Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, ve své interpelaci
bych si dovolil položit několik otázek vládě
České republiky a domnívám se, že
odpověď na tyto otázky nebude zajímat
jenom mě, ale bude zajímat i mnohé z vás
a zejména naší veřejnost.
Především by bylo dobré, kdyby velmi
rychle bylo zprůhledněno, co z federálního
nemovitého majetku převzala Česká
republika. Žádám tedy vládu, aby předložila
v nejkratší možné době seznam s
tím, který majetek dostal kdo k dispozici a pokud
s ním už nějak naložil, to je pokud má
už jiného majitele, než je stát, aby bylo
sděleno, kdo to je a jakým způsobem se tak
stalo a o co opírá vláda své rozhodnutí
v této věci.
Dalším velkým problémem v pohybu majetku
bude majetek Československé armády. Zde bych
opět rád dostal obdobný seznam, co Česká
republika dostala z nemovitého majetku armády. Míním
tím jen ten majetek, který má být
pro armádu nadbytečný a který bude
předmětem jakýchkoli obchodních transakcí.
Byl bych rád, aby opět bylo sděleno, na základě
jakých norem bude s tímto majetkem nakládáno.
Domnívám se, že speciální pozornost
je potřeba věnovat této otázce v hlavním
městě Praze a v této souvislosti bych velmi
rád zmínil jeden zvláštní problém,
z kterého bych nerad udělal problém restituční,
to už vůbec ne, ale ze které bych velmi rád
udělal problém mravní. Budova, v níž
sídlila federální vláda, byla původně
nadačním způsobem určena studentům.
Vláda a osobně prezident Beneš po válce
rozhodovali tak, že bude v době příhodné,
až republika bude moci, za tuto budovu poskytnuto studentům
něco jiného. Ptám se české
vlády, zdali si je tohoto problému vědoma
a hodlá jej řešit nebo zdali o něm vůbec
neuvažovala.
V dalších podobných majetkových problémech
bych se rád zeptal české vlády, zdali
vnímá, že v procesu privatizace zdravotnictví
dochází nebo může dojít k bodu,
v němž některá zařízení
mohou přestat sloužit svému původnímu
účelu a že může být i ohrožen
chod zdravotnictví a zajištěna patřičná
péče, která - byť špatná
ale dříve zajištěna byla.
Ptám se, do jaké míry je si ministr zdravotnictví
a vláda vědoma tohoto problému a jakým
způsobem hodlají na tento problém reagovat.
Domnívám se, že všechny tyto majetkoprávní
záležitosti jen ukazují, že je nesmírně
potřeba, aby zde bylo funkční kontrolní
těleso, které by kontrolu těchto záležitostí
považovalo skutečně za svůj prvořadý
úkol a neprodleně by nás s výsledky
svých revizních akcí seznamovalo.
Z toho důvodu žádám pana ministra kontroly,
aby předložil jmenovitý seznam majetku, který
byl podle zákona o odnětí majetku KSČ
dán do působnosti České republiky
a nad kterým toto ministerstvo má jistou dohlížecí
činnost, aby nám tento seznam dalo k dispozici a
aby v tomto seznamu bylo opět zcela jednoznačně
sděleno, komu která část majetku byla
předána a jakým způsobem.
Obdobně se domnívám, že by bylo namístě,
aby pan ministr kontroly odpověděl na již zde
položenou otázku, ve kterých kontrolních,
revizních akcích, případech, zcela
jasně a zřetelně vznikly důvody k
tomu, aby se mohlo konstatovat, že v rámci privatizačního
procesu došlo k porušení privatizačních
právních norem, jaké závěry
ministerstvo vyvodilo a jaké právní důsledky
by to mělo.
