Čtvrtek 20. května 1993

Předseda PSP Milan Uhde: Domnívám se, že to je průkazný výklad a přistupuji k 11. bodu, jímž je Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád. Odvodněním předloženého vládního návrhu zákona, který jste obdrželi jako sněmovní tisk č. 229, pověřila vláda místopředsedu pana dr. Jana Kalvodu a já ho prosím, aby se ujal slova.

Místopředseda vlády ČR Jan Kalvoda: Vážený pane předsedo, páni místopředsedově, paní kolegyně, páni kolegově, přesto, že doba není patrně příznivá pro další návrh, dovolte mi, abych odůvodnil návrh zákona, respektive jeho novely, který považuji za jeden z velmi významných, ne zcela běžných legislativních produktů.

Vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, představuje rozsáhlý věcný zásah do občanského soudního řízení. V rámci možností, které jsou limitovány základními principy platného občanského soudního řádu, si tato novelizace klade za cíl zakotvit v našem občanském soudním řízení postupy a instituty, které se koneckonců úspěšně uplatňují v některých, co do geneze a ustrojení srovnatelných, právních řádech.

Návrh zákona si klade za cíl vytvořit legislativní předpoklady - a to zdůrazňuji - pro rychlejší a pružnější vyřizování věcí v občanském soudním řízení, zejména pak v obchodním soudnictví. Ke zrychlení občanského soudního řízení by mělo především přispět posílení zásady projednací. Ve věcech obchodních a dalších, tzv. sporných řízení, v nichž je plně k dispozici účastníků, zda se budou domáhat ochrany svých práv soudním řízením, je na účastníka řízení přenášena povinnost navrhovat důkazy na prokázání svých tvrzení s následkem nepříznivého rozhodnutí pro toho účastníka řízení, který tuto důkazní povinnost nesplní.

Důkazní řízení by v těchto případech mělo být určeno aktivitou samotných účastníků. To bude pro soudy znamenat zejména značné ulehčení, neboť podle platné právní úpravy je jejich povinností, jsou-li účastníci nečinní, aby za ně vyhledávali a zjišťovali důkazy, které by v řízení měly být provedeny.

Vedle těchto tzv. sporných řízení tvoří další skupinu soudy projednávaných věcí v občanském soudním řízení, tzv. věci nesporné, v nichž je na veřejném zájmu potřebné, aby se rozhodnutí opíralo o úplné skutkově poznatky. Jedná se především o věci, v nichž soud může řízení zahájit i bez návrhu a dále řízení o osvojení, o povolení uzavřít manželství, ale i v řízení ve věcech obchodního rejstříku a řízení podle ustanovení § 200 e) občanského soudního řádu. V nich by, stejně jako je tomu v ostatních evropských demokratických zemích, důkazní řízení mělo být plně ovládáno zásadou vyšetřovací a soud by měl být povinen provést všechny důkazy potřebné ke zjištění skutkově podstaty věci.

V této souvislosti bych rád poukázal na změny, které doporučil ve vztahu k novelizovanému zákonu ustanovení § 120 odst. 3 a zařazením nového odstavce 4 tohoto ustanovení ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny Parlamentu. Pro soudy by zajisté bylo ulehčením jejich práce, pokud by mohly jak v řízení sporném, tak i nesporném vycházet ze shodných tvrzení účastníků a vzít je za základ nových skutkových zjištění. V nesporném řízení by však šlo o narušení zásady vyšetřovací, o oslabení jistoty, že rozhodnutí se opírá o reálně existující skutkový stav.

Nelze přehlížet, že řízení se převážně týká osob, které nejsou schopny samy a kvalifikovaně hájit svá práva, jako je tomu zejména u nezletilých dětí a některých dalších osob a jejichž práva musí z úřední povinnosti hájit soud.

Doporučuji proto ponechat návrh novelizace ustanovení § 120 odst. 3 občanského soudního řádu beze změn.

Návrh zákona dále obnovuje v občanském soudním řízení instituty osvědčené jejich dlouholetou aplikací předcházející roku 1950, a to rozsudky pro uznání a rozsudky pro zmeškání. Uzná-li žalovaný v průběhu soudního řízení nárok, který vůči němu žalobce uplatnil, nebo pokud se žalovaný nedostaví k prvnímu jednání ve věci, bude moci soud při splnění zákonem stanovených podmínek ve věci ihned rozhodnout rozsudkem pro uznání nebo rozsudkem pro zmeškání. Soudy tak nebudou nuceny provádět řadu formálních úkonů a bezmocně odročovat jednání, zejména v těch případech, kdy se žalovaný vyhýbá účasti v soudním řízení, oddaluje tak konečné rozhodnutí ve věci a tím i svoji povinnost splnit oprávněné nároky žalobce.

Ve spojení se zjednodušením náležitostí písemného vyhotovení takovýchto rozhodnutí lze v institutech rozsudku pro uznání a rozsudku pro zmeškání spatřovat jednu z cest, jak v řadě projednávaných věcí urychlit řízení a současně snížit pracovní vytížení soudů.

K posílení významu těchto institucí je doporučení ústavně právních výborů - doplnit návrh zákona o novelizaci § 205 a 212 občanského soudního řádu. Tím, že by v případě, kdy by bylo rozhodnuto rozsudkem pro zmeškání, bylo možné v odvolacím řízení zpochybnit takové rozhodnutí z toho důvodu, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání, tyto instituty by se mohly stát účelným prostředkem vůči liknavým účastníkům a mohly by i významně přispět k rychlejší a účinnější ochraně práv a oprávněných zájmů fyzických a právnických osob, prostě žalobců.

Mám však za to, že v zájmu zachování práva na spravedlivé soudní rozhodnutí by měla zůstat zachována i možnost zpochybnit v takovýchto případech soudní rozhodnutí z hlediska právního závěru, který soud ze svého skutkového zjištění dovodil, a důsledky dostavení se k soudu nebo uznání nároků spojovat jen s vyloučením možností zpochybňovat v odvolacím řízení takový skutkový základ věci, který vzal soud za základ svého rozhodnutí.

Proto doporučuji, aby ústavně právním výborem navržené ustanovení § 205, odst. 3 - byla doplněna na konci slova "nebo, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci".

V § 212, odst. 2 pak doporučuji na konci připojit slova "a z hlediska správnosti právního posouzení věci soudem

prvního stupně". Na závěr si potom dovolím ještě zdůraznit význam těchto dvou navržených doplnění.

Další, neméně významnou změnou občanského soudního řádu, je navrhované rozšíření možností rozhodovat platebním rozkazem. Dosavadní právní úprava umožňuje vydání platebního rozkazu jen tehdy, nepřevyšuje-li částka 20.000 Kč a ve věcech obchodních 100.000 Kč.

Soudní praxe ukazuje, že jsou-li pro vydání platebního rozkazu splněny ostatní zákonem stanovené podmínky, je bezdůvodné tuto podstatně jednodušší formu rozhodování limitovat výší uplatněné částky. Důvodně lze očekávat, že právě v obchodním soudnictví bude možné na základě této nové právní úpravy rozhodovat značný objem agendy právě platebními rozkazy, tedy zkrácenou rychlou formou řízení.

Při hledání prostředků zvýšení kapacitních možností soudů v obchodním soudnictví byla opětovně zvážena i důvodnost rozsahu senátního rozhodování v obchodních věcech. Na základě poznatků soudní praxe z dosavadního vyřizování obchodních věcí je proto navrhováno výrazné omezení senátního rozhodování v obchodní agendě ve prospěch rozhodování samosoudců.

Vládním návrhem zákona je dále navrhováno vypustit úpravu zakotvenou v ustanovení § 87d občanského soudního řádu, neboť je jím porušována rovnost účastníků v občanském soudním řízení a jsou nedůvodně zvýhodňovány české právnické osoby. Této právní úpravy využíval mimochodem i Dopravní podnik hl. m. Prahy, který u obvodního soudu pro Prahu 7, kde má své sídlo, podával a podává značný počet návrhů, jimiž se domáhá po cestujících, kteří neměli platnou jízdenku, zaplacení jízdného nebo dalších částek, jak jsou stanoveny v přepravních řádech. K tomu, aby tato rozsáhlá agenda byla obvodním soudem pro Prahu 7 zvládnutelná, bylo toto pracoviště vybaveno nákladnou počítačovou sítí. Dovolte mi tento příklad z praxe. Ta by se však po přijetí navrhované novelizace § 87 stala nevyužitelnou.

Lze proto uvítat doporučení obsažené ve společné zprávě výborů Poslanecké sněmovny - doplnit návrh zákona o ustanovení, kterým by byl novelizován zákon ČNR č. 436/1991 Sb., o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich zproštění a odvolání z funkce, a o státní správě soudů ČR, ve znění pozdějších předpisů.

Vládní návrh novelizace občanského soudního řádu konečně přináší některé další změny a zpřesnění platné právní úpravy, na které poukázala soudní praxe.

Vážený pane předsedo, dámy a pánové, z pověření vlády České republiky doporučuji, aby Poslanecké sněmovna Parlamentu schválila předložený vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, s úpravami, doporučenými ústavně právním výborem a hospodářským výborem, a se změnami, které jsem si dovolil doporučit ve svém vystoupení. Činím tak v přesvědčení, že přijatý zákon přispěje ke zrychlení a zpružnění občanského soudního řízení, a tím k účinnější ochraně práv a oprávněných zájmů jak právnických, tak i fyzických osob.

Dovolte mi ještě zcela závěrem říci, že v každé úpravě každého občanského soudního řízení se střetávají dva principy. Princip účinné a rychlé ochrany práv těch, kteří se této ochrany domáhají, a princip náležitého skutkového zjištění věci, která se rozhoduje, která je základem pro rozhodnutí.

Doufám, a jsem o tom přesvědčen, že navrhovaná právní úprava nepodléhá příliš současné situaci v našem soudnictví, nepodléhá příliš katastrofálnímu prostoru pro to, aby se kdokoli domohl svých práv rychle a účinně. Doufám, že je vyvážená právě tak, aby mohla sloužit jako náležitý nástroj pro rozhodování právních věcí v budoucnu, v době, kdy zejména naše justice bude v poněkud vyváženější podobě. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu místopředsedovi vlády Janu Kalvodovi za vstupní výklad a udílím slovo společné zpravodajce výborů, paní poslankyni Anně Röschové, aby nám odůvodnila společnou zprávu výborů. Obdrželi jste ji jako sněmovní tisk 346. Prosím.

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedo, dámy a pánové, doufám, že jako společná zpravodajka nepřinesu smůlu této novele zákona, a nebudeme tento tisk projednávat tak dlouho, jako předchozí, u něhož jsem také společnou zpravodajkou.

Dovolte, abych vám předložila společnou zprávu výborů Poslanecké sněmovny Parlamentu k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád (parlamentní tisk 229).

Tento tisk projednaly dva výbory - ústavně právní výbor a hospodářský výbor. Oba výbory doporučují, aby Poslanecká sněmovna návrh zákona schválila s úpravami, které máte uvedeny ve společné zprávě. Myslím, že to stačí jako úvodní slovo. Snad bych jen poprosila pana místopředsedu Kalvodu, aby v otevřené rozpravě vystoupil jako poslanec a vznesl pozměňovací návrhy, které ve svém úvodním slově řekl. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji společné zpravodajce poslankyni Anně Röschové, otevírám rozpravu. Jako první se do ní písemně přihlásila paní poslankyně Petra Buzková. Ohlašuje pozměňovací návrh. Prosím.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je pravdou, jak uvedl v úvodním slově místopředseda vlády dr. Kalvoda, že novelou občanského soudního řádu, která nám byla vládou předložena, dojde k zásadnímu posílení zásady projednací, občanského soudního řízení, a tím i ke zrychlení a zkrácení účinné soudní pomoci v tomto řízení.

Je ovšem samozřejmé, že posílením jakékoli zásady jedné se nějakým způsobem zeslabuje zásada jiná, v tomto případě zásada materiální pravdy občanského soudního řízení. Takováto skutečnost je výhodná především pro soudy z procesního hlediska, které nebudou muset podle této novely rozhodovat podle skutečného stavu věci, ale pouze na základě skutečností účastníky u soudu doložených. V takovémto případě se někdy může dostat do nevýhodného postavení takový z účastníků řízení, který není schopen si zajistit příslušné porady a konzultace, např. z důvodu nedostatku finančních prostředků.

Tento můj úvodní vstup však nepovažujte za pozměňovací návrh, spíše za takové krátké zamyšlení, protože chápu, že tento vládní návrh novely občanského soudního řádu právě prolomením zásady materiální pravdy je sice ne zcela optimální, ale zřejmě jediná možnost, jak v dnešní době skutečně občanské soudní řízení zkrátit, zrychlit, a tím řešit kritickou situaci dnešních civilních soudů a celé justice.

K mým pozměňujícím návrhům bych uvedla následující. V celé této novele zákona se v některých ustanoveních mluví o právnických osobách. Nedomnívám se, že úmyslem zákonodárce podle dalšího znění jednotlivých ustanovení bylo vztáhnout tato ustanovení pouze na právnické osoby, protože tím by se zaváděl zcela jiný právní režim podle občanského soudního řádu pro podnikatele zapsané v obchodním rejstříku a pro podnikatele nezapsané v obchodním rejstříku.

Můj první konkrétní pozměňovací návrh je k § 148, který se týká doručování a jehož první věta zní: "Jestliže se nepodaří doručit právnické osobě písemnost jí určenou"... Zde navrhuji za slova "právnické osobě" vložit slova "či podnikateli". Odkazuji v tomto případě na § 2 odst. 2 obchodního zákoníku č. 513/1991 Sb. V případě, že by zůstalo původní znění, které v § 48 odst 2. bylo, vztahoval by se zcela jiný způsob doručování na podnikatele zapsané v obchodním rejstříku a na podnikatele nezapsané v obchodním rejstříku.

Druhý pozměňující návrh, který přednesu, má naprosto stejné odůvodnění. Pouze se vztahuje k § 79 odst. 1. Tento paragraf zní: "Ve věcech vyplývajících z obchodních vztahů musí návrh dále obsahovat identifikační číslo právnické osoby." Zde navrhuji za slova "právnické osoby" vložit slova "či podnikatele" se stejným odůvodněním, jak jsem odůvodňovala svůj první návrh.

Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, jak jsem uvedla na začátku svého krátkého vystoupení, nepovažuji tento vládní návrh novely občanského soudního řádu za optimální, ale je podle mého názoru jedinou možností, jak v současné době zrychlit a zjednodušit občanské soudní řízení, což je - jak se ukazuje - nezbytně nutné.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji paní poslankyni Buzkové. Slovo má pan poslanec Výborný, připraví se pan poslanec Vladimír Řezáč, jehož přihláška je zatím poslední písemně předložená přihláška do rozpravy.

Poslanec Miloslav Výborný: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, jako právník a advokát profesí mám samozřejmě lítost, že při projednávání tohoto zákona, který je důležitý pro desítky tisíc sporujících se stran a který se dotýká jedné vědní disciplíny, panuje hluboký nezájem ve sněmovně, nicméně o to více považuji za nezbytné přednést tři pozměňovací návrhy.

Společná zpráva navrhuje, aby dosavadní bod 16 vládní předlohy v druhé větě byl změněn tak, že věta původně znějící "Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede" byla ještě doplněna o slova, "a to tak, aby skutkový stav věci byl zjištěn co nejúplněji". V této věci můj návrh je velmi stručný. Nabízím a navrhuji vrátit se k původního textu vládního návrhu.

Další dva návrhy vyplývají z toho, co je již uvedeno ve společné zprávě, totiž z návrhů, které se týkají nového bodu za bodem 22, 23, a 28. Jistě jste si povšimli, že u rozsudků pro uznání nebo u rozsudků pro zmeškání společná zpráva navrhuje omezit odvolací důvody jen na ty důvody, které by spočívaly v tom, že podmínky, předpoklady pro vydání těchto kontumačních rozsudků nebyly naplněny. Přijetí této konstrukce - bude-li přijata, a já věřím, že ano - si podle mého mínění - a nejen podle mého mínění - vyžaduje ovšem ještě dvě další úpravy zákona. To spíše z důvodu teoretické čistoty. Ale právě proto, že tento zákon je oporou jedné vědní discipliny, nemohu to nepovažovat za jiné než velmi důležité.

Navrhuji tedy, aby za dosavadní bod 21 byl vložen nový bod 22 - ostatní body by byly přečíslovány - který by měl toto znění: V dosavadním § 202 odstavce 1 a 2 označují se jako odstavce 2 a 3 a vkládá se nový odstavec 1, který zní: "Odstavec 1: Odvolání není přípustné proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání, ledaže je podáno proto, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání (§ 153 a), § 153 b))."

Tento návrh vychází z prostého odůvodnění, že nestačí v zákoně jen říci, že odvolání může být odůvodněno toliko některými okolnostmi, musí být také řečeno, že v jiném případě odvolání přípustné není.

Při přijetí návrhů, jak je obsahuje společná zpráva ve vztahu ke kontumačním rozsudkům podle § 153 b), je patrno, že při vydání takovéhoto rozsudku může být navrhováno soudu prvního stupně, aby byl kontumační rozsudek zrušen pro neexistenci důvodů pro jeho vydání. Je ovšem možné, že účastník řízení postižený takovým rozsudkem by kromě návrhu na zrušení kontumačního rozsudku podal proti rozsudku i odvolání. V případě, že by jeho návrhu na zrušení rozsudku bylo vyhověno, zůstávalo by dále odvolání ve hře a pravděpodobně by nezbývalo než předkládat toto již vlastně zbytečné odvolání soudu druhého stupně. Nápravu lze zajistit přijetím toho návrhu, který nyní přednesu.

Za navrhovaný paragraf 153 b), tj. za jeho dosavadní odstavec 4, připojit pátý odstavec, který by zněl: "Odstavec 5: Pokud žalovaný kromě návrhu na zrušení rozsudku soudu prvního stupně z důvodů podle odstavce 4 podal proti rozsudku i odvoláni a soud prvního stupně návrhu na zrušení svého rozsudku vyhověl, platí, že odvolání bylo vzato zpět." Tím se v popsaných případech nesmírně zkrátí řízení a bude tím ulehčena situace soudů, ale také i účastníků.

Poznamenávám, že moje návrhy jsou skutečně více prakticko-teoretickým zpřesněním stávajícího textu. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Výbornému. Slovo má pan poslanec Vladimír Řezáč, připraví se pan poslanec Josef Wagner.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, chci v úvodu říci, že vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje občanský soudní řád, je dobrý a ve znění společné zprávy doporučené zejména ústavně právním výborem je velmi dobrý.

Základním problémem této novely je to, co je uvedeno na str. 9 v úvodu důvodové zprávy. Totiž to, že tato novela se může pohybovat pouze v rámci principů platného občanského soudního řádu, které v současné době již nesporně nevyhovují. Základní změna, která je uvedena v nové úpravě § 120 občanského soudního řádu, totiž neznamená ani úplný přechod od zásady materiální pravdy k zásadě formální pravdy, ale je určitým hybridem těchto dvou ustanovení. Na velice závažný problém z toho vyplývající zde upozornila kolegyně poslankyně dr. Buzková a ten spočívá v tom, že tato změna může mít zásadní význam pro zajištění účinné ochrany práv těch účastníků řízení, kteří nebudou mít dostatek finančních prostředků na zajištění kvalitní právní pomoci.

Myslím však, že k dnešnímu dni nejsme schopni doplnit taková ustanovení občanského soudního řádu, která by tomu dostatečně bránila, protože by bylo těžko odhadnout náklady, které by si vyžádala právní pomoc, kterou by musel u těchto účastníků občanského soudního řízení hradit stát.

Mám proto jediný pozměňovací návrh, který se týká alespoň částečné ochrany těchto účastníků řízení zejména v případě, kdy jsou v důsledku mimořádné životní situace v postavení, že by sami nebyli bez pomoci soudu schopni svá práva si dostatečně zajistit. Jde o to, že při řízení o náhradu škody způsobené újmou na zdraví takový účastník řízení bez pomoci soudu by se nedokázal vyznat ve velmi složitém dokazování za pomoci řady odborných expertiz. V § 120 odst. 2 proto navrhuji toto doplnění navrženého ustanovení. Za řízení, která jsou uvedena podle úpravy zákona o rodině, tj. řízení o povolení uzavřít manželství, řízení o popření otcovství a řízení o osvojení zařadit "řízení o náhradu škody způsobené újmou na zdraví" a pak pokračovat "řízení ve věcech obchodního rejstříku atd.".

Domnívám se, že toto řízení si takovou úpravu a doplnění zaslouží a nechtěl bych ponechávat pouze na vůli soudce a jeho vědomí a svědomí, zda bude postupovat podle § 120 odst. 3, tj., že může event. provést jiné, než účastníky navržené důkazy.

Mám za to, že řízení o náhradu škody způsobené újmou na zdraví je tak významným řízením, že musí být soudu tato povinnost vyloženě uložena v § 120 odst. 2 občanského soudního řádu.

Jinak chci upozornit, že není pravdivě tvrzení důvodové zprávy na straně 23 nahoře, že je zachována zásada plné apelace v odvolacím řízení, na což správně poukázal ústavně právní výbor i v jasném ustanovení § 205 odst. 3, kde je uvedeno, že odvolání proti rozsudku pro uznání nebo proti rozsudku pro zmeškání lze odůvodnit jen tím, že nebyly splněny předpoklady pro jejich vydání. Kdyby totiž byla zásada apelace zachována i u těchto rozsudků, nemělo by jejich zavedení prakticky žádný smysl.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vladimíru Řezáčovi, s faktickou poznámkou se hlásí paní společná zpravodajka.

Poslankyně Anna Röschová: Vážení kolegové, vzhledem k tomu, že jde o občanský soudní řád, o procesní normu, kde záleží na každém slově, jak bude formulováno a my o mnoha pozměňovacích návrzích budeme hlasovat tady na plénu, dávejte mi své pozměňovací návrhy přesně písemně napsané - nestačím návrhy zachytit slovo od slova a navíc tady poměrně špatně slyším, takže může dojít k tomu, že bude odhlasováno něco, co bychom si nepřáli.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji všem, kteří vyhoví paní společné zpravodajce. Slovo má pan poslanec Wagner, připraví se pan poslanec Jiří Vyvadil.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, mám pouze jeden pozměňovací návrh. Nejdříve mi dovolte, abych jej zdůvodnil. Vím z vlastní zkušenosti, že vyhlášením rozsudku se ještě mnoho nestane, že spor končí až když člověk dostane rozsudek do vlastních rukou a když nabude právní moci. Cesta k tomu, aby rozsudek byl ve vlastních rukou, bývá někdy velmi dlouhá. Žádná procesní norma závazně neupravuje lhůtu, ve které je soud povinen rozsudek v písemném vyhotovení vydat, pouze v jednacím řádu soudů je lhůta 15denní jako lhůta pořádková pro soud. To ovšem není lhůta, na kterou by bylo možné se odvolávat.

Doporučuji proto do § 158 odst. 2, který zní "stejnopis písemného vyhotovení rozsudku se doručuje účastníkům, popř. jejich zástupcům, do vlastních rukou" doplnit takto. ěta by pokračovala "a to ve lhůtě 30 dnů ode dne vyhlášení rozsudku. Předseda soudu je oprávněn tuto lhůtu prodloužit až na 90 dní".

V dnešní situaci soudů by zřejmě bylo velmi obtížné požadovat, aby dodržely lhůtu 30 dnů. Nicméně, my neděláme zákon pro obtížnou situaci, my děláme zákon, který má platit když ne neomezeně dlouhou dobu, tak určitě alespoň dlouhou dobu. Z toho důvodu považuji za důležité i v této komplikované situaci se postarat o to, aby byla tato lhůta v zákoně, a aby zbytečně nebyl prodlužován stav, kdy se spory vlečou v podstatě jen proto, že není písemné vyhotovení rozsudku. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji poslanci Wagnerovi, slovo má pan poslanec Jiří Vyvadil, který je posledním přihlášeným do rozpravy.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedo, milé kolegyně a kolegové, já budu stručný. Budu vlastně jen naléhat, aby vážená kolegyně zpravodajka se držela pokud se týče bodu 16 - toho, na čem se usnesl asi po hodinové diskusi ústavně právní výbor, který dospěl ke stanovisku, které je obsaženo ve společné zprávě, to je, že soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede, a to tak, aby skutkový stav věci byl zjištěn co nejúplněji.

Kolega Výborný zde argumentoval tím, že zde hovoří jako advokát. Takto by nepochybně mohl mít radost soudce, protože se podle navrhovaného znění může rozhodnout také tak, že neprovede žádný důkaz. Tak, jak je to obsaženo ve společné zprávě, je to podle mého názoru přesná korekce, o které - pokud vím - ústavně právní výbor jednal nejméně 1 hodinu a dospěl k tomu závěru, který je. Prosím tedy, aby bylo vycházeno ze společné zprávy.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi. Přihlásil se pan poslanec Libor Novák mladší, ale já dám přednost panu poslanci Výbornému, který se přihlásil s faktickou poznámkou.

Poslanec Miloslav Výborný: Nerad bych to dramatizoval. Pan poslanec Vyvadil ví, že jsem na ústavně právním výboru zastával to stanovisko jako nyní. Abychom byli přesní, já jsem neargumentoval tím, že jsem advokát, já jsem na rozdíl od jiných přihlášených považoval za slušné v souladu s platným usnesením o tom zde informovat sněmovnu.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Jiří Vyvadil. Předpokládám, že chce replikovat a tuto možnost je třeba mu dát.

Poslanec Jiří Vyvadil: Upozorňuji, že jsem advokát.

Předseda PSP Milan Uhde: Slovo má pan poslanec Libor Novák mladší, kterému děkuji za pochopení pro tuto krátkou výměnu názorů.

Poslanec Libor Novák: Vážený pan předsedo, kolegyně a kolegové, považuji za velmi správný a systematicky dobrý návrh pana poslance Výborného, týkající se možnosti přípustnosti odvolání vůči rozsudkům pro zmeškání a dalšímu nově vloženému institutu. V tom případě mi však připadá nadbytečný text, který je dosud ve společné zprávě. Proto podávám návrh, který váži na přijetí pozměňovacího návrhu pana poslance Výborného. Tento pozměňovací návrh zní, že za bod 21 se vkládá nový bod, který se týká přípustnosti odvolání. V případě přijetí tohoto návrhu navrhuji vypustit ze společné zprávy body uvozené návětími "za dosavadní bod 22 se vkládá atd." a "za dosavadní bod 23 se vkládá atd.".

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Liboru Novákovi. Další písemně přihlášky do rozpravy nemám. O slovo se hlásí místopředseda vlády pan Jan Kalvoda, který zároveň jako poslanec má právo promluvit.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP