Poslanec Ota Fejfar: Vážený pane předsedající,
vážení páni ministři, kolegyně
a kolegové, ze všech vystoupení mám
pocit, že kdosi chce tuto sněmovnu degradovat na jakousi
komisi, která bude rozhodovat o tom, kdo zvítězí
v privatizačním projektu, chce se stát jakýmsi
arbitrem mezinárodních veřejných soutěží
a dokonce zkoumat rodokmeny účastníků
prostřednictvím Bezpečnostní a informační
služby. Prosil bych vás velice o to, abyste se vrátili
ke své normální poslanecké práci,
to je především k tvorbě zákonů.
Proto bych si dovolit Poslanecké sněmovně
Parlamentu navrhnout usnesení, že Poslanecká
sněmovna Parlamentu bere na vědomí informaci
vlády o výsledku soutěže na využití
bývalého vojenského prostoru Ralsko-Mladá
a doporučuje vládě, aby před konečným
rozhodnutím se podrobně zabývala všemi
podněty, které byly v průběhu projednávání
tohoto bodu v Poslanecké sněmovně předneseny.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Vlčka. Další přihlášky
nemám.
Poslanec Jaroslav Vlček: Vážený
pane předsedající, kolegyně a kolegové,
mám připraveny dvě věcné připomínky
a jednu krátkou úvahu.
Nejprve bych se chtěl vrátit ke včerejšímu
úvodnímu slovu a vystoupení pana ministra
Dyby, který podal - podle mého názoru - zcela
objektivní přehled o situaci, jak se vyvíjela
od 26. února 1990. Proto bych chtěl konstatovat,
že k vystoupení pana ministra Dyby nemám žádných
námitek.
Za druhé: Protože jsem přišel s těmito
podnikatelskými aktivitami právě jako ředitel
zmíněného úřadu a zmocněnec
vlády ČSFR do styku, vím, jaké finanční
prostředky tyto prostory budou vyžadovat. Z tohoto
důvodu se domnívám, že jsou tři
záporné body pro výběr firmy Waldstein.
Za prvé se domnívám, že to je problém
skutečně finančního krytí,
za druhé se domnívám, že ústřední
myšlenkou projektu Waldstein je skutečné využívání
rezervoáru podzemní vody. Myslí se tím
podzemní vody, to znamená povrchové podzemní
vody, ale i juvenielní podzemní vody. Víte,
že teprve vyjde zákon o vodách, kde se říká,
že voda je majetkem státu. Zde se trochu zpochybňuje
jeden bod projektu Waldstein.
Třetí věc - domnívám se, že
by bylo pro vládu, resp. pro její rozhodnutí
velmi nepříjemné, kdyby se dodatečně
zjistily právě tyto nepříjemné
věci z minulosti z rodu Waldsteinů. Chtěl
bych, aby tato úvaha zde zazněla.
Měl jsem možnost zúčastnit se jednání
i s vojenskou americkou delegací, která pobývala
zde, když bylo určité období, kdy projevovala
eminentní zájem o prostor Mladá-Milovice.
Hovořilo se na toto téma i za návštěvy
v Bonnu u německé armády i za návštěvy
v Budapešti a na jiných místech. Pravdou je,
že ve střední Evropě nenajdete takovou
lokalitu, jakou je Mladá nebo Ralsko, o této ploše,
o této výhodnosti. Není ani v Polsku, není
ani v Maďarsku, tím spíše není
v Rakousku.
Pokud bych měl vyřknout jakousi obavu, domnívám
se, že velké peníze, které mohou přijít
dejme tomu na rozvoj oblastí nebo letiště,
vždy budou hrát určitou roli ve vztahu k armádě.
Chtěl bych, aby zde zazněly tyto úvahy, protože
to byly úvahy např. toho rázu - a to je spíš
zamyšlení se pro ministra zahraničních
věcí - v případě, že bude
nucena, i když se dnes o tom oficiálně nehovoří,
opustit americká armáda území Německa,
tak samozřejmě potřebuje určité
opěrné body pro své vojenské letectvo.
