Česká národní rada 1992 – 1992

(1) Prezident republiky je hlavou státu.

(2) Prezidenta republiky volí Parlament na společné schůzi obou komor.

(3) Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný.

(1) Prezidentem republiky může být zvolen občan, který je volitelný do Senátu.

(2) Návrh je oprávněn podat poslanec nebo senátor.

Prezidentem republiky je zvolen kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců i nadpoloviční většinu hlasů všech senátorů.

(1) Nezíská-li žádný z kandidátů nadpoloviční většinu hlasů všech poslanců a všech senátorů, koná se do čtrnácti dnů druhé kolo volby.

(2) Do druhého kola postupuje kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně a kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů v Senátu.

(3) Je-li více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Poslanecké sněmovně nebo více kandidátů, kteří získali stejný nejvyšší počet hlasů v Senátu, sečtou se hlasy pro ně získané v obou komorách. Do druhého kola postupuje ten kandidát, který takto získal nejvyšší počet hlasů.

(4) Zvolen je kandidát, který získal nadpoloviční většinu hlasů poslanců i nadpoloviční většinu hlasů senátorů.

(5) Nebyl-li prezident republiky zvolen ani ve druhém kole, koná se třetí kolo, ve kterém je zvolen kandidát, který získal nejvyšší počet hlasů celého Parlamentu.

(6) Nebyl-li prezident zvolen ani ve třetím kole, konají se volby znovu.

(1) Prezident republiky se ujímá úřadu složením slibu. Volební období prezidenta republiky trvá pět let a začíná dnem složení slibu.

(2) Nikdo nemůže být zvolen více než dvakrát za sebou.

(3) Volba se koná v posledních třiceti dnech volebního období úřadujícího prezidenta republiky. Uvolní-li se úřad prezidenta republiky, koná se volba do třiceti dnů.

(1) Prezident republiky složí slib do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

(2) Slib prezidenta republiky zní: "Slibuji věrnost České republice. Slibuji, že budu ctít její Ústavu a zákony, slibuji na svou čest, že budu dbát blaha občanů České republiky a že budu plnit všechny své povinnosti podle svého svědomí.".

Odmítne-li prezident republiky složit slib nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl zvolen.

Prezident republiky se může vzdát svého úřadu do rukou předsedy Poslanecké sněmovny.

Prezident republiky

a) jmenuje, odvolává a přijímá demisi předsedy vlády a dalších členů vlády, odvolává vládu a přijímá její demisi,

b) svolává zasedání Parlamentu,

c) rozpouští Poslaneckou sněmovnu,

d) pověřuje vládu, jejíž demisi přijal nebo jíž odvolal (Čl. 71 odst. 3), vykonáváním jejích funkcí prozatímně až do jmenování nové vlády,

e) jmenuje soudce Ústavního soudu, jeho předsedu a místopředsedy,

f) má právo udělovat milost,

g) má právo vrátit Parlamentu přijatý ústavní zákon,

h) podepisuje zákony,

i) jmenuje vysokoškolské profesory,

j) jmenuje předsedu a místopředsedu Nejvyššího kontrolního úřadu,

k) jmenuje ze soudců předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu,

l) jmenuje členy Bankovní rady České národní banky.

(1) Prezident republiky dále

a) zastupuje stát navenek a ratifikuje mezinárodní smlouvy; politické smlouvy a hospodářské smlouvy všeobecné povahy, jakož i smlouvy, k jejichž provedení je třeba zákona, vyžadují před ratifikací souhlas Parlamentu,

b) je vrchním velitelem ozbrojených sil,

c) přijímá vedoucí zastupitelských misí,

d) pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí,

e) vyhlašuje volby do Parlamentu,

f) jmenuje a povyšuje generály,

g) propůjčuje a uděluje státní vyznamenání, nezmocní-li k tomu jiný orgán,

h) jmenuje soudce,

i) má právo udělovat amnestii.

(2) Prezidentovi republiky přísluší i vykonávat pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny, stanoví-li tak zákon.

(3) Rozhodnutí prezidenta republiky vydané v rámci jeho pravomocí podle odstavce 1 a 2 vyžaduje ke své platnosti spolupodpis předsedy vlády.

(4) Za rozhodnutí prezidenta republiky, které vyžaduje spolupodpis předsedy vlády, odpovídá předseda vlády.

(1) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí obou komor Parlamentu, jejich výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoliv o to požádá.

(2) Prezident republiky má právo účastnit se schůzí vlády, vyžádat si od vlády zprávy a projednávat s vládou otázky, které patří do její působnosti.

(1) Prezidenta republiky nelze zadržet, trestně stíhat, jakož i stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.

(2) Prezident může být trestně stíhán jen pro velezradu, a to před Ústavním soudem na základě žaloby Poslanecké sněmovny. Trestem může být jen ztráta prezidentského úřadu a způsobilosti jej znovu nabýt.

(3) Trestní stíhání pro trestné činy spáchané po dobu výkonu funkce prezidenta republiky je navždy vyloučeno.

Uvolní-li se úřad prezidenta republiky a nový prezident republiky ještě není zvolen nebo nesložil slib, rovněž nemůže-li prezident republiky svůj úřad ze závažných důvodů vykonávat a usnese-li se na tom Poslanecká sněmovna, přísluší výkon funkcí podle Čl. 63 odst. 1 písm. a), b), c), d), e), g), h), i), Čl. 63 odst. 2 předsedovi vlády. Předsedovi Poslanecké sněmovny přísluší v době, kdy předseda vlády vykonává vymezené funkce prezidenta republiky, výkon funkcí prezidenta republiky podle Čl. 62 písm. a), b), c), d), e), l).

(1) Vláda je vrcholným orgánem výkonné moci.

(2) Vláda se skládá z předsedy vlády, místopředsedů vlády a ministrů.

(1) Vláda je odpovědna Poslanecké sněmovně.

(2) Předsedu vlády jmenuje prezident republiky a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(3) Vláda předstoupí do třiceti dnů po svém jmenování před Poslaneckou sněmovnu a požádá ji o vyslovení důvěry.

(4) Pokud nově jmenovaná vláda nezíská v Poslanecké sněmovně důvěru, postupuje se podle odstavce 2 a 3. Jestliže ani takto jmenovaná vláda nezíská důvěru Poslanecké sněmovny, jmenuje prezident republiky předsedu vlády na návrh předsedy Poslanecké sněmovny.

(5) V ostatních případech prezident republiky jmenuje a odvolává na návrh předsedy vlády ostatní členy vlády a pověřuje je řízením ministerstev nebo jiných úřadů.

(1) Člen vlády skládá slib do rukou prezidenta republiky.

(2) Slib člena vlády zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu svědomitě zastávat svůj úřad, že budu ctít Ústavu, zachovávat zákony a uvádět je v život a že nebudu zneužívat svého postavení.".

Vláda může předložit Poslanecké sněmovně žádost o vyslovení důvěry.

Člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce. Podrobnosti stanoví zákon.

(1) Poslanecká sněmovna může vyslovit vládě nedůvěru.

(2) Návrh na vyslovení nedůvěry vládě projedná Poslanecká sněmovna jen, je-li podán písemně nejméně padesáti poslanci. K přijetí návrhu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců.

(1) Předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta republiky. Ostatní členové vlády podávají demisi do rukou prezidenta republiky prostřednictvím předsedy vlády.

(2) Vláda podá demisi, jestliže Poslanecká sněmovna zamítla její žádost o vyslovení důvěry, nebo jestliže jí vyslovila nedůvěru. Vláda podá demisi vždy po ustavující schůzi nově zvolené Poslanecké sněmovny.

(3) Podá-li vláda demisi podle odstavce 2, prezident republiky ji přijme.

Prezident republiky odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády.

Prezident republiky odvolá vládu, která nepodala demisi, ačkoliv ji byla povinna podat.

(1) Vláda rozhoduje ve sboru.

(2) K přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů.

(1) Předseda vlády organizuje činnost vlády, řídí její zasedání, vystupuje jejím jménem a vykonává další činnosti, svěřené mu touto ústavou nebo jinými zákony.

(2) Předsedu vlády zastupuje místopředseda vlády nebo jiný pověřený člen vlády.

K provedení zákona a v jeho mezích je vláda oprávněna vydávat nařízení. Nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný člen vlády.

(1) Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a stanovit jejich působnost pouze zákonem.

(2) Právní poměry státních zaměstnanců v ministerstvech a jiných správních úřadech upravuje zákon.

(3) Ministerstva, jiné správní úřady a orgány územní samosprávy mohou na základě a v mezích zákona vydávat právní předpisy, jsou-li k tomu zákonem zmocněny.

Soudní moc vykonávají jménem republiky nezávislé soudy.

(1) Soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí. Jejich nezávislost zaručuje stát. Jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat.

(2) Soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu; výjimky vyplývající zejména z kárné odpovědnosti stanoví zákon.

(3) Funkce soudce není slučitelná s funkcí prezidenta republiky, člena Parlamentu a s jakoukoli funkcí ve veřejné správě; zákon stanoví, se kterými dalšími činnostmi je neslučitelný její výkon.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti.

(1) Ústavní soud se skládá z dvanácti soudců, kteří jsou jmenováni na dobu deseti let.

(2) Prezident republiky jmenuje šest soudců; dalších šest soudců jmenuje Senát.

(3) Soudcem Ústavního soudu může být jmenován bezúhonný občan, volitelný do Senátu, který má vysokoškolské právnické vzdělání a byl nejméně deset let činný v právnickém povolání.

(1) Složením slibu do rukou prezidenta republiky se soudce Ústavního soudu ujímá své funkce.

(2) Slib soudce Ústavního soudu zní: "Slibuji na svou čest a svědomí, že budu chránit neporušitelnost přirozených práv člověka a práv občana, řídit se ústavními zákony a rozhodovat podle svého nejlepšího přesvědčení nezávisle a nestranně.".

