Poslanec SN Z. Jičínský: Pane předsedající,
vážené Federální shromáždění,
vážení hosté. Nevím, kdo z vás
měl k dispozici smlouvu upravující proces
sjednocení dvou německých států
v jeden. Je to velmi obsáhlý dokument asi o tisíci
stranách, který s neobyčejnou přesností
upravuje všechny problémy spojené s tímto
sjednocením. Neodvažuji se posoudit, jestli proces
rozdělování státu je obtížnější
nebo jednodušší než proces sjednocování
států. Zdá se mi, že až dosud zákony,
které jsme měli možnost posuzovat a které
upravují rozdělování našeho státu,
snad až příliš oproti německé
důkladnosti se slovanskou lehkostí přecházejí
řadu problémů.
Doufám, že tato lehkost nebude na škodu toho,
co nás čeká, že neztíží
řešení těch složitých problémů,
které máme před sebou.
Ústavní zákon stanoví kritéria
dělení majetku a dále jistá pravidla
pro situace, kdy se tato kritéria musí kombinovat.
Kritéria tady byla odůvodněna. Osobně
si myslím, že jsou přijatelná, vycházejí
z určitých mezinárodních uzancí
i z mezinárodních konvencí, byť nikoliv
ratifikovaných. Samozřejmě jejich uplatnění
v konkrétní skutečnosti tento ústavní
zákon jenom naznačuje, protože k jeho provedení
bude třeba ještě celé řady právních
aktů.
Osobně jsem si představoval, že k provedení
ústavního zákona bude připravena řada
prováděcích zákonů. Tady se
s prováděcími zákony, až na výjimky
týkající se Československé
televize, Československého rozhlasu, státních
drah, telekomunikací apod., nepočítá.
Dává se přednost jiné formě
- uzavírání dohod mezi republikami, které
budou řešit provádění těch
otázek, které ústavní zákon
jenom naznačuje, pro které stanoví jenom
obecný rámec.
Může se zdát, že forma dohod je přijatelnější
vzhledem k tomu, že jde o dohody, které vlastně
už budou uzavírat dva samostatné státy.
A tu jde o obecnější problém, který
doporučuji vaší pozornosti. Hovořil
jsem už o tom minule. Myslím, že postup, který
zvolily obě strany vládní koalice, velmi
snižuje úlohu parlamentních institucí.
Parlamentní instituce jsou stavěny do role, že
mají vlastně vyslovovat jen souhlas s tím,
co se jim předkládá. A zejména, jestliže
se provádění tohoto ústavního
zákona bude realizovat formou dohod, pak už tato dohoda
- ze zákona mi není zcela jasné, zda bude
jedna nebo více dohod - může být národními
radami, bude-li jim předložena k projednání,
jenom schválena. Rady nemohou provádět jakékoli
změny, protože půjde o dohody mezinárodní.
Toto je důležité si uvědomit.
Kdyby se provádění ústavního
zákona dělo cestou prováděcích
zákonů, pak je věcí parlamentu obsah
těchto zákonů. Takto už parlamentu zbývá
jenom zvednout nebo nezvednout ruku.
V článku 1 se vedle ústavního zákona
o zániku federace předpokládá jako
další možnost další ústavně
učiněné rozhodnutí. V ústavně-právních
výborech proti této formulaci, která se opakuje
ještě v dalších článcích,
byly vzneseny námitky. Já považuji za nezbytné
je tu opakovat proto, že není jasná představa,
co to je další ústavně učiněné
rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že předchozí
vládní návrh ústavního zákona
o způsobech zániku federace předpokládal
jako ústavní i ty způsoby zániku,
které ústavní nejsou, například
dohodu národních rad, pak rozhodně nemohu
s touto formulací souhlasit a navrhuji její vypuštění
jak v článku 1, tak v článcích
následujících.
V článku 13 se předpokládá
dohoda, v níž je obsažen závazek převzetí
tohoto ústavního zákona do právních
řádů republik, a předpokládá
se tam i společný výklad oběma stranami
dohody. I to je něco neobvyklého, zřejmě
tu budeme obohacovat naši právní zkušenost.
Bylo by výhodnější, kdyby výklad,
který má být dán těm či
oněm ustanovením ústavního zákona,
byl obsažen buď v ústavním zákoně
samém, nebo v prováděcím zákoně.