Vojenští odborníci dobře vědí,
že velké základny pro strategická letadla
nebo letadla F 16, 15 atd. se v podstatě nacházejí
na území Velké Británie. Samozřejmě
tato světová velmoc potřebuje záchytný
bod dejme tomu ve střední Evropě. To dává
jako jednu z možných úvah, že o těchto
prostorech se i takto uvažuje. Může se nad nimi
uvažovat i tak, že v podstatě je tam společnost,
která bude mít poměrně slušné
finanční krytí, která to zabezpečí.
Dokonce ve většině případů
kárgo letiště slouží jako opěrná
vojenská letiště. Je to příklad
i Frankfurtského letiště.
Myslím si, že by pro tuto republiku nebylo dobře,
kdyby celá záležitost jednou skončila
tak, že bychom stále byli ve hře jakýchsi
strategických ozbrojených sil nebo vojenských
sil, které nepocházejí z území
našeho státu. Proto bych prosil vládu, aby
všechny úvahy, o kterých říkám,
že při jednání padly, vzala v úvahu.
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Poprosím pana kolegu Sochora.
Poslanec Vítězslav Sochor: Vážený
pane předsedající, vážení
členové vlády, kolegyně a kolegové,
než budete zvedat ruku a hlasovat o zprávě,
která nám byla předložena, chtěl
bych upozornit na jednu maličkost. Byli jsme upozorněni,
že odsouhlasením této zprávy může
být posunuta hranice restitucí, protože součástí
zprávy bylo, že byla provedena soutěž
a že v soutěži vyhrál rod Waldsteinů.
Setkal jsem se s jednou zajímavostí. Byl jsem ve
federálu, nebyl jsem v České národní
radě, nevím, co se tady dělo. Ovšem
vím, že jsem nepoznal nikoho, kdo by si přál,
aby se Schwarzenbergům vracel majetek, ale postupně
k tomu došlo.
Obrátil jsem se v hospodářském výboru
na náměstka ministra pro privatizaci se záležitostí
Státního statku Karviná. Několikrát
jsem o tom hovořil i s předsedou komise.
To je totiž oblast, kde od Třince až po Bohumín
veškerý majetek patřil uhlobaronu Larišovi,
který byl vyvlastněn. Všichni, kteří
pracovali na privatizačním projektu, předpokládali,
že tento majetek bude privatizován. Dostal jsem zprávu:
statek Karviná - probíhá soudní řízení,
vráceno v restituci. Nevím komu, proč, kdy
a jak. Jde o to, abychom na základě toho, jak jste
zde byli upozorněni, že může být
posunuta hranice, nevraceli všechno, co kdy šlechtě
patřilo. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Fejfara.
Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený
pane místopředsedo, vážené kolegyně,
vážení kolegové, mne až dojímá,
jak někteří opoziční poslanci
mají zájem o tyto prostory, jak je dojímá
strašná minulost rodu Waldsteinů. Nevím,
jaký byl rod Waldsteinů, my zde nerozhodujeme, kdo
zakázku má dostat.
Jen mě zaráží, že nikdo z opozice
nepoukázal na to, kdo se o to uchází, co
je tady naznačováno, co je ten zájem měst
a obcí a samozřejmě poctivých slušných
lidí, kteří se nechali soudruhem Vackem a
Zbytkem zhloupnout, protože jim naslibovali hory doly. Pánové,
vy jste četli všechny projekty, víte, který
je jaký, který zajistí jakou zaměstnanost?
Jestli bych se něčeho obával, tak ne toho,
že zvítězí projekt jakési rodové
šlechty, ale obával bych se velmi, kdyby zvítězil
projekt této soudružské společnosti.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím, poslanec Chudoba.
Poslanec Martin Chudoba: Vážený pane
předsedající, vážené kolegyně,
vážení kolegové, domnívám
se, že nejsem z těch, kteří jsou zhlouplí
soudružskou společností a myslím, že
mám co k tomu říci, protože jsem z okresu,
kde tento vojenský prostor je. Myslím, že pro
voliče nejen moje, ale i pro voliče paní
poslankyně Kadlecové i pana dr. Čerbáka
bude zřejmě rozhodující, kdo bude
moci tuto oblast dát do pořádku. Teď
se tady už zase bavíme v oblasti, která sklouzává
do politiky, do ideového boje, když to tak řeknu.
Byl bych rád, kdybychom se potom bavili, jaké jsou
ekonomické přednosti těch různých
projektů. Máte pravdu, že jsme neměli
možnost se seznámit s těmi projekty. Řeknu
vám jednu věc. Když jsem dva dny jezdil s vládní
komisí, která si byla prohlédnout prostory,
marně jsem hledal předsedu té komise, abych
se mohl představit, když jsem se ptal pěti
lidí, ani se navzájem neznali, tak když jsme
se druhý den vraceli zpátky, bylo mi řečeno
předsedou této komise, jak jsem si to dovolil, že
jsem se vetřel na soukromou akci a nebylo mi umožněno,
abych se další akce účastnil. To je
pro mě, pro poslance parlamentu, který má
i kontrolní pravomoce, kontrolní funkce, zarážející.
Veškeré další informace, které
jsem dostal, jsem měl pouze z tisku a potom to jsou informace,
které jsem měl od lidí z regionu, kteří
věděli daleko více než já. Obávám
se, že jestli se bude postupovat takovými metodami
i v dalších věcech, tak jsme tady vlastně
zbyteční, a nejen poslanci opozice. Děkuji
vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím, kolega Čerbák. Pardon, ještě
faktická poznámka, kolega Nečas.
Poslanec Petr Nečas: Vážený pane
předsedající, dámy a pánové,
jen stručnou technickou poznámku. Nechci hodnotit
to, co řekl pan Chudoba, v každém případě
chci upozornit jen ostatní pány kolegy, že
pan Chudoba za sebe nezaplatil oběd tehdy na tom výletě,
takže bych ho zde chtěl veřejně vyzvat,
aby tuto chybu napravil. (Smích v sále.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím
pana kolegu Čerbáka. Prosím o klid.
Poslanec Miroslav Čerbák: Pane místopředsedo,
vážení ministři, dámy a pánové,
já jsem přímo z toho kraje, o kterém
se mluví. Domnívám se, že ta debata
se ubírá úplně špatným
směrem nebo já nejsem informován tak, jak
bych měl být. Tady se snaží parlament,
nebo část parlamentu rozhodnout, který projekt
je pro tuto oblast nejvýhodnější. Těch
projektů, pokud já jsem informován ze zdrojů
pana ministra Dyby, bylo devět. Nevím, jestli někdo
z vás zná těchto devět projektů.
Já jsem viděl z dálky jeden projekt a bylo
to asi 1000 stran, takže si nedovedu představit, že
někdo z nás zná devět projektů.
Domnívám se, že úkolem parlamentu v
tomto případě je v nejlepším
případě dát určité zadání
vládě, v jakém směru má postupovat.
Jinak pokud se nedomnívám, že tato vláda
je sestavena z lidí neschopných nebo z lidí
korumpovatelných - a toto se tedy nedomnívám
- tak pak si myslím, že toto rozhodnutí je
nepochybně na vládě. To je rozhodnutí,
které patří exekutivě a parlament
má skutečně pouze roli kontrolní.
Navrhuji tedy, abychom tuto informaci vzali na vědomí
a tím to pro nás skončilo. To není
věc, kterou my jsme schopni tady vyřešit.
Poslanci opozice tady argumentovali veřejným míněním
na Českolipsku a v okolních okresech. Znám
tyto hlasy a znám i hlasy naprosto opačné,
takže se domnívám, že to není zcela
platný argument. Děkuji vám.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Pan kolega Kozák. Technická - kolega Chudoba.
Poslanec Martin Chudoba: Vážený pane
kolego, nerad bych tady vystupoval jako ten, který nemá
na oběd, ale když jsem šel zaplatit ten oběd,
bylo mi sděleno, že každá firma, která
do toho šla a která si vyzvedla zadání
soutěže, měla zaplatit 800 dolarů a
z toho že se platí veškeré požitky
členů této komise, takže to bylo zaplaceno
všem účastníkům. Nebyl jsem to
jenom já, ale i někteří novináři.
Jestli na tom trváte, já to rád uhradím.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Kolega Kozák.
Poslanec Stanislav Kozák: Vážený
pane místopředsedo, kolegyně a kolegové,
děkuji svému předřečníkovi,
že tady řekl, že tady nejsme od toho, abychom
určovali který projekt je vítězný.
Naprosto s ním souhlasím, ale jsme tady od toho,
abychom své připomínky k jednotlivým
projektům, ke kterým jsme měli možnost
se dostat, tady sdělili. Domnívám se, že
většina z poslanců opozice, kteří
tady vystoupili, neučinila nic jiného.
Co se týče poznámky pana poslance Fejfara,
že ho nezajímá minulost některých
lidí, dejme tomu jak říkal Waldsteinů,
že ho zajímá pracovní využití
a množství pracovních příležitostí,
tak nezlobte se na mne, znám jednoho člověka,
který před 50ti lety pro nás vymyslel, pro
celý národ Čechů, perfektní
pracovní využití třeba i na Sibiři.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Pan kolega Motyčka s faktickou poznámkou.
Poslanec Ludvík Motyčka: Pane předsedající,
vážené kolegyně a kolegové, já
jsem vyhlížel pořád příležitost,
kdy tady bude kolega Wagner, abych se dostal k řečništi
a zareagoval na jeho poznámku o BIS. Mně se to nepodařilo,
takže i bez jeho přítomnosti.
Chtěl jsem mu připomenout, že je to půl
roku, co jsme přijímali v této sněmovně
zákon o BIS. On ho vlastně přijímal
dvakrát, protože obdobný zákon přijímal
ještě ve FS pro FBIS. Chtěl bych tedy připomenout
- už je tady pan kolega - že BIS má své
přísné regule, které jsou stanoveny
tímto zákonem. Kdyby BIS odtajnila všechno,
co ví, na veřejnosti, protože toto zasedání
je tedy veřejné - jistě mi odpustí
přítomní na galeriích, ale to se netýká
jen galerií, ale i Poslanecké sněmovny, protože
i tento zákon zná tedy podávání
zprávy nikoli Poslanecké sněmovně,
ale jen bezpečnostnímu výboru, byl bych rád,
kdyby tyto věci si připomněl v tom zákoně.
To je všechno.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Já
děkuji. Kolega Wagner.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedající,
dámy a pánové, musím samozřejmě
poděkovat panu kolegovi Motyčkovi za poučení,
které jistě bylo velmi potřebné, až
na velmi nepodstatnou drobnost, že jsem nenavrhoval, aby
pan Devátý musel promluvit, ale že jsem navrhl,
aby se sám rozhodl a mohla vzniknout situace a možná
vznikla, že BIS šetření uzavřela
v některých věcech a že není
důvod k utajování.
Ale vy jste nepovažovali za potřebné zeptat
se na tuto věc, a navíc, mohlo se postupovat jakkoliv
jinak, podle doporučení pana Devátého,
ředitele BIS, a v každém případě
to, co jsem zde vyslovil, je nezbytně nutné vzít
na vědomí tedy kompetentními orgány,
kterým zákon nárok dává, to
je příslušnému výboru sněmovny
a vládě. Minimálně vláda byla
povinna, pokud jsou zde používány argumenty,
že se může jednat o souvislosti státobezpečnostní
a reagovat na tuto okolnost a sdělit, zdali je to věc
relevantní či ne. Pokud je to věc relevantní,
tak samozřejmě otázka finanční,
otázka ekonomická, otázky ekologické
a všechny ostatní, otázka projektu zůstává
stranou a rozhoduje se z logiky státobezpečnostní,
s jednoduchým postupem, že se řešení
tohoto problému odkládá, pokud stojí
v cestě takovéto věci.
Vy jste netoužili ani po tom, aby byla tato skutečnost
sdělena, která nemusí obsahovat nic víc,
než to, že je důvod pozdržet rozhodnutí.
Pokud tedy doslovně vykládám příslušný
zákon, tak beru jako fakt, že vše, co tady bylo
řečeno jako možnost náznaku, že
by šlo o bezpečnostní zájmy státu,
bylo řečeno nadbytečně, o tyto zájmy
nejde, pak nemohu předpokládat, že máme
tak naivní vládu, že by při rozhodování
o takto vážných věcech si nedala příslušnou
informaci poskytnout a nevzala ji v úvahu. Mám tedy
za to, že by se mělo rozhodovat tak, jako kdyby žádné
státobezpečnostní problémy neexistovaly.
Jen proto, aby se tato věc vyjasnila, jsem vznesl onu prosbu,
abyste vyslechli ředitele Bezpečnostní a
informační služby, bude-li mít on pocit,
že vám má co říci. Děkuji
vám,
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
slovo má pan kolega Ullmann.
Poslanec Josef Ullmann: Pane předsedající,
dámy a pánové, pokusím se být
podstatně stručnější než
můj předřečník, aby se tady
neopakovalo dále to, že tady budeme navrhovat, aby
se někdo rozhodl že promluví, já bych
navrhoval, abychom se usnesli, že navrhujeme všem občanům
této země, když se rozhodnou, tak promluví,
a budeme to mít tím pádem jednou provždy
za sebou. Ale chtěl jsem původně promluvit
k malinko jiné věci. Tady se hovořilo o rodu
Waldsteinů, tady jsem o nich slyšel poprvé,
nejsem znalec těchto věcí, jsem ochoten uvěřit
případně všemu, co tady bylo řečeno.
Ale pokud bychom z tohoto pohledu to měli posuzovat, já
nemám námitek, aby se tak dělo, tak posuzujme
i jiné strany, jiné účastníky
a jestliže tady hovoříme o zradě národa,
tak to nazvěme pravým jménem, kdo zrazoval
ve prospěch cizí mocnosti tento národ tolik
desetiletí, nazvěme to pravým jménem
a postavme to proti sobě. Čím vznikla větší
škoda této zemi, prosím vás. Zkusme
to tedy zvažovat. Omlouvám se, říkám
to jenom jako řečnickou otázku, protože
si myslím, že je chybou této sněmovny,
že se touto problematikou nezabýváme věcně,
ale pouze pocitově, emotivně, politicky atd. Ta
věcnost mi tu nesmírně dnes chybí
a včera, přiznám se, mi chyběla také.
Je to svým způsobem otřesné a nedivím
se, že původně nebyl zájem tyto body
zařazovat do pléna, protože sem nepatří,
pokud nejsou připraveny v jiných orgánech
této sněmovny a dnešek a včerejšek
nám budiž varovným příkladem,
že toto by se už nemělo opakovat. Děkuji
vám. (Potlesk.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
protože se do rozpravy již nikdo nehlásí,
rozpravu končím a ptám se pana ministra Dyby,
zdali chce pronést závěrečné
slovo. Chce. Prosím.
Ministr hospodářství ČR Karel Dyba:
Pane předsedající, vážená
sněmovno, já mám z té rozpravy zvláštní
dojem, je to samozřejmě právo parlamentu
diskutovat cokoli, ale jak řekl pan poslanec Ullmann, zřejmě
bez důkladné přípravy zbytečně
dochází k nedorozuměním, přestřelkám
a nemyslím si, že to komukoli prospívá.
To je moje osobní poznámka.
Jestli se vrátím ke včerejšku, pak je
to proto, abych zdůraznil několik skutečností,
které v té zprávě byly uvedeny,
Za prvé chci říci, o čem ta soutěž
byla. Ta soutěž byla o nejlepší, řekněme
rozvojový návrh pro to či ono území,
Realizace toho projektu je úplně jiná věc.
Vítěz samozřejmě nezískává
žádný majetek, o tom nikdy v ničem řeč
nebyla, ani soutěž na to nebyla vypsána. Nešlo
o žádný privatizační projekt,
jak to tady několikrát zaznělo. To je prostě
diskuse zcela mimo cíl.
Je to asi tak, jako když se vypíše soutěž
na dům. Ta soutěž je veřejná
v tom smyslu, že se do ní může přihlásit
každý, kdo splňuje nějaké podmínky,
soutěž je veřejná, proto je vypsána
pro veřejnost. Hodnocení samozřejmě
není veřejné, to vždycky nedělá
celá veřejnost, To musí dělat odborná
komise. Vypíše se soutěž na nějaký
dům a vyzvou se architekti, aby navrhli, jak ten dům
má vypadat. Kdo vyhraje tu soutěž, tak samozřejmě
může být pochválen a může
také jako cenu získat to, že se s ním
jako s prvním dále jedná o otázkách
realizace tohoto projektu. To je velmi podstatné. Musí
přednést návrhy na to, jak si představuje
organizační zabezpečení projektu,
finanční zabezpečení projektu, jak
bude respektovat území, protože jsou tam jistá
omezení týkající se např. ekologie
apod. O tom všem jsem včera také hovořil.
Termín vyhlášení soutěže.
Několikrát to tady zaznělo a já plně
souhlasím s tím, že z řady důvodů
ta soutěž spěchá, protože je potřebí
vrátit toto území životu a zejména
se zachovat vůči lidem, kteří tam
bydlí. Na druhé straně samozřejmě
ta soutěž, jak tady také zaznělo, jak
říkal pan poslanec Frank, spěchá,
ale z druhé strany to vyžaduje hodně času.
Tak musíte vždycky najít nějaký
kompromis. Ten kompromis, který se nalezl s datem vypsání
soutěže, přípravy dokumentů,
dokončení soutěže, jejího vyhlášení,
aby se to dostalo k mnoha lidem, já myslím, že
byl únosný a že se to těm firmám,
které o to měly zájem, dostalo.
K práci komise. Řekl jsem už několikrát
před tím, že komise pracovala nezávisle,
bez tlaku, že mi to lidé, kteří v této
komisi byli, řekli, slyšeli jste, jaké bylo
složení této komise. Komise měla experty
k posuzování různých otázek
a zvala si je. Znovu opakuji - záležitost revitalizace
území je velice odbornou otázkou. K tomu
se nemůže vyjadřovat každý. Politické
otázky jsou něco jiného, k odborným
otázkám se musí vyjadřovat především
odborníci, kteří se tím zabývají.
Komise byla složena i s ohledem na politické
důvody tak, aby tam byli zástupci regionu, za lidi,
kteří v té oblasti žijí. Ale
aby to byli lidé, kteří o tom území
něco vědí. Je naprosto samozřejmé,
a mnohokrát jsem to zdůrazňoval, že
jakýkoli vítězný návrh - a
je tady zatím doporučení komise na prostor
Ralsko, aby to byla firma Waldstein nemůže být
realizován bez respektování celé řady
omezení, která tam existují. Mimo jiné
bez spolupráce s lidmi, kteří tam žijí.
Resp. s reprezentanty lidí, kteří tam žijí.
Tak byla složena komise, to byl také její úkol.
Já jsem také mluvil se starosty, přednosty
obcí a je jasné, že jakákoli realizace,
ať je to ten či onen návrh, bez toho, že
bude podpořena lokální iniciativou, je nemožná.
To je absolutně zřejmé. O tom nemá
smysl tady hovořit a diskutovat. To je jasná věc.
Pan poslanec Vlček (první) hodnotil projekt a zpochybňoval
jisté věci. Prosím, já bych byl velmi
opatrný. Byli tady odborníci, experti na tyto otázky
a vyjádřili se ve svém hodnocení tak,
jak se vyjádřili.
Otázka restitucí. Mnohokrát to tady zaznělo.
Otázka restitucí komukoli nebyla předmětem
soutěže. Nikdo, jakákoliv firma, která
se zúčastnila soutěže, nemá na
majetek, který v tom území je, žádný
nárok. Problém restituce rodu Waldsteinů
je zcela irelevantní z hlediska jejich soutěžního
návrhu. Všechno, co zde zaznělo, může
být předmětem zájmu sněmovny,
ale nevztahuje se to bezprostředně ke kvalitě
projektu, o kterém je řeč. To je otázka
právního řešení, zákony
tady platí a podle zákona se bude event. rozhodovat
otázka restitucí. Tím já vůbec
nehájím rod Waldsteinů. Já jenom konstatuji,
že jde o zcela jiný problém.
Majetkové krytí těch firem - v případě
jejich zájmu o realizaci projektu (a realizace mimo jiné
zahrnuje také mít k tomu finance) je tato otázka
naprosto legitimní, a tady neříkám
žádnou tajnost, to je snad veřejné tajemství,
bylo to v novinách - firma Waldstein byla založena
jenom k tomu, aby předložila projekt, návrh
na revitalizaci území. Samozřejmě
majetek této firmy není téměř
žádný. Kdyby ale měla toto realizovat,
tak musí velice pečlivě dokládat,
že - kdyby se měl její projekt realizovat,
a měl by se realizovat prostřednictvím této
firmy, s účastí této firmy přinese
potřebný kapitál. A my musíme dobře
vědět, o jaký kapitál jde. Toto všechno
se musí zjistit a zkoumat v případě,
že dojdeme k tomu kroku, kdy se zvolí forma veřejné
obchodní společnosti, ve které by někteří
z financiérů tohoto projektu pak mohli mít
podíl. Tím neříkám, že
se tato forma zvolí. Jenom vám ukazuji, jak do této
záležitosti vstupují event. finanční
otázky.
Pokud vás to zajímá, firma Systemi aeroportuali,
což je jeden z návrhů pro Mladou, je projektová
firma spojená s některými velkými
italskými podniky. Pokud se týká firmy Orchard
Bechtel, to je významná americká firma, existující
přes sto let, udělala řadu rozvojových
studií, rozvojových plánů, přivedla
soukromý, státní kapitál do území
a realizovala za pomoci státní správy event.
států, kterých se to týkalo, svoje
návrhy a plány.
Pan profesor Trnka mou odpověď slyšel. O žádný
privatizační projekt Ralsko či Mladá
se nejedná. Nikdy o tom nebyla řeč. Trochu
se mne dotkla poznámka o komisi úředníků.
Samozřejmě pan poslanec má na to právo.
Je to tak, jak jsem říkal. Komise byla složena
ze zástupců ministerstev, ze zástupců
příslušných úřadů
v místech lokální iniciativy a několika
nezávislých odborníků. Rád
bych věděl, jak jim tu svoji poznámku vysvětlíte
potom. Tato komise si přizvávala odborné
experty zřejmě i na vodohospodářské
otázky, o kterých tady byla řeč. Já
projekt nehodnotím. Nemyslím si, že jsem odborník
na vodohospodářství.
Znovu opakuji, vítěz soutěže nedostává
žádný majetek, abych vás uklidnil.
Pan poslanec Řezáč horoval za letiště.
Já k tomu řeknu svoji osobní poznámku.
Jakékoli další letiště v relativní
blízkosti Prahy, které by bylo trvalé, stabilní
(protože je tady jedno velké letiště s
rozvojovými možnostmi - Ruzyně), musí
být provozováno na komerčním základě.
Chtěl bych znát firmu, která by do toho obrovského
rizika vložila spoustu peněz, když víme,
jak se může vyvíjet poptávka po leteckých
službách. Ale to je moje osobní poznámka,
která je mimo hlavní směr debaty, tak jako
byla mimo poznámka pana poslance Řezáče.
Pominu už ostatní poznámky, které se
vracely k privatizačnímu projektu na Ralsko. Hodnotily
tyto projekty, které byly předloženy.
Nerozuměl jsem otázce pana poslance Hájka,
aby nedošlo k nějakým nevratným rozhodnutím.
Nevím, co to mělo znamenat, nevratná rozhodnutí
v souvislosti s tím, co jsem mockrát zdůrazňoval,
o co v této fázi vracení území
normálnímu životu jde. Na co vlastně
soutěž byla vypsána a o čem je řeč.
Pan poslanec Wagner tady měl několik poznámek,
se kterými já souhlasím. Klíčové
je, že je naprosto nezbytné ctít vlastnické
vztahy v této zemi. Vlastnické vztahy nově
vzniklé, starší, restituované a nevím
jaké - pokud vznikly zákonným způsobem.
To je naprosto nezbytné, abychom nezpochybňovali
vlastnictví. Znovu opakuji - pokud soudně, právně
jsou věci v pořádku. Je samozřejmé,
že řešení musí být v souladu
s místními podmínkami, že lokální
reprezentace do toho bude mluvit, tak jak o tom pan poslanec Wagner
hovořil.
Domníval jsem se, že to už totálně
odpolitizuje tuto otázku, ale přesto si neodpustil,
aby řekl, že možná někdo měl
zájem na tom, aby se to všechno udělalo rychle,
a profitoval na tom.
Vřele bych doporučoval tento problém co nejvíce
odpolitizovat a nechat ho skutečně odbornému
posuzování.
Paní poslankyně Mazalová se zmiňovala
opět o majetku. Uvedla jednu důležitou skutečnost,
a to že musí být zváženy nejrůznější
projekty a rozhodovat tak, aby z toho byl prospěch pro
tuto zemi a pro lidi, kteří v ní žijí.
Myslím, že to je základ, který vláda
drží ve všech svých krocích, ve
vší své politice a samozřejmě
v tomto jediném problému přesně o
to jde: udělat to odborně nejlépe, takovým
způsobem, aby z toho měli prospěch zejména
lidé, kteří tam žijí, ale také
zbytek společnosti.
Pan poslanec Fejfar mně mluvil z duše, když říkal,
že by se parlament neměl stát hodnotitelskou
komisí.
Pan poslanec Vlček, který byl dlouho u toho, pochválil
objektivitu zprávy. Za to děkuji.
Dále hovořil o tom, že firma Waldstein nemá
finanční krytí. Myslím, že všichni
víme, že tato firma nemá za sebou žádnou
bezprostřední minulost z hlediska rozvoje území,
že vznikla jenom jako firma pro tento účel,
ale má řadu spojení a pokud by došlo
k tomu, že by předložila rozumné návrhy
na to, jak dále postupovat a odkud přijdou peníze
a jak bude spolupracovat s lokálními iniciativami,
jak bude respektovat majetkové poměry v území
atd. atd., můžeme přistoupit k dalším
krokům. To ale opět předbíháme.
Pan poslanec Sochor se obává, že odsouhlasením
zprávy o Ralsku a Mladé bude posunuta hranice restitucí.
Na tom je nejlépe vidět, jak v parlamentu dochází
ke zbytečným debatám, když se záležitosti
předem neprojednají pořádně
v orgánech, ve kterých se projednávat mají.
To prostě vůbec nesouvisí s tím, jestli
bude doporučen ten či onen projekt jako projekt,
který nejlépe ukazuje, jak dále na daném
území postupovat. S restitucemi to prostě
nemá nic společného. Problém restituce
Waldsteinů je záležitostí úplně
jiných orgánů a jejich projekt s tím
nemá bezprostředně žádnou souvislost,
Zajímavou poznámku zde měl pan poslanec Chudoba,
že totiž lidé v komisi se navzájem neznali.
Myslím, že to svědčí ve prospěch
této komise, že byla docela dobře vybrána,
že tam nebyly vzájemné známosti a v
důsledku toho rozhodování asi také
bylo objektivní.
Myslím, že jsem v podstatě na všechny
dotazy, pochybnosti, které tady zazněly, odpověděl.
Zdůrazňuji odbornost této záležitosti,
prosím, aby opravdu byly politizovány jenom ty otázky,
které v této souvislosti mají být
politickou záležitostí, ale převážná
část je skutečně záležitostí
čistě odbornou. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu ministrovi a prosím pana kolegu Holuba, aby se ujal
svých zpravodajských povinností,