Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Vladimír Koronthály: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, dámy a pánové, budu velmi stručný. Předem bych chtěl upozornit, že náš výbor a naše komise samozřejmě reagovala na průběh rozpravy na únorovém plénu. Zabývali jsme se v rámci možností, které nám poskytuje zákon atd., stavem vysílání a pokusili jsme se tak, jak vyplynulo z některých požadavků pléna, přesněji dokumentovat některá naše stanoviska i přesněji podložit usnesením, které bylo předloženo sněmovně v únoru. Usnesení - jak jsem byl vyzván - cituji, tedy návrh, který byl předložen v únoru a který měl znít takto:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu konstatuje, že Česká televize neplní dostatečně své poslání podle § 2 zákona ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů, a dále důsledně nedodržuje ustanovení § 5 písm. c) zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, který se týká pořadů ohrožujících psychický nebo morální vývoj dětí a mladistvých.

Poslanecká sněmovna Parlamentu doporučuje Radě České televize, aby se zabývala stavem vysílání České televize a zjednala nápravu tak, aby Česká televize plnila své poslání a povinnosti podle zákona č. 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání, ve znění pozdějších předpisů, a zákona ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, ve znění pozdějších předpisů."

Tolik návrh usnesení, který jsme tady diskutovali v únoru. Jak už jsem poznamenal, naše komise i náš výbor se dál touto otázkou zabývaly. Vyžádali jsme si stanoviska, na základě kterých bychom mohli podrobněji dokumentovat nebo doložit fakty tento návrh usnesení. Stanoviska jsou vám - domnívám se - známá. Jedná se konkrétně o dvě stanoviska Rady České televize, která byla poslancům rozdána. Z nich bych citoval - právě proto, že jsou vám známa - jen několik vět pro osvěžení. Stanoviska jsou poměrně rozsáhlá. Budu citovat např. zmínku o tom, že zpravodajství České televize jeví četné nedostatky ve zpravodajském týmu a ve zpracování jednotlivých zpráv.

Konkrétně bylo toto stanovisko doloženo podrobněji rozborem dvou případů. Je to otázka jednak způsobu prezentování otázky dostavby jaderné elektrárny Temelín ze 16. 2., nebudu předčítat celé, tisk znáte. A zpravodajství o zabavení většího množství samopalů odvysílané 19. 2., také nebudu celé předčítat, jen upozorním, že analýza se právem pozastavuje nad humornou až estrádní verzí zlehčující celý tento problém přímo ve zpravodajské relaci, což je prohřešek nejen vůči serióznosti zpravodajské práce, ale také hrubé porušení odpovědnosti referovat o věci objektivně a nestranně.

Dále se stanovisko Rady zabývalo i § 5 písm. c). Tam se Rada ztotožnila s názorem, že Česká televize nerespektuje toto ustanovení. Dokládá to několika příklady, nemusím všechny předčítat, neboť materiál znáte. Rada ovšem konstatuje navíc porušení § 5 písm. b), což je porušení povinnosti provozovatele vysílání, které ukládá zajistit, aby vysílané pořady nepropagovaly válku nebo nelíčily krutá nebo jinak nelidská jednání takovým způsobem, který je jejich zlehčováním, omlouváním nebo schvalováním, což vesměs ve zmiňovaných reklamních ukázkách na akční filmy nebo na filmy používající násilné scény jaksi nutně evokuje, protože tyto reklamy sestávají pouze ze sledu násilných scén bez jakékoli další souvztažnosti.

Domnívám se, že na naše usnesení bude muset reflektovat přinejmenším i porušení tohoto písmene. Pokud by to ještě pořád někomu mělo nepostačovat, zmínil bych se ještě např. o zprávách, které sledujeme dnes a denně. Sám bych dokázal dokumentovat vysílání událostí, večerní pořad 21. dubna, kde jste zajisté všichni byli svědky toho, jak bylo referováno o jednání v naší sněmovně, kde se uváděla otázka projednávání problematiky Ralska, kde zazněly opět pouze názory z jedné strany, aniž byly uvedeny názory, které oponovaly, dokonce aniž byl uveden názor pana ministra, který věc uváděl na pravou míru.

