V novém uspořádání je prvý odstavec věnován otázkám vlastnictví, druhý odstavec oblasti podnikatelské činnosti včetně ochrany zájmů spotřebitelů a odstavec třetí věcem hospodářské soutěže. Nově se zdůrazňuje právo republik upravit zákony národních rad majetek republik a obcí.
Vypouští se úprava hospodářských sporů (čl. 24 písm. f/), protože od 1. ledna 1992 je rozhodují soudy (pokud jde o řízení před rozhodci, viz navrhovanou úpravu čl. 37 odst. 2).
Z navrhovaného ustanovení čl. 24 odst. 2 písm. b) se vypouštějí slova "státní inspekce", protože působnost provést právní úpravu v oboru dozoru nad výrobou a obchodem, popř. vykonávat v tomto oboru státní správu je již implicitně vyjádřena v dalších částech tohoto ustanovení.
K bodu 18 a 19
Úpravou čl. 27 odst. 1 písm. b) řeší návrh jen otázku, zda působnost zřizovat bezpečnostní informační služby (dosud jen "bezpečnostní služby") má mít jako dosud pouze federace nebo pouze republiky anebo federace i republiky. Navrhuje se, aby bezpečnostní informační službu mohly zřizovat pouze republiky.
Další působnosti ČSFR ve věcech vnitřního pořádku a bezpečnosti stanoví ve smyslu čl. 27 odst. 2 zákon č. 384/1990 Sb., ve znění zákona č. 127/1992 Sb.
Podněty, aby některé úpravy působnosti ČSFR provedené v zákoně č. 384/1990 Sb. byly přeřazeny přímo do ústavního zákona o československé federaci, nebyly akceptovány. Vzhledem k ustanovení čl. 27 odst. 2 lze považovat za nepochybné, že i působnosti svěřené federaci zákonem č. 384/1990 Sb. jsou například ve smyslu článku 9 "věcmi, které jsou svěřeny do působnosti ČSFR ústavním zákonem Federálního shromáždění", ačkoliv zákon č. 384/1990 Sb. formálně ústavním zákonem není (obdobně je tomu s vymezením působnosti ČSFR ve věcech tisku a jiných informačních prostředků zákonem č. 136/1991 Sb. na základě článku 28). Při dílčí novelizaci, kterou tento návrh provádí, nejsou pro takovou zásadní koncepční změnu důvody.
K bodu 20
Jen proto, aby se zamezilo pochybnostem, doporučuje se v čl. 28a odst. 1 výslovně uvést, že do působnosti ČSFR patří i kontrola hospodaření s finančními a hmotnými prostředky federace (nejde o rozšíření působnosti federace).
K bodu 21
Úprava čl. 36 odst. 3 navazuje především na navrhovanou úpravu čl. 7 odst. 3.
Navrhuje se doplnit toto ustanovení slovy, že zákon Federálního shromáždění stanoví, kdy lze hospodářské smlouvy obecné povahy provádět předtím, než s nimi Federální shromáždění vysloví souhlas. Předběžné provádění takových smluv se totiž zatím uskutečňuje na základě zákona č. 66/1949 Sb., o předběžném provádění mezinárodních hospodářských smluv obecné povahy, který měl v době svého vydání ústavní oporu v ustanovení čl. 74 odst. 1 bod 1. Ústavy ČSFR z roku 1920. Ústava z roku 1960 ani ústavní zákon o československé federaci však již podklad pro taková opatření nedávají, takže ústavnost tohoto zákona je nyní sporná. (Je ovšem třeba upozornit, že zákon č. 66/1949 Sb. svým pojetím nesplňuje požadavky právního státu a je třeba jej urychleně nahradit vyhovující úpravou.)
K bodu 22
Dosavadní ustanovení čl. 36 odst. 4 je v rozporu s principy dělby moci a po ustavení Ústavního soudu ČSFR ztratilo opodstatnění. Usnesení vlády jsou interními akty politické povahy, které nelze právně přezkoumávat, nařízení vlády může z hlediska jejich ústavnosti a zákonnosti přezkoumávat Ústavní soud ČSFR.
Proto se navrhuje toto ustanovení vypustit.
K bodu 23
Navrhuje se v čl. 37 odst. 2 doplnit slova "zákony upravující řízení před soudy" slovy "před orgány činnými v trestním řízení", protože orgány činnými v trestním řízení nejsou jen soudy.
Vzhledem k vypuštění dosavadního ustanovení čl. 24 písm. f) je třeba doplnit, že do působnosti federace patří přijmout zákon o řízení před rozhodci, které nelze považovat za soudy.
Dále se navrhuje přeřadit dvě zákonné úpravy z odstavce 3 do odstavce 2. Jde o zákonnou úpravu zápisů do evidence vztahů k nemovitostem, která svou povahou souvisí s úpravou vlastnických vztahů občanským zákoníkem, a dále z obdobných důvodů o zákonnou úpravu ochrany výsledků tvůrčí duševní činnosti (v dosavadním znění odstavce 3 se mluví jen o zákonné úpravě autorského práva; doporučuje se rozšířit v souladu s dikcí čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).
Ze zrušeného článku 22 se přenáší do návrhu čl. 37 odst. 2 zásadní zákonná úprava v oblasti práce, mezd a sociální politiky.
Působnost federace provádět zákonnou úpravu územního plánování a stavebního řádu se přenáší na republiky, protože jde o problematiku, která nemusí být nezbytně řešena na úrovni federace (nemusí být v obou republikách řešena zcela stejně).
K bodu 24
Text odstavce 3 se navrhuje doplnit výslovným ustanovením, že výkon v těchto věcech patří v plném rozsahu orgánům republik.
K bodu 25
Ústavní zákon o československé federaci v čl. 61 odst. 1 písm. b) uvádí pouze "vyslance". Způsob obsazování funkcí vyslanců není dosud právně upraven.
Vídeňská úmluva o diplomatických stycích (č. 157/1964 Sb.) však stanoví, že šéfové diplomatických misí jsou rozděleni do tří tříd (čl. 14):
a) velvyslanci nebo nunciové pověření u hlav států a jiní šéfové misí rovnocenné hodnosti,
b) vyslanci, ministři a internunciové, pověření u hlav států,
c) chargés d'affaires, pověření u ministrů zahraničních věcí.
S přihlédnutím k tomu se navrhuje vyjádřit v ústavním zákoně o československé federaci tato dvě základní pravidla:
1. Prezident ČSFR jmenuje vedoucí diplomatických misí (rozumí se prvé dvě třídy) s přihlédnutím ke stanoviskům federální vlády a vlád obou republik (souvisí to i s navrhovanou úpravou článku 7, pokud jde o mezinárodní vztahy federace a republik).
2. Při pověřování vedoucích diplomatických misí postupuje prezident ČSFR tak, aby v těchto funkcích byli rovnoměrně zastoupeni státní občané obou republik, a to nejen m z hlediska počtu, ale i z hlediska důležitosti jednotlivých zastoupení.
K bodu 26
Nově se navrhuje upravit způsob přijímání usnesení vlády. V případě rovnosti hlasů se navrhuje, aby rozhodoval hlas předsedy vlády.
K bodu 27
Ustanovení čl. 85 se navrhuje vypustit, protože správní orgány republik zavazuje, aby se řídily interními směrnicemi orgánů federální správy. Taková povinnost může platit jen v organizačním systému založeném na vztahu nadřízenosti a podřízenosti.
K čl. II
Čl. II a III obsahují nezbytná přechodná opatření vyvolaná přesunem působností z federace na republiky (platnost dosavadních právních předpisů upravujících věci podle dosud platné ústavní úpravy, vypořádání majetkových i jiných práv a závazků atd.). Jde o obdobu úprav provedených čl. 144 ústavního zákona o československé federaci a čl. III ústavního zákona č. 556/1990 Sb.
Bod 1 navazuje na navrhované globální přenesení působnosti federace řídit organizace v železniční dopravě na republiky. Specializované železniční organizace jsou v procesu privatizace a druhý bod se proto zařazuje pouze pro případ, že by pro některou z těchto organizací ke dni nabytí účinnosti navrhovaného ústavního zákona privatizační projekt dosud nebyl schválen, takže by bylo nutno rozhodnout o převodu jejího majetku atd.
Bod 3 navazuje na navržené zrušení působnosti federace organizovat jednotnou soustavu pošt (čl. I bod 18), z čehož by vyplývalo, že organizování a řízení pošt by bylo v působnosti republik. V souvislosti s tím by na republiky přešla i působnost federace vydávat poštovní známky a jiné poštovní ceniny; proto je nutno zákonem stanovit další platnost poštovních známek a jiných poštovních cenin vydaných dosud v působnosti ČSFR a platných proto v obou republikách (bod 4).
Právní úprava regulace mezd podle dosavadního ustanovení čl. 22 písm. b) ústavního zákona o československé federaci se ponechává v působnosti federace až do 31. prosince 1992 (bod 5) a v souvislosti s tím se v článku VIII stanoví, že pro právní předpisy upravující regulaci mezd platí ustanovení článku III teprve od 1. ledna 1993. Tento postup je odůvodněn tím, že platnost již vydaných uvedených právních předpisů je omezena na dobu do 31. prosince 1992 a bylo by proto v rozporu s principy právní jistoty i věcné účelnosti, kdyby se doba jejich platnosti dodatečně zkracovala.
