Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegyni Röschovou, připraví se kolega Řezáč.

Poslankyně Anna Röschová: Pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi kratičké vystoupení. Úplně zpočátku mi dovolte říci tolik, že - cituji - prosté lidské pocity pana poslance Wagnera mě skutečně dojaly. Ostatně tyto prosté lidské pocity pana poslance Wagnera mě dojímají vždy, při každém jeho vystoupení ke kterémukoliv bodu, který je zde projednáván v této sněmovně.

Důvody, které mě vedou k této lítosti, vám bohužel sdělit nemohu, protože se obávám, že bych mohla být projednávána mandátovým a imunitním výborem. To je na úvod.

K vystoupení pana poslance Čapka a pana poslance Wagnera mi dovolte říci tolik, že jsem mile překvapena, jak poslanci těchto opozičních stran dbají o dodržování šetření a o ekonomiku Generální prokuratury. Už méně je zajímá ten fakt, k čemu vlastně Generální prokuratura slouží, tj. jako zástupce státu v žalobách trestních. Tomuto se příliš ani jeden z pánů poslanců nevěnoval ve své zprávě a nebo četli zprávu jinou než já.

Toto bych chtěla jenom podotknout k vystoupení svých ctihodných pánů kolegů.

Poslední bod mého vystoupení. Ráda bych se věnovala tomu, co zde naznačil pan poslanec Vyvadil. To je k problému urychleně transformace, nebo - dejme tomu zřízení, abych byla přesná, Státního zastupitelství. Model prokuratury tak, jak my ji známe a potýkáme se s ní již tři roky, podle mého názoru - to jsem řekla na ústavně právním výboru - je neobroditelný, nenovelizovatelný, protože tento model byl stvořen v Sovětském svazu v 30. letech samým Stalinem, jako zcela nezávislý orgán, aby dokonce ani stranické orgány Komunistické strany Sovětského svazu tento orgán nemohly ovlivňovat.

Po roce 1948 jsme tento model přijali a tento model funguje nadále. Domnívám se, že kdyby byl v čele této prokuratury, tohoto typu prokuratury kdokoliv, pravděpodobně by nebyl příliš úspěšný. Myslím si tedy, že je v našich rukou jako zákonodárného sboru prokuraturu tohoto typu zrušit a dostát ústavě a přijmout zákon o státním zastupitelství tak, jak to ostatně doporučil vládě ústavně právní výbor.

Ještě bych se ráda vyjádřila k tomu, co řekl pan poslanec Čapek, že se prokuratura nepodílela na legislativních pracech. Prokuratura od 1. 1. 1993 nemá zákonodárnou iniciativu. Odpovědnost za legislativní práce v oblasti státního zastupitelství nese vláda, která také prostřednictvím ministra spravedlnosti a místopředsedy vlády pro legislativu přislíbila, že tyto návrhy budou Poslanecké sněmovně v paragrafovaném znění předloženy do 31. 10. Tudíž si myslím, že je zcela irelevantní vinit prokuraturu jako takovou, že byla legislativně nečinná. Pořád spatřuji úkol prokuratury v něčem jiném, než psát zákony.

Nebudu se věnovat věcným nepřesnostem a snad neúmyslným nepravdám vystoupení pana poslance Wagnera. Dotknu se jenom jedné věci, kdy pan poslanec Wagner kritizoval prokuraturu v tom smyslu, že neplní své ústavní povinnosti. Já jsem se na tvorbě ústavy podílela, mám ji několikrát přečtenou, ale nenašla jsem v Ústavě České republiky zmínku o ústavních povinnostech prokuratury. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji a prosím pana poslance Řezáče. Připraví se pan poslanec Exner.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně a kolegové, nejdu plivat žádný další jed na pana generálního prokurátora dr. Jiřího Šetinu, ale budu se snažit o věcné zhodnocení jeho činnosti a krátkého působení v této významné funkci.

Úvodem bych chtěl říci, že se mohu cítit podjatý ve prospěch i v neprospěch pana generálního prokurátora Šetiny - ve prospěch snad proto, že pracuji řadu let v Jablonci, kde začínal, než přešel do Teplic, kde působí dr. Čapek a v neprospěch proto, že jsem advokát a jako advokát znám málo prokurátorů, kterých jsem si vážil.

Je třeba úvodem říci, že pokud jsou zde historické exkurze, pak jsou nepřesné, a to dvakrát. Jednak když kolegyně dr. Röschová řekla, že to byl stalinský model prokuratury - není to přesné, on to byl vlastně leninský model, který měl zaručovat, aby nebyla zákonnost kalužská a kazaňská, ale jedna celostátní. Toto se ovšem vyžaduje ve všech právních státech světa a je samozřejmě jasné, že v demokratickém a právním státě nemůže ovšem obstát bývalý sovětský princip monokratické prokuratury a také proto nikdo v ústavní komisi nebyl a nebyli pro to ani zástupci Levého bloku.

Generální prokurátor má vždycky smůlu. To je funkce ostře sledovaná ve všech státech a byla tedy sledovaná před listopadem 1989 i po listopadu. Není ani pravdou, kdo byl prvním generálním prokurátorem federace po listopadu - to byl můj kolega advokát z Košic, na kterého se už zapomnělo.

Chci ale říci, že je zajímavé hodnotit odvolání dvou prokurátorů v posledních necelých dvou letech. Je to jednak doc. Gašparovič, který byl odvolán na podzim 1991 z funkce generálního prokurátora federace, a to dva dny před projednáním takovéto zprávy o činnosti Generální prokuratury ve Federálním shromáždění, aniž tato zpráva byla projednána, a to na nátlak poslanců Federálního shromáždění z řad ODS a ODA u prezidenta, tehdy ještě prezidenta československé federace. Tehdy byl nahražen svým nástupcem panem dr. Lauko. A obdobně v minulém volebním období, ještě v České národní radě, jsme prožili od ledna 1992 asi do dubna 1992 několik pokusů ve výborech a dvakrát ve sněmovně v únoru a v dubnu 1992 o odvolání bývalého generálního prokurátora dr. Brunnera. Říkám to proto, že to má úzkou souvislost s tím, co vytýkám generálnímu prokurátorovi dr. Šetinovi. Tehdy ovšem dr. Röschová, tak jako nedávno v televizi, neříkala, že projednání zprávy o činnosti prokuratury nemá žádnou souvislost s možným odvoláním generálního prokurátora, ale naopak opakovaně s bývalým kolegou dr. Palkoskou sama navrhla odvolání generálního prokurátora dr. Brunnera, a to jak v únoru tak v dubnu 1992.

21. února 1992 zde ve sněmovně prohlásil bývalý dr. Brunner, že pokud bude odvolán, bude to jasný signál pro jeho nástupce, že musí sloužit vládnoucí koalici a nemůže být nadále nezávislým orgánem právní ochrany. Podle mého názoru dr. Jiří Šetina toto sdělení dr. Brunnera velmi dobře pochopil a choval se podle toho.

Jestliže zde pan místopředseda Poslanecké sněmovny ing. Tollner vystoupil ve prospěch generálního prokurátora dr. Šetiny s tím, že prokurátoři byli vždy spjati s bývalým režimem, bezpečností a komunistickou stranou, pak je s podivem, že ho nezaujalo, že dr. Šetina nastoupil dobrovolně k prokuratuře v polovině padesátých let, v období nejhoršího porušování zákonů, v době, kdy každý řadový prokurátor okresní prokuratury minimálně musel zastupovat obžaloby pro trestné činy podle § 135 a 136 trestního zákona z roku 1950 v rámci násilné kolektivizace, kdežto dr. Brunner nastoupil k prokuratuře v období liberalizace o deset let později, v polovině šedesátých let a na počátku sedmdesátých let, v období normalizace, dr. Brunner dobrovolně z prokuratury odešel, kdežto dr. Šetina v téže době byl odejit. Tolik k těmto otázkám.

Pokud jde o dr. Šetinu, mám k němu a k jeho práci jeden pozitivní poznatek. Na schůzi branného a bezpečnostního výboru jsem řekl, že se ho každopádně zastanu, pokud mu někdo vyčítá nákup zbraní nebo jiných ochranných prostředků k ochraně pracovníků prokuratury. Domnívám se, že v současné situaci, a při nástupu kriminality a co se děje zejména ve Východočeském kraji, byl dán důvod pro ještě větší vynaložení finančních prostředků ve prospěch pracovníků prokuratury, bez ohledu na to, zda případně i orgány ministerstva vnitra by neměly daleko více vynaložit prostředků na ochranu pracovníků prokuratury a justice, sloužící na trestním úseku.

To je ovšem, bohužel, jediný pozitivní rys, kterým mohu hodnotit činnost generálního prokurátora dr. Šetiny. Bylo zde již řečeno to, že protiprávně byla udělena dr. Šetinovi odměna 20 tis. korun. Správně bylo řečeno, že nejde o výši této částky. Já jsem se to dozvěděl nahodile na zasedání branného a bezpečnostního výboru, když tam přišlo písemné stanovisko legislativního odboru Poslanecké sněmovny, které zpracoval nejlepší odborník na pracovní právo v Kanceláři této sněmovny dr. Šusta a za které se postavil legislativní odbor Poslanecké sněmovny. Každý se s tím může seznámit a domnívám se, že pak diskuse o oprávněnosti nebo neoprávněnosti odměny je naprosto jasná. Jestliže je ovšem jasné, že někdo překročil pravomoc při udělení této odměny, tak náš trestní zákon proto zná přesné označené v § 158 písm. b) trestního zákona, tj. v rámci s dr. Čapkem uvedeného trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Mně nenáleží, abych zde hodnotil zda šlo nebo nešlo o trestný čin, to náleží orgánům činným v trestním řízení, a v tomto směru respektuji zásadu presumpce neviny vyjádřenou v § 2 odst. 2 trestního řádu.

V každém případě je mi však jasné, že odměna byla vyplacena protiprávně a nesprávně, ať už tyto orgány činné v trestním řízení shledají, že tím došlo nebo nedošlo k trestnému činu. Domnívám se, že je nemožné, aby k takovémuto protiprávnímu jednání došlo právě ve prospěch generálního prokurátora, a to na základě rozhodnutí jeho prvního náměstka.

Druhá věc, která mi vadila na názorech a právních názorech dr. Šetiny, byl vztah k jirkovské vyhlášce a k celé záležitosti kolem toho. Bylo jasné, že tyto vyhlášky v pánevní oblasti Severočeského kraje - mého volebního kraje, byly v rozporu s Listinou základních práv a svobod a bylo velice populistické na žádost tamějších orgánů je podporovat v rozporu s platným právním řádem a Listinou, která zaručuje ústavním způsobem jak svobodou pohybu, tak svobodu pobytu. Vyčerpávajícím způsobem se k této otázce vyjádřil tehdy můj kolega advokát dr. Tomáš Sokol,

bývalý ministr vnitra, a nehodlám tuto záležitost podrobně rozvádět.

Ve vlastní zprávě o činnosti Generální prokuratury mě zaujaly údaje týkající se stíhání bývalých funkcionářů předlistopadového režimu. Nemám žádný důvod pro to, abych bránil stíhání bývalých funkcionářů předlistopadového režimu, ale zaujalo mě to, že proti normální běžné praxi, kterou znám téměř 20 let v advokacii při trestních obhajobách, počet obviněných a obžalovaných, kteří byli zproštěni obžaloby nebo u kterých bylo zastaveno trestní stíhání, a to z jiného důvodu než je amnestie, dosáhl dvacetinásobek procenta proti obvyklé praxi. Tzn., že dvacetinásobně byly podávány nedůvodné obžaloby v případě, kdy existovaly vážné pochybnosti o vině obviněného, a tuto závadu musel napravit soud. Na můj dotaz v branném a bezpečnostním výboru mi dr. Šetina vysvětlil, že podstatně změnil praxi, kdy byli prokurátoři negativně hodnoceni za zproštění obžaloby, aby se nebáli podávat obžaloby. Mám však spíše obavu, že byl předán pokyn směřujícími k tomu, aby se žalovalo, co se tedy vůbec žalovat dá, s tím, že černý Petr se převede na soud. To je však v hrubém rozporu se základními zásadami českého trestního řízení, jak jsou vyjádřeny v § 2 trestního řádu, zejména v jeho odst. 2, vyjadřující zásadu presumpce neviny, jak je konstantně vyložena v rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 37/1971 nebo v rozhodnutí č. 22/1968 Sbírky rozhodnutí trestních. Stejně tak je to v rozporu s vedoucí zásadou českého trestního řízení - zásadou objektivní pravdy, vyjádřenou v § 2 odst. 5 trestního řádu, podrobně rozvedenou v rozhodnutí Nejvyššího soudu č. 43/1964 Sbírky rozhodnutí trestních. A konečně je to i v rozporu v některých konkrétních případech se zásadou volného hodnocení důkazů, tedy s § 2 odst. 6 trestního řádu, zejména s konkretizací této zásady v rozhodnutí č. 6 z roku 1970 Sbírky rozhodnutí trestních. Nedůvodné postavení obviněného před soud v době, kdy existují na konci vyšetřování při seznámení s výsledky vyšetřování závažné pochybnosti o vině obviněného, je porušení povinnosti prokurátora, který má v takovém případě sám zastavit trestní stíhání a nikde v trestním řádu není, že to má posílat soudu, aby rozhodl nezávislý soud. Takovou zákonnou povinnost podle těchto základních zásad trestního řízení má každý orgán činný v trestním řízení, vč. vyšetřovatele a prokurátora.

Nikdy jsem se také dříve nesetkal - zejména po listopadu 1989 - s takovým nedostatkem přirozené autority generálního prokurátora u prokurátorů, jako v případě generálního prokurátora dr. Šetiny. V době jeho nástupu do funkce v závěru loňského roku řada prokurátorů okamžitě začala psát žádosti na Českou advokátní komoru, aby se nechala zapsat do seznamu advokátů České advokátní komory s tím, že event. odejdou. Přitom v době funkce dr. Brunnera přes tehdejší mizerné platy prokurátorů takový davový odchod prokurátorů nenastal. Sám jsem poznal řadu lidí i z jiných okresů a krajů, vč. mých kolegů advokátů, kterým se prokurátoři svěřovali, že hodlají opustit prokuraturu po nástupu dr. Šetiny, brzy po jeho úvodních projevech na poradách okresních prokurátorů. Ještě jsem se nikdy nesetkal s tím, aby 102 prokurátoři ze 115 z městské prokuratury (jak jsem se dočetl v tisku) podali petici proti generálnímu prokurátorovi dr. Šetinovi. To jsou podle mne věci mimořádné a neobvyklé.

Další moje námitka: Ještě jsem se nikdy nesetkal s tím, že by v některém demokratickém a právním státě v Evropě nebo ve světě generální prokurátor řekl, že vztah k opozici je pro něj vztahem boje. S tím, že s opozicí je připraven bojovat a před ní nikdy neustoupí, ale ustoupí jedině na základě dalších stížností pana Marečka z Kyjova nebo Hodonína. Je zajímavé, že dr. Brunner byl odvolán především pro stížnosti pana Marečka, který stále není uspokojen, ale dr. Šetina z tohoto důvodu navrhován k odvolání ze strany koalice není, ačkoliv pan Mareček nadále uspokojen není. Já se však především domnívám, že generální prokurátor má mít vztah ke koalici a opozici stejný, neboť má bojovat s kriminalitou a nikoliv s legálně a demokraticky zvolenou opozicí parlamentu.

