Úterý 26. ledna 1993

Poslanec Oldřich Vrcha: Dámy a pánové, pane předsedo, vážený pane předsedající, vládo, nejdříve - nežli začnu číst názor občanů - na pana Václava Havla - chtěl jsem se ho zeptat, jak to bývá zvykem v demokratických zemích, zda nehodlá odstoupit od kandidatury na funkci prezidenta ČR. Jestliže toto mně není umožněno, dovolte, abych vám řekl pár slov a názorů občanů, jak učil Václav Havel československý lid lžím a nenávisti.

Jeden můj dobrý přítel, lékař - psychiatr říká: alkoholicus semper menda pokud správně překládám, znamená to: alkoholik vždy lže. Alkoholik i léčený v roli politického vůdce je daleko nebezpečnější než epileptik, o kterém se to ví. Vždycky podlehne jako narkoman, vždy lže a znovu selže. Tolik jeho citace. Nyní však k samotné kandidatuře Václava Havla.

Ještě než nastoupil do funkce prezidenta, prohlašoval a kritizoval na Letenské pláni bývalou komunistickou vládu, že ministři berou nehorázné peníze 15.000 Kčs měsíčně a prezident Gustáv Husák, že bere dokonce 50.000 měsíčně. Dnes, kdy bývalý soudruh Komunistické strany a nynější pan z ODS, ministr Kočárník, rozpočítal ve státním rozpočtu plat prezidenta ve výši 3 miliony a 60 tisíc Kčs ročně, klidně Václav Havel tento milodar přijímá formou své kandidatury. Jaká je tedy pravda, že 50.000 Kčs pro prezidenta je dostatek peněz? Je to logické, že kandiduje na prezidenta. Z následujících důvodů. Tzv. sametová revoluce 17. 11. 1989 byla jen pouhou zástěrkou inovace tehdejšího řídícího komunistického režimu a jejich prospěchářů, kteří byli ukryti zejména na Prognostickém ústavu řízeného Valtrem Komárkem, na nový politický systém, změnou červené hvězdy za rozpláclé kolečko Občanského fóra. Všichni tito komunisté, ať už ti váhající, kteří si ještě ponechávali komunistické legitimace, či ti, kteří je přes noc 17. listopadu odhodili, a za to tito rychle posbírali stranické peníze ve svůj prospěch. Aby o ně nepřišli a nebyli perzekuováni za své zločiny velice rychle zvolili 29. 12. 1989 za prezidenta tehdejší ČSSR Václava Havla, neboť byl nejpodatelnější osobou, která skýtala záruku, že se nikomu nic nestane. Byli to všichni ti, kteří byli také v tehdejším ÚV KSČ. Zvolením Václava Havla za prezidenta si tímto činem zajistili všichni, kteří řídili náš stát v období totality, poklidný život a realizaci svých nahromaděných prostředků a peněz. Proto na návrh tehdejšího prezidenta Václava Havla dne 23. 1. 1990 urychleně schválili poslanci ještě tehdejšího komunistického parlamentu Federálního shromáždění zákon č. 15/1990 Sb., o politických stranách, jen proto, aby byla zajištěna legitimita KSČ. Což zdůvodňoval Václav Havel národním porozuměním, humanitou, lidskými právy a láskou k bližnímu. Snad tedy i ke Komunistické straně?

Jaká byla však jeho humanita lidské právo? Hned po svém zvolení na post prezidenta vydal amnestii několikanásobným vrahům, zločincům a zlodějům, aby tito mohli holdovat svým rozmarům, tj. vraždám našich dětí, příbuzných, spoluobčanů a cizinců. Snad ne pro jejich lásku a humánnost k bližnímu svému? Prosadil také možnost jejich účasti v tzv. demokratických volbách 1990 jen a jen proto, aby jako tehdejší představitel Občanského fóra mohl ve volbách zvítězit za takovouto krutou cenu. Jaká je jeho pravda. Nebál se Václav Havel ani toho, jak sliboval, že Československo dovede ke svobodným volbám a tím končí s funkcí prezidenta, neboť jak sám řekl, na tuto nemá schopnosti, musel by se prezidentování učit, a proto by se rád věnoval spisovatelské činnosti. Tato lživá slova, tzv. jeho pravda potvrzuje, že kandidoval znovu a nyní zase. Snad ne proto, že volby nebyly ještě dosud svobodné?

Další lživá slova, která přednesl, že jestli se Československo rozpadne odstoupí z funkce prezidenta. Vraťme se ještě zpět k počátkům jeho prezidentování. Sliboval, že do konce května 1990 zajistí zveřejnění všech pracovníků Státní bezpečnosti, kteří byli zodpovědni za násilí v období let 1948-1989. Toto dodneška však neudělal, a kdyby, tak dnes je toto bezvýznamné. Někdo z občanů namítá, že Václav Havel je uznávanou osobností ve světě. Posuďte sami. Fotografie Václava Havla z jednoho z pařížských podniků mezi ženami pochybné pověsti, zveřejněná i v našem časopise Květy, odradila důvěru dokonce francouzského prezidenta F. Mitterranda. Tento při návštěvě Václava Havla se raději věnoval černošskému občanu než čs. prezidentu Václavu Havlovi a také, jak to bylo vidět v televizi, se k němu otočil zády.

Jelikož před volbami 1992 hrozila aféra prozrazení spolupráce Václava Havla s StB a jeho členství v KSČ, raději tuto skutečnost oznámil sám. Aby zamezil prozrazení dalších mu podobných osob ze spolupráce, odcestoval do Ruska, aby získal od pana prezidenta Jelcina schránku z let 1968-1969, která při řádném zveřejnění by řekla všechno. Další důkaz toho, jak Václav Havel je populární v zahraničí, píše o jeho podvratné činnosti americký deník Nedělní hlasatel ze dne 2. srpna 1992, v článku pod názvem "Klan rodiny Havlů", ze kterého cituji: Přes halasné sliby, že se v rámci privatizace převede významná část národního majetku do rukou občanů, zůstal ze slibovaných 600 mld. Kčs pouze zlomek, a to asi 160 mld. Kčs. Přes sliby, že se v přímém odprodeji zahraničním zájemcům zachová tzv. rodinné stříbro, to je podniky, které jsou spojeny s národní tradicí, se právě tyto podniky zahraničním zájemcům prodávají. Po zlých zkušenostech lidu Československa s germánskou expanzí se uzavírá přes odpor občanů nedůstojná smlouva se SRN, která je horší než ta, kterou uzavřel v roce 1974 komunistický režim. Otevírá se tak pro zboží většinou pochybné kvality trh z Německa a Rakouska, které je vysoce dotované, zatím co dotování čs. výrobků se zastavuje. Uměle se komplikuje schvalování státoprávního uspořádání, přesto, že je občanům zřejmé, že jde o zahraniční zájmy. Rozpad SSSR odstraňuje jedinou překážku pro Německo - pokračovat v tradiční expanzi, tentokrát ekonomické, na východ a na jih. Proč se jednostranně vládou i hlavou státu upřednostňuje Německo je jasné z následujícího.

Deník dále píše: Ze svazku StB - SEO (registr svazků StB) vyplývají tato fakta: Výslechem Klause Wiefera rezidenta II. oddělení pražské SD (Sücherheitsdienst) bylo zjištěno, že:

Za prvé Miloš Havel, strýc prezidenta Václava Havla a za druhé Václav Havel senior, otec Václava Havla spolupracovali za války s gestapem a Sicherheistdienstem. V pražském rodinném podniku Lucerna, vlastnictví Havlů, ustanovili rezidenturu Sicherheistdienstů a zřídili konspirativní byty, kde získávali občany ke spolupráci s SD a s gestapem. Miloš Havel pracoval zpočátku jako agent a pak jako řádný úředník pražského gestapa. V protokolech Klause Wiefera se objevují jména osob, které Miloš Havel dostal do koncentračního tábora nebo do vězení. Po válce byl zařazen na listinu válečných zločinců pod německým jménem. Roku 1945 uprchl do Bavorska, kde žil pod cizím jménem a spolupracoval s organizací sudetských Němců. Svazek státní bezpečnosti - pomlčka SEO - byl prvně spatřen v roce 1976. Dále deník píše: československá rozvědka zjistila od Stasi - tj. tajná policie bývalé NDR, že Václav Havel udržoval kontakt se svým strýcem Milošem nepřímo - via Österreich až do jeho smrti v Mnichově. Mezinárodní image Václava Havla byla zajišťována německou rozvědkou Bundesnachrichtendienst - promiňte -. Vydíratelnost a ovladatelnost Václava Havla byla kromě kolaborace s fašistickým Německem zabezpečena též tím, že Václav Havel byl do roku 1967 členem Komunistické strany Československa. Dále deník píše: Havel byl pověřen uskutečnit řízenou destabilizaci Československé federativní republiky a rozdělení státu. Po navozené krizi určila BND Schwarzenberga za předsedu úřednické vlády v Československé federativní republice. Schvalováním pro Československou federativní republiku, nevyhověním zákonů a jejich soustavnou novelizací se zajišťuje inverzibilní ekonomická a politická vazba na Spolkovou republiku Německo.

Zajištění kontinuity politiky státu výhodné pro Spolkovou republiku Německo je pojištěno dosažením většího počtu agentů BND, ze kterých se podařilo 18 dosadit do federálních a národních vlád, do Federálního shromáždění a republikových parlamentů. Větší počet agentů je v mimoparlamentních stranách a počítá se s nimi s jejich využitím v politických orgánech po volbách. Tolik citace deníku Nedělní hlasatel.

Vraťme se ale zpět do Československa, na začátek prezidentské činnosti Václava Havla. Co udělal sám nejdříve? Posadil na politická a řídící místa ve státě bývalého generálního tajemníka ÚV KSČ Alexandra Dubčeka, který s celým ústředním výborem rozhodoval o činnosti státní bezpečnosti, v padesátých letech se jako krajský tajemník též podílel na totalitním řízení ve státě. Na druhou stranu prosadil do funkce federální vlády bývalého místopředsedu komunistické vlády a předního člena ÚV KSČ Mariana Čalfu. Tito zabezpečovali dosazení dalších postkomunistů na čelná místa ve státě. Dále Václav Havel ubezpečoval občany našeho státu, že před volbami budou m ít jednotlivé strany v masmédiích tzv. předvolební guláš, avšak zaručil 48 hodin před volbami klid a mlčenlivost o volbách, aby se každý občan mohl v klidu rozmyslet koho má volit. Co však sám Václav Havel učinil pro svůj slib? Tehdy nevydržel, jelikož měl pochybnosti o tom, že ve volbách roku 1990 by mohla tehdy vyhrát Československá strana lidová a jeho post prezidenta byl silně ohrožen, včetně jeho spolusoudruhů, sám ve spolupráci Rumla a Rychetského rozpoutal v předvečer voleb 1990 aféru Bartončík, jen a jen proto, aby voliči byli dezorientováni a hlasovali pro jeho pokrytecké myšlenky a ideje. V den po vyhlášení voleb, kdy vyhrálo Občanské fórum, si na tuto aféru ani nevzpomněl.

Jaké humánní pocity a pravdu měl v sobě Václav Havel, když do Budmeric na jednání přizval jako pořadatel, jak sliboval, po jednom členu - zástupce politických stran a hnutí, za HZD-SMS však slib nedodržel a přizval pana docenta filosofie doktora Boleslava Bártu a Vysloužila. Proč asi? Aby jako představitel hlavy státu a současně pořadatel posadil tyto vedle sebe s vědomím, že docent Bárta měl slabší srdce. Po poskytnutí pomoci, jak víme, která byla nedostatečná, byla smrt docenta Bárty. Vraťme se znovu k počátku jeho tzv. prezidentování. Místo toho, aby se Václav Havel zajímal o obnovení Československa tak, jak bylo vytvořeno T. G. Masarykem a dalšími tvůrci Československa v roce 1918, tj. v původní podobě hranic, včetně Podkarpatské Rusi, začal prosazovat jeho zprofanovanou federaci, mezi Česko a Slovensko zavádět pomlčku, sliboval slovenskému národu jejich identitu a suverenitu a mezitím jezdit místo poslušného služebníka na východ jako za totality, nyní poslušný služebník na západ a utrácet zbytky těžce nabytého jmění československého státu ve formě letadel a zahraničních aut. Jeho humanita zastavit zbrojní výrobu na Slovensko a tím také přivést do krize nejen slovenské podniky, ale také české podniky vedla zejména Slovensko k vysoké nezaměstnanosti, zatímco jeho cesty do Spolkové republiky Německo vedly k umožnění vstupu západních, zejména německých zbrojařských podniků na náš stálý trh. Ministr Spolkové republiky Německo pan Genscher podal ihned demisi jakmile byl prozrazen tento vstup německých zbrojních podniků na trh Dálného východu, zatímco pan Václav Havel seděl na postu prezidenta dále a dále pořádal nákladné recepce s Jásirem Arafatem, přítelem soudruha Gustava Husáka, Dalajlámou, papežem a jinými mezinárodně zneuznávanými politickými nevýraznými osobnostmi.

Nesmyslné a záměrné prosazování jmenování pana Vladimíra Mečiara na post premiéra Slovenské republiky a později jeho suspendování bylo položením základního kamene k rozšiřování nenávisti mezi českým a slovenským národem. Rovněž jmenování soudruha Jiřího Kantůrka do funkce ředitele Československé televize bylo jasnou zárukou jednostranného a zkresleného vysílání demagogie postkomunistických pohlavárů, zejména pořadem Co týden dal. Nepomohly ani republikánské demonstrace u Československé televize proti hroší kůži Kantůrka, Černého a dalších. Tuto skutečnost ve vysílání federální televize poznali i samotní Slováci, ale až později, kdy situace ve státě byla na rozpad.

Nemusím snad znovu zdůrazňovat nesmyslnou smlouvu se Spolkovou republikou Německo, kterou podepsal proti vůli občanů státu. Tato smlouva vede k porobě našeho státu, což v Československé televizi potvrdil sám premiér české vlády Václav Klaus po návratu ze Spolkové republiky Německo, svými slovy - cituji: "Bavorsko je branou pro vstup České republiky do Německa." V době, kdy Československo bylo v největší krizi, jak hospodářské, tak politické, Václav Havel abdikoval, což je ukázkou zbabělého charakteru člověka. Tak jako kapitán na moři opouští loď jako poslední i za cenu svého vlastního života, byla abdikace Václava Havla pravým opakem, kdy nechal téměř 16 miliónů obyvatel Československa bez hlavy státu svou zbabělou abdikací, Jeho halasné sliby prostřednictvím masmédií, že občany našeho státu dovede ke svobodným volbám, neboť jak sám říkal, že není na funkci prezidenta stvořen a prý by se musel v prezidentování mnoho učit, kandiduje znovu, jsou pouhé fráze dramatika absurdní komedie.

Takovéhoto kandidáta na úřad prezidenta republiky nemůže vůbec nikdo v žádném případě ani s pomyšlením podpořit a navrhnout, natož vůbec pro něj hlasovat. Totéž platí i pro postkomunisty, kteří slibovali věrnost Komunistické straně Československa, a také to, že budou vždy pracovat v duchu idejí marxismu-leninismu. Tato skvrna od třešní vám, soudruzi, nezmizí nikdy. Na tu neplatí ani Ariel, ani OMO, ani bílý obr. Ani v případu soudružky Stiborové, soudružky Kristkové, soudruhů bývalých Stráského, Dyby, Kočárníka, Dlouhého, Dienstbiera a dalších, nyní tzv. pánů, zakrývajících svoji minulost nejdříve plackou rozpláclého kolečka Občanského fóra, kterého tito nebyli schopni kolektivně se touhou po moci udržet a v podobě rozpadu Občanského fóra se ukryli do dalších politických stran - Občanské demokratické strany, Občanské demokratické aliance a Občanského hnutí a dalších - jen a jen proto, aby mohli udržet své posty ať již ve vládě či politických stranách. Pokud se stalo, do čela státu by byl zvolen některý z bývalých komunistů, pak by se náš stát jako jediný v Evropě mohl rovnat takovým, jako je Kuba, kde je komunistický představitel Fidel Castro, a případně komunistické Číně.

Ještě se vrátím k Václavu Havlovi. (Smích.) Tento sliboval rovnocenné postavení Moravy a Slezska a nic pro to neudělal, což jako muž i prezident se před občany zdiskreditoval. K této problematice se vyjádřil v Brně a Ostravě slovy "Morava a Slezsko si musí svoji svébytnost vybojovat sama." Ale jak, to neřekl. Snad nemyslel násilné vojenské vybojování?

Vraťme se opět trochu do minulosti práce Václava Havla v Chartě 77. Z prvních 217 signatářů chátry pardon, promiňte, chat, charty 77 z 1. ledna 1977 bylo 156 bývalých komunistů, mezi nimiž se nalézají jména osob výrazně zkompromitovaných přímou či nepřímou účastí teroru komunistů v 50. letech, jako například František Kriegel, Ladislav Lis, Ludmila Jankovcová, Gertruda Sekaninová-Čakrtová, Jiří Hájek, Miloš Hájek, Oldřich Hromádka, Karel Šiktanc, Ludvík Vaculík, Pavel Kohout, Jarmila Taussigová, Jaroslav Šabata, Luděk Pachmann a další. Chartu řídilo přibližně 70 až 85 lidí. Jejich jádrem bylo 42 mluvčích, kteří se za dobu její existence v tomto úřadu vystřídali. Tato skupina osob byla vytvořena několika rodinami navzájem spoutanými rodinnými příbuzenskými a podobnými svazky, zájmové a finanční nevyjímaje. Jsou to především rodiny Havlových, Dienstbierových, Šabatových, Němcových, Paloušových, Hromádkových, Rumlových, Marvanových, Šternových a dalších. Všechny tyto rozvětvené rodiny jsou nebo byli komunisté nebo jejich potomci.

Když se ministr dr. Sacher dostal v únoru a březnu do styku s některými materiály, týkajícími se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejich vůdců, vzniklo akutní nebezpečí odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. Prezident Václav Havel nechal jmenovat vládou Jana Rumla náměstkem federálního ministra vnitra. Po šesti týdnech jeho působení na federálním ministerstvu vnitra se ztratilo přes 15 000 osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB. Prezident si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z federálního ministerstva vnitra předány Chartě, jako Uhl, Urban. Je pravděpodobné, že nejdůležitější materiály, týkající se Charty a jejích prominentů, byly z federálního ministerstva vnitra odstraněny ještě před 17. listopadem 1989, jako například magnetofonové pásky, nahrávky mluvčích, vedení z jednání zahraničních diplomatů, které vedení Charty předávalo Státní bezpečnosti.

Rovněž byly odstraněny osobní materiály vůdců Charty, tj. Václava Havla, Jiřího Dienstbiera, Zuzany Dienstbierové, Petra Uhla, Jaroslava Šabaty, Šabatové, Bendy, Kantůrka, Kantůrkové, Kubišové, Jičínského, Rychetského, Pitharta, Urbana, Rumla, Slánského, Komára, Komárka, Zemana, Klause a dalších. Dále byly odstraněny všechny materiály z listopadu 1989 z jednání politických sil o převzetí moci v zemi. Existuje velmi mnoho dalších důkazů o expozituře Charty a jejím spojení s konspirativní komunistickou mocí. Většina z nich však není vhodná k zveřejnění pro rizika s tím spojená. Rozsah ostatních by zdaleka překročil únosný rámec této zprávy.

To, že existují tajné gangy, jsme se přesvědčili na republikánské demonstraci, pořádané dne 28. října 1992, kdy rota uniformovaných mladíků, tak jako byla hitlerjugend, 14 až 17 roků starých, narušovala republikánskou demonstraci provoláváním hesel "Ať žije Klaus", "Ať žije Havel". Tito mladíci - bylo jich asi 35 - v podnapilém stavu, uniformovaní a ostříhaní jako pank, se srocovali do vojenského šiku, jak ukazují fotografie, což mohou jen lidé, kteří mají vojenský nebo policejní výcvik. Tito mladíci házeli nejen vajíčka a banány, ale také rozbušky a bouchavé kapsle, což je projev násilí a brutality. Tito Havlovi a Klausovi příznivci v podnapilém stavu pokojné občany napadli řetězy, kde došlo k ublížení na zdraví. Nejen k ublížení na zdraví republikánů, ale napadení některých poslanců opozičních stran vyvrcholilo pokusem o vraždu předsedy KSČM Jiřího Svobody. Takto si ti, kteří podporují Václava Havla, Václava Klause, představují humánnost a lásku k bližnímu svému. Takto tedy to bude pokračovat dále, jestliže poslanci zvolí Václava Havla.

Předseda Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa napsal v úvodu "Analýzy 17. listopadu 1989" pana Miroslava Dolejšího tato slova: "Československo prožívá jedno z nejvýznamnějších a zároveň z nejbolestivějších údobí ve své historii. My všichni se nacházíme na skutečném rozcestí. Na jedné straně máme možnost po letech poroby vytvořit opět svobodný stát, zemi prosperující, vlast pro všechny naše občany. Na druhé straně se však můžeme zřítit do propasti zmaru a stát se cizinci ve vlastní zemi, která nám nebude patřit. V tom případě bychom se stali jen pasívními diváky přetváření naší země v přívěšek, v nejlepším případě zábavní centrum sjednocené Evropy.

Já jsem toho názoru, že bychom měli všichni věnovat své síly tomu, aby se z Československa stal opět pojem, aby se naše země stala významnou politickou a ekonomickou silou nejen v Evropě, ale i ve světě. Proč by měly například evropské instituce sídlit na periferii Evropy, když mohou sídlit v jejím srdci. To však předpokládá, že se přestaneme krčit a bát, že už jednou provždy ze sebe setřeseme ponížení minulých desetiletí, že se nikdy neskloníme. A k tomu je nezbytné mít možnost vidět věci z rubu i líce, z obou stran. Mít volný přístup ke všem informacím. Nestat se jen manipulovanou loutkou a pasívním příjemcem oficiálních informací. Proto je zapotřebí prezentovat i jiné než oficiální názory.

Přesto, že s některými názory a informacemi, obsaženými v předkládané brožuře, nesouhlasím, cítím jako svoji povinnost, a je pro mne svrchovaně důležité dát prostor těmto názorům. Zvláště proto, že byla proti "Analýze" podniknuta tak ostrá desinformační kampaň. Proč by jinak nebyla alespoň částečně pravdivá? Byla dokonce organizovaná akce, směřující k odsouzení "Analýzy" velmi podobné těm z nedávné minulosti. Odsuzovat něco, co jsem nečetl, s čím jsem se neměl možnost seznámit, až příliš zavání totalitními metodami. A to je také důvod, proč považuji toto vydání za významné a přímo nutné.

Od napsání zprávy uplynulo již několik měsíců, přesto jsou její závěry natolik prozíravé, že dosud neztratily svoji platnost. Mnohé se třeba změnilo, některá fakta jako by zdánlivě neplatila. Jsou to však jen vnější projevy skrytých procesů, které dnes u nás probíhají, Není příliš důležité, jak se dnes seskupují politické síly, jaký si která strana dala název, ani ve které je více nebo méně lidí, zkompromitovaných z minulostí. Je důležité prosazovat každého podle jeho činu, podle nich se nejlépe pozná, kdo to s touto zemí a s našimi lidmi myslí dobře a kdo je v cizím žoldu.

Neboť jen ten, kdo drží svoje slovo, je zárukou pro dnešek i budoucnost. Na okraj jen několik poznámek.

Pan prezident před více než rokem slíbil, že zveřejní zápisy z jednání u kulatého stolu na přelomu listopadu a prosince 1989. V době, kdy píši tyto řádky, není daný slib dodržen. Byly stanoveny tři vyšetřovací komise a ani jedna z nich nedošla k žádnému závěru. A tak bychom mohli pokračovat dál. Těchto nejasností a nesplněných slibů je až příliš. To, co je však dnes nejdůležitější, je podle mého názoru zabránit morální zkáze národa a devastaci země.

Všichni bychom si měli uvědomit, že v Československu dneška již pomalu neplatí desatero přikázání, neplatí křesťanská pravidla morálky. Zvláště mladá generace a po zkušenostech z minulého roku, bych se jí nedivil, začíná přemýšlet o tom, že ten, kdo kradl, dělal dobře, ten, kdo odhodil všechny morální zábrany a bezohledně šplhal v komunistické hierarchii, asi také. Neboť všem pohlavárům minulého režimu byla zaručena beztrestnost. Všichni kdo kradli, měli dostatek času na to, aby svůj majetek legalizovali.

Ale takto pesimisticky bych nechtěl končit. Věřím v budoucnost naší země, vitalitu našich národů. S nejčistšími úmysly předkládám tyto řádky a doufám, že přispějí k tomu, abychom si opět začali vážit sami sebe, své svobody a abychom si již nikdy nenechali vzít kontrolu věcí veřejných ze svých rukou." Tolik citace. Dr. Miroslav Sládek, v Brně dne 29. prosince 1990.

Závěrem bych chtěl požádat poslance sněmovny ČR, aby nevolili Václava Havla ze zde přednesených důvodů, které jsou jen nepatrnou částí toho, co se za jeho prezidentské činnosti v minulém období stalo, zejména z důvodů nesmyslné amnestie vrahů a zločinců, zlodějů, pro podporu krytí reformních komunistů, jeho slibů, které se rozcházejí s činy, za neustálé zasahování do činnosti masových sdělovacích prostředků, zejména v poslední době Janem Rejžekem, bývalým poradcem Kanceláře prezidenta pro vnitřní sekci, pro přímou i nepřímou korupci příbuzenských vztahů, jako v případě rodinného příslušníka Langoše na akci Mošnov, Zvolen a dalších, případ rodinného příslušníka Dienstbiera na podpisu Československo - německé smlouvy apod.

Volme toho, který je neustále zatracován a hanoben, tj. pana dr. Miroslava Sládka, dejme mu příležitost k tomu, aby všechny chyby z minulosti byly napraveny a jednou konečně náš stát se z čal sjednocovat, ekonomicky a politicky jít kupředu. Jedno staré přísloví praví: "Odříkaného hleba bude jednou největší krajíc." Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: Registruji přihlášku paní poslankyně Buzkové, ale o slovo požádal místopředseda vlády pan Jan Kalvoda. Protože má právo promluvit mimo pořadí, je třeba mu toto právo přiznat. Prosím, pane místopředsedo.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, budu nepochybně slušnější než pan kolega, který právě opustil toto místo, ale přece jen přicházím pozdě. Chci totiž říci, že po počáteční zvláštnosti některých projevů poslanců jedné parlamentní strany se žánr, který zvolili, do jisté míry opakuje a poněkud unavuje. Leč i to je demokracie, zejména parlamentní, a chraňme její svobodu na úkor vlastní nudy.

Chci ale říci ještě jednu věc. Než vystoupí další republikán (potlesk) se složkou dvaceti popsaných listů o tom, jak jeden prezidentský kandidát v 8 letech ukradl kyblíček na písku, nebo týral kotě nebo trhal mouše nohy, tak chci upozornit, že úkolem této sněmovny, jejímž jsem poslancem, je zvolit prezidenta, nikoliv nechat veřejnosti nahlížet do více méně pochybného politického nitra jedné politické strany.

Navrhuji tedy - a proto jsem řekl, že přicházím pozdě jako poslanec této sněmovny, aby sněmovna rozhodla omezit diskusi, příspěvek či diskusní vystoupení každého z nás poslanců na 15 minut a aby pan předseda využíval svého práva, kterého díky blahovůli zmíněné parlamentní demokracie dosud nevyužíval, a upozornil, případně odňal slovo tomu, který se bude zřejmě odchylovat od předmětu projednávané věci. Nebudu vás dále nabádat, já osobně si dále již zmíněný žánr našich kolegů republikánů provždy nechám ujít, tuto sněmovnu opustím a přestože chápu emoce, které vedly mé kolegy z nerepublikánských stran, aby se přihlásili do debaty a polemizovali, já bych republikánům tuto benevolenci neposkytl a dále již nepolemizoval. (Potlesk.)

Předseda PSP Milan Uhde: O slovo dále požádal pan ministr Petr Piťha a právem přednosti toto slovo dostává. Po jeho projevu dám okamžitě hlasovat o procedurálním návrhu na zkrácení lhůty na 15 minut pro řečníky.

Ministr školství, mládeže a tělovýchovy ČR Petr Piťha: Vážený pane předsedo, vážená česká sněmovno, jako již starší muž mluvím zřídka, krátce a nevstupuji do hádek s lidmi zkaženými. Musím však učinit dvě svou povahou varovné poznámky k projevu pana poslance Vrchy.

Prvá: jako křesťan jsem povinen jednat trpělivě, snášet křivdy, ale také do poslední chvíle hájit spravedlnost a tedy hájit nespravedlivě napadaného, zvláště není-li přítomen. Spravedlnost v tomto smyslu musíme pevně střežit, protože dnešní odpoledne nám ukázalo, že v naší společnosti existuje určitá část, která zvolila poslance, kteří zde celé odpoledne mluvili tak, jak jsme slyšeli.

Druhá poznámka: jako vzdělaný člověk, znalý křivek dějinného vývoje, musím prostě konstatovat, že pan poslanec Vrcha mluvil týmž způsobem, touž dikcí, touž rétorickou stavbou, jakým nastupoval německý fašismus. Kroky, zdůrazňuji, formálně demokratickými tehdy i zde. Děkuji za pozornost. (Dlouhotrvající potlesk.)

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP