Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Josefu Wagnerovi. Je to jistě stanovisko, které
předchází výměnu názorů
a střetnutí v Parlamentu, ale na druhé straně
chci pana poslance upozornit, že se obávám
a téměř jsem si jist, že není
možné tímto způsobem odstoupit od odpovědi.
U stanoviska k interpelaci je možné pouze dvojí
hledisko: buď souhlas, nebo nesouhlas.
Otevírám k tomu rozpravu, samozřejmě
dám příležitost panu poslanci Wagnerovi,
aby vystoupil jako první: rozprava je otevřena.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, o interpretaci v této
věci v zákonu o Jednacím řádu
nehovoříme poprvé. Zákon praví
v § 89: "Písemná odpověď na
interpelaci se zařadí na pořad nejbližší
schůze. O odpovědi na interpelaci se může
konat rozprava. K odpovědi zaujme Česká národní
rada stanovisko usnesením." Neříká
se, zda toto stanovisko může být souhlasné
nebo nesouhlasné, nebo vzetí na vědomí.
Navrhl jsem variantu "vzít na vědomí",
protože považuji střet za zbytečný.
Byl-li bych donucen k vyjádření, samozřejmě
řeknu, že s odpovědí nesouhlasím.
Předseda PSP Milan Uhde: Ano, v tomto smyslu je
to jasné, pan poslanec se vyjádřil jasně,
že s odpovědí nesouhlasí a navrhuje,
abychom vzali odpověď i jeho stanovisko na
vědomí.
Pan poslanec Výborný se hlásí.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, kolega
Wagner zcela přesně a správně citoval
zákon o Jednacím řádu, nicméně,
podle mého osobního mínění
vyvodil z této citace ne zcela správné závěry,
neboť, pokud by byl správný závěr,
že postačí, aby sněmovna zaujala stanovisko
k odpovědi na interpelaci takovým usnesením,
které by znělo toliko, že ji bere na vědomí,
obávám se, že bychom pro všechny další
případy nemuseli přijímat žádné
další usnesení. A ač jsem poslanec koaliční
strany, musím konstatovat, že v tom okamžiku
by významný a ústavní institut interpelací
poněkud ztratil svůj význam. On ho sice ztrácí
tím, že mnozí poslanci interpelují ve
svých osobních věcech, ale je to institut
tak významný, že se domnívám,
že nemůžeme jeho význam potlačit
takovým nicneříkajícím usnesením.
Mám tedy za to, že je třeba hlasovat o usnesení,
kterým buď vyslovíme souhlas s odpovědí
nebo nevyslovíme souhlas s odpovědí. Jiné
řešení je sice při gramatickém
výkladu možné, ale při logickém
výkladu poněkud méně smysluplné.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Výbornému. Rozběhl se teoretický spor
na téma, které mám obzvláště
rád při řízení práce
ve sněmovně. Dávám slovo poslanci
Exnerovi.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, páni
ministři, dámy a pánové, nehodlám
přispět k teoretickému sporu. Chtěl
bych obrátit vaši pozornost i pozornost veřejnosti
k údajům, které v odpovědi jsou obsaženy.
Konkrétně se jedná o výsledky využití
movitého majetku bývalé KSČ, jak jsou
uvedeny v přiložené tabulce, v tabulce, která
je v odpovědi.
Z této tabulky vyplývá, že z celkového
movitého majetku ve výši takřka 81 mil.
Kč, nepočítám-li majetek, který
byl zlikvidován, bylo využito různými
způsoby majetku za něco víc než 46 mil.
korun. Na druhé straně v době, kdy byla tabulka
zpracována, a to je pravděpodobně již
doba nejméně dva roky od přijetí zákona
a nabytí jeho platnosti, nevyužito nebo nerozhodnuto
o majetku bylo ve výši více než 34 mil.
800 tis. Kč, což reprezentuje plných 43,1%
celkového movitého majetku, o kterém se v
předloženém materiálu hovoří.
Pokládám tuto skutečnost za alarmující.
