Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo je pro
tento návrh, ať zvedne ruku. 54.
Kdo je proti tomuto návrhu? 6.
Ani tento pozměňovací návrh nebyl
přijat.
Prosím další.
Poslanec Vladimír Budinský: Další
pozměňovací návrh pana poslance Kozáka
byl vyloučen přijetím návrhu pana
poslance Bendy, týkal se kuponové privatizace. Návrh,
o kterém bychom měli hlasovat je § 67b), týkající
se vedoucích pracovníků dlužníka,
pan poslanec Kozák navrhuje celý § 67 vypustit.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo je pro
tento návrh, ať zvedne ruku. 40.
Kdo je proti? 24.
Návrh nebyl přijat.
Prosím další návrh.
Poslanec Vladimír Budinský: Poslední
návrh pana poslance Kozáka se týká
§ 67c) a hlasování o něm je vyloučeno
přijetím návrhu pana poslance Bendy.
Dostáváme se k návrhům pana poslance
Wagnera, kde pan poslanec Wagner ve svém prvním
návrhu navrhuje doplnit § 46 stávajícího
znění zákona odst. 3: "Je-li navrhovatelem
podnikatel s větším počtem zaměstnanců
než 500, soud může povolit vyrovnání,
i když nejsou splněny podmínky § 50, odst.
1, písm. c) a d)."
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo je pro
tento pozměňovací návrh, ať zvedne
ruku. 58.
Kdo je proti tomuto návrhu? 14.
Návrh nebyl přijat.
Další prosím.
Poslanec Vladimír Budinský: Další
navrhuje pan poslanec Wagner do § 27a), pravděpodobně
nové znění textu - je to tak? Nové
znění § 27a): "Je-li součástí
konkursní podstaty podnik, dá správce přednost
prodeji podniku jako celku. Na tento prodej lze použít
ustanovení obchodního zákoníku, §
476 a násl. zákona č. 513/1991 Sb. Věřitelský
výbor může navrhnout jiný způsob
zpeněžení majetku, který slouží
k provozování podniku. Schválí-li
návrh věřitelského výboru soud,
je jím správce vázán. Výtěžek
prodeje podniku (jeho části) je součástí
celkového výtěžku zpeněžení
konkursní podstaty a nemůže sloužit pouze
ke krytí závazků souvisejících..."
Pane poslanče, zkuste na mne z místa vzkřiknout,
já to potom zreprodukuji. Ta poslední věta
tedy zní: "A nemůže sloužit pouze
ke krytí závazků, souvisejících
s prodávaným podnikem (částí
podniku)."
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo souhlasí
s tímto pozměňovacím návrhem
pana poslance Wagnera, ať zvedne ruku. 59.
Kdo je proti? 4.
Návrh nebyl přijat.
Prosím další.
Poslanec Vladimír Budinský: Další
návrh vznesl pan poslanec Procházka, který
navrhuje v § 67b), týkajícím se vedoucích
pracovníků, doplnit ještě odst. 3 o
tento text. Odst. 3 zní: "O možnosti účasti
vedoucích pracovníků na nabytí vlastnictví
k věcem rozhodne s konečnou platností představenstvo
zemědělského podniku."
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo souhlasí
s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 59.
Kdo je proti? 28.
Návrh nebyl přijat.
Prosím další návrh.
Poslanec Vladimír Budinský: Poslední
dva návrhy byly návrhy pana poslance Payna, který
v § 1a) navrhuje vypuštění druhé
části věty - "jestliže stát
převzal její dluhy nebo se za ni zaručil".
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Kdo souhlasí
s tímto návrhem, ať zvedne ruku. 59.
Kdo je proti? 9.
Ani tento pozměňovací návrh nebyl
přijat.
Prosím další.
Poslanec Vladimír Budinský: Druhý
návrh pana poslance Payna se týkal § 27 odst.