Myslím tím otázku restitucí. Bylo citováno, že se jedná o restituci, která zachází za určité období. Nebylo citováno, že pan ministr výslovně potvrdil, že se nejedná o restituci. To je podle mého názoru naprosto markantní ukázka neobjektivního a nepřesného informování. Těchto ukázek bychom skutečně mohli doložit mnohem více, kdybychom si každý z nás sedli před televizi a dělali si poznámku - ke každé zprávě se něco takového nachází. Považujeme to za nesmírně závažné právě z toho důvodu, který uvedla i paní kolegyně Nováková. Zpravodajství České televize důvěřuje to považuji za velmi pozitivní signál - 83 procent obyvatel naší republiky. Znamená to, že skutečně je naší povinností tlačit na televizi, aby tato důvěra nebyla postupně zviklávána a zneužívána, naopak aby bylo možné ji posílit.

Pro informaci navíc uvádím údaj, že na rozdíl od mnohých jiných, zejména západních televizí, v naší televizi - a to bylo velkým překvapením pro všechny zahraniční subjekty - jednoznačně nejsledovanějším pořadem jsou právě tyto večerní zprávy. Skutečně se tedy jedná o bod nesmírně důležitý.

Z toho důvodu se domnívám, že je třeba k bodu, který nyní projednáváme, přijmout usnesení ještě o něco rozsáhlejší, než jak jej navrhovala paní kolegyně Nováková. Domnívám se, že za bod první, který citovala paní kolegyně Nováková, je třeba zařadit nový bod dvě. Toto nové znění navrhuji z toho důvodu, že se objevily nové skutečnosti, myslím tím zmíněný odkaz na písmeno b) v § 5 atd.:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu konstatuje, že Česká televize neplní dostatečně své poslání podle § 2 zákona ČNR č. 483/1991 Sb., o České televizi, v platném znění a porušuje povinnosti vyplývající z § 5 písmeno b) a c) zákona 468/1991 Sb., o provozování rozhlasového a televizního vysílání v platném znění." Tolik nový bod dvě.

Bod dvě navrhovaný paní poslankyní Novákovou by se přečísloval zřejmě jako bod tři, nebo by to byl třetí odstavec. Domnívám se, že i v něm je třeba učinit určitou úpravu. Konkrétně se mi nezdá výraz "aby Česká televize lépe plnila své poslání". Domnívám se, že poslání lze plnit nebo neplnit. Pakliže Česká televize své poslání plní, nevím, proč bychom ji měli známkovat, nejsme ve škole. Pakliže jej neplní, je třeba ji požádat, aby je plnila. Zde bych navrhoval, aby slovo "lépe" z návrhu paní poslankyně Novákové bylo vypuštěno. To je vše. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Koronthálymu. Nyní otevírám rozpravu k tomuto bodu. Písemně se zatím přihlásili páni poslanci Petr Koháček, Václav Trojan a Jaroslav Soural. Ještě dám slovo paní poslankyni Novákové.

Poslankyně Eva Nováková: Vážený pane předsedající, paní poslankyně, páni poslanci, chtěla bych vám zde dát v úvahu situaci, ve které se nacházíme. Jde totiž o to, že moje zpravodajská zpráva a návrh usnesení bylo jednoznačně ke zprávě Rady České televize, k jejímu vysílání a hospodaření za rok 1992. Usnesení, o kterém hovoří pan poslanec Koronthály, je v podstatě k problematice, ke které jednala Poslanecká sněmovna, týkající se činnosti České televize již v roce 1993. Měli bychom velmi zvážit, jak s tímto problémem naložit - jestli je možno spojit tato dvě usnesení vlastně dohromady.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou poznámkou se hlásí pan kolega Koronthály.

Poslanec Vladimír Koronthály: Nevím přesně, o čem diskutujeme. Přece sněmovna již svým usnesením rozhodla, že tyto dva body je vhodné a lze sloučit. Navíc dodávám, že samotná zpráva mluví sice na str. 18 20 o nedostatcích České televize, na str. 21 pak výslovně uvádí, co z toho má v úmyslu vyvodit, jakým způsobem má v úmyslu postupovat v roce 1993. Domnívám se, že i z tohoto ryze věcného hlediska tyto věci natolik úzce souvisí, že je lze a naopak je vhodné spojit do jednoho usnesení.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Rád bych připomněl sněmovně, že projednáváme bod, který se nazývá "Výroční zpráva Rady České televize za rok 1992 a návrh usnesení Poslanecké sněmovny ke stavu vysílání České televize". Ale nyní bych rád dal slovo panu poslanci Koháčkovi, který se jako první písemně přihlásil do rozpravy.

Poslanec Petr Koháček: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, navázal bych na předřečníky, kteří se vyjadřovali k tématu Česká televize. Už zde bylo řečeno kolegou Koronthálym, že jsme schválili na začátku dnešní schůze spojení těchto dvou bodů. Tudíž projednáváme tyto body souběžně. Jenom pár z nás, kteří se touto problematikou zabývají natolik podrobně, vidí tam nuanci rozdílu, o které zde bylo hovořeno, mezi zprávou Rady České televize a mezi návrhem usnesení k vysílání České televize. Nedomnívám se, že bychom měli zatěžovat většinu sněmovny tímto drobným rozdílem, který v tomto nehraje v podstatě žádnou roli. Většina z nás se bude vyjadřovat k tomu, jak vnímá vysílání České televize.

Nyní k podstatě věci. Z tohoto místa jsem se již několikrát vyjadřoval k tomu, jakým způsobem vysílá Česká televize zpravodajství, zpravodajské pořady a jakým způsobem v některých případech je schopna dezinformovat, Několikrát mně bylo vytýkáno hlavně z řad České televize - že nemluvím pravdu, že jsou to věci, které jsou mým subjektivním dojmem. Chtěl bych uvést, jako jsem už uváděl některé případy, jeden konkrétní případ, který se stal, když jsem byl přítomen televizní diskusi v pořadu Debata minulou neděli. Tehdy na závěr tohoto pořadu byla položena členem Rady pro Českou televizi panem Zajícem panu řediteli Mathému otázka, jak je to s lustracemi v České televizi. Pan ředitel Mathé měl na to zhruba 30 sekund a odpověděl, že žádné z míst, na které se vztahuje lustrační zákon, není zpochybněno tím, že by tam byl někdo, kdo neodpovídá tomuto zákonu. Měl pravdu. Ale právě proto, že neřekl to "bé", že v České televizi jsou zaměstnáni bývalí přímí příslušníci Státní bezpečnosti, že i tam jsou kategorie a), b) i c) - to, co máte předloženo všichni ve zprávě, kterou jste dostali na své stoly - tak většina občanů si myslí, a může z toho dovozovat, že v České televizi nepracuje nikdo, kdo měl cokoli kdykoli se Státní bezpečností společného. V tom je právě ta dezinformace, na co já permanentně upozorňuji. Kdybych mluvil slovníkem dřívější doby, řekl bych, že to je plíživá dezinformace.

Nyní k návrhu usnesení. Paní poslankyně Nováková zde navrhla návrh usnesení. Dovolil bych si dát jiný další návrh jako bod dvě a stávající bod dvě přesunout jako bod tři. Tento bod dvě bude znít takto:

"Poslanecká sněmovna Parlamentu konstatuje, že Česká televize neplní dostatečně své poslání podle § 2 zákona ČNR č. 483/91 Sb., o České televizi ve znění pozdějších předpisů." V tom je trochu rozdíl od návrhu, který předložil kolega Koronthály. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Koháčkovi. Prosím pana poslance Václava Trojana, připraví se pan poslanec Jaroslav Soural.

Poslanec Václav Trojan: Vážený pane předsedající, vážení kolegové, vážené kolegyně, na rozdíl od svého minulého vystoupení, kdy jsem si poněkud popletl zprávy, předpokládám, že dnes už budu plakat na správném hrobě, takže hovořím k výroční zprávě Rady České televize.

V této výroční zprávě v kapitole "násilí v televizním vysílání" najdeme na str. 27 odstavec, který si dovolím ocitovat: "Zvláštní kombinací je spojení násilí se sexem. Domníváme se, že sexualita je často prezentována jako projev supermanství, což bohužel podporují i naučné programy, ve kterých vystupují sexuologové (jako např. dr. Uzel). Domníváme se, že tyto jak naučné, tak zábavné programy zbavují sexualitu především vztahovosti a tím podporují pudovost, bezohlednost a falešné představy o tzv. výhradnosti biologického určení sexuálního chování." Konec citace.

Chtěl bych věřit, že toto verbální lešení je pouze produktem hlubokého nedorozumění a nikoliv promyšleným atakem. Nesmyslnost citovaného obvinění dr. Uzla a celé sexuologické obce je totiž nejen alarmující, ale je také nebezpečným precedentem obecného dosahu. Dovolte mi k tomu proto několik poznámek.

Znám z vlastní zkušenosti deprimující prožitek terapeuta manželské poradny, před nímž sedí dvojice nezletilých snoubenců. Jí je 16 let, je ve třetím měsíci těhotenství a na otázku, jakou užívají antikoncepci, odpoví: a co to je? Odpovědnost za takto tragický stav věci ovšem nenesou ani tak ti dva mladí lidé jako společnost, ve které vyrůstali, počínaje rodinou, školou a konče sdělovacími prostředky. Většina mladých lidí vstupuje do partnerského života, ke kterému přirozeně patří sexualita, zpravidla nevybavena ani základními informacemi. Důsledky jsou tristní - experimentální sexuální chování, kdy mladý člověk chybějící informace získává systémem pokus - omyl, vysoce rizikové rodiny nezralých partnerů zakládané pod tlakem neplánovaného těhotenství, a co je nejhorší, vysoký počet interrupcí. Partnerská a sexuální výchova mládeže je u nás pod úrovní např. Thajska a Světová zdravotnická organizace při OSN řadí naši zemi v otázce rozšíření hormonální antikoncepce na úroveň rozvojového státu.

Psychologové i sexuologové se již mnoho let snaží, aby důsledky absence partnerské a sexuální výchovy společnost pochopila a změnila některé postoje.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Promiňte, pane kolego, dovolím si vás upozornit, abyste hovořil k tématu. Tématem je výroční zpráva Rady České televize.

Poslanec Václav Trojan: Já vás, pane předsedající, během několika následujících vět přesvědčím o tom, že hovořím k tématu, o kterém hovoříme, čili ke zprávě České televize a poprosím, abych mohl ještě pokračovat, protože problematika, o které hovořím, se velmi úzce týká pojetí, s jakým předkládá zpráva Rady České televize svůj názor na tuto velmi důležitou složku výchovy ve vysílání České televize. Dovolte, abych pokračoval, pokusím se to vystoupení zkrátit.

Docent Uzel, který je v této zprávě napaden, udělal mnoho pro to, aby otevřená, fundovaná a kompetentní výchova v těchto otázkách zaujala u nás ve sdělávacím systému místo, které jí právem náleží. Autoři zprávy v této snaze zřejmě spatřují rafinovanou morální devastaci mládeže, šířenou zhýralými sexuology, zatímco slušný mladý člověk by do svatby měl žít v cudném přesvědčení, že děti nosí čáp. V tom případě si dovolím jim doporučit, aby doplnili své znalosti a přesvědčili se, jaké výsledky má otevřená sexuální výchova v zemích, kde se provádí už po více než jednu generaci. Je to celkově odpovědnější sexuální chování mládeže, zvýšení věku, kdy dochází k prvnímu pohlavnímu styku, snížení počtu rizikových rodin zakládaných pod tlakem těhotenství, zvýšení věkové hranice vstupu do manželství a v neposlední řadě snížení počtu interrupcí.

Nechuť akceptovat tato fakta byla vcelku pochopitelná za minulého režimu. Komunistická ideologie, sama myšlenkově impotentní, pochopitelně nepřála ani přirozenému a otevřenému přístupu k sexualitě. Tím víc mě děsí, že dnes, kdy ono rachitické dogma je již na odpočinku, se objevují hlasy v podobném tónu směřující k témuž - postavit se do role arbitrů rozhodujících o tom, co je pro občana vhodné a co nikoliv. Diskreditace celé sexuologické obce zcela neopodstatněným obviněním z prezentace sexuality jako bezohledné pudovosti a více či méně skryté odmítnutí otevřené sexuální výchovy, to obojí je navíc fragrantním porušením statutu České televize. Budu citovat z tohoto statutu: "Česká televize je povinna získat objektivní ověřené, všestranné a vyvážené informace tak, aby si diváci mohli svobodně vytvářet názory a postoje. Dále je povinna zprostředkovávat duchovní, vědecké a další pozitivní hodnoty a tím se podílet na všestranném rozvoji jedince, rodiny, společenství a lidských vztahů. Slouží všeobecné vzdělanosti a výchově zejména mladé generace." Konec citace.

Netřeba asi dlouze vysvětlovat, že eliminace jedné z nejdůležitějších složek výchovy mládeže by byla evidentním ignorováním těchto zásad statutu České televize, jehož autorem je sama Rada.

Celý problém má i obecnější riziko. Opět má být občan a divák posouván do asymetrické role nesvéprávného chovance, kterému kdosi zhůry bude sestavovat duševní dietu, filtrovat informace a určovat, co je vhodné, mravné, správné a co nikoliv. Závidím těmto lidem samopašnou bohorovnost, s jakou přijali roli soudců rozhodujících, na co se občan dívat smí a na co se dívat nesmí. To jsme tady už měli. Já jako občan, otec a divák si troufám být natolik svéprávný, že si pořady v televizi vyberu sám, a to jak pro sebe, tak pro své děti. A opravdu nepotřebuji, aby jakási komise či Rada bděla. Podobného bdění jsme si užili dost. Nemravná totiž není erotika, nemravné je především pokrytectví, omezenost měšťácké pseudomorálky, povýšenectví a manipulování druhými a této nemravnosti se děsím. Děsím se pukavce, kterého dříve či později snese každá antiliberální demagogická dušička.

Ten pukavec se jmenuje cenzura. Dovolte ještě krátkou poznámku k případu videoklipu Lucie Bílé, jehož vysílání Rada České televize doporučila přes den vyřadit. V rozhovoru o tomto tématu byla panu J. Zajícovi, místopředsedovi Rady České televize, položena otázka, zda by nebylo lepší podrobněji v zákoně specifikovat pojem ohrožení morálního vývoje dětí a mladistvých. Pan Zajíc odpověděl: Ne. Takovéto vymezení by znemožňovalo citlivé posouzení. Od tohoto jsme tu my, Rada, konkrétní živí lidé s živou inteligencí. (Konec citace.)

Jak vypadá toto citlivé posouzení živou inteligencí v praxi, ilustruje následující drobnost. Spisovatel Trepulka, který je též členem Rady, hlasoval pro doporučení cenzurního zásahu, aniž dotyčný pořad vůbec viděl. Je zřejmé, že mentálně dietetické zásahy do vysílání budou prováděny fundovaně a po pečlivé analýze. Pan Zajíc ostatně slíbil divákům zákaz dalších videoklipů v nedávném rozhovoru pro Český deník. Své podivuhodné výhody sršící záviděníhodným sebevědomím neomylného strážce mravnosti se dokonce pokusil podepřít ústavou. Ve zmíněném rozhovoru prohlásil, že v preambuli tento stát deklaroval, že vychází z křesťanských tradic. Za prvé. V preambuli ústavy nic takového není. Za druhé, a to je mnohem závažnější, pokud pan Zajíc obhajuje svůj inkviziční přístup křesťanstvím, dělá mu medvědí službu a diskredituje křesťanské pojetí světa, ostatní věřící i církev. Skutečnému křesťanství je totiž vlastní především pokora, vstřícnost, úcta k bližnímu a jeho svobodě. Samolibá manipulace okolím s křesťanstvím nijak nesouvisí. V každém případě ovšem vyžaduje velkou dávku odvahy argumentovat desinterpretací ústavy při obhajobě cenzury.

Může se zdát, že "maluji čerty na zeď". Jakápak cenzura? Rada jen vydala doporučení. Vedení České televize vydalo doporučení. Nikdo vlastně nic nezakázal. Lékaři ovšem dobře znají pojem plíživého rozvoje choroby. Sem tam něco píchne, zatlačí, člověk si řekne - to nic není - a funguje dál. Zatím. Když pak nemoc propukne naplno, bývá na léčbu často pozdě. Díky podcenění prvotních, zdánlivě banálních příznaků. Ano. Nikdo vlastně nic nezakázal. Zatím. Je však třeba již teď myslet na prevenci, abychom se brzy nedožili vzniků nového nenápadného úřadu, kde by s nůžkami v ruce nad novými filmy seděl pan Zajíc nebo jiný mravní inženýr a s týmem spřízněných duší vystřihoval závadné obrázky a s neomylností sobě vlastní by nás laskavě ochraňoval před zkažeností světa. Někde blízko bude znít tichý Fojtíkův smích. Mluvíme-li vlastně stále o morálních hodnotách, dovolte mi tento závěr.

Považoval bych za hluboce nemorální vůči svým voličům, kdybych zde dnes neupozornil na nebezpečí ohrožení individuální svobody člověka, jeho práva volby v oblasti informací a kultury. Považoval bych také za nemorální a velmi nebezpečné, kdybychom my, jako parlament svobodné společnosti, nechali pukavce cenzury vysedět. Děkuji vám. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu kolegovi Trojanovi a prosím pana poslance Jaroslava Sourala. Jeho přihláška je poslední, kterou jsem obdržel.

Poslanec Jaroslav Soural: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, nebudu hovořit na tak šťavnaté téma jako pan kolega Trojan, cítím spíše potřebu poděkovat paní poslankyni Novákové za velice korektní obsah zpravodajské zprávy a současně navrhnout doplnění usnesení, které předložila, o bod III. v tomto znění: "Považuje za nutné, aby byl urychleně vypracován kodex televizního zpravodajství a publicistiky."

Stručné zdůvodnění. Mám pochopení pro ty kritické výhrady, které zde zazněly třeba od pana kolegy Koháčka a ostatních. Sám bych mohl připojit ještě exaktnější zdroje např. zprávu či studii firmy Ekotera, která analyzovala dva týdny zpravodajství v závěru loňského roku. Z té cituji, je tam např. uveden klíčový závěr tohoto znění: "Lze se obávat, že zásadní změna klimatu v České televizi a její zpravodajské redakci není možná bez velkého vnitřního otřesu nebo vnějšího tlaku. Z nitra redakce, pokračuji, sotva vzejde požadavek na zásadnější restrukturalizaci, zvýšení vlastní profesionality a větší mentální a fyzické hybnosti." Je to tedy drtivý úsudek, a sami máme zkušenosti, téměř každodenní, že proti profesionalitě a některým principům, které požaduje zákon, se prohřešky objevují.

Nicméně, já osobně nevěřím ani ve velké otřesy, ani v silný politický tlak. Věřím ve změnu společenské atmosféry a v úctu těch, kteří v těchto významných sdělovacích prostředcích pracují, a proto si myslím, že i ten kodex, který je běžným dokumentem v zemích, kde došlo k nepřerušené demokratické tradici, že tento dokument by mohl přispět k vyváženosti, objektivitě, pluralitě. Tento dokument je pro pracovníky televize závazný, pro ty, kteří uvádějí zpravodajské a publicistické pořady. Myslím si, že tento nástroj je účinný a že by v této společnosti byl potřebný. Děkuji,

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Souralovi. Jako další se přihlásil pan poslanec Pavela. Prosím.

Poslanec Josef Pavela: Pane předsedající, kolegyně, kolegové, nepřipravoval jsem si žádné vystoupení, a proto nebudu mluvit tak erudovaně, jako pan poslanec Trojan, který to měl velmi pečlivě připraveno. Ještě, než se k tomu dostanu, chtěl bych poukázat na to, co tady říkal pan poslanec Koháček. Zdá se mi trochu, že podceňuje tu velkou většinu sněmovny, když říká, že jsou tam jemné nuance, které většina z nás nepostřehla. Domnívám se, že tak jako nemůžeme projednávat státní závěrečný účet spolu s rozpočtem běžného roku, nemůžeme také výroční zprávu o činnosti České televize hodnotit společně se zprávou druhou. Pokud by se to dostalo do jednoho bodu, myslím si, že by v každém případě měla být přijata usnesení dvě. To k té první záležitosti.

Pokud se týká pana poslance Trojana a jeho vystoupení, domnívám se, že došlo k velkému nedorozumění. Pan poslanec Trojan si asi nepřečetl celý odstavec, kde se o tomto hovoří. Tady nejde vůbec o to, že by autoři této zprávy a tohoto oddílu chtěli nějak vymýtit poučné a naučné pořady. Ovšem v poslední větě citovaného odstavce se říká, že programy často podporují pudovost, bezohlednost a falešnou představu o tzv. vyhraněnosti biologického určení sexuálního chování a že zbavují sexualitu především vztahovosti. Myslím si, že toto je velice důležité, protože bychom měli dbát o to, aby naše výchova, a tím také výchova v televizi a v jiných sdělovacích prostředcích vedla především mladé lidi, děti a vůbec všechny občany ke krásnému vztahu vzájemnému. A to, co následuje, ať už je to erotika nebo sexualita, to by měl být výsledek pěkných, vzájemných vztahů, a to si myslím, že měli autoři tohoto odstavce na mysli. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Pavelovi. Hlásí se ještě pan poslanec Trojan. Prosím, uděluji mu slovo.

Poslanec Václav Trojan: Bez oslovení velice krátkou odpověď panu kolegovi Pavelovi. Já jsem zprávu zkrátil na žádost pana předsedajícího, měl jsem to tam a tak vám tuto větu přečtu: Pan docent Uzel, který je obviněn z toho, že prezentuje sexualitu jako bezvztahovou, pudovou záležitost, říká ve své knize "Mýty a pověry v sexu" tuto větu: Člověk prožívá pohlavní styk nejen jako akt vedoucí k rozmnožování, ale jako vrcholnou párovou aktivitu, jako tělesné zpečetění vzájemné náklonnosti a citové vazby. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: S faktickou poznámkou se hlásí pan poslanec Koronthály.

Poslanec Vladimír Koronthály: Opravdu nejsem si jist tím, zda je účelem tohoto jednání probírat zde program nezávislé erotické iniciativy. Doporučoval bych ostatně ponechat pana kolegu Uzla stranou, mohli bychom se snadno dostat i na jinou stránku jeho činnosti - vím o několika případech, kdy při jeho původním povolání zemřeli pacienti málem pod rukama.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Prosím pana poslance Koháčka.

Poslanec Petr Koháček: Dámy a pánové, ve svém příspěvku jsem vás nechtěl okrádat o čas, ale vidím, že bych měl v některých věcech doplnit to, co jsem řekl.

Když mluvím o určité neschopnosti České televize, tak bych chtěl zmínit i to, co snad všichni jsme vnímali. Vezměme si vysílání hlavní zpravodajské relace Události, 19.30. 1. ledna, kdy takovou nepatrnou záležitost, jako že vznikl nový stát, Česká republika, zařadila Česká televize co do důležitosti jako pátou zprávu. Uvědomme si, že tímto způsobem přistupovat k české státnosti je samozřejmě absurdní a to, že jiná země, např. Slovensko vyhlásilo svou svrchovanost 1. ledna, byla to zpráva číslo 1, která trvala 4 minuty. Touto zprávou bylo zahájeno vysílání první den Českého státu.

Zároveň bych chtěl upozornit na to, že pokud mluvíme o způsobu, jakým je prezentována Česká televize - zmínil jsem se o tom jenom stručně - vezměme si, že veškeré zprávy, které mluví uvnitř televize, tvrdí, jak jsou občané tohoto státu spokojeni s vysíláním České televize. V minulém roce Rada České televize si vyžádala jedinou zprávu nezávislou, která tvrdí úplný opak v tom, že Česká televize je neprofesionální a že dezinformuje. To jsou hlavní body zprávy Rady ČT, která ji předložila.

Uznávám, a beru to jako poklonu Rady České televize, že si bude takové nezávislé zprávy vyžadovat a honorovat daleko více. Ale tvrzení, že většina občanů této republiky je spokojena s televizním vysíláním, není na místě.