Konkrétně jsem byl sám upozorněn na
příklad, který jsem také prověřil,
že při zacházení s movitým majetkem
jednoho muzea došlo k tomu, že v březnu 1990
byl odevzdán majetek spočívající
v drahých fotografických přístrojích
a fotografickém materiálu. Tento majetek byl zapečetěn
v místnosti, dodnes je v této místnosti zapečetěn
a příslušní pracovníci mají
pouze starost tento majetek střežit, aby nedošlo
k jeho poškození, a to tím způsobem,
aby nebyla porušena příslušná pečeť
a ostatní záležitosti s tím spojené.
Mezi tím došlo k tomu, že drahé fotografické
přístroje jsou velice pravděpodobně
znehodnoceny, neboť obsahovaly také elektronické
prvky a baterie, které se také pravděpodobně
za tu dobu už znehodnotily. Také podle údajů
o tom, jak byl pořizován fotografický materiál,
pravděpodobně více než 80% tohoto materiálu
je znehodnoceno projitím příslušných
lhůt. Domnívám se, že tak není
dosaženo účelu zákona, aby majetek byl
využit a že je třeba, aby i pan ministr kontroly
vyvodil z této skutečnosti závěry
vůči osobám, které se o využití
majetku nebo rozhodnutí o jeho využití nepostaraly.
Děkuji vám za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Exnerovi. Kdo se ještě dále hlásí
do rozpravy k tomuto bodu? Nehlásí se nikdo. Rozpravu
uzavírám a z praktických důvodů
- protože k osobně vyhrocené výměně
názorů ve sněmovně nedošlo, ačkoli
se toho pan poslanec Wagner obával - se přikláním
k výkladu, který podal pan poslanec Výborný,
totiž že je třeba uzavřít tento
bod hlasováním o návrhu usnesení.
Vzhledem k tomu, že pan poslanec Wagner vyslovil nespokojenost
s odpovědí, předkládám sněmovně
tento návrh usnesení:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
ministra státní kontroly Igora Němce na ústní
interpelaci Jozefa Wagnera na vládu ČR ve věci
převzetí federálního nemovitého
majetku Českou republikou": tento text byl uveden
ve sněmovním tisku 93 C.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení
ať zvedne ruku? 58 hlasů pro.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 40.
Kdo se zdržel hlasování, ať zvedne ruku.
23.
Tento návrh usnesení nebyl přijat. Musím
se pokusit o to, zda sněmovna přijme usnesení
opačného smyslu. Přečtu ho:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra Státní kontroly Igora Němce na ústní
interpelaci poslance Jozefa Wagnera na vládu ČR
ve věci převzetí federálního
nemovitého majetku Českou republikou, text uveden
ve sněmovním tisku 93 C."
Hlásí se pan poslanec Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, domnívám se,
že výklady jednacího řádu mohou
být různé, ale žádný z
nich nemůže být takový, když poslanec
předloží návrh, je v pořadí
jako návrh registrován, aby o něm nebylo
dáno hlasovat. To je zcela flagrantní porušení
jednacího řádu. To není už výklad.
Já jsem předložil návrh, sněmovna
bere na vědomí. Výklady mohou být
jakékoliv, ale o návrhu je třeba hlasovat.
To za prvé. Za druhé bych si dovolil jednu malou
drobnou poznámku. Demokracie není jen právo
většiny rozhodnout, ale je též povinnost
většiny rozhodnout v souladu se zákonem. Děkuji
vám.
Předseda PSP Milan Uhde: Já se domnívám,
že není porušením jednacího řádu,
když dám hlasovat o návrhu pana poslance Wagnera,
který chápu a interpretuji tak, že Poslanecká
sněmovna bere na vědomí - tak zněl
váš původní návrh - odpověď
ministra kontroly na interpelaci poslance Jozefa Wagnera ve věci
té a té.
Kdo je pro tento návrh usnesení, ať zvedne
ruku. 63.
Kdo je proti tomuto návrhu? 20.
Kdo se zdržel hlasování, ať zvedne ruku.
47.
Tento návrh nebyl přijat.
