Předseda PSP Milan Uhde: Domnívám
se, že to je průkazný výklad a přistupuji
k 11. bodu, jímž je Vládní návrh
zákona, kterým se mění a doplňuje
občanský soudní řád. Odvodněním
předloženého vládního návrhu
zákona, který jste obdrželi jako sněmovní
tisk č. 229, pověřila vláda místopředsedu
pana dr. Jana Kalvodu a já ho prosím, aby se ujal
slova.
Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda:
Vážený pane předsedo, páni
místopředsedově, paní kolegyně,
páni kolegově, přesto, že doba není
patrně příznivá pro další
návrh, dovolte mi, abych odůvodnil návrh
zákona, respektive jeho novely, který považuji
za jeden z velmi významných, ne zcela běžných
legislativních produktů.
Vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje občanský
soudní řád, představuje rozsáhlý
věcný zásah do občanského soudního
řízení. V rámci možností,
které jsou limitovány základními principy
platného občanského soudního řádu,
si tato novelizace klade za cíl zakotvit v našem občanském
soudním řízení postupy a instituty,
které se koneckonců úspěšně
uplatňují v některých, co do geneze
a ustrojení srovnatelných, právních
řádech.
Návrh zákona si klade za cíl vytvořit
legislativní předpoklady - a to zdůrazňuji
- pro rychlejší a pružnější
vyřizování věcí v občanském
soudním řízení, zejména pak
v obchodním soudnictví. Ke zrychlení občanského
soudního řízení by mělo především
přispět posílení zásady projednací.
Ve věcech obchodních a dalších, tzv.
sporných řízení, v nichž je plně
k dispozici účastníků, zda se budou
domáhat ochrany svých práv soudním
řízením, je na účastníka
řízení přenášena povinnost
navrhovat důkazy na prokázání svých
tvrzení s následkem nepříznivého
rozhodnutí pro toho účastníka řízení,
který tuto důkazní povinnost nesplní.
Důkazní řízení by v těchto
případech mělo být určeno aktivitou
samotných účastníků. To bude
pro soudy znamenat zejména značné ulehčení,
neboť podle platné právní úpravy
je jejich povinností, jsou-li účastníci
nečinní, aby za ně vyhledávali a zjišťovali
důkazy, které by v řízení měly
být provedeny.
Vedle těchto tzv. sporných řízení
tvoří další skupinu soudy projednávaných
věcí v občanském soudním řízení,
tzv. věci nesporné, v nichž je na veřejném
zájmu potřebné, aby se rozhodnutí
opíralo o úplné skutkově poznatky.
Jedná se především o věci, v
nichž soud může řízení zahájit
i bez návrhu a dále řízení
o osvojení, o povolení uzavřít manželství,
ale i v řízení ve věcech obchodního
rejstříku a řízení podle ustanovení
§ 200 e) občanského soudního řádu.
V nich by, stejně jako je tomu v ostatních evropských
demokratických zemích, důkazní řízení
mělo být plně ovládáno zásadou
vyšetřovací a soud by měl být
povinen provést všechny důkazy potřebné
ke zjištění skutkově podstaty věci.
V této souvislosti bych rád poukázal na změny,
které doporučil ve vztahu k novelizovanému
zákonu ustanovení § 120 odst. 3 a zařazením
nového odstavce 4 tohoto ustanovení ústavně
právní výbor Poslanecké sněmovny
Parlamentu. Pro soudy by zajisté bylo ulehčením
jejich práce, pokud by mohly jak v řízení
sporném, tak i nesporném vycházet ze shodných
tvrzení účastníků a vzít
je za základ nových skutkových zjištění.
V nesporném řízení by však šlo
o narušení zásady vyšetřovací,
o oslabení jistoty, že rozhodnutí se opírá
o reálně existující skutkový
stav.
Nelze přehlížet, že řízení
se převážně týká osob,
které nejsou schopny samy a kvalifikovaně hájit
svá práva, jako je tomu zejména u nezletilých
dětí a některých dalších
osob a jejichž práva musí z úřední
povinnosti hájit soud.
Doporučuji proto ponechat návrh novelizace ustanovení
§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu
beze změn.