Chápu, že v této době, kdy je nezbytné
se starat o to, aby každý majetek měl svého
vlastníka, aby co nejrychleji přechodné období
skončilo, že to musí být doprovázeno
i tím vším, co si všichni nepřejeme
- různými pokusy získat na účet
jiných či státu majetek levně nebo
velmi levně, a to i způsoby nekalými. Ale
právě proto považuji za nutné tyto operace
zprůhlednit tak, abychom základní pravidlo,
o které jsme stáli před započetím
tohoto procesu, pravidlo, že všichni občané
budou mít možnost stejného přístupu,
což je vždy velmi pomyslné, pokud nebude dodrženo,
aby byl alespoň vyjeven úmysl a snaha to umožnit.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi, hlásí se pan ministr Lom,
uděluji mu slovo.
Ministr zdravotnictví ČR Petr Lom: Vážený
pane místopředsedo Parlamentu ČR, dámy
a pánové, děkuji poslanci Wagnerovi, že
zde oživil tématiku, která je velmi naléhavá
a které si ministerstvo zdravotnictví je vědomo
a kterou prakticky zpracováváme od dob nástupu
do našich funkcí. Jedná se o otázku
privatizace zdravotnických zařízení.
Je jistě známo, že v minulém období
bylo dáno do procesu privatizace 569 zdravotnických
zařízení, a to jak drobných ambulantních
zařízení, tak velkých nemocničních
celků. Poslanec Wagner spolu s námi má pochopitelné
obavy, aby byla zachována ta zdravotnická zařízení,
jejichž zachování je záhodné
a prospěšné k účelu poskytování
zdravotní péče.
Jedná se tedy o problém tzv. věcného
břemene a jedná se i o problém břemene
činnosti. Při privatizaci procházejí
návrhy dvojím posuzováním, dříve
než je vláda schválí, a to na okresní
úrovni okresními odbornými privatizačními
komisemi, které vyjadřují své stanovisko
k následnému rozhodnutí centrálních
orgánů. V tomto stanovisku je zvážen
především privatizační záměr
a záruky, které možný nabyvatel v privatizačním
projektu uvádí.
Některé tyto záměry jsou velmi pečlivě
zpracovány a dávají záruku poskytování
zdravotní péče. K tomu, aby tak bylo možno
učinit podle zákona, je třeba vložit
věcné břemeno, je třeba vložit
břemeno činnosti. Při předběžných
konzultacích, včetně úrovně
Nejvyššího soudu, není tak možno
učinit bez zákona. Proto chystáme novelu
zákona, která umožní vložit toto
věcné břemeno a chystáme zákon
o zdravotnickém zařízení, který
ze zákonného principu stanoví minimální
síť zdravotnických zařízení
tak, aby bylo zachováno spektrum zdravotnické činnosti,
aby byla zachována dostupnost zdravotnické péče,
která je požadována v tom či onom zdravotnickém
regionu. Vláda se zabývá komplexně
touto otázkou, a proto bylo uloženo ministru zdravotnictví
a ministru pro správu národního majetku a
jeho privatizaci vypracovat souborný materiál k
privatizaci ve zdravotnictví, který měl být
řešen 26. ledna, ale z pochopitelných důvodů
musel být odložen. Spolu s poslancem Wagnerem vyjadřuji
přesvědčení, že nesmí
dojit k disociaci zdravotnické sítě natolik,
aby byla ohrožena dostupnost a možnost poskytování
zdravotní péče.
Závěrem shrnuji - problém věcného
břemene bude stanoven novelou právních norem
a samostatným zákonem o zdravotní síti.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Lomovi, nemám žádné další
písemné přihlášky. Ptám
se, přeje si ještě někdo přednést
interpelaci, otázku či podnět na člena
vlády, hlásí se pan poslanec Wagner, uděluji
mu slovo.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající,
dámy a pánové, já bych jen rád
poděkoval panu ministru Lomovi za jeho vyjádření,
ovšem dovoluji si vyjádřit pochybnost, zda
příslušné právní normy,
které upraví proces privatizace zdravotnictví
tak, aby u patřičných zařízení
byl zachován alespoň po nějakou dobu účel
jejich využití, že patřičné
právní normy zde budou včas. Vyjadřuji
proto obavu, zda-li tato sněmovna ev. vláda udělaly
vše pro to, abychom tento proces spustili ve chvíli,
kdy je plně legislativně přípraven.
