Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane místopředsedo, vážení kolegové, já jsem nepodmiňoval svůj návrh žádným dalším jednáním. Upozorňoval jsme pouze na to, že jsme schválili takový postup, který nás nutí k tomu projednávat přerušený bod příští úterý, na příští schůzi. Z tohoto pohledu se mi zdá toto usnesení nelogické, a proto bych navrhoval jeho revokaci. To je první část mého procedurálního vystoupení. V té druhé části jsem navrhoval řešení, jedno z možných řešení, doprojednat tento přerušený bod jako součást této schůze zítra.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji. Po tomto upřesnění je třeba dát hlasovat o revokaci usnesení, které jsme přijali dopoledne k té části, kde místopředseda Ledvinka navrhuje, aby tento bod byl zařazen na příští schůzi. To znamená, že žádáme ústavně právní výbor o stanovisko.

Kdo souhlasí s revokací usnesení této části, ať zvedne ruku. 121.

Kdo je proti revokaci, ať zvedne ruku. 4. Tato část usnesení byla revokována.

Druhá část návrhu pana poslance Hájka směřovala k tomu, abychom tento bod, který byl přerušen, projednali ještě na této 3. schůzi Poslanecké sněmovny. (Poslanec Hájek: Z místa stenografa nebylo rozumět.)

Zrekapitulujme tedy stav. Přijali jsme usnesení, že jsme přerušili projednávání bodu týkajícího se statutu Nejvyššího kontrolního úřadu a požádali jsme ústavně právní výbor o stanovisko. Další návrhy nejsou, takže se domnívám, že v tuto chvíli je třeba udělit slovo panu poslanci Wagnerovi.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, pane předsedající, pane ministře, dámy a pánové, děkuji vám za to, že jste vzali v úvahu, že problémy, které je třeba řešit, jste uznali za relevantní. Až dosud jsme mnozí z tohoto místa předkládali tyto problémy jako kontroverzní, jak z koalice, tak z opozice, i uvnitř koalice a uvnitř opozice. Byl bych rád, kdybychom se nyní dostali k tomu, abychom viděli jenom jeden zájem, v tuto chvíli zájem státní. Bezpochyby v zájmu státním je, aby občan měl důvěru ve státní instituce a byl vhodným způsobem reprezentován v zahraničí. Oba problémy souvisí s tím, v jakém stavu jsou obě kontrolní instituce republiky. To, že jste rozhodli, že budeme jednat veřejně, mně umožní sdělit pouze jednu skutečnost, kterou nepovažuji za tak podstatnou, aby ovlivnila vaše rozhodování. Jsou věci, dámy a pánové, které z hlediska prosté lidské slušnosti není rozumné inzerovat a není rozumné lidi skandalizovat. Když tedy dovolíte, tak tuto jednu skutečnost si nechám pro sebe. Možná, že by bylo příliš riskantní při zvyklostech, které zde jsou, vystoupit s tím i při neveřejném jednání. Mým úmyslem není nikoho skandalizovat, ale pomoci k řešení věcí, které se dostaly do slepé uličky, protože vznikl stav, v němž jedna kontrolní instituce a její vedení kritizuje druhou, napadají se vzájemně obě a do této debaty vstupují jiní ústavní činitelé a mezi jinými i mnoho nás, poslanců. Věci se neřeší ke škodě republiky.

Nejdříve uvedu podrobné okolnosti, které jsou důležité pro posouzení věci. Budu možná obšírnější, než bývá u mne zvykem, ale mám obavu, že řeknu-li cokoliv ve zkratce, by mohlo znamenat, že některé souvislosti nejsou zcela zřejmé.

Především mezinárodní souvislosti. Demokratické země uznávají za zodpovědné, kompetentní ty kontrolní instituce, které jsou nezávislé na vládě. Takto byla koncipována naše kontrolní instituce - Nejvyšší kontrolní úřad. V této chvíli je zcela irelevantní, jestli ten zákon má či nemá podružné vady. Důležité je, že byla koncipována tato instituce jako nezávislá na vládě, ale je stejně důležité, že jsme jí neumožnili my ani možná naši předchůdci v minulém funkčním období rozumný a kompetentní vztah. Fakta jsou fakta bez ohledu na to, jaké kdo má úmysly je vykládat, Ona politika samozřejmě není opasek, ale je o představách lidí o těchto faktech.

A prozatím každý, kdo k této cause hovořil, se pokusil vyvolávat právě tyto představy tak, aby vyzněly pro jeho záměry pozitivně. Já se chci od tohoto oprostit, Mezinárodně je důležité, aby stejně, jako má Česká republika naději, že zasedne v Radě bezpečnosti OSN, že se rychle stala jejím členem, právě tak je důležité, aby se stala rychle členem a zaujala kompetentní místo v organizaci INTOSAY a EUROSA, v příslušných kontrolních mezinárodních organizacích. To není možné do té doby, dokud mezinárodní veřejnost neuzná naši kontrolní instituci za odpovídající obvyklým normám v demokratických státech. Naše dohadování a žabomyší války kolem toho to znemožňují. To je objektivní požadavek.

Druhý objektivní požadavek je na domácí scéně, abychom vytvořili předpoklady k řádnému fungování kontroly a k důvěře občana v kontrolní instituce. Mám vážné výhrady z faktů, které vím, o kompetentnosti ministerstva státní kontroly na straně jedné a o schopnosti fungovat Nejvyššího kontrolního úřadu pro překážky, které se mu stavějí do cesty na straně druhé. Obě kontrolní instituce jsou tímto demobilizovány. Je mi velmi líto, že musím použít argumentace, která objektivitu mých vyjádření sníží, ale bohužel v těch hloupých žabomyších válkách a vyjádřeních na veřejnosti, zejména ze strany ministerstva státní kontroly, bylo použito takových argumentů, že mně nezbývá než některé věci quasi románové povahy použít. Ale některé - a ty nejdůležitější faktografické - použiji předem.

Nechtěl jsem veřejně popsat stav, jaký je na ministerstvu státní kontroly, proto jsem měl za to, že by to bylo lepší na uzavřeném zasedání. Neboť teď už je naprosto zřejmé, že občan se doví, jaký je tam stav, a jeho nedůvěra v tuto kontrolní instituci se ještě zvýší. Já se vás, kolegyně a kolegové, ptám: Je normální, když v kontrolní instituci, ministerstvu státní kontroly, nařídí ministr v listopadu minulého roku zřídit zvláštní skupinu pro rekonstrukci vlastního účetnictví, proto, že účetnictví instituce, která má jiné v tomto směru kontrolovat, je neprůkazné. Ptám se, jestli je toto normální a jestli to budí důvěru občana v instituce českého státu. Dovolím si odpovědět, že nikoli. Mám za to, že o podrobnostech k této věci by mohli hovořit kompetentnější, kteří tu kontrolu tam dělali. Já budu hovořit jen o tom, co má politické dopady. Jestliže se zjistí, že od ledna minulého roku v kontrolní instituci - ministerstvu státní kontroly - není v pořádku účetnictví tak, že nejde o strany účtů, má dáti nehraje na dal, měsíc co měsíc nejde hlavní kniha na deník, pak se ptám, jakým způsobem je úřad řízen a jakým způsobem byla učiněna opatření, co přinesla. Druhý případ - fakta z tohoto ministerstva. Ministerstvo mělo budovu, rekreační zařízení, které pronajmulo jiné osobě za řádově 30 000 ročně. Pro ilustraci pouze uvádím, že tato budova má kapacitu 60 lůžek. Může být použito argumentace, že je to za závazek investovat do té budovy. Nicméně ten závazek ve smlouvě není sankcionován. Ta smlouva je profesionálně vadná. Opět to budí nedůvěru k instituci, která má jiné kontrolovat. Ptám se, jestli je obvyklé - já to nevím, já to vím z jediného ministerstva - na jiných ministerstvech české vlády, aby si ministr vybral za svého prvního náměstka muže, který je v jistém příbuzenském vztahu, byť vzdálenějším. Ptám se, jestli takovéto věci patří k normám demokratické politiky.

Za důležité považuji i to, že tato fakta, když se zmíní, že je proti nim argumentováno jediným - pomluvami jiných. A protože těch pomluv a dezorientace veřejnosti bylo mnoho, rozhodl jsem se na svém požadavku trvat a tento bod projednat. Mám za to, že je namístě, aby ministerstvo státní kontroly, které existuje podle vládního programu hlavně proto, aby provádělo ještě kontrolu privatizace, hmotně vyčíslilo, jakých výsledků bylo dosaženo v kontrolní činnosti, co bylo ušetřeno. Ale fakticky. Nikoli na co bylo upozorněno, na co se přišlo, ale jaký osud měla tato upozornění, jestli byla tak průkazná, že skutečně došlo k zjištěním, která měla pozdější přínos pro státní pokladnu.

Jedním z hlavních problémů, které pana ministra Němce vynesly do jeho úřadu, byl jeho obrovský zájem o předání majetku komunistické strany lidu Československa. Za to samozřejmě je mu třeba poděkovat. Jiná věc je, že od jisté chvíle převzal odpovědnost za to, zdali tento majetek bude skutečně lidu předán a jak. Až doposud jsme neobdrželi žádnou konečnou zprávu, žádný výčet toho, co by opravňovalo hodnotit činnost ministerstva kladně ve dvou věcech, které činí základ jeho činnosti. Ale zjistili jsme to, co jsem uvedl předtím jako hrubé vady. Navíc zjišťujeme, že se vede v rovině nikoli věcné, ale v rovině politikaření otevřený spor z pozice ministra kontroly vůči Nejvyššímu kontrolnímu úřadu prostřednictvím sdělovacích prostředků a argumentuje se nesmyslně - např. takto: Pravice je pro existenci ministerstva a levice je pro existenci Nejvyššího kontrolního úřadu. To je hloupost.

Takto pojatá argumentace je nesmyslná. Domnívám se, že všem v této sněmovně je jasné, že stát potřebuje nezávislou kontrolní instituci, že tady nejde o spor pravice a levice, ale že jde o nezodpovědné jednání mužů, kteří by se měli chovat odpovědně a je zcela jedno, jestli patří k pravici nebo k levici, jsou prostě neodpovědní.

Považuji za důležité, aby tato sněmovna vyslechla i informaci o nesmírně hloupých pokusech zabránit činnosti Nejvyššího kontrolního úřadu, nebo mu ji alespoň zkomplikovat v souvislosti s předáním majetku federálního ministerstva kontroly ministerstvu státní kontroly ČR. Rozpočtový výbor této sněmovny doporučil vládě, aby tím, kdo bude přejímat, kdo bude nástupcem, byl Nejvyšší kontrolní úřad. Rozhodnutí bylo jiné, přebíralo ministerstvo státní kontroly. K budově, kterou pronajalo, dostalo další rekreační či školicí zařízení. Jednu nepotřebovalo, dostalo další. Pan ministr, který čerpal budovu ministerstva v Praze 8, považoval zřejmě za nevhodné a nedostatečné toto prostředí a musel svůj vlastní sekretariát přestěhovat do budovy ministerstva zemědělství. V té samé době, kdy Nejvyššímu kontrolnímu úřadu nebylo dopřáno přidělit vůbec žádnou místnost a s velkými obtížemi v budově podniku Klenoty získaly prozatím jakési přístřeší.

Tento Úřad od dubna minulého roku, kdy byl jmenován prezident, se velmi pomalu zřizoval tím, že nejdříve byly rozpočtové problémy, potom v průběhu volební kampaně a po volbách byla nechuť něco rozhodovat a nebyla k tomu ani příležitost, takže vlastně ten Úřad až do konce roku neměl plný stav a neměl plnou možnost normálně fungovat.

Přesto v některých kontrolních věcech, které prověřoval, prokázal naprostou odbornou způsobilost a ukázal, že by mohl, kdyby mu byly vytvořeny podmínky. Je, prosím, vytvoření podmínek skutečnost, kdy pracovníci Nejvyššího kontrolního úřadu ČR nejsou první pracovní den po Novém roce vpuštěni do budovy, do bývalé budovy federálního ministerstva kontroly, kde měli pronajaté do 31. 12. jedno patro a kde pracovníci seděli? Je to normální? A tento příkaz vydal ministr státní kontroly. Nemohu toto jednání kvalifikovat jinak, než jako překážení v činnosti ústavní instituci, Nejvyššímu kontrolnímu úřadu, a takovéto jednání těžko mohu označit jiným slovem než klukovské.

Domnívám se, dámy a pánové, že bychom se měli vzdát této polohy řešení věci. Já jsem jmenoval jen ty nejlapidárnější případy, těch argumentů by se dalo snášet mnoho a mnoho. A chci vás vyzvat pouze k jedinému.

Usoudili-li jste ve svých politických klubech, že minulá Česká národní rada ustavila Nejvyšší kontrolní úřad způsobem, který pro vás je nepřijatelný, pak předložte novelu příslušných zákonů. Jestliže jste usoudili, že jsou tam personální vady, tak je nazvěte pravým jménem. Ale nechoďme kolem horké kaše a neodkládejme řešení problému, který vyvolává jasné a zřetelné špatné důsledky vůči českému státu, budí nedůvěru občana v něj a současně znemožňuje českému státu se patřičně prezentovat mezinárodní veřejnosti.

Z tohoto důvodu mám za to, že bychom měli se dohodnout na velmi prostém a jednoduchém řešení. Je potřeba vytvořit legislativní podmínky pro řádné fungování nezávislé kontrolní instituce, která je obvyklou institucí demokratického státu. Ministerstvo státní kontroly nemá žádné opodstatnění a je potřeba je co nejdříve zrušit. Nehodlám se plést vládě do toho, kdy uzná či neuzná za vhodné toto ministerstvo zrušit. Ale hodlám žádat od vlády jasné a průkazné argumenty, proč právě řešení, které navrhuje, je nejlepší. A očekávám od vlády, že nám velmi brzy toto stanovisko dá. Nicméně očekávám od vlády jistý výraz politické snášenlivosti, A to, promiňte, bych rád požadoval i od poslanců, kolegyň a kolegů vládní koalice.

Bývá dobrým zvykem v demokratických zemích, že různé kontrolní instituce jsou koncipovány tak, aby opozice mohla plnit svou nejpotřebnější, pro stát nejpotřebnější funkci, pro občana nejpotřebnější funkci, funkci kontroly. Tím nechci říci, že by měla mít opozice jakési dominantní postavení v těchto institucích, ale rozhodně by neměly být tyto instituce koncipovány tak, aby po volbách, kterýchkoli volbách, zrovna ti, co je vyhráli, obsadili i kontrolní instituci, aby tím prokázali, že vládnout lze jenom tak, jak vládli oni 42 let, tj. když měli tak zvaně všechno v rukou.

Domnívám se, že pro demokratickou vládu je velmi výhodné mít kontrolní instituci postavenu tak, aby dělala důraznou kontrolu a aby výsledky této kontroly prospívala vládě, která více než vládnout chce sloužit občanům.

Pokud nepůjdeme touto cestou, pak popíráme všichni to, co plyne ze skutečnosti, že neznám žádnou stranu, která je v Parlamentě zastoupena, která by hovořila o něčem jiném než o tom, že chce podporovat demokracii v této zemi. Proto si myslím, že bychom měli najít cestu, aby Nejvyšší kontrolní úřad byl pojat tak, jak ho pojímala naše předchůdkyně, Česká národní rada, která jej vymyslela jako instituci, která jde napříč volebním obdobím, která zařídila, aby zákon znemožňoval provádět personální či jiné zásahy do obsazení této instituce v době jednoho volebního období a v podstatě zařídila, aby jeden parlament ovlivnil složení kontrolní instituce na část volebního období dalšího parlamentu, v některých případech na celé jeho volební období. Domnívám se, že i to je nezbytně nutné pojímat jako vhodné demokratické pravidlo.

Nyní mi dovolte, abych se pokusil najít přiměřené řešení, které by nás nedostalo do konfliktní situace, ale dostalo nás z ní.

Mám za to, že fakta, která jsem řekl, je potřeba i vám i veřejnosti prokázat. Domnívám se, že by s těmito fakty měli vystoupit prezident Nejvyššího kontrolního úřadu a ministr státní kontroly. To je první návrh.

Druhý návrh je, aby po jejich vystoupení bylo jednání přerušeno s tím, že bude postoupeno příslušnému výboru, tj. rozpočtovému, eventuelně těm dalším, kterým bude přikázáno, event. ještě těm dalším, které budou chtít o této problematice jednat.

Po projednání ve výborech a jejich shrnutí bude moci organizační výbor eventuálně politické grémium najít společnou řeč a dospět k dohodě o formulaci řešení tohoto problému, který vidím tak, že by se zde usnesením Parlamentu za souhlasu vlády nebo k jejímu návrhu mělo stanovit datum, k němuž zaniká ministerstvo státní kontroly, a datum, ke kterému začne Nejvyšší kontrolní úřad ČR přebírat plnou kontrolní funkci v České republice.

To neznamená ovšem, že vláda nemůže mít jiné kontrolní mechanismy, může a musí, ale nebude to instituce zvaná ministerstvem. Tak to je v demokratických zemích a mělo by to být i u nás.

Omlouvám se vám, že jsem musel hovořit o věcech, které se nevyslovují lehce, které znevažují mnohdy parlamentní jednání. Dostáváme se nyní do stejného tlaku, ve kterém bylo Federální shromáždění v minulém funkčním období, kdy ztratilo před veřejností značnou část svého kreditu. Mám za to, že včerejší jednání do jisté míry nám pomohlo ke stejné cestě. A pokud budeme jednat nekompetentně v mnoha věcech, pokud se budeme dohadovat o věcech, které jsou naprosto zřetelné a jasné a v demokracii obvyklé, nepřispějeme k ničemu jinému, než ke ztrátě vlastní prestiže. Proto vás vyzývám, abychom hledali společný jazyk k řešení problému, který se jenom zdá být politicky velmi komplikovaný, protože když se zamyslí ti, kteří chtějí mít jistotu, že všechny státní instituce budou v rukou volebních vítězů, když se zamyslí nad touto svou žádostí či ideou, tak pochopí, že to není to nejlepší řešení a že naopak to nejlepší řešení je vytvořit prostor pro účast všech v této sněmovně na možnosti vidět do věcí státních a vidět do věcí zejména hospodaření. Stát je ten, kdo nejvíce utrácí. A proto se musí starat o to, aby měl nad tím patřičnou kontrolu, aby o peníze daňových poplatníků bylo postaráno. Jen proto jsem vás oslovil. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Wagnerovi, rozuměl-li jsem správně, ve svém vystoupení jste hodlal navrhnout či vyzvat pana ministra Igora Němce a pana předsedu Pavla Hussara k vystoupení. Je to tak? Já se domnívám, že tímto právem sněmovna zřejmě nedisponuje, aby někomu ukládala, že má zde vystoupit. Samozřejmě, pokud si pánové přejí, mají možnost vystoupit, ale nemyslím si, že bychom jim to mohli uložit. K té první části.

Teď k té druhé části. Rozuměl jsem vám pane poslanče správně, navrhujete, aby se záležitostmi, které jste zde prezentoval ve svém vystoupení, zabýval rozpočtový a kontrolní výbor a po projednání přednesl své stanovisko sněmovně, a ta by posléze zaujala usnesení jako stanovisko sněmovny s tím, nemýlím-li se, že jste navrhoval, aby se tak událo bezprostředně. Nebo ne? Ne. Takže obecné usnesení v tomto směru.

Dobře, takže hlásí se pan předseda NKÚ Hussar, domnívám se, že je třeba mu udělit slovo.

Předseda Nejvyššího kontrolního úřadu Pavel Hussar: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, jsem rád, že mohu vystoupit před vámi, abych vám řekl, jaká je skutečná pravda. Přál bych si, aby to nebylo jenom heslo na prezidentské standartě, ale pravda aby byla všude.

Chtěl bych říci asi tolik. Od počátku zvolení do funkce jsem byl napadán, byl jsem skandalizován jedovatými slinami ze strany pana ministra kontroly a to se neustále stupňovalo. Nechci to brát ale jako osobní věc, mně jde o zájmy této republiky.

Chtěl bych v této souvislosti trochu vám sdělit genesi vzniku NKÚ, protože asi dvě třetiny z vás nebyli zde tomu přítomni.

Už po listopadu 1989 vznikly snahy vytvořit NKÚ, který by byl nezávislý na exekutivě, takový úřad, který by byl pokračovatelem Nejvyššího účetního a kontrolního dvora, který vznikl hned po vzniku první republiky. Navazujíc na tuto tradici se započalo s přípravou zákona o NKÚ. Již v prvním pololetí 1991 na podnět ČNR a na základě usnesení vlády, které ukládalo ministerstvu kontroly, aby do června 1991 předložil legislativní radě návrh zásad zákona o NKÚ. V té době, jako první náměstek ministra státní kontroly, v době, kdy pan ministr Tichý abdikoval, jsem byl nucen tento úkol zabezpečovat. Do konce června byly připraveny zásady zákona o NKÚ a projednány v jednotlivých resortech. Po nástupu pana ministra Němce, přesto že při svém nástupu souhlasil a podporoval vznik nezávislého kontrolního úřadu, hned nato nechal posunout termín předložení zákona o NKÚ do konce listopadu 1991. Místo aby se pokračovalo na tomto zákoně, tak ministerstvo státní kontroly začalo pracovat na zákoně o ministerstvu státní kontroly, který byl pak následně v listopadu 1991 schválen. Pracovníci, kteří pracovali, ať už z pracovních nebo funkčních povinností na zákoně o NKÚ, byli nuceni odejít z ministerstva státní kontroly, a to v řadě případů i v rozporu se zákonem o mimosoudních rehabilitacích.

Za tohoto stavu byla ustavena pracovní skupina z poslanců ČNR, kde byly zastoupeny všechny politické strany a politická hnutí a byla vytvořena pracovní skupina, která připravovala za pomoci expertů zákon o NKÚ a zákon o kompetencích NKÚ. Byl přijat ústavní zákon 481 a 61, který jistě dobře znáte.

Já jsem byl zvolen do funkce prezidenta v březnu loňského roku. Fakticky jsem začal fungovat ve funkci od 1. dubna, protože jsem musel předat předcházející funkci a najít si nějakého následníka. Ten úřad vznikl, aniž byl jakkoliv zabezpečen mimo rezervu ve Všeobecné pokladní správě, prakticky jsme neměli ani jednu místnost, ani tužku, ani psací stoly, žádné pracoviště. Prvním mým úkolem bylo zabezpečit některé provozní místnosti, kde by tento úřad mohl fungovat. Musím říci, že jsem prošel asi třicet státních budov, kde jsou akciové společnosti nyní, dříve generální a oborová ředitelství. Všechny tyto budovy jsou pronajaty tuzemským i zahraničním firmám a bývalý management parazituje na státních budovách a fakticky fakturuje jenom nájemné.

Přes doporučení předsednictva ČNR i vašeho doporučení z prosince loňského roku do dnešního dne nebyl přidělen Nejvyššímu kontrolnímu úřadu ani jeden čtvereční metr nebytové plochy. Díky bývalému premiérovi panu Stráskému jsme pronajali v poloprázdné budově bývalého Federálního ministerstva kontroly 34 místností. Pronájem se uskutečnil do 31. prosince, protože federace trvala do konce loňského roku. Já jsem požadoval prodloužení této smlouvy na panu ministru Němcovi, aspoň po dobu, než se vyřeší definitivní umístění. Místo toho byly místnosti zapečetěny a lidé nebyli 4. ledna letošního roku vpuštěni do budovy, v 17stupňovém mrazu byli venku a nevěděli, co se děje. Hledali jsme náhradní možnost, pan ministr Němec spolu se mnou a spolu s předsedou Statistického úřadu jsme se snažili aspoň nějakým způsobem zajistit místnosti. Faktem je to, že na Statistickém úřadu byly volné místnosti po federální statistice a nyní po ministerstvu státní kontroly, de facto tyto místnosti nejsou převzaty, jsou zapečetěny a nejsou nám k dispozici stejně.

Od počátku vzniku Nejvyššího kontrolního úřadu se setkáváme, ať už z jakýchkoliv důvodů s neustálými problémy. Velice trapně jsem si připadal, když jsem musel zdůvodňovat na předsednictvu ČNR potřebu služebního auta a služebního telefonu. Hned na to, když to po druhém zasedání předsednictvo schválilo, tak ministr Němec napadl rozhodnutí předsednictva ČNR.

Obdobná situace je s platovými podmínkami. Teprve schválením rozpočtu na letošní rok byly definitivně vyřešeny platové podmínky zaměstnanců a funkcionářů Nejvyššího kontrolního úřadu. Dvakrát jsem předkládal ČNR návrh členů prezidiální rady. Snažil jsem se, aby to byli špičkoví pracovníci, kteří mají dostatečné zkušenosti, mezinárodní poznatky i morální předpoklady, aby mohli tyto funkce zastávat. Jak to dopadlo, to všichni víte.

Velice mě mrzí, že téměř každý týden je Nejvyšší kontrolní úřad skandalizován. Jsou proti Nejvyššímu kontrolnímu úřadu vypalovány jedovaté šípy, které se nezakládají na pravdě. Např., že utrácíme prostředky státního rozpočtu a přitom nic neděláme, že zákon č. 61/1992 Sb. je špatný, nekompetentní, že prezident byl vyhozen z ministerstva státní kontroly pro neschopnost, což se dozvídám z Telegrafu a bohužel pan poslanec Mandelík tato tvrzení přebírá. Já mohu dokázat, za jakých okolností a proč asi jsem musel opustit ministerstvo státní kontroly.

Nechci ale, abyste to brali osobně. V podstatě mi jde o to, aby tento kontrolní úřad plnil svoji funkci, aby měl takové předpoklady, aby mohl ČNR dávat ty nejlepší, objektivní podklady, abyste na základě nich mohli zcela hodnověrně rozhodovat.

Pan ministr Němec poslal dopis panu premiérovi, panu předsedovi sněmovny, panu místopředsedovi Kočárníkovi. V podstatě zpochybňuje mandát současných zástupců Nejvyššího kontrolního úřadu a hovoří o tom, že Nejvyšší kontrolní úřad a jeho funkcionáři jsou v přímém rozporu s novou Ústavou. Chtěl bych se zeptat, jaká je legislativa, jaký je legislativní odbor tohoto ministerstva, jestliže nedovede udělat výklad, správný výklad a nebo proč pan ministr vystupuje v novinách s takovými věcmi, které jsou jednoznačně tak popřeny. Pan ministr Němec se dožaduje pana místopředsedu Kočárníka, aby náš rozpočet, naše kapitola, byla převzata pod ochranu ministerstva financí. Jak je možné, že ministerstvo státní kontroly a ministr kontroly nezná rozpočtová pravidla, že takovéto řešení je nepřípustné.

Nechci hovořit o kontrolních nálezech, které jsme na ministerstvu státní kontroly zjistili. Jsem odhodlán rozpočtovému výboru tato zjištění dát, protože pan ministr Němec nesouhlasil s projednáním závěrů s tím, že jde o předpojatost kontrolních pracovníků, kteří kontrolovali tuto kapitolu. Záměrně nebylo vybráno ministerstvo státní kontroly. Chceme prověřit do projednávání státního závěrečného účtu za loňský rok většinu kapitol jednotlivých ministerstev. Nejde o záměr, ale jde o to, abychom dovedli říci parlamentu, jak, na co byly čerpány prostředky ze státního rozpočtu.

Chtěl bych, na závěr, vážené poslankyně, vážení poslanci, říci asi tolik, že skutečně mi jde o to, aby tento úřad fungoval tak, jak v demokratických státech fungovat má, tak jak funguje všude na světě, aby to byl nezávislý kontrolní orgán na nejvyšší úrovni.

Na obranu pana ministra Němce bych chtěl uvést jednu skutečnost, že není jeho vinou, že se nastěhoval sekretariát ministerstva státní kontroly na ministerstvo zemědělství. Bylo to přání pana ministra Tichého, který, aniž byly dořešeny další věci - přestěhování ministerstva státní kontroly - se tam nastěhoval, čili to bych chtěl uvést na pravou míru, abych byl zcela spravedlivý.