Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím pana poslance Trnku, připraví se paní poslankyně Kadlecová.

Poslanec František Trnka: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, předem si dovoluji upozornit, že mně vůbec nejde o privatizační projekt na Ralsko nebo Mladou, ale že mně jde výhradně o jméno šlechtice, který má tento majetek nabýt a považuji za svou povinnost říci několik slov k historickému vývoji tohoto jména. Současně bych chtěl upozornit na to, že podle mého soudu jde o snahu prolomit restituční hranice, které byly pevně stanoveny na rok 1948. Několik slov o těchto rodech.

Společným osudem těchto rodů - většinou nyní volně sdruženy v jakési Evropě 2000 - je ztráta těchto majetků po 2. světové válce v Čechách, na Moravě i ve Slezsku v důsledku jejich dlouhodobé proněmecké politiky. To logicky vyústilo v příklon k Henleinovi, a to v říjnu 1938 v přijetí říšského státního občanství a v aktivní spolupráci se všemi složkami nacistické moci. Nemohu se zbavit dojmu, a všechna mně známá fakta to potvrzují, že toto úsilí o získání bývalých majetků buď přímou restitucí nebo získáním kontroly nad zájmovou oblastí jakoukoli jinou formou je hlavním a jediným cílem celé historie tzv. mezinárodní soutěže v případě Ralska. V podstatě běží o bývalé obrovské majetky rodu Waldsteinů - Vartenberků, které jim byly konfiskovány rozhodnutím komise již 16. srpna 1945 z důvodu prokázané zrady na českém národu a aktivní spolupráce s nacisty. Zastavme se u posledního vlastníka, jemuž byl majetek konfiskován, z pohledu dokumentů v našich archivech a muzeích.

Hrabě Carl Ernst Waldstein měl mezi svými dětmi syna Arnošta Adolfa a Karla Albrechta a oba tito synové jsou uchazeči o tento majetek. Pan hrabě sloužil jako důstojník za první světové války v rakouské armádě, a to tak horlivě, že v roce 1923 komise tehdejšího ministerstva národní obrany nedoporučuje jeho přijetí do československé armády jako jejího rezervního důstojníka. Snad právě proto, aby dokázal své ryzí češství, je mnoho let aktivním členem Svazu německých letců v Československé republice. Od roku 1936, jak dokládá obsáhlá složka jeho korespondence, aktivně podporuje Henleinovu stranu, pořádá na svých statcích kursy i školení a zaměstnává její příslušníky. Jeho "češství", které se dnes tak urputně snaží dokázat právní zástupci Waldsteinů, se plně projevuje v kritických podzimních dnech roku 1938.

Dne 17. září 1938 vychází Prohlášení příslušníků historické šlechty, předané prezidentu dr. E. Benešovi, s jasně formulovaným stanoviskem o věrnosti českému státu a k obraně Československé republiky. Pod ním jsou podpisy např. Karla Schwarzenberga, Jana Lobkowicze, Kinských, pana Kolowrata, Rudolfa Czernina, Leopolda Sternberga, Collorado-Mansfeldů, Karla Belcrediho. Samozřejmě, že podpis pana Waldsteina na tomto prohlášení chybí, stejně jako podpis jeho přítele Rohana. Pan hrabě se totiž ihned po Mnichovu hlásí k říšskému občanství a dostává se mu cti být jako prominent uctivě pozván na zakládající schůzi pobočky NSDAP v Mnichově Hradišti místním leiterem Pilzem. Samozřejmě jeho podpis nenajdeme ani pod obdobným prohlášením historické šlechty ze září 1939, adresovaném Háchovi, kdy tito mužové znovu veřejně proklamují svoji věrnost a příslušnost českému národu.

Další osudy včetně důstojnické služby ve wermachtu jsou totožné s jinými zrádci. Následuje konfiskace jmění a 11. 5. 1946 i uzavření případu před národním soudem na tehdejším ministerstvu spravedlnosti. Chtěl bych podtrhnout, abychom si uvědomili, kdo tehdejšímu ministerstvu spravedlnosti šéfoval: jistě ho nelze podezírat z nějaké náklonnosti ke komunistům a podobně. Pan hrabě byl odsunut do Rakouska.

Přes tato jasná a v archivech doložitelná fakta o tom, že poslední vlastník plně spadal pod Benešův dekret č. 12 z 9. 5. 1945, nenabyl čs. občanství a provinil se proti českému národu, se v připravovaných stanoviscích pro rozhodnutí vlády zdůrazňuje, to podtrhuji, že na jednu třetinu celého území Ralska jsou uplatňovány restituční nároky Waldsteinů. To zcela pomíjím fakt, že z hlediska předválečné republiky byl posledním vlastníkem otec nacisty Ernsta. Po jeho smrti je celé jmění vedeno jako pozůstalost, To svědčí o tom, že byla oddalována u Waldsteinů realizace první pozemkové reformy, kam tento majetek spadal. Jenom na dokreslení ještě dva nebo tři odstavce.

Posledním vykřičníkem, na který neznám nebo raději nechci znát odpověď, je rychlost a podmínky, za kterých dnešní restituent Ernst Adolf získává v polovině prosince 1992 čs. státní občanství. Toto datum podtrhuji. Více by o tom možná věděl pan ředitel Henych z ministerstva vnitra a snad i pan náměstek ministra zahraničí Bratinka.

Řekl jsem, že se nebudu zabývat projektem a také nechci.

Přesto je zarážející, že pražští vodohospodáři o kompetentnosti komise a úředníků ministerstva hospodářství, kteří chtějí přiřknout vítězství projektu Waldsteinů, hovoří jako o science fiction. A to už pomíjím, že téměř všude na světě je přírodní bohatství, kam patří i podzemní vody, majetkem státu. Kromě toho je také s podivem, že tento objekt resp. toto území, Ralsko, má sloužit turistice, když je notoricky známo, že 80% zahraničních turistů jezdí do Prahy, většina zbytku do Mariánských Lázní, do Krkonoš a na Šumavu. Takže je velice pochybné, jak tento projekt finančně pozvedne dané území. Ale o tom jsem skutečně nechtěl mluvit.

Prosím vás, páni poslanci, zvažte, kdo získává tak ohromné majetky v Čechách. Děkuji. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, prosím, aby se slova ujala paní kolegyně Kadlecová. Další přihlášky do rozpravy nemám.

Poslankyně Milada Kadlecová: Vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně a kolegové, naváži na slova pana poslance Trnky. Opravdu zvažte, komu se tento majetek dostane do ruky.

Čekala jsem, že pan poslanec bude v onom dojemném rodokmenu pokračovat i nadále a uslyšíme další informace o druhé straně, která podala svůj projekt. Bohužel tomu tak nebylo. Já sama to dělat nebudu, protože času, který jsme tady promarnili, je už příliš mnoho.

Chtěla bych pouze upozornit na jednu skutečnost. Jsem z této oblasti a velice podrobně znám situaci, která byla v této oblasti ještě za doby pobytu sovětských vojsk, znám situaci, která je tam nyní, a dovedu si představit, jak by situace vypadala, pokud bychom v této oblasti umístili těžkou nákladní dopravu, těžké kargoletiště event. propagovaný "most Amerika, Evropa, Asie, Rusko".

Dlouhou dobu tady hovoříme o tom, jak jsou severní Čechy ekologicky poškozené, bojujeme o jejich záchranu a o přírodu. Na druhé straně jedním dechem budeme propagovat v této oblasti, která podle podkladu z ministerstva životního prostředí má k neuvěření zachovalou přírodu, těžkou dopravu, těžký průmysl, které by této oblasti zcela jistě neprospěly.

Je třeba se proto dívat na řešení tohoto prostoru nikoliv ze záměrů ekonomických nebo převodů majetků, protože to je záležitost zcela jiná. Rozhodně není správná, ale nedomnívám se, že bychom ji nyní mohli vyřešit. Pokud ji nevyřešila minulá vláda, pokud tuto situaci nevyřešilo minulé federální ministerstvo obrany a nechalo situaci dojít do těchto konců, je těžké, aby se dnešní vláda naprosto perfektně vyrovnala s tímto prostorem.

Chci vás proto poprosit, aby dotazy, které zde ještě budou předneseny, byly opravdu fundované a od lidí, kteří tento prostor znají.

Jinak vás mohu ujistit, že ministerstvo státní kontroly, ministerstvo obrany a odbor pro ochranu ekonomických zájmů velice detailně sledují a prověřují majetkoprávní vztahy v této oblasti, a to na žádost výboru branného a bezpečnostního. Tyto podklady budou předány nám a zřejmě i vládě.

Prosím vás, buďme velice objektivní. Sama z těchto míst nechci vyslovovat žádná jména, ke kterým mám výhrady. Domnívám se, že toto bude řešit komise, kterou jsme si zde zvolili pro akci Norbert, Vlna a Zásah. Byla bych nerada, aby se sem nyní na tuto půdu tahaly politické věci, ale zvažujme celou záležitost pouze z pohledu, který tomuto území prospěje. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, prosím, aby se slova ujal kolega Řezáč, připraví se kolega Šoler.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, já stejně jako kolegyně dr. Kadlecová mám velice blízko k tomuto prostoru. Celé dětství jsem prožil 15 km od Bezdězu, nadále tam jezdím každých 14 dní k rodičům, kteří tam dosud žijí, a jako poslanec vlastně patřím k východní části Severočeského kraje, do kterého tento prostor rozhodujícím způsobem patří.

K zásluhám pana Waldsteina, kterého nebudu nazývat hrabětem, protože za to dosud platný § 6 zákona 243 z roku 1920 ukládá 14 dní vězení (šum v sále), bych chtěl říci, že je třeba je "docenit", protože z podání mého otce i děda se pamatuji, že díky panu Karlu Waldsteinovi se dokonce posunovala hranice protektorátu po mnichovské zradě, aby celé panství pana Karla Waldsteina bylo v německé říši a nezasahovalo do protektorátu Čechy a Morava.

Nechápu, o jakých restitučních nárocích se tady hovoří, když nárok Waldsteinů jednoznačně padá citovaným dekretem 12 z roku 1945 Sb. Majetek byl konfiskován v roce 1945 a 1946. O jakých restitučních nárocích se tedy I hovoří?

Je mi velice dobře známo, jaké jsou asi kapitálové možnosti tohoto rodu a co vlastní ve Vídni, kam shodou okolností v posledních třech letech jezdím, mám tam dobré přátele a viděl jsem i dům, který rod Waldsteinů ve Vídni vlastní. Pochybuji, že by na něj někdo půjčil velký kapitál.

Je mi ale také rovněž velmi dobře známo, že významný americký kapitál je ochoten investovat v této oblasti včetně onoho kargoletiště a vůbec bych se ho nebál, protože myslím, že naopak nastane velká tlačenice o to, jestli takové kargoletiště bude blízko Drážďan nebo Budapešti, nebo bude jen na území České republiky. Myslím, že by to pomohlo nejenom severním Čechám a ekonomickému rozvoji této zóny, ale že by to pomohlo celé České republice. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, aby se slova ujal kolega Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Vážené předsednictvo, vážení páni ministři, vážené poslankyně, vážení poslanci, vážení hosté!

Byli jsme žádáni, abychom do této záležitosti nezatahovali věci politické. Nemohu si pomoci, ale zatahovat je do toho musím, protože se domnívám, že tu takovéto souvislosti jsou.

Chtěl bych navázat zejména na údaje, které nám tady sdělil pan poslanec Trnka.

Tato země prodělala během posledních let několik totalitních režimů. Nejdříve to byl režim nacistický, později to byl režim komunistický. To, co prožíváme teď, nebudu komentovat. (Šum v sále.)

Pokud jde o režim nacistický, byla situace po jeho skončení řešena poměrně důsledně. Prezident republiky Edvard Beneš vydal dva důležité dekrety, a to dekret prezidenta republiky z 19. června 1946 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů, o mimořádných lidových soudech, a dále je to dekret z téhož data o národním soudu.

Během politických procesů, ve kterých šlo skutečně o řešení nacistické totality, byli odsouzeni zrádci českého národa. Přečtu vám preambuli dekretu prezidenta republiky: "O přísnou spravedlnost volají neslýchané zločiny, kterých se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluviníci v Československu. Porobení vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, jehož obětí byl československý lid, a všechna ta stupňovaná německá zvěrstva, kterým bohužel pomáhali nebo asistovali i zpronevěřivší se občané českoslovenští, z nichž někteří zneužili přitom i vysoké úřady, mandáty nebo hodnosti, musí dojít zaslouženého trestu bez průtahů, aby nacistické a fašistické zlo bylo vyvráceno z kořene. Proto ustanovuje k návrhu vlády takto ..." Následuje příslušný prezidentský dekret.

Poznali jsme i druhý režim. Byl to režim opět totalitní, režim komunistický. Domnívám se, že k tomu, abychom se zbavili zla tohoto režimu, je zapotřebí přijmout podobné právní opatření, opatření, které by vedlo k potrestání zločinu komunistického režimu, a že je potřeba, abychom se skutečně podobným způsobem vypořádali se zločiny komunismu. To je jedna stránka věci.

Druhou stránkou věci je ta, která mě momentálně trápí více, a to je vazba současného režimu na oba totalitní režimy předchozí.

Byli jsme tady svědky toho, že se tady poslanci jedné politické strany pokoušeli uvést jisté souvislosti rodiny kandidáta na volbu prezidenta s těmito režimy a dokonce některými ministry této vlády byli za to nazýváni fašisty.

Domnívám se, že pokud někdo uvádí historická fakta, potom mu toto nemůže být vzato. Jak jsme se dozvěděli, nejen jednotlivé osobnosti, ale další rody, které mají jasnou vazbu na nacistickou minulost, se snaží dosáhnout majetkových i politických vlivů v této zemi.

Chtěl bych důrazně varovat lid této země, aby si to nenechal líbit a chci varovat parlament, aby skutečně tyto jevy bral na vědomí a nenechal celou záležitost sklouznout k tomu, aby se nová totalita, vzniklá kombinací obou předchozích, opět ujala vlády. Děkuji vám. (Potlesk republikánů.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím, aby se slova ujal kolega Kozák, dále se připraví kolega Josef Hájek.

Poslanec Stanislav Kozák: Pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych připomněl kolegyni Kadlecové, že profesor Trnka zde nedoporučoval a neprosazoval žádný z privatizačních projektů na oblast Mladá a Ralsko, pouze vznesl připomínky členů jednoho z navrhovatelů. Pokud náhodou opomněl zkritizovat případně ještě jiného z předkladatelů, pak třeba proto, že předpokládal, že bývalého pana ministra obrany zkritizujete vy.

Vzhledem k tomu, že jste řekla, že velmi dobře znáte tuto oblast, zejména Ralska, kde bydlíte (já o tom nepochybuji, že ji neznáte). Chtěl bych se vás jako lékařky zeptat, zda jste si zjistila, kolik kyseliny sírové bylo v této oblasti napumpováno do podzemí při průmyslové těžbě uranu a zda skutečně spodní vody vykazují takovou kvalitu, jaká je v předpokládaném projektu dokladována. To je všechno. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kolega Hájek. Připraví se pan kolega Wagner.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, kolem takovýchto projektů či větších majetkových přesunů je vždy celá řada spekulací a účelových fám. I v této sněmovně již při několika příležitostech zazněly věty nedokončené. Zazněly věty, které byly ukončeny tajemným otazníkem. Zrovna tak jsem vnímal i vystoupení paní kolegyně Kadlecové, která naznačila jakási šetření s jakými výsledky, které kamsi přijdou do jejich výborů. Přijdou, já se ptám kdy, Jestliže toto všechno je nějak časově limitováno, měli bychom mít a vláda by měla v den projednávání tohoto projektu ve sněmovně dát k dispozici i odpovědi na otázky, které s touto causou vysloveny byly.

Pokud je mi známo a mám informace z ministerstva obrany, kontrola ministerstva obrany nezjistila žádné právně pochybené majetkové přesuny atp. Stejně mám podobné informace z ministerstva kontroly, že toto ministerstvo ukončilo prověrku a v podstatě nezjistilo žádné závady tohoto typu. Byl bych rád, aby příslušní ministři, tzn. pan ministr Němec a pan ministr Baudyš, buď potvrdili nebo vyvrátili zde ve sněmovně všechny otazníky, které zde byly vzneseny.

Ještě jednu poznámku. Myslím si, že klíčovým problémem celé této causy je otázka přístupu k tomu, zda letiště tak, jak v této zóně je, bude dále využíváno či nikoli k tranzitním účelům.

Myslím si, že v souvislostech s tématikou, kterou jsme projednávali dopoledne, hospodářskou politikou této vlády, měla být podle mého názoru i otázka jasného vyjádření vlády, zda tento krok, který už je potom nevratný, dělá vědomě či nevědomě teď v tomto okamžiku.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím pana kolegu Wagnera. Další přihlášky do rozpravy nemám.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, pro sociální demokracii je to perfektní příležitost, jak se vyhnout vašim hrátkám obsahujícím jednu či druhou firmu a říci naprosto jasně, kudy by měla vést cesta, když víme, že je to cesta, která pro současnou koalici je mimo její možnosti, mimo její názory. Příkladem buď první republika, která měla ministerstvo veřejných prací, a která by jistě takovéto složité věci umě vyřešila jeho prostřednictvím.

Opět jsme na té křižovatce, kde jde spor o míru státních zásahů. Tím jsem jasně definoval, že stojím mimo spor. Mám ovšem obavu, aby nebyl spor veden tak, že bude ve vzduchu plno tajuplného, a proto bych procedurálně požádal o toto. Domnívám se, že pokud v oblasti a nebo ve věcech týkajících se problémů, o nichž zde je řeč, je něco podezřelého, co by České republice škodilo, že Česká republika má instituce, které by ji měly chránit.

Požádejme proto ředitele BIS, aby, má-li nám k této cause co říci, se dostavil do parlamentu a řekl. Ať sám rozhodne, zda to chce říci veřejně či neveřejně. Pokud nám nemá co říci, ať vzkáže, že nemá, a v tu ránu bude jasně vidět, že nic tajuplného zde není a nebo, když se to časem prokáže, ukáže se, že platíme BIS špatně. Domnívám se, že tento procedurální návrh lze akceptovat, protože nás k ničemu nezavazuje. Rozhodne pan Devátý, a ne my. Nemá-li nám co říci, proč by ztrácel čas a chodil do sněmovny. To je jedna věc.

Druhá věc - na jedné straně šlechta, která si chce na poslední chvíli říci česká, aby došla k majetku, na jedné straně jakési pokusy prokázat, že určitý majetek tam mají jakési staré struktury. Mají či nemají a kdo ho má - to je zcela bezpředmětné. Jestliže se tato země rozhodla jednou ctít vlastnické vztahy a jestliže legálně vznikly, ať je vlastníkem kdokoli, tak jím je. Mimo jakoukoli politickou diskusi. Jestliže se tyto věci jasné a srozumitelné vlastnictví budou věčně v této sněmovně problematizovat, pak tedy nebude scházet dlouho do času, kdy si někdo troufne předložit návrhy, které schvalovaly jiné sněmovny, jiného režimu této země.

To jsem považoval za důležité říci dost důrazně, aby bylo jasné, že pokud někdo z jakéhokoli místa, ať v Poslanecké sněmovně či jinde, řekne slova, která mohou mít význam pro obvinění kohokoli z věcí, které mu mohou škodit alespoň na pověsti, když ne jinak, tak by měl alespoň předložit důkazy.

Nyní k řešení. Z uvedeného je vidět, že ani jedno z řešení, které by vláda mohla předložit, neuspokojí nějakou část této sněmovny a nějakou část veřejnosti. Myslím si, že je to zcela bezvýznamné, jestli to někoho uspokojí tady, nebo nějakou část veřejnosti. Vůbec však není bezvýznamné, zda to uspokojí tamní obyvatele. A to je nejdůležitější. Z toho důvodu si myslím, že vláda by měla rozvíjet onu myšlenku, která jí buď byla navržena nebo na kterou sama v debatách přišla, že by se měla ustavit jakási veřejná rozvojová společnost. Domnívám se, že je to velice blízká cesta té, kterou bychom se tyto otázky pokusili řešit my, sociální demokraté. Ale, všem pánům kritikům vládních postojů nutno sdělit, že otázka získání kapitálu vede jen přes rozumný projekt. Pokud se mohu zmínit o americké filozofii projektů, pak se tam velmi obtížně získávají peníze na cokoli do té doby, dokud není naprosto jasný projekt.

Na dobrý projekt možná půjčí americké banky nebo vloží američtí majetní peníze dříve než na něco, co je garantováno třeba obrovským majetkem, ale nemá rozvojovou šanci. Po tom, co vše jsme tu vyslechli, je obtížné najít rozvojovou možnost. Voda byla zřejmě jako varianta vadnou variantou podle informací, které zatím máme, letiště se nezdá být variantou jistou a bezpečnou. Nicméně letiště tam je a pokud by nebylo využito, jen konzervace či jiné řešení si vyžádá obrovité náklady.

Byl bych rád, kdyby se velmi vážně mluvilo spíše o způsobech řešení, hledala objektivní varianta a poté, až varianta bude nalezena, aby se event. vypsala soutěž na uskutečnění této varianty. Soutěž by měla být vypsána lépe než ta minulá. Kdyby takovýmto způsobem byly zveřejňovány všechny soutěže jako byla tato, jistě by vznikla obava o to, že snad někdo měl zájem soutěž pro někoho připravit. Domnívám se, že lhůta byla krátká pro soutěž a zejména způsob zveřejnění byl nedostatečný. Navrhoval bych proto, nebo doporučoval (já se domnívám, že sněmovna o těchto věcech rozhodovat nebude, že opět bude rozhodovat vláda), aby vláda o této variantě uvažovala. Samozřejmě musí vláda i každý jiný vážně uvažovat o tom, že všichni ti, kteří jsou tam vlastníky čehokoliv, ať jde o obce nebo fyzické nebo právnické osoby, se budou muset nějakým způsobem domluvit a podílet se na projektu. V některých konkrétních případech konkrétních vlastníků a jejich neochoty by totiž mohlo dojít k oné zvláště nepříjemné situaci, jaká je např. známa ze Švýcarska, kde jedna dálnice byla nějaký čas mimo provoz jenom proto, že jeden člověk odmítl prodat pár set metrů pozemku. Je nutno brát v úvahu, že tam nějací konkrétní vlastníci jsou a s nimi má někdo jednat.

Mám za to, že to co jsme vyslechli, jsme vyslechli ve chvíli, kdy ještě nebyl čas, aby vláda vůbec rozhodovala. Informace, které vláda měla k dispozici pro rozhodování, byly zřejmě nedostatečné a mohou vést pouze k jedinému k odložení rozhodnutí. Bude-li uskutečněno cokoliv jiného, ztrácím důvěru ve schopnost této vlády objektivně řešit situaci.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pane poslanče, můžeme o vašem procedurálním pozměňovacím návrhu hlasovat až po ukončení rozpravy?

Poslanec Jozef Wagner: Jak si přejete. Kdyby ale byl přijat -

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Ano, rozumím. Vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych na základě procedurálního návrhu kolegy Wagnera nechal hlasovat o následujícím doporučení sněmovny.

Kdo souhlasí s tím, aby Poslanecká sněmovna oslovila zastupujícího ředitele BIS Stanislava Devátého s tím, že pokud nám chce něco říci ke kauze Ralsko-Mladá, aby se dostavil do sněmovny, ať zvedne ruku. 65.

Kdo je proti? 47.

Kdo se zdržel hlasování? 24.

Tento návrh nebyl přijat. Kolega Wagner má ještě faktickou poznámku.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, omlouvám se, že vás po několika minutách musím opět rušit, ale skutečnost, že koaliční poslanci odmítli vyslechnout ředitele Bezpečnostní a informační služby, dokazuje pouze jediné - že koalice ví o tom, že jsou informace, které jsou pro tuto kauzu relevantní a že je tají před opozicí a pravděpodobně před veřejností, protože má k tomu důvod. Stali jste se pro nás nedůvěryhodnými. (Výkřiky a smích v sále.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji za technickou poznámku. Já si myslím, že pokud pan Devátý sleduje dnešní jednání parlamentu, bude tady co by dup.

Slovo má paní kolegyně Mazalová, připraví se kolega Fejfar.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno, když jsem před nedávnem podávala interpelaci na pana premiéra Václava Klause ve věci předávání majetku (předsedající vybízí přítomné poslance ke klidu) a zařízení včetně pozemků po Sovětské armádě na území České republiky, jmenovitě těchto prostorů, o kterých dnes jednáme, byla jsem s odpovědí pana premiéra spokojena a svou spokojenost jsem vyslovila zde na půdě parlamentu. Odpověď byla vyčerpávající a velice podrobná. Já bych si dovolila z ní citovat jeden odstavec: "Pokud jde o vypsání mezinárodní soutěže, mohu uvést, že s podklady a podmínkami této soutěže, zahájené 1. 11. 1992, byli přednostové okresních úřadů i starostové obcí seznámeni a bylo jim umožněno, aby uplatnili své připomínky. Po dobu, kdy soutěž probíhá, je ustaven sekretariát, který podává soutěžícím podle potřeby další informace. Po uzavření soutěže bude tento sekretariát zajišťovat případné expertizy, které si vyžádá porota. Podle přijatého usnesení vlády ČR č. 540 jmenoval ministr hospodářství ČR Karel Dyba porotu složenou ze zástupců okresních úřadů, starostů měst a obcí, zástupců příslušných ministerstev a nezávislých členů, tj. odborníků v oblasti ekologie, ekonomiky, územního plánování apod. Tato porota doporučí vládě ke schválení nejlepší projekty."

Úmysl byl dobrý, ale jak se říká - cesta do pekla je dlážděna pouze dobrými úmysly. Teprve nyní se zřejmě ukazuje, že zástupci odborníků v příslušných oblastech nebyli asi všichni obeznámeni s místní problematikou, mírně řečeno.

Pokud jde o spory kolem Waldsteinů, já osobně mám vyložený odpor k vracení nebo prodeji jakéhokoliv majetku do těch rukou, kterým podle mne už nepatří. Stalo se u nás módou vracet vše, vracet s láskou, radostí a s chutí. Příkladů máme spousty, viz příklad poslední, Národní divadlo, které kdysi mělo přívlastek "Národ sobě".

U nás na Moravě se říká, že někteří pražští politikové by prodali i Hrad včetně pana prezidenta, a k tomu někteří škodolibí dodávají komentář, že Hradu by bylo skutečně škoda.

Mám za to, že majetek patří do domácích rukou. Tady doma má být budován a zachován pro další pokolení, a proto by se měly podle mého názoru pečlivě zvážit všechny projekty a posoudit hlavně jejich prospěch především pro naši zemi.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji, Prosím pana kolegu Fejfara, připraví se poslanec Vlček. Před tím je tu ještě faktická poznámka.

Poslanec Václav Čundrle: Pane předsedající, vážené kolegyně a kolegové, já mám jen dotaz. Jak je možné, že toto jednání, které není přenášeno přímým televizním přenosem, sleduje pan Devátý? Velice rád bych věděl jak.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já děkuji za žert. Já také zažertuji. Bylo tady řečeno, že má své agenty.