V souladu s jednacím řádem se musím
pokusit o to předložit sněmovně třetí
možnost, která zní:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
ministra státní kontroly Igora Němce na ústní
interpelaci poslance Jozefa Wagnera na vládu ČR
ve věci převzetí federálního
nemovitého majetku Českou republikou, jak bylo uvedeno
ve sněmovním tisku 93 C."
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení,
ať to dá najevo zvednutím ruky. 63.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku. 50.
Kdo se zdržel hlasování, ať zvedne ruku.
18.
Ani tento návrh usnesení nebyl přijat, záležitost
zůstává nerozhodnuta a otevřena.
Protože se vracíme k původnímu pořadu,
v němž měly být projednávány
odpovědi na interpelace, táži se, zda poslanec
Jan Kryčer, kterého tu nevidím a kvůli
jehož nepřítomnosti už jednou bylo projednávání
odpovědi odloženo, nechal vzkaz u některého
ze svých kolegů o svém stanovisku.
Ani pan poslanec Opatřil, ani nikdo z dalších
kolegů z klubu nemá tuto zprávu? Prosím,
pan poslanec Opatřil.
Poslanec Rudolf Opatřil: Vážený
pane předsedo, beru to na sebe: Souhlasí s tímto
výrokem.
Předseda PSP Milan Uhde: Souhlasí tedy s
odpovědí a považuje ji za uspokojivou.
Otvírám rozpravu k tomuto tématu. Kdo se
hlásí do rozpravy? Nikdo se nehlásí,
takže rozpravu uzavírám. Předkládám
sněmovně návrh usnesení tohoto znění:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
na interpelaci Jana Kryčera na místopředsedu
vlády a ministra financí Ivana Kočárníka
ve věci finanční dotace Městskému
úřadu ve Šlapanicích na okrese Brno-venkov,
jak bylo uvedeno ve sněmovním tisku 76 A."
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu, ať
zvedne ruku! 107.
Kdo je proti, ať zvedne ruku. Nikdo.
Toto usnesení bylo přijato.
Dále odpověděl ministr školství,
mládeže a tělovýchovy pan Petr Piťha
na interpelaci pana poslance Jaroslava Sourala ve věci
ing. Jany Dudkové, bytem Pstruží č.
22, učitelky na gymnáziu ve Frýdlantě
nad Ostravicí a na gymnáziu ve Frenštátě
pod Radhoštěm. Jde o tisk 77 ze VII. volebního
období ČNR. Odpověď byla předložena
jako tisk 77 A. Její projednávání
bylo řídícím schůze přeloženo
na další schůzi Poslanecké sněmovny,
protože nebylo v té věci přijato žádné
usnesení.
Táži se tedy dnes, zda pan poslanec Soural považuje
odpověď za uspokojivou?
Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, svůj
nesouhlas jsem už podrobně zdůvodnil minule.
Nové skutečnosti nenastaly, nelze tedy než
zůstat při starém návrhu: nesouhlasím.
Předseda PSP Milan Uhde: Odpověď je
tedy opět nesouhlasná. Otvírám rozpravu
k tomuto tématu. Kdo se do rozpravy hlásí?
Nevidím žádnou přihlášku
z místa, rozpravu tedy uzavírám. Budeme hlasovat
o návrhu usnesení, které předložím:
"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí
na interpelaci poslance Jaroslava Sourala na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy Petra Piťhu
ve věci ing Jany Dudkové, bytem Pstruží
č. 22, učitelky na gymnáziu ve Frýdlantě
nad Ostravicí a gymnáziu ve Frenštátě
pod Radhoštěm, uvedenou ve sněmovním
tisku 77 A."
Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení,
ať zvedne ruku! 61.
Kdo je proti tomuto návrhu? 45.
Kdo se zdržel hlasování? 17.
Tento návrh nebyl přijat.
Musím se pokusit jako při předchozím
projednávání podat opačný návrh
usnesení. Zní:
"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí
na interpelaci poslance Jaroslava Sourala na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy Petra Piťhu
ve věci ing. Jany Dudkové ..." další
znění je nezměněno.
Kdo je pro přijetí tohoto návrhu usnesení,
ať zvedne ruku! 64.
Kdo je proti tomuto návrhu, ať zvedne ruku! 39.
Kdo se zdržel hlasování? 15.
Tento návrh usnesení byl přijat.
Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Petr Piťha odpověděl na ústní
interpelaci poslance Václava Grulicha ve věci porušení
zákona při odvolání ředitelů
školských úřadů v Brně
a v Opavě - tisk 299 ze VII. volebního období
České národní rady. Odpověď
byla předložena jako tisk 51 A. Projednávání
odpovědi bylo na 3. schůzi Poslanecké sněmovny
přerušeno pro neúčast pana ministra
Piťhy.
Táži se pana poslance Grulicha, zda považuje
odpověď za uspokojivou.
Poslanec Václav Grulich: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
dámy a pánové, kolegyně, kolegové!
Na moji interpelaci ze dne 19. listopadu 1992 ve věci odvolání
ředitelů školských úřadů
v Brně a v Opavě mi byla zaslána odpověď
ministra školství, mládeže a tělovýchovy
ČR ze dne 30. 12. 1992.
S politováním musím konstatovat, že
pan ministr Piťha nevěnoval nejen této interpelaci,
ale ani dopisům učitelů, ředitelů,
školské rady, rodičovské veřejnosti
a dalším ani část pozornosti, kterou
si tato záležitost zasluhuje.
Odpověď je bohužel paušalizující,
zkreslující dané skutečnosti a ve
svém souhrnu potvrzuje úmysl ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy zavést
do řízení škol snad ještě
horší manýry, než existovaly v uplynulých
letech.
Pan ministr konstatuje, že podle zákona 564/90 Sb.
může jmenovaného pracovníka odvolat
okamžitě a bez zdůvodnění. Tohoto
výkladu zákona také doslovně využil.
Odvolal oba ředitele školských úřadů
okamžitě a bez zdůvodnění, Jenom
jaksi pozapomněl, že i když vyjádření
školské rady, které zákon ukládá,
má pro něj doporučující charakter,
je povinen vyžádat si toto vyjádření
předem.
Vyžádat si vyjádření až
za 16 dnů po odvolání ředitele je
nejen formálnost, ale doslova obcházení zákona
a návrat k centrálně administrativnímu
řízení.
Chtěl bych v této souvislosti pana ministra upozornit,
že se mu tak podařilo překonat i komunistické
prověrkové komise z doby normalizace. Ty totiž,
i když porušovaly zákony a používaly
lživých argumentů, si učitele a školské
pracovníky na pohovory povolávaly, a to před
provedením likvidace.
K zasedání školské rady jen tolik. Dne
15. října nic projednáváno nemohlo
být, protože nebyl přítomen žádný
zástupce MŠMT. A při matematice hlasování
ze 16. 11. 1992, tedy 16 dnů po odvolání
ředitele školského úřadu, jaksi
v odpovědi náhodou chybí panu ministrovi
10 hlasů, které se zdržely, protože účast
byla 54 ze 70 členů, tudíž odvolání
doktora Buriánka ani dodatečně, při
vykonání silného tlaku, nebylo školskou
radou schváleno, a to v poměru 23: 31. Teprve dne
16.11.1992 si předvolává ministr doktora
Buriánka, aby mu sdělil, proč byl odvolán
k datu 1.11. Uvedené důvody - 1. porušování
právních norem, zejména vyhlášky
č. 187/1991 Sb., týkající se konkursních
komisí,
V Brně bylo na školách provedeno cca 300 konkursních
řízení. Až při jednání
dne 16.11.1992 sděluje vedoucí odboru kontroly ministerstva
školství, mládeže a tělovýchovy
doktoru Buriánkovi, že v jedenácti případech
došlo k porušení vyhlášky. Při
požadavku o konkretizaci však z tohoto obvinění
zůstávají pouze dva případy
s formální chybou spočívající
v termínu ukončení přihlášek,
z toho zrušen výsledek konkursu byl pouze v jednom
případě. Tedy ze 300 konkursů byl
jeden chybný, a to ne způsobem provedení
konkursu, ale formální chybou v termínu uzavření
přihlášek a zahájení práce
komise.
Velice bych přál ministerstvu školství,
aby dosahovalo ve svém řízení tak
nízkého procenta chyb. Přitom se ukázalo,
že výklad vyhlášky, kdy začíná
konkursní komise svou funkci, je problematický a
že ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy se stejné chyby dopustilo ihned
právě při vyhlášení konkursu
na místo ředitele Školského úřadu
v Brně. A navíc - pracovnice ministerstva školství,
mládeže a tělovýchovy o těchto
tzv. chybách hovoří s doktorem Buriánkem
vůbec poprvé až právě dne 16.11.
před rozhovorem s ministrem. Tedy až šestnáct
dnů po jeho odvolání.
Tento jediný chybný příklad se však
týká pana doktora Víta Lepila, sice špatného
ředitele, s nedostatečnými pracovními
výsledky, současně však také
bohužel postiženého učitele ze 70. let,
politicky diskriminovaného i vězněného,
ale navíc však a zejména předsedy Unie
křesťanských pedagogů, pobočka
Brno, který vesele pomlouvá kdekoho, rozesílá
po školách i po institucích pomlouvačné
dopisy. Tak např. učitelku, které přenechal,
jak sám píše, jednou nebo dvakrát lék
brufen, obviňuje veřejně a písemně
z narkomanie atd. Ke své politické činnosti
samozřejmě využívá školních
materiálů i zařízení a nepochybně
i své pracovní doby.
V konkursním řízení neuspěl,
ale zato se může pochlubit - a také se chlubí
- osobním děkovacím dopisem pana ministra
Piťhy, protože ten mu osobně a písemně
poděkoval za to, že mu pomohl odhalit nedostatky v
práci Školského úřadu v Brně.
To je zajisté vynikající způsob, jak
řídit a kontrolovat školský úřad,
největší v České republice, který
má cca deset tisíc učitelů a pracovníků.
Druhý důvod uvedený panem ministrem: dlouho
trvající latentní spory se zastupitelskými
orgány města Brna a tak dále, o kterých
ředitel Buriánek neinformoval, ale řešil
je s konečnou platností. Je známo, že
existoval jediný spor, který byl skutečně
vyřešen s konečnou platností, protože
to také řediteli školského úřadu
příslušelo, a sice ten, že na požadavek
zastupitelstva, aby k výsledkům konkursu před
jmenováním do funkce předkládal ředitel
školského úřadu o každém
kandidátovi informace a) jaké politické strany
je členem, b) jak se politicky angažoval před
listopadem, doktor Buriánek odpověděl, že
podobné záznamy se nevedou a jejich zavedením
by porušil zákon. Takže dodržování
zákona a samostatné řízení
a řešení problémů v rámci
své pravomoci je důvodem k vyhazovu.
Pan ministr při prvním a současně
posledním rozhovoru ovšem sděluje pregnantně
své důvody doktoru Buriánkovi: 1. Školský
úřad Brno pracoval příliš samostatně,
2. máme rozdílné názory na řízení
školství, 3. nejste člověk, se kterým
bych chtěl spolupracovat. Tečka.
Způsob, jak byla do funkce instalována nástupkyně
doktora Buriánka, je rovněž ukázkou
práce ministerstva se zákony. Ředitelka školského
úřadu má být jmenována po úspěšném
konkursním řízení. To se nekonalo.
Pověřením však nemůže vzniknout
pracovní poměr, takže ministr k 1.11.1992 paní
Sumcovou jmenuje, ale 13.11. toto jmenování ruší
a řízením školského úřadu
ji pověří. Tím je dána možnost,
aby vznikl pracovní poměr a mohl se vypsat konkurs.
Doporučuji vám, vážené kolegyně
a kolegové, k bedlivému studiu z odpovědi
pana ministra odstavec třetí na straně druhé,
protože je to skutečně ukázka žonglérské
ekvilibristiky, jak zacházet se zákonem. Že
následně musí být pověřené
ředitelce udělena výjimka na vzdělání
a že tato pracovnice nesplňuje ani základní
předpoklady k výkonu funkce, to je zřejmě
naprosto vedlejší. Je přítelkyní
pana Lepila a nepochybně i členkou - nebo alespoň
spolupracovnicí - příslušné unie,
takže tím je kvalifikace dána.
Pan ministr mne žádal, abych se zasadil o to, aby
do škol nebyla zanášena politická propagace
apod. Myslím, že tuto dobrou zásadu by mělo
ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy
realizovat především ve své vlastní
řídící práci. Poslanci tuto
skutečnost mohou za ně těžko suplovat
a ovlivňovat.
K případu doktora Scholze v Opavě: Způsob
odvolání je realizován přesně
podle stejného schématu jako v Brně. Je zajímavé
tvrzení pana ministra, jak mgr. Čudek, tím,
že šel učit na venkovskou školu místo
toho, aby vzal nabízenou funkci ředitele školského
úřadu, vytvářel vhodnou situaci pro
boj o vlastní pozice ve správě školství.
Totéž lze říci i o dr. Scholzovi. Jestliže
dr. Scholz byl pro funkci nevhodný, proč mu bylo
Ing. Kratochvílem, což je ředitel odboru č.
25 v Olomouci, nabízeno, aby na Školském úřadě
v Opavě zůstal ve funkci zástupce ředitele
s tím, že učitelé změnu dříve
přijmou a v okrese opět nastane klid? Proč
ani v jediném případě nebyly řediteli
dr. Scholzovi vytknuty chyby v řízení školského
úřadu, proč ministerstvo školství
neodpovědělo na žádný ze tří
dopisů odborového svazu pracovníků
školství, ani na dopisy další?
Proti odvolání dr. Scholzce se postavila školská
rada 34 hlasy proti jednomu, který souhlasil, a třem,
kteří se zdrželi. Tedy 34:4. Protestovali ředitelé
škol okresu Opava téměř bez výjimky,
svaz postižených učitelů, okresní
rada ČMOS pracovníků školství,
ředitelky mateřských škol, okresní
školní inspektorát, oblastní rada ČMOMS,
pedagogická unie atd.
Dovolte, vážené kolegyně a kolegové,
abych zde ocitoval část dopisu, který ministru
školství, mládeže a tělovýchovy
zaslala školská rada, svaz postižených
učitelů, ředitelé škol okresu
Opava a další instituce, o kterých jsem se
zmínil. Cituji:
"Ministr rozhoduje. Podklady pro jeho rozhodování
připravuje celý štáb lidí. Rozhodl
na základě určitých informací,
o jejichž objektivitě a nestrannosti je možné
pochybovat. Jinak by se totiž nezvedla taková vlna
odporu. Je možné pochopit, že problematika ministerstva
školství je velmi složitá věc.
Nicméně ministerstvo školství je zde
proto, aby vytvářelo legislativu a určité
mantinely pro ty, kteří v praxi uskutečňují
výuku a věřme, že i výchovu pro
učitele. Učitelé v obcích a městech
jsou tím faktorem, který opodstatňuje existenci
ministerstva školství a ne naopak.
Na mínění učitelů je třeba
brát ohled. Toto je třeba, aby si ministerští
úředníci dobře a jasně a v
kterékoliv chvíli svého rozhodování
uvědomovali. A přistupuje-li ministr k odvolání
některého ze sedmi desítek ředitelů
školských úřadů, pak by i zde
měla platit určitá pravidla. Pravidla slušnosti.
Jako první zásadu, na které je možno
se shodnout, je fakt, že by s takovým "provinilcem"
měl promluvit o jeho práci, snažit se pochopit
důvody, které ředitele vedly k tomu a nikoli
jinému rozhodnutí. Má-li ředitel školského
úřadu určité pravomoci, pak musí
mít důvěru ministra. Může ji
ztratit, ale přesto by asi nemělo být možné,
aby byl beze slova vysvětlení vymazán jako
někdo, kdo se dopustil těžkého zločinu.
Takto není možné postupovat.
Ministerstvo nemůže být všemocné,
anonymní, nemůže řídit prostřednictvím
strany. Voláme po osobnostech a v okamžiku, kdy je
nalézáme, už je opět likvidujeme, protože
se trochu liší, vyčnívají, odmítají
se podřizovat nejrůznějším nátlakům.
Co chceme? Chceme toho tak moc? Prostor a čas pro člověka,
objektivní zhodnocení jeho práce, posouzení
všech jeho kroků, zveřejnění
námitek, možnost bránit se proti anonymním
útokům. Je možné uvažovat i o zpolitizování
celé věci. Ale tuto variantu nechceme připustit,
protože bychom museli vzít na vědomí,
že ti, kteří odvolali, usilovali o odvolání
ředitele dr. Petra Scholze, tak vyhověli hlasům
odvolaných nomenklaturních kádrů,
bývalých ředitelů a zejména
ředitelek, kteří už dnes oslavují
svoje vítězství." Podepsáni zástupci
všech šesti institucí, které jsem před
chvíli jmenoval.
Ve své odpovědi konstatujete, pane ministře,
že odvolaní ředitelé zahájili
rozsáhlé politické a nátlakové
akce, které jste odmítl s touž odbornou argumentací,
se kterou jste pány odvolal. Chci vám říci,
že, bohužel, vaše argumentace má k odbornosti
příliš daleko, a že také tvrzení
o zahájení nátlakových a politických
akcí postiženými je velmi mírně
řečeno křivým obviněním.
Je s podivem, že právě člověka
vašich životních zkušeností nezarazila
spontánnost, se kterou se těchto nespravedlivě
postižených ředitelů zastávají
i jejich podřízení až na několik
výjimek vesměs s podivnými charaktery a zejména
těch, kteří neuspěli v konkursech,
konkursních řízeních nebo byli z funkcí
odvoláni. To je ovšem váš mravní
a etický problém.
Dále, pane ministře, tvrdíte, že v současné
době je samozřejmě ve vašem ministerstvu
vše v nejlepším pořádku. Toto tvrzení
by bylo odvážné pro každého ministra.
Tvrdí-li se to o ministerstvu školství, potom
pravou skutečnost by asi měl posoudit příslušný
výbor této sněmovny. Učitelé
a školští pracovníci jsou zcela opačného
mínění.
Jediný klad, který mohu v odpovědi ministra
školství konstatovat, je informace o rozpuštění
poradního sboru pro personální etiku, který
se zcela jasně změnil v kádrovací
aparát. Zcela opomenut v odpovědi pana ministra
byl dotaz na zneužití pravomoci pracovnicí
ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy
dr. Tronerovou. V této souvislosti se ovšem jedná
i o zneužití poslaneckého mandátu poslancem
naší sněmovny panem Přibáněm.
Podklady budou předány mandátovému
a imunitnímu výboru.
Protože ministr školství, mládeže
a tělovýchovy ve své odpovědi na mou
interpelaci nejen nezodpověděl moje
otázky, ale porušení zákona č.
564/1990 Sb., potvrdil, navrhuji, aby po skončené
rozpravě nebyla tato odpověď Poslaneckou sněmovnou
přijata, a aby byla odmítnuta.
Protože za těchto okolností mám důvodné
podezření, že uvedený způsob
podivného politického řízení
personální práce bude pokračovat,
doporučuji výboru pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu, aby si
vyžádal od příslušného ministerstva
rozbor situace na úseku personální práce
s programem a zdůvodněním plánovaných
opatření. Doporučuji dále uvedenému
výboru, aby se seznámil s případy,
které byly předmětem mé interpelace.
Veškerou dokumentaci samozřejmě dávám
výboru k dispozici. Děkuji vám, pánové
a dámy, za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Grulich ukončil
své vyjádření, otevírám
rozpravu. Do rozpravy se písemně přihlásil
pan poslanec František Kozel a hlásí se pan
ministr školství, mládeže a tělovýchovy
Petr Piťha. Má podle jednacího řádu
právo na přednost, a toto právo mu samozřejmě
neupřu. Pane ministře, máte slovo jako první.