čtvrtletí. Celní úřad úrok předepíše za celou dobu posečkání a o výši úroku dlužníka vyrozumí. Tento úrok je splatný do osmi dnů ode dne doručení platebního výměru.

(4) Celní úřad nemusí vyžadovat úrok, jestliže by jeho zaplacení, vzhledem k situaci dlužníka, bylo pro něho spojeno s vážnou újmou.