Já se domnívám, že nikoliv a že
není ani úplně jasná jeho koncepce,
čehož důsledkem a důkazem je potřeba
novel. Dovolil bych si připomenout známé
komplikované finanční problémy pojišťoven
a komplikace i v této sféře. To vše
ukazuje na to, že život předbíhá
naši schopnost legislativně upravit mnohé věci.
Promiňte, opomněl jsem ve své interpelaci
ještě jednu maličkost. Rád bych se zeptal
pana ministra Skalického, proč např. záležitosti
Knižního velkoobchodu, když ministerstvo zřejmě
mělo důkazy o tom, že vše není
v naprostém pořádku, nepodniklo něco,
co by podniknout mělo kompetentní ministerstvo,
kterým bezesporu je ministerstvo pro správu majetku
a jeho privatizaci a žádné jiné. Domnívám
se, že zde kompetentní státní úřad
nesplnil svou povinnost a očekávám od pana
ministra Skalického, že vysvětlí proč.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi, hlásí se pan poslanec Lom.
Ministr zdravotnictví ČR Petr Lom: Pane místopředsedo,
aniž bych chtěl vstupovat do polemiky se slovutným
kolegou Wagnerem, chci jen upozornit na dvě věci,
že jsem již v úvodu své připomínky
řekl, že proces privatizace i rozpuštění
nezáležel na této vládě a nezáležel
na této sněmovně, že byl rozhodnut v
minulém mandátním období, a to bez
vytvoření přesných legislativních
norem.
Dále chci říci, že proces privatizace,
tak jak mám zprávy z regionů a z terénu,
nevzbudil obavy, že by zdravotnická zařízení
byla ve větším měřítku
považována za výhodný transformační
krok k přeměně zdravotnického zařízení
na něco jiného. Naopak, stabilizující
se situace ve financování zdravotnictví v
České republice dává velmi dobré
předpoklady k tomu, aby poskytování zdravotní
péče bylo zachováno v dosavadním rozsahu
a nebylo měněno na jiný způsob činnosti.
Stejně tak jsem zde řekl informaci o životaschopnosti
systému výběru pojistného, který
se ukázal nad očekávání velmi
úspěšný a blíží se
100%. Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu ministru Lomovi, ptám se sněmovny, zda někdo
chce ještě vystoupit s interpelací. Pokud tomu
tak není, končí tento bod a vyhlašuji
krátkou přestávku do půl dvanácté.
Upozorňuji, že schůzi na oběd přerušíme
v jednu hodinu. Prosím o dochvilnost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dámy
a pánové, zahajuji přerušené
jednání.
Budeme se zabývat bodem
Nejprve přečtu jména poslanců, na
jejichž interpelace budou projednávány odpovědi,
a to v předpokládaném pořadí.
Jsou to poslanci Alfréd Frommer, Jiří Vyvadil,
Jozef Wagner, Oldřich Vrcha, František Trnka, Karel
Hrdý, opět Oldřich Vrcha, Tomáš
Štěrba, Miloš Skočovský, Jiří
Drápela, Jiří Vyvadil, opět Jiří
Drápela, Jan Kryčer, Jaroslav Soural, Oldřich
Vrcha, Alfred Frommer, Stanislav Kozák, Hana Orgoníková,
opět Hana Orgoníková a František Trnka,
Pavel Seifer, Oldřich Vrcha, Vítězslav Sochor,
Ladislav Ryneš, Jiří Šoler, Václav
Grulich, Jiří Šoler a Jaroslav Unger.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
ČR Petr Piťha odpověděl na interpelaci
poslance Alfréda Frommera ve věci úpravy
učebních plánů a zavedení nového
studijního oboru skupiny Elektro na střední
průmyslové škole elektrotechnické, Božetěchova
ulice, Olomouc - sněmovní tisk číslo
71. Odpověď byla předložena jako tisk
71A. Její projednávání bylo na 7.
schůzi ČNR přerušeno na žádost
poslance.