Takto vlastně nevíme, co má být obsahem
této dohody týkající se výkladu
ústavního zákona. I na to se vztahuje to,
co jsem říkal o omezování úlohy
parlamentu v rozhodování o těchto otázkách.
I když článek 8 je po jednání
gesčních výborů zpřesněn,
přesto mám pochybnosti, že formulace o spisové
agendě, archiváliích a poznatkových
fondech jsou dostatečné pro to, aby při sjednávání
dohod byly tyto otázky naprosto jednoznačně
ústavním zákonem předurčeny.
Nepochybně dělení majetku do 31. 12. nelze
ukončit. Bude zřejmě probíhat delší
čas i potom. Problémy s tím spojené
bude projednávat komise, o které hovořil
i pan místopředseda Filkus.
Upozorňuji i na to, že statut této komise a
její činnost opět nebude podrobena žádné
parlamentní kontrole, protože už to bude mezistátní
orgán. A těžko budou moci parlamenty republik
činnost této komise nějak přímo
kontrolovat. Takže zdánlivá jednoduchost tohoto
zákona nás může naplňovat uspokojením,
že se podařilo složité problémy
v tak jednoduché podobě formulovat a legislativně
zpracovat.
Nejsem si však jist, zda přece jenom mnoho problémů,
které s dělením majetku nepochybně
jsou a budou spojeny, nezůstává neřešeno,
a zda mnoho problémů nebude nám zůstávat
jako dědictví pro orgány, které v
rámci dohod se těmito problémy budou zabývat,
a zda to nebude zatěžovat budoucí česko-slovenské
vztahy. Děkuji.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: Děkuji poslanci Jičínskému.
Zatím se mi přece jen začaly scházet
přihlášky do rozpravy. Nyní je přihlášen
pan poslanec Grebeníček, kterého prosím,
aby se ujal slova. Dalším přihlášeným
je poslanec Tvaroška a poslanec Stome.
Poslanec SN M. Grebeníček: Pane předsedající,
kolegyně a kolegové, vážení hosté,
s politováním zjišťuji, že tak zvané
vítězné politické strany, tak zvaná
politická reprezentace, rezignovala na hodnoty, které
jsou nejen pro mne, ale i pro mé voliče nedotknutelné.
Jsou nescizitelné jako historie této země,
jako její práva i budoucnost.
Kolikrát jsem jen v této sněmovně
slyšel vznešená slova o ušlechtilých
ideálech, kdekdo mne zde poučoval o právní
kultuře a morálce.
Teď posuzujeme prakticky souběžně dva
vládní návrhy ústavních zákonů.
V jednom stačí pět článků
na rozbití společného státu, druhý
potřebuje sotva patnáct na to, aby se rozdělil
majetek, o jehož vytvoření a rozmnožení
se přičinili především lidé
práce, nikoli novodobí mistři intrik a manipulací.
Dokázali jste, pánové z vládní
koalice, jen jedno. Zákonodárný sbor postavit
před hotovou věc. A to je ve společnosti,
která si chce říkat demokratická,
přece jen málo. Trapně málo.
Ještě před pár měsíci
jsme mohli slyšet - buď, a nebo. Teď zbývá
jen to nebo - rozdělit. Taková je vůle vítězů.
Za zády občanů jste se dohodli, že skoncujete
s Českou a Slovenskou Federativní Republikou. O
čem se asi dohodnete příště?
Dnes požadujete rozdělení. A kdo může
vyloučit, že za čas nepřijdete s připojením.
Ne, já tím nemyslím opětovné
připojení České a Slovenské
republiky do reálně založené formy soužití
a vztahů, do funkčního a fungujícího
státu.
Moji voliči se mě ptají: Můžeme
mít společnou republiku, je taková šance?
Odpovídám - ano, ale s jiným složením
parlamentu, s jinak uvažujícími politiky, se
stranami, které neztratily čest, které v
plnění předvolebních bojů spatřují
výraz skutečného svědomí a
odpovědnosti. (Potlesk.)