(3) Odmítne-li soudce složit slib, nebo složí-li slib s výhradou, hledí se na něho, jako by nebyl jmenován.

Ústavní soud rozhoduje:

a) o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem nebo mezinárodními smlouvami, které mají sílu ústavního zákona,

b) o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem, zákonem nebo mezinárodními smlouvami, které mají sílu ústavního zákona nebo zákona,

c) o ústavní stížnosti orgánů samosprávy proti nezákonnému zásahu státu,

d) o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do základních práv a svobod,

e) o opravném prostředku proti rozhodnutí ve věci ověření volby poslance nebo senátora,

f) v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a neslučitelnosti výkonu funkcí poslance nebo senátora podle Čl. 26,

g) o ústavní žalobě Poslanecké sněmovny proti prezidentu republiky podle Čl. 65 odst. 2,

h) o opatřeních nezbytných k provedení rozhodnutí mezinárodního soudu, které je pro Českou republiku závazné, pokud je nelze provést jinak,

i) o návrhu prezidenta republiky na zrušení usnesení Poslanecké sněmovny podle Čl. 66,

j) o souladu mezinárodních smluv s ústavními zákony podle Čl. 51 odst. 2,

k) o tom, zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany nebo jiné rozhodnutí týkající se činnosti politické strany je ve shodě s ústavními nebo jinými zákony,

l) spory o rozsahu kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy, není-li podle zákona příslušný jiný orgán.

Ústavní soud podává výklad ústavních zákonů, je-li věc sporná.

(1) Zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení a další pravidla o řízení před Ústavním soudem.

(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavními zákony a mezinárodními smlouvami podle Čl. 9 odst. 1 a zákonem podle odstavce 1.

(1) Rozhodnutí Ústavního soudu je vykonatelné, jakmile bylo vyhlášeno způsobem stanoveným zákonem, pokud Ústavní soud o jeho vykonatelnosti nerozhodl jinak.

(2) Vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby.

Soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Jen soud rozhoduje o vině a trestu za trestné činy.

Soustavu soudů tvoří Nejvyšší soud, vrchní, krajské a okresní soudy. Zákon může stanovit jejich jiné označení.

(1) Nejvyšší soud je vrcholným soudním orgánem ve věcech patřících do pravomoci soudů s výjimkou záležitostí, o nichž rozhoduje Ústavní soud.

(2) Příslušnost soudů ostatních stupňů stanoví zákon.

(1) Soudce je jmenován do funkce prezidentem republiky bez časového omezení. Své funkce se ujímá složením slibu.

(2) Soudcem může být jmenován bezúhonný občan, který má vysokoškolské právnické vzdělání. Další předpoklady a postup stanoví zákon.

(1) Zákon stanoví případy, kdy soudci rozhodují v senátu a jaké je jeho složení. V ostatních případech rozhodují jako samosoudci.

(2) Zákon může stanovit, ve kterých věcech a jakým způsobem se na rozhodování soudů podílejí vedle soudců i další občané.

(1) Soudci jsou při rozhodování vázáni zákonem; jsou oprávněni posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem.

(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním zákonem, předloží věc Ústavnímu soudu.

(1) Všichni účastníci řízení mají před soudem rovná práva. Každý může před soudem jednat ve svém jazyku.

(2) Jednání před soudem je ústní a veřejné; výjimky stanoví zákon. Rozsudky se vyhlašují vždy veřejně.

Veřejnou žalobu v trestním řízení zastupuje státní zastupitelství; vykonává i další úkoly, stanoví-li tak zákon.

(1) Nejvyšší kontrolní úřad je nezávislý orgán. Vykonává kontrolu hospodaření se státním majetkem a plnění státního rozpočtu.

(2) Postavení, působnost, organizační strukturu a další podrobnosti stanoví zákon.

(1) Česká národní banka je ústřední bankou státu. Hlavním cílem její činnosti je péče o stabilitu měny; do její činnosti lze zasahovat pouze na základě zákona.

(2) Postavení, působnost a další podrobnosti stanoví zákon.

Česká republika se člení na obce a vyšší územní samosprávné celky s názvem kraj nebo region nebo země.

(1) Vyšší územní samosprávné celky jsou územními společenstvími občanů, která mají právo na samosprávu. Zákon stanoví, kdy jsou správními obvody.

(2) Obec je vždy součástí vyššího územního samosprávného celku.

(3) Vytvořit nebo zrušit vyšší územní samosprávný celek lze jen ústavním zákonem.

(1) Obec je samostatně spravována zastupitelstvem.

(2) Vyšší územní samosprávný celek je samostatně spravován zastupitelstvem vyššího územního samosprávného celku.

(3) Stát může zasahovat do činnosti obcí a vyšších územních samosprávných celků jen, vyžaduje-li to ochrana zákona, a jen způsobem stanoveným zákonem.

(1) Členové zastupitelstva a zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku jsou voleni na základě všeobecného, rovného a přímého volebního práva tajným hlasováním.

(2) Funkční období zastupitelstva a zastupitelstva vyššího územního samosprávného celku je čtyřleté.