Ptám se pana poslance Frommera, zda považuje odpověď
za uspokojivou? - (Poslanec Frommer: Ano.) - Považuje, nepřeje
si vystoupit. Děkuji.
Otevírám rozpravu k tomuto bodu, jak je mou povinností.
Přeje si někdo vystoupit? - Nevidím nikoho,
rozpravu končím.
Budeme tedy hlasovat o následujícím usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
na interpelaci poslance Alfréda Frommera na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy České
republiky Petra Piťhu ve věci úpravy učebních
plánů a zavedení nového studijního
oboru skupiny Elektro na střední průmyslové
škole elektrotechnické, Božetěchova ul.,
Olomouc, uvedenou v tisku 71A."
Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne
ruku. 81.
Kdo je proti? Nikdo.
Děkuji.
Ministr vnitra České republiky Jan Ruml odpověděl
na ústní interpelaci poslance Jiřího
Vyvadila ve věci policejního zásahu při
Velké pardubické - tisk 87. Odpověď
byla předložena jako tisk 87C. Její projednávání
bylo na 7. schůzi ČNR přerušeno na žádost
poslance.
Ministr vnitra České republiky Jan Ruml zaslal novou
společnou odpověď na interpelaci poslance Jiřího
Vyvadila a skupiny poslanců Miroslava Řezníčka,
Jozefa Wagnera, Eduarda Zemana, Zdeňka Trojana, Zbyška
Stodůlky, Jiřího Macháčka,
Václava Grulicha, Františka Trnky, Marty Hubové,
Evy Fischerové a Petry Buzkové - tisk 147. Nová
odpověď se předkládá jako tisk
33A.
Pana poslance Vyvadila zde nevidím, ptám se tedy,
zda považují ostatní poslanci tuto odpověď
za uspokojivou. Může se někdo z přítomných
poslanců, jak jsem je jmenoval, vyjádřit?
- Nikdo z poslanců tady není.
Otevírám rozpravu. Hlásí se pan poslanec
Wagner, prosím.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající,
dámy a pánové, nejsem pověřen
skupinou poslanců se k tomu vyjádřit. Říkám
pouze svůj vlastní názor.
Domnívám se, že v momentě interpelace
jsme více vnímali jednu část problému.
Zdá se, že problém je daleko složitější,
než jsme v té chvíli vnímali, a z pohledu
na takto vnímanou věc dnes považuji odpověď
pana ministra já osobně za uspokojivou. Připomínám,
že to je názor pouze jednoho z interpelujících.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Přeje si ještě někdo
vystoupit v rozpravě k tomuto bodu? - Nikdo, rozpravu tedy
končím.
Pan poslanec Wagner, ač jediný z této skupiny,
považuje tuto odpověď za uspokojivou, proto navrhuji,
abychom hlasovali o následujícím usnesení:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
na interpelaci Jiřího Vyvadila, Miroslava Řezníčka
a dalších poslanců na ministra vnitra České
republiky Jana Rumla ve věci policejního zásahu
při Velké pardubické, uvedenou v tisku 33A."
Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne
ruku. 74.
Kdo je proti tomuto návrhu? Nikdo.
Konstatuji, že návrh byl přijat.
Ministr státní kontroly České republiky
Igor Němec odpověděl na ústní
interpelaci poslance Josefa Wagnera ve věci působnosti
ministerstva státní kontroly České
republiky tisk 87. Odpověď byla předložena
jako tisk 87d. Projednávání odpovědi
bylo na 7. schůzi České národní
rady na žádost poslance přerušeno.
Ptám se pana poslance Wagnera, zda považuje odpověď
za uspokojivou.
Poslanec Jozef Wagner: Pane předsedající,
dámy a pánové, nemohu se tak jednoznačně
k odpovědi vyjádřit a ptám se pana
předsedajícího, zdali se mohu vyjádřit
obšírněji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Máte
možnost, já tímto otevírám rozpravu.
Poslanec Jozef Wagner: Dámy a pánové,
vážený pane ministře, se zájmem
jsem se seznámil s vaší odpovědí
a jsem nucen konstatovat, že vaše ministerstvo zjistilo
při kontrolách hospodaření se státním
majetkem řadu závažných nedostatků.
Jako zcela vyčerpávající však
vaši odpověď hodnotit nemohu. Co je horší,
vaše odpověď nevyznívá přesvědčivě,
zejména pokud jde o reprezentativnost uváděných
"exemplárních případů",
konkretizaci přijatých opatření, zamezujících
nekontrolovanému pohybu majetku a jejich důslednou
realizaci.
Není totiž vždy zřejmé, do jakých
konkrétních důsledků byla opatření
dovedena a jaká opatření byla přijata,
jak na úrovni podnikatelských subjektů, tak
zejména u zakladatelů, kteří příslušné
privatizační projekty s uvedenými nedostatky
schválili.
Do všech důsledků není doveden například
závěr z kontroly ve Státním závodišti
Praha, kde ministerstvo státní kontroly konstatovalo
"závažné nedostatky ve vedení účetní
evidence". Nevím, co ministerstvo vidělo za
závažné nedostatky, jestli jsou natolik závažné,
jaké mělo ministerstvo samo. Jak jsem si ověřil,
byla příslušné prokuratuře postoupena
kontrolní zjištění za účelem
dalšího vyvození trestní odpovědnosti,
která je v pracovním pořádku předala
orgánům Policie.
Současně ministerstvo státní kontroly
České republiky požádalo finanční
úřad v Praze 5, aby vyvodil opatření
vůči organizaci. Tento požadavek byl však
formulován nekonkrétně a finanční
úřad jej neakceptoval. Současně požadoval
finanční úřad předložení
kontrolní zprávy, protokolu, který však
ke dni 15. 12. 1992, jak jsem si ověřil, ministerstvo
státní kontroly finančnímu úřadu
nepostoupilo. Vůči podniku, který se mezi
tím transformoval na Dostihové závodiště
Praha s právní subjektivitou, tak ze strany finančního
úřadu žádný postih vyvozen dosud
nebyl.
Z vaší odpovědi, pane ministře, rovněž
nevyplývá, zda se ministerstvo státní
kontroly také zaměřilo na kontrolu opatření,
respektive předpisů, které omezují
výkon určitých podnikatelských aktivit
vedoucích pracovníků státních
podniků a ústředních orgánů,
což je problém obecný. Tito pracovníci
mají, jak je všeobecně známo, v této
oblasti v podstatě informační monopol a jejich
postavení je proto finančně kompenzováno.
Ačkoliv tvrdíte - podle citátu - že
"o určitých skupinách osob máte
dost informací" není mezi "exemplárními
případy" uveden ani jeden takový. Velice
by mne tedy zajímalo, v kolika případech
zkoumali kontroloři ministerstva státní kontroly
ČR osobní vztah vedoucích pracovníků
k privatizovaným, respektive nově založeným
podnikatelským subjektům, například
na soudech, v zápisech o složení představenstev,
v rejstříku, nebo totožnost nových nabyvatelů
majetku na notářství, případně
v evidenci nemovitostí. Z odpovědi bohužel
nevyplývá, že by se o něco takového
ministerstvo státní kontroly ČR pokusilo.
To považuji za nejzávažnější
nedostatek jeho kontrolní činnosti v těchto
věcech.
Také zaměření kontroly na ministerstvu
pro správu národního majetku a jeho privatizaci,
pokud jde o opatření k zamezení úniků
státního majetku nemohu považovat za zcela
objektivní. Z dostupných podkladů jsem si
mohl ověřit, že ministerstvo státní
kontroly se zde zaměřuje převážně
na formální průběh privatizačního
procesu, to jest jeho procedurální, metodickou,
organizační a časovou stránku. Značnou
pozornost věnovalo také náležitostem
privatizačních projektů, jejich včasnému
předkládání, vyhodnocení a
otázce kontroly ze strany ministerstva pro správu
národního majetku a jeho privatizaci. Avšak
vlastním majetkoprávním nedostatkům
a nezákonnostem se ve vaší odpovědi,
pokud jde o toto ministerstvo, věnujete, pane ministře,
jen okrajově, a to ještě s odvoláním
na poznatky, které ministerstvo státní kontroly
získalo z podnětů a oznámení
občanů během kontroly. Pouze v těchto
případech, jak plyne z vaší odpovědi,
vedla kontrola ke konkrétním opatřením.
Za uspokojivý nemohu považovat ani způsob,
jakým se ministerstvo státní kontroly ČR
vyrovnalo při kontrole na ministerstvu pro správu
národního majetku a jeho privatizaci, s jakou účinností
stanovených kritérií,
Základním kritériem, na němž
byl jeho kontrolní postup koncipován, bylo usnesení
vlády číslo 510/92 s příslušnými
pravidly. V průběhu kontroly však ministerstvo
pro správu národního majetku a jeho privatizaci
iniciovalo změnu těchto pravidel, jejímž
výsledkem bylo usnesení č. 562/92 s novelizovanými
pravidly, která přinesla některé významné
úpravy. Spočívaly ve změnách,
respektive v doplnění některých pasáží,
čímž však došlo k podstatnému
uvolnění dříve stanovených
kritérií. Například v bodě
II./5 pravidel byl pro ministerstvo pro správu národního
majetku a jeho privatizaci vypuštěn termín
pro poskytnutí informace o doporučených,
respektive nedoporučených privatizačních
projektech zakladatelům a ministrům. Zatímco
zakladatelé a další ministři mají
stanoven termín 10 dní pro připomínky,
ministerstvo pro správu národního majetku
a jeho privatizaci žádnou závaznou lhůtou
vázáno není.
V bodě III/4 byla vypuštěna povinnost notářského
ověření výsledku, zápisu, z
neveřejného výběrového řízení.
Tímto toto ztrácí charakter právního
aktu s tím rizikem, že výsledek může
být účastníky zpochybněn.
S nepříznivými důsledky je spojeno
i doplnění některých odstavců
slovy "zejména, zpravidla", c ž například
v bodě III/8 nevylučuje možnost privatizace
i takových objektů, které jsou nezbytně
nutné pro činnost orgánů státní
správy. Tím vzniká riziko nežádoucího
tlaku nebo omezení ze strany nového nabyvatele.
Promiňte drobnou vsuvku.
l pro toto jsem požadoval v předchozí interpelaci
ony seznamy privatizovaného či jiného majetku,
s nímž se nyní nakládá. Na tyto
skutečnosti ministerstvo státní kontroly
při kontrole ministerstva pro správu národního
majetku a jeho privatizaci, resp. hodnocení příslušných
kritérií neupozornilo, nebo jen okrajově
bez vyhodnocení jejich nepříznivých
důsledků pro pohyb majetku.
V závěru vaší odpovědi, pane
ministře, (příloha č. 6) je uvedena
celková částka 465 mil. korun prostředků
vrácených do státního rozpočtu
na základě kontrolních akcí. Není
však zřejmé, kolik tvoří finanční
prostředky a kolik případně majetek,
jehož nezákonný přesun byl pozastaven.
Vaše odpověď, pane ministře, by vyzněla
mnohem přesvědčivěji, kdyby se ministerstvo
státní kontroly ČR pokusilo alespoň
odhadnout, k jak velkým nevratným a nezákonným
přesunům státního majetku na soukromé
subjekty během privatizace došlo, nebo alespoň
stanovit jeho spodní hranici. Tolik mohu říci
na základě vyhodnocení vaší odpovědi
s využitím dalších podkladů dostupných
k datu 15. 12. 1992.
