Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
vážení přítomní, k jednotlivým
pozměňovacím návrhům mám
následující připomínky:
Paní poslankyně Röschová navrhuje zařadit
nový § 10. Předkladatelé se shodují
na tom, že je vhodné tento paragraf zařadit,
jenom upozorňuji na to, že v odst. 3 tak, jak máte
předloženy připomínky, je v předposledním
řádku to druhé písmenko a) samostatné,
tam nadbytečné, je potřeba ho vypustit. Je
to jenom textová úprava.
K druhé připomínce: § 5, odst. 9 doplnit
"... nebo uplynutím pětileté lhůty".
Předkladatelé nedoporučují toto zařadit,
protože by to vlastně omezovalo práva těch
účastníků, kteří chtějí
spořit delší dobu, museli by zbytečně
administrativně zasahovat a považujeme to za nadbytečné.
Pan poslanec Pěnička předložil komplex
návrhů, předkladatelé se všemi
souhlasí.
Pan poslanec Mandelík předložil tři
návrhy. Předkladatelé souhlasí s prvními
dvěma, ovšem většinou hlasů se
dohodli na tom, že nedoporučují vypustit část
III.
Pan poslanec Maryt neměl návrh, pouze se přimlouval
za to, aby tato část nebyla vypuštěna.
Pani poslankyně Marvanová měla tři
připomínky, z nichž první váže
na to, jestli bude akceptován návrh pana poslance
Mandelíka. Pokud by nebyl akceptován, tak potom
všechny tři připomínky včetně
té první doporučí předkladatelé
přímo. Pan poslanec Matulka měl pouze procedurální
návrh, abychom odložili projednávání
tohoto bodu.
Takže tím jsou vyčerpány všechny
připomínky. Děkuji za udělení
práva závěrečného slova.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
a prosím, aby se ujal slova společný zpravodaj
pan poslanec Richard Mandelík.
Poslanec Richard Mandelík: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážení členové vlády,
dámy a pánové, v rozpravě bylo předneseno
mnoho pozměňovacích návrhů,
máte je k dispozici před sebou a já bych
si dovolil vám navrhnout postup, jak bychom o nich hlasovali.
O návrzích paní poslankyně Röschové
bychom hlasovali zvlášť. O návrzích
poslance Stanislava Pěničky, tak jak máte
vyznačeno o prvních čtyřech najednou,
neboť je to ucelený návrh, a posléze
o dalších jeho návrzích zvlášť.
O návrzích poslance Mandelíka zvlášť
a o návrzích paní poslankyně Hany
Marvanové zvlášť u § 6, pokud k hlasování
vůbec dojde, neboť je to vázáno na hlasování
o § 6 v mém případě a o dalších
třech návrzích potom zase hlasovat najednou.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
a ptám se sněmovny, jestli má někdo
výhrady k postupu hlasování, jak navrhl společný
zpravodaj.
Poslanec Václav Čundrle: (Z místa)
Myslím, že návrhy paní Röschové
jsou komplexní návrhy a že by se mělo
o nich hlasovat dohromady.
Poslanec Richard Mandelík: Nikoliv, nikoliv, abychom
si rozuměli. Zařadit nový § 10 je samozřejmě
ucelený návrh, čili hlasovat o všech
třech odstavcích v § 10 najednou, o celém
§ 10. Ale § 5, odst. 9 je jiný návrh.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
poprosil bych, aby se paní kolegyně Röschová
ke způsobu projednávání...
Poslankyně Anna Röschová: Samozřejmě,
že je potřeba hlasovat o celém § 10 najednou.
Abych usnadnila další způsob hlasování,
po poradě s navrhovateli, stahuji svůj pozměňovací
návrh, tj. odst. 9 v § 5.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane poslanče,
souhlasíte s tímto postupem? (Ano.) V tom případě
prosím, abyste se ujal návrhů.
Poslanec Richard Mandelík: Návrh paní
poslankyně Röschové zařadit nový
§ 10, který se nazývá "Úmrtí
účastníka stavebního spoření"
a zní.
