Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Jako další je připraven kolega Payne. Prosím, aby se ujal slova, připraví se kolega Exner.

Poslanec Jiří Payne: Vážená vládo, vážený předsedající, kolegyně a kolegové, nejsem si zcela jist, zda je pravda, že žádná mezinárodní norma nás nezavazuje přijmout uprchlíky, kteří nelegálně z našeho území přecházejí do sousedního státu. Ale o tom bych nyní nechtěl hovořit. Spíš bych chtěl zdůraznit některé body programu, které považuji za velmi promyšlené. Za prvé zásada, že smlouvu s Německem podepíšeme až budeme schopni garantovat její plnění, t.j. budou uzavřeny další readmisní smlouvy. Myslím si, že to je zásada naprosto podstatná. Souvisí s tím, že vláda jedná o uzavření smluv s Rakouskem, se Slovinskem, Polskem, Maďarskem. Jsou možnosti jednání i s Bulharskem, Rumunskem, případně Ukrajinou a Běloruskem jakoby v poslední linii. Myslím, že to je strategie z hlediska zahraniční politiky vyhovující. Souvisí to také s tím, aby naše státní hranice se Slovenskem byla regulérní státní hranicí, protože tam může docházet k jistým problémům při zjišťování toho, která byla poslední země, kde ilegální uprchlíci přecházeli přes hranici nelegálním způsobem. Pokud ta hranice je otevřená, pak v podstatě neseme odpovědnost za hranice, které nejsou našimi státními hranicemi. Myslím, že i připravovaná legislativní opatření jsou vyhovující a já bych především chtěl zdůraznit jednu věc, kterou jsme postrádali, zejména v minulém volebním období. Totiž spolupráce ministrů přes hranice resortů. V tom případě myslím, že to je cosi nového, co jsme tady dosud neviděli a stojí za to zmínit se o tom, že v tomto případě ta spolupráce funguje dobře. To je pozitivní zjištění z projednávání tohoto bodu v obou výborech. Není tady otázka, zda postup vlády je správný či nikoliv, t.j. nejde o to, zda s tím souhlasíme či nesouhlasíme. Tu pochybnost zde nikdo nevznesl. Proto se domnívám, že by postačilo usnesení, kdy sněmovna konstatuje, že postup vlády při těchto jednáních je přiměřený. Mám dojem, že to docela odpovídá situaci.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, poprosím kolegu Exnera, připraví se pan kolega Janeček.

Poslanec Václav Exner: Pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové poslanci, chtěl bych uplatnit dotaz v souvislosti s vystoupením pana premiéra. Je známo dřívější stanovisko o tom, že jediným partnerem pro jednání o majetku a dalších otázkách i o případné problematice sudetských Němců je bonnská vláda. Nyní je deklarován zájem o jiná jednání. Mělo by jít o přímé jednání s organizacemi sudetských Němců a je možné z naší strany, jako to bylo dříve, nějak například negativně vymezit problémy, o kterých by se mělo jednat? Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má kolega Janeček, připraví se paní kolegyně Stiborová.

Poslanec Josef Janeček: Vážený pane premiére, můj dotaz směřuje také spíše do obecnější roviny. Nepřímo se dotýká i otázky sudetských Němců, to je jestli v této souvislosti uvažuje německá vláda o odškodnění našich občanů, kteří byli poškozeni fašistickým režimem po roce 1938 až do roku 1945.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím paní kolegyni Stiborovou, další přihlášky do rozpravy nemám.

Poslankyně Marie Stiborová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych se také vyjádřila k záležitostem, k problematice, kterou projednáváme, a to nejen z hlediska zprávy, kterou přednesl pan ministr Ruml, ale především i z poselství, které jsme slyšeli z úst pana premiéra Klause.

Můžeme skutečně přijmout usnesení, které bylo navrhované, že postup vlády je přiměřený. Skutečně je přiměřený určité době a má určitou koncepci. Nicméně v našem státě dochází ke zneklidnění našich občanů právě z hlediska určitých otázek a nároků sudetských Němců. A nejenom z těchto nároků a otázek, ale i z toho, že některé neuvážené výroky z úst pana prezidenta Havla těmto zneklidňujícím dojmům dávají hlas. Z tohoto důvodu bych ráda připomněla jednu věc. Není možné se omezit v tomto směru jenom na vztahy mezi Německem, mezi dalšími zeměmi tak, jak se o tom hovořilo. Tak jak říkal pan poslanec Payne, je důležité, aby v tomto směru bylo velice dbáno na naše vztahy se Slovenskem, protože tam by záležitost mohla být komplikovanější.

Ráda bych se zeptala pana premiéra Klause, zda ví o tom, že nároky některých občanů - sudetských Němců - na navrácení majetku neustále pokračují. Mohu je písemně doložit. A právě některé výroky, ne v tomto případě vlády, ale pana prezidenta Havla, tyto občany v příhraničních oblastech velice zneklidňují. Vzhledem k tomu, že tady není určitá vyrovnanost vybalancovaných postupů mezi vládou, mezi prezidentem a Parlamentem, navrhovali jsme, aby na dnešní nebo na příští schůzi Poslanecké sněmovny byla řešena otázka koncepce zahraniční politiky. Zdá se nám totiž, že tato koncepce není zcela jasně deklarována a bylo by potřebné, aby v tomto směru Parlament i o těchto otázkách jednal. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Nyní poprosím pana poslance Nečase, aby přednesl návrh usnesení.

Poslanec Petr Nečas: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, předtím než přednesu návrh usnesení, dovolil bych si učinit jednu technickou poznámku, a sice, že se nám podařila věc, která podle mého názoru není zcela v souladu s jednacím řádem, protože celá řada příspěvků - viz poslední příspěvek paní kolegyně Stiborové - odbočila od tématu, kterým je původně bod 8 dnešní schůze - "Informace o stavu jednání s vládou Spolkové republiky Německo ve věci vysídlování přistěhovalců". Podle mého názoru poněkud účelově zde byla vmanipulována otázka sudetských Němců. Tolik jenom na úvod.

Jako společný zpravodaj branného a bezpečnostního výboru a zahraničního výboru bych si dovolil předložit následující návrh usnesení:

"Po výkladu předsedy vlády České republiky Václava Klause a ministra vnitra České republiky Jana Rumla a po rozpravě Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky schvaluje postup vlády České republiky při jednání s vládou Spolkové republiky Německo ve věci vysídlování přistěhovalců z území Spolkové republiky Německo."

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a ptám se, zda ještě někdo chce k této problematice vystoupit? Poprosím pana premiéra.

Předseda vlády ČR Václav Klaus: Na mě nebo na vládu tady bylo vzneseno několik drobných otázek. Chtěl bych učinit tři malé poznámky.

Okruh otázek na jednání - prosím ale, aby nebylo mýlky, považuji to za jednání s malým "j". Abychom si rozuměli, nikoliv jednání s velkým "J". Znovu jsem opakoval, že jde o to vysvětlovat si nějaké věci, nikoliv jednat na úrovni, aby z tohoto jednání bylo přijato usnesení a závěry. Otázku jednání bych dál nedramatizoval. Znovu opakuji - jednání s malým "j". A myslím, že to je správné, protože sdělovat si názory pouze ve sdělovacích prostředcích Süddeutsche Zeitung a v našem tisku, nepovažuji za rozumný postup. Nehledejme v tom nic jiného.

Okruh otázek bych ani nedefinoval. Interpretoval bych to jako vysvětlování našich pozic. V Německu jsem mnohokrát říkal, aby nevznikaly falsche Erwartungen, aby nevznikala falešná očekávání. Nic více, nic méně. Myslím, že jsme trochu propásli dobu - dostali jsme se k tomu také při jednání - kdy se něco dařilo udělat Polsku. Myslím, že to jisté propásnutí bylo. Teď Německo, potýkající se se superproblémem profinancování svých nových východních zemí, je trochu v jiné situaci, než bylo před několika lety, a to bohužel musíme vzít v úvahu. Nicméně samozřejmě, že jsme o tom hovořili, a pan kancléř zopakoval, že je pro nalezení nějakého řešení a dokonce jsme se domluvili, že si o tom musíme v klidu pohovořit a pokusit se najít nějaké řešení.

Čili obecně ano, ale prohlašuji, že ten prostor, díky zcela nové situaci v Německu, je horší než byl před několika lety, kdy se v Polsku zdařilo tyto věci dohodnout.

I když si nejsem právě jist, jestli otázka nadace, jak to bylo řešeno v Polsku, jestli je řešením optimálním, myslím, že s ní není spokojena ani strana polská a není s ní spokojena ani strana německá, jak jsem mohl pochopit.

Naše zahraniční politika se jistou chvíli v minulých dvou letech také upínala k myšlence této nadace, nejsem si jist, jestli to je vhodná cesta, já bych doporučoval, aby to byly nějaké zcela hmatatelné věci, zcela hotové věci, na které je možné si sáhnout, nikoli jakýsi fond, kde je pak strašně sporné, jako například u případu Polska, kdo s ním disponuje, jestli německá strana nebo polská strana. Mám pocit, jak to u těchto fondů bývá, že drtivá většina peněz se použije na služební cesty reprezentantů tohoto fondu a podobně a efekt je naprosto nulový.

Považoval bych za daleko vhodnější něco hmatatelného, např. postavit nemocnici, domovy důchodců nebo něco takového, na čemž nechť je plaketa "Postavil německý stát jako formu přispět k odškodnění", ať prostě každý vidí, že tato budova tam je, stojí, fyzicky si na ni můžeme sáhnout.

Toto jsem nabídl panu spolkovému kancléři. On říkal, že je to dobrý nápad, že se musíme sejít a pohovořit si o tom. Tolik k této věci. Mně se zdá, že je to cesta možná a vhodnější, než některá jiná.

Podobně jsem diskutoval v Bavorsku, s bavorskou vládou. Když je trápí životní prostředí v severních Čechách a větry, které vanou na jejich území, tak než nám zřizovat fondy na regionální studie a podobně, ať si vyberou jeden komín a ten odsíří. Mně se zdá, že to jsou hmatatelné věci, které mají smysl, protože jinak ostatním způsobem se popíše spousta papíru, udělají se desítky konferencí a výsledek není žádný.

Myslím v obou případech, jak s bavorskou vládou o tom v přeneseném slova smyslu "jednom komínu", tak se spolkovou vládou o takových věcech jsem jednal a myslím, že je to cesta rozumná a správná.

Zneklidňující pocity ve veřejnosti - já souhlasím, že v části veřejnosti zneklidňující pocity mohou být po tom či onom výroku, ale vy všichni dobře víte, jak je těžké, aby výrok nebyl vytržen z kontextu a aby mu sdělovací prostředky přidělily patřičné místo, které v tom jednání měl.

Musím vám prozradit, že jsem odcházel z jednání s panem bavorským ministerským předsedou Streiblem po hodině a půl velmi věcného jednání, tím že je toto jednání vedeno v němčině, tak se nezdržuje, tak je to dost hodina a půl a odcházeli jsme na tiskovou konferenci a vedle mě jdoucí pan velvyslanec Gruša mi říkal: "Stopoval jsem to na hodinkách, o sudetoněmeckém problému se mluvilo 36 vteřin z té hodiny a půl, bude zajímavé, kolik tento problém zabere místa ve sdělovacích prostředcích."

Čili bych vás prosil, abychom to všichni viděli i v tomto zorném úhlu, týká se to každého z nás, abychom si dali vždy velký pozor na slůvko, které použijeme.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu premiérovi, do rozpravy dále přihlášen není nikdo, prosím s technickou poznámkou se hlásí pan kolega Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Žádám hlasování o svém pozměňovacím návrhu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dobře, rozpravu k tomuto bodu končím a prosím ještě jednou pana společného zpravodaje, aby přednesl návrh na usnesení.

Poslanec Petr Nečas: K tomuto bodu vystoupilo několik řečníků, návrh na usnesení nebyl podán žádný, vyjma onoho doplňku pana kolegy Vyvadila, takže bych si dovolil přečíst ten zpravodajský návrh.

"Po výkladu předsedy vlády České republiky pana Václava Klause a ministra vnitra České republiky pana Jana Rumla a po rozpravě Poslanecké sněmovna Parlamentu České republiky schvaluje postup vlády při jednání s vládou SRN ve věci vysídlení vystěhovalců z území SRN."

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, kdo souhlasí s předneseným návrhem na usnesení Poslanecké sněmovny, ať zvedne ruku. 128.

Kdo je proti? Nikdo.

Konstatuji, že usnesení bylo přijato a prosím o další návrh.

Poslanec Petr Nečas: Pan kolega Vyvadil zřejmě jako zamýšlený bod dvě tohoto usnesení doporučuje následující text, nebude-li přesný, prosím aby mne opravil.

"Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky doporučuje ministru zahraničí konzultace s Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky ve věci azylantů a jejich předávání."

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Je to přesně tak? (Posl. Vyvadil: ano.)

Poslanec Petr Nečas: Já bych si dovolil k tomu dát zpravodajský komentář. Domnívám se, že toto doporučení je podle mého soudu nadbytečné, protože tento postup je naprosto samozřejmý postup ministerstva zahraniční a je to tedy něco, co je tam zbytečné.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji za vyjádření společného zpravodaje.

Kdo souhlasí s druhou částí usnesení ať zvedne ruku. 41.

Kdo je proti? 8.

Konstatuji, že tento návrh nebyl přijat.

Děkuji panu kolegovi Nečasovi a konstatuji, že jsme projednali předřazený bod původně osmý.

Dalším bodem je

Než přistoupíme k volbám, ještě jednou prosím ověřovatele pana poslance Roberta Koláře, aby nás seznámil, jak správně vyplňovat hlasovací lístky, aby se počet neplatných lístků snížil na minimum. 22:167 je veliké procento.

Poslanec Robert Kolář: Vážené dámy a pánové, zajisté bychom všichni rádi strávili víkend se svými rodinami, ale dosavadní průběh voleb tomu nenasvědčuje, čili přece jenom bych rád se znova ještě vrátil ke způsobu volby. Na volebním lístku budou čísla před jmény kandidátů a písmeno "Z" před textem "zdržuji se hlasování".

Kdo se rozhodne zvolit některého z kandidátů, udělá před jeho jménem kroužek, čili zakroužkuje toto číslo a všechna ostatní čísla, včetně písmene "Z" označí křížkem. Pokud nechce zvolit žádného z kandidátů, všechna čísla včetně písmene "Z" označí křížkem a pokud se chce zdržet hlasování, označí křížkem všechna čísla a zakroužkuje písmeno "Z". Pokud se nezúčastní volby, tak se nezúčastní, lístek si nevyzvedne, popřípadě se vůbec nedostaví.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Hlasovací lístky se budou vydávat ihned. Prosím ještě o malou pozornost. Výdej hlasovacích lístků potrvá asi 20 minut. Dá se předpokládat, že zjištění výsledků bude trvat delší dobu. Proto doporučuji, abychom se ihned po ukončení výdeje hlasovacích lístků všichni vrátili do jednacího sálu a pokračovali v projednávání dalších bodů.

Sejdeme se v 11 hodin. Do té doby přerušuji jednání k provedení voleb.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, budeme pokračovat v jednání 7. schůze.

Dalším bodem je

Odůvodněním předloženého vládního návrhu zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk 5, pověřila vláda České republiky ministra hospodářství Karla Dybu a místopředsedu vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe.

Prosím pana ministra Dybu, aby se ujal slova.

Prosím, vážené kolegyně a vážení kolegové, o klid.

Ministr hospodářství ČR Karel Dyba: Pane předsedo, vážená sněmovno! 1. července 1992 vešel v platnost zákon ČNR 301/1992 Sb., o Hospodářské komoře České republiky a Agrární komoře České republiky.

Účelem zákona bylo vytvoření právního rámce pro práci dvou nových ekonomických subjektů, jejichž fungování bylo tehdy považováno za velmi naléhavé. Členství v obou komorách bylo pro právnické i fyzické osoby se sídlem nebo bydlištěm na území České republiky, provozující podnikatelskou činnost a neorganizované profesně podle jiného zákona, ustaveno jako povinné.

Na přípravě zákona 301/1992 se podílela řada expertů, minulí poslanci i členové minulé vládní exekutivy v ČR, z nichž mnozí pracovali v dobré víře na tomto zákoně.

S odstupem času je však patrné, že přinejmenším v jednom zásadním bodě bude dnes třeba stávající zákon upravit. Změna se týká charakteru členství v komoře. Jde tedy o změnu povinného členství na nepovinné, a to je především předmětem předkládaného návrhu novely.

V evropských zemích se názor na účelnost povinného členství v komoře liší. Jestliže německy mluvící sousedé dávají přednost členství povinnému (např. v Německu a v Rakousku), v anglosaské oblasti, ve Skandinávii, ale třeba i v Belgii a jinde, jsou komory založeny na dobrovolném členství.

Je tedy zřejmé, že obě řešení jsou v tržní ekonomice možná a dané řešení musí vždy odpovídat podmínkám té které země.

Proto i u nás musíme volit na základě naší specifické situace. Jinými slovy, otázka zní: Je pro naše dnešní podmínky, podmínky transformující se ekonomiky a společnosti, vhodné povinné členství všech podnikatelů v Hospodářské komoře? Odpověď vlády na tuto otázku zní: Ne, není.

Ve prospěch nepovinného členství v Hospodářské komoře hovoří v ČR zejména následující skutečnosti:

Stávající právní úprava vytváří riziko, že se z Hospodářské komory, jakožto orgánu, který by měl poskytovat především podnikatelský servis, vyvine efektivní nástroj pro potlačování konkurence mezi podnikateli a nátlaková skupina vůči exekutivě. Komory tak připomínají odborový svaz s povinným členstvím.

Navíc na rozdíl od všech dřívějších i současných zahraničních právních úprav nařizujících povinné členství, současná česká verze zákona neposkytuje členům komory ani dostatečnou ochranu proti případnému nesprávnému jednání řídících orgánů komory.

Hospodářská komora je u nás institucí začínající, zatím ne jasně profilovanou, s nepřehlednou členskou základnou a s nejasnými, nezmapovanými vzorci chování.

Je institucí, jejíž členstvo prozatím nemůže tušit, do jaké míry bude vytvářející se orientace komory v souladu s jeho představami. Extrémně slabá účast na volbách do okresních komor na jedné straně vypovídá o pochybnostech členů o práci komory. Na druhé straně zpochybňuje mandát orgánů komory v jednání jménem všech podnikatelů.

Dovolte mi, abych ocitoval na tomto místě některá čísla. Na okresech se ustavujících konferencích ze zhruba 6 - 8 tisíc živností a podniků na každém okrese účastnilo v průměru okolo 80, 100 až 120 podnikatelů, tj. zhruba 1-2% z celkového počtu. To znamená, že povinné členství ze zákona podnikatelská veřejnost nevzala za své, ač to zákon předpokládal. Tak se potvrdilo, že jeho naplnění je prakticky nereálné. Navíc se jen výjimečně zdařilo na okresní úrovni, aby byly do orgánů komory zvoleni zástupci středních a velkých firem. Totéž se pak projevilo ve složení představenstva Hospodářské komory České republiky zvoleného na ustavujícím sněmu Hospodářské komory dne 20. března 1993 v Praze. Tak se stalo, že podnikatelské svazy, tj. velké podniky především, zastupující zhruba 70 i více procent hospodářské základny České republiky, měřeno přes produkci či zaměstnanost, se podílí na 40 hlasech představenstva Hospodářské komory okolo 15% a jejich představitel není ani jedním z viceprezidentů Hospodářské komory.

Při povinném členství ze zákona tak vzniká nebezpečí permanentní kolize zájmů velkého průmyslu a živnostenstva, protože každý subjekt má stejná práva, jeden hlas, ale rozdílné finanční povinnosti.

Dovolte mi, abych na tomto místě ocitoval část jednoho z mnoha dopisů, které dostávám od soukromých podnikatelů. Cituji: "Vyburcováním podnikatelů splnila zásada povinného členství svoji úlohu a nyní je čas k ponechání růstu struktur zdola. Má to logiku a takto se vyvíjely komory ve vyspělých zemích. Tuto etapu vývoje prostě nelze přeskočit, aniž by vybujel nový administrativní aparát, který se tváří, že zastupuje podnikatele. Důkazem vážnosti situace je i to, že řada podnikatelů se bojí vyjadřovat svůj názor, aby nebyli orgány komory postiženi. Povinné členství dává komoře tuto možnost." Konec citátu.

Dobrovolné členství, zejména v současném období hlubokých transformačních změn v ekonomice, může, ač na první pohled paradoxně, vést právě k posílení prestiže a váhy české Hospodářské a Agrární komory. To bude záležet i na tom, jaké služby komory podnikatelům dokáží nabídnout a jak si získají jejich důvěru.

Dobrovolné členství povede i k tomu, že povinnost členství se změní na určité ocenění podnikatele i firmy, neboť členství v komoře se stane mimo jiné úvodní referencí pro jeho partnery, neformálně osvědčující solidnost firmy včetně etiky podnikání. Takový vývoj je nejen žádoucí s ohledem na potřeby podnikatelů a naší ekonomiky, ale bude ho respektovat i současná vláda, která se nebrání dialogu s odborně zdatnými a reprezentativními partnery z podnikatelské sféry.

Vážené poslankyně, vážení poslanci, navrhovaná novela zákona č. 301/1992 je podle mého názoru prvním krokem ke zdokonalení legislativy upravující působení komor v České republice. Jsem přesvědčen, že její potenciální přínos pro skutečný rozvoj podnikání u nás je velmi významný. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu ministru Dybovi a prosím společného zpravodaje kolegu Vrzala, aby se ujal slova.

Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážení páni ministři, vážení kolegové, vládní návrh novely zákona o Hospodářské a Agrární komoře České republiky projednaly výbory ústavně právní, hospodářský a výbor zemědělský. V těchto třech výborech byla velmi podrobně diskutována problematika povinného členství a členství dobrovolného a všechny tyto tři výbory se shodly na tom, že vládní návrh podpoří v tom smyslu, že členství je potřeba změnit z členství povinného na členství dobrovolné.

Výbor hospodářský a výbor zemědělský vypracovaly ještě další návrhy úprav tohoto zákona, nicméně výbor ústavně právní doporučil přijetí návrhu novely tohoto zákona beze změn. Protože se nepodařilo zpravodajům dohodnout se ohledně připomínek výboru hospodářského a výboru zemědělského, bylo nutné společnou zprávu sestavit vlastně pouze z vládního návrhu novely zákona, což byl vlastně minimální společný jmenovatel těchto tří výborů.

Společnou zprávu máte všichni před sebou. Doporučuji, abychom přijali vládní návrh novely zákona 301 o Hospodářské a Agrární komoře a zároveň na podnět hospodářského výboru navrhuji, aby sněmovna přijala usnesení, ve kterém žádá vládu, aby do 6 měsíců komplexně vyřešila problematiku, týkající se zákonné úpravy komor.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji panu společnému zpravodaji a otevírám rozpravu, do které se první přihlásila paní kolegyně Mazalová. Pardón, s procedurálním návrhem kolega Hirš. Omlouvám se, paní kolegyně.