Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Přítomni:

Místopředseda PSP J. Kasal, místopředseda PSP K. Ledvinka, místopředseda PSP P. Tollner a 174 poslanců.

Za vládu České republiky: místopředseda vlády a ministr zemědělství J. Lux, ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr hospodářství K. Dyba, ministr státní kontroly I. Němec, ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický, ministr zahraničních věcí J. Zieleniec, prezident Nejvyššího kontrolního úřadu P. Hussar.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Dámy a pánové, přeji dobré jitro a úspěšný den. Všechny zvu srdečně do sněmovní síně, abychom mohli pokračovat v bodě, který jsme započali již včera. Byla to

Vyslechli jsme včera zprávu z úst ministra hospodářství pana Karla Dyby a zahájili jsme rozpravu.

Po zkušenostech ze včerejšího dne bych si dovolil požádat zástupce hospodářského výboru, aby se ujal funkce zpravodaje a aby byl nápomocen při formulování usnesení. Děkuji panu poslanci Fejfarovi, že se této funkce ujal.

Mám zde dále dvě či tři písemné přihlášky do rozpravy. Je zde přihláška pana Josefa Hájka a pana Oty Fejfara k tomuto bodu. Prosím pana Josefa Hájka, aby se ujal slova.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové, dovolte mi na úvod tři krátké situační poznámky. Včera po expozé pana ministra Piťhy je zřejmé, že se ve vládě rozšiřuje skupina tzv. ekonomických ministrů, a já to velmi vítám.

Za druhé - pan ministr Dyba zde hovořil o jakémsi dodatku ke své písemné zprávě, tedy projevuji o tento materiál zájem.

Za třetí - v souladu s vládním programem zde byla opět připomenuta teze razantnosti tempa transformace ekonomiky. Mnohem výraznější je však podle mého názoru nutnost již konečně skutečně rychle dosáhnout onoho inflexního bodu změny charakteru ekonomiky, tj. přechodu z recese k jejímu oživení.

Dámy a pánové, v prosinci minulého roku jsem zde ve vztahu k těžko odhadnutelným rizikům počátečního období letošního roku doporučoval provizorní rozpočtový rEžim. Tehdy předkládané vládní prognózy se dnes jeví skutečně nadhodnocené a vliv rozpadu čs. trhů, pokračující recese našeho ekonomického okolí i náběh nové daňové a pojišťovací soustavy ukázal, že očekávání růstu hrubého hospodářského produktu pro rok 1993 je patrně spíše iluzí než možnou realitou.

Nehodlám zde operovat žádným arzenálem statistických, pokladních či celních údajů a vést polemiku o jejich tvrdosti či charakteru ekonomické interpretace, myslím si však, že je dnes již mnoho nových významných signálů k tomu, aby bylo přistoupeno k zásadnějším změnám v dalším pojetí transformačních kroků i celé transformační filozofie ve vztahu k úloze vlády k tomuto procesu. Vláda nutně musí zvýšit svůj vlastní regulační radius reálného ovlivňování ekonomických a sociálních procesů. To, co jsme od pana ministra Dyby slyšeli, se spíše podobá vysvětlování a zdůvodňování síly objektivních faktorů, které pouze můžeme brát pasivně na vědomí.

Toto pojetí úlohy exekutivy v tomto období si dovoluji označit za asociální, je stále pod větší kritikou - a to nejen zaměstnanců, ale i podnikatelů. Tato kritika je podle mého názoru oprávněná. Nemá valný a faktický smysl neustále připomínat nepříznivé objektivní faktory - rozpad východních trhů, recesi Ekonomicky vyspělých ekonomik a sílící protekcionismus v těchto zemích, ani důsledky rozpadu federace. Ostatně tady svůj podíl odpovědnosti již tato vláda má. Dále se nově kritizuje bankovní systém za jakési opatrnictví a malou ochotu nést rizika tohoto období, stejně tak jako se znovu opakuje kritika na 40leté období centrálního plánování.