Poslední věc, která mi nejvíce vadí u dr. Šetiny, je to, že si sám říká o vztah politické závislosti a nabízí příklad švýcarské konfederace, kde kandidují prokurátoři i soudci za politické strany. Sám litoval toho, že není politicky zaštítěn politickou stranou koalice jako ministr spravedlnosti. To všechno znamená prožít si to, aby prokuratura a budoucí Státní zastupitelství nebylo nezávislým orgánem právní ochrany, ale aby se právo opět stalo služkou politiky. K čemu to vede, o tom se můžeme dočíst v nedávno vydané krásné knize bývalého federálního soudce USA Henryho Borka, který soudil v District of Columbia, která se jmenuje "Amerika v pokušení" s podtitulem Právo vystavené svodům politiky. Přesně to, co je uvedeno v kapitole o Warrenově období, vč. toho, jak pan soudce Warren v příslušné komisi účelově vyšetřoval atentát na Johna Fitzgeralda Kennedyho, přesně to prožijeme, pokud bude prokuratura působit v těchto intencích, kdy právo bude služkou politiky.

Domnívám se, že jsme zde schválili programové prohlášení vlády, jehož prvním bodem bylo, že chceme být demokratickým a právním státem a že tedy budeme dodržovat platnou ústavu a všechny mezinárodní dokumenty o lidských právech, vč. rovnosti všech občanů. Odmítám proto, aby se prokuratura a právo staly služkou politiky. Jinak dojdeme k tomu, že dojde k bídě práva i k bídě právní filozofie. Ze stejných důvodů se připojuji k návrhu dr. Čapka a rovněž navrhuji, aby Poslanecká sněmovna přijala usnesení, že 1. neschvaluje zprávu o činnosti Generální prokuratury, 2. ve smyslu § 36 písm. h) zákona o jednacím řádu navrhuje předsedovi Poslanecké sněmovny odvolání generálního prokurátora dr. Jiřího Šetiny z funkce generálního prokurátora. Děkuji vám za pozornost. (Potlesk v části sálu.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. S faktickou poznámkou vystoupí kolega Benda.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, já bych poprosil, pokud se tady používají nějaké argumenty, aby byly používány korektním způsobem. Jedná se o odvolávku na pana dr. Šustu a stanovisko legislativního odboru k vyplacení odměn. Mě ten problém zajímal a tak jsem se s panem dr. Šustou minulý týden sešel a konzultoval jsem to s ním. Odpověď legislativního odboru byla na otázku branného a bezpečnostního výboru, která byla zaslána 12. 5., kdy prosí o zjištění, jaká může být vyplacena odměna generálnímu prokurátorovi. Pan dr. Šusta odpověděl na základě dnes platných zákonů, tedy zákona 10/1993 o státním rozpočtu, kde byly určeny platy ústavních činitelů, a odpovídal samozřejmě pro dnešní současný stav. Já jsem pak s dr. Šustou mluvil a on se se mnou shodoval v názoru, že pokud jde o odměnu za loňský rok, nebyla vyplacena nekorektním způsobem. Jedná se o odměnu za loňský rok. Prosil bych, aby se používala stanoviska právníků tak, jak byla skutečně napsána, aby se nezneužívala.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Můžeme to považovat za faktickou poznámku. Prosím, aby se ujal slova pan kolega Exner, připraví se kolega Šuman.

Poslanec Václav Exner: Vážený pane předsedo, vážený pane místopředsedo, pane prokurátore, dámy a pánové, dovolte mi, abych na chvíli obrátil vaši pozornost k věcnému obsahu zprávy, která byla o činnosti Generální prokuratury předložena. Tato zpráva je taková, že situace v oblasti morální v naší společnosti může být oprávněně označena za katastrofální. Pokud jde o růst evidovaných trestných činů, konstatuje zpráva, že za poslední tři roky došlo k jejich růstu o 234%. Na druhé straně zpráva dokumentuje bezmocnost a zarmucující efektivnost činnosti mnohých orgánů, které s tímto stavem přicházejí do styku. Jako příklad mohu uvést situaci, kdy od roku 1989 se počet případů padělání a rozmnožování peněz zvýšil ze 3 na 102 v roce 1992 a zpráva konstatuje zarmucující skutečnost, že ani v jednom případě nedošlo ke stíhání padělatele nejméně do doby, než zpráva byla zpracována, a to je duben letošního roku.

V oblasti hospodářských trestných činů zpráva konstatuje "absenci jakékoli vnitřní kontroly". Domnívám se, že v tomto bodě jako poslanec opozice nemohu tak zcela souhlasit, protože znám ještě několik málo fungujících kontrolních pracovníků hospodářských organizací, nicméně situace, kdy v naší společnosti pracujeme s velmi nízkou úrovní kontroly, je rovněž špatná.

Pokles stíhaných osob v silniční dopravě od roku 1990 je zhruba na 60% a přitom tento počet stíhaných osob jen o něco málo přesahuje polovinu počtu usmrcených a těžce zraněných osob v roce 1992.

Nebudu se podrobněji zmiňovat o růstu kriminality mládeže a dětí. Nebudu se také dotýkat nových forem a obrovského růstu trestné činnosti proti majetku, který se týká majetku v oblasti kultury, majetku, který souvisí s bezpečností dopravy atd.

Souhrnně zpráva konstatuje, že za jediný rok bylo 236 760 neobjasněných trestných činů do doby zpracování zprávy. Jestliže to srovnáme s obdobím 1985-89 nebo s údaji, které jsou uvedeny v části C zprávy, jde o takové množství osob, které nám vyráží dech. Je třeba konstatovat, že v období 1985-89 bylo objasněno více než 77% všech evidovaných trestných činů, zatímco tento poměr se nyní obrátil tak, že v roce 1992 je více než 77% neobjasněných trestných činů. Přitom (zřejmě k datu zpracování zprávy) bylo neobjasněno 33 vražd, to je přibližně 15%. Bylo neobjasněno více než 60% loupeží. Konkrétně šlo o 2810 loupeží. Bylo neobjasněno více než 35% znásilnění. Bylo neobjasněno více než 83% trestných činů proti majetku a více než 87% krádeží. Za všemi těmito neobjasněnými trestnými činy jsou poškozené osoby.

Jsem toho názoru, že naše společnost velmi těžko dokáže zajistit právo na soudní a jinou právní ochranu těchto osob podle hlavy páté Listiny základních lidských práv a svobod.

Na celé této věci je z hlediska Generální prokuratury závažné to, že ve zprávě nejsou navržena účinná opatření ani opatření k nalezení cesty z této situace. Opatření, která navržena jsou, směřují na věci, které nemíří přímo k podstatě tohoto velmi závažného problému.

Nejsem si také jist, zda zveřejněné údaje v příloze II o trestné činnosti exponentů bývalého režimu odpovídají pro osoby, které nebyly pravomocně odsouzeny, příslušným zákonům a ochraně osobních dat a presumpci neviny.

Vzhledem k těmto všem skutečnostem, i když si jsem plně vědom toho, že za situaci v žádném případě neodpovídá výlučně Generální prokuratura, nesdílím klid kolegů z klubů, které navrhují vzít zprávu bez dalšího na vědomí.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má kolega Šuman, připraví se kolega Vlček.

Poslanec Vladimír Šuman: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi úvodem osobní poznámku. O politicích se říká, že rádi mluví dlouho. To dokážu pochopit. Méně už to, že mluví žlučovitě.

Nyní předložím stanovisko klubu ODA. Vůči předložené zprávě o činnosti Generální prokuratury nemá klub ODA zásadní výhrady. Nepovažujeme za potřebné jakýmkoli způsobem spojovat projednávání zprávy o činnosti Generální prokuratury s personálními otázkami instituce, která je v dohledné době určena k zániku. Navíc je nutné konstatovat, že personální obsazení Státního zastupitelství bude řešeno následně po přijetí zákona o této nové ústavní instituci.

Doporučujeme, aby vláda byla sněmovnou vyzvána k urychlení prací na návrhu zásad zákona o Státním zastupitelství tak, aby byl předložen v září do legislativního procesu.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kolega Vlček bohužel není v sále. Slovo má kolega Body. Připraví se kolegyně Röschová.

Poslanec Ladislav Body: Vážený pane předsedající, pane předsedo, kolegyně a kolegové, nebudu hovořit dlouho, není to mým zvykem. Chci jen sněmovně připomenout, jaké zděšení nastalo v Radě Evropy po prostudování návrhu zákona o řešení migrace občanů České republiky a Slovenské republiky, který byl předložen panem Šetinou, jež má pořád tu čest být generálním prokurátorem České republiky.

Nebudu tento hloupý návrh zákona komentovat. Domnívám se, že dostatečně jasně se k tomu vyjádřila právnická veřejnost České republiky i orgány Rady Evropy a OSN. Chci jen říci, že tento parlament učinil včera další důležitý krok k posílení demokracie v České republice po přijetí Ústavy České republiky, volbě prezidenta a schválení Ústavního soudu České republiky.

Kolegové a kolegyně, je nutné zde podtrhnout jeden jediný fakt, že již několik měsíců v čele Generální prokuratury stojí člověk nekompetentní, který je brzdou demokratických přeměn Generální prokuratury, čehož důsledky asi všichni pociťujeme.

Proto se připojuji k výzvě a usnesení kolegů dr. Čapka a dr. Řezáče a podporuji, aby dr. Šetina byl odvolán z funkce generálního prokurátora.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Slovo má kolegyně Röschová, pak je připraven kolega Vlček.

Poslankyně Anna Röschová: Pane místopředsedo, dámy a pánové, dovolte mi, abych kromě návrhů na usnesení, které jsem vznesla v úvodu debaty a čímž jsem byla pověřena ústavně právním výborem, vznesla návrh na usnesení, které je jaksi nad rámec tohoto projednávaného bodu, nicméně si myslím, že s ním souvisí a bylo by dobré, aby toto usnesení Poslanecká sněmovna přijala.

Tento návrh usnesení by zněl: "Poslanecká sněmovna Parlamentu doporučuje vládě České republiky, aby do 31. října 1993 předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh zákona o státním zastupitelství a další nezbytné návrhy změn zákonů s tímto zákonem souvisejících."

Uvědomuji si, že je to přece jenom nad rámec projednávaného bodu, ale myslím si, že přestože takovéto usnesení přijal ústavně právní výbor, aby takové usnesení přijala celá Poslanecká sněmovna.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Vlčka. Upozorňuji, že nikdo jiný dále není přihlášen do rozpravy. Připraví se pan kolega Hofhanzl. Pokud chce někdo ještě vystoupit, prosím o přihlášky do rozpravy.

Poslanec Jaroslav Vlček. Vážený pane předsedající, kolegyně a kolegové, chci vyjádřit dva své postoje k projednávané otázce generálního prokurátora dr. Šetiny.

Říkám svůj osobní názor, který je v rozporu s tím, a nesouhlasím s tím, aby jakýkoli boj byl veden metodou, kterou lze nazvat "hon na čarodějnice". Domnívám se, že tento způsob boje, ať se vztahuje na tu či onu stranu, není fér. To za prvé.

Za druhé. Chci vyjádřit svůj názor k věci, která se týká odměny pana prokurátora ve výši 20 000 Kč. Nechci to hodnotit z pozice legislativy, ale domnívám se, že každý takovýto státní funkcionář, který pobírá takto vysokou částku v odměnách, je podle mého názoru ne příliš vysoká a v porovnání se všemi ostatními funkcionáři se domnívám, že není ani vhodná zmínky. Tolik můj osobní názor jako poslance Vlčka.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím, kolega Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedající, vážené dámy a pánové, některá vystoupení zde pronesená potvrzují staré moudrosloví - drzé čelo je lepší než poplužní dvůr.

Seděl jsem v této sněmovně dva roky, po které byl generálním prokurátorem pan dr. Brunner. Pan Brunner dokázal po dobu své funkce zablokovat změny na prokuratuře. Pan dr. Rychecký splnil svůj úkol, zachoval kontinuitu komunistického práva. Oba pánové splnili svůj úkol.

Sám za sebe si myslím, že je dobré, že tato rozprava zde byla vedena tak, jak byla vedena. Je již pozdě, ale mělo by to být vážným varováním pro ty, kteří si nevzali poučení z minulosti, a stále nechtějí slyšet.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Kolega Řezáč.

Poslanec Vladimír Řezáč: Vážený pane místopředsedo, kolegyně a kolegové, chci se vyjádřit zejména k technické poznámce poslance Marka Bendy.

Viděl jsem jediné stanovisko legislativního odboru Kanceláře Poslanecké sněmovny zpracované dr. Šustou. Já jsem si ho neobjednal, viděl jsem ho na stole, jak tam kolovalo nebo bylo rozdáno. Bylo tam jasně uvedeno, že odměna 20 000 byla poskytnuta nesprávně a v rozporu s citovaným vládním nařízením, a to ve vztahu k datům, která tam byla uvedena.

Pokud odkazuje Marek Benda na dobu, za kterou tato odměna byla uvedena, pak poukazuji na čl. 80 ústavy, kde je upraveno Státní zastupitelství, kde je ve druhém odstavci uvedeno, že postavení a působnost Státního zastupitelství stanoví zákon. Takový zákon dosud přijat nebyl. Kolegyně Röschová právě navrhla jeho přijetí s vládním návrhem do uvedeného termínu.

Čl. 109 ústavy říká, že do doby zřízení Státního zastupitelství vykonává jeho funkce prokuratura České republiky.

Pokud jde tedy o to, to všechno zrušila Ústava ČR, tak zrušila také Ústavu československé federace, která zanikla 31. 12. Tím padl také článek 97 a dále 98 původní Ústavy československé federace, podle kterého byla Generální prokuratura samostatným ústředním orgánem, a to orgánem ústavním.

Nyní, od 1. 1. 1993 je Generální prokuratura plnící úkoly státního zastupitelství zařazena do výkonné moci, a je úplně jedno, že odměna měla být dána za rok 1992. O ní mohl pan náměstek generálního prokurátora rozhodnout na Silvestra 92, ale od 1. ledna 1993 o této odměně pro generálního prokurátora mohla rozhodnout jedině vláda České republiky.

Jinak souhlasím s tím, že o výši odměny ani tak nejde a vůči generálnímu prokurátorovi taková výše odměny připadá nepřiměřeně nízká. Ale, byla udělena protiprávně.

K tomu, co uvedl kolega Hofhanzl, chci uvést jednu jedinou věc. Nebudu reagovat na drzá čela a poplužní dvory. Chci říci, že šest špičkových maďarských univerzitních profesorů řeklo, že ve všech postkomunistických státech střední a východní Evropy byl komunistický režim nelegitimní, ale byl legální a byla zachována právní kontinuita. V žádném nedošlo k tomu, že by došlo k přetržení právní kontinuity, a nikdo to nedokázal řešit.

V československo-německé smlouvě je zachování právní kontinuity významným důvodem pro to, aby německá strana uznala kontinuitu existence československého státu od 28. října 1918. Prosím vás, mluvme o tom, co má konkrétní právní následky, a zda by bylo vůbec rozumné a řešit to jiným způsobem, který by fakticky řešitelný nebyl. To je všechno.