Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu Tošovskému. Prosím, aby se ujal slova
zpravodaj rozpočtového výboru, jeho předseda,
kolega Ježek.
Poslanec Tomáš Ježek: Vážený
pane předsedající, vážený
pane guvernére, vážená sněmovno,
rozpočtový výbor se zabýval zprávou
České národní banky o měnovém
vývoji za 1. pololetí letošního roku.
Vyslechl podrobný výklad pana vrchního ředitele
Pospíšila, zpravodajskou zprávu a navrhuje
Poslanecké sněmovně, aby vzala na vědomí
zprávu České národní banky
o měnovém vývoji za 1. pololetí, podle
sněmovního tisku 496.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Otevírám rozpravu, do které se jako první
přihlásil pan kolega Recman. Prosím, aby
se ujal slova. Další přihlášky
nemám.
Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedající,
pane místopředsedo vlády, pane guvernére,
vážené kolegyně a kolegové, předložením
zprávy ČNB o měnovém vývoji
za 1. pololetí 1993 splnila ČNB svou povinnost vůči
Poslanecké sněmovně (na základě
zákona č. 6/1993 o ČNB). Tento zákon,
na základě § 3 ukládá povinnost
podávat Parlamentu nejméně dvakrát
ročně zprávu o měnovém vývoji.
Jsem si vědom toho, že hodnocený vývoj
za 1. pololetí je již dvou a půlměsíční
historií. Přesto se chci ve svém vystoupení
dotknout vybraných oblastí v činnosti ČNB
i komerčních bankovních institucí.
Chci tím podtrhnout závažnost a důležitost
ČNB jako ústřední banky České
republiky jako finanční instituce i jako správního
úřadu dle výše zmíněného
zákona.
Souhlasím s hodnocením ČNB i s hodnocením,
které přednesl ministr financí, že měnový
a hospodářský vývoj v 1. pololetí
byl ovlivněn mimořádnými změnami
spojenými zejména s rozpadem federace a vznikem
dvou samostatných států, České
a Slovenské republiky, vytvořením, a po dvou
měsících fungování i ukončením
nové měnové unie mezi Českou a Slovenskou
republikou, zavedením nového daňového
systému a dalšími vnitřními i
vnějšími vlivy.
Ve zprávě o měnovém vývoji,
podobně jako ve zprávě vlády o plnění
státního rozpočtu za 1. pololetí,
která zde byla rovněž projednána, je
situace v ekonomice našeho státu hodnocena veskrze
optimisticky, bez závažných problémů
a nedostatků, pokud neberu jako problém ministrem
financí zmíněný vývoj průměrných
mezd a vývoj produktivity práce.
V předloženém materiálu je zejména
kladně hodnocena měnová politika ČNB
ve vztahu k udržení vnitřní kupní
síly měny a stability devizového kurzu v
nestandardních podmínkách transformace ekonomiky
k tržnímu hospodářství. Tento
přístup realizovala banka ve dvou etapách.
V prvních měsících letošního
roku byl koncipován jako opatrný, mírně
restriktivní. Můj první dotaz, který
bych směřoval na guvernéra ČNB pana
Tošovského, směřuje právě
k této problematice. Jestliže tato restriktivní
politika byla veskrze úspěšná, nebude
uvolnění dotací ve zbývající
části roku pro expanzi v podnikatelské činnosti
předčasné? Dle mého názoru
se nestandardní podmínky v naší ekonomice
podstatně nezmění, jak vyplývá
z očekávaného vývoje ekonomiky i vztahů
mezi Českou a Slovenskou republikou do konce letošního
roku.
Chtěl bych se přiznat, že mi není jasná
státní strukturální politika vlády,
která by, mimo jiné, měla bankovní
sektor orientovat směrem, kam alokovat nebo usměrňovat
volné finanční zdroje. Centrální
banka samostatně v souladu se schváleným
zákonem o bankách přispívá
k řešení makroekonomických problémů
a udržení stability měny.
Jak jsem již podotkl, schází mi ucelená
vládní a provázaná koncepce jednotlivých
odvětví, oborů národního hospodářství.
Chci to dokumentovat alespoň na dvou příkladech.
Prvním příkladem je osud Tatry Kopřivnice.
Podniku, který v minulosti vyráběl ročně
15 tisíc nákladních automobilů, ve
světě dobře technicky hodnocených
a obchodně úspěšných. Po provedené
kupónové privatizaci byla na samém okraji
bankrotu, bez perspektiv, téměř odsouzena
k zániku. Po nástupu amerických manažerů,
prodeji asi 15% akcií těmto odborníkům,
se výroba původní produkce, tzn. nákladních
automobilů opět rozbíhá, znovu má
jakousi perspektivu a začíná se prosazovat
i na zahraničních trzích.
Obdobným způsobem je na tom historie Škody
Plzeň. Po provedené transformaci nemohla vyrábět
a prodávat zejména svou zbrojní produkci.
Po prodeji části svého majetku, asi za dvě
miliardy korun panu řediteli Soudkovi, opět vyrábí
původní sortiment, navazuje kontakty a zahraniční
spolupráci s firmami a umisťuje svou produkci, včetně
zbrojní výroby, do zahraničí.
Stát v těchto konkrétních dvou případech
se samozřejmě vzdal řešení určitých
problémů, ale zároveň i nosných
podniků české ekonomiky, které měly
a mají dominantní postavení ve svém
oboru, ale i v příslušném regionu, potažmo
v celé České republice. Přesto, že
nezměnily zásadním způsobem sortiment
produkce v tomto krátkém časovém období,
jsou po předání do rukou soukromníků
opět perspektivní. Nejen tyto dva příklady
mě znovu přiměly se zamyslet nad státní
strukturální politikou vlády, záměry
vlády v oblasti strojírenství, energetiky,
zemědělství, dopravy, hutí a dolů,
exportní politikou apod.
Od původního kategorického odmítání
vypracovat tuto státní politiku pro příslušná
odvětví se v posledních týdnech přístup
vlády, nebo aspoň některých ministrů
mění pod vlivem ekonomické reality. Jako
poslední příklad bych to doložil otázkou
zpracování rozvoje zemědělství.
Nejde mi v současné době ani o pohled bývalé
SPK, ale o praktické řešení určitých
dílčích segmentů oborů nebo
odvětví ekonomiky tak, jak jsou řešeny
vládami v zemích Evropského společenství
či ve Spojených státech, Japonsku nebo Číně.
ČNB hodnotí vývoj ekonomiky v 1. pololetí
svýma očima. Má vlastní pohled na
ekonomický a měnový vývoj. Chtěl
bych se proto zeptat pana ministra financí i pana guvernéra
ČNB, v jakém kontextu vidí naši roli
v Evropě a chceme-li dosáhnout určitého
postavení srovnatelného s vyspělými
zeměmi Evropského společenství, jakými
prostředky by stát popř. bankovní
sektor měl vstoupit do tohoto procesu?
Třetí oblastí, které bych se chtěl
dotknout, je oblast úrokových sazeb na peněžním
trhu. Úroková sazba, její stanovená
výše by měla odrážet reálnou
situaci na trhu. ČNB, která je vybavena potřebnými
kvalifikovanými odborníky, vydává
signály k úpravě diskontní sazby vzhledem
k měnící se situaci na trhu, jak ve svém
vystoupení před poslanci rozpočtového
výboru podtrhl i vrchní ředitel ČNB
pan Pospíšil. Komerční a obchodní
banky by tento signál měly vzít nejen na
vědomí, ale příslušným
způsobem upravit i výši úrokové
sazby pro klienty v reálném čase. Z tohoto
pohledu dle mého názoru tento mechanismus selhává.
Dojde-li ke zvýšení diskontní sazby,
obchodní banky reagují bezprostředně,
ale sníží-li se diskont směrem dolů,
následuje velmi pomalá reagence. V tomto momentu
finanční trh reaguje neadekvátně s
podstatným zpožděním.
Chtěl bych se tedy obrátit s dotazem na pana guvernéra,
zda má ČNB možnost ovlivnit tento stav přímými
či nepřímými mechanismy tak, aby zpoždění
těchto finančních institucí co nejvíce
eliminovalo, a jak tyto mechanismy banka využívá?
Můj další dotaz směřuje k trvalému
růstu devizových rezerv ČNB, které
k 30. 6. 1993 dosáhly výše 2 miliardy 256 milionů
amerických dolarů.
Stav devizových rezerv by měl optimálně
postačovat k pokrytí 2,2 až 2,5 měsíčního
dovozu v konvertibilních měnách. Podle mých
informací devizové rezervy dnes dosahují
hodnoty 3 mld. amerických dolarů a neustále
rostou. Je samozřejmě jasné, že každé
zvýšení devizových rezerv stojí
Českou národní banku i stát zvýšené
náklady. Chtěl bych se proto dotázat, jestli
je účelné další zvyšování
devizových rezerv nad stanovenou hranici vzhledem k předpokládanému
vývoji naší ekonomiky pro 2. pololetí
letošního roku?
Významnou činností bank jsou i komplexní
služby pro klienty, zejména pro podnikatelskou sféru.
Zde mám na mysli konkrétně oblast poskytování
úvěrů. Je to dáno zejména značným
nedostatkem finančního kapitálu na našem
finančním trhu i u českých podnikatelských
subjektů. Proto je pochopitelná neuspokojená
poptávka po relativně levných a dlouhodobých
úvěrech. Rád bych znal názor České
národní banky, jestli je možno tuto nepříznivou
situaci bankovními operacemi v dohledné době
změnit ve prospěch názorů a požadavků
podnikatelů.
Rád bych od pana guvernéra dostal odpověď
na informaci, kterou jsem zachytil, zda je pravda, že ČNB
při poskytování refinančních
úvěrů obchodním bankám váže
určitý podíl na státní dluhopisy.
Rovněž by mě zajímalo, jaká jsou
zjištění, popř. sankce České
národní banky při uplatňování
bankovního dohledu ČNB nad prováděním
bankovních činností. Zde mám na mysli
§ 2, zákona č. 6 o bankách z roku 1993.
Vláda rovněž vyjádřila "přání"
, aby v české ekonomice co nejdříve
nastoupily bankroty podniků a podnikatelských subjektů
dle zákona o konkurzu a vyrovnání. Je mi
známo, že roste nejen druhotná, ale i prvotní
zadluženost řady podniků a dosahuje desítek
miliard korun. Můj dotaz směřuje k tomu,
zda jsou banky dostatečně připraveny na tuto
očekávanou vlnu bankrotů?
Poslední dotaz směřuje ke změně
struktury měnového koše. Pan guvernér
se o něm ve svém úvodním slově
zmínil. Je mi známo, že provedenou změnou
byl snížen pětisložkový měnový
koš na dvousložkový. Chtěl bych znát,
které důvody vedly Českou národní
banku k tomuto kroku a jaké bude mít toto rozhodnutí
vliv na stabilitu měnového kurzu, obchodní
bilance, či výši našich devizových
rezerv?
Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Ještě někdo se hlásí do rozpravy?
Prosím pan kolega Štrait.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
chtěl bych využít přítomnosti
pana guvernéra a znát jeho názor na výměnu
peněz v České republice. Zvláště
jde o výměnu mincí, které byly přijaty
českou veřejností více či méně,
spíše více, rozpačitě.
Především jde o dva důvody. Otázka
použití mincovního kovu - je to tedy bohužel
železo a to je na tomto území použito
podruhé po 70 letech. Poslední válečné
ročníky Rakousko-Uherska byly železné.
Kvalita mincí se pronikavě mění, protože
vrstva ušlechtilého kovu je skutečně
jen v mikronech.
Druhá věc je podle mne závažnější
z hlediska našich občanů, to je poměrně
špatná rozlišitelnost zvlášť
malých a středních nominálů,
které se liší jen jeden a půl milimetru
ve velikostní řadě. Říká
se, že jde o mince zvané - pokud toho ten prodejce
využívá - past na důchodce. Vím,
že příprava nových českých
mincí byla prováděna ve spěchu, to
dokážu celkem pochopit, protože to určitá
rychlost byla a díky zahraničním mincovnám
jsme se s tím vyrovnali. Ale jestli se předpokládá
zvlášť v té druhé věci,
jak jsem říkal, to znamená v otázce
rozlišitelnosti, nějaká náprava, zvlášť
když si budeme budoucí mince dělat v Jablonci
sami. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Ještě někdo se hlásí do rozpravy?
Není tomu tak. Je tomu tak, prosím, pan kolega Vyvadil.
Poslanec Jiří Vyvadil: Na rozdíl od
mých předřečníků, kteří
se vyznačují erudicí v této oblasti,
já se jí nevyznačuji a také si to
mohu dovolit. Chtěl bych mít jen jediný dotaz.
Pan ministr Kočárník se vyjádřil
v tom duchu, že vláda neuvažuje o devalvaci a
uvedl logické argumenty proč. Pan guvernér
se dotkl slova devalvace a nevyjádřil se k této
otázce. Mě by zajímal jeho pohled bankéře
na tuto problematiku.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Ještě někdo se hlásí do rozpravy?
Není-li tomu tak, rozpravu končím a táži
se, zda se chce na závěr vyjádřit
pan guvernér. Prosím, aby se ujal slova.
Guvernér České národní banky
Josef Tošovský: Vyjádřil bych se
přesně k dotazům, jak byly podány
jednotlivými pány poslanci. Pokud jde o dotaz na
restriktivní měnovou politiku v prvních měsících
letošního roku a event. její uvolnění
a současné uvolnění dotací
ze státního rozpočtu ve druhém pololetí,
myslím, že tato otázka je naprosto přesná
a vyjádřím se k ní maličko
šířeji.
My jsme v prvním pololetí jak centrální
banka, zejména v prvních třech měsících,
byli velmi opatrní v posuzování likvidity
v bankovním sektoru. My můžeme působit
na zvýšení likvidity v bankovním sektoru
tím, že pouštíme více peněz
do ekonomiky. Současně - a to bylo naše překvapení
- státní rozpočet kupodivu více z
ekonomiky peněz inkasoval, než do ekonomik pouštěl,
byl přebytkový, takže z obou stran jsme působili
velmi opatrnou a trochu restriktivní politikou, jak rozpočet,
tak i centrální banka.
Budu velmi otevřený. Trochu nás překvapilo,
že jsme se zavedením nové daňové
soustavy očekávali propad daní už z
toho důvodu, že obyvatelstvo nebude připraveno,
nebo nebude chtít platit daně, berní úřady
nebudou připraveny vybrat daně. Tak jsme očekávali
propad a ukázalo se, že naši občané
a naše podniky jsou daňoví poplatníci,
že chtěli zaplatit daně a zaplatili daně
a v mnoha případech si i vypůjčili
na zaplacení daní. Toto by se nestalo nikde v jižní
Evropě. Určitě by tam byl kolaps a pak by
se všechno dodatečně vyinkasovalo. U nás
se stal pravý opak a to nás trochu zaskočilo.
Proto když vidíte přírůstky,
jak to bylo publikováno v dřívějším
materiálu M 2, to je ta peněžní zásoba
v tom širším slova smyslu, byly dokonce negativní
v prvních měsících letošního
roku. Bylo to i způsobeno tím, že jsme museli
být velmi opatrní, protože před rozdělením
měny došlo k velkému útoku na devizové
rezervy státu. Od té doby, kdy jsme měnovou
politiku uvolnili, ta peněžní zásoba
stoupá a skutečně je nebezpečí,
jestliže by rozpočet teď ten přebytek,
který nakumuloval v prvním pololetí, rychle
rozpustil ve druhém pololetí a my zároveň
byli velmi uvolnění v měnové politice,
budeme zase působit souhlasně přesně
obráceně a rozvolníme to na obě strany
a uděláme velké peněžní
zásoby v ekonomice, která může vytvořit
určitý inflační potenciál v
této ekonomice, což bychom nechtěli.
Zároveň je potřeba říci, že
každý z nás působí jiným
způsobem. Zatímco v dotacích je možno
rozpustit prakticky 5 mld. okamžitě a mohou být
velmi rychle použity, když my jsme byli trochu expanzívnější
teď v úvěrové politice, její
zbrzdění, to je zbrzdění rozjetého
vlaku. Já jen chci říci, že je velmi
obtížné toto slaďovat, ten mix fiskální
a měnové politiky dohromady. Jinak kdyby se nám
to nepodařilo, mohlo by dojít k něčemu,
co se nazývá přehřátí
ekonomiky, které by vyústilo v inflaci.
Čili myslím, že ten dotaz byl naprosto relevantní
a my si musíme dát profesionálně pozor,
aby se nám něco tady teď nestalo, co nechceme.
Druhá otázka se týkala naši role v Evropě.
Myslím, že je to otázka spíš na
vládu, nikoliv na centrální banku, ale řeknu
svůj osobní názor a ten bude velmi praktický.
Když se podíváme, co se děje s naším
vnějším okolím, tím ekonomickým
- mám na mysli růst zahraničního obratu
když se podíváme na teritoriální
skladbu zahraničního obratu - tak roste mimořádně
zejména vývoz do Spolkové republiky, zrovna
tak roste dovoz ze Spolkové republiky. Prostě Spolková
republika Německo se stává naším
hlavním, dominantním partnerem, na kterém
budeme obchodně, a tedy svojí ekonomickou aktivitou
závislí. Když se podíváme na
strukturu investic, tak není to sice úplně
jednoznačné, ale rovněž dominantní
úloha je německých investorů. Tím
chci naznačit jednu věc. Naše měnová
úloha v Evropě bude nulová. Říkám
to zcela otevřeně. Máme dnes svoji relativně
nezávislou měnovou politiku, máme nezávislou
kurzovou politiku, ale tím, jak se budeme více zapojovat
do integrace, zejména západoevropské, ať
už investičně nebo zahraničně
obchodně, tak tím bude naše nezávislost
naší ekonomiky, naší měnové
politiky slábnout. Budeme víc a víc fixováni
na to, abychom byli naladěni víc na pevnější
vazbu naší měny k vedoucí měně
západoevropské a to je marka a my se tím
způsobem staneme závislí na měnovém
vývoji marky.
Neberte to jako pesimistické. Toto je prostě fenomén,
že každá menší ekonomika v Evropě
je takto závislá. Rakouská je závislá,
je i Francie závislá, která jako země
je velmoc. Je závislá a nikdo není v tomto
směru úplně volný. Takže to jenom
pohled možná na bankovní stránku tohoto
problému.
Třetí otázka se týkala úrokových
sazeb a nástrojů centrální banky.
Centrální banka má takové nástroje,
aby mohla zregulovat úrokovou sazbu v ekonomice víceméně
na výši, na kterou chce. Ale musela by použít
administrativních nástrojů. Administrativní
nástroje byly postupně po dobu 3,5 roku z našeho
"repertoáru", z našeho instrumentária
eliminovány, protože se tady vytvářel
trh, vytvářelo se tady mnoho trhů, vytvářel
se peněžní trh, devizový trh, teď
se formuje kapitálový trh; jsou to všechno
ještě embrya, ale teď do toho zasáhnout
administrativním nástrojem by znamenalo vracet se
zpátky. Čili i když je to nepříjemné,
že banky nereagují plně na naše signály,
úrokově sazby nejsou v těch hladinách,
kde chceme, možná, že by spíš použití
administrativních nástrojů mělo krátkodobý
účinek a dlouhodobé řešení
by se spíš oddálilo než přiblížilo.
Další dotaz se týkal devizových rezerv
státu a vlastně nákladů na devizové
rezervy. Tato otázka je mimořádně
komplikovaná a spojil bych to možná i s odpovědí
na dotaz pana poslance Vyvadila na náš názor
na devalvaci a kurzovou politiku, protože to spolu souvisí.
Devizové rezervy, jejich výše má vazbu
na více elementů. Jedna věc je třeba,
jestli chceme dál pokračovat v rozšiřování
směnitelnosti a jít k plné směnitelnosti,
což znamená udělat další liberalizační
kroky, znamená to v tom případě, že
musíme mít větší devizové
rezervy. Jestliže necháme volnější
pohyb zahraničního kapitálu, tak tady horké
peníze budou přicházet a odcházet
a my, abychom eliminovali tyto vlivy, budeme muset na trhu intervenovat
a k tomu budeme muset mít velké rezervy. Jestliže
budeme chtít udělat další liberalizační
krok ve vztahu k obyvatelstvu a zvýšit limit na cestování
ze 7,5 tis., musíme mít větší
rezervy. To má svoji logiku.
Za druhé, stav devizových reserv je nějaký
stav, ale je potřeba to vidět trochu dynamicky.
Nám velmi prudce roste zahraniční obchod,
čili je potřeba také, aby devizové
rezervy rostly, a dnes odpovídají v podstatě
už čtyřměsíčnímu
dovozu, devizové rezervy kryjí čtyřměsíční
dovoz, což je možná úroveň pro
současnou míru liberalizace docela optimální,
ale pro další míru liberalizace je to asi malé.
A dál je to potřeba vidět z hlediska kurzové
politiky. A tady bych se možná chtěl trošičku
zmínit, a nebudu příliš odborný,
ale přece jen bych rád tuto věc vysvětlil.
Stabilita kurzu v nominálním vyjádření
vůči koši měn, kterou držíme
od 1. ledna 1991, má dva velmi významné účinky.
První účinek je makroekonomický, stabilizační,
protiinflační. Protože když jsme tady
procházeli turbulencemi, které způsobila
například cenová liberalizace na začátku
roku, když jsme tady zažili turbulence s rozdělením
státu a měli jsme možnost držet tento
kurz nezměněný, tak působil velmi
stabilizačně, protože např. všechny
dovozy byly za stejnou cenu - víceméně; teď
přeháním. Ale vstupy do ekonomiky byly za
stejnou cenu. Čili působí prostě protiinflačně.
Kromě makroekonomického aspektu to má ale
i aspekt mikroekonomický. Jak jsem řekl, naše
cenová hladina roste rychleji než zahraniční;
mám tím. na mysli v Německu, v Rakousku apod.,
což znamená, že naše měna reálně
zhodnocuje a to nutí naše vývozce do jiného
chování. Mám tím na mysli, aby sledovali
více náklady. Nemohou libovolně při
pevném kurzu, pokud chtějí udržet konkurenčně
schopný export, nemohou libovolně a do nekonečna
zvyšovat mzdy, zvyšovat náklady, musí
restrukturalizovat podnik. Prostě má to svoje mikroekonomické
účinky. Dokonce bych řekl, že tato politika
pevného kurzu je páteří hospodářské
politiky vlády, jestli chcete to takto slyšet. Čili
- velmi ozdravné účinky v ekonomice.
Naznačil jsem ale, že pokud by inflace domácí
měla pokračovat tempem jako doposud, tak se dostaneme
do problémů, protože ta reálná
míra zhodnocování bude neúnosná
a my se chceme vyhnout devalvacím, protože si myslíme,
že to má dobré, pozitivní účinky.
K tomu musíme tedy snížit míru inflace,
možná udělat více proexportní
politiku státu, musíme rozvinout jiné instituce,
které podporují export, a musíme zvýšit
devizové rezervy, abychom byli schopni v momentech, kdy
by tady vznikla vlna expektačních devalvací
a podobně, tu měnu zastabilizovat.
Abychom si dobře rozuměli: centrální
banka - říkám to teď spíš
za sebe - rozhodně má za svůj cíl
držet stabilní měnovou politiku tak, jak do
nynějška dělá. Zároveň
nechci slibovat nic neodvolatelně. Ani nemohu. Protože
řada věcí v tomto je mimo nás. Pokud
jde např. o inflaci, o stabilitu vnitřní
kupní síly, tak prostě ta měna je
zavřena v pevnosti, která má nejméně
devatero dveří a my máme klíč
pouze od jedněch dveří. Další
klíč má rozpočet, mzdy mají
další klíč a pod. Takže nemohu
slibovat nic neodvolatelně a chci, aby to takto bylo chápáno.
Samozřejmě bude potřeba velmi pečlivě
sledovat náklady a výnosy této politiky pevného
nominálního kurzu. Jestliže by náklady
- za náklady považuji to, že by došlo k
propadu exportu, to znamená ztráty v hospodářské
aktivitě - převážily v tomto směru
ozdravnou funkci kurzu v ekonomice, tak nezbývá
nic jiného než změnit politiku, aby v tomto
směru bylo vše naprosto jasné.
Rád bych řekl, že chceme držet tuto politiku
nezměněnou a byl bych moc rád, kdyby se nám
to podařilo. Cítím, že máme řadu
rezerv skrytých v produktivitě práce, že
máme ještě velký rozdíl mezi
paritou kupních sil a nominální úrovní
kurzů, máme zkrátka určitý
"polštář", proto nám nevadí
ani míra inflace v příštím roce,
která bude vyšší, tři, čtyři,
pět procent, než bude v Německu apod. Myslím,
že jsme pořád schopni toto udržet, ale
příliš dál jít bych nechtěl.
Zejména mzdový vývoj z krátkodobého
hlediska je největším nebezpečím
pro kurz, z dlouhodobého hlediska jsou samozřejmě
důležité investice a další věci.
Další dotaz se týkal poptávky po dlouhodobých
levných úvěrech. V odpovědi bych byl
velmi stručný. Domnívám se, že
jestliže jsme bankovní sektor víceméně
privatizovali, komercionalizovali a necháváme ho
víceméně tržně působit,
potom k vytváření možností levnějších
dlouhodobých úvěrů je potřeba
zásahu státu. Při rozpočtu a jiných
záležitostech je možno pohovořit na toto
téma.
Pokud jde o vazbu na státní dluhopisy, máme
ji při refinancování.
Další dotaz se týkal připravenosti bank
na bankroty. Bylo by to téma na delší debatu.
Řekl bych asi tolik. I když nemáme plně
vyřešenou otázku starých dluhů
v ekonomice, přesto v tom byly provedeny značné
operace, zejména byly použity prostředky Fondu
národního majetku. Vzpomínáte na Fond
rekapitalizace bank, peníze na oddlužení, založení
Konsolidační banky apod. Řekl bych, že
pokud jde o velké domácí banky, tak v podstatě
jejich špatná aktiva, tzn. nenávratné
úvěry, jsou dnes víceméně pokryty
jejich kapitálem a rezervami. Toto nám potvrzují
u velkých bank správy zahraničních
auditorů, které tam udělaly hloubkový
audit zdraví těchto bank. Tím neříkám,
že je všechno stoprocentně zdravé. Je
zase potřeba vidět to v dynamice. Banky byly poměrně
ziskové v prvním pololetí, tzn., že
si vytvořily další rezervy a připravily
se na event. vlnu bankrotu.
