Ministr školství, mládeže a tělovýchovy
ČR Petr Piťha: Vážený pane
předsedo, dámy a pánové, protože
se obávám, že debata bude dlouhá, považuji
za vhodné doplnit jeden drobný materiál,
který nám celou věc asi blíže
osvětlí. Budu citovat:
"Vážený pane řediteli (ředitelko),
zasíláme na všechny školy v Opavském
okrese znění interpelace vznesené na ministra
školství, mládeže a tělovýchovy
profesora Piťhu, kterou podává předseda
poslaneckého klubu Československé sociální
demokracie v České národní radě
pan poslanec dr. Václav Grulich ve věci porušení
zákona při odvolání ředitele
Školského úřadu v Brně a v Opavě.
Protože se nejedná o případ ojedinělý,
odporující všem zásadám slušného
jednání a je zároveň zřejmým
porušením zákona, rozhodli jsme se protestovat
touto cestou, i když pan dr. Petr Scholz, není členem
naší strany. Nejsme jediní, kterým tyto
nečisté praktiky vadí. Své protesty
zaslalo 102 ředitelů škol, odbory, školní
inspekce, Pedagogická unie, poradní sbor, ředitelé
školského úřadu, učitelky mateřské
školky, stovky učitelů, rehabilitovaní
pracovníci školství a další jednotlivci.
Jsme pevně rozhodnuti proti podobným protiprávním
a nedemokratickým způsobům kdykoliv v budoucnu
rozhodně vystoupit, a to bez ohledu na politickou příslušnost
toho, kdo nás o pomoc požádá. O celém
případu jsme chtěli prostřednictvím
okresních novin informovat v kritickém článku
opavskou veřejnost. Byli jsme však odmítnuti,
proto tak činíme tímto poněkud neobvyklým
způsobem.
Závěrem bychom vás chtěli požádat,
pane řediteli (ředitelko), abyste s interpelací
a dopisem seznámil pedagogický sbor."
Tyto dopisy byly okresními výbory ČSSD rozeslány
do všech škol okresu Brno a okresu Opava. Pan poslanec
Grulich vám jistě vysvětlí souvislost
se školským zákonem. Děkuji. (Potlesk.)
Předseda PSP Milan Uhde: Do rozpravy je přihlášen
pan poslanec František Kozel. Technická nebo faktická
připomínka pana poslance Grulicha. Dávám
mu příležitost.
Poslanec Václav Grulich: Dámy a pánové,
pan poslanec Grulich vám samozřejmě nevysvětlí
souvislost se školským zákonem, ona tam asi
není a není nutno ji tam hledat. Také asi
nebyl pod tím dopisem podepsán, který tam
šel. Ale poslanec Grulich musí konstatovat, že
tím pan ministr neodpověděl na to, co je
meritem věci, což je porušení školského
zákona. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Pan poslanec Kozel má
slovo. Prosím o písemné přihlášky
do rozpravy. Zdá se, že rozprava bude čilá.
Připraví se pan poslanec Šimánek.
Poslanec František Kozel: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
vážené dámy a pánové,
dovolte mi, abych se také vyslovil k diskutovanému
tématu, tj. k odvolání dvou ředitelů
školského úřadu v Brně a v Opavě
a k ustavení jejich zástupců. Jsem přesvědčen,
že v obou záležitostech, opavské i brněnské,
je třeba oddělit zmíněné dvě
části, a to způsob a důvody odvolání
ředitelů a způsob instalace jejich nástupců.
Nebudu se zde široce a emotivně zabývat hodnocením
důvodů odvolání ani v jednom z případů.
Rád bych se věnoval tomu, co jeden z kolegů
nazval substanciální stránkou celého
problému. Dovolil jsem si parafrázovat nechci se
věnovat esenciální stránce, o tom
bylo již hovořeno dost, ale chci se věnovat
substanciální stránce celého problému.
Myslím si, že vynášení podobných
hodnotících soudů Poslanecké sněmovně
nepřináleží a navíc se domnívám,
že to ani není v její kompetenci.
Poslední bod, proč k této věci z této
stránky nechci hovořit, je ten, že jsem přesvědčen,
že důvody, které měl pan ministr k odvolání
obou ředitelů, byly dostatečné a v
tomto směru tedy rozhodnutí pana Piťhy o odvolání
obou ředitelů podporuji a považuji jeho odpověď
v této věci za dostatečnou.
Chtěl bych však pozornost sněmovny obrátit
k druhým dějstvím obou případů,
už proto, že právě posouzení procesuální
stránky ustavení nástupců obou ředitelů
z hlediska dodržení zákonů jednoznačně
už v kompetenci sněmovny je.
Nejprve k případu brněnskému. Samozřejmě,
že souhlasím s tou částí odpovědi
pana ministra P. Piťhy, že "při výběru
pracovníků pověřených v případě
potřeby vedením školského úřadu
se v první řadě vychází zejména
z nutnosti zabezpečit hladký chod úřadu".
Není však pravda, že "v daném případě
by paradoxně do pracovního poměru musel svoji
nástupkyni přijmout odvolaný ředitel".
Nevidím totiž nejmenší důvod, proč
ministerstvo nemohlo pověřit řízením
školského úřadu - do doby jmenování
ředitele na základě konkursu - některého
jiného pracovníka školského úřadu.
Skutečné zástupkyni nebo nástupci
odvolaného ředitele by pracovní poměr
- pokud by již nebyl pracovníkem školského
úřadu - vznikl jmenováním.
Myslím, že čistou absurditou je v této
odpovědi věta, kde se píše: "Protože
podle zákoníku práce pověření
řízení nezakládá vznik pracovního
poměru, bylo nutno nástupkyni dr. Buriánka
jmenovat, aby nebyl porušen zákoník práce."
Tím, že byla nástupkyně dr. Buriánka
jmenována bez konkursního řízení,
byl porušen zákon č. 564/1990 Sb. Tedy citovaná
věta z odpovědi na interpelaci vlastně říká,
aby nebyl porušen zákoník práce, byl
porušen zákon o státní správě
a samosprávě. Myslím si, že úředník,
který takovýto nesmysl vloží do odpovědi
pana ministra na interpelaci, že takový úředník
je buď neobyčejně drzý nebo je neobyčejně
neschopný. Výsledek je ale podle mého názoru
stejný - v každém případě
byl tímto postupem v Brně hrubě porušen
zákon.
K případu Opava: Stejně jako v Brně
i zde bylo možné poté, když po odvolání
ředitele Scholze rozvázal pracovní poměr
jeho statutární zástupce, pověřit
řízením školského úřadu
jiného pracovníka, např. vedoucí pedagogicko-organizačního
oddělení, která tuto funkci navíc
již v r. 1991 vykonávala.
I v případě Opava došlo k hrubému
porušení zákona č. 564/1990 Sb., protože
jak vyplývá ze dvou pracovních smluv - obě
mají stejné jednací číslo,
ale různý obsah byl doktor Klimek přijat
do pracovního poměru jako ředitel, tj. stal
se ředitelem školského úřadu
jinak než jmenováním, a to zákon nepřipouští.
Další pozoruhodností tohoto případu
v Opavě je, že pracovní poměr může
za organizaci s právní subjektivitou, kterou je
školský úřad, uzavírat buď
její vedoucí nebo jeho statutární
zástupce. Jestliže tedy zmíněné
pracovní smlouvy za školský úřad
podepsala paní Kalušová, tak jsou pouze dvě
možnosti. Buď byla paní Kalušová
skutečně statutárním zástupcem
školského úřadu od r. 1991, pak ale
v rozporu se statutem školského úřadu
měl tento dva statutární zástupce.
Anebo je druhá možnost, že paní Kalušová
statutárním zástupcem nebyla, měla
jen podpisové právo, pak ale nemohla podepsat pracovní
smlouvy pana Klimka a ty tedy byly dosud neplatné.
K dalšímu porušení zákona č.
564/1990 Sb. došlo v případě Opava tím,
že pan Klimek zrušil na základě zákona
řádně svolané zasedání
školské rady.
Když tedy shrnu oba případy z hlediska respektování
platných zákonů, je zřejmé,
že v obou případech byly dosti hrubým
způsobem porušeny.
Nemohu tedy souhlasit s hodnocením situace tak, jak je
prezentováno v odpovědi na straně 4, že
v současné době je vše v nejlepším
pořádku a nebude provedena žádná
změna. Naopak se domnívám, že z hlediska
dodržování platných zákonů
je vše v nejhorším nepořádku. Proto
bych doporučil sněmovně, aby zatím
nepovažovala odpověď za dostatečnou a
aby požádala pana ministra P. Piťhu o písemné
sdělení, jaké důsledky vyvodil nebo
hodlá vyvodit vůči konkretním státním
úředníkům, svým podřízeným,
kteří při výkonu státní
správy hrubým způsobem a opakovaně
porušují zákony. Toť vše, k těm
esenciálním vrstvám problému se nebudu
vyjadřovat.
Předseda PSP Milan Uhde: Skončil pan poslanec
Kozel, slovo má pan poslanec Šimánek.
Poslanec Jaromír Šimánek: Vážený
pane předsedo, vážená sněmovno,
v poslední době bylo v tisku v míře
vrchovaté diskutováno odvolání některých
ředitelů školských úřadů,
mj. i v Opavě, ve městě, ve kterém
žiji a kde situaci dobře znám. Podle mého
soudu jde o odvolání pro výkon své
funkce málo způsobilého ředitele dr.
Scholze. Prokazatelné ukázky z jeho životního
působení uvedu dále. Není ani moc
překvapující, že jsou lidé věrni
tradicím předcházejících let,
kteří se snaží toto odvolání
v jiných profesích zcela běžnou a klidně
probíhající záležitost zpolitizovat
a využít ve svůj prospěch. Obávám
se, že tento charakter mají také irrelevantní
otázky, které ve své interpelaci klade ctihodný
kolega pan V. Grulich panu ministru školství. Ale
k věci:
Vzápětí po listopadu 1989 se stal ředitelem
školského úřadu v Opavě učitel
dr. Bajgar. Po jeho jmenování přednostou
okresního úřadu ve druhé polovině
roku 1990, zaujal toto místo jeho kamarád dr. Scholz,
učitel tělocviku, mluvčí Občanského
fóra učitelů a formujícího
se Svazu učitelů postižených minulých
režimem. V tu dobu neměla žádná
z demokratických politických sil proti tomuto členu
OF žádné námitky v podstatě proto,
že nikdo pořádně nevěděl,
kdo dr. Scholz je a kdo vlastně byl.
Počátkem r. 1991 v souvislosti s rozpočtem
se objevily v místním tisku značné
výhrady k práci okresního úřadu,
i k práci jeho přednosty dr. Bajgara. Tu
přispěchal na pomoc pan dr. Scholz, který
v místním tisku líčil odvahu, s jakou
dr. Bajgar čelil minulému režimu. Ke škodě
dr. Bajgara vydával za vrchol statečnosti a mravní
bezúhonnosti svého kolegy fakt, že dr. Bajgar
s kostelníkem pravidelně natahovali, mazali a jinak
udržovali v chodu věžní hodiny Bohuslavického
kostela.
Po přečtení onoho článku reagovala
nad břitkostí úsudku dr. Scholze opavská
veřejnost podobně jako Poslanecká sněmovna.
Někteří kroutili hlavou, jiní si ťukali
na čelo, zbytek se smál. Nicméně tato
nechtěná legrácka byla pouze začátkem.
Zakrátko opavskou veřejnost smích přešel.
V dubnu 1991 byl zvolen děkanem filosofické fakulty
v Opavě Dr. Stuchlík a proděkanem pan dr.
Záškodný. Oba dali jednoznačně
najevo, že vysoké školy se řídí
zákonem o vysokých školách a že
není přijatelné, aby Svaz postižených
učitelů nebo Okresní školský
úřad zasahovaly do akademických svobod akademické
obce včetně rad, jaké obory by se měly
zřídit, jaké zrušit, kdo by měl
či neměl na fakultě učit, včetně
organizování nátlakových akcí
především v tisku na personální
obsazení akademických hodností nebo správního
úseku fakulty.
Pak následovaly přímé útoky
na představitele akademické obce. Jak říká
ctihodný poslanec za Sociální demokracii
pan Václav Grulich ve své interpelaci, objevila
se tu, cituji: "nová kádrovací garnitura,
jsou psaví, křiklaví, neúnavní
a vytrvale zákeřní". Konec citace. I
opavská veřejnost se začala ptát,
co se to děje, co to tu vlastně vyrůstá.
Na stranu univerzity se postavil tisk, který se začal
zajímat, kdo dr. Šolc je a kdo vlastně byl.
Přítrž znechucujícím a záludným
výpadům v rubrice čtenářských
ohlasů okresního týdeníku "Naše
Opavsko", tedy místních novin, ve správě
Okresního úřadu, učinil až ve
zveřejněném prohlášení,
tentokrát v jiném tisku, ke Slezské univerzitě,
které podepsali význační představitelé
a osobnosti některých demokratických stran
v opavském okrese. Část si dovolím
ocitovat: "V poslední době se v místním
opavském tisku objevují články malé
skupiny pisatelů, napadající Slezskou univerzitu
a některé pracovníky, především
děkana Filosofické fakulty. Tyto články
se snaží vyvolat dojem, že univerzita není
schopna plnit své vzdělávací a etické
poslání bez okamžitého splnění
požadavků autorů. Není to pravda. Důsledkem
těchto článků je pouze krajní
znechucení akademické obce i značné
části o pravdivých skutečnostech informované
opavské veřejnosti ze současné vlny
útoků proti Slezské univerzitě i možnosti
několika jedinců a jejich pomocníků
ostouzet Slezskou univerzitu.
Jsme toho názoru, že problémy a otázky
vědecké a pedagogické práce školy
je třeba řešit především
na akademické půdě a doufáme, že
odborné vzdělání a morální
zásady jejich pracovníků zabrání
v budoucnu přenášení osobních
sporů a ambicí do činnosti fakult. Vznik
univerzity je historická šance, realizovatelná
jednou za století. Jsme odhodláni tuto šanci
nepromarnit."
Pod tímto byli podepsáni nejvýznamnější
představitelé kulturního, společenského,
politického, ale i duchovního života okresu
Opava. Ke své lítosti doznávám, že
jednání o tomto prohlášení nevzniklo
z iniciativy ODS nebo ČSL, ale z iniciativy Československé
strany socialistické, tedy z lidí, kteří
jsou o vzniku Slezské univerzity podrobně informováni,
protože při zřízení této
univerzity stáli a celá přípravná
fáze vzniku až do konstituování fakult
je do značné části jejich dílem.
Razili přitom zásadu, se kterou ostatní strany
bez výhrad souhlasily, že vysoká škola
je místem svobodného projevu, tolerance, a proto
se nesmí stát předmětem licitací
a pletich. Tuto zásadu nerespektovaly pouze obskurní
straničky a hnutíčka.
Citované prohlášení apeluje na morálku
a staví znechucující jednání
oněch "neúnavných a vytrvale zákeřných
psavců" mimo meze obecné morálky.
Proto zástupci ODS a ČSL bez váhání
toto prohlášení podepsali. Ukončení
útoků v tisku ovšem nezabránilo žalobám.
Údaje jsou ve spisu č. 12C 285 81 z veřejného
projednávání žaloby na dr. Scholze u
Okresního soudu v Opavě. Tyto údaje jsou
přístupné i poslanci Grulichovi. Pokud by
se zajímal o pravdivý popis událostí,
mohl už tak učinit. Ukazování utrpěných
ran je zpravidla praxe bezohledných kariéristů,
kteří jsou v zájmu své kariéry
nuceni stylizovat svou minulost do přijatelné podoby.
Při bližším ohledání lze
obvykle konstatovat, že ony hrůzné rány
jsou jen mazlavým nánosem špatné barvy.
Pan dr. Scholz tvrdil, že byl za minulého režimu
pronásledován a šikanován. Tvrdil, že
byl vyhazován ze škol. Prokázalo se, že
po absolvování gymnázia začal okamžitě
učit a po celou dobu, dodnes, nebyl ani jeden den bez práce.
Školy měnil na svou žádost poté,
co se s kde kým pohádal. Kromě toho byl silně
angažován jako sportovní trenér, dokonce
v lektorském trenérském sboru na tehdy ústřední
úrovni. Této činnosti, která nesla
tolik potřebné penízky navíc, dával
přednost i před plnými úvazky ve školství.
V roce 1986 získal doktorát, aprobace tělocvik.
Zkušební komisí byly jeho znalosti marxismu-leninismu
hodnoceny jako excelentní. I jeho angažovanost ve
složkách Národní fronty, např.
ve Svazarmu, byla příkladná. Ne z humánních
důvodů, například pro zrakově
postižené, ale pro potřeby ministerstva vnitra,
za úplatu, cvičil psy. Požíval dokonce
takové důvěry, že mohl cvičit
i v prostorách, kam neměli přístup
ani všichni policajti. Tvrzení, kterým legitimoval
svoji postiženost Svazu postižených učitelů
minulým režimem, že byl z trestu u PTP, je osmým
divem světa. Pan dr. Scholz byl u PTP 8 let poté,
co byly zrušeny. Základní vojenskou službu
skončil totiž v roce 1962 jako středoškolák
v praporčické hodnosti u jednotky ženistů,
která prováděla kromě jiného
stavební práce, což přinášelo
další tolik žádané penízky
k žoldu navíc.
Nyní ještě několik slov k vysoké
odbornosti, s níž dr. Scholz vedl svůj úřad.
Nikoho asi nepřekvapí, že vůbec neprováděl
zápisy z porad. Můžete říci,
zbytečné papírování. Avšak
vzhledem k tomu, že porady Školského úřadu
trvají vždy 3 - 4 hodiny, musel by vedoucí
pracovník vládnout vskutku geniální
pamětí, aby mohl později kontrolovat úkoly.
Pan dr. Scholz měl také smysl pro moderní
vymoženosti a nakoupil spoustu drahých počítačů,
jimiž vkusně vyzdobil kanceláře. Za
celý dlouhý rok nebyly využity ani z jedné
desetiny své kapacity a na pracoviště nebyl
přijat ani odborník, který by jim rozuměl.
Pan dr. Scholz také po celý rok vydržoval na
účet Školského úřadu vozový
park, který sloužil organizacím s právní
subjektivitou. Měl asi rád hodně autíček.
Někdo namítne, že tento státní
úředník byl spíše učitelem,
ba co víc, byl otcem všech učitelů.
Připusťme i tuto verzi. Pan Scholz si na úředníka
pouze hrál, zato však moudře vedl čistě
učitelské záležitosti. Připusťme
to, že ředitel Školského úřadu
je opravdu více úředníkem, než
pedagogem. Jak se choval otec učitelů ke svým
kolegům? Ke kolegům nekamarádům? Existuje
případ, kdy učitelku na hodinu propustil
z práce zcela bez právního podkladu. Existuje
více příkladů, kdy svým kolegům
pedagogům odmítl zvýšit platové
třídy, ačkoliv měl nejen finanční
rezervy, ale i pokyn z ministerstva.
Ekonomický úsek byl pro pana Scholze španělskou
vesnicí. Z dálky se mu vyhýbal a nepostřehl,
že některá vyžádaná hlášení
se opožďují o více než půl
roku. Je zajímavé, že většina těchto
nedostatků, které se u pana dr. Scholze vlekly i
dva roky, dokázal pan dr. Klímek, nyní pověřený
vedením Školského úřadu v Opavě,
odstranit během pouhých dvou měsíců.
A je ještě zajímavější,
že pan dr. Scholz je svými věrnými,
přes tato už známá fakta, stále
oplakáván a vzýván.
Kde je potom moudrost, kde je fair play? Ale nechám dalších
výčtů z působení dr. Scholze
na školském úřadě v Opavě.
Bylo by to znechucující a zdlouhavé.
Nelze mít žádné pochybnosti o tom, že
ministerstvo školství odvolalo ředitele školského
úřadu v Opavě dr. Scholze z důvodů
nízké morální i odborné způsobilosti
tento úřad zastávat. Nepochybuji, že
ctihodný poslanec za ČSDS pan Václav Grulich
by dospěl k tomuto závěru, pokud by dal přednost
faktům, před vytloukáním politického
propagačního kapitálu ve smyslu irelevantních
otázek při interpelaci ministra školství.
Údajný nátlak ODS a ČSL, aby byl dr.
Scholz odvolán ze své funkce pro členství
v Občanském hnutí, je účelový
a pravdivými skutečnostmi snadno vyvratitelný
propagační trik.
Na závěr svého projevu bych chtěl
kolegu Grulicha poprosit, aby příště
interpeloval členy vlády se znalostí věci,
protože jenom tak se může vyhnout nepříjemnostem
pramenících z toho, že naletěl - mírně
řečeno - podivínovi. Z vlastních omylů
je možné se poučit, pokud si člověk
zapamatuje sled příčin a následků.
Proto ctihodném kolegovi Grulichovi v dobrém a ze
srdce doporučuji zakončit dnešní poslanecký
den, pokud mu to strana a svědomí dovolí,
krátkou modlitbičkou: "Před doktory
tělocviku ochraňuj mne, pane!" /Potlesk./
Předseda PSP Milan Uhde: O slovo požádal
pan poslanec Frommer. Zvu ho k řečništi, připraví
se pan poslanec Přibáň.
Poslanec Alfred Frommer: Pane předsedo, páni
ministři, páni kolegové, já jsem byl
svým způsobem zatažen do této záležitosti,
která se v určitém světle jeví
jako nechutná. Slova kolegy Šimánka jsem přivítal
jak s potěšením, tak i s určitou nevolí.
S potěšením proto, že ocenil činnost
okresní organizace ČSS v Opavě i proto, že
při hodnocení událostí, které
se staly v souvislosti s odvoláním ředitele
Školského úřadu v Opavě dr. Scholze,
svlékli představitelé významnějších
politických stran v okrese svá trička, mají
stejný názor a požadavky na obecnou morálku
státních úředníků a
nebojí se postupovat společně, bez ohledu
na stranickou příslušnost. Moje určitá
nevole pramení z faktu, že jsem se namáhal
ověřit si situaci na místě samém
tak, abych měl pravdivý obraz této události
ve svém volebním obvodě, a teď o podstatné
části svých zjištění nemusím
mluvit. Kolega Šimánek, kolega Kozel a v neposlední
řadě i kolega Grulich vše podstatné
ve svých projevech již objasnili.
Rád bych ale uvedl několik skutečností,
o kterých nemluvili. Myslím tím situaci,
která nastala v okrese po odvolání dr. Scholze,
protože i ta do určité míry osvětluje
důvody, pro které byl jmenovaný odvolán.
Po odvolacím aktu dal dr. Scholz příkaz ke
svolání porady ředitelů všech
základních a jemu podřízených
škol v okrese, kde jim podal účelovou zprávu
o svém odvolání a důrazně je
požádal o podporu. Na svých školách
svolali ředitelé porady učitelů a
na podstatě účelově řádně
profiltrovaných informací je požádali
o podpisy na podporu návratu dr. Scholze do ředitelské
funkce. S potěšením konstatuji, že tato
akce, kterou dále nehodnotím, vzbudila u cca 5-tisícové
učitelské obce okresu údiv i odpor. Nejméně
70% učitelů, především mladších
ročníků bez funkcí, se na místě
odmítlo podepsat z jednoduchého důvodu -
proto, že jsou informováni jen jednostranně
a že potíže, které má dr. Scholz
se svými nadřízenými, je nutné
řešit v jiné rovině než nátlakovými
akcemi na ministerstvu. Podle dostupných informací
se na předložené petiční archy
podepsalo jen něco málo přes 200 učitelů.
Přes tuto skutečnost vydává pro pana
dr. Scholze tyto podpisy necelých 5% učitelské
obce v okrese Opava na masovou podporu, s níž - jak
v rozhovoru s ním je v místním tisku psáno
- je odhodlán ministerstvu školství nic nezjednodušovat
a nezlehčovat, také proč? To jen dokresluje
tvrzení kolegy Šimánka o nevelké mravní
a odborné způsobilosti bývalého ředitele
Školského úřadu v Opavě.
Při ověřování skutečností
tohoto případu jsem se v Opavě na žádné
úrovni nesetkal s aversí či výpady
proti skutečnosti, že dr. Scholz je čelným
okresním funkcionářem nevládního
hnutí. Spíše naopak, setkal jsem se s politováním,
že právě toto hnutí vede tento pán.
Mohu s čistým svědomím konstatovat,
že odvolání dr. Scholze z funkce ředitele
Školského úřadu pro malou způsobilost
tento úřad zastávat je věcí
ministerstva, které má pro své jednání
oporu i v zákoně. Projednávat běžné
zaměstnanecké vztahy na veřejnosti by mohlo
mít za následek především skandál
kolem osoby dr. Scholze. Dále mám za prokázané,
že toto odvolání není provedeno z jakýchkoli
politických pohnutek, ani na základě nátlakových
akcí,
Na adresu ministerstva školství lze říci
námitky, které zde uvedl dr. Kozel, ale současně
lze v této souvislosti vyslovit jednu výtku: proč
dr. Scholz nebyl odvolán již před rokem, proč
to trvalo tak dlouho!
Kolegyně a kolegové, děkuji vám za
pozornost.
/Potlesk./
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Frommerovi, slova se ujímá pan poslanec Martin Přibáň,
připraví se pan poslanec Rudolf Opatřil.