Zde mi dovolte krátkou poznámku, která vůbec není obhajováním plánovacího systému řízení ekonomiky. Sám jsem patřil a patřím mezi kritiky byrokratického plánovacího pojetí. Přesto pro objektivnost musím konstatovat, že skupina expertů zemí OECD provedla v roce 1991 analýzu naší ekonomiky. Tato analýza byla publikována. V úvodní kapitole - tzv. historické pozadí - jsou uvedeny v jakési historické předávací inventuře i přednosti této předávací báze, kde jsou explicitně uvedeny tyto faktory:

1. Dlouhodobě neexistovala statisticky významná vnější či skrytá inflace - maximálně do 2% ročně.

2. Vnější zadluženost v té době byla hluboce pod 15% hrubého domácího produktu a čistá zadluženost vzhledem k devizovým rezervám a pohledávkám prakticky nulová. Vnitřní zadlužení státu se pohybovalo v té době do 1% hrubého domácího produktu.

Pozitivně je zde hodnoceno i to, že neexistoval převis poptávky peněz i poměrně vysoká životní úroveň, až neodpovídající skutečnému stavu naší ekonomiky. I z těchto důvodů nebyla proti Polsku a Maďarsku nutná tzv. vyrovnávací etapa, jakési zahřívací kolo, a Mezinárodní měnový fond podpořil tzv. ostrý transformační start.

Vraťme se však do reality. Jaká je skutečná hospodářská politika vlády? Vláda nepředložila žádnou konsistentní představu o své připravenosti pomoci čelit bankrotovému nárazu. Celý tento mechanismus podle mého názoru buď podléhá velkému stupni utajení, nebo prostě neexistuje. O tomto faktu svědčí některé zprávy z tisku a televize. První privatizační vlna - kromě několika skandálů končí v nepřehledné křeči a o druhé vlně snad se ví s určitostí jen to, že to bude vlna poslední. Zcela však v hospodářské politice vlády postrádám jakoukoliv ucelenou strategii nástupu na ofenzivní politiku k oživení růstu, který se musí odvíjet od růstu prodeje. Zdaleka zde nejde pouze o to, že by to byl výhradně problém v oblasti cenové i necenové konkurenceschopnosti našich výrobků.

Ptám se tedy, jak reaguje hospodářská politika vlády, kdy na bývalém trhu RVHP není solventnost, když na ostatních trzích sílí protekcionalismus a k naplňování teze, která zde byla vyslovena místopředsedou vlády Kočárníkem při jeho rozpočtové expozé, kdy na západních trzích budeme tvrdě prosazovat naše požadavky pro jejich otevřenost pro naše výrobky, je zřejmě hodně daleko, kdy vzhledem k neukončené privatizaci i nedostatku kapitálu nelze očekávat žádný investiční boom, když oživení formou státních investic je limitováno rozpočtovou dimenzí, když růst mezd a platů na vnitřním trhu bude tvrdě regulován a růst důchodů ke vztahu k disproporci inflace a jejich valorizace má pouze nominální rozměr. Zbývá tedy při nezměněném stavu pouze možný růst na účet podnikatelského zisku, který však může být přes změkčení daně z příjmu statisticky nevýznamný. A další možný růst už jen na účet nákupu turistů ze zahraničí.

Celkově lze tedy shrnout, že případný rozvoj lze očekávat pouze u odvozených sektorů, tj. finančního, části služeb, pohostinství atp. Rozhodně však stávající hospodářská politika vlády nestimuluje a nepomáhá potřebným oživením v sektorech pro ekonomiku rozhodujících, v sektorech výrobních.

Nedomnívám se, že zde uvádím nějaká nová poznání. Z individuálních vystoupení některých ekonomických ministrů této vlády je zřejmé, že si uvědomují skutečný stav věci. Jinak by se nemohlo stát, aby byly vyslovovány monetaristické nepřijatelné teze o deficitním rozpočtu, o potřebě státních garancí pro zemědělskou výrobu, pro rozvoj tranzitní výkonnosti ekonomiky apod.

Chci říci, že realizovaná politika vlády nutně potřebuje další rozměr, rozměr proexportně zaměřené politiky s maximálně přípustnou ochranou vnitřního trhu.

Dámy a pánové, dovolte mi na závěr předložit návrh na usnesení. Doporučuji, aby Poslanecká sněmovna za prvé doporučila vládě, aby do své hospodářské politiky na rok 1993 zahrnula konkrétní systémová opatření ve směru proexportní průmyslové politiky, za druhé doporučila hospodářskému a rozpočtovému výboru posoudit účinnost stávajících kontrolních mechanismů v procesu privatizace, včetně posouzení možností přímé průběžné parlamentní kontroly. Za třetí žádá vládu, aby na příští schůzi sněmovny předložila ucelenou představu časové a finanční regulace ve vztahu k působení zákona o konkursu a vyrovnání. Za čtvrté žádá vládu, aby vyhodnotila zkušenosti z první privatizační vlny a navrhla nové postupy, které jednoznačně vymezí resortní kompetence v celém privatizačním procesu, změní postavení Fondu národního jmění v institut skutečného hospodáře s tímto majetkem a zruší omezení pro rozsah zaměstnaneckých akcií, Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu Hájkovi. Pan poslanec Fejfar žádá, pane poslanče, zda-li by bylo možno navrhované usnesení předložit v písemné podobě. Pokud je možno, prosím, abyste mu vyhověl. Děkuji a nyní bude hovořit pan poslanec Ota Fejfar, připraví se pan poslanec Trnka.

Poslanec Ota Fejfar: Vážený pane předsedající, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte, abych reagoval na některá vystoupení pana kolegy Vorlíčka z hospodářského výboru, který včera přednesl téměř zdrcující kritiku hospodářské politiky vlády. Já bych chtěl vystoupení pana kolegy Vorlíčka ocenit v tom smyslu, že se jednalo skutečně o velmi chytrou otázku manipulace s čísly nesrovnatelnými. Například, jestliže srovnáváme exportní schopnost na hlavu v roce 1988 a dnes, tak je samozřejmě nutné si uvědomit, že vývozy naší republiky v roce 1988 a dříve byly samozřejmě směrovány především do zemí tzv. tábora míru a přepočítávány potom zpětně byly pomocí nerealistických kursů, kde bylo jistě velmi příjemné přepočítávat jednu vyvezenou miliardu korun za marku za čtyři koruny, jak jsme znali kursy z hospodářské sféry.

To se týká také otázky zlepšení struktury vývozu v neprospěch hotových výrobků I zde je nutné opět říci, že naše hotové výrobky především směřovaly na východní trhy. Tyto trhy se rozpadly a dnes tyto výrobky nejsou jinde umístitelné. Takže to, o čem dnes hovoříme samozřejmě bych se nechtěl dostávat do ideových argumentů, ale na tyto problémy bylo zaděláno už daleko dříve než činností dnešní vlády.

Velmi mě tady také zaujala teze o tzv. zbytných a nezbytných exportech. Chtěl bych se zeptat: budou banány opět na vánoce? Tzn. jestli bude nějaký státní úředník opět vyhodnocovat, co je zbytný a co je nezbytný dovoz ve prospěch technologií, případně mandarinek, případně módních doplňků. Takto myslím by bylo možné pokračovat dále, ale myslím, že zde na to není až takový prostor.

Ještě bych snad teď reagoval na pana kolegu Hájka, který opět hovořil o nutnosti stimulovat výrobu růstem prodeje. Mám takový pocit, že opozice a vůbec levicoví poslanci neustále volají po jakémsi perpetu mobile, které vychází z nesprávného předpokladu, že spotřeba je zde proto, aby se vyrábělo. Ale ono je to trochu naopak, ono se vyrábí, aby na konci všeho byla spotřeba. Jakékoli zvyšování potřeby proto, aby se stimulovala výroba, je skutečně vymýšlením perpeta mobile.

To se týká také proexportních opatření. Já osobně z pozice vládního prohlášení znám jedno nejvýraznější proexportní opatření, a to je devalvace koruny. Nevím, jak by se na to tvářila opozice, kdyby došlo k další devalvaci koruny, abychom posílili export a omezili import.

Dále už nebudu pokračovat a dovolím si také navrhnout sněmovně usnesení:

"Sněmovna bere na vědomí zprávu o stavu národního hospodářství České republiky" jako první část usnesení a jelikož zde již druhý den naslouchám pouze zdrcující kritice a už delší dobu pouze zdrcující kritice a usnesením žádajícím vládu a odmítajícím vládu, dovolím si doplnit usnesení, o kterém bych ale prosil, aby bylo hlasováno zvlášť.

Děkuje vládě za velmi dobré výsledky, které lze za dané situace transformace našeho hospodářství a zhoršených vnějších podmínek považovat za optimální. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Fejfarovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Trnka, připraví se pan poslanec Holub.

Poslanec František Trnka: Byl bych velice nerad obviňován z toho, že si vymýšlím statistické údaje a dovolím si ocitovat ze zprávy, kterou jste dostali všichni, kde je uvedeno na straně 6, že důchodová situace zemědělských podniků se zhoršila v roce 1992 a ztráta činí 26 miliard korun, což je důležitější, co chci říci, že je oproti roku 1991 dvojnásobně vyšší. Dvojnásobně. Přitom trendy, které jsou založeny pro letošní rok, ukazují, že tato ztráta se bude ještě zvyšovat.

Já se tedy táži, jestli toto je cíl hospodářské politiky vlády a jak tedy si představuje další vývoj a další situaci v zemědělství.

Ve zprávě pana ministra se uvádí, že pokles zemědělství je způsoben poklesem spotřeby. Já se táži, co je příčinou a co je následkem. Ve vyspělých státech se např. spotřeba masa pohybuje kolem 100 kg na osobu a více. U nás za poslední 2 roky výrazně poklesla, my jsme měli mezi 90 a 100 kg a spotřeba poklesla o 20 - 30%.

Ptám se, je to tedy cílem vlády, aby se takto drasticky snižovala spotřeba? Pokud je, je to potřeba velice jasně říci, ale nejsem si jist, že obyvatelstvo této země bude touto politikou nadšeno.

Dále, chtěl bych se zeptat, zda je programovým cílem vyřadit zemědělství jako odvětví národního hospodářství ze systému národního hospodářství. Já si myslím, že to cílem není a jestliže to není cílem, tak je potřeba situaci, kterou jsem uvedl na začátku, řešit. Rozhodně ji není možno považovat za normální.

Dovolím si dodat, že tyto ztráty nepostihují výběrově jenom státní statky a družstva, ale postihují těch 10% soukromých zemědělců, jak uvedl pan ministr Dyba, a to mnohem hůře, protože státní statky žijí z podstaty, kdežto tito soukromí rolníci podstatu žádnou nemají, ti prostě přicházejí na buben. Kdo tomu nevěří, může se jich zeptat.

Dále bych se chtěl zeptat, jakou strukturu zemědělských podniků, tak jak pan ministr Dyba uvádí, si vláda v budoucnosti představuje, že prosadí v našem zemědělství. Předpokládám, že to mají být soukromé, životaschopné farmy. Táži se proto, co udělala vláda pro rozvoj těchto soukromých farem. Zatím, tedy jak mám zprávy alespoň já, toho mnoho není. Nejde tedy o nějaké direktivní řízení, jde o vytvoření prostředí pro tyto farmy.

Dále bych se chtěl zeptat, proč je zdržována privatizace státních statků. Státní statky mohly být privatizovány nejméně již před rokem. Nejsou privatizovány dodnes. Proč? Tento majetek se ničí, devastuje, a až ho převezmou soukromí rolníci, budou ho tvrdě dávat dohromady, možná že i s pomocí státu.

Myslím si, že takto by bylo možno ve výčtu pokračovat ještě dále, ale je to zbytečné, protože podle mého soudu společným jmenovatelem všech těchto otázek je, že vláda nemá reálnou zemědělskou koncepci a mám dojem, že ji ani mít nechce. Nejsou-li totiž jasně formulovány cíle, není za co se odpovídat.

Znovu zdůrazňuji, jde o vytvoření prostředí pro hospodaření. Chtěl bych poznamenat k předcházejícímu příspěvku, jistě že vláda nebude rozhodovat o tom, že nebude úředník, který bude rozhodovat o tom, zda se dovezou banány nebo stroje. V každé civilizované společnosti se toto řeší dovozními preferencemi. Na to nemusí být žádný úředník. Rozhodně máme dost svého ovoce, s kterým mimochodem, ač to vláda slíbila, zatím neudělala vůbec nic, stejně tak jako s bramborami, se lnem a se sliby, které byly na jednání se zemědělci minulý nebo předminulý týden. Myslím, že tu skupinu obyvatel, kteří si říkají zemědělci, je potřeba brát vážně.

Chtěl bych nakonec poznamenat, že cíle zemědělské politiky si vytyčuje Německo, vytyčují si je Spojené státy, vytyčuje si je Japonsko, prostě téměř veškerý civilizovaný svět, dokonce Američané mají naprosto perfektní informační systém, který zemědělce informuje, jaká bude konjunkturální situace a i o dalších otázkách. My, bohužel, to neděláme. Od 30. let americká vláda reguluje zemědělství různými způsoby. Ty způsoby se mění. Opět to neděláme. Zdá se mi tedy, že si vybíráme ze zahraničních zkušeností jenom to, co se nám hodí.

Chtěl bych na závěr říci, ono je možno tleskat v této Poslanecké sněmovně mnoha věcem, jenom je potřeba si uvědomit, že dnes můžeme vysvětlit to nebo ono, ale za tři roky bude volič, ten nejvyšší arbitr, rozhodovat o tom, zda ta hospodářská politika byla dobrá nebo špatná. Nevím jak to je, ale já osobně, kdybych seděl na odpovědné funkci, budu velice pečlivě poslouchat každého, kdo mě kritizuje, protože to je rozum zadarmo. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Trnkovi, prosím, aby se slova ujal pan poslanec Holub.

Poslanec Josef Holub: Vážený pane předsedající, vážení přítomní, této vládě obecně se v podstatě vyčítá, že dělá rozhodnutí, která se někomu nelíbí. Jinak řečeno, je opozicí kritizována za to, že vládne.

K tomu, abych pochopil, proč tomu tak je, jsem si vyhledal programové prohlášení poslední komunistické federální vlády, kterou vedl soudruh Adamec. Je zde uvedeno, že vláda si je vědoma náročných úkolů, které vyplývají z jednotlivých plenárních zasedání ÚV KSČ. Zároveň soudruh Adamec uvádí, že je vláda připravena všechny nelehké úkoly zadané KSČ do důsledků splnit.

A zde jsme u jádra problému. Někteří lidé v této sněmovně nejsou schopni nikdy pochopit, že vláda je v demokratické zemi od toho, aby dělala rozhodnutí, tedy aby vládla, a ne od toho, aby plnila úkoly zadané ji Ústředním výborem KSČM.

Proto vás prosím, soudruzi, nežádejte od této vlády, aby vládla tak, jak by jí to diktovala menšina obyvatel a voličů této země. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Holubovi. Prosím pana poslance Exnera, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Exner: Vážený pane místopředsedo, vážení členové vlády, vážené kolegyně a kolegové, myslím si, že není nutné se stavět do pozice, že kritizujeme konkrétní vládu nebo konkrétního ministra. Nicméně je potřeba posoudit, pokud možno věcně a objektivně, nejen čísla, která jsou v některých oblastech příznivá, ale také čísla a skutečnosti, které svědčí o problémech, které v současné době existují, nebo o problémech, které v blízké době nastanou. Je nutno pozastavit se např. u trvajícího poklesu průmyslové výroby a spojit to s tím, že u nás paradoxně ve srovnání s vyspělými státy světa dochází k velké dekoncentraci právě v průmyslu. Přirozeně, že je možno tuto situaci charakterizovat různě. V materiálu, předloženém písemně, a také ve vystoupení pana ministra Dyby jsem se setkal s termínem "zastavení poklesu růstové výkonnosti". Ten má charakterizovat to, že ačkoli celkově u nás došlo ke snížení průmyslové výroby o více než 10%, ve druhém pololetí roku došlo k tendenci, která je nazývána statistickým úřadem "trendem velmi mírného růstu". Samozřejmě, že ten celkový pokles ani tyto názvy pro proces nemohou charakterizovat věci v novém pohledu. Vítáme, že velmi strmý pokles byl zastaven, avšak trend velmi mírného růstu nebo zastavení poklesu růstové výkonnosti může být opravdu maximálně jen signálem toho, že případně ke změně dochází, zatím však nikoli významnou změnou.

Upozornil bych také na problém obrovského postupu diferenciace ve mzdách a ještě větší diferenciace v příjmech. Stupeň diferenciace v těchto oblastech byl malý a bylo potřeba jej zvýšit. Je však potřeba zamyslet se nad skutečností, že např. díky plošné centrální mzdové regulaci, která však byla uplatněna výběrově jen pro některé kategorie právnických osob, dochází k tomu, že v některých jiných kategoriích právnických osob jsou platy ve svém průměru za stejné funkce až 6krát vyšší než právě v těch podnicích, které mají mzdy regulovány.