Chtěl bych připomenout, že jsme iniciovali
a bylo vytvořeno schéma s pomocí Fondu národního
majetku, dát prostředky na event. odkupy pohledávek
ve výši 9 miliard korun, abychom se vyhnuli nějakému
domino-efektu. Nepřímo to také pomáhá
udržet stabilitu měnového systému a
máme rozehrány některé další
věci s mezinárodními institucemi, jako např.
Evropská banka pro obnovu a rozvoj jedná s některými
našimi velkými bankami o kapitálové
účasti, tzn. zvýšení kapitálové
báze, což je zase zastabilizování bank.
Pokud jde o dotaz na změnu struktury měnového
koše, byla to ryze technická záležitost,
protože 5 měn v koši, které jsme měli,
bylo zbytečných, stačí 2, protože
měny, které jsme tam měli, byly víceméně
vázány na marku. Byl to rakouský šilink,
švýcarský frank a myslím i francouzský
frank. Jsou víceméně vázány
na marku, takže je jedno, jestli je eliminujeme a zvýšíme
podíl marky. Byla to technická operace, nemělo
to vliv na změnu vnější kupní
síly koruny.
Pokud jde o dotazy na výměnu mincí a bankovek,
dostávám řadu dopisů. Obvykle jsou
poměrně chváleny bankovky, pokud jde o výtvarné
řešení i pokud jde o jejich provedení.
Tady musím říci, že naše tiskárna,
kde tiskneme tisícovky a dvěstěkoruny, je
kvalitou daleko lepší než britská renomovaná
tiskárna, kde tiskneme zbytek. Museli jsme to tak dělat,
protože jsme chtěli mít za sedm měsíců
novou měnu. Jinak by to trvalo roky.
Pokud jde o mince, situace je komplikovanější.
Chtěl bych říci, že je potřeba
se na věci dívat trochu z hlediska ekonoma jako
náklady a výnosy. Je potřeba si uvědomit,
že desetihaléř a ještě i téměř
dvacetihaléř jsou tzv. plnohodnotné mince,
což znamená, že kov a náklady na výrobu
jsou dražší než jejich nominální
hodnota. To není ve světě normální,
proto musely být zmenšovány, a proto musel
být použít levnější kov
se všemi průvodními kvalitativními znaky,
které jsou s tím spojeny.
Pokud jde o jejich rozlišovací schopnost, mám
v tomto případě trochu jiný názor,
protože dostáváme v tomto směru spíš
děkovné dopisy od nevidomých a občanů,
kteří mají slabý zrak, že naopak
oni rozeznají bankovky a mince perfektně. Myslím,
že to je do jisté míry otázka zvyku.
Pokud jde o naše další akce v tomto směru,
chceme tisknout padesátikoruny, bankovky papírové,
to bude v říjnu, a dvacetikoruny budou uvedeny do
oběhu později. Tím se zredukuje toto oběživo,
které je možná nejvíce kritizováno,
zredukuje se na minimum a trvale bude převládat
papírové oběživo. Bude to později
v průběhu tohoto roku. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji
panu guvernérovi. Dovolte mi přičinit drobnou
poznámku. Všechny tyto otázky jsme projednávali
v komisi pro bankovnictví při Poslanecké
sněmovně a chci upozornit na to, že jsme se
dohodli s panem guvernérem na dost rozsáhlém
semináři pro všechny poslance.
Poprosím pana společného zpravodaje Tomáše
Ježka, aby se ujal slova.
Poslanec Tomáš Ježek: Vážený
pane předsedající, vážený
pane guvernére, vážení kolegové,
konstatuji, že v rozpravě nepadl žádný
pozměňovací návrh nebo návrh
na doplnění usnesení, takže zůstává
ten návrh, který jsem přednesl jménem
rozpočtového výboru a který zní:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR bere
na vědomí zprávu České národní
banky o měnovém vývoji za první pololetí
podle sněmovního tisku 496. "