"Odst. 1. V případě úmrtí
účastníka přecházejí
práva a povinnosti, vyplývající ze
stavebního spoření, na pozůstalého
manžela. K tomu soud přihlédne v řízení
o dědictví.
Odst. 2. Není-li pozůstalý manžel, jsou
práva a povinnosti vyplývající ze
stavebního spoření předmětem
dědění jen, dohodnou-li se dědicové
v dohodě o vypořádání dědictví,
že práva a povinnosti ze stavebního spoření
převezme jeden dědic.
Odst. 3. Nedojde-li mezi dědici k dohodě odst. 2,
smlouva o stavebním spoření zaniká
dnem úmrtí zůstavitele a v dědickém
řízení se vypořádává
pouze naspořená částka, včetně
úroků a poměrné částky
státní podpory ke dni úmrtí účastníka
stavebního spoření."
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
kdo souhlasí s tímto pozměňovacím
návrhem, ať zvedne ruku. 128.
Kdo je proti? 1.
Tento pozměňovací návrh byl přijat.
Prosím, pane společný zpravodaji! Další
pozměňovací návrh paní poslankyně
Röschové je stažen. Nyní tedy návrhy
pana poslance Pěničky.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Pane kolego,
promiňte!
Kdo souhlasí se stažením pozměňovacího
návrhu kolegyně Röschové, ať zvedne
ruku. 121.
Kdo je proti? Nikdo.
Prosím pana společného zpravodaje o další
pozměňovací návrhy.
Poslanec Richard Mandelík: Další pozměňující
návrh je ucelený - z § 5, odst. 1 vypustit
slova: "o sjednanou dobu", v § 5 odst. 2 vypustit
slova: "po určité době", z §
5, odst. 4 vypustit slova: "a je stanovena ve smlouvě",
z § 8, odst. 1, písm. b) vypustit slova: "délku
čekacích lhůt na úvěr".
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo souhlasí
s tímto pozměňovacím návrhem,
ať zvedne ruku. 89.
Kdo je proti? 1.
Tento návrh byl přijat. Prosím o další.
Poslanec Richard Mandelík: V § 10, odst. 2
místo 30% uvést 40%.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo souhlasí
s tímto pozměňovacím návrhem,
ať zvedne ruku. 80.
Kdo je proti? 22.
Kdo se zdržel hlasování? 32.
Tento návrh byl přijat.
Poslanec Richard Mandelík: V § 14, odst. 2
vypustit slova: "ukládání sjednané
úložky a".
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Nechám
hlasovat o pozměňovacím návrhu.
Kdo s tímto návrhem souhlasí, ať zvedne
ruku. 117.
Kdo je proti? Nikdo.
Tento návrh byl přijat.
Prosím, pane společný zpravodaji.
Poslanec Richard Mandelík: Paragraf 5, odst. 5 zní
nově: "Smlouva o stavebním spoření
musí obsahovat úrokovou sazbu z vkladů a
úrokovou sazbu z úvěrů. Rozdíl
mezi úrokovou sazbou z vkladu a úrokovou sazbou
z úvěru může činit nejvýše
3 procentní body."
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo souhlasí
s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 128.
Kdo je proti? Nikdo.
I tento návrh byl přijat.
Prosím, pane společný zpravodaji.
Poslanec Richard Mandelík: Paragraf 6 se navrhuje
vypustit.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo souhlasí
s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 73.
Kdo je proti? 5.
I tento návrh byl přijat.
Prosím o další pozměňovací
návrh.
Poslanec Richard Mandelík: Vypustit celou část
tři.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo souhlasí
s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 60.
Kdo je proti? 53.
Kdo se zdržel hlasování? 24.
Tento návrh nebyl přijat.
Prosím o další návrh.
Poslanec Richard Mandelík: Další návrh
na nové znění § 6 poslankyně
Marvanové je bezpředmětný, neboť
bylo přijato, že § 6 se vypouští.
Budeme hlasovat o uceleném návrhu, který
sestává ze tří změn, a to §
9 vypustit, § 10, odst. 8 vypustit, do § 19 zařadit
nový odstavec 1 tohoto znění: "Za nedostatky
v činnosti ve smyslu ustanovení § 26 zákona
č. 21/1992 Sb. o bankách se považuje i porušení
tohoto zákona". - Původní text §
19 potom označit jako odstavec 2.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Kdo souhlasí
s tímto pozměňovacím návrhem,
ať zvedne ruku. 76.
Kdo je proti? 7.
Tento návrh byl přijat.
Prosím, pane společný zpravodaji.
Poslanec Richard Mandelík: Tím jsme vyčerpali
všechny pozměňovací návrhy a
můžeme nyní hlasovat o celé předloze.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Kdo tedy souhlasí s návrhem poslance Josefa Holuba
a dalších na vydání zákona o
stavebním spoření a o státní
podpoře stavebního spoření, podle
sněmovního tisku 19 (původně tisk
ČNR 174) ve znění společné
zprávy výborů Poslanecké sněmovny
podle sněmovního tisku 45 a schválených
pozměňovacích návrhů, ať
zvedne ruku. 141.
Kdo je proti? Nikdo.
Konstatuji, že jsme schválili zákon o stavebním
spoření. Děkuji předkladateli a společnému
zpravodaji.
A přistoupíme k dalšímu bodu, kterým
jsou
Do rozpravy zatím není nikdo přihlášen.
V této chvíli to už neplatí, prvním
je pan poslanec Vorlíček. Prosím, aby se
ujal slova. Připraví se pan kolega Kuchař.
Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený
pane předsedající, vážení
členové české vlády, dámy
a pánové.
Chtěl bych se ve své interpelaci zabývat
záležitostí, která podle mého
mínění vyvolává dojem, že
česká vláda obchází v části
své činnosti po 1. 1. 1993 Poslaneckou sněmovnu
a porušuje zásady, zakotvené v nové
Ústavě České republiky.
Problém má dva aspekty: Aspekt legislativní
a druhý věcný.
Nejprve krátké shrnutí ke stránce
legislativní.
Na základě ústavního zákona
č. 4/1993 Sb. převzala působnost bývalého
Federálního shromáždění
Čeká národní rada a působnost
federální vlády, vyjádřenou
tehdy platnými ústavními zákony, převzala
vláda České republiky.
Podle Ústavy České republiky se Česká
národní rada stala Poslaneckou sněmovnou
a česká vláda, jmenovaná po volbách
roku 1992, se považuje za vládu jmenovanou podle nové
ústavy.
Takže působnost vlády České republiky
a Poslanecké sněmovny od 1. 1. 1993 zahrnuje všechny
funkce jednotného českého státu, tj.
jak funkce bývalé federace, tak funkce bývalé
České republiky, která bývala jejím
členem.
Po volbách v roce 1992, kdy se rozhodovalo výlučně
o složení zákonodárných sborů
v existujícím federálním svazku České
republiky se Slovenskou republikou, dne 14. července 1992
tehdejší Česká národní
rada schválila Programové prohlášení
vlády České republiky. Prohlášení
odpovídá obsahem tehdejšímu stavu a
zahrnuje jednak úkoly patřící do tzv.
výlučné působnosti republiky zdravotnictví,
školství, kulturu aj. - jednak úkoly, tzv.
dělené působnosti - zahraniční
politiku, národní hospodářství.
Za dva dny na to Federální shromáždění
schválilo Programové prohlášení
vlády ČSFR. V tomto dokumentu jsou obsaženy
úkoly, patřící do působnosti
federace a odpovídající na specifické
potřeby federace v oblasti zahraniční politiky,
bezpečnosti a obrany, jakož i oblasti hospodářské,
finanční, měnové, cenové a
mzdové politiky.
Převzetí federální působnosti
po 1. 1. 1993 českou vládou každý pochopí.
Ale převzetí federálního Programového
prohlášení vzhledem k jeho specifičnosti
je podle mne těžko myslitelné. Čekal
jsem proto, že česká vláda poté,
co převzala federální působnosti,
předstoupí před sněmovnu a bude ji
informovat, jak hodlá dále postupovat, aby získala
od ní mandát i tam, kde v červenci 1992 v
důsledku existence federace její prohlášení
nereagovalo vůbec, reagovalo při dělené
působnosti jen částečně, či
reagovalo způsobem, který neodpovídá
současné situaci samostatné České
republiky. Čekal jsem 30 dnů, ale marně.
Ptám se tedy české vlády, jakým
způsobem hodlá získat důvěru
sněmovny k řešení problémů
v oblastech působností převzatých
od federace?
Ústava v čl. 68 bod 1 praví, že vláda
je odpovědna Poslanecké sněmovně.
Čím je však vláda odpovědna sněmovně
v oblasti obranné politiky státu, když ve starém
Programovém prohlášení české
vlády z pochopitelných důvodů nic
nenajdeme a vláda své představy o obranné
doktrině samostatného českého státu
po 1. 1. t. r. sněmovně nepředložila?
Doufám, že si česká vláda nepředstavuje,
že tuto oblast bude řešit po svém, bez
toho, že by sněmovna mohla svůj postoj k obraně
České republiky vyjádřit!
Kapitola českého vládního prohlášení
o zahraniční politice také zcela odpovídá
existenci federace. Opět musím konstatovat, že
v současné době nemá sněmovna
od vlády předloženu jasnou koncepci zahraniční
politiky samostatného českého státu,
reflektující novou situaci po rozdělení
Československa. Tomu odpovídají i výroky
členů vlády, které např. ukazují
ne zcela se kryjící představy o poměru
k Višegradskému uskupení apod.
Ekonomické kapitoly starého vládního
prohlášení samozřejmě nemohou
reagovat na rozdělení státu, na vznik celní
unie mezi Českou republikou a Slovenskou republikou, na
oddělení jejich jmen, problémy clearingu
atd. Není tedy jasná ani strategie vlády,
jak se s pravděpodobnými problémy těchto
opatření chce v hospodářské
politice státu vyrovnat.
Neexistuje strategie rozvoje české ekonomiky. Chybí
formulace proexportní politiky státu, která
by zároveň zabraňovala růstu podílu
paliv, surovin a výrobků hutní prvovýroby
v exportu, energeticky a ekologicky zatěžujících
Českou republiku.
Neexistující vládní koncepci řešení
problémů zadlužení klíčových
českých podniků suplují subjektivní
názory a zásahy pana ministra Dlouhého -
viz tzv. rozbíjení holdingů.
Sněmovna nedostala příležitost vyslovit
se k dalšímu postupu privatizace, např. zda
si můžeme dovolit luxus další bezplatné
kupónové privatizace ve druhé vlně,
byť již v omezeném rozsahu.
Není jasná a Parlamentem schválená
energetická politika České republiky. Tuto
slabinu vlády pak využívají i různé
podivné nátlakové skupiny, v některých
případech s ještě podivnějším
mezinárodním pozadí.
Neexistuje koncepce vědní politiky, o školské
ani nemluvě - viz rozpočet na školství.
Musí přijít smogová kalamita na severu
a poslanci musí přehlasovat zdráhajícího
se premiéra, aby se ve sněmovně vláda
vůbec vyjádřila k ekologickým problémům
České republiky a možné koncepci řešení.
A tak bych mohl pokračovat dále, ale to snad už
není zapotřebí!
Je zcela evidentní, že programové cíle
vlády České republiky od července
1992 mají řadu mezer a z věcných důvodů,
o nichž jsem se zmínil, nelze mlčky převzít
programové cíle bývalé federální
vlády.
Schválená česká ústava, pokud
jde o úpravu postavení vlády a její
působnost, je velmi skoupá a neobsahuje např.
ustanovení o vládním programovém prohlášení
a o povinnosti vlády podávat Poslanecké sněmovně
zprávy o jeho plnění. Obsahuje však
ustanovení o odpovědnosti vlády Poslanecké
sněmovně a o aktu vyslovení důvěry
vládě sněmovnou.