Chci také upozornit na růst životních nákladů ve všech sledovaných kategoriích, zaměstnanci, zemědělci, důchodci. Ve všech těchto kategoriích je růst životních nákladů díky stavu národního hospodářství vyšší než růst příjmů. Jestliže růst příjmů je charakterizován částkou, pokud jde o příjmy z mezd, kolem 11%, pokud jde o reálné příjmy 6,4%, tak výdaje rodin zaměstnanců jsou charakterizovány údajem kolem 22%, dochází k růstu výdajů v rodinách s dětmi pomaleji než růst výdajů v ostatních rodinách a analogická situace je také v rodinách neúplných. Zprávy tento stav blíže nekomentují. Domnívám se však, že je to mezi jiným proto, že tyto rodiny na vyšší výdaje prostě nemají. Je zde samozřejmě potřeba posuzovat také sociální aspekt ekonomiky a národního hospodářství. Bylo by potřeba ve statistických údajích i ve zprávách zavést také dokumentaci příjmů a výdajů domácností podnikatelů, které by doplnily celkový stav.

Dovolím si upozornit v této souvislosti také na skutečnost, že celkově míra úspor obyvatelstva v loňském roce poklesla. Pokud jsme u cenových záležitostí, ukazují statistické údaje i zpráva předložená vládou na to, že stále trvá situace, kdy více vydělávají obchodníci, případně překupníci, částečně také stát na daních, než výrobci. Myslím si, že v tom je podstata toho, na co upozornil poslanec Vorlíček a po něm poslanec Hájek, že je třeba preferovat především to, aby nové hodnoty vznikaly. Mohu tuto situaci dokumentovat také na příkladu rafinace ropy, kde šly ceny dolů, benzin ale zdražuje.

Dovolím si také upozornit na problematiku týkající se sociální oblasti v části, kde bylo dosaženo úspěchu. Jde o část stavebnictví. Pokud jde o byty, musíme konstatovat že je stále menší podíl počtu bytů stavěných a dokončovaných, které - i když třeba nedokonale, tak ale přece jen masově - řešily problematiku bydlení našich občanů. Trvale klesá počet jak dokončovaných, tak zejména zahajovaných bytů v našem státě. Ve stavebnictví roste vývoz naší levné pracovní síly do zahraničí a i vláda musí konstatovat, že tato naše efektivní práce naráží v zahraničí na ochranářská opatření většiny vyspělých zemí, kdy na druhé straně se my jakémukoli ochranářskému opatření bráníme.

Upozorňuji také na skutečnost, že výroba klesá rychleji než energetická náročnost, než spotřeba vody a podobně. Pokud jde o výrobu strojů, myslím si, že už byla dostatečně charakterizována, ale ti, kteří tuto oblast znají, uvědomují si její význam pro hospodářské postavení země mezi světovými mocnostmi v ekonomické oblasti a mohou myslím správně nazvat situaci ve výrobě strojů tragédií. Myslím si, že nemůžeme kladně hodnotit ani růst nákladní silniční dopravy a vzrůst vzdáleností, kde je tato silniční doprava používána. Jde o hlediska ekonomická i ekologická. Analogicky nebude pro nás ve světových statistikách dobrým vysvědčením to, že klesá zemědělská výroba, ale že např. v rostlinné výrobě dochází dokonce ke snížení hektarových výnosů, a to z důvodů, které nejsou dány jenom klimatickými podmínkami a počasím v konkrétním roce.

Nakonec bych ještě upozornil na fakt, týkající se cenové regulace. V příslušných materiálech je konstatován velmi pozitivní vliv cenové regulace, která v prosinci loňského roku byla uplatněna na vepřové maso. Myslím si, že můžeme konstatovat příznivý vliv této velmi dílčí cenové regulace na celkový vývoj cen v tomto období i následně. V žádném případě nevolám po rozsáhlých cenových regulacích, ale je dobře si uvědomit i psychologický a věcný vliv tohoto nástroje na možnou hospodářskou politiku a aktuální situaci v cenách.

Pokud jde o celkové hodnocení vlády, dovolím si konstatovat určitý rozvoj optimismu při průběhu zpracování vlastní zprávy, která nám byla předložena. V tištěném materiálu na str. 9 konstatuje pan ministr Dyba, že výsledky v podstatě odpovídají předpokladům. Ve finále zprávy na str. 21 a také ve slovním projevu konstatuje, že výsledky už byly lepší, než se na začátku roku předpokládalo.

Přál bych si, aby výsledky byly lepší i v letošním roce. Bylo by však potřeba zamyslet se právě nad těmi oblastmi, které jsou nesporně problematické a které způsobují vážné hospodářské a sociální obtíže velké části našeho obyvatelstva a které jsou komplikací pro rozvoj národního hospodářství i do budoucnosti. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Exnerovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Křížek. Připraví se poslanec Ullmann.