Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolil bych si jenom několika slovy reagovat na vystoupení pana poslance Trnky. V jeho vystoupení se totiž objevil termín, který se velmi často objevuje v této síni. Domnívám se, že se i nadále bude velmi často objevovat a nicméně mám pocit, že není zcela vyjasněn. Jedná se o politickou nezávislost.

Co to vlastně je politická nezávislost? Samozřejmě nečlenství v politických stranách či hnutích je - jak jistě chápete - něco poněkud jiného. Já osobně tvrdím, že politicky závislý do jisté míry je v podstatě každý volič. Tím, že volil jistou stranu či hnutí, vlastně jistým způsobem je politicky závislý, formuje to jeho politický názor a nedovedu si představit, jakými kritérii je možno charakterizovat pojem "politická nezávislost".

Něco jiného ovšem je členství, bývalé či současné, v politických stranách. Zde mě sice neudivuje, ale poněkud zaráží, že pan poslanec Trnka se tady táže pouze na období počínaje rokem 1989. Domnívám se, že pokud bychom hodnotili členství či nečlenství v politických stranách, toto období by muselo být poněkud delší. Teď je otázka, jak dlouhé by mělo být, teď je otázka, jak posuzovat člověka, který 1 rok, 10 let, 20 let, nevím jak dlouhé období by se mělo zvolit, již v dané politické straně není, naopak jistou dobu působil proti ní. Domnívám se, že i toto je poměrně obtížné.

Proto bych se přimlouval za to, abychom používali jasných termínů, nepoužívali termín "politická nezávislost ", který se mně opravdu jeví jako poněkud nejasný, ale jasně hovořili o tom, zda je či byl v politické straně či hnutí a sdělili si termín, odkdy. Termín, pokud si sdělíme, od roku 1989 mně nestačí. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Ullmannovi. Než dám slovo panu poslanci Vlčkovi, měli bychom rozhodnout hlasováním o procedurálním návrhu, který vlastně avizoval a pak upřesnil pan poslanec Kužílek. Jedná se o předvolání ministra vnitra s příslušným agenturním svazkem s tím, že by nás pan ministr na uzavřeném zasedání seznámil s podstatnými informacemi z něho.

Jestliže je jasný předmět hlasování, dávám hlasovat o tom, kdo je pro přijetí tohoto procedurálního návrhu, ať zvedne ruku. 98.

Kdo je proti? 3.

Kdo se zdržel hlasování? 31.

Tento návrh byl přijat.

Prosím pracovníky Kanceláře, aby podnikli příslušné kroky a informovali pana ministra Rumla. Ptám se pana poslance Vlčka, zdali si přeje vystoupit, teď je na řadě se svým druhým vystoupením. (Ano.) Připraví se pan poslanec Bílý. Abychom se nezamotali v procedurách před vystoupením pana poslance Kužílka a před rozhodnutím o jeho procedurálním návrhu, pane poslanče, navrhoval jste, aby bylo v rozpravě rozhodnuto sněmovnou o tom, zda si přeje, aby pro vaše vystoupení bylo zasedání prohlášeno za neveřejné.

Poslanec Jaroslav Vlček: Není potřeba.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Není potřeba. Máte slovo.

Poslanec Jaroslav Vlček. Za prvé bych chtěl poděkovat panu kolegovi Výbornému za vynikající obhajobnou řeč, kterou zde pronesl. Myslím si, že to byla příkladná akce, aniž by se vědělo, co chci říci, jak pan kolega Výborný byl připraven s čísly lustračního protokolu, jak je všechno v pořádku. Já se domnívám, že tímto splnil svůj úkol, který splnit měl, zrovna tak pan kolega Kužílek. Jak se říká - kdo chce kam, pomozme mu tam. Jenom k tomu, co správně řekl ve své obhajobě na adresu pana Cepla pan dr. Výborný.

Dne 10. července 1984 jsem odjížděl se svými blízkými do Krkonoš na chatu Krakonoš, kam jsme byli v podstatě nasměrováni na poněkud jiný termín, než jsme chtěli. Ta chata v té době byla uzavřená, nebyl tam žádný rekreant. Když jsme tam přijeli, zhruba 2 hodiny před námi tam přijel pan dr. Vojtěch Cepl spolu s dr. Zdenkem Masopustem. Strávili jsme tam dobu zhruba do 14. července. To jednání, které tam bylo, bylo velmi nepříjemné, můj otec zcela jednoznačně na tyto 2 pány udeřil s tím - co tady s námi děláte, estébáci. Ohrazení bylo v podstatě takové, že rozhodně se nejedná o to, aby nám ublížili, ale jedná se o to, aby se zjistil kontakt, který udržuji se svým švagrem, který je soudcem ve Spolkové republice Německo. Oni oba jsou právníci, abychom se lépe domluvili. Po celou dobu toho zájezdu - 24 hodin - jsme tam byli ubytováni tak, že v jednom pokoji jsem spal já, ve druhém třeba pan Cepl, ve třetím má rodina, ve čtvrtém pan Masopust a podobně. Upozorňuji, že ta chalupa byla prázdná, nebyla v té době otevřená pro veřejnost. Ačkoliv pan Cepl včera, aniž by mě poznal, tvrdil, že tam byl na rekreační poukaz na 14 dní. Po celou dobu tohoto zájezdu jsme byli sledováni, i později, když jsme cestovali do Dobrušky nebo do České Skalice, proto se domnívám, že záznamy na východočeské správě StB se musí najít. Upozorňuji, že to bylo v době, kdy jsem byl rok a půl bez soukromého a samozřejmě i bez služebního pasu. Tyto akce se kolem mé osoby stávaly běžně, pouze obsazení bylo vždycky jiné. Takže není to snaha v žádném případě o skandalizování nebo ublížení. Prostě se domnívám, že pokud je pan dr. Cepl - jako že určitě je - dobrým odborníkem, může rozhodně vykonávat svoji právnickou praxi v jakékoliv jiné podobě než v podobě ústavního soudce. Tolik k akci z července 1984. Všechny tyto informace může dosvědčit soudce dneska Spolkové republiky Německo z okresu Lineburg, který se nad tímto velmi podivoval. Celá akce se rozjela tím, že když tu byla teď v republice moje sestra a dozvěděla se o jmenování, protože náhodou četla v novinách ten seznam, když narazila na toto jméno, tak se velmi podivila, jaké poměry u nás ještě pořád jsou. Tolik na vysvětlení panu Výbornému. Věřím, že vystoupí s druhou částí své obhajoby, aby mi vyvrátil ta slova, která už nebudu vyvracet, ale všichni svědkové, kteří byli v té chalupě, lidi, s kterými jsme tam přijeli, to mohou potvrdit. Věřím, že druhá část bude stejně kvalitní, pane dr. Výborný. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vlčkovi. Prosím pana poslance Bílého, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Fejfar.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vládo, dámy a pánové, jako člen ústavní komise jsem byl přítomen projednávání bodu "Jmenování ústavních soudců". Posuzovali jsme jejich kvality, schopnost vykonávat ústavní funkci. Byla to pro mě povinnost velmi těžká, protože s většinou těchto lidí jsem se jako právník setkal už v minulém životě. Jsou to buď mí známí nebo přátelé. Je to těžké hlasovat o tom, zda jsou to jenom mí známí nebo přátelé, nebo zda jsou to také lidé schopní vykonávat ústavní funkci. Proto si myslím, že bychom neměli tady zavádět nový způsob, a to je personální otázky bychom měli řešit veřejně. Myslím, že to není etické, není to vhodné. To je jedna věc.

Dále bych se chtěl zmínit o tom, že jsem se zajímal o to - protože materiály byly neúplné - jaké jsou národnosti. Zjistil jsem, že 13 adeptů je národnosti české a 11 slovenské. V podstatě to svědčí o tom, jak se uplatňuje občanský princip. To znamená, že 1,5 milionu Moravanů vlastně jako by nemělo schopnou inteligenci, aby mohli zvládnout také ústavní funkci, a to funkci ústavního soudce. Já vím, že za to uchazeči nemohou, ale svědčí to také o přístupu prezidenta republiky k nestátním národům. Nebylo by to tak hrozné, jestliže budeme upřednostňovat kvalifikovanost a odbornost, ať už má kdo jakoukoli národnost. Ale v podstatě, když jsem se ptal na otázku národních menšin a postavení nestátních národů, kromě jednoho adepta, který odpovídal kvalifikovaně a byl schopen se bavit na úrovni, ani jeden z kandidátů nebyl schopen k této otázce vystoupit. Viděl jsem určité úhybné reakce a to svědčí o tom, co znám již od těchto lidí z minulého života a z praxe při přípravě ústavy, že projevují opravdu velkou pružnost svých názorů. Myslím, že funkce ústavního soudce potřebuje na jedné straně člověka erudovaného, na druhé straně ten, který dospěje k určitým odborným názorům, musí za nimi pevně stát. Z tohoto pohledu myslím, že současný výběr není nejšťastnější. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Bílému. Než dám slovo panu poslanci Fejfarovi, s faktickou poznámkou se přihlásil pan kolega Výborný.

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, moje předchozí řeč nebyla obhajovací, ale oznamovací. Proto není potřeba, abych v jakékoli obhajobě pokračoval, neb jsem ji ani nezačal. S faktickou poznámkou se hlásím z tohoto důvodu: odhlasovali jsme, že do schůze Poslanecké sněmovny má být přizván ministr vnitra a že má podat zevrubnou informaci o skutečnostech, které tady zatím byly pouze naznačovány. A to o skutečnostech ve vztahu k panu doc. dr. Vojtěchu Ceplovi. Mám za to, že by bylo velmi žádoucí, už proto, co přednesl poslanec Vlček, aby na začátku svého vystoupení byl ministr vnitra dotázán, zda hodlá sdělit takové věci, které by mohly být sděleny pouze na neveřejném zasedání. Pokud jeho odpověď bude taková, že nic nebrání tomu, aby věc probíhala veřejně, abychom po této odpovědi ministra vnitra učinili jednání veřejným, to je takovým, jaké by mělo být obvyklé v Parlamentu.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Výbornému. S faktickou poznámkou pan poslanec Vlček.

Poslanec Jaroslav Vlček: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, kolegové, rád bych nenapínal poslance Výborného, co bude číst pan ministr vnitra až přijede. Mohu vám sdělit, že jsem s panem ministrem před tímto zasedáním mluvil.

Pokud by vás to zajímalo, mohu tento proces uspíšit. Tam skutečně nejde o žádné informace, které by o tomto svědčily. Na druhé straně jsem nepodal tu podstatnou informaci k osobě dr. Zdeňka Masopusta, který byl evidován, pokud se nemýlím, od r. 1971 na Středočeské správě. Od 70. let na FMF, až do roku 1990 nebo 1989.

Co se týká osoby pana Cepla, první záznam, pokud vím, je tam od roku 1971 jako KPS. Myslím, že v roce 1972 je tam poznámka, že nechce spolupracovat. V roce 1976 je tam, myslím, poznámka na vyřazení ze svazku.

Skutečně, komise pana Bašty zprostila kategorie C pana Cepla. Konstatuji jen to, co se v životě stalo, což mohou dosvědčit i jiní svědkové. Proto říkám, že ne všechny lustrační zápisy a materiály jsou kompletní a že svědčí o tom, o čem svědčí.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vlčkovi. Prosím vážené kolegyně a kolegy, aby zvážili, jak budou do rozpravy vstupovat s faktickými poznámkami. Toto bylo samozřejmě na hranici. Nechci atmosféru naplňovat napětím tím, že budu někomu odnímat slovo. Prosím, nyní má slovo poslanec Fejfar.

Poslanec Tomáš Fejfar: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, kolegyně a kolegové, padala tady slova o bublinách, o mlze, o plnění úkolů, o těch mluvil pan poslanec Vlček. Dovolte mi, abych nevyjasnil, ale abych vznesl ještě jeden otazník, který by možná objasnil motivy, které vedly k tomu, co se tady právě odehrává.

Jsem si plně vědom toho, mluvil o tom pan poslanec Kužílek, že z tohoto místa mohu říkat co chci, a proto řeknu následující. V zasvěcených kruzích je veřejným tajemstvím, že u pana poslance Vlčka existují určité pochyby o tom, zda náhodou nepracoval nebo dokonce ještě nepracuje pro jistou zahraniční, bohulibou instituci, kterou nepojmenuji. O té samozřejmě neexistují registry svazků. Byl bych velmi rád, kdyby v této republice takové svazky existovaly a mohli jsme si udělat jasno. Ovšem takové podezření tady je, a já myslím, že jsem ho nemohl smlčet, a sněmovně ho oznámit. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Fejfarovi. Prosím pana poslance Vyvadila, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Čapek.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, já jsem hluboce, hluboce proklínal kolegu Výborného, když svolal ústavně právní výbor na svátek Mistra Jana Husa, protože to je jeden jediný počin mé strany, který se v tomto Parlamentu podařilo kdysi prosadit (a on naschvál svolal ústavně právní výbor...)

Musím říci, že ústavně právní výbor se velice pečlivě zabýval otázkou jednotlivých kandidátů. Ze stenografického záznamu by nepochybně vyplynulo, že já, a to nikdo asi nepopře, jsem tam byl až mimořádně aktivní. Prakticky ke každému z uchazečů jsem se dotazoval.

Chtěl bych říci jedno na adresu kolegy Vlčka, i kolegy Fejfara. Jste samozřejmě chráněni z hlediska jednacího řádu, ale oba dva pánové nejste chráněni z hlediska občanského zákoníku. (Případné žaloby si můžete proti sobě potom podávat. Náhrady škody mohou být půlmiliónové...) K otázce prof. Cepla bych chtěl říci, že neprokáží-li se tyto okolnosti, tak za svou osobu musím říci, že jednoznačně proň dám hlas, neboť ze všech účastníků byl nejodvážnější. Byl nejodvážnější v tom duchu, že na můj dotaz, co bude činit z hlediska legislativy, a teď dokonce nevím, zda nepřispěji k tomu, že i ti, kteří by dali hlas, nakonec nedají, on řekl - já pojímám Ústavní soud jako lux. My budeme luxovat ty chyby, které se dělají. Všichni ostatní ústavní soudci, tváří v tvář případnému zvolení, nenacházeli odvahu toto říci, a všichni říkali, jak děláme ty věci výborně. Pouze prof. Cepl nacházel odvahu říci, že bude případně korigovat naše chyby, což já pokládám za závažné, proto dostal můj hlas.

Musím říci, že tam padaly i otázky stranické příslušnosti. Kolega Vraný se zeptal dr. Holendra, proč vstoupil do komunistické strany. On poctivě otázku zodpověděl, já sám s napětím sledoval, jaká bude reakce. Dr. Holendr zkrátka získal plusy, protože poctivě a zcela jednoznačně věci vysvětlil.

Můj celkový dojem je, že potvrdíme-li tyto soudce, potvrdíme v zásadě relativně kvalitní sbor. Přiznávám, že jsem tam očekával ještě větší esa, ale celkově lze říci, že úroveň není špatná.

Pravda je, že např. kolega Bílý kladl kapciózní otázky. V každém kole otázku, jaké je uchazeč národnosti. Tato otázka je kapciózní v tom ohledu, že v recepčním zákonu, dříve ústavním zákonu, a dnes v zákonu o národnostech, který byl přijat, je přesně popsáno, kdo je co za národnost.

Jestliže je někdo Čechem, tak musí správně odpovědět nejsem žádné národnosti, protože to není národnost, to je prostě národ.

V tomto ohledu, udělal jsem si určitou statistiku, 11 z uchazečů více či méně se nějakým způsobem buď podílí, jsou činní, nebo působí, nebo tam žili, s Moravou. Řekl bych, že Morava tam bude mít naprostou majoritu a nechť ji v nějaké podobě má. Pouze udělali tu jedinou chybu, že neřekli, že jsou moravské národnosti. (V tom je asi ten jediný problém.) Jestliže se věci vyřeší, sám musím říci, že kromě 2 případů, a to kromě paní dr. Brožové, která byla persekuována ve funkci předsedkyně senátu (a tam jsem se zdržel, to se mi trochu nezdálo) a ještě 1 soudce, se mi zdál "příliš přistárlý", než aby se stal ústavním soudcem, ale v té většině návrh podpořím. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi, prosím pana poslance Čapka, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Buzková.

Poslanec Miroslav Čapek: Pane předsedající, dámy a pánové, byla tady popsána procedura projednávání kandidátů, o které hovořil kolega Výborný. Chtěl bych to upřesnit, protože věřím tomu, že i on má rád přesnost.

Ústavně právní výbor skutečně projednával kandidáty na ústavní soudce tak, jak je zaslal prezident republiky, prvního, na svém zasedání, byl to státní svátek. O této skutečnosti informoval organizační výbor, který jednal ve čtvrtek. Přičemž členové organizačního výboru neměli možnost se skontaktovat se členy svých poslaneckých klubů, takže ostatní poslanci - nečlenové organizačního výboru, nečlenové ústavně právního výboru - neměli možnost se dozvědět, že ústavně právní výbor bude v den státního svátku projednávat kandidáty na ústavní soudce.

Navíc nota bene na návrh pana poslance Ortmana hlasy poslanců vládní koalice byl zamítnut návrh, aby tyto kandidáty projednával nejen ústavně právní výbor, ale aby se těmito kandidáty zabýval např. i výbor petiční a pro lidská práva. To jen pro upřesněni, aby bylo jasno, jak to bylo s možností ostatních poslanců, kteří takto nemohli být informováni, aby se mohli účastnit jednání ústavně právního výboru a aby mohli event. kandidátům na ústavní soudce klást dotazy týkající se jejich kandidatury. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Prosím paní poslankyni Buzkovou, aby se ujala slova, připraví se pan kolega Grulich.

Poslankyně Petra Buzková: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, doufám, že se nestane zvykem této slovutné sněmovny, že při projednávání jakýchkoliv personálních otázek souvisejících s ústavními orgány se jednání zvrhne v takovouto komedii, k jaké dochází např. dnes, nebo k jaké došlo při diskusi před volbou prezidenta republiky.

Chtěla bych připomenout, že podle čl. 84 odst. 2 Ústavy České republiky, která byla přijata tímto

parlamentem v minulém roce, jmenuje soudce Ústavního soudu prezident republiky se souhlasem senátu. To znamená, že senát - v tuto chvíli Poslanecká sněmovna v jeho zastoupení - tyto soudce nevolí, ale pouze dává souhlas prezidentovi, aby mohl jmenovat ty osoby, které on sám navrhl a které jmenovat chce.

Ono to samozřejmě vypadá, že je to úplně totéž a že je to procedurálně něco naprosto obdobného, protože to záleží na tom, jestli konkrétní osoba dostane nebo nedostane nadpoloviční většinu hlasů poslanců této sněmovny. V principu to je ale úplně něco jiného. My zde nevybíráme z určitého počtu osob několik, na kterých se usneseme, my je nevolíme. My zde rozhodujeme o tom, jestli osoby, které navrhl prezident republiky a které podpořil vahou svého úřadu, může nebo nemůže jmenovat.

Chtěla bych vás, vážené kolegyně a vážení kolegové, poprosit, aby při schvalování navrhovaných soudců jste si tuto skutečnost uvědomili. Na seznamu navržených osob na funkci soudce Ústavního soudu jsou lidé, které považuji za vynikající odborníky v oblasti ústavního práva a o kterých si myslím, že mají naprosto nespornou kvalifikaci zaujmout takovouto funkci. Je jich tam několik. Zrovna tak jsou tam osoby, které neznám a jejichž profesionalitu ani odbornou způsobilost prostě tudíž posoudit nemohu. Ale já tyto kandidáty nebudu volit, budu pouze schvalovat výběr prezidenta republiky.

Nechci tím říci, že Parlament České republiky nemá právo do tohoto návrhu zasahovat. Parlament zde je prostě od toho. Na druhou stranu si ale myslím, že by si Parlament měl uvědomit rozdíl mezi souhlasem s navrženými kandidáty a volbou.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni Buzkové. Prosím pana kolegu Grulicha, aby se ujal slova.

Poslanec Václav Grulich: Pane předsedající, dámy a pánové, naše řady řídnou, asi by bylo lépe skončit rozpravu a přistoupit k hlasování. Nemohu si ovšem odpustit jednu poznámku. Před několika vystoupeními vystoupil pan poslanec Trnka s návrhem a požadavkem na rozšíření informace o kandidátech, o kterou žádal ústavně právní výbor. Předseda ústavně právního výboru pan poslanec Výborný zde vystoupil už podruhé, co ho pamatuji v krátkém čase, s napomenutím, že kdo chtěl informace získat, mohl se dostavit na zasedání ústavně právního výboru. Já jsem se až nyní dověděl, že ústavně právní výbor byl svolán na den pracovního volna i volna sněmovny, protože samozřejmě jsem žádné oznámení a pozvánku nedostal. Ale to je vedlejší.

Důležitější je to, že i tak zkušený poslanec a předseda ústavně právního výboru si zřejmě trvale plete úlohu, kterou mají jednotlivé výbory této sněmovny a kterou tyto výbory jsou povinovány této sněmovně jako celku, jako rozhodujícímu orgánu, který s konečnou platností rozhoduje a přijímá usnesení. Stalo se už, že nám pan Výborný doporučil - když šlo, tuším, o komisi rozhlasu a televize že jsme si mohli jít poslechnout hodnocení do komise. Nyní jsme si mohli jít poslechnout rozpravu do ústavně právního výboru. I kdyby nás tam byla polovina, třetina, čtvrtina nebo všichni, tento výbor je povinen sněmovně jako celku podat zevrubnou zprávu. Jestliže pan poslanec Trnka žádal doplnění informace, je třeba, aby zástupce tohoto výboru sdělil, jestli je s to toto doplnění podat ihned, nebo jestli ke zjištění těchto faktů potřebuje určitý čas. Pak se usnesme, že tento určitý čas ústavně právnímu výboru dáme, aby si informace, které snad nemá, ještě získal. To za prvé. Za druhé - k panu poslanci Kužílkovi: Je třeba poslouchat, nejlépe ušima, nezáleží na tónu hlasu, nemusí to být ani hřbitovní ani jiný, jeho hlas je jen o malou tóninu vyšší než funebrální, takže podobných invektiv na jeho místě bych se vystříhal, každý máme hlas takový, jaký máme. Chtěl bych mu připomenout, že pan poslanec Trnka žádal doplnění informací o členství ve stranách i před listopadem 1989. Tedy i to připomínám zástupcům ústavně právního výboru.

Poznámka poslední. Vůbec se nechci vyjadřovat k tomu, jestli pan doc. Cepl byl, nebyl, spolupracoval, nespolupracoval, protože to nevím. Počkám na to, co řekne ministr, udělám si úsudek z toho, co řekl kolega Vlček. Poznal jsem doc. Cepla jako vládního poradce a zástupce vlády při vypracovávání Ústavy České republiky. Musím říci, a vy, kteří jste byli ve výboru pro přípravu Ústavy České republiky, to víte, že vládní návrhy, které přicházely, přicházely v mizerné podobě a pozdě. Druhý návrh, který zplodila vládní komise po několika měsících, byl opět velice kusý, nezpracovaný v paragrafech.

Docent Cepl, který se prohlašoval za autora první a druhé hlavy, v mých očích i v očích všech odborných poradců a znalců ústavního práva neproslul jako znalec ústavního práva, protože vy, kteří jste u těchto návrhů byli, víte, že tyto návrhy byly velice špatné. Proto jsme nakonec ústavu přijímali v kvapu, na poslední chvíli, předložena v paragrafovaném znění byla velice pozdě. Projevilo se to bohužel na mnohých hlavách a paragrafech této ústavy.

Já nebudu souhlasit a hlasovat pro docenta Cepla právě z těchto důvodů. Nepřesvědčil mě, že je to on, kdo je znalec ústavního práva, že je to on, kdo je schopen kromě oboru, který celý život dělal, prostudovat a vžít se a ovládnout i obory jiné, které jako soudce Ústavního soudu ovládat musí. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Grulichovi. Dovolte mi, abych krátce zareagoval.

Vím, paní kolegyně, že se hlásíte s faktickou poznámkou. Přesto hodlám dokončit větu. Zaznělo tady opakovaně, že všichni poslanci nebyli informováni o tom, že zasedá ústavně právní výbor. Dámy a pánové, promiňte mi, ale v jiných případech velmi důsledně využíváme v rámci jednotlivých klubů toho informačního kanálu, kdy dostanou zástupci všech klubů informaci na organizačním výboru. Není už pak věcí ani předsedy, kteréhokoliv výboru, aby informoval o závažném zasedání jeho výboru, ani věcí Kanceláře, byť by to byla takto výjimečná záležitost.

Promiňte mi - mám ještě jednu osobní poznámku. Já jsem asi s osmi kolegy z klubu během tří volných dnů tak jako tak byl v kontaktu, myslím si, že všichni máme - a některé kluby obzvlášť dobře - propracované informační kanály tak, abychom si informace důležité předali. To je jedna poznámka.

K vystoupení pana poslance Kužílka - nezaznamenal jsem, že by reagoval jakkoliv na vystoupení pana poslance Trnky. A pan kolega Výborný zde informoval o tom, že se domnívá, že zástupkyně ústavně právního výboru, která zde sehrává roli zpravodaje, je schopná informace doplnit a předložit. A tak, jak bývá i u projednávání jakéhokoliv bodu zvykem, ona samozřejmě dostane slovo po uzavření rozpravy. Tolik jen několik slov na vysvětlení.

Nyní se ptám paní kolegyně Röschové. Ano, hlásí se s faktickou poznámkou.

Poslankyně Anna Röschová: Mám jednu jedinou větu, abych doplnila ve své faktické poznámce pana místopředsedu. K panu poslanci Trnkovi a Grulichovi- proto jsem si také vyžádala od pana poslance Trnky otázky, které zde vznesl, abych na ně mohla odpovědět. Samozřejmě odpovím a doplním informaci ohledně bydliště a národností jednotlivých kandidátů. Jsem samozřejmě připravena odpovědět i na ostatní otázky, které zde padnou.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, děkuji. Dámy a pánové, paní poslankyně Mazalová se hlásí do rozpravy. A my jsme předtím rozhodli, že jakmile se dostaví pan ministr Ruml, budeme vlastně pokračovat v rozpravě. Proto se trochu bráním rozpravu uzavřít. Avizuji to, že budu žádat paní poslankyni Röschovou, aby požadované informace přednesla ještě v rámci rozpravy. Má k tomu možnost. Prosím, paní poslankyně Mazalová.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dovolte mi jenom pár slov k tomu, co zde zaznělo. Již jsem zde několikrát hovořila o našem Parlamentu a o tom, jak bych si ho představovala. Chceme-li mít Parlament, který by měl vysokou politickou kulturu, musíme se tak také chovat. Chceme-li hovořit o demokracii, musíme přiznávat práva všem, kterým náleží, tak, jak jim patří. Každá ze zde přítomných stran zastupuje určitou část voličů. To znamená, že kolegové republikáni mají právo mít zastoupení v Radě Evropy, jako každá jiná parlamentní strana. Mají např. právo mít svého zástupce ve výboru pro sociální politiku a zdravotnictví tak, jako všichni ostatní. Nemají ho dodnes. Kolega Bílý, jako člen Moravské národní strany, má ne právo, ale povinnost, hájit zájmy jednoho a půl miliónu obyvatel České republiky, kteří se hlásí ke své národnosti a poctivě tuto povinnost plní. A my máme zase povinnost tato práva respektovat a dodržovat a ne se jim vysmívat tak, jak se to často v této sněmovně děje.

Když říkám práva, myslím tím práva bílých i barevných, práva Čechů, práva Moravanů a práva Slezanů. Děkuji vám.