Čtvrtek 17. června 1993

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych velmi stručně uvedla společnou zprávu ke zprávě o činnosti Generální prokuratury České republiky. Tuto velmi obsáhlou a podrobnou zprávu projednal výbor branný a bezpečnostní a výbor ústavně právní, přičemž usnesení branného a bezpečnostního výboru směřuje k tomu, že branný a bezpečnostní výbor schvaluje zprávu o činnosti Generální prokuratury České republiky. Ústavně právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby přijala usnesení, že bere zprávu o činnosti Generální prokuratury na vědomí.

Dále se ústavně právní výbor mimo této zprávy o činnosti zabýval - což je zcela přirozené - i vznikem Státního zastupitelství v této republice, neboť jeho vznik předepisuje ústava. Přijal usnesení, kterým doporučuje vládě České republiky, aby do 31. října 1993 předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh zákona o Státním zastupitelství a další nezbytné návrhy změn zákonů s tímto zákonem souvisejících.

Tolik stručně k tomuto bodu našeho jednání. Na závěr bych doporučila návrh usnesení ve znění návrhu ústavně právního výboru.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan místopředseda Tollner. Připraví se kolega Uřičář se stanoviskem klubu KDU-ČSL.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi několik slov ke zprávě o činnosti Generální prokuratury České republiky. Dědictví, které loni v létě převzalo nové vedení Generální prokuratury, bylo neblahé. Prokuratura v bolševických státech byla vždy významnou baštou totalitního režimu a v minulosti, do listopadu 1989, i u nás bylo vedení prokuratur v krajích i okresech oporou režimu a funkcionáři prokuratury bývali často osobně spjati s funkcionáři KSČ a Státní bezpečnosti.

Po listopadu 1989 sice došlo k jistým personálním posunům, ale zásadní změny provedeny nebyly. Prokuratura za generálního prokurátora dr. Ludvíka Brunnera byla pasivní, petrifikovala prokuraturu jako čtvrtou moc ve státě a aktuální problémy řádně neřešila. V této situaci převzal zhruba před 10 měsíci prokuraturu nový generální prokurátor s novými náměstky. Lze se i tázat, co mohli a měli dodnes za tuto dobu dokázat.

Připomeňme si, že to bylo mimo jiné i svým způsobem bouřlivé období rozdělení federace a vzniku nové republiky. Sebelepší generální prokurátor se přirozeně neobejde bez účinné podpory zdola a takovou účinnou podporu bohužel zřejmě dr. Šetina nezískal.

Velmi důležité je, že je možné přesto konstatovat, že činnost Generální prokuratury je po nástupu dnešního generálního prokurátora nastartována konečně zásadně správným směrem. Mluvím o směru, nikoli o jednotlivých činnostech. Nehodlám obhajovat některé dobře míněné, nicméně ukvapené reakce vedení Generální prokuratury, které především u právnické obce vyvolaly oprávněnou kritiku. Je však třeba vidět, že dr. Šetina přišel jako člověk nový, nezatížený vazbami na totalitní režim, který se poctivě snažil dát naší prokuratuře pozitivní demokratickou orientaci. A právě to nepochybně řadě jeho podřízených vadilo. Tím samozřejmě nechci omlouvat jeho určité nedostatky. Navíc v případě Generální prokuratury přetrvává situace, že jde o instituci, která nekoresponduje se zkušeností ověřeného pojetí dělby práce každého právního demokratického státu.

Nyní je potřeba vybudovat místo Generální prokuratury novou instituci, Státní zastupitelství. Řešit úkol, který vyplývá z článku 80 odst. 2 ústavy.

Pan generální prokurátor byť s určitým zpožděním - jak řekl - inicioval práce na transformaci prokuratury na Státní zastupitelství.

V každém případě připravený vládní návrh (o Státním zastupitelství) bude potřeba projednat s nejvyšším úsilím i rychlostí. Bude-li však takový návrh činnosti státního zastupitelství věcně omezen jen na oblast trestního řízení, nelze zapomenout, že by institucionálně zůstala nepokryta široká oblast, obsahující např. dosavadní tzv. všeobecný dozor nad zachováváním zákonů, což by mělo za následek ohrožení či poškození zejména finančních zájmů státu.