A také mne moji voliči požádali, abych
se v tomto parlamentu zeptal, kdy jste se, pánové
z vládní koalice, dohodli, že rozparcelujete
tuto republiku. Nikdo z nich totiž nevěří,
že to bylo až po letošních parlamentních
volbách. Přiznám se, že tomu nevěřím
ani já sám. Není to jen otázka víry
nebo nevíry co mne k tomu vede. Jen si pozorně rekapituluji
všechny kroky současné vládní
koalice. Faktografie prokazuje, jak to vlastně od samého
počátku myslíte, koho - a dovolím
si tento výraz použít - balamutíte,
komu vymýváte mozky, komu ordinujete hořké
pilulky zapomnění.
Jedno je patrné a nad slunce jasné. První,
co jste pochytili od předlistopadových vládců,
je přehlížení názorů občanů.
Vědomí, že si můžete všechno
dovolit, že nikdo nebude chtít, abyste složili
účet z vlastních činů. Nejsou
dnes naši občané ve skutečnosti podvedenými
diváky absurdního divadla, stážisty
skutků, které nemají analogii? Žijeme
v zemi, v níž opozice hodnoty chrání
a vládní koalice je ničí. Dobře
vím, že jde o skutečné hodnoty, a jen
kvazipolitici je zpochybňují.
Mnozí politologové, ekonomové a filozofové
světového jména se na jednotlivá dějství
našich domácích dramat dívají,
mám-li užít umírněného
výrazu, s rozpaky. Kde se v srdci Evropy najednou vzalo
tolik bezohlednosti. Ti z nás, kdo vědí,
jak se věci skutečně mají, jsou povinováni
jim zprostředkovat skutečné poznání.
Ta zášť, ta vůle z rozchodu není
v národech. Je v těch, kteří si přisvojili
prezentaci jejich názoru. A to, že autoritářství,
arogance a často i nadutost slouží k tomu jako
prostředek, jenom patří, jak se říká,
k věci. Každý dělá, co umí.
A čím kdo zachází, tím také
schází. Koneckonců do bezbřehé
vlády trhu se dá docela dobře zakomponovat
i kupčení se státem a jeho osudy. Přesto
nepodléhám jednobarevnému vidění.
Podpořil jsem návrh poslance Miloše Zemana
na ustavení komise k posouzení návrhu zásad
ústavního zákona o transformaci ČSFR
do Česko-slovenské unie. Budu hlasovat i pro přijetí
již publikovaných pozměňovacích
návrhů poslance Ivana Fišery. Nejsem naivní
a dobře vím, že slova sotva co změní
na faktickém vývoji. Ale já jsem přesto
přesvědčen, že věci i stav, ve
kterém se nacházíme, je třeba označit
pravým jménem. Lež lží, podvod
podvodem. A protože uvažuji dál než k osudovému
počátku příštího roku,
musím se zamýšlet nad tím, čeho
se asi můžeme dočkat po příštích
volbách. Měly by být brzy, protože skutečné
mínění lidí už dávno zpochybnilo
výsledky červnových voleb.
Mnohokrát jsem tady slyšel, jak důležitý
je kompromis, ale k jakým kompromisům se vlastně
tento parlament dopracoval? V době, kdy vítězí
nezřízená touha po moci, jsou kompromisy
pokládány za slabost. Za slabost zde bylo a je považováno
i referendum. Za změkčilost je pokládáno
i neustálé posunování prahu sociální
únosnosti šokové terapie.
Četl jsem důkladně oba předložené
ústavní zákony.
Myslím, že se rozhodně nezrodily jako nechtěné
děti této doby. Je v nich uložena širší
strategická koncepce, jejíž podstata má
být utajena i před řádně zvolenými
poslanci. Bezprostřední účinek je
zřetelný na první pohled. Evropa má
otevřít náruč státu, který
se nejen dělí, ale de facto je neústavními
způsoby už rozdělen. To vše za pokřiku,
který nemá často daleko k hysterii. Vnímám
tuto skutečnost, bráním se tomu, abych, jak
jsem byl nedávno poučen, nepropadl sentimentu. Vlastním
rozumem zvažuji všechna pro i proti a dospívám
k té jediné, k té klasické, k té
tolikrát opakované otázce: Komu to slouží?
Lidem, kteří se narodili a žijí v Československu
a stále je považují za svoji vlast, za svůj
domov? Ne, vážení kolegové!