2 čtvrtého řádku, kde slovo "cenu"
navrhuje nahradit slovem "cenou".
Domnívám se, že v tomto případě
by mohli rozhodnout jazykovědci při korektuře,
protože se nejedná o věcný návrh
a jeho smysl zůstává stejný v obou
případech. (Poslanec Payne trvá na hlasování.)
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dávám
o návrhu hlasovat. Kdo souhlasí s tímto pozměňujícím
návrhem, ať zvedne ruku! 90.
Kdo je proti? Nikdo.
Návrh byl přijat.
Poslanec Vladimír Budinský: Pane předsedající,
tím jsou všechny pozměňující
návrhy vyčerpány.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Budeme hlasovat o celém předloženém
návrhu najednou.
Kdo souhlasí s vládním návrhem zákona,
kterým se mění a doplňuje zákon
č. 328/1991 Sb., o konkursech a vyrovnání,
podle sněmovního tisku 154 ve znění
společné zprávy výborů podle
sněmovního tisku 162 a schválených
pozměňovacích návrhů, ať
zvedne ruku! 92.
Kdo je proti? 20.
Kdo se zdržel hlasování? 50.
Děkuji. Zákon byl přijat.
Děkuji panu místopředsedovi vlády
jako navrhovateli a společnému zpravodaji panu poslanci
Budinskému. Tím jsme projednali další
bod našeho programu.
Budeme pokračovat projednáváním předposledního
bodu, kterým jsou
Jako první se s interpelací přihlásila
paní poslankyně Hana Orgoníková. Uděluji
jí slovo.
Poslankyně Hana Orgoníková: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené kolegyně a kolegové,
přednesu interpelaci na pana premiéra Václava
Klause.
Československá strana socialistická a klub
poslanců LSU byli informováni o projednávání
privatizačních projektů na budovu Melantrichu
na Václavském náměstí. V této
budově sídlí i a. s. Melantrich, jejímž
majoritním akcionářem je Československá
strana socialistická. Součástí budovy
je i tiskárna.
Celé vydavatelství včetně tiskárny
bylo vytvořeno a vybudováno Československou
stranou národně socialistickou, jejímž
právním nástupcem je Československá
strana socialistická. Podnik budovali za velkých
obtíží řadoví členové
této strany. Vznik je datován vznikem strany jako
takové a jeho smyslem bylo zajištění
působnosti v oblasti polygrafického průmyslu,
vydávání periodik apod.
Jelikož politické strany neměly podle právních
předpisů první republiky právní
subjektivitu, měly takové podniky politických
stran samostatnou právní subjektivitu, avšak
tato byla uskutečňována v přímé
návaznosti na politické strany.
Takové vedení mělo výraz nejen ve
jmenování členů představenstva,
ředitele, případně šéfredaktorů,
ale i v tom, že akcie Melantrichu byly svěřeny
k věrné ruce členů vedení strany.
V případě Melantrichu tomu tak bylo
zejména po r. 1945.
Československá strana národně socialistická
a později Československá strana socialistická
se tímto způsobem stala po r. 1945 faktickým
vlastníkem Melantrichu, rozumí se i s budovou.
Tato skutečnost dále vyplývá i ze
zákona 123/1948 Sb. ze dne 5. 5. 1948 o znárodnění
polygrafických podniků, který znárodnil
pouze tiskárnu Melantrichu. Podle § 5 odst. 5 citovaného
zákona se ustanovení odst. 1 - 4 tohoto paragrafu
nevztahují na vydavatelské, nakladatelské
a knihkupecké podniky stran zastoupených v Národním
shromáždění.
Československé straně socialistické
byly ponechány licence, živnostenská oprávnění,
ochranné známky, vzorky apod., které až
dodnes jsou známy v celém kulturním světě
pod jménem Melantrich.
Zatímco zákonem č. 123/1948 Sb. byly znárodněny
pouze tiskařské závody Melantrichu, následnými
vyhláškami ministra informací č. 2289
ze dne 10. září 1948 a ministra informací
a osvěty č. 1076 z 8. března 1950 byla znárodněna
i budova Melantrichu na Václavském náměstí.
Stojí zde tedy na jedné straně zákon
jako norma vyšší právní síly
a na druhé straně vyhláška jako podzákonná
norma, která zákon nemůže měnit.
Generální prokurátor České
republiky sám ve svém vyjádření
konstatoval, cituji "že zde nepochybně došlo
ke znárodnění nad rámec stanovený
zákonem č. 123/1948 Sb.".
Jestliže je v současné době rozhodováno
o privatizačních projektech předložených
k privatizaci tohoto objektu a jestliže se zdá, že
bude rozhodnuto ve prospěch někoho, kdo sám
o sobě nedává morální záruku
k řádnému provozování tohoto
podniku, ačkoliv byl předložen i privatizační
projekt a. s. Melantrich, nemohu nekonstatovat, že vláda
potvrdí svým eventuálním rozhodnutím
komunistické bezpráví.
V pondělí bude vláda o této záležitosti
jednat. Nechť při svém jednání
velmi bedlivě zvažuje veškeré morální
a právní aspekty problému a nechť respektuje
elementární zásady fungování
právního státu, podle kterých musí
být křivdy napraveny.
Ráda bych se v této své interpelaci dotkla
i určitého ryze právního aspektu celé
problematiky.
Navrácení svého majetku se Melantrich domáhá
žalobou z 23. 10. 1991. Je navrženo, aby Krajský
obchodní soud v Praze postoupil celou záležitost
Ústavnímu soudu. Tento návrh byl předložen
28. ledna 1992, tedy ještě v době jeho existence.
V této věci však dosud nebylo rozhodnuto.
Vzhledem k existenci soudního sporu nepovažuji za
možné, aby o sporném majetku bylo rozhodnuto
správní cestou, tj. rozhodnutím vlády,
a navíc formou prodeje.
Chtěla bych zdůraznit, že takový postup
by byl v přímém rozporu s Listinou základních
práv a svobod, která se stala součástí
našeho právního řádu, zejména
s jejím čl. 36.
Ze všech uvedených důvodů se na Vás,
pane premiére, obracím jako členka Československé
strany socialistické a jako členka poslaneckého
klubu LSU, plně podporována všemi ostatními
členy našeho klubu, s touto interpelací a žádám:
1. Aby se vláda při svém rozhodování
řídila základními morálními
a právními principy, aby v duchu těchto zásad
rozhodla pozitivně o privatizačním projektu
předloženém a. s. Melantrich.
2. Aby nebyla narušována priorita rozhodování
nezávislých institucí, tj. soudů právním
rozhodováním výkonných orgánů,
tj. vlády.
Já sama považuji vzhledem k okolnostem, vzhledem k
hrozícímu nebezpečí nezvratného
rozhodnutí vlády a vzhledem k tomu, že vláda
bude rozhodovat již v pondělí, tuto interpelaci
za naléhavou a žádám, aby Poslanecká
sněmovna ji prohlásila za naléhavou a stanovila
lhůtu odpovědi na 2 dny. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji.
Hlásí se pan ministr Skalický.
Ministr pro správu národního majetku a
jeho privatizaci ČR Jiří Skalický:
Vážený pane předsedající,
vážená Poslanecká sněmovno, ponechám
na panu premiérovi, aby v zákonné, resp.
možná ve zkrácené lhůtě
odpověděl na tuto interpelaci. Pro vaše event.
rozhodování o tom, zda lhůta má nebo
nemá být zkrácena, bych rád pouze
fakticky upřesnil, že vládě bude na
základě projednání tohoto problému
ve vládní privatizační komisi předložen
variantní návrh řešení této
otázky, a to v době, o které nepovažuji
za možné, aby byla kratší než 3 týdny.