K čl. III
Ustanovení se týká těch federálních právních předpisů nebo jejich částí, v nichž jsou upraveny věci, které přecházejí z působnosti federace do působnosti republik (např. ustanovení takových předpisů o způsobech cenové a mzdové regulace).
Pokud jde o výjimku ohledně předpisů upravujících regulaci mezd, viz odůvodnění k článku II.
K čl. IV
V bodě 1 se nově upravuje základní charakteristika československé federace.
V bodě 2 a 3 se upraví věci prokuratury. Od roku 1952 je u nás prokuratura podle sovětského vzoru pojímána jako samostatný organizační systém stojící vedle zastupitelských sborů, soudnictví a státní správy a z některých hledisek jim dokonce nadřazený. Je organizována přísně centralisticky jako monolitní soustava.
Toto pojetí koncepci demokratického právního státu neodpovídá a není zcela v souladu ani s federativním uspořádáním státu.
Navrhuje se proto jen zcela všeobecně stanovit, že prokuratura vykonává v rozsahu stanoveném zákonem dozor nad dodržováním zákonů a jiných právních předpisů s tím, že při porušení těchto předpisů činí opatření stanovená zákonem (za taková opatření se považují i úkony v řízení o trestných činech aj.).
Namísto jediné monolitní prokuratury se navrhuje vytvořit tři samostatné prokuratury: Prokuraturu České a Slovenské Federativní Republiky, Prokuraturu České republiky a Prokuraturu Slovenské republiky. Jejich organizaci, úkoly, pravomoc atd. by stanovily zákonodárné sbory federace a republik ve formě zákona. Základním jednotícím prvkem by zůstal federální zákon o trestním řízení soudním (trestní řád), popřípadě federální zákon upravující řízení před soudy ve věcech civilních (občanský soudní řád) a federální zákon upravující obecně řízení před správními orgány (správní řád).
Případné podávání zpráv prokuratury o stavu zákonnosti zákonodárným sborům federace a republik upraví příslušné federální a republikové zákony, takže lze zrušit i článek 106a Ústavy ČSFR.
(Viz dále i článek VI a odůvodnění k němu.)
K čl. V
Navrhovaná úprava navazuje na navrhované úpravy ústavního zákona o československé federaci (srovnej čl. I bod 2), s nímž se ústavní zákon o Radě obrany státu zčásti překrývá.
Ustanovení § 1 je převážně deklarativní povahy, proto se navrhuje, aby bylo vypuštěno.
V ustanovení § 3 odst. 1 písm. b) se upravuje působnost federace v oboru civilní obrany. Podle návrhu uvedeného v čl. I bod 2 však civilní obrana (civilní ochrana obyvatelstva) přechází do působnosti republik.
Úprava § 7 odst. 2 je pouhým promítnutím změny názvu Úřadu předsednictva vlády ČSFR na "Úřad vlády ČSFR" (čl. 77 odst. 3 ústavního zákona o československé federaci).
K čl. VI
Úprava organizace a působnosti prokuratury navrhovaná v článku V vyžaduje, aby byly provedeny některé navazující úpravy v ústavním zákoně č. 155/1969 Sb.
Protože státní notářství bylo jako institut zrušeno (zákon č. 264/1992 Sb.) a výkon notářských činností byl na nových základech nově upraven zákony národních rad, vypouštějí se v § 2 a 3 také úpravy týkající se státního notářství.
Důvody vypuštění § 3 odst. 2 jsou obdobné jako u článku 38 ústavního zákona o československé federaci (viz odůvodnění k čl. I bod 29) a jsou navíc umocněny okolností, že jde již jen o organizaci a činnost soudů, tedy o oblast, kde je právní jistota krajně nezbytná.
K čl. VII
V programovém prohlášení vlády ČSFR se vláda zavázala navrhnout výraznou redukci počtu i velikosti ústředních orgánů státní správy a přesunout kompetence zrušených a redukovaných ústředních orgánů státní správy, včetně přesunu dohodnutých kompetencí na republiky.
Navržené změny jsou předurčeny snížením počtu členů federální vlády ze 16 na 10 a povedou ke snížení počtu federálních ústředních orgánů státní správy z 12 na 5.
Realizaci navržených změn je třeba uskutečnit ústavním zákonem, neboť podle čl. 81 odst. 2 ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění pozdějších předpisů, federální ministerstva a ostatní federální ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády ČSFR, se zřizují ústavními zákony Federálního shromáždění. Z toho vyplývá, že i zrušení těchto orgánů je věcí ústavního zákona.
Při jednání rozhodujících politických sil bylo dohodnuto, že v ČSFR budou dále působit tyto ústřední orgány státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády ČSFR:
- federální ministerstvo financí,
- federální ministerstvo zahraničních věcí,
- federální ministerstvo obrany,
- federální ministerstvo vnitra,
- federální ministerstvo hospodářství.
Působnost, kterou právní předpisy svěřují federálnímu ministerstvu dopravy, federálnímu ministerstvu spojů, federálnímu ministerstvu pro strategické plánování, Federálnímu výboru pro životní prostředí, federálnímu ministerstvu práce a sociálních věcí, federálnímu ministerstvu kontroly a federálnímu ministerstvu zahraničního obchodu, je nutné převést na jiné federální ústřední orgány státní správy, pokud tato působnost není na základě navržené novely ústavního zákona o československé federaci převedena z federace na republiky.
Při návrhu převedení působností bylo přihlédnuto podle možností k příbuznosti jednotlivých činností vykonávaných dosud v resortech s úkoly, které mají být nadále zajišťovány v oblastech, kde nebudou působit federální ústřední orgány státní správy.
Výkon působnosti Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž není svěřován žádnému orgánu, neboť je připravována novelizace zákona č. 63/1991 Sb., o ochraně hospodářské soutěže, která tuto problematiku dořeší.
Výkon působnosti federálního ministerstva zahraničního obchodu se navrhuje rozdělit mezi federální ministerstvo financí a federální ministerstvo zahraničních věcí.
Požadavkem, jenž bylo při přípravě ústavního zákona nutno respektovat, byla skutečnost, že v současnosti není vhodné zřizovat další federální ústřední orgán státní správy.
Účinností navrženého ústavního zákona budou zrušeny federální ministerstvo zahraničního obchodu, federální ministerstvo práce a sociálních věcí, federální ministerstvo kontroly, federální ministerstvo pro strategické plánování, federální ministerstvo spojů, federální ministerstvo dopravy, Federální výbor pro životní prostředí a Federální úřad pro hospodářskou soutěž. Jejich působení v České a Slovenské Federativní Republice je založeno ústavním zákonem č. 296/1990 Sb., o změnách v soustavě federálních ústředních orgánů státní správy, v jejichž čele stojí člen vlády ČSFR, který se navrhuje novelizovat v příslušných článcích.
V této souvislosti je nutné upravit i otázky práv a závazků zrušovaných ústředních orgánů. Návrh řeší přechod majetkových práv a práv a povinností z pracovněprávních a jiných vztahů. Zároveň se navrhuje provést likvidaci rušených organizací. Konkrétní způsob vypořádání práv a povinností i z pracovněprávních vztahů upravuje zákoník práce. Majetkoprávní vztahy zrušovaných orgánů budou řešeny zejména v souladu se zákonem č. 563/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech federace, ve znění pozdějších předpisů.
Likvidaci zrušených federálních ministerstev a dalších ústředních orgánů včetně případné likvidace jimi zřízených rozpočtových, popřípadě příspěvkových organizací provedou ministerstva, na něž přejdou majetková práva, práva a povinnosti z pracovněprávních vztahů.
K čl. VIII
Vzhledem k tomu, že došlo a dochází k většímu počtu změn v ústavním zákoně o československé federaci, navrhuje se vyhlásit jeho úplné znění, jak vyplývá z pozdějších ústavních zákonů.
K čl. IX
Navrhuje se, aby ústavní zákon nabyl účinnosti dnem vyhlášení.
V Praze dne 3. září 1992
Předseda vlády ČSFR:
Místopředseda vlády ČSFR:
Federální shromáždění České a Slovenské Federativní Republiky
VII. volební období
Určeno pro poslance Federálního shromáždění.
Opravené znění čl. IV (str. 12 a 13) výtisku č. 73.
"Čl. IV
Majetková práva, práva a povinnosti z pracovněprávních a jiných vztahů přecházejí
a) z federálního ministerstva dopravy, federálního ministerstva spojů, federálního ministerstva pro strategické plánování, Federálního výboru pro životní prostředí a Federálního úřadu pro hospodářskou soutěž na federální ministerstvo hospodářství s výjimkou majetkových práv, práv a povinností z pracovněprávních a jiných vztahů v.oblasti právní úpravy cel, celnictví a stanovení celních sazeb, která přecházejí na federální ministerstvo financí,
b) z federálního ministerstva zahraničního obchodu na federální ministerstvo zahraničních věcí s výjimkou majetkových práv, práv a povinností z pracovněprávních a jiných vztahů v oblasti právní úpravy cel, celnictví a stanovení celních sazeb, která přecházejí na federální ministerstvo financí,
c) z federálního ministerstva práce a sociálních věcí a federálního ministerstva kontroly na federální ministerstvo financí."