V uvedených případech tohoto bodu i bodu
předchozího a koneckonců, jak uvidíte,
i bodů dalších, je nezbytné považovat
jednání pana gen. prokurátora ČR za
trestní čin zneužívání
pravomoci veřejného činitele podle §158
trestního zákona.
Generální prokurátor ČR zřídil
po dohodě s ministrem vnitra ČR ze dne 10. února
1993 Koordinační centrum pro dokumentaci a vyšetřování
násilí proti českému národu
v období od 8. května 1945 do 31. prosince 1989.
Tvrdím, že takový útvar nemá
na Generální prokuratuře ČR co dělat.
Buď jde o komisi historiků, které samozřejmě
nebrání vůbec nic v předkládání
svých zjištění k posouzení orgánům
činným v trestním řízení,
anebo jde o orgán činný v trestním
řízení. Syntéza obou těchto
variant je samozřejmě právně naprosto
zcestná.
Důležité v tomto směru je však
to, a jsem o tom niterně přesvědčen,
že jde pouze o konjunkturální tah páně
Šetiny, viz koneckonců i jeho vystupování
v nedávném televizním Soudu poslední
naděje, který sám jistě cítí,
že na své funkci nemá co dělat a že
se to většinou už ví. Hledá proto
spojence a podporu tam, kde je schopen se svými povrchními
proklamacemi se zavděčit či zalíbit.
Skutečnost však je bohužel docela jiná.
JUDr. Šetina stál déle než dva roky v
čele Úřadu FMV pro dokumentaci a vyšetřování
činnosti StB. Co tento úřad vyšetřil?
Prakticky vůbec nic. Není takový problém
na příslušných prokuraturách
či u úřadu samotného zjistit, kolik
věcí bylo řádným způsobem
skončeno, rovněž není problém
prověřit, kolik a jakých podnětů
tento úřad dostal. Sám JUDr. Šetina
v tisku nedávno prohlásil, že v této
funkci mu prošly rukama stovky těžkých
lidských osudů, poznamenaných násilnými
zločiny příslušníků StB.
Jaké z toho vyvodil důsledky? Jestliže ne takové,
jaké měl a mohl, pak se musíme ptát,
zda je to proto, že je zcela neschopný, anebo proto,
že brání, ať již z jakéhokoliv
důvodu průchodu práva.
V této souvislosti se musím zmínit o zcela
konkrétní věci trestního stíhání
dříve jistě populárního kapitána
Minaříka. Přesto, že 5. ledna 1993 gen.
prokurátor ČR v Lidových novinách
sděluje, že obžalobu podá do 10 dnů
a zpracuje ji osobně, do dnešního dne se tak
nestalo. Proč? Protože od konce října
1992 je tento spis pečlivě uzamčen v tresoru
generálního prokurátora ČR. Ostatně
s tím mají generální prokurátoři
v této republice své zkušenosti. Podotýkám,
že pan dr. Krupauer za podobné jednání
stojí dnes před soudem a čeká, bude-li
pro věk amnestován. Vzhledem k tomu, že tato
činnost dr. Setiny a nevím, jak ji mám nazvat
jinak, než trestnou, pokračuje dál i po amnestii
prezidenta, nemůže pan generální prokurátor
ČR čekat na totéž. Dnes ovšem již
zřejmě víme proč se nedaří
zločince z řad StB postihnout a je nanejvýš
pravděpodobné, že je to i tím, že
je kryje jejich důvěrník Radek, respektive
pan dr. Jiří Šetina, viz. Necenzurované
noviny č. 34/1992 str. 152. Generální prokurátor
ČR ve sdělovacích prostředcích
se sice pokusil o jisté dementy, avšak tato vyzněla
naprosto nepřesvědčivě.
Zejména jeho prohlášení o tom, že
byl lustrován vícekrát, a to i s celou svojí
rodinou, svědčí o tom, že s lustračním
zákonem bylo patrně na ministerstvu vnitra nakládáno
velmi zvláštním způsobem. Dovolávat
se v této souvislosti jakéhosi dobrozdání
tzv. nezávislé komise může jen velmi
naivní člověk. Vycházím-li
z postulátu, že všechno souvisí se vším,
nemohu se zbavit dojmu, že i rozdmýchávání
rasisticky laděných vášní na
severu je zcela v duchu oblíbené téze zpátečníků
"Čím hůře, tím lépe".
Skutečnost, že JUDr. Šetina se těší
podpoře právě u Konfederace politických
vězňů, považuji nejen za ironii osudu,
nýbrž i za naplnění dnes již známých
estébáckých infiltračních směrnic.
Jsem toho názoru, že pan dr. Jiří Šetina
ví velmi dobře, proč se stal důvěrníkem.
V roce 1973 byl totiž odsouzen pro trestní čin
útoku na veřejného činitele podle
§ 156 tr. zákona a poté, co se odvolal, se
stalo něco, čemu by jistě málo kdo
z vás uvěřil. Odvolací soud obžalovaného
obžaloby zprostil, neboť velmi komplikovaně dospěl
k závěru, že nejenže se nepodařilo
trestnou činnost řádně prokázat,
ale navíc, že příslušník
VB přivolaný bdělým majorem StB překročil
svou pravomoc, když perlustroval též obžalovaného,
ačkoli dostal jasný příkaz k perlustraci
jeho společníka, který se v opilosti vydával
za příslušníka švédské
rozvědky.
Tím dle odvolacího soudu příslušník
VB překročil svou pravomoc a nebyl tudíž
chráněn jako veřejný činitel.
Kupodivu se okolnost, že obžalovaný hrubými
výroky napadal servírku a posléze i příslušníka
VB vytratila v těchto úvahách kamsi do neznáma.
Kdo alespoň znal tehdejší praxi a zejména
důslednou ochranu příslušníků
bezpečnosti, a je vás tu myslím dostatek,
kteří to mohou potvrdit, nesmějte se, prosím,
nahlas. Není vyloučeno, že již zde někde
začíná život JUDr. Šetiny být
provázen závažnými otazníky,
z nichž některé se objevují na povrchu
a žádají odpověď. Kolik jich ještě
bude? Je nezbytné se jim věnovat? Pokud bude JUDr.
Šetina generálním prokurátorem ČR,
pak jistě. Je zde však i druhá alternativa
a zejména několik vážných podezření
z trestných činů, o kterých jsem hovořil
dříve, které je naprosto nezbytné
v řádném řízení, tj.
v trestním řízení, objasnit a v případě,
že se tato podezření potvrdí, usvědčeného
pachatele postavit před soud.
Nepovažuji však vůbec za vhodné, aby byl
kdokoli trestně stíhán ve vysoké státní
funkci, tím spíše ne ve funkci generálního
prokurátora. Navrhuji proto, aby bylo dáno hlasovat
o odvolání generálního prokurátora
s tím, že jestliže sněmovna podpoří
můj návrh, bylo panu předsedovi Poslanecké
sněmovny současně uloženo v souladu
s jednacím řádem, aby pana JUDr. Šetinu
z funkce generálního prokurátora ČR
odvolal.
Bůh nás chraň obsazovat nadále tak
významnou funkci osobou odborně nezdatnou, problematiky
neznalou a jakkoli svázanou či přímo
podporovanou kteroukoli politickou stranou či politickým
subjektem. Obraťme pozornost do prokuratury samotné
a bezpochyby najdeme řadu zkušených a pro tuto
funkci již připravených odborníků,
a to s čistým politickým štítem.
Přirozeně si můžeme i nadále
ponechat svůj zákonný vliv na činnost
prokuratury formou veřejné kontroly a zákonných
opatření.
Dovolte závěrem, abych položil otázku
panu ministrovi spravedlnosti a požádal, aby byla
zodpovězena ve zkrácené lhůtě
jednoho týdne, a to otázku, jak nahlíží
pan ministr spravedlnosti a vláda ČR na fakta, která
jsem předložil, a na jim jistě další
známá fakta, která poslanec nemůže
znát, z činnosti generální prokuratury
a generálního prokurátora osobně.
A současně bych použil práva podnětu
vůči panu generálnímu prokurátorovi,
tentokrát ve dvou variantách.
První - požádal bych pana generálního
prokurátora dr. Jiřího Šetinu, aby zahájil
trestní stíhání Jiřího
Šetiny a ve druhém případě. aby
rezignoval, což bych považoval za rozumnější
variantu.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Navrhuje, aby Poslanecká sněmovna
prohlásila jeho interpelaci vůči vládě
a ministru spravedlnosti za naléhavou a aby na ni bylo
odpovězeno ve lhůtě kratší 7
dnů. O tom musíme dát hlasovat.
Ptám se tedy sněmovny, kdo je pro tento procedurální
návrh, který vznesl pan poslanec Wagner, ať
zvedne ruku! 47.
Kdo je proti tomuto návrhu? 55.
Návrh na odpověď ve zkrácené
lhůtě nebyl přijat, bude odpovězeno
ve lhůtě zákonné, tj. do 30 dnů.
Jako další se přihlásil s interpelací
pan poslanec Hirš, potom pan poslanec Matulka a Exner. Prosím
pana poslance Hirše.
Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane
předsedající, vážený pane
předsedo, vážení členové
vlády, dámy a pánové!
Dovolte, abych vznesl interpelaci na předsedu vlády
pana Václava Klause ve věci nápravy některých
majetkových křivd.
Vážený pane předsedo, jedním
a nikoli nepodstatným výsledkem odstranění
komunistické totality v listopadu 1989 byla i náprava
některých křivd způsobených
tímto režimem na lidu této země.
Nám všem je jasné, že všechny křivdy
napravit nelze. Především nelze vrátit
utrpení a životy mnoha našim spoluobčanům.
Přesto lze zejména v majetkové oblasti některé
křivdy napravit.
Vracíme majetek církvím, vrátili jsme
ho Sokolu a chystáme komplexní zákon, - doufám
již poslední - který napraví některé
majetkové křivdy.
Spravedlnost je nedělitelná, spravedlnost nelze
uplatnit jen pro někoho a pro jiného ne.
Naše strana byla v letech 1945 až 1948 spolu se Stranou
lidovou největším odpůrcem komunismu
a také se nejvíce podílela na snaze zabránit
komunistům v převzetí moci. Nepodařilo
se to a komunisté pučem v roce 1948 se zmocnili
vlády. Co následovalo, všichni víme.
Z naší strany bylo přes 6 000 funkcionářů
uvězněno, někteří popraveni
a celá řada nucena odejít do emigrace.
Přesto, že znárodňovací dekrety
i následné zákony vyloučily ze znárodňovacího
procesu majetek parlamentních stran, vyhláškou
ministra Kopeckého z roku 1952 byl naší straně
vyvlastněn veškerý majetek. Vyvlastnění
bylo provedeno na základě vyhlášky,
tedy právní normou nižší síly
než zákon, a dokonce v rozporu s tehdejšími
zákony. Zcela evidentně se jednalo o akt politické
msty za postoje naší strany.
Církvím se zcela nepochybně vrátí
kultovní budovy, a to právem. Pro nás, a
troufám si říci, že i pro naši
kulturu, je kultovní budovou budova Melantrichu na Václavském
náměstí. Nežádáme navrácení
veškerého majetku, víme, že je to problematické.
Žádáme však tuto budovu, která
nám byla ukradena. Žádáme ji také
proto, že Vydavatelství Melantrich je těsně
spjato s Václavským náměstím,
kde sídlí již od roku 1905, a zcela nepochybně
patří ke kulturním hodnotám tohoto
národa. Připomínám programové
prohlášení vlády, které prohlašuje,
že bude kulturní hodnoty tohoto národa chránit.
Považuji za nemorální a za popření
listopadové revoluce, kdyby se s majetkem takové
povahy, jako je Melantrich, nakládalo způsobem,
že jej získá podnikatel, o jehož morálním
a charakterovém profilu lze s úspěchem pochybovat.
Navíc naše strana již podala žádost
o vydání k soudu a celá záležitost
není soudně uzavřena. V právním
státě je nemožné, aby někdo s
takovým majetkem disponoval.
Vznáším proto tyto dotazy na pana premiéra:
1. Považujete vy osobně za morální rozhodovat
o majetku, který byl zcela nepochybně ukraden těm,
kteří byli jedněmi z největších
oponentů komunistické zvůle?
2. Považujete za správné, aby instituci, která
zcela nepochybně prokáže nároky na ukradený
majetek, se tento majetek nevrátil?
3. Považujete za přípustné rozhodovat
o majetku, o kterém se vede soudní jednání,
ještě před uzavřením tohoto soudního
jednání?
4. Jaký je váš osobní postoj na návrat
majetku těm institucím, které stály
v opozici proti komunismu a kterým byl majetek vyvlastněn
jako akt politické msty?
Vzhledem k tomu, že tuto interpelaci považuji za naléhavou,
jak jsme slyšeli, bude rozhodováno do tří
týdnů, žádám sněmovnu,
aby zkrátila zákonnou lhůtu na 15 dnů.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Hiršovi, pan poslanec Hirš žádá,
aby Poslanecká sněmovna prohlásila jeho interpelaci
za naléhavou a aby na ní bylo odpovězeno
ve lhůtě kratší patnácti dnů.
Je třeba o tom hlasovat. Já bych prosil pracovnice
Kanceláře, aby pozvaly paní poslankyně
a pány poslance do sněmovny. Jinak vyhlásím
přestávku. Domnívám se, že sněmovna
je neusnášeníschopná. Prosím,
aby byl ověřen počet. 85 poslanců
přítomno. Je to v pořádku. Budeme
hlasovat.
Kdo je pro návrh pana poslance Hirše, ať zvedne
ruku. 59.
Kdo je proti tomuto návrhu? 6.
Návrh byl přijat.
Jako další se hlásí s interpelací
pan poslanec Matulka, potom pan poslanec Exner a Šoler.
Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane
předsedo, pane předsedající, vážení
členové vlády, milé torzo sněmovny.
Pokusím se mluvit krátce a na závěr
budu také žádat o zkrácení lhůty.
Dopoledne jsme se tady zmiňovali poněkud mimo program
o jednom problému, o kterém chci teď mluvit,
a to je o problému odsunu sudetských Němců
a souvislostmi, které má tento problém pro
dnešek.
Jsou známy dřívější výroky
Václava Havla na toto téma. Je znám i poslední
jeho výrok tohoto druhu při návštěvě
Václava Havla v Rakousku před nedávnem. Bylo
zde dopoledne zmíněno, že parlament dosud neprojednával
zahraničně politickou koncepci České
republiky. Ačkoliv se pan premiér Klaus dopoledne
pokoušel problém odsunu sudetských Němců
poněkud zlehčit řečmi o 36 sekundách
jednání s malým "j", já
považuji za nesporné, že výroky prezidenta
Havla vyvolávají jednak oprávněné
pohoršení u značné části
obyvatelstva České republiky a také mohou
vyvolávat i rozporné hodnocení charakteru
zahraniční politiky České republiky,
zejména v účastnických zemích
Postupimské dohody.
Interpeluji proto premiéra české vlády
Václava Klause a ministra zahraničních věcí
pana Zielence, aby při nejbližší vhodné
příležitosti použili svého vlivu,
vyplývajícího z jejich spoluzodpovědnosti
za zahraniční politiku České republiky
a pokusili se pana prezidenta přimět k větší
zdrženlivosti v pronášení výroků
tohoto typu. Jak čas ukázal, výroky Václava
Havla o údajné nespravedlnosti odsunu sudetských
Němců nejsou žádnou chybičkou,
která by se snad vloudila prezidentu - začátečníkovi.
Jak vidno, v těchto výrocích pan prezident
programově pokračuje, i když si samozřejmě
jako inteligentní člověk jistě uvědomuje,
jaké důsledky jeho výroky vyvolávají.
Nemám možnost interpelovat, přímo prezidenta
republiky, samozřejmě vím, že podle
Ústavy pan prezident není odpovědný
ani parlamentu ani vládě, mám však možnost
říci na celou věc svůj názor
jako občan tohoto státu a jednak jako poslanec Poslanecké
sněmovny Parlamentu. Jako občanu, ani jako poslanci
mi nevadí, jaký si zvolí pan prezident prostředek
dopravní ke svému pohybu po hradních chodbách,
nevadí mi, z kterého operetního souboru si
vypůjčí uniformy pro hradní stráž,
ale jako občanu i jako poslanci mi vadí, že
pronáší výroky, o nichž nejsem
přesvědčen, že jsou slučitelné
s reprezentací našich státních a národních
zájmů. Protože však je evidentní,
že Václav Havel nechce ustoupit od tohoto svého
konání a v těchto výrocích
pokračuje, domnívám se, že by sám
měl zvážit, zda je vhodné jeho další
setrvání ve funkci prezidenta, nebo zda se raději
nechce opět stát občanem, aby mohl tyto své
názory říkat jako kterýkoliv jiný
občan a nikdo by mu to jistě neměl za zlé.
Pokud jde o interpelaci, kterou jsem vznesl na pana předsedu
vlády a pana ministra Zielence, předpokládám,
že na nejbližší schůzi Poslanecké
sněmovny bude mimo jiné projednávána
i zahraničně politická koncepce České
republiky. Já bych strašně rád, abych
reakci na svou interpelaci měl alespoň den nebo
dva dopředu před tímto projednáváním.
Snažte se to pochopit ne jako něco hrozně politického,
ale skutečně bych to potřeboval, abych se
mohl připravit i na to příští
jednání. Čili já navrhuji, aby termín
odpovědi na mou interpelaci Poslanecká sněmovna
posoudila a schválila můj návrh, aby tento
termín byl zkrácen na dobu 25 dní. Děkuji.
(Potlesk.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Matulkovi. Budeme hlasovat o jeho návrhu,
kterým navrhuje, aby Poslanecká sněmovna
prohlásila jeho interpelaci za naléhavou a aby na
ní bylo odpovězeno ve lhůtě kratší
jak 25 dnů.
Ptám se, kdo souhlasí s tímto návrhem.
Faktická poznámka.
Z pléna: Prosím o přešetření
usnášeníschopnosti sněmovny.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím
Kancelář, aby ověřila počet.
82. Budeme hlasovat.
Kdo je pro tento návrh pana poslance Matulky, ať zvedne
ruku. 41.
Kdo je proti tomuto návrhu? 28.
Kdo se zdržel hlasování? 24.
Návrh nebyl přijat.
Jako další se hlásí s interpelací
pan poslanec Exner. Po něm pan poslanec Šoler a Štrait.
Poslanec Václav Exner: Pane předsedo, pane
místopředsedo, vážení členové
vlády, vážení kolegové a kolegyně.
V rámci interpelace se obracím na ministra pro správu
národního majetku a jeho privatizaci pana ing. Jiřího
Skalického s problémem případů
nedodržení dražebních podmínek
a kupních smluv vydražiteli a kupujícími
v malé a velké privatizaci, případů,
kdy bylo nutné od kupní smlouvy odstoupit nebo kdy
nemohla nabýt platnosti. Případů tohoto
druhu je známa celá řada, ve velké
privatizaci např. Šumavan Vimperk, Salma Hradec Králové,
Prefa Ústí nad Labem a nebo Aritma Praha, v malé
privatizaci jde o řadu případů snad
v každém okrese.
Např. v Praze jsou případy, kdy se dražby
opakovaly i více než třikrát. Žádám
o informaci, kolik bylo takových případů
týkajících se národního majetku
v působnosti různých zakladatelů,
o jaký jde podíl na celkových prodejích,
o jaký jde majetek a jaké vícenáklady
nebo ztráty vznikly prodávajícím.
Zvláště prosím uvést případy,
kdy už k přechodu vlastnictví došlo, jak
byl stav řešen a s jakými ekonomickými
dopady na prodávající. V tomto případě
se především jedná o zaregistrované
prodeje nemovitostí katastrálními úřady,
s kterými je spojena změna vlastnictví, kdy
však následně nebyly splněny podmínky
kupní smlouvy, obvykle pro převedení příslušných
plateb za získaný majetek. Žádám
o sdělení, jaká opatření přijala
vláda nebo ministerstvo, aby se těmto případům
předešlo, nebo aby se jejich dopady minimalizovaly.
Jaká je účinnost těchto opatření
a jak se stále nedobrý stav v této oblasti
bude řešit.
Upozorňuji v té souvislosti na skutečnost,
že pro prodejce je takřka nedostupné zjištění
skutečných majetkových poměrů
zájemců i vydražitelů a odhad jejich
možného vývoje. Domnívám se,
že i státní orgány by v tomto směru
měly být nápomocny jak k vytvoření
vhodných podmínek, tak i prakticky.
Děkuji.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Exnerovi. Prosím pana poslance Šolera,
připraví se páni poslanci Štrait a Čechák.
Poslanec Jiří Šoler: Vážený
pane předsedající, vážení
ministři, vážené poslankyně,
vážení poslanci, chtěl bych přednést
interpelaci na pana ministra spravedlnosti ČR dr. Jiřího
Nováka, a protože se týká i věcí
zahraničních, tak na ministra zahraničních
věcí pana J. Zielence. Je to interpelace ve věci
ochrany základních lidských práv a
svobod v ČR.
Vážení páni ministři, zmanipulovaný
a nedemokratický rozpad naší drahé československé
vlasti přinesl jejímu lidu a jejím národům
mnohá utrpení a strádání. Jedním
z nich je značná ztráta jistot spojených
s politickými, občanskými, hospodářskými,
sociálními a kulturními právy, s právy
národnostních a etnických menšin a s
jejich ochranou. Spolu s představiteli demokratické
světové veřejnosti, soudě např.
podle projevu sira Leona Brittana z 12. března 1993 v Poslanecké
sněmovně Parlamentu ČR i já sdílím
závažné obavy o ochranu základů
demokracie a lidskosti v České republice. Zvláště
vzhledem k růstu terorismu ve společnosti i na půdě
Parlamentu, kdy se jeden celý poslanecký klub, klub
ODS, stal svou spoluúčastí na terorismu slepého
mládence v době voleb prezidenta ČR organizovanou
teroristickou skupinou.
Dovoluji si opět uvést srovnání s
požárem Říšského berlínského
sněmu v roce 1993, který ve svých následcích
vedl k rozpoutání největšího
válečného světového požáru
v lidské historii.
Dovoluji si připomenout zjevnou parlamentní ochranu
před vyšetřením takového zvěrstva,
jakým je týrání mentálně
postiženého dítěte v Ústavu sociální
péče Lochovice, obstrukcí zařazení
zástupce naší politické strany do příslušného
parlamentního výboru.
Dovoluji si připomenout čl. 65, odst. 3 ústavního
zákona č. 1 z roku 1993 Sb., tj. Ústavy České
republiky, který je ve zjevném rozporu se zákonem
53 z roku 1974 Sb., tj. Úmluvou o nepromlčitelnosti
válečných zločinů a zločinů
proti lidskosti. Zvláště personální
obsazení příslušné státní
funkce nevzbuzuje u našich voličů pocit bezpečí.
ČSFR si po listopadovém převratu postupně
vybudovala rozsáhlý mechanismus ochrany těchto
práv. I když některé prvky přímé
demokracie, např. místní referendum o ekologických
otázkách, byly vyhlášeny zákony
Slovenské národní rady a platily proto pouze
ve Slovenské republice.
Kromě běžných prostředků
soudů a prokuratury chrání lidská
práva občanů Ústavní soud.
Ten bohužel dnes přes značnou iniciativu komise
ČNR v době vánoc neexistuje.
I když moje minulá korespondence s Radou Evropy vždy
skončila ujištěním, že ČSFR
ještě nesplnila všechny nezbytné podmínky
pro aplikaci evropské úmluvy o ochraně lidských
práv a základních svobod, nakonec byly kýžené
prostředky naplněny, úmluva byla publikována
jako zákon č. 209 z r. 1992 a podle čl. 25
této úmluvy měl občan ČSFR
možnost obracet se po vyčerpání prostředků
národního práva přímo na orgány
Rady Evropy.
Bohužel moje nedávná korespondence s Radou
Evropy, konkrétně fax z 19. března 1993,
podepsaný Hansem Peterem Furrerem, ředitelem politických
záležitostí, hovoří opět
pouze o žádosti České republiky o vstup
do Rady. Možnost ochrany práv občanů
touto formou je tedy opět na delší dobu nemožná.
Další formou ochrany lidských práv jsou
dohody uzavřené na půdě Organizace
Spojených národů. Doufám, že
po přijetí ČR za člena OSN má
občan možnost obracet se na Komisi pro lidská
práva OSN, v jejíž jurisdikci příslušné
dohody jsou. Alespoň v oblasti politických a občanských
práv na základě zákona č. 169
z r. 1991 Sb., to jest opčního protokolu k mezinárodnímu
paktu o občanských politických právech.
Může se na tuto komisi obracet i přímo
v případě i jiných dohod, nebo musí
využít zprostředkování jinou
vysokou smluvní stranou, tj. jiným státem
- signatářem dohody? To je moje první otázka.
Z uvedených skutečností vyplývá,
že nedemokratické rozdělení naší
drahé československé vlasti přineslo
jejím bývalým občanům, dnes
občanům ČR, značnou újmu na
možnostech ochrany jejich lidských práv. Vzhledem
k přetrvávání totalitárních
praktik v naší společnosti je tento fakt zdrojem
nejistoty v řadách našich voličů.
Žádám vás proto o informaci, jakým
způsobem chce vláda České republiky
toto dilema řešit a zaručit občanům
alespoň takovou ochranu jejich práv, jakou poskytovala
jejich vlast - ČSFR.
Vážená sněmovno, děkuji ti za
pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Prosím pana poslance Štraita, potom pan poslanec Čechák
a Seifer.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
dovolte mi, abych jménem svým a jménem poslance
Václava Exnera přednesl interpelaci na pány
ministry Kočárníka a Zielence.
V poslední době dochází ze strany
sudetských Němců ke kvantifikaci majetku
z doby odsunu. Nemluví se dostatečně o nárocích
strany druhé, tj. našich občanů, kteří
byli finančně poškozeni, totálně
nasazeni atd. atd. Koneckonců se také nehovoří
o reparacích jako celku.
Žádám v této souvislosti pány
ministry financí a zahraničních věcí
o vyjádření, jaké finanční
nároky eviduje ČR vůči SRN a jejím
subjektům z doby před 8. květnem 1945 - ve
čtyřech oblastech:
1. v oblasti reparačních nároků,
2. nereparačních pohledávek,
3. nároků v oblasti persekučních škod,
4. případné ostatní majetkové
nároky.
Vím, že pohledávky bývalé ČSFR
byly celkově vyčísleny. Ptám se pánů
ministrů na pět otázek: Jak jsou v tomto
směru pohledávky rozděleny mezi Českou
a Slovenskou republiku, jak skončilo jednání
příslušných komisí vlád
ČR a SR, pokud k jednání nedošlo, kdy
k němu dojde, jaký je poměr pohledávek
české a německé strany z pohledu na
výše uvedené nároky a za poslední
je některá část našich nároků,
resp. bývalé ČSFR, německou stranou
uznána?
Děkuji vám.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci Štraitovi. Prosím pana poslance Čecháka,
připraví se pan poslanec Seifer, potom pan poslanec
Body.
Poslanec Vojtěch Čechák: Vážený
pane předsedající, členové
vlády, kolegyně a kolegové, v rámci
interpelací se obracím na místopředsedu
vlády a ministra zemědělství pana
Luxe. Považuji za zbytečné dlouze popisovat
složitou situaci v zemědělské prvovýrobě.
Předpokládám totiž, že ani oficiální
statistická čísla nepřesvědčí
ty, kteří nechtějí kolapsovou situaci
v zemědělství připustit. Že je
způsobena nesprávně vedenou agrární
politikou, o tom mne přesvědčuje i to, že
část zemědělské výroby,
která byla v průběhu r. 1992 výrazně
preferována - mám na mysli vznikající
soukromý sektor, který na výměru 185
tis. ha zemědělské půdy, což
je 4,3% z celkové výměry v ČR, obdržel
v podstatě 50% všech dotací vynaložených
v zemědělství a je v tíživé
ekonomické situaci.
V daleko horší situaci z celého zbytku zemědělské
prvovýroby, zejména však u státních
statků. Svědčí o tom skutečnost,
že například v okrese Bruntál dochází
ze strany finanční správy ke snaze obestavit
účty u bankovních ústavů těch
státních podniků, které nesplnily
z důvodu tíživé situace za rok 1992
své odvodové povinnosti vůči státu.
Z takto obestavených účtů nemohou
inkasovat své pohledávky například
dodavatelé elektřiny, vody nebo plynu a protože
se chovají tržně, zastavují své
dodávky. Věřím, že praktické
dopady zejména v živočišné výrobě
si všichni dokážete představit. Chci zdůraznit
pro kolegy a kolegyně ve sněmovně, že
právě státní sektor obhospodařuje
téměř čtvrtinu zemědělské
půdy v České republice. A vezmeme-li v úvahu
čísla oficiální statistiky, dochází
neustále ke stálému snižování
jak rostlinné, tak živočišné produkce.
Obávám se, že nebude-li přijato okamžité
funkční řešení k zajištění
životaschopnosti státních statků do
provedení privatizace, může celková
zemědělská výroba klesnout pod úroveň
prahu potravinové soběstačnosti, což
znamená řešit potřebu základních
potravin dovozem. O tom, aby mohly státní statky
alespoň v základním provedení zabezpečit
jarní práce, je potřeba podle ing. Broma,
představitele státních statků Šumava,
zhruba 1 mld. Kč, které podniky nemají a
banky odmítají další úvěry
poskytnout. Vím o snaze ministerstva zemědělství
získat úvěry, záruku majetku pozemkového
fond u. Vím ale také, že obdobná snaha
na podzim minulého roku skončila v podstatě
neúspěšně a dosud žádná
z bank svůj negativní názor na tento způsob
ručení nezměnila. Žádám
proto místopředsedu vlády a ministra zemědělství
pana Luxe o zásadní stanovisko, jak bude tato situace
vyřešena. S ohledem na to, že jarní práce
začínají, věřím, že
i kolegové nezemědělci pochopí interpelaci
jako naléhavou a odsouhlasí lhůtu k vyřízení
na 10 dnů. Děkuji.