Proto cynický pragmatismus těch z vás, kteří
pohrdáte dějinnými tradicemi, kategoricky
odmítám. Jsem přesvědčen, že
se dočkáme doby, kdy budeme konečně
ovládáni rozumem a ne nízkými a chvilkovými
emocemi. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: To byl poslanec Grebeníček.
Za poslanecký klub se teď přihlásil
ještě poslanec Michal Borguľa, který chce
sněmovnám sdělit stanovisko klubu SDĽ.
Takže mu dávám přednost před
ostatními přihlášenými. Potom
je na řadě pan poslanec Tvaroška.
Poslanec SN M. Borguľa: Vážené panie poslankyne,
vážení páni poslanci! Dovoľte mi
v úvode niekoľko poznámok klubu strany SDĽ,
k spôsobu prerokovávania tohto návrhu.
Považujeme za nedôstojné tohto parlamentu, keď
sme dostali návrh tohto návrhu do parlamentu v piatok
minulý týždeň a po piatich dňoch
sa dostáva na prerokovávanie. Budeme rozhodovať
o zhmotnených výsledkoch práce niekoľkých
generácií, ale týmto zákonom predurčíme
možno aj podmienky vývoja niekoľkým ďalším
generáciám. Bez podrobných kvantifikácií,
bez alternatívnych riešení a v podstate len
na základe skutočnosti, že niektorí
politici vykríkli do verejnosti 31. december, ako deň
skonu spoločného štátu.
Aj na tomto návrhu zákona sa ukazuje, že za
cenu svojich politických ambícií, sú
tieto dva politické subjekty schopné doviesť
republiku k rozpadu nielen bez toho, aby sa opýtali občanov
na ich mienku, ale aj spôsobom, ktorý môže
záujmy občana vážne poškodiť.
Nehovoriac o tom, že sa nevytvárajú optimálne
podmienky aj týmto zákonom pre budúcu spoluprácu.
Vážené poslankyne a poslanci! Tak ako v každom
manželstve okrem detí je aj majetok tým faktorom,
ktorý bráni tomu, aby sa manželstvo po každej
neuváženej hádke nerozpadlo, je teda integrujúcim
faktorom.
Náš volebný program, program SDĽ hovorí
o spolužití. Hovorí o voľnejšej federácii
a preto aj naše stanovisko na delenie majetku by malo byť
logicky odmietavé, pretože je to jeden zo stupienkov,
ktoré vedú k rozpadu. Keď takýto eventuálne
nebude, je to len preto, že si uvedomujeme možný
vývoj, a zákon o delení majetku považujeme
v prípade variantu rozdelenia štátu za potrebný
a prispievajúci k tomu, aby z dvoch najbližších
národov nevznikali dva národy, najvzdialenejšie,
ale aby eventuálny rozchod bol bez rizík budúcich
konfliktov.
Aj napriek tomu, že si uvedomujeme možný variant
rozdelenia štátu našou snahou je zachovať
spolužitie de facto, keď de iure dôjde k rozdeleniu.
To znamená, že našim záujmom je, aby sa
zachovalo čo najviac toho integrujúceho, teda čo
najviac spoločného majetku, eventuálne majetku
spoločne využívaného. Sme teda toho
názoru, že širšia aplikácia pomerného
princípu by utvorila podstatne lepšie podmienky a
predpoklady pre budúce vzťahy obidvoch nástupníckych
štátov.
Podľa našich predstáv by nemalo dôjsť
k faktickému deleniu majetku, ale k využívaniu
spoločného majetku nástupníckymi štátmi
a to bez ohľadu kde sa nachádzajú. Išlo
by teda o to, aby sa majetok, ktorý sa nachádza
na území druhého nástupníckeho
štátu chápal ako investícia v zahraničí
tej ktorej republiky. Nebolo by treba ohodnocovať, vyplácať,
presúvať a podobne.
Klub SDĽ sa domnieva, že súbežne s týmto
princípom by sa mali prijať diferencovane špecifiká
jednotlivých oblastí, hlavné zákony
pre oblasť armády, bezpečnostné služby,
rozhlasu, televízie a prípadne ďalších.
Aj keď do popredia kladieme budúce pevnejšie
medzištátne zväzky, prostredníctvom práve
uvádzaného spoločného majetku, nie
je zanedbateľným aj fakt, že na tomto federálnom
majetku sa podieľali obidve republiky a územný
princíp, ktorý predložený návrh
predkladá toto nerešpektuje.
Klub SDĽ sa domnieva, že pokiaľ by sa prijal zákon
v znení ako ho predložila vláda, boli by vážne
poškodené vo viacerých oblastiach záujmy
Slovenska a jeho občanov. Záverom by som chcel za
klub SDĽ povedať, v záujme predchádzania
nedorozumení, v záujme, aby už tak narušené
súžitie sa nezhoršovalo, považujeme takýto
zákon za potrebný.
Ide však o takú závažnú vec, že
dôležitý bude aj obsah tohto zákona.
Preto klub poslancov Strany demokratickej ľavice, pokiaľ
bude snaha ostatných poslancov vyjsť v ústrety
našim návrhom na zmeny a úpravy vládnej
predlohy, tak ako ich predložíme v ďalšej
rozprave, potom je pravdepodobné, že predložený
návrh zákona podporíme.
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: To byl názor poslanců
klubu SDĽ obecně. Nyní má slovo pan
poslanec Tvaroška z téhož klubu a hlásí
se k problematice dělení armády. Dalším
přihlášeným je pan poslanec Karol Stome.
Prosím ho, ať se připraví.
Poslanec SL R. Tvaroška: Vážený pán
predsedajúci, vážené Federálne
zhromaždenie, vážení hostia! Prerokovávame
nesmierne dôležitý zákon, ktorý
bude mať veľký ekonomický, sociálny,
vojenský, kultúrny a ďalší dopad
na budúcnosť našich republík. Neviem ako
vám, ale mne ide mráz po chrbte, keď si tieto
skutočnosti uvedomujem. Zo širokej problematiky tohto
zákona chcem obrátiť pozornosť na problematiku
delenia majetku armády z dvoch dôvodov.
Po prvé: V materiálno-technickom zabezpečení
armády som pracoval desiatky rokov a pri zachovaní
všetkých zásad skromnosti môžem
povedať, že tomu trocha rozumiem. Po druhé: Jeho
hodnota predstavuje 426 miliárd korún. Zatiaľ
čo hodnoty ostatných rezortov predstavujú
jednotky alebo desiatky, tu sa jedná o stovky miliárd.
Pri delení armády, okrem historického hľadiska
a pomerného 1:2, muselo sa vziať do úvahy i
kritérium funkčnosti materiálu. Teda nebolo
možné všetko rozdeliť. Len jeden príklad
- nebolo možné rozrezať káble a rozdeliť
integrované veliteľstvo protivzdušnej obrany
štátu. Z toho by nemala úžitok ani jedna,
ani druhá republika.
So záujmom som preto pozoroval postup prác a využil
som plnú moc, ktorú nám dal minister obrany
ako členom branno-bezpečnostných výborov
a rád konštatujem niektoré príjemné
skutočnosti, že v armáde bol vykonaný
obrovský rozsah práce bez nejakých rušivých
momentov. Bolo nutné využiť výpočtovú
techniku - inak by to ani nebolo možné, aby sa rozdelilo
stotisíc položiek. Len pri tankovom a automobilovom
materiáli je to asi 115 tisíc položiek.
Boli spracované podrobné plány presunov,
ktoré začali, aj keď by niekto mohol povedať,
že začali skôr než bola republika rozdelená.
Ale je to možné považovať aj za pokračovanie
redislokácie armády.
Pokladám za správne preto v tejto časti oceniť
túto obrovskú prácu, ktorú je možné
dať za príklad iným rezortom pri spracovaní
podobného materiálu. Bolo by nespravodlivé
neoceniť ani našich vládnych zmocnencov, našich
poslancov, ktorí sa na tom podieľali, kde (ja by som
to charakterizoval tak) snúbila sa obojstranná veľkorysosť
so zmyslom pre realitu a kvalitné splnenie úloh.
Pochopiteľne boli, sú a ešte budú problémy.
Za prvý problém považujem, že dátum
1. január 1993 je šibenične krátky,
pre armádu a pre Slovensko krajne nevýhodný.