Návrh zákona dále obnovuje v občanském
soudním řízení instituty osvědčené
jejich dlouholetou aplikací předcházející
roku 1950, a to rozsudky pro uznání a rozsudky pro
zmeškání. Uzná-li žalovaný
v průběhu soudního řízení
nárok, který vůči němu žalobce
uplatnil, nebo pokud se žalovaný nedostaví
k prvnímu jednání ve věci, bude moci
soud při splnění zákonem stanovených
podmínek ve věci ihned rozhodnout rozsudkem pro
uznání nebo rozsudkem pro zmeškání.
Soudy tak nebudou nuceny provádět řadu formálních
úkonů a bezmocně odročovat jednání,
zejména v těch případech, kdy se žalovaný
vyhýbá účasti v soudním řízení,
oddaluje tak konečné rozhodnutí ve věci
a tím i svoji povinnost splnit oprávněné
nároky žalobce.
Ve spojení se zjednodušením náležitostí
písemného vyhotovení takovýchto rozhodnutí
lze v institutech rozsudku pro uznání a rozsudku
pro zmeškání spatřovat jednu z cest,
jak v řadě projednávaných věcí
urychlit řízení a současně
snížit pracovní vytížení
soudů.
K posílení významu těchto institucí
je doporučení ústavně právních
výborů - doplnit návrh zákona o novelizaci
§ 205 a 212 občanského soudního řádu.
Tím, že by v případě, kdy by
bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, bylo
možné v odvolacím řízení
zpochybnit takové rozhodnutí z toho důvodu,
že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání,
tyto instituty by se mohly stát účelným
prostředkem vůči liknavým účastníkům
a mohly by i významně přispět k rychlejší
a účinnější ochraně práv
a oprávněných zájmů fyzických
a právnických osob, prostě žalobců.
Mám však za to, že v zájmu zachování
práva na spravedlivé soudní rozhodnutí
by měla zůstat zachována i možnost zpochybnit
v takovýchto případech soudní rozhodnutí
z hlediska právního závěru, který
soud ze svého skutkového zjištění
dovodil, a důsledky dostavení se k soudu nebo uznání
nároků spojovat jen s vyloučením možností
zpochybňovat v odvolacím řízení
takový skutkový základ věci, který
vzal soud za základ svého rozhodnutí.
Proto doporučuji, aby ústavně právním
výborem navržené ustanovení § 205,
odst. 3 - byla doplněna na konci slova "nebo, že
rozhodnutí spočívá na nesprávném
právním posouzení věci".
V § 212, odst. 2 pak doporučuji na konci připojit
slova "a z hlediska správnosti právního
posouzení věci soudem
prvního stupně". Na závěr si
potom dovolím ještě zdůraznit význam
těchto dvou navržených doplnění.
Další, neméně významnou změnou
občanského soudního řádu, je
navrhované rozšíření možností
rozhodovat platebním rozkazem. Dosavadní právní
úprava umožňuje vydání platebního
rozkazu jen tehdy, nepřevyšuje-li částka
20.000 Kč a ve věcech obchodních 100.000
Kč.
Soudní praxe ukazuje, že jsou-li pro vydání
platebního rozkazu splněny ostatní zákonem
stanovené podmínky, je bezdůvodné
tuto podstatně jednodušší formu rozhodování
limitovat výší uplatněné částky.
Důvodně lze očekávat, že právě
v obchodním soudnictví bude možné na
základě této nové právní
úpravy rozhodovat značný objem agendy právě
platebními rozkazy, tedy zkrácenou rychlou formou
řízení.
Při hledání prostředků zvýšení
kapacitních možností soudů v obchodním
soudnictví byla opětovně zvážena
i důvodnost rozsahu senátního rozhodování
v obchodních věcech. Na základě poznatků
soudní praxe z dosavadního vyřizování
obchodních věcí je proto navrhováno
výrazné omezení senátního rozhodování
v obchodní agendě ve prospěch rozhodování
samosoudců.
Vládním návrhem zákona je dále
navrhováno vypustit úpravu zakotvenou v ustanovení
§ 87d občanského soudního řádu,
neboť je jím porušována rovnost účastníků
v občanském soudním řízení
a jsou nedůvodně zvýhodňovány
české právnické osoby. Této
právní úpravy využíval mimochodem
i Dopravní podnik hl. m. Prahy, který u obvodního
soudu pro Prahu 7, kde má své sídlo, podával
a podává značný počet návrhů,
jimiž se domáhá po cestujících,
kteří neměli platnou jízdenku, zaplacení
jízdného nebo dalších částek,
jak jsou stanoveny v přepravních řádech.
K tomu, aby tato rozsáhlá agenda byla obvodním
soudem pro Prahu 7 zvládnutelná, bylo toto pracoviště
vybaveno nákladnou počítačovou sítí.
Dovolte mi tento příklad z praxe. Ta by se však
po přijetí navrhované novelizace § 87
stala nevyužitelnou.
Lze proto uvítat doporučení obsažené
ve společné zprávě výborů
Poslanecké sněmovny - doplnit návrh zákona
o ustanovení, kterým by byl novelizován zákon
ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních
v soudnictví, o volbách přísedících,
jejich zproštění a odvolání z
funkce, a o státní správě soudů
ČR, ve znění pozdějších
předpisů.
Vládní návrh novelizace občanského
soudního řádu konečně přináší
některé další změny a zpřesnění
platné právní úpravy, na které
poukázala soudní praxe.
Vážený pane předsedo, dámy a
pánové, z pověření vlády
České republiky doporučuji, aby Poslanecké
sněmovna Parlamentu schválila předložený
vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje občanský
soudní řád, s úpravami, doporučenými
ústavně právním výborem a hospodářským
výborem, a se změnami, které jsem si dovolil
doporučit ve svém vystoupení. Činím
tak v přesvědčení, že přijatý
zákon přispěje ke zrychlení a zpružnění
občanského soudního řízení,
a tím k účinnější ochraně
práv a oprávněných zájmů
jak právnických, tak i fyzických osob.
Dovolte mi ještě zcela závěrem říci,
že v každé úpravě každého
občanského soudního řízení
se střetávají dva principy. Princip účinné
a rychlé ochrany práv těch, kteří
se této ochrany domáhají, a princip náležitého
skutkového zjištění věci, která
se rozhoduje, která je základem pro rozhodnutí.
Doufám, a jsem o tom přesvědčen, že
navrhovaná právní úprava nepodléhá
příliš současné situaci v našem
soudnictví, nepodléhá příliš
katastrofálnímu prostoru pro to, aby se kdokoli
domohl svých práv rychle a účinně.
Doufám, že je vyvážená právě
tak, aby mohla sloužit jako náležitý nástroj
pro rozhodování právních věcí
v budoucnu, v době, kdy zejména naše justice
bude v poněkud vyváženější
podobě. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi
vlády Janu Kalvodovi za vstupní výklad a
udílím slovo společné zpravodajce
výborů, paní poslankyni Anně Röschové,
aby nám odůvodnila společnou zprávu
výborů. Obdrželi jste ji jako sněmovní
tisk 346. Prosím.
Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo,
dámy a pánové, doufám, že jako
společná zpravodajka nepřinesu smůlu
této novele zákona, a nebudeme tento tisk projednávat
tak dlouho, jako předchozí, u něhož
jsem také společnou zpravodajkou.
Dovolte, abych vám předložila společnou
zprávu výborů Poslanecké sněmovny
Parlamentu k vládnímu návrhu zákona,
kterým se mění a doplňuje občanský
soudní řád (parlamentní tisk 229).
Tento tisk projednaly dva výbory - ústavně
právní výbor a hospodářský
výbor. Oba výbory doporučují, aby
Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila
s úpravami, které máte uvedeny ve společné
zprávě. Myslím, že to stačí
jako úvodní slovo. Snad bych jen poprosila pana
místopředsedu Kalvodu, aby v otevřené
rozpravě vystoupil jako poslanec a vznesl pozměňovací
návrhy, které ve svém úvodním
slově řekl. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji společné
zpravodajce poslankyni Anně Röschové, otevírám
rozpravu. Jako první se do ní písemně
přihlásila paní poslankyně Petra Buzková.
Ohlašuje pozměňovací návrh. Prosím.
Poslankyně Petra Buzková: Vážený
pane předsedající, dámy a pánové,
je pravdou, jak uvedl v úvodním slově místopředseda
vlády dr. Kalvoda, že novelou občanského
soudního řádu, která nám byla
vládou předložena, dojde k zásadnímu
posílení zásady projednací, občanského
soudního řízení, a tím i ke
zrychlení a zkrácení účinné
soudní pomoci v tomto řízení.
Je ovšem samozřejmé, že posílením
jakékoli zásady jedné se nějakým
způsobem zeslabuje zásada jiná, v tomto případě
zásada materiální pravdy občanského
soudního řízení. Takováto skutečnost
je výhodná především pro soudy
z procesního hlediska, které nebudou muset podle
této novely rozhodovat podle skutečného stavu
věci, ale pouze na základě skutečností
účastníky u soudu doložených.
V takovémto případě se někdy
může dostat do nevýhodného postavení
takový z účastníků řízení,
který není schopen si zajistit příslušné
porady a konzultace, např. z důvodu nedostatku finančních
prostředků.
Tento můj úvodní vstup však nepovažujte
za pozměňovací návrh, spíše
za takové krátké zamyšlení, protože
chápu, že tento vládní návrh
novely občanského soudního řádu
právě prolomením zásady materiální
pravdy je sice ne zcela optimální, ale zřejmě
jediná možnost, jak v dnešní době
skutečně občanské soudní řízení
zkrátit, zrychlit, a tím řešit kritickou
situaci dnešních civilních soudů a celé
justice.
K mým pozměňujícím návrhům
bych uvedla následující. V celé této
novele zákona se v některých ustanoveních
mluví o právnických osobách. Nedomnívám
se, že úmyslem zákonodárce podle dalšího
znění jednotlivých ustanovení bylo
vztáhnout tato ustanovení pouze na právnické
osoby, protože tím by se zaváděl zcela
jiný právní režim podle občanského
soudního řádu pro podnikatele zapsané
v obchodním rejstříku a pro podnikatele nezapsané
v obchodním rejstříku.
Můj první konkrétní pozměňovací
návrh je k § 148, který se týká
doručování a jehož první věta
zní: "Jestliže se nepodaří doručit
právnické osobě písemnost jí
určenou"... Zde navrhuji za slova "právnické
osobě" vložit slova "či podnikateli".
Odkazuji v tomto případě na § 2 odst.
2 obchodního zákoníku č. 513/1991
Sb. V případě, že by zůstalo
původní znění, které v §
48 odst 2. bylo, vztahoval by se zcela jiný způsob
doručování na podnikatele zapsané
v obchodním rejstříku a na podnikatele nezapsané
v obchodním rejstříku.
Druhý pozměňující návrh,
který přednesu, má naprosto stejné
odůvodnění. Pouze se vztahuje k § 79
odst. 1. Tento paragraf zní: "Ve věcech vyplývajících
z obchodních vztahů musí návrh dále
obsahovat identifikační číslo právnické
osoby." Zde navrhuji za slova "právnické
osoby" vložit slova "či podnikatele"
se stejným odůvodněním, jak jsem odůvodňovala
svůj první návrh.
Vážený pane předsedající,
vážené dámy a pánové,
jak jsem uvedla na začátku svého krátkého
vystoupení, nepovažuji tento vládní
návrh novely občanského soudního řádu
za optimální, ale je podle mého názoru
jedinou možností, jak v současné době
zrychlit a zjednodušit občanské soudní
řízení, což je - jak se ukazuje - nezbytně
nutné.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní
poslankyni Buzkové. Slovo má pan poslanec Výborný,
připraví se pan poslanec Vladimír Řezáč,
jehož přihláška je zatím poslední
písemně předložená přihláška
do rozpravy.
Poslanec Miloslav Výborný: Vážený
pane předsedo, dámy a pánové, jako
právník a advokát profesí mám
samozřejmě lítost, že při projednávání
tohoto zákona, který je důležitý
pro desítky tisíc sporujících se stran
a který se dotýká jedné vědní
disciplíny, panuje hluboký nezájem ve sněmovně,
nicméně o to více považuji za nezbytné
přednést tři pozměňovací
návrhy.
Společná zpráva navrhuje, aby dosavadní
bod 16 vládní předlohy v druhé větě
byl změněn tak, že věta původně
znějící "Soud rozhoduje, které
z navrhovaných důkazů provede" byla
ještě doplněna o slova, "a to tak, aby
skutkový stav věci byl zjištěn co nejúplněji".
V této věci můj návrh je velmi stručný.
Nabízím a navrhuji vrátit se k původního
textu vládního návrhu.
Další dva návrhy vyplývají z
toho, co je již uvedeno ve společné zprávě,
totiž z návrhů, které se týkají
nového bodu za bodem 22, 23, a 28. Jistě jste si
povšimli, že u rozsudků pro uznání
nebo u rozsudků pro zmeškání společná
zpráva navrhuje omezit odvolací důvody jen
na ty důvody, které by spočívaly v
tom, že podmínky, předpoklady pro vydání
těchto kontumačních rozsudků nebyly
naplněny. Přijetí této konstrukce
- bude-li přijata, a já věřím,
že ano - si podle mého mínění
- a nejen podle mého mínění - vyžaduje
ovšem ještě dvě další úpravy
zákona. To spíše z důvodu teoretické
čistoty. Ale právě proto, že tento zákon
je oporou jedné vědní discipliny, nemohu
to nepovažovat za jiné než velmi důležité.
Navrhuji tedy, aby za dosavadní bod 21 byl vložen
nový bod 22 - ostatní body by byly přečíslovány
- který by měl toto znění: V dosavadním
§ 202 odstavce 1 a 2 označují se jako odstavce
2 a 3 a vkládá se nový odstavec 1, který
zní: "Odstavec 1: Odvolání není
přípustné proti rozsudku pro uznání
nebo proti rozsudku pro zmeškání, ledaže
je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady
pro jejich vydání (§ 153 a), § 153 b))."
Tento návrh vychází z prostého odůvodnění,
že nestačí v zákoně jen říci,
že odvolání může být odůvodněno
toliko některými okolnostmi, musí být
také řečeno, že v jiném případě
odvolání přípustné není.
Při přijetí návrhů, jak je
obsahuje společná zpráva ve vztahu ke kontumačním
rozsudkům podle § 153 b), je patrno, že při
vydání takovéhoto rozsudku může
být navrhováno soudu prvního stupně,
aby byl kontumační rozsudek zrušen pro neexistenci
důvodů pro jeho vydání. Je ovšem
možné, že účastník řízení
postižený takovým rozsudkem by kromě
návrhu na zrušení kontumačního
rozsudku podal proti rozsudku i odvolání. V případě,
že by jeho návrhu na zrušení rozsudku
bylo vyhověno, zůstávalo by dále odvolání
ve hře a pravděpodobně by nezbývalo
než předkládat toto již vlastně
zbytečné odvolání soudu druhého
stupně. Nápravu lze zajistit přijetím
toho návrhu, který nyní přednesu.
Za navrhovaný paragraf 153 b), tj. za jeho dosavadní
odstavec 4, připojit pátý odstavec, který
by zněl: "Odstavec 5: Pokud žalovaný kromě
návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního
stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti
rozsudku i odvoláni a soud prvního stupně
návrhu na zrušení svého rozsudku vyhověl,
platí, že odvolání bylo vzato zpět."
Tím se v popsaných případech nesmírně
zkrátí řízení a bude tím
ulehčena situace soudů, ale také i účastníků.
Poznamenávám, že moje návrhy jsou skutečně
více prakticko-teoretickým zpřesněním
stávajícího textu. Děkuji.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Výbornému. Slovo má pan poslanec Vladimír
Řezáč, připraví se pan poslanec
Josef Wagner.
Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený
pane předsedo, vážené kolegyně
a kolegové, chci v úvodu říci, že
vládní návrh zákona, kterým
se mění a doplňuje občanský
soudní řád, je dobrý a ve znění
společné zprávy doporučené
zejména ústavně právním výborem
je velmi dobrý.
Základním problémem této novely je
to, co je uvedeno na str. 9 v úvodu důvodové
zprávy. Totiž to, že tato novela se může
pohybovat pouze v rámci principů platného
občanského soudního řádu, které
v současné době již nesporně
nevyhovují. Základní změna, která
je uvedena v nové úpravě § 120 občanského
soudního řádu, totiž neznamená
ani úplný přechod od zásady materiální
pravdy k zásadě formální pravdy, ale
je určitým hybridem těchto dvou ustanovení.
Na velice závažný problém z toho vyplývající
zde upozornila kolegyně poslankyně dr. Buzková
a ten spočívá v tom, že tato změna
může mít zásadní význam
pro zajištění účinné ochrany
práv těch účastníků
řízení, kteří nebudou mít
dostatek finančních prostředků na
zajištění kvalitní právní
pomoci.
Myslím však, že k dnešnímu dni nejsme
schopni doplnit taková ustanovení občanského
soudního řádu, která by tomu dostatečně
bránila, protože by bylo těžko odhadnout
náklady, které by si vyžádala právní
pomoc, kterou by musel u těchto účastníků
občanského soudního řízení
hradit stát.
Mám proto jediný pozměňovací
návrh, který se týká alespoň
částečné ochrany těchto účastníků
řízení zejména v případě,
kdy jsou v důsledku mimořádné životní
situace v postavení, že by sami nebyli bez pomoci
soudu schopni svá práva si dostatečně
zajistit. Jde o to, že při řízení
o náhradu škody způsobené újmou
na zdraví takový účastník řízení
bez pomoci soudu by se nedokázal vyznat ve velmi složitém
dokazování za pomoci řady odborných
expertiz. V § 120 odst. 2 proto navrhuji toto doplnění
navrženého ustanovení. Za řízení,
která jsou uvedena podle úpravy zákona o
rodině, tj. řízení o povolení
uzavřít manželství, řízení
o popření otcovství a řízení
o osvojení zařadit "řízení
o náhradu škody způsobené újmou
na zdraví" a pak pokračovat "řízení
ve věcech obchodního rejstříku atd.".
Domnívám se, že toto řízení
si takovou úpravu a doplnění zaslouží
a nechtěl bych ponechávat pouze na vůli soudce
a jeho vědomí a svědomí, zda bude
postupovat podle § 120 odst. 3, tj., že může
event. provést jiné, než účastníky
navržené důkazy.
Mám za to, že řízení o náhradu
škody způsobené újmou na zdraví
je tak významným řízením, že
musí být soudu tato povinnost vyloženě
uložena v § 120 odst. 2 občanského soudního
řádu.
Jinak chci upozornit, že není pravdivě tvrzení
důvodové zprávy na straně 23 nahoře,
že je zachována zásada plné apelace
v odvolacím řízení, na což správně
poukázal ústavně právní výbor
i v jasném ustanovení § 205 odst. 3, kde je
uvedeno, že odvolání proti rozsudku pro uznání
nebo proti rozsudku pro zmeškání lze odůvodnit
jen tím, že nebyly splněny předpoklady
pro jejich vydání. Kdyby totiž byla zásada
apelace zachována i u těchto rozsudků, nemělo
by jejich zavedení prakticky žádný smysl.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Vladimíru Řezáčovi, s faktickou poznámkou
se hlásí paní společná zpravodajka.
Poslankyně Anna Röschová: Vážení
kolegové, vzhledem k tomu, že jde o občanský
soudní řád, o procesní normu, kde
záleží na každém slově,
jak bude formulováno a my o mnoha pozměňovacích
návrzích budeme hlasovat tady na plénu, dávejte
mi své pozměňovací návrhy přesně
písemně napsané - nestačím
návrhy zachytit slovo od slova a navíc tady poměrně
špatně slyším, takže může
dojít k tomu, že bude odhlasováno něco,
co bychom si nepřáli.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji všem,
kteří vyhoví paní společné
zpravodajce. Slovo má pan poslanec Wagner, připraví
se pan poslanec Jiří Vyvadil.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
dámy a pánové, mám pouze jeden pozměňovací
návrh. Nejdříve mi dovolte, abych jej zdůvodnil.
Vím z vlastní zkušenosti, že vyhlášením
rozsudku se ještě mnoho nestane, že spor končí
až když člověk dostane rozsudek do vlastních
rukou a když nabude právní moci. Cesta k tomu,
aby rozsudek byl ve vlastních rukou, bývá
někdy velmi dlouhá. Žádná procesní
norma závazně neupravuje lhůtu, ve které
je soud povinen rozsudek v písemném vyhotovení
vydat, pouze v jednacím řádu soudů
je lhůta 15denní jako lhůta pořádková
pro soud. To ovšem není lhůta, na kterou by
bylo možné se odvolávat.
Doporučuji proto do § 158 odst. 2, který zní
"stejnopis písemného vyhotovení rozsudku
se doručuje účastníkům, popř.
jejich zástupcům, do vlastních rukou"
doplnit takto. ěta by pokračovala "a to ve
lhůtě 30 dnů ode dne vyhlášení
rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto
lhůtu prodloužit až na 90 dní".
V dnešní situaci soudů by zřejmě
bylo velmi obtížné požadovat, aby dodržely
lhůtu 30 dnů. Nicméně, my neděláme
zákon pro obtížnou situaci, my děláme
zákon, který má platit když ne neomezeně
dlouhou dobu, tak určitě alespoň dlouhou
dobu. Z toho důvodu považuji za důležité
i v této komplikované situaci se postarat o to,
aby byla tato lhůta v zákoně, a aby zbytečně
nebyl prodlužován stav, kdy se spory vlečou
v podstatě jen proto, že není písemné
vyhotovení rozsudku. Děkuji za pozornost.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji poslanci
Wagnerovi, slovo má pan poslanec Jiří Vyvadil,
který je posledním přihlášeným
do rozpravy.
Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený
pane předsedo, milé kolegyně a kolegové,
já budu stručný. Budu vlastně jen
naléhat, aby vážená kolegyně
zpravodajka se držela pokud se týče bodu 16
- toho, na čem se usnesl asi po hodinové diskusi
ústavně právní výbor, který
dospěl ke stanovisku, které je obsaženo ve
společné zprávě, to je, že soud
rozhoduje, které z navrhovaných důkazů
provede, a to tak, aby skutkový stav věci byl zjištěn
co nejúplněji.
Kolega Výborný zde argumentoval tím, že
zde hovoří jako advokát. Takto by nepochybně
mohl mít radost soudce, protože se podle navrhovaného
znění může rozhodnout také tak,
že neprovede žádný důkaz. Tak,
jak je to obsaženo ve společné zprávě,
je to podle mého názoru přesná korekce,
o které - pokud vím - ústavně právní
výbor jednal nejméně 1 hodinu a dospěl
k tomu závěru, který je. Prosím tedy,
aby bylo vycházeno ze společné zprávy.
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Vyvadilovi. Přihlásil se pan poslanec Libor Novák
mladší, ale já dám přednost panu
poslanci Výbornému, který se přihlásil
s faktickou poznámkou.
Poslanec Miloslav Výborný: Nerad bych to
dramatizoval. Pan poslanec Vyvadil ví, že jsem na
ústavně právním výboru zastával
to stanovisko jako nyní. Abychom byli přesní,
já jsem neargumentoval tím, že jsem advokát,
já jsem na rozdíl od jiných přihlášených
považoval za slušné v souladu s platným
usnesením o tom zde informovat sněmovnu.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Jiří Vyvadil. Předpokládám,
že chce replikovat a tuto možnost je třeba mu
dát.
Poslanec Jiří Vyvadil: Upozorňuji,
že jsem advokát.
Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec
Libor Novák mladší, kterému děkuji
za pochopení pro tuto krátkou výměnu
názorů.
Poslanec Libor Novák: Vážený
pan předsedo, kolegyně a kolegové, považuji
za velmi správný a systematicky dobrý návrh
pana poslance Výborného, týkající
se možnosti přípustnosti odvolání
vůči rozsudkům pro zmeškání
a dalšímu nově vloženému institutu.
V tom případě mi však připadá
nadbytečný text, který je dosud ve společné
zprávě. Proto podávám návrh,
který váži na přijetí pozměňovacího
návrhu pana poslance Výborného. Tento pozměňovací
návrh zní, že za bod 21 se vkládá
nový bod, který se týká přípustnosti
odvolání. V případě přijetí
tohoto návrhu navrhuji vypustit ze společné
zprávy body uvozené návětími
"za dosavadní bod 22 se vkládá atd."
a "za dosavadní bod 23 se vkládá atd.".
Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci
Liboru Novákovi. Další písemně
přihlášky do rozpravy nemám. O slovo
se hlásí místopředseda vlády
pan Jan Kalvoda, který zároveň jako poslanec
má právo promluvit.