Čili prodlení typu rozhodnutí v pondělí,
jak jsem zaslechl v interpelaci paní poslankyně,
rozhodně nehrozí.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu ministrovi. Já se ptám paní poslankyně,
zda na tom trvá.
Poslankyně Hana Orgoníková: V tom
případě, pane místopředsedo,
netrvám na zkrácení lhůty.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dříve
než dám slovo dalším přihlášeným
poslancům, chci upozornit členy vlády, že
pokud si některý z nich bude přát
odpovědět na vznesené interpelace, otázky
a podněty, bude mít příležitost
v dalším bodě. Jako další je s
interpelací přihlášen do rozpravy pan
poslanec Jaroslav Novák. Uděluji mu slovo. Připraví
se pan poslanec Wagner.
Poslanec Jaroslav Novák: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, měl bych
krátkou interpelaci na pana premiéra Klause.
Vážený pane premiére, dovolte mi, abych
vám položil několik otázek.
1. Kolik automobilů bylo celkem zakoupeno zvlášť
pro federální vládu a českou vládu
v uplynulých 3 letech?
2. Požadoval bych jmenovité vyčíslení
každého nakoupeného vozu s těmito údaji:
značka, původní majitel, prodejce, cena.
3. Kolik automobilů bylo získáno darem nebo
převodem od osob a institucí.
4. Vyčíslení takto získaných
automobilů s uvedením značky, původního
majitele a dárce.
5. Výše uvedené body se týkají
všech vozidel používaných členy
vlády, Úřadem vlády a dalšími
přímo řízenými organizacemi.
6. Tato interpelace vychází z informací o
tom, že česká vláda a československá
vláda získala dobrou polovinu svých vozů
kradeným zbožím z Itálie.
Děkuji vám za odpověď na moji interpelaci.
Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji
panu poslanci. Prosím pana poslance Wagnera, jako další
se připraví pan poslanec Hirš, potom pan poslanec
Matulka.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
dámy a pánové, interpeluji pana ministra
spravedlnosti a podle zákona o jednacím řádu
Poslanecké sněmovny současně dávám
podnět panu generálnímu prokurátorovi.
To vše ve věci Generální prokuratury
ČR a generálního prokurátora Jiřího
Šetiny osobně.
Přestože generální prokurátor
České republiky JUDr. Jiří Šetina
slíbil po svém jmenování do funkce
17. 9. 1992 předložit do 10 dnů koncepci prokuratury,
neviděl ji do dnešního dne nikdo. Místo
toho občas pronáší proklamace typu:
Finanční prokuratura (to je prosím citát)
bude fungovat od 1. ledna 1993. To není otázka diskuse.
(Konec citátu.) Samozřejmě nefunguje ani
fungovat nemůže. Republika nutně potřebuje
odborný orgán, který by zajišťoval
státní majetek včetně pohledávek.
Lze snadno vybudovat systém finančních a
kontrolních orgánů, s propojením na
prokuraturu, která by v soudním řízení
mohla státní zájem hájit. Významný
je i fakt, že by šlo o organické spojení
úkolů prokuratury v trestní a netrestní
oblasti. Pod jednou střechou by došlo ke komplexnímu
posouzení věcí, přičemž
k rozhodnutí by byl přirozeně příslušný
nezávislý soud. Prokuratura - byť k její
činnosti byly a jsou výhrady, někdy oprávněné,
někdy neoprávněné, to se týká
naprosto všech státních orgánů
- fungovala jako pevný a přiznejme si jako obtížně
nahraditelný subjekt právní ochrany a donucení.
Je na nás, abychom jí dali do kompetence ty úkoly,
které chceme, aby plnila a kontrolovali, zda tak činí
dobře, a jestliže nikoli, hledejme příčiny,
zda je to proto, že jsme chybně stanovili úkoly
nebo ji nevybavili potřebnými prostředky,
ať již legislativními či materiálními,
k tomu, aby mohla účinně plnit v zájmu
občanů i státu své poslání.
Klaďme si však i tu otázku, zda není chyba
v někom, koho jsme pověřili odpovědností
za tento resort. Tuto otázku si kladu zejména v
případě pana generálního prokurátora
České republiky Dr. Jiřího Šetiny.
Všichni měli možnost vnímat a hodnotit
tzv. návrh migračního zákona. Ponechám
pro tuto chvíli zcela stranou "odbornou kvalitu".
Musím však hovořit o souvislostech, tím
spíše, že se k němu stále hlásí,
viz Večerník Praha ze dne 24. února. Celkový
dojem z předloženého materiálu ovanul
soudného člověka nejen duchem padesátých
let, ale i naivně kamuflovaným rasismem, proti čemuž
se ohradila nejen řada významných politiků,
právních odborníků, ale i romská
populace a negativní byl rovněž ohlas v zahraničí.
Zásadní však je to, že generální
prokurátor ČR místo aby tvrdě zakročil
proti tzv. jirkovským vyhláškám, jejich
autory ještě veřejně chválil,
viz např. televizní duel se starostou Jirkova. Tvrdím,
že jeho postoj eskaloval rasisticky podbarvené veřejné
mínění zejména v dotčených
oblastech, jak jsme se měli možnost přesvědčit
v televizních záběrech, v nichž někteří
občané se vyjadřovali na dotaz reportéra
slovy vyhubit a podobně. Prokurátor měl v
okamžiku vydání takovéto vyhlášky
bez rozmyšlení postupovat podle § 15 zákona
o prokuratuře a podat proti takové vyhlášce
protest a stanovit, že výkon jejího rozhodnutí
se okamžitě zastavuje. Generální prokurátor
ČR nejenže zmíněné radní
za jejich aktivitu pochválil, nýbrž i připustil,
že protest sice připravený má, avšak
zatím jej nepodá. To přirozeně od
samého počátku nemohlo měnit nic na
nezákonnosti takových vyhlášek a na
trestnosti kohokoli, kdo by podle nich postupoval. Ten, kdo vykonává
svoji pravomoc v rozporu se zákonem a působí
tím někomu újmu či jiného neoprávněně
zvýhodňuje, dopouští se trestného
činu zneužívání pravomoci veřejného
činitele podle § 158 trestního zákona,
případně dalších ustanovení
téhož zákona. To platí nejen pro lokální
úředníky, kteří se nemohou
nezákonnou vyhláškou zašťítovat,
ale platí to tím spíše pro generálního
prokurátora, jestliže z takovéto trestné
činnosti nevyvozuje adekvátní závěry.
Jestliže známe z tisku případy, kdy
v rozporu se zákonem jsou občané z obydlí
vyhazováni, ptám se generálního prokurátora
ČR, kolik odpovědných funkcionářů
je pro tato flagrantní porušení zákona
trestně stíháno.
V této souvislosti si dovolím poukázat na
řešení obdobné problematiky, to je režimu
evidence osob, vyhláškou č. 335/52 Ú.1.
podepsanou chvalně známým soudruhem Bacílkem,
a konstatuji, že tento "dobrodinec" byl proti současnému
generálnímu prokurátorovi ČR učiněný
břídil. Dovoluji si tvrdit, že bude-li generální
prokurátor ČR chválit autory nezákonných
vyhlášek, mrzačí i tak nevalné
právní vědomí veřejnosti. Stejně
tak tvrdím, že nestíhá-li generální
prokurátor ČR evidentní trestné činy,
ohrožuje demokracii a zpronevěřuje se svým
úkolům.
V dosavadní činnosti generálního prokurátora
ČR však lze spatřovat i běžnou
kriminální činnost. Zcela bez reakce zapadla
na podzim r. 1992 zpráva otištěná v
Blesku. Podle ní generální prokurátor
ČR zakoupil za 216 tisíc Kč 35 osobních
zbraní, 7 tisíc kusů střeliva a zejména
dva puškohledy. Pochopil bych zakoupení pistolí,
které lze jistě snadno vysvětlit zájmem
na ochraně prokurátorů, dva puškohledy
však vysvětlit pouze dvojím způsobem,
buď jde o diverzní přípravy, a nebo
pan generální prokurátor ČR chodí
na vysokou a nemůže si dovolit ze svého skromného
platu koupit potřebné vybavení. Věřím
spíše druhé alternativě a považuji
ji za majetkovou trestnou činnost.
V této souvislosti však nelze přehlédnout,
že se generální prokurátor ČR
se svými zbraněmi odmítl podrobit zákonné
kontrole prováděné příslušnými
orgány Policie ČR a k policistům byl navíc
hrubý. K tomu by nám jistě mohl podat vysvětlení
kromě gen. prokurátora ČR i pan ministr vnitra
ČR nebo pan policejní prezident.
Bez povšimnutí by ovšem nemělo zůstat
ani vydání několika set marek za krytí
cestovních nákladů pana JUDr. Milana Hulíka
zřejmě z titulu služební cesty, ačkoli
tento pán v době, kdy služební cesta
do SRN byla uskutečněna, nebyl pracovníkem
prokuratury a účel cesty se ani v nejmenším
nekryl se služebními potřeb mi prokuratury.
Ve skutečnosti šlo o jakýsi kongres, na němž
dr. Hulík byl přítomen jako zástupce
KAN. To přirozeně gen. prokurátorovi ČR
nebránilo v tom, aby tyto náklady nechal proplatit
k tíži prokuratury.
Trestnou činnost gen. prokurátora ČR spatřuji
však i ve výkonu jeho pravomocí uvnitř
samotné prokuratury. Jde jednak o skutečnost, že
v příkrém rozporu s ustanovením §37
zák. o prokuratuře jmenoval do funkce vyšetřovatele
Generální prokuratury ČR pana Rovenského,
ačkoli tento neměl předepsané vysokoškolské
právnické vzdělání, čehož
si byl generální prokurátor ČR vědom
a tento nedostatek jmenovanému odpustil, ač k tomu
nebyl oprávněn dle zákona.
Dále pak jmenoval do funkce prokurátora Generální
prokuratury ČR pana JUDr. Jiřího Přibyla
a zařadil jej do své inspekce, přestože
jde o osobu trestanou pro trestné činy vydírání,
křivého obvinění a pomluvy, jichž
se dopustil v období let 1985 - 1988 zejména anonymními
přípisy proti státním úředníkům
v okrese Olomouc, ale zejména proti bývalé
manželce a vlastní dceři, které tím
hodlal znemožnit řádné studium. Takový
člověk by měl bdít nad mravností
prokurátorů v ČR. Tohoto dobrodince hodlal
gen. prokurátor ČR jmenovat do funkce okresního
prokurátora v Olomouci a když se proti tomu celá
Okresní prokuratura v Olomouci peticí ohradila,
neboť jim osoba pana dr. Přibyla byla dobře
známa, byli olomoučtí prokurátoři
gen. prokurátorem ČR označeni za semknuté
staré struktury. Tento člověk přirozeně
nesplňuje ani ten nejzákladnější
předpoklad pro výkon funkce prokurátora,
to je bezúhonnost, a nemůže na tom změnit
nic ani fakt, že jde o odsouzení zahlazené,
ani to, jak jinde tvrdil gen. prokurátor ČR, o odsouzení
bolševické. Člověk, který neváhá
pomluvami a vydíráním ubližovat vlastnímu
dítěti, je docela obyčejná zrůda
a je tragické, když takové osoby pan JUDr.
Šetina považuje za hodné být prokurátorem
ČR.