Pozrite sa, každá organizácia alebo človek,
keď plánuje plnenie určitej úlohy, si
urobí analýzu, čo je treba urobiť, aby
tá úloha bola splnená. Naše vedúce
strany šli celkom opačne. Dali si termín a
nezvážili, čo je treba do tej doby urobiť.
A my dnes až teraz konštatujeme, akú obrovskú
prácu v oblasti zákonnej, právnej, ekonomickej,
sociálnej, vojenskej, kultúrnej a ostatných
je treba vykonať.
Tento termín je teda krajne nevýhodný. Delenie
materiálu armády bude pokračovať v priebehu
celého roka 1993 so všetkými dopadmi. Je pochopiteľne
možné niektoré práce urýchliť.
Je však nutné pri špecifičnosti tohto
materiálu klásť dôraz na to, aby to nebolo
na úkor kvality a na úkor bezpečnosti. Veď
pri takýchto presunoch sa nekradnú len jednotlivé
zbrane, ale celé debny a celé autá. To sú
skúsenosti, ktoré hovoria z minulosti. Je nebezpečné
i prílišné skracovanie preškoľovania
príslušných odborníkov.
Len odbočím - ja som si overil, že na ministerstve
obrany je veľká snaha a neochota vyjsť v ústrety
pri preškoľovaní odborníkov, ktorí
budú zastávať odborné funkcie v Slovenskej
republike.
Budú pochopiteľne problémy pri reorganizácii
a pri redislokácii vojakov z povolania. Máme rozdielny
prístup ku štátnemu občianstvu v oboch
republikách. To prinesie vážne problémy.
Plus k tomu pristúpi zamestnanosť manželiek,
detí, bytová problematika atď., atď.
Ja podporujem návrh, ktorý tu bol predrečníkom
nastolený, kto to bude všetko kontrolovať? Ten
obrovský rozsah úloh. Podporujem aj príklad,
o ktorom sa tu hovorilo, zo Spolkovej republiky Nemecko. Ja som
sa zúčastnil dvoch konferencií vojenských
dôchodcov a tam už dva roky realizujú transformáciu,
s typickou nemeckou dôslednosťou vykonávajú
obrovské školenia, aby predišli prílišným
nedorozumeniam. Opakom je tá naša, ako to tu už
bolo povedané, slovenská veľkorysosť.
Čo je, vážené Federálne zhromaždenie,
čo pokladám za najdôležitejšie:
aby v tomto období bol kľud v našich republikách.
Na základe mojich skúseností (bývam
v pohraničnom okrese Trenčín) nebezpečenstvo
nehrozí zdola. Len maličký príklad.
Pán premiér bol na oslavách povstania na
vrchu Roh. Pozornosti zahraničných pozorovateľov
neušlo, že jeho prejav bol niekoľkokrát
súhlasným potleskom prerušený a dostal
najvyšší potlesk. My sa tam dole dohovoríme,
v tom pokračujeme aj teraz, ale odkiaľ ide nebezpečenstvo?
Nebezpečenstvo ide zhora. Pozerajte sa na všetko a
počúvajte masmédiá. Počúvajte,
ako niektorí politici, hlavne mladí, kalia vodu.
A jeden z nich má priezvisko podobné tejto činnosti.
(Potlesk.) Aby to bolo federálne rozdelené, aj jeden
náš poslanec Durak (pardon, to bude Duray, sekretárka
tu urobila preklep) chodí po svete a dezinformuje o situácii
na Slovensku a hovorí o nebezpečenstve občianskej
vojny. Pýtam sa, komu to škodí a komu je to
k úžitku? (Potlesk.) Imunitný a mandátový
výbor o tom mlčí. Toto nepotrebujeme v súčasnej
dobe!
Podobné prípady a podobných ľudí
považujem za politických pyrotechnikov, ktorí
nesmierne škodia súčasnosti. Aby sme my boli
nerozumní, aby sme si sami zložitú situáciu,
ktorá tu nastala, ešte nastoľovali a zhoršovali
doma aj pred svetom toto teda nie, to podporovať nebudem.
(Potlesk.)
Předsedající první místopředseda
FS F. Šedivý: To byla připomínka poslance
Tvarošky. Nyní prosím pro změnu pana
poslance Stomeho. Připraví se jako další
v pořadí přihlášený poslanec
Věněk Šilhán. Máte slovo, pane
poslanče.