Pro objektivní hodnocení činnosti ministerstva
a objasnění nastolených otázek bych
však považoval za potřebné získání
ještě dalších doplňujících
informací, a to zejména:
- seznámit se podrobně s plánem kontrolní
činnosti, zda vůbec je kontrola nakládání
se státním majetkem jeho hlavní náplní,
jak tvrdíte, a ověřit věcné
zaměření kontrol, jejich cíle a kapacitní
nasazení pracovníků,
- seznámit se všemi objekty, které ministerstvo
státní kontroly ČR v rámci první
a druhé etapy - duben, září 1992 -
kontrolovalo a porovnat je se seznamem privatizačních
projektů, které byly v té době předloženy,
resp. schváleny. Porovnání provést
co do ceny i charakteru objektů a posoudit, zda výběr
objektů byl reprezentativní, čím byl
odůvodněn a zejména, zda významné
objekty nezůstaly zcela mimo výběr,
- výsledné kontrolní materiály a případně
i program kontroly, resp. kontrolní postupy zhodnotit zejména
z hlediska:
- zda ministerstvo zaměřilo pozornost na klíčové
majetkoprávní aspekty v souladu s deklarovanými
cíly a jak je mělo zakotveno v programu,
- zda na všech objektech, které byly v programu, nebo
o nichž se ve vaší odpovědi hovoří,
byl zpracován protokol se všemi náležitostmi
- nynějším ustanovením § 12 odst.
2 písm. e) zákona č. 552/1991 Sb.,
- zda byly řádně vypořádány
námitky a zda zjištění jsou průkazná
podle § 18,
- zda oznámení učiněná prokuraturám
podle § 24 byla přijata a nebyla odložena pro
neprůkaznost,
- zda ministerstvo státní kontroly ČR předalo
kontrolní zjištění příslušným
orgánům k provedení nápravy podle
§ 22 a zda požadovalo podání zprávy
o přijatých opatřeních podle §
11 odst. f),
- zda ministerstvo státní kontroly zkoumalo také
otázky přímé osobní angažovanosti
vedoucích pracovníků státních
podniků a ústředních orgánů
na privatizačních projektech s ohledem na omezující
předpisy, případně nad jejich rámec,
- zda ministerstvo státní kontroly ČR využilo
poznatky z kontroly odstátňování a
zakládání akciových společností,
kterou provedlo federální ministerstvo kontroly
a která signalizovala živelný a nekontrolovaný
přesun majetku na nestátní a soukromé
subjekty. Zpráva byla ministerstvu státní
kontroly ČR postoupena.
- v neposlední řadě pak je žádoucí
vyhodnotit, jaká systémová a vzájemně
propojená opatření ministerstvo státní
kontroly prosadilo, případně navrhlo a jak
ověřilo jejich funkčnost.
Teprve po dostatečném objasnění a
přesvědčivém zdokumentování
uvedených otázek budu moci, pane ministře,
považovat vaši odpověď za zcela uspokojivou.
Dámy a pánové, omlouvám se, že
proti svému zvyku jsem svou odpověď četl.
Nicméně hovoříme o jednom z nejzávažnějších
současných problémů, o velkých
pohybech majetku. Domnívám se, že právem
žádám usnesení, kterým by sněmovna
přijala odpověď pana ministra státní
kontroly jako částečnou a požádala
jej, aby jí doplnil ve smyslu, o němž jsem
hovořil. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Chápu tedy jeho odpověď
jako že považuje odpověď pana ministra za
neuspokojivou. Přeje si ještě někdo
v rozpravě vystoupit? Pan ministr, prosím, uděluji
mu slovo.
Ministr státní kontroly ČR Igor Němec:
Pane předsedající, dámy a pánové,
musím říci, že přes úzký
vztah, který se zde buduje v této sněmovně
mezi mnou a panem poslancem Wagnerem, nejsem schopen číst
myšlenky, a proto v rámci jeho interpelace jsem odpovídal
na otázky, které mi byly položeny. Možná,
že špatným výkladem zákona o státní
kontrole pan poslanec Wagner si ve svém příspěvku
pletl naše ministerstvo s ministerstvem průmyslu,
s ministerstvem financí, s prokuraturou, s nezávislými
soudy, s BIS a závěrem svého vystoupení
také s prognostickým či statistickým
úřadem. Děkuji za pozornost.