POSLANEC
FEDERÁLNÍHO SHROMÁŽDĚNÍ
ČESKÉ A SLOVENSKÉ FEDERATIVNÍ REPUBLIKY
84
INTERPELACE MÍSTOPŘEDSEDY FEDERÁLNÍ VLÁDY MIROSLAVA MACKA
poslancem Federálního shromáždění ČSFR - Sněmovny národů PAVLEM DOSTÁLEM
Praha 11. 9. 1992
Vážený pane místopředsedo vlády,
z denního tisku jsem zjistil, že jste přejmenoval svou firmu Telegraf Praha s. r. o. na J. R. Vilímek, velkoobchod s knihami a od české vlády kupujete přímým prodejem bývalý státní podnik Knižní velkoobchod včetně nemovitého majetku v Praze, v Nové vsi a v Běšínově za účetní hodnotu 60 milionů korun. Tyto skutečnosti jste ve svém rohźhovoru pro Rudé právo, publikovaném 5. září t. r. potvrdil. Využívám proto svého práva interpelovat Vás jako člena vlády a žádám Vás o odpověď na následující otázky:
1. Je pravda, že na Knižní velkoobchod byl v souladu se zákonem o velké privatizaci zpracován privatizační projekt, který nebyl do Hospodářské rady české vlády vůbec předložen a Vás stranický kolega Milan Uhde jej jako tehdejší ministr kultury /a tudíž zřizovatel KV/ zamítl?
2. Je Vám známo, že Knižní velkoobchod včetně budovy ve Spálené ulici, který kupujete od české vlády za účetní hodnotu 60 milionů, má tržní hodnotu cca 500 milionů?
3. Je pravda, že potřebných 60 milionů na zakoupení Knižního velkoobchodu jste získal úvěrem od Komerční banky, jejímž generálním ředitelem je Vás další stranický kolega Dr. Salzman?
4. Jakou záruku na tak vysoký úvěr jste poskytl, když Vámi donedávna vydávaný týdeník Telegraf měl údajně ztrátu přesahující již částku 50 milionů?
5. Hodláte se věnovat podnikání v oblasti knižního velkoobchodu anebo svůj podíl přímo či nepřímo převedete na pana Kanzelsbergera tak, aby se Vám místo vypůjčených a do celé transakce vložených 60 milionů vrátila obrazem částka mnohonásobně vyšší?
Jistě chápete, vážený pane místopředsedo, že zájem na úplnou a vyčerpávající odpověď z Vaší strany nemám pouze já a moji voliči, ale i veřejnost. Ačkoliv na úrovni Federálního shromáždění nebyl v minulém volebním období přijat zákon o konfliktu zájmů u ústavních činitelů /zablokovali ho právě poslanci ODS/, považuji podobné podnikatelské praktiky u vysokých ústavních činitelů za krajně pochybné a neetické.
S pozdravem
Pavel Dostál
poslanec Sněmovny národů
STANOVISKO
poslance FS Pavla Dostála /SN/ k odpovědi na interpelaci místopředsedy vlády Miroslava Macka z 11. září 1992 /tisk 84/
Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené Federální shromáždění a v neposlední řadě - vážený pane místopředsedo vlády Macku, milý Miroslave!
V souladu s Ústavou ČSFR a zákonem o jednacím řádu Federálního shromáždění jsem využil svého práva interpelovat člena vlády a položil jsem několik otázek, týkajících se skutečností, že dnešní místopředseda vlády a nedávný i současný poslanec tohoto ctěného sboru zakoupil cestou přímého prodeje za zbytkovou účetní cenu státní podnik Knižní velkoobchod. Učinil tak ve velmi úzké kooperaci se svým doufejme pouze obchodním nejbližším společníkem panem Jiřím Menzelem, nechvalně známým v době předlistopadově z poněkud jiné oblasti - jako pravá ruka bývalého ředitele a normalizátora ČTK Svěrčiny a nomenklaturní kádr komunistického režimu. Nepozastavuji se nad tím, že tyto skutečnosti nebránily již zmíněnému Menzelovi v přehození výhybek a ve vydávání listu poněkud odlehlého jeho minulým aktivitám - mám na mysli deník Telegraf. Pozastavuji se spíše nad tím, že tyto skutečnosti nebránily právě Vám, pane místopředsedo vlády v navázání velmi úzkého společného podnikatelského vztahu. Peníze nesmrdí - jak se někteří lidé zřejmě domnívají a teď víme, kteří to jsou lidé.
Smysl mé interpelace však byl vskutku jiný - směřoval k tomu, co se ve všech civilizovaných zemích nazývá KONFLIKT ZÁJMU. Vím přitom, že ve Vašem případě se sice jedná o klasický případ konfliktu zájmů, zároveň však vím, že právě díky Vám a Vaším stranickým kolegům z ODS byl na půdě tohoto parlamentu letos na jaře zablokován zákon, který na podobné případy pamatoval. Návrh zákona předložili poslanci ČSSD a Občanského hnutí. Měl zabránit velmi prosté věci - tomu, aby nikdo z nás - poslanců - nebo z Vás - členů vlády - nemohl z prostého faktu svého exkluzivního postavení získat výhody, které jsou ostatním občanům s ohledem na absenci obdobné výsady nepřístupné. Zákon jste zablokovali a můžeme tedy dnes shodně konstatovat, že jste koupí Knižního velkoobchodu od státu, ve kterém zastáváte nyní jednu z nejvýznamnějších funkcí, neporušil žádnou právní normu. Nevím, zda Vás nebo přítomné poslance či veřejnost zajímá, zda jste neporušil obecně uznávané normy morální. Mně to zajímá a nemohu se zbavit dojmu, že se tak stalo a to v míře, která zatím v době polistopadové nemá obdoby. Všichni se shodneme na tom, že nezbytnou podmínkou jakéhokoli pohybu naší země vpřed je privatizace. Všichni se shodneme na tom, že jsou státní podniky - např. neefektivní továrničky v odlehlých lokalitách, které je dobře prodat za účetní tedy nikoli skutečně tržní hodnotu cestou přímého prodeje předem určenému zájemci bez možnosti konkurence formou veřejné soutěže. Soudím, že to není případ Knižního velkoobchodu! Můžete namítnout, že jste spolu s ním koupil i dluhy a tuny neprodejných knih. Budete mít pravdu a nikdo Vám ji neupírá. Kdybych si mohl dovolit Vás považovat za altruistu, který s dluhem mnoha desítek milionů za vydávání Telegrafu na sebe bere další ještě větší dluhy jen proto, aby zachránil českou knihu, byl bych nezměrně šťastný anebo prostoduchý. Zde jsme totiž u toho, co je typickým příkladem střetu zájmů u vysokého státního úředníka! Všichni v této zemi ví, že žádná banka jim neposkytne úvěr bez krytí a všichni vědí, že konkurenční privatizační projekt vláda neprojedná bez předložení bankovního příslibu na potřebný úvěr. Vy jste prohlásil, že ve Vašem případě jste ani úvěr ani přislib neměl, přičemž všichni víme, že žádost o úvěr předložená místopředsedou vlády je bankovním domem posuzována poněkud odlišně než stejná žádost předložená občanem, který podobných privilegií nepožívá.
Pan místopředseda vlády Macek ve své písemné odpovědi na mou interpelaci uvádí, že nic nevěděl nebo že moje údaje o kupní a tržní ceně byly mylné. Neuvádí ovšem, jaké částky jsou ty správné. Mezitím jsme se je dozvěděli z hromadných sdělovacích prostředků. Výsledek mne pouze utvrdil v tom, že v osobě pana místopředsedy federální vlády Macka před námi nestojí altruista, který se obětoval pro záchranu české literatury, ale člověk který pravdivě ve své odpovědi na mou interpelaci uvedl, že se po skončení veřejné funkce hodlá věnovat podnikání. Předpoklady si pro to již vytvořil, neboť pouhý pronájem levně získaných ploch v centru Prahy se jak známo bohatě vyplatí a umoří rychle nejen dluhy nové, ale i ty staré. Na mně je podle jednacího řádu, abych prohlásil, zda jsem s odpovědí pana místopředsedy Macka na mou interpelací spokojen. Tak tedy prohlašuji, byl bych ní spokojen, pokud pan místopředseda splní urychleně své prohlášení a věnuje se místo veřejné funkce, které není hoden, svému vysněnému podnikání.
24. 9. 1992