Nedovedu si představit, že by v demokratickém
systému mohla nějaká vláda získat
důvěru sněmovny, jestliže jí
nesdělí své programové cíle.
A nedovedu si představit, za co by vláda byla Poslanecké
sněmovně zodpovědna, když ne za sněmovnou
schválené záměry v jednotlivých
oblastech.
Žádám proto pana předsedu vlády,
aby ve lhůtě pokud možno kratší
než 30 dnů podal Poslanecké sněmovně
zprávu o úkolech vlády České
republiky, zejména v oblastech, které do 31. 12.
1992 zabezpečovala federální vláda
a které od 1. 1. 1993 patří do působnosti
vlády české.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu kolegovi Vorlíčkovi, prosím, aby se
slova ujal pan kolega Kuchař, připraví se
kolega Opatřil.
Poslanec Vlastislav Kuchař: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, dámy a pánové!
Ve svém stávajícím programovém
prohlášení definovala vláda svůj
vztah k zásadám strukturální hospodářské
politiky takto:
"Vláda bude důsledně dbát o upevnění
makroekonomické stability, která je nezbytnou podmínkou
pro podnikatelskou iniciativu, investiční aktivitu
a efektivní umísťování ekonomických
zdrojů. V tomto zdravém, makroekonomicky stabilním
a maximálně liberalizovaném ekonomickém
rámci bude vláda na mikroúrovni přispívat
k oživení hospodářství jak ze
strany nabídky, tak ze strany poptávky a bude přispívat
k urychlení efektivních strukturálních
přeměn."
V listopadu uplynulého roku pak obdrželi poslanci
usnesení vlády k zásadám regionální
politiky jako jednoho z nástrojů realizace cílů
jmenovaných ve zmíněném citátu.
Usnesení stanoví zásady regionální
politiky vlády a vymezuje hospodářsky problémové
oblasti ve své příloze.
Nehodlám přes věcné výhrady
k těmto zásadám s nimi polemizovat. Kladu
však v souladu s § 90 jednacího řádu
premiérovi vlády a ministru hospodářství
jako předkladateli materiálu následující
otázky:
Za prvé - v souladu s bodem II/1 usnesení měla
vláda České republiky vyhlásit k 31.
lednu 1993 v návaznosti na státní rozpočet
program podpory hospodářsky problémových
oblastí České republiky. Proč se tak
dosud nestalo a kdy bude program vyhlášen?
Za druhé - v bodu II/3 se ukládá ministrům
hospodářství a životního prostředí
k 30. červnu 1993 v rámci státního
informačního systému vyhlásit systém
územní identifikace. V jakém stádiu
jsou práce na tomto projektu, které údaje
a kriteria budou voleny pro klasifikaci oblasti?
Za třetí - v bodu II/5 se ukládá příslušným
ministrům jmenovat zástupce do Rady pro podporu
regionálního rozvoje při ministerstvu hospodářství.
Termín není stanoven. V jakém stádiu
je ustavení tohoto orgánu, jaký bude jeho
statut a případný vztah k tvořícím
se regionálním tripartitám?
Založení procesu reálných strukturálních
změn a odpovídajících rekvalifikací
umožňuje aktivní řešení
problému zaměstnanosti z pozice vlády, místních
orgánů i podnikatelských aktivit v součinnosti
s odbory. Moje současné poznatky ze Severomoravského
regionu však ničemu takovému nenasvědčují.
Výhled v resortech hornictví a hutnictví
signalizuje rychlý úbytek pracovních míst
s tím, že jejich současná nabídka
neskýtá záruku efektivního umístění
uvolňovaných zaměstnanců. Prudší
vývoj tohoto procesu by mohl narušit sociální
smír. Právě z tohoto důvodu požaduji
od premiéra vlády a ministra hospodářství
písemnou odpověď na položené otázky
ve stanovené lhůtě 30 dnů. Děkuji
za pozornost.