Bude proto nutné při takové koncepci státního zastupitelství svěřit určité činnosti jinému orgánu. Věřím, že přijetí příslušného zákona o státním zastupitelství a následné vybudování této instituce je záležitostí ne příliš dlouhé doby. To může významně ovlivnit i naše sněmovna.

Zásadní směr, který dr. Šetina a vedení Generální prokuratury nastoupili, je přes určité výhrady v zásadních rysech správný. Proto jsem přesvědčen, že v současné době je třeba vedení Generální prokuratury nadále podporovat.

Současně se domnívám, že bude potřeba se velmi odpovědně a možná i s dostatečným časovým předstihem zabývat personálními otázkami nově vznikající instituce státního zastupitelství.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Uřičáře. Přihlásil se kolega Čapek.

Poslanec Jiří Uřičář: Pane předsedající, pane předsedo, vážení kolegové a kolegyně. Klub KDU-ČSL se zprávou o činnosti Generální prokuratury souhlasí a je připraven většinou svých poslanců ji vzít na vědomí.

Současně však očekáváme urychlenou přípravu návrhu transformace Generální prokuratury a vznik Státního zastupitelství. S uspokojením bereme na vědomí sdělení, že bude co nejdříve předložen vládní návrh zákona o Státním zastupitelství, za garance ministerstva spravedlnosti a Úřadu pro legislativu a veřejnou správu.

Klub KDU-ČSL nemůže však v této souvislosti také pominout zveřejněnou zprávu nebo informaci generálního prokurátora o tom, že o žádnou funkci ve státním zastupitelství neusiluje. Děkuji.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Čapka. Připraví se kolega Wagner.

Poslanec Miroslav Čapek: Vážený pane předsedo, pane místopředsedo vlády, dámy a pánové, po značně dlouhé době došlo k projednávání zprávy o činnosti Generální prokuratury ČR. Tuto zprávu, jak říkala paní poslankyně Röschová, projednávaly dva výbory - ústavně právní a branný a bezpečnostní.

Na rozdíl od stanovisek a závěrů, které přednesl pan dr. Šetina při projednávání této zprávy v našem výboru, nesdílím jeho uspokojení se stavem na Generální prokuratuře a prokuratuře vůbec. Mám za to, že od nástupu dr. Šetiny nedošlo ke zlepšení činnosti prokuratury, ke zlepšení její práce, ale spíše naopak.

Jde především o nedostatky v koncepčnosti práce, ať již v oblasti personální či legislativní. Především je nutno prokuratuře vytknout to, že se výraznou měrou nepodílí resp. nepodílela na změnách právních předpisů. Generální předprokuratura nepředložila jasnou koncepci Státního zastupitelstva. Podle mého názoru, práce, která byla provedena, není ani tak zásluhou prokuratury, ale spíše ministerstva spravedlnosti.

Velmi mne zarazilo vystoupení dr. Šetiny, že víceméně bylo bráněno Generální prokuratuře, aby mohla pracovat na koncepci Generální prokuratury, a vlastně musela pracovat v ilegalitě.

Neujasněnost v této otázce a neřešení postavení prokurátorů vede také společně s opožděným řešením jejich platových podmínek k odchodu prokurátorů do jiných resortů, ať už na soudy či do komerční oblasti. Po změně vedení prokuratury totiž došlo k dalšímu odchodu prokurátorů z resortu.

Prokuratura rovněž nedostatečně pracuje a plní svou úlohu na poli legislativním. Prakticky vůbec při projednávání nových právních předpisů, které se týkají oblasti spadající do kompetence prokuratury, nevyužívá odborníků, prokurátorů z krajů a okresů. Z Generální prokuratury odešli někteří odborníci na legislativu.

O kvalitě a úrovni legislativní odbornosti prokuratury, dá-li se to tak nazvat, pak svědčí, a stačí si jenom připomenout tzv. jirkovskou vyhlášku a s tím související návrh migračního zákona, když návrh a koncepce, se kterou přišla Generální prokuratura, byly jasně protizákonné. Nelze se v tomto případě odvolávat na přání veřejnosti, protože jsou zákony, které musí platit a nemohou být měněny podle momentální situace či nálady veřejnosti.

Současně mám i výhrady k hospodaření na Generální prokuratuře. Považuji za nadbytečné, že byl vytvořen další post funkce ekonomického náměstka generálního prokurátora, když tuto práci mohl zastávat vedoucí odboru. Tato funkce s sebou nepochybně nese i zvýšené mzdové náklady.

Stejně tak za nadbytečné je nutno považovat vytvoření inspekce Generální prokuratury, která byla vlastně přetvořena přejmenováním bývalého oddělení inspekce Generální prokuratury ČR.

Taktéž nemohu být spokojen s odpovědí pana generálního prokurátora dr. Šetiny při jednání našeho výboru, když byl dotázán (konkrétně na problematiku uvedenou na str. 1 této zprávy) co se rozumí tím, že na základě diskuse a názorových střetů se konstituoval nový styl práce prokuratury v demokratickém státě. To jsem při nejlepší vůli nepostřehl.

Pokud jde o hospodaření, opětovně požaduji na panu dr. Šetinovi seznámení a předložení šetření NKÚ, které provedlo tento úřad na Generální prokuratuře. Námitku o tom, že rozhodnutí NKÚ není pravomocné, protože tento orgán zanikl, jak uvedl pan dr. Šetina, považuji za zcela irelevantní.

Pokud se týká ekonomiky, za nadbytečné pak považuji zakoupení mikrobusu a dvou dalších limuzín pro Generální prokuraturu, neboť mám za to, že stávající vozový park na Generální prokuratuře byl dostačující. Finanční prostředky, které byly takto vynaloženy, mohly být použity jiným způsobem event. např. na posílení počítačové techniky v tomto resortu.

Samostatným případem zůstává otázka tolik diskutované vyplacené odměny 20 000 Kč generálnímu prokurátorovi. Především chci ale říci, že nejde o oněch 20 000 Kč, nechť by to bylo třeba i 50 000 Kč, ale pouze v případě, že takováto odměna bude vyplacena v souladu se zákonem, a že na ní také vznikl nárok.

Jsem toho názoru, že v tomto případě došlo k porušení zákona a je dáno důvodné podezření ze spáchání trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele podle § 158 trestního zákona.

Proto, stejně tak jako pan poslanec Wagner, jsem i já podal v tomto směru trestní oznámení na generálního prokurátora, jeho náměstka, případně další osoby, neboť mám za to, že je skutečně dáno důvodné podezření ke spáchání tohoto trestného činu.

Dámy a pánové, jak jsem již uvedl v úvodu, nemohu sdílet uspokojení se zprávou o činnosti Generální prokuratury, a není možno tuto zprávu generálního prokurátora schválit.

Před závěrečným návrhem bych chtěl ještě říci, že někdy by bylo vhodné, aby skutečně bylo dáno na názor a hlas odborné právnické veřejnosti. Myslím si, že by to prospělo věci i kvalitě samotných zákonů.

Celou problematikou Generální prokuratury se zabýval poslanecký klub Levého bloku. Jménem klubu navrhuji.

přijetí tohoto usnesení, které bude mít dvě části, přičemž o každé části navrhuji hlasovat odděleně (de facto jde o protinávrh, který přednesla paní poslankyně Röschová).

Za prvé. "Poslanecká sněmovna neschvaluje zprávu o činnosti Generální prokuratury České republiky."

Za druhé. "Poslanecká sněmovna navrhuje předsedovi Poslanecké sněmovny, aby odvolal z funkce generálního prokurátora dr. Jiřího Šetinu."

Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Wagnera. Připraví se kolega Vyvadil. Potom je ještě přihlášena paní kolegyně Röschová.

Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, k této kause jsem se z tohoto místa již vyslovil několikrát. Poté, co jsem zde vyslechl úvodní slovo pana dr. Šetiny, toho času bohužel generálního prokurátora České republiky, jsem měl za to, že by bylo lepší ho politovat po tom jeho vystoupení, příliš mnoho nemluvit, příliš mnoho nekritizovat, protože každé slovo navíc, všechno co zde bude vyřčeno, není jen vyjádřením o tom, že ve funkci generálního prokurátora je osoba nekompetentní, ale je vyjádřením i o nás, kteří za to neseme odpovědnost.

Proto je mi velmi líto - nemohu akceptovat své prosté lidské pocity a politovat člověka, který nestačí na to, co mu bylo svěřeno - musím velmi tvrdě říci fakta, která vyřčena být musí, aby mohla být posouzena.

Rád bych ještě před tím připomněl, že to, co jsme zde vyslechli, je zřejmým potvrzením stanoviska opozice, že tento problém, problém nekompetentní osoby ve funkci generálního prokurátora, je problémem skutečným, že zde prostě je. Byl předložen velmi opatrný ničím v podstatě nedoložený oficiální návrh dvou výborů, který byl velmi skromně doložen téměř nulovou argumentací od paní kolegyně Röschové. Poté vystoupili další, z nichž pan kolega Tollner - bohužel nyní se mi zdá, že nemá růžové brýle - přes růžové brýle, kterými se koukal na onen problém, musel uznat a konstatoval jasně a zřetelně, ač chtěl pana generálního prokurátora hájit, že právnická obec nahlíží na mnohé jeho kroky - samozřejmě necituji přesně minimálně s jistou mírou kritiky. Tedy i pan Tollner, který měl samozřejmě veliký zájem na tom, aby problém nebyl tak vidět, nemohl ho nevidět.

Páni kolegové z dalšího klubu už jen mírně řekli, že by se to mělo vzít na vědomí. Sami cítí onu trapnost chvíle příliš nerozmazávat to, co je ostudou, řekl bych, jak jsme byli zvyklí říkat před lety - na státní fasádě.

Bohužel jste nechtěli slyšet - problém jsem zde otevřel před třemi měsíci, vy jste ho odkládali a neřešili. Problém je třeba řešit, a proto dnes budou řečena bohužel další fakta, která věc osvětlí, která ukáží neodpovědnost při výběru mužů, kteří mají nést výraznou část ústavní odpovědnosti, kterou Ústava České republiky vůbec zná. V tomto případě, prosím, je to chyba strašlivá. O to horší, že stejným dechem se zde znevažují lidé, kteří byli odvoláni, např. předchůdce pana Šetiny v této funkci, pan dr. Brunner, který je mužem doslova práva znalým, nadevše kompetentní a není jej možné srovnávat s mužem, který postupuje právně - řekl bych - se značným právním nevědomím ve funkci, která předpokládá absolutní kompetenci právníka.

Považoval jsem za nezbytně nutné vyjádřit se k této otázce předchůdců, protože to byl pan dr. Šetina, kdo zde řekl, jako kdyby on byl tím, kdo udržel Generální prokuraturu při životě, kdo zajistil, aby lidé neodešli, aby se nerozpadla, aby se systém udržel. Úcta patří předchůdcům pana dr. Šetiny, patří generálnímu prokurátorovi federace, prvnímu po revoluci, panu dr. Rychetskému a patří českému generálnímu prokurátorovi (rozruch v sále) - budete mít příležitost zabouřit si ještě několikrát během mého vystoupení - dr. Brunnerovi, předchůdci pana dr. Šetiny. Ti nesou zásluhu na tom, jak pan dr. Šetina převzal a on je odpovědný za to, co mezi tím neučinil.

Dovolím si vyjádřit se především ke zprávě, která nám byla předložena. Z předložené zprávy o činnosti Generální prokuratury České republiky, kterou předkládá dr. Šetina, je zjevné, jakým způsobem vznikala. Jeden z příslušných ředitelů odboru Generální prokuratury České republiky je dokonce pod svojí částí zprávy podepsán. Je otázkou, zda pan generální prokurátor tuto zprávu vůbec četl, neboť o tom, že ji někdo ústředně neredigoval, nelze mít naprosto žádné pochybnosti. Soudím tak nejen z opakujících se zmínek o personálních potížích, kterým věnuje pozornost každý úsek ze svého pohledu, ale zcela chybí zobecňující pohled na problematiku, a to zejména ve vztahu k zajišťování prioritních úkolů prokuratury. Tento pohled by ovšem měl poskytnout pan generální prokurátor se svým nejbližším týmem. O tom, že pan prokurátor zprávě nevěnoval přílišnou pozornost, svědčí i fakt, že na straně 12 přílohy 2 se ve věci obviněného docenta Obziny, doktora věd, a spol., uvádí - cituji: "V současné době byl originál vyšetřovacího spisu předložen panu generálnímu prokurátorovi České republiky JUDr. Jiřímu Šetinovi." Nejen tato formulace zprávy, o které bych předpokládal, že nám ji předkládá JUDr. Šetina osobně, a tedy neřekne, že panu Šetinovi bylo něco předloženo, ale řekne "obdržel jsem". Tato okolnost - domnívám se - jasně ukazuje na to, jakým způsobem byla zpráva tvořena.

Pokud jde dále o tuto zprávu jako o zprávu instituce, jsem toho názoru, že není nezbytným předmětem toho - a tím hlavním, o čem máme hovořit, hovořit musíme o tom, jak kompetentně je řízena prokuratura a jak kompetentně nám byla předložena zpráva. Tedy hovořit především o panu generálním prokurátorovi osobně. K tomu bych rád přikročil.

Poté, co jsem na schůzi této sněmovny se k této věci vyjádřil, obdržel jsem odpověď, která mne ani v nejmenším neuspokojila a nemohla uspokojit nikoho, kdo na konkrétní otázky očekává konkrétní odpověď. Např. tomu, že koupil dva puškohledy, aby na tom cvičil prokurátory s malorážkou, aby mohli používat pistole, snad ani sám nemůže věřit. Kolik jich již vycvičil, kolik pistolí vydal a komu? To jsou ovšem - připouštím - drobnosti.

Co mi však vadí je, že klidně přiznal, že jmenoval do funkce osobu bez předepsaného vzdělání. Tento nedostatek kvalifikace jí v rozporu se svojí pravomocí odpustil. Druhým dechem se snaží svalovat odpovědnost na svůj personální odbor, který jej údajně včas neinformoval o tom, že jde o postup v rozporu se zákonem. Odpovědnosti za takové porušení zákona se pan generální prokurátor sotva může zbavit. Nicméně svým vyjádřením, svou odpovědí přiznal, že zákon porušil. Tato sněmovna by to měla vzít na vědomí.

Pokud jde o výhradu k činnosti pana dr. Šetiny v Úřadu pro vyšetřování činnosti StB na federálním ministerstvu vnitra, klidně na něj reaguje tak, že je pravdou, kolik lidských osudů mu prošlo rukama a že o některých informoval sdělovací prostředky, přičemž Reflex o některých z nich cosi publikoval. To myslí pan generální prokurátor vážně?

Pozastavil jsem se nad tím, že nestíhal zločince, ač k tomu měl tu nejlepší příležitost. Opravdu si pan generální prokurátor myslí, že trestní stíhání zločinců lze nahradit tím, že se cosi sdělí tisku a ten z toho cosi publikuje?

Za chvíli budeme projednávat na příští schůzi sněmovny jakési vypořádání s minulým režimem. Zde je konkrétní otázka, pane Šetino, pro vás. Dva roky před tím, než jste byl generálním prokurátorem, jste odpovídal konkrétně za toto vypořádání. Já se vás ptám, co jste v té chvíli udělal a jestliže to blokovali vaši předchůdci ve funkci generálního prokurátora, co jste udělal pro to, abyste své tehdejší podněty jako generální prokurátor realizoval tím, že trestní stíhání zločinců minulého režimu bylo zahájeno?

Ze zprávy rovněž nevyplývá, že by se pan prokurátor zabýval nějakým opatřením k řešení jednotlivých těžkostí, ať už jde o personální věci nebo zejména o prevenci. Předpokládal bych, že se těmito otázkami velmi aktuálně zabývá s pány ministry vnitra a spravedlnosti, aby mohl parlament informovat o řešení situace, neboť to zejména zajímá naše občany, zda budou pachatelé trestných činů dopadeni a potrestáni, nebo se snad máme spokojit se stavem naprosto neudržitelným a nepřijatelným, z něhož má celá občanská veřejnost obavu, se stavem, kdy nestačí naše policie a orgány činné v trestním řízení postupovat tak, aby se občan cítil v naprostém bezpečí? Místo toho, jak čelit aktuální kriminalitě, čtu o tom, kterak bude působit koordinační centrum, které pan Šetina na Generální prokuratuře založil. Aniž bych chtěl jakkoliv snižovat závažnost zločinů minulosti - jistě, tam kde lze, potrestejme - ale zejména musíme čelit dnešní kriminalitě.

