Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministrovi Josefu Luxovi. Prosím, aby se slova ujal pan ministr Dlouhý.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, dámy a pánové, dovolte, abych své vystoupení rozdělil do dvou částí, jednak do několika poznámek obecnějšího charakteru a dále potom se vyjádřím k některým konkrétnějším problémům, jak o nich hovoří buď zpráva nebo jak se o nich hovořilo v diskusi.

Nejprve mi dovolte první obecnou poznámku, abych reagoval na slova poslance Řezáče týkající se výchozího postavení české a v té době vlastně celé československé ekonomiky. Vy jste mi, pane poslanče, připomněl i "slavná" léta Prognostického ústavu v této souvislosti. Jistě, že výchozí postavení české a celkově československé ekonomiky nebylo ve srovnání s jinými zeměmi komunistického bloku špatné, ale chtěl bych rovnou říci jednu věc. Nemalujme si zbytečné vzdušné zámky, nemalujme si věci na růžovo a viďme realitu tak, jaká skutečně je, a tak, jak především ve druhé polovině osmdesátých let byla. Jistě jsme země s dlouhou a hlubokou průmyslovou tradicí, s kvalitními zlatými českými ručičkami, ale tato tradice a tyto ručičky jsou do značné míry zrezivělé. Nechci sklouzávat ani k jednomu ani k druhému extrému. Nemyslím, abych parafrázoval některé návrhy, že z areálu plzeňské Škodovky by měl vzniknout co nejrychleji Disneyland, ale na druhé straně odmítám i určité iluze o kvalitní hospodářské a průmyslové základně velkého množství našich podniků. Z tohoto hlediska si myslím, že politika vlády, tak jak byla prováděna v uplynulých třech letech, ať to byla vláda federální či vlády republikové a v posledním roce vláda česká, je politika úspěšná a je dobré a nutné ji srovnávat s politikou jiných vlád v jiných zemích, od které se, od výchozího postavení tehdejšího Československa a České republiky, zase tolik nelišily, jak se často myslí.

Odmítám demagogii, že zde není kontakt s lidmi, a že se neptáme těch lidí, kteří mají co říci. Není to prostě pravda a myslím, že řada členů vlády je toho nejlepším příkladem.

Otázka směnného kursu, proexportní síly kursu, vazby na hodnotu předanou zpracováním v jednotlivých oblastech našeho průmyslu. Opět si myslím, že je zde určitá fikce a že pokulhává srovnání za ekonomikami např. západní Evropy. My jsme šli do začátku ekonomické reformy s úplně jinou situací ve struktuře hodnoty přidané zpracováním a i v "kvalitě" této přidané hodnoty zpracováním. Zase, abych to parafrázoval, říkali jsme žertem, že čím více se nějakého výrobku dotkla ruka socialistického dělníka, tím méně tento výrobek byl konkurence schopný na světových trzích. A to je prostě realita. Já bych si také přál, aby se změnila rychleji struktura našeho vývozu, já bych si také přál, aby náš vývoz obsahoval daleko více hodnoty přidané zpracováním, ale je prostě realitou, že tato ekonomika teprve bolestně prochází transformací, která umožní, že by produkty s vyšší hodnotou přidanou zpracováním byly rovněž více konkurenceschopné.

Čili je poměrně invariantní vaše argumentace vzhledem k nastavení směnného kursu a devalvačním krokům v roce 1990 a celé politiky směnného kursu od té doby.

Naopak, domnívám se, že to byla politika správná, že především naším cílem bylo získat možnost proniknout na trhy, po obrovské ztrátě trhu bývalého RVHP, proniknout na trhy jak vyspělých tržních ekonomik, tak rozvojových zemí s tím exportem, který v daném okamžiku, krátkodobě máme k dispozici a který má krátkodobé komparativní výhody.

Nezlobte se, potom by mně vaše připomínky připomínaly úvahy o tom, že jsme stále kritizováni, jak vysoký máme krátkodobě podíl hutního vývozu, když já říkám dobře, neboť hutnictví má své krátkodobé výhody a přispělo svým významným způsobem k té obchodní bilanci, tak jak byla, nebo, chcete-li, že nebyla horší nebo nebyla záporná v roce 1992 a přispěla i určitým způsobem k situaci na běžném účtu a v platební bilanci.

Populární mezi novináři a zřejmě i mezi poslanci je otázka toho, zda jsme se již dotkli dna nebo nedotkli jsme se dna. Odmítám jako poněkud demagogickou interpelaci tohoto problému panem poslancem Wagnerem, protože to je otázka, kterou si nikdy nezodpovíme během tohoto transformačního období, kdy se opravdu nacházíme v dolní fázi našeho hospodářského růstu.

Samozřejmě je zde vazba na vnější faktory. Hovořil jste ale i o jiné variantě hospodářské politiky, pak bychom si museli říci, k čemu by tato varianta vedla. Především bych chtěl zdůraznit, abychom se již oprostili od toho, zda budeme sledovat čísla a desetiny procent hrubého domácího produktu, protože to není nejvíce důležité. Nejvíce důležité v daném okamžiku i z hlediska růstu je uvolnění a přesun zdrojů zamrznutých a vázaných v neefektivních velkých podnicích našeho průmyslu, ale i jinde, k tomu, aby tyto zdroje byly k dispozici v procesu privatizace, aby tyto zdroje byly k dispozici především nově vznikajícímu soukromému sektoru, ale dnes už obecně privatizovaným podnikům k tomu, aby byly k dispozici pro nastartování hospodářského růstu.

Samozřejmě, že si musíme uvědomit, že kouzlo privatizace nespočívá pouze v jejím technickém ukončení prvního kola, například, ale kouzlo privatizace spočívá v tom, jak noví vlastníci dokáží rychle restrukturalizovat podniky, jak dokáží vyměnit neefektivní a starý management, jak dokáží např. i zavřít část neefektivního podniku, dát do pořádku účetnictví, dát do pořádku investiční programy a učinit je viditelné pro bankovní sektor.

Samozřejmě, že toto bude vyžadovat určitý čas, čili bude časový interval mezi dneškem, což je zhruba dejme tomu technický konec první vlny privatizace, a okamžikem, kdy uvidíme efektivní výsledky tohoto procesu.

Podle mého názoru tento interval se nebude počítat na týdny, ale na měsíce a možná na několik let. Abych tedy obecné poznámky uzavřel, jsme podle mého názoru za první etapou ekonomické reformy, další etapa je před námi, ale politika musí být orientována při udržení makrostability spíše na mikroekonomickou úroveň a podnikatelské klima.

V rámci, a nyní se dostávám již k těm konkrétnějším poznámkám svého vystoupení, v rámci tohoto opakuji, myslím si, že vláda má zformovánu svoji průmyslovou politiku. Možná, že na začátku úvah o průmyslové politice bych měl reagovat na vystoupení pana poslance Vorlíčka, omlouvám se, včera večer jsem zde při vašich slovech nebyl, ale byl jsem informován, že jste kritizoval vy i někteří další vaši kolegové tu skutečnost, že je zatím větší míra zisku nebo ziskovost v podnicích, které se zabývají spíše obchodem než konkrétní výrobou. Za prvé možná bychom se mohli pustit do hluboké a teoretické diskuse, co je na tom až zase tak špatného. Ale jako ministr průmyslu musím konstatovat, že i já bych raději viděl, aby postupně byla větší míra zisku i u výrobních průmyslových podniků.

Ale respektujme však tu realitu, která souvisí i s tím, jak je formulována struktura hodnoty přidané zpracováním, neviďme to jako problém, ale dívejme se na to jako na průvodní charakteristiku našeho současného stavu. Znovu opakuji, buďme rádi i za vyšší míru zisku v těchto obchodních organizacích při politice, která samozřejmě povede k nastartování hospodářského růstu i v oblasti průmyslu.

Dovolte mi, abych se velmi krátce zmínil, protože zde několikrát padla kritika, že vláda nemá v těchto oblastech koncepci, že nemá zformovanou průmyslovou politiku, abych se o některých oblastech zmínil a abych tím současně dokumentoval, že vláda v obecném kontextu naší hospodářské reformy má svoji hospodářskou politiku.

V oblasti paliv došlo k odstranění jednotného monopolu, v oblasti uhelného průmyslu k vytvoření komerčních uhelných společností, není to ještě privatizace, je to odstátnění a restrukturalizace, rok 1993 bude usazením a nastartováním těchto komerčních uhelných společností s tím, že privatizace nastane v následujících letech.

V oblasti hutnictví máme rozdělenu celkovou strategii mezi 5 hlavních hutních podniků, zbytek českého hutnictví bude i po druhé vlně privatizace v těch pěti hlavních hutních podnicích stále ještě mít vysoký podíl státu podle připravovaných privatizačních projektů mezi 65 - 70%. Nejsme s tím spokojeni, myslíme si, že základním rysem té hutnické politiky musí být další zrychlená privatizace této vyšší státní účasti, současně podporujeme tři základní modernizační programy jak v Nové huti, ve Vítkovicích, tak i v Třineckých železárnách, ať je to bramové či sochorové kontilití, jednáme s bankovním sektorem tak, aby tyto krátkodobě realizované investiční programy mohly přispět k vyšší kvalitativní úrovni českého hutnictví při samozřejmém postupném snižování a omezování výroby tak, jak to po zrychlené privatizaci především odbytové podmínky a celkové tržní podmínky umožní.

Vidíme i realitu v kladenské Poldovce, domnívám se, že během první poloviny roku by mohl být základní restrukturalizační, ale i privatizační krok za námi, vidíme i realitu, o které jsem se již zmínil, krátkodobé komparativní výhody českého hutnictví ve srovnání s dlouhodobými komparativními spíše nevýhodami, Jsme vnitrozemský stát bez přístupu k surovinám kromě koksovatelného uhlí, bez přístupu k větším, masivnějším vodním tokům, naše cena pracovní síly se bude zvyšovat, stejně tak jako se budou zvyšovat ceny železnorudných surovin, které dovážíme z Ukrajiny a Ruska.

V oblasti energetiky po rozhodnutí o dostavbě jaderné elektrárny Temelín se myslím dále tříbila a dále formovala energetická politika české vlády a České republiky a domnívám se, že v daném okamžiku z hlediska věcného v podstatě zformována pro toto desetiletí je. V současné době Legislativní rada a vláda projednávají návrhy zásad regulačních zákonů a je zabezpečen harmonogram tak, aby paragrafovaná znění mohla být touto sněmovnou schválena do konce roku 1993.

Vláda má na stole již můj návrh na restrukturalizaci a postupnou privatizaci české petrochemie, nebudu se zde zmiňovat o detailech, ale během první poloviny tohoto roku bude rozhodnuto, diskuse bude jistě ještě velmi bouřlivá s tím, že budou dány jasné mantinely i pro privatizaci velké české petrochemie vůči těm zahraničním subjektům, které o to mají zájem.

Stejně tak bych mohl hovořit o průmyslové politice vlády vůči vybraným velkým a středním strojírenským podnikům, ale k tomu se vrátím krátce v části o bankrotech. Musím reagovat na poznámky především pana poslance Grulicha a některých dalších, týkající se vstupu zahraničního kapitálu. Stejně jako pan poslanec Grulich v těch případech, které zde uváděl, i já rovněž někdy až bolestně cítím problémy v konkrétním případu jednání našeho managementu se zahraničním partnerem. Ale vzpomeňme si na situaci ve druhé polovině loňského roku, kdy se spekulovalo s prudkým poklesem přílivu zahraničního kapitálu víceméně z mimoekonomických důvodů, a podívejme se na druhé straně na reálná čísla. Podívejme se, jaká je realita.

Rok 1992 byl rokem, kdy se do Československa a především do české ekonomiky investovalo kolem téměř 1 mld. amerických dolarů zahraničního kapitálu. Celkově se začínáme postupně blížit úrovni podílu zahraničního kapitálu v takové zemi jako je Maďarsko, které bylo považováno za zemi s největším podílem. Současně - pan místopředseda Ledvinka mi vzal argument o tom, že - jsme jako Česká republika zařazováni do investičně příznivých zemí, srovnatelných s většinou zemí organizace OISD. Z tohoto hlediska jakkoli jsem přesvědčen o tom, že ministerstvo - zakladatelská ministerstva, ministerstvo pro privatizaci - musí hrát určitou (nebojím se toho slova) koordinační roli v některých konkrétních především větších případech a děláme to: děláme to někdy velmi bolestně i ve vztahu k managementu, hlásím se k této roli, ale nemyslím si, že celkový příliv zahraničního kapitálu v daném okamžiku je špatný ve srovnání s celkovou celoevropskou a celosvětovou recesí, se situací ve východním bloku a podobně. Založil jsem při ministerstvu agenturu se jménem Czech Invest, která se velmi razantně začíná chápat těch funkcí, o kterých zde byla řeč.

Bankroty. Hodně se o tom v současné době hovoří. Myslím si, že bankrot jako základní ozdravný proces, ale současně jako proces, který z určitého hlediska musí zůstat pod vládní kontrolou, tato politika se v současné době formuje, je vázána na novelu zákona a domnívám se, že je to politika, která bude jednou z kruciálních nejen pro rok 1993, ale i pro celou hospodářskou politiku této vlády v následujících letech. V současné době se formují základní nástroje, ať je to v oblasti politiky bank, především swapové operace, operace cestou podřízených úvěrů. Formuje se politika konsolidační banky, využití možností Fondu národního majetku. Ministerstvo průmyslu a obchodu, jistě i další zakladatelská ministerstva ve spolupráci s Fondem národního majetku i s ministerstvem pro privatizaci připravují určitý okruh, výběr podniků, se kterými vláda bude vstupovat do kontaktu v procesu bankrotu. Samozřejmě je zde obrovský problém komparativního poznání, komparativních výhod, dlouhodobé efektivnosti, dlouhodobé perspektivnosti těchto podniků.

Zahraniční obchod. Musím se přihlásit k poznámce týkající se RVHP. Maličko populismu. Já to dělám někdy napůl z legrace. Toto je, dámy a pánové, pero, které ukončilo činnost RVHP. Na posledním zasedání, kde se podepisoval protokol o ukončení podle ruské abecedy, neboť tam šlo všechno podle ruské abecedy, tehdejší Československo bylo posledním v abecedě, byl jsem poslední, který to podepsal. Myslím si, že toto pero z tohoto hlediska maličko vstoupí do ekonomické historie, a to pozitivně, zemí bývalého komunistického bloku. Říkám to proto, abych zdůraznil, že není pravda, jak jsme byli obviňováni v minulosti a někdy i v současné době, že tím, že jsme přispěli razantním vystupováním k rozpadu RVHP, jsme podlomili prostor na východoevropských trzích. Nikoliv. RVHP bylo neživou organizací již na konci roku 1989. A mohli bychom se přít, do jaké míry bylo vůbec někdy živou organizací. Ale bylo neživou organizací a bez ohledu na jeho další existenci či neexistenci problémy z přístupu na východoevropské trhy by existovaly stejně. Tento rozpad byl vnější, byl objektivní.

Musím-li hovořit nyní o zahraničním obchodě, tak celkově z pohledu uplynulých 18 měsíců jej stále hodnotím objektivně. Před těmi 18 měsíci to byl jeden z největších problémů, který jsem cítil. To znamená jak dokážeme přesunout - především teritoriálně - naše vývozy na trhy vyspělých ekonomik a rozvojových zemí z trhu bývalé RVHP. Myslím si, že to byl jeden z nejúspěšnějších momentů našeho minulého hospodářského vývoje, že tento teritoriální přesun proběhl lépe, než jsme se domnívali. Tím nezakrývám, že nevidím určité zbrzdění tohoto posunu od druhé poloviny roku 1992 a že nevidím určité problémy, které v zahraničním obchodu se objevují v současné době. Naprosto bych se nehlásil k regulaci dovozu. Vím, že některé země, např. jihovýchodní Asie, tuto politiku prováděly. Jestliže pan poslanec Řezáč cituje práce dejme tomu akademičtějšího charakteru, já a jistě i kolega Dyba bychom mohli citovat řadu autorů, kteří uvádějí jak pozitivní, tak značně negativní důsledky takové politiky. Spíše bych se chtěl krátce zmínit o ochraně trhu a vůbec o liberální obchodní politice.

My jsme - tak jak to konstatoval pan místopředseda Lux např. pro oblast zemědělství - připraveni náš trh otevírat. Víte, že já se k těmto myšlenkám vždy jednoznačně hlásím. Myslím si dokonce, že bychom měli být v zemích střední a východní Evropy mezi zeměmi a vládami, které jsou daleko razantnější než vlády západoevropské v tomto směru, ale nemůžeme naivně v této politice pokračovat, pokud naši partneři nepůjdou stejnou cestou. Ale hlásíme se jednoznačně k liberální obchodní politice, která bude postupně a pokud možno co nejrychleji otevírat náš domácí trh zahraniční konkurenci jako jednomu ze základních motivů adaptace našich domácích firem. Ale budeme to dělat způsobem rozumným, způsobem, který bude vázat na podobnou obchodní politiku a ochranářství či protekcionalismus v zemích západní Evropy i všude jinde ve světě.

To mě přivádí k proexportní politice. Chtěl bych se jenom krátce zmínit o základních směrech, kterými vláda v současné době jde. Samozřejmě vývozní pojištění, tak jak je dělá EGAPS, s posílením jeho funkce, ale především musíme začít klást daleko větší důraz na dlouhodobé úvěry. Dlouhodobé úvěry, respektive jejich neexistence na vývozu podlamuje v současné době do značné míry konkurenceschopnost našich vývozců nejenom v Rusku, ale i v řadě dalších teritorií.

Toto obojí - jak vývozní pojištění, tak dlouhodobé úvěrování vývozu - se váže jak k možnostem bankovního sektoru, tak možnostem EGAPS. Bankovní sektor by zde měl konat nejenom pružnější politiku, ale měl by navázat kontakty se zahraničními rozvojovými bankami, které možná - spíše než aby hledaly cestováním svých čelných představitelů po našich zemích jednotlivé projekty - by se měly soustředit na vytvoření určitého finančního balíku, který by poskytl bankovnímu sektoru našich zemí možnosti k dlouhodobým garancím a k dlouhodobým úvěrům.

K proexportní politice se hlásím i v oblasti celní politiky. Přímo na vývozu nebo k odstraňování celních bariér pro dovozy zboží, pro výrobní spotřebu nebo investičních celků do těch našich výrob, které jsou především orientovány na vývoz. Budeme diskutovat o selektivní daňové a úrokové politice v současné době v souvislosti s proexportní politikou. Nicméně tam nemám mandát a ani nejsem přesvědčen o plošné účinnosti takových postupů.

Musím se v této souvislosti zmínit o působnosti státní správy na specifických teritoriích, jako je Rusko, země SNS, tedy republiky bývalého Sovětského svazu, vybraná teritoria rozvojových zemí, kde bych chtěl ujistit, že bez ohledu na kompetenční změny, převod a správné sjednocení zahraniční sítě pod ministerstvo zahraničních věcí, jednoznačně prosazujeme politiku zastoupení českého státu v těch teritoriích a na těch trzích, kde to naši obchodníci potřebují.

Musím odmítnout argumentaci poslance Wagnera, se kterou v podstatě implikoval, i když to přímo neřekl, že nám v obchodní politice Evropská společenství v minulých týdnech a dnech dala lekci, že nám ES ukázalo, že se něco smí, že se něco musí, že je něco nutné ve vztahu k protekcionismu.

Chtěl bych jednoznačně říci, že tuto politiku považuji za špatnou, dokonce v některých dílčích momentech za katastrofickou, že ji musíme odmítnout, a že pro nás tato politika nemůže být ani vodítkem, ani zrcadlem. Chtěl bych ujistit v tomto směru dosti razantně, že dokud budu ministr spoluzodpovědný za obchod, tak takovou politiku nikdy nepřipustím.

Závěrem, dámy a pánové, chtěl bych především konstatovat při příležitosti této diskuse, že podle mého názoru dnes Česká republika, nebo ekonomika České republiky, je v podstatě tržní ekonomikou. Máme dobře definovanou politiku a jsme za první důležitou, a podle mého názoru úspěšnou etapou ekonomické reformy. "Zbývá" rozvoj odpovídajících institucí finančního a kapitálového trhu a pružnější politika bankovního sektoru, abychom měli základní kostru tržní ekonomiky plně srovnatelnou s jinými zeměmi.

Nyní do budoucna. Nejde ani tak už o další etapy hospodářské reformy, ale podle mého názoru jde spíše především o formování odpovídající hospodářské politiky, která je samozřejmě orientována na makroekonomickou stabilitu, ale současně na mikroekonomické podnikatelské podmínky a odpovídající obchodní politiku. Je to politika, která uchovává základní sociální síť, Je to politika, která je doprovázena obrovskou absorpční schopností nových subjektů ekonomiky, které jsou schopny absorbovat do budoucna narůstající nezaměstnanost.

Vláda má samozřejmě zodpovědnost za politiku vytváření pracovních příležitostí, především z regionálního pohledu. Nemůže se ale dostat do vleku určitých skupin, ať už orientovaných profesně či sociálně, do vleku určitých skupin obyvatelstva, jak se to stalo v některých zemích západní Evropy. Z tohoto hlediska budeme vykonávat liberální politiku hospodářskou a liberální politiku ekonomické reformy. Jsem přesvědčen, že tak jak nám přinesla úspěch v minulosti, že nám přinese úspěchy i do budoucnosti. Děkuji za pozornost. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Vladimíru Dlouhému za jeho vystoupení. Prosím, aby se slova ujal ministr Karel Dyba.

Ministr hospodářství ČR Karel Dyba: Pane předsedo, vážená sněmovno, vím, že čas se blíží k obědu, a díky tomu, že mí kolegové na řadu dotazů a připomínek odpověděli, tak se omezím jenom na některé zbylé, které podle mého názoru postiženy nebyly či možná byly zodpovězeny jen z určité stránky.

Především bych řekl, že odpovím i na některé detailní připomínky, ale soustředím se také na několik širších záležitostí.

Znovu musím opakovat, že bych si přál, aby byl podrobněji přečten text, který vám byl dán k dispozici, zejména těmi, kteří se vyslovovali kriticky třeba ke statistickým údajům. Velice bych to doporučoval. Velice bych také doporučoval přečíst si první úvodní slova týkající se interpretace textu, jaká může být role vlády. Z objektivních důvodů, protože mnohokrát tady zaznělo v připomínkách, že vláda má být více intervencionistická, že má více řídit ekonomiku atd. atd. s implicitním předpokladem, že to povede k lepším hospodářským výsledkům, jako kdyby vláda skutečně měla takovou moc, že zařídí, aby ekonomický výkon byl takový, jaký by si někdo přál.

Především k tomu, co říkal pan poslanec Vorlíček. Myslím, že na to tady zatím odpověď podána nebyla. Jak se dívat na dosavadní obchod se Slovenskem? Vracím se k tomu, co je napsáno v prvních třech stránkách zprávy, že nesmíme zatím vyvozovat z krátkodobých údajů, neúplných údajů, které máme k dispozici, dramatické závěry. Doporučuji všem kritikům, kteří k tomu tady hovořili a kteří nevěří tomu, co jsem říkal, aby si přečetli článek nezávislého ekonoma nedávno publikovaný v Lidových novinách, Aleše Bulíře, kde se vyslovuje k tomu, jaké problémy jsou ve skutečném změření obchodních toků se Slovenskem. Velice bych to doporučoval. Pak třeba bychom všechna ta čísla o dramatických poklesech na počátku roku brali s rezervou. Tím neříkám, že k tomu poklesu nedošlo, ale o těch padesát, šedesát procent, takže by se to bralo velice s rezervou.

Otázka zbytných dovozů, o kterých hovořil poslanec Vorlíček. Vracím se k tomu, protože je to příklad určitého intervencionismu vlády s pochybnými výsledky, které vláda odmítá. Dovoz je plně liberalizován, o jeho struktuře rozhoduje poptávka a není to tak, že bychom nedováželi proto méně strojů a zařízení. Když se podíváte na čísla, tak v loňském roce téměř 40% plně svobodného liberalizovaného dovozu představoval dovoz strojů a zařízení. Myslím, že jsou to především stroje a zařízení ze zemí, kde je opravdu technologie mnohem lepší, než kterou jsme dováželi před několika lety z Východu.

Vývoj struktury vývozu je špatný. Zaznělo to tady. Pan ministr Dlouhý na to odpovídal. Přidám k tomu jen dvě slova. Je třeba vždy domyslet souvislosti, po kterých se volá. Jestliže budu hovořit o tom, že vývoj struktury vývozu je špatný, že je tam příliš mnoho surovin atd., pak de facto tím kritizuji také vývoz uhlí, vývoz oceli, kde v současné době máme skutečně komparativní výhody. Jsme rádi, že se všechno toto vyváží. Pokud by se to nevyváželo, samozřejmě bude mnohem více problémů na Ostravsku. Horníci, za které se někteří z vás tolik stavějí, by tímto způsobem velice, velice utrpěli. Takže buďme rádi, že v dané fázi vývoje toto u nás probíhá. Tak, jak se bude zvyšovat úroveň ekonomiky, tak se také bude plynule organicky měnit struktura vývozu. Tak se to také dělo všude jinde ve světě. Odejdeme postupně od surovinově, pracovně náročných výrobků a posuneme se skutečně tam, kde ty výhody budeme mít.

Exportní politika. O tom zde bylo hovořeno. Myslím si, že je tady třeba přidat jediné. Ze všech možných opatření, která zde byla uváděna některými poslanci, jsou podle mého názoru nejdůležitější ta, která se týkají pojišťování a dlouhodobého financování našeho vývozu. Pozor na všechna ostatní opatření. Jestliže někde ve světě existují, vůbec to neznamená, že bychom je všechna měli u nás zavádět, všechna ta ostatní, vyplácení exportních prémií za něco atd. atd. To všechno jsou věci, jejichž efektivnost je velice, velice pochybná a jsou také kritizovány ve světě. Nemusíme to nutně všechno přebírat.

Panu poslanci Trnkovi chci říci jen jednu větu, protože všechno ostatní bylo podle mého názoru zodpovězeno. Pokles zemědělské produkce je způsoben poklesem spotřeby. Takto zhruba - jestli se nemýlím - jste se vyjádřil. V textu, který jsem zde prezentoval na začátku, je ukázáno, že to souvisí s trvalým poklesem poptávky. Vláda nemá možnost ovlivnit spotřebu masa na obyvatele v této zemi. Kolik si kdo koupí masa, je záležitostí jeho svobodného rozhodnutí. Spotřebitel se rozhoduje na základě cen, na základě důchodů a samozřejmě na základě svých preferencí, na základě toho, co se mu líbí nebo nelíbí. Je třeba vědět, že zemědělské výrobky dnes velmi soutěží s nabídkou všeho možného ostatního zboží na trhu, včetně turistiky. To jsou objektivní fakta, která se nakonec projeví v tom, co ten který člověk konzumuje a také se to odrazí v poptávce či nepoptávce po zemědělských výrobcích, které bohužel zůstávají relativně drahé.

Já bych rád řekl ještě jednu poznámku k tomu, co uvedl pan poslanec Trnka, že vláda si ze zahraničních zkušeností vybírá jen to, co se jí hodí. Já myslím, že to je správné. Takto skutečně je třeba postupovat, vybírat si z toho, co ve světě existuje, co je vhodné pro naše podmínky, a pak to tady aplikovat. Jiná cesta ani být nemůže. Program, který se zde pak uskutečňuje, musí opravdu být naší záležitostí, musí být ušit na míru našim podmínkám. Na tom není nic divného nebo špatného.

Pan poslanec Exner se dotkl ve svém vystoupení řady sociálních otázek. Já myslím, že vládu tyto věci trápí. My víme dobře, že nezbytný a nutný proces hlubokých změn v této ekonomice má své náklady a že se různě dotýká různých skupin lidí, rodin s dětmi atd. Vláda se vždy pokouší velmi pečlivě rozlišovat, komu opravdu je nutné pomoci z objektivních důvodů a kdo tuto pomoc nepotřebuje. O to bude i nadále ve své politice usilovat.

Jednu poznámku mám k panu poslanci Votavovi. On také hovořil o tom, jak mnoho lidí v této zemi trpí. Já bych musel opakovat to, co jsem řekl před chviličkou, jaký je přístup vlády k sociálním otázkám, ale rád bych ještě dodal, že kdyby se skutečně řízení - nedej bože - dostalo do rukou těm, kteří mají takovéto názory na otázky řízení ekonomiky, tak bych se vývoje u nás velmi obával.

Pan poslanec Řezáč mj. hovořil o devalvaci. Hovořil o devalvaci v souvislosti s tím, že levicové vlády jsou tu obvykle od toho, aby chránily příjemce mezd, a pravicové jsou tu spíše kvůli podnikání apod. V ideologičtější rovině to je možné. Když se pak ale zmíníte o devalvaci, je třeba si být také vědom toho, jaké jsou eventuální sociální důsledky devalvace, kterou jste z jiného pohledu velmi kritizoval. Devalvace v zásadě znamená ochranu domácího trhu, protože zvyšuje ceny dovozu a naopak podporuje vývoz. Devalvace ale také znamená, že pracovní síla měřená v cizích penězích je relativně levná. To také znamená, že držíte zaměstnanost v té zemi. Podle mého názoru je toto sociálním opatřením, které bylo provedeno jak vy jste říkal - vládou pravicovou nebo vládou, která zastává pravicové názory. Není to prostě tak čisté, jak se vám mohlo v teoretickém pojetí zdát.