Já se přiznám, že jsem poslání a hlavě etablování koordinačního centra na Generální prokuratuře ČR vůbec nepochopil. Co už vůbec nechápu je, proč v jeho čele stojí ředitel, osmadvacetiletý krční lékař. Jestliže jsem i přečetl v tisku vysvětlení dr. Šetiny o tom, že pan doktor Klimecký zaručuje řádný výkon této funkce a současně informuje o zřízení funkce jakéhosi podředitele, který už odborníkem je, jsem přesvědčen - a pan ministr Kočárník mi jistě dá za pravdu - že zde dr. Šetina platí nejméně jednoho člověka navíc. Mně osobně to připomíná onu praxi minulého režimu, kdy jsem mohl cokoli dělat a když jakýsi soudruh byl nade mnou, který to dělal oficiálně, bral větší plat a mně dovolili něco dělat. Tak toto mi připadá, pane Šetino, podobně. Možná, že jste se z té doby poučil. Opravdu jsme na tom tak, že lékaři budou pracovat na prokuratuře? Není to doufám na základě nějaké reciproční dohody s panem ministrem zdravotnictví. Dočetl jsem se, že jde o osobu protlačenou z KDS. Vystudoval medicinu, bezpochyby zabral místo jinému uchazeči o toto studium, který by dnes jistě rád plnil nezastupitelné lékařské poslání. Dnes krátce po absolvování lékařské fakulty ovšem jmenovaný zjistil, že mu lépe než mezi pacienty, kde může uplatnit své vzdělání, bude na prokuratuře, kde uplatní co, pane generální prokurátore? Nebo je to snad jeden z dalších universálně použitelných odborníků?

Očekával jsem, že pan dr. Šetina ve své zprávě upozorní i bližšími údaji na činnost Státní bezpečnosti, o které tak často hovoří se sdělovacími prostředky. Jestliže o tom zpráva nehovoří jen proto, že k tomu pan generální prokurátor nemá co dodat, nezbývá mi než doufat, že trestní oznámení mého stranického kolegy na pana generálního prokurátora pro trestný čin šíření poplašné zprávy bude řádně prošetřeno a budou z něj vyvozeny odpovídající důsledky.

Ve spolupráci se sdělovacími prostředky bude možné jistě ohlídat, aby toto oznámení neskončilo někde v šupleti, jak tomu bylo u stížnosti na dr. Šetinu ze strany příslušníků Policie ČR, kteří si dovolili u pana generálního prokurátora chtít provést zákonnou kontrolu zbraní a střeliva. Ve kterém šupleti tato stížnost skončila, pane ministře vnitra? Berte prosím tuto otázku, pane ministře, jako otázku podle zákona o jednacím řádu. Jestliže ovšem pan generální prokurátor pro svá tvrzení o činnosti Státní bezpečnosti má konkrétní podklady, tak je více než na pováženou, že o nich sněmovnu, byť i na neveřejném zasedání, dosud neinformoval a zejména, že z toho nevyvozuje příslušné zákonné důsledky.

Pan generální prokurátor v odpovědi na můj dotaz či podnět psal, kterak pánové Rovenský a Přibyl, znechuceni kampaní, opustili prokuraturu. Co všechno má vyjít ještě najevo, aby z funkce odstoupil pan dr. Šetina? Mám hovořit o tom, že v době, ve které - jak sám uvádí - byl špatně placeným dělníkem v cihelně, si pomohl v Praze ke dvěma vilám? K jedné v Praze 6, Na Šťáhlavce č. 20 a ke druhé v Praze 4, Severní 3, čp. 1562. A to bylo prosím v době normalizace. Že v době, kdy byl, jak tvrdí pan Šetina, politicky perzekuován ze strany Státní bezpečnosti, pronajímal v jedné z těchto vil prostory cizincům? Je s podivem, že přes vlastnictví výše uvedených nemovitostí a užívacího práva k bytu v Praze 1 byl panu generálnímu prokurátorovi Magistrátem hl. m. Prahy přidělen další byt v Praze 5.

Ono se toho o panu generálním prokurátorovi říká mnohem víc. Ale zdá se, že je potřeba této půdy a poslanecké imunity k tomu, aby se to mohlo říci nahlas. V tom vidím podstatný rozdíl proti minulému režimu. Za minulého režimu to nebylo možné ani říci nebo se jen zeptat, člověk mohl skončit v kriminále. Dnes to můžeme říci, ale neděje se nic. Řekli jsme tady mnoho věcí a my nedokážeme jako sněmovna trvat na tom, aby právo mohlo být ctěno. Upozorňuji, že už mnoho století, pane kolego, který mi ukazujete takto na hlavu, tak pane kolego, právo a to je stará zásada Magny Charty Libertatum (paní kolegyně, děkuji) - tak tato zásada praví, že právo nelze odkládat. A tato sněmovna ho odkládá tři měsíce. A když ještě dovolíte, pane kolego, to klepání na hlavičku, to mně ukazovali v roce 1969 v dubnu, kdy jsem žaloval pana Aloise Indru. Takže já chápu, že vám bylo pět let, ale měl byste studovat dějiny. Historická paměť národa je to, co je potřeba, a k historické paměti národa patří i vědět, kdy a v jakých dobách je potřeba a jakým způsobem reagovat.

Jestliže tvrdíme, že budujeme právní stát, tak především svými činy ho budujeme, svým trváním na tom, aby právo bylo respektováno. Pokud necháme jako hlídače zákonnosti v této zemi muže, který sám právo porušuje, pak nemáme sami čisté svědomí a nectíme hlavní zásadu, pro kterou jsme tady, nectíme zásady, které obyvatelstvo této země vzalo za své po listopadu, že tedy konečně budeme žít v právním státě. Promiňte toto malé přerušení, ale považoval jsem za velmi důležité reagovat na kolegu, který zřejmě nepochopil, o čem se zde mluví.

O panu generálním prokurátorovi se říká mnohem více. Mimo jiné i to, že v dobách své persekuce, tedy za normalizačního režimu, jezdil i s manželkou běžně na západ, tedy v dobách, kdy i dobře zapsanému občanovi činilo jisté potíže například jezdit si léčit lupenku do socialistické Jugoslávie.

Páni kolegové, kteří si to nepamatují, se mohou usmívat, ale já jsem nikdy žádný devizový příslib od roku 1969 do roku 1989 nedostal a přes onu "železnou oponu" jsem se nikdy nedostal. Mohu mít jistě kompetentní otázku, jak to, že jeden pán, který se dnes staví do role velkého zastánce demokracie, v té době požíval tolik důvěryhodnosti, jak požíval.

Je známo i to, že na Generální prokuratuře České republiky byly zakoupeny tři osobní automobily zahraniční provenience, na které kromě generálního prokurátora nesměl nikdo dlouhou dobu sáhnout, přičemž tato auta byla používána zejména pro potřebu rodiny dr. Šetiny. Co mě však šokovalo ze všeho nejvíce, je to, že si pan generální prokurátor na jaře letošního roku nechal navrhnout a schválit od svého podřízeného - jak sám několikrát v tisku potvrdil - odměnu ve výši 20 000 korun. Jestli se nemýlím, platové poměry generálního prokurátora republiky jsou upraveny zákonem, a to § 50 odst. 2 zákona o prokuratuře hovoří, že naprosto stejně jako ministru České vlády, tedy od 1. ledna 1993 zákonem č. 10/1993 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 1993 o změně a doplnění některých zákonů České národní rady a některých dalších předpisů, ve kterém se v části druhé, čl. III, odst. 1 uvádí, že měsíční plat činí 25 000 Kč. V odstavci 2 se pak přiznává paušální náhrada věcných nákladů spojených s výkonem funkce ve výši 8 000 Kč, v odstavci 5 se hovoří o bezplatném používání služebního vozidla s přiděleným řidičem či bez něho k výkonu funkce nebo v souvislosti s ním a k osobní dispozici, dále pak o bezplatném zřízení a používání jedné účastnické telefonní stanice k zajištění okamžité dosažitelnosti v kterékoli době a o paušální náhradě výdajů za ubytování ve výši 20 000 Kč měsíčně tehdy, vykonává-li funkcionář funkci v místě odlišném od místa trvalého bydliště, a podle odstavce 8 pak náleží další plat podle odstavce 1, který je splatný spolu s měsíčním platem za měsíc listopad, nehledě na nezbytnost splnění podmínky devítiměsíčního předchozího působení ve funkci. O žádné odměně tento předpis nehovoří a žádnou odměnu tedy nelze přiznat. Tím spíš, že ji podle tohoto předpisu ani podle předpisu jiného nemá kdo přiznat. Jestliže první náměstek generálního prokurátora přiznal svému nadřízenému v roce 1993 odměnu ve výši 20 000 Kč a sotva tak učinil o své vlastní vůli, nezbývá mi než tvrdit, že se oba dva dopustili trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 trestního zákona zcela neslýchaným způsobem ve funkcích, v nichž takové počínání je nejen nevysvětlitelné, ale naprosto nehorázné.

V tomto směru jsem už učinil trestní oznámení a rovněž předpokládám, že trestní oznámení dalšího pana kolegy ... (Panu poslanci byla přinesena sklenice vody.)

Děkuji. Ponechávám k dispozici pánům kolegům, kteří mi to poslali, budou to asi potřebovat více.

Domnívám se, že trestní oznámení, které jsem podal já a které podal další kolega, bude podle práva prošetřeno a podle zákona bude postupováno. Bylo by strašlivě nevhodné, kdyby se stalo, že v době, kdy příslušný vyšetřovatel učiní patřičné kroky a kdy bude vzneseno obvinění, bude ještě vzneseno proti generálnímu prokurátorovi České republiky.

Mám za to, že by bylo proto rozumné postupovat, dámy a pánové, tak, aby tato situace nemohla vzniknout. Jsem toho názoru, že za dané situace bychom se všichni měli povznést nad stranické zájmy a ihned rozhodnout o odvolání Jiřího Šetiny z funkce generálního prokurátora, urychleně nalézt po všech stránkách vhodnou osobu na tuto funkci. Mělo by se jednat o odborníka, který bude schopen zajistit urychlenou transformaci prokuratury a navíc přispěje k tomu, že nejen generální prokurátor, ale i sama koalice nebude terčem posměchu veřejnosti. Tímto postupem by koalice podle mého názoru dala jednoznačně najevo, že při obsazování vedoucích míst v tomto státě má především na mysli jeho fungování a jeho blaho. Přiznat chybu a přiznat ji včas je lepší, než v ní setrvávat a tím tzv. hájit "dobré jméno". Pánové, přiznejte svoji chybu.

Doufám, že můj návrh na odvolání Jiřího Šetiny z funkce generálního prokurátora České republiky, k němuž by sněmovna svým hlasováním zavázala pana předsedu Poslanecké sněmovny ve smyslu § 36 písm. a) zákona 35/1989 Sb., o jednacím řádu České národní rady ve znění zákona České národní rady č. 249/1990 Sb., zákona č. 97/1991 Sb., zákona č. 280/1991 Sb. a zákona č. 42/1992 Sb., bude akceptován, abych nemusel konstatovat svůj obdiv ke koalici v tom směru, že je ochotna nést odpovědnost a ztrácet preference držením ochranné ruky nad osobou stávajícího generálního prokurátora. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Vyvadila, připraví se paní kolegyně Röschová.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane místopředsedo, milé kolegyně a kolegové, ctěný kolega Wagner má vzácný talent, protože dr. Šetina ví, že v ústavně právním výboru asi z těch přítomných poslanců jsem byl ten nejtvrdší vůči němu a sám jsem tam jednoznačně říkal, že pokud bude podán návrh na odvolání, já velice rád ruku zvednu. Jen je problém v tom, že teď jsem se dostal až téměř do situace - jsem liberál a zároveň obhájce - že bych ho nejraději hájil. Nicméně se domnívám, že i dr. Šetina ví, že jsou věci, pro které bude dobré, když dál v budoucnosti nebude působit v institutu státního žalobce, který bude - jak věřím - konstituován v rámci ministerstva spravedlnosti.

Poctivě musím říci, že bude-li podán návrh na jeho odvolání, zodpovědně pro něj budu hlasovat, ale přiznám se, že v této situaci už nejsem ochoten ani kapku dalšího jedu na něho vypustit. Děkuji.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP