Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Miloslav Výborný: Není třeba rekapitulovat, zvláště když dodám, že jde o znění, které si vysloužilo podporu ministra spravedlnosti, a které i já osobně podporuji, byť nebylo předmětem jednání žádného z výborů sněmovny.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Budeme hlasovat o posledním pozměňovacím návrhu pana poslance Grulicha.

Kdo je pro jeho přijetí, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko v hlasování č. 119. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování bylo skončeno.

Návrh byl přijat poměrem hlasů 126 pro, 11 proti, 36 se zdrželo.

Poslanec Miloslav Výborný: Pane předsedající, to byl poslední z přednesených pozměňovacích návrhů, avšak byl jsem ještě upozorněn panem předsedou Šumanem, že jeho návrh byl komplexní. Pan poslanec Šuman si není jist, zda přijetí jeho pozměňovacího návrhu se událo právě v komplexu, ve kterém ho přednesl. Snad by bylo vhodnější, aby pan poslanec Šuman upozornil na to, jak přesně návrh přednášel, aby tato věc byla vyjasněna ještě před tím, než bychom snad museli přistupovat k něčemu neblahému.

Poslanec Vladimír Šuman: Dámy a pánové, jde skutečně o technickou záležitost. Pokud byl tento návrh přijat, je nutné to chápat v souvislosti s tím, že je nutné z článku 2 § 50, který se týká přestupkového zákona, vypustit jako přestupky ty věci, které se nyní staly trestnými činy. Mám dojem, že jsme rozhodli, že už není o čem hlasovat. Na druhé straně si ale myslím, že je nutné, aby to zde zaznělo kvůli stenozáznamu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji za toto doplnění. Domnívám se, že můžeme přistoupit k závěrečnému hlasování. Budeme hlasovat o celém vládním návrhu zákona, kterým se mění a doplňuje trestní zákon a zákon České národní rady č. 200/1990 Sb., o přestupcích, podle sněmovního tisku 534, ve znění společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny podle sněmovního tisku 632 a schválených pozměňovacích návrhů.

Kdo je pro jeho schválení, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko při hlasování č. 120. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Konstatuji, že vládní návrh zákona byl schválen poměrem hlasů 144 pro, 5 proti, 29 se zdrželo.

Tím jsme projednali tento bod pořadu. (Potlesk.)

Poslanec Miloslav Výborný: Dámy a pánové, děkuji vám za shovívavost ke zpravodajům.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Chtěl bych poděkovat panu poslanci Výbornému a panu ministrovi Novákovi.

Přistoupíme k dalšímu bodu poradu, což je

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk č. 535 a společnou zprávu výboru k němu jako sněmovní tisk 633. Z pověření vlády předložený návrh odůvodní ministr spravedlnosti pan Jiří Novák.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedo, vážení pánové místopředsedové, váženě dámy, vážení pánové, nejprve bych chtěl Poslanecké sněmovně poděkovat za rozvážnost, se kterou přistoupila k projednávání novely trestního zákona. Věru nechtěl bych stát v čele resortu, který popravuje, který vykonává trest smrti. Děkuji vám za vaše hlasování v tomto směru.

Předkládaný návrh novely trestního řádu se především snaží reagovat na vytýkané nedostatky stávající právní úpravy trestního řízení, zejména na jeho přílišný formalismus, který je v některých případech samoúčelný. Sleduje zjednodušení a zrychlení trestního procesu při zachování záruk zákonnosti. Respektuje stávající koncepci trestního řízení i jeho základní zásady vyjádřené v trestním řádu. Nejde proti nim, ale spíše se snaží o to, aby těmto zásadám odpovídal i obsah zákona. To se týká zejména otázky poměru přípravného řízení a řízení před soudem z hlediska rozsahu prováděného dokazování, jejich cíle a především pak významu těchto dvou základních stadií.

Návrh novelizace omezuje rozsah skutečností, které je třeba objasňovat v přípravném řízení, odstraňuje možnost vést tzv. trestní stíhání ve věci, zavádí jedinou formu přípravného řízení. V řízení před soudem se snaží o rozšíření možnosti věci mimo hlavní líčení a posiluje kontradiktorní prvky tohoto řízení.

Návrh novelizace je poměrně obsáhlý, neboť zasahuje téměř polovinu stávajících ustanovení trestního řádu. Domnívám se, že je nadbytečné zabývat se všemi navrženými změnami. Chci jen poukázat na smysl a význam těch základních.

Návrh novelizace především předpokládá zavedení jednotné formy přípravného řízení, kterým by bylo vyšetřování. Vychází ze závěru, že rozdíl mezi stávajícími formami přípravného řízení je z valné části jen formální, jejich existence vyvolává zbytečné spory orgánů, které vedou řízení, a samotné vyhledávání nepřispívá k výraznějšímu zrychlení trestního řízení. Zavedení jediného přípravného řízení však nemá znamenat, že všechny úkony ve všech věcech budou provádět výlučně vyšetřovatelé. Předpokládá se, že by policejní orgány prováděly šetření o trestných oznámeních typově méně závažných deliktů a po zahájení trestního stíhání by prováděly úkony, kterými je vyšetřovatel pověří.

Samotné vyšetřování mají konat výlučně vyšetřovatelé policie. Nepředpokládá se, že by vyšetřování prováděly jiné orgány, neboť specifika trestné činnosti páchané v určitém prostředí takovou úpravu nevyžadují. To odpovídá i čl. 110 Ústavy, která právě z tohoto důvodu ruší vojenské soudy.

Návrh novelizace vylučuje, aby bylo zahajováno trestní stíhání tzv. ve věci, neboť se jednalo o samoúčelný formální úkon nijak nepřispívající k ochraně práv subjektů, jakkoli dotčených trestním řízením, a tímto postupem v řadě případů docházelo k faktickému vyloučení většiny práv obviněného a jeho obhájce v přípravném řízení. Pokud provedení určitého úkonu trestní řád podmiňoval tím, že mu předcházelo zahájení trestního stíhání, nahrazuje se tato náležitost souhlasem soudce působícího v přípravném řízení.

To se týká např. vyžadování údajů, které jinak podléhají bankovnímu tajemství. Postup, kdy vyšetřovatel zahájil trestní stíhání, aby mohl vyžádat bankovní údaje, kterými si vlastně ověřoval, zda k zahájení trestního stíhání došlo důvodně, se nahrazuje postupem, kdy vyšetřovatel - pokud v rámci šetření podle § 158 má za to, že takové údaje potřebuje - se obrátí na soudce a ten přezkoumá dosud shromážděné skutečnosti zakládající podezření a důvodnost zásahu do bankovního tajemství. Shledá-li pro takovýto postup dostatek důvodů, udělí k němu souhlas.

Na vyloučení možnosti konat trestní stíhání bez obviněného navazuje výrazné omezení možnosti provádět důkazy s procesním významem pro další stadia ještě před zahájením trestního stíhání. Návrh připouští provádět v tzv. procesní formě pouze neodkladné nebo neopakovatelné úkony, které zároveň v § 160, odst. 4 definuje. To neznamená, že vyšetřovatel a policejní orgány by od přijetí oznámení o trestném činu do zahájení trestního stíhání měli zůstat v nečinnosti. Úkony, které ve smyslu ustanovení § 158, odst. 3 provedou, pokud nemají povahu neodkladných a neopakovatelných důkazů, ale nemají žádný procesní význam. Vysvětlení, která v naprosté většině v rámci prověřování oznámení vyžadují, slouží pouze státnímu zástupci a obviněnému ke zvážení, zda osoba, která takové vysvětlení podala, má být v přípravném řízení vyslechnuta jako svědek.

Návrh v § 158 odst. 4 vychází z toho, že o obsahu vysvětlení sepíše vyšetřovatel, resp. policejní orgán, záznam, nikoliv zápis o výpovědi, tj. protokol o výslechu. To má dvojí význam. Předně osoba, která např. policejnímu orgánu takové vysvětlení v terénu podá, nemusí být znovu předvolána a znovu vyslýchána v kanceláři policie. Sepisování záznamu, který již nebude podkladem pro budoucí výpověď svědka a na který by se svědek dokonce odvolával, se omezí jen na označení zdroje informací určitě skutečnosti. Rozsah dokazování prováděného v přípravném řízení by měl být omezen na zjištění základních skutečností, které soud potřebuje pro své rozhodnutí. Právo prokurátora, resp. do budoucna státního zástupce, disponovat obžalobou v řízení před soudem, se rozšiřuje i na hlavní líčení až do doby, než se soud prvního stupně odebere k závěrečné poradě.

Důvodem této změny je fakt, že stávající ustoupení prokurátora od obvinění po zahájení hlavního líčení nemá žádný procesní význam a naopak jej staví do kuriózní pozice, kdy má zastupovat a hájit obžalobu, od níž se předtím distancoval.

Po rozdílných úpravách formy předběžného projednání obžaloby provedených v nedávné minulosti se navrhuje jako zásadu ponechat formu neveřejného zasedání. Připouští se ale, aby předseda senátu, pokud to považuje za potřebně, o předběžném projednání obžaloby nařídil veřejné zasedání. Praktický význam může mít takový postup zejména v případech, kdy si předseda senátu chce ověřit, zda jsou splněny podmínky pro aplikaci institutu podmíněného zastavení trestního stíhání.

Návrh novelizace předpokládá zakotvení institutu podmíněného zastavení trestního stíhání a trestního příkazu, jejichž prostřednictvím lze věc vyřídit mimo hlavní líčení. Aplikace obou institutů přichází v úvahu pouze u trestných činů menší typové závažnosti.

V souladu s doporučením výborů ministrů Rady Evropy z roku 1987 se umožňuje, aby o podmíněném zastavení rozhodl v přípravném řízení státní zástupce. Úprava obou těchto institutů v návrhu novelizace vychází ze zásady, že v souladu s požadavkem vyplývajícím z evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod je třeba obviněnému zachovat právo domoci se, v daném případě prostřednictvím opravného prostředku, ústního projednání své záležitosti před soudem. Právě uvedené instituty by měly přispět k rychlejšímu vyřizování trestních věcí a soudu umožnit, aby se v náročném hlavním líčení zabývaly těmi věcmi, které si to vyžadují, a v těch případech, kdy to požadují strany trestního řízení.

Současně s návrhem novelizace trestního řádu jsou předkládány rozsahem nepatrné návrhy novel dalších zákonů. Tyto návrhy buď bezprostředně promítají změny předpokládané v trestním řádu do příslušných zákonů, které mají přispět ke zrychlení a zjednodušení trestního řízení.

Návrh byl velmi pečlivě projednán ve výborech Poslanecké sněmovny a s jejich připomínkami uvedenými ve společné zprávě se po věcné stránce za předkladatele v zásadě ztotožňuji. Upozorňuji v podstatě na technickou chybu, vztahující se k bodu 75. Změna § 85 nespočívá v tom, že by se do tohoto ustanovení vkládaly nové odstavce, ale stávající odstavce 1 a 2 se navrhuje formulovat jinak.

Navrhuji v zastoupení vlády České republiky, aby Poslanecká sněmovna tento návrh zákona schválila. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu ministru Novákovi a prosím, aby se slova ujal společný zpravodaj výborů pan poslanec Jiří Vyvadil.

Poslanec Jiří Vyvadil: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, budu velmi stručný. Myslím, že nelze nic objevného dodat k tomu, co již uvedl pan ministr. Já sám se domnívám, že ona novela má dva pozitivní momenty. První moment spočívá v tom, že přípravné řízení bude z hlediska rozhodnutí, z hlediska dokazování oslabeno a těžiště se posune více směrem k soudu, což je věc pozitivní.

Druhá věc. Podle mého odhadu institut podmíněného zastavení trestního stíhání, možnost zjednodušeného vyhotovování rozsudku a především pak zavedení institutu trestního příkazu může odlehčit práci soudům o 30, možná až o 40 % a v tomto ohledu tyto soudy se budou moci věnovat oněm závažnějším a složitějším případům.

Celkově lze naznačit, že vládní návrh novely zákona ve znění společné zprávy je vhodně doporučit, zejména pak, když všechny výbory, které tento návrh zákona projednaly, přijetí doporučily.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vyvadilovi a otevírám rozpravu, do které se jako první přihlásil pan poslanec Hirš, kterému dávám slovo. Připraví se pan poslanec Janeček.

Poslanec Pavel Hirš: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, nepochybuji o nutnosti přijmout novelu trestního řádu, přesto mi ale dovolte pár poznámek, které bych rád učinil.

Domnívám se, že navrhovaná novelizace trestního řádu je nedostatečná a nevychází vstříc požadavkům soudní praxe. Nejlépe by bylo vrátit trestní řád k přepracování. Jde totiž o to, že soudní praxe již delší dobu volá po tzv. zkráceném řízení. Mělo by se jednat o případy, kdy pachatel je při trestném činu nebo těsně po spáchání trestného činu zadržen a v daný okamžik jsou dostatečné důkazy pro uznání viny. V tomto případě by pak měl být pachatel do 24 hodin předveden před soudce, který by na základě předložených důkazů měl rozhodnout. Jedná se o jednoduché trestné činy, kde vyšetřování trvající několik měsíců neúměrně zvyšuje nároky na orgány činné v trestním řízení a následně i na justici. Příkladem mohou být pachatelé krádeží v obchodních domech, kdy pachatel je na místě zjištěn a věci u něj nalezeny. Mohlo by se jednat o trestné činy např. podle paragrafů 142 odst. 1, 154 odst. 1, 2 atd.

Stejně tak bylo zapomenuto v trestním řádu na tzv. soudní smír, to je na případy, kdy se pachatel dozná, veškeré důkazy nasvědčují tomu, že se trestného činu dopustil. Za daného stavu by mělo být umožněno soudu, aby ve věci neprováděl dokazování a rozhodl pouze o trestu. Tento postup podstatnou měrou zmenšuje zatížení trestních soudů a zkrátil by jejich řízení. Nebudu navrhovat vrácení a přepracování této novely trestního zákona, pouze dávám podnět panu ministrovi, zda by při další novele nezvážil tyto okolnosti.

Přesto mně dovolte, abych navrhl tři pozměňovací návrhy. K bodu 52 § 71 trestního řádu. U druhého odstavce, kde se navrhuje možnost prodloužit vazbu, by se mělo jednat pouze o nejzávažnější trestné činy vyjmenované v § 167 trestního zákoníku. Jde totiž o to, aby nebyla nepřiměřeně prodlužována vazba u méně závažných trestných činů. Jelikož ale toto v podstatě řeší společná zpráva vložením nového odstavce 1, nepodávám to jako pozměňovací návrh.

K bodu 52 § 71 trestního řádu v odst. 3 navrhuji zaměnit slovo "polovinu" za "třetinu". Jde o to, aby vazba nebyla zbytečně prodlužována nad únosnou míru.

Za nejzávažnější však považuji pozměňovací návrh k bodu 68 § 77 trestního řádu. Dovolte, abych to zdůvodnil.

Je takřka pravidlem, že osoby vyhoštěné z našeho území se opětovně vracejí třeba i bez dokladů a orgány policie mají zájem zjistit jejich totožnost. Zákonných 24 hodin se mi zdá naprosto nedostatečně. Proto navrhuji připojit další odstavec, který by zněl:

"Cizince bez platných osobních dokladů, kteří nejsou schopni věrohodně prokázat svoji totožnost, lze zadržet na dobu nezbytně nutnou, a to až do zjištění jejich totožnosti." Jde totiž o to, že často tyto cizince pustíme z vězení a oni vesele páchají trestnou činnost dál. Je potřeba skutečně jejich totožnost řádně zjistit a doporučuji, aby po celou dobu byl pachatel zadržen.

K bodu 111, tj. § 151 odst. 4 trestního řádu mám tuto připomínku. S ohledem na to, že většinou obviněným nelze usnesení doručit a obhájci pak nedostávají od státu zaplaceno a ztrácejí tak zájem o nutné obhajoby, navrhuji doplnit větu: "Stížnost do usnesení má pouze obhájce nebo státní zástupce."

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Hiršovi a prosím pana poslance Janečka, aby se ujal slova. Připraví se kolega Šuman.

Poslanec Josef Janeček: Vážené kolegyně a kolegové, chci podat pozměňovací návrh k bodu 125, kde se hovoří o § 163 odst. 2. Navrhuji toto znění odst. 2: "Ustanovení odst. 1 se však neužije, byla-li úmyslným trestným činem poškozena výlučně osoba mladší 15 let, nebo byla-li takovým úmyslným trestným činem způsobena smrt." Odůvodnění: navrhuji omezit tuto úpravu pouze na úmyslné trestné činy, neboť v důsledku nedbalostního jednání, jako jsou např. dopravní nehody, dochází často ke zranění rodinných příslušníků, a to i dětí mladších 15 let. Nutnost trestního stíhání jejich rodičů by pak mohla paradoxně zhoršit, nebo znovu potrestat tyto děti mladší 15 let.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji poslanci Janečkovi. Prosím kolegu Šumana, aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Matulka.

Poslanec Vladimír Šuman: Pane předsedající, dámy a pánové, jak už jsem avizoval, mě pozměňovací návrhy se týkají problému bankovního tajemství. Odkazuji na jistou část argumentace právě z Hospodářských novin, které jste všichni dostali dnes na lavice.

Můj první pozměňovací návrh se týká bodu 7, tj. § 8 odst. 2 novely. Jedná se o údaje, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství, kdo má právo požadovat a rozhodnout o tom, zda je možné údaje z bankovního tajemství získat. Návrh tak, jak je předložen, mluví o tom, že to může udělat soudce na základě návrhu státního zástupce.

Já se domnívám, že tady je vážné nebezpečí spočívající v tom, že toto právo budou mít všichni okresní soudci a že je to příliš mnoho lidí. My na jedné straně musíme umožnit vstup do bankovního tajemství, ale na druhé straně se musíme bránit tomu, aby se tam nějakým způsobem dostal organizovaný zločin, aby se tam dostali nehodní lidé. Proto se domnívám, že je účelné omezit tento okruh lidí, a to takovým způsobem, jaký vzápětí přečtu. K tomu jenom dodávám, že jsem návrh podobného znění a stejného smyslu předložil na našem výboru a byl těsnou většinou odmítnut. Dále chci říci pro korektnost věci, že hlavním důvodem, proč byl odmítnut, byla argumentace, že se tím sníží operativnost tohoto rozhodování. Na základě tohoto argumentu jsem včera večer projednal tento pozměňovací návrh s policejním prezidentem, ministrem vnitra a náměstkem Fendrychem a ti vyslovili s tímto návrhem souhlas. Můj návrh zní takto: k bodu 7, který se týká § 8 odst. 2 trestního řádu - slova "se souhlasem soudce státní zástupce má právo požadovat" nahradit textem "předsedy krajského soudu nebo jím určeného krajského soudce pro udělování tohoto souhlasu vedoucí státního zastupitelství nebo jím určený státní zástupce, působící u krajského zastupitelství". Aby bylo rozumět celému mému návrhu, dovolte mi, abych přečetl, jak by vypadal text v novém znění: "Údaje, které jsou jinak předmětem bankovního tajemství a v řízení o trestném činu zkrácení daně nebo jiném obdobném činu, i údaje získané v daňovém řízení, smí v přípravném řízení požadovat se souhlasem předsedy krajského soudu nebo jím určeného krajského soudce pro udělování tohoto souhlasu vedoucí Státního zastupitelství nebo jím určený státní zástupce, působící u krajského zastupitelství." Tolik tento návrh.

Dále se mé návrhy týkají té části novely, která se dotýká bankovního tajemství. Je to čl. 3 novely. Jedná se o jistou nepřímou novelu zákona o bankách, tj. zákon č. 21/92, kde se v § 24 dosud praví: "Banky a pobočky zahraničních bank jsou povinny archivovat doklady o uskutečněných obchodech; u obchodů, jejichž hodnota převyšuje 100 tisíc Kč, jsou povinny tyto doklady archivovat nejméně 5 let."

Protože z hlediska boje proti organizovanému zločinu je velmi důležité zabránit možnosti nebo výrazně snížit možnost praní špinavých peněz, jsem přesvědčen, že je nezbytné dnešní znění doplnit tímto textem: "Pokud je součástí takového obchodu platba či část platby klienta v hotovosti, a to nejméně ve výši 100 tisíc Kč, jsou banky a pobočky zahraničních bank povinny totožnost klienta a výši platby v hotovosti zaznamenat v každém jednotlivém případě na samostatném formuláři a tento formulář archivovat nejméně po dobu 10 let." Pokud vás zarazí ta doba, je to nutné, protože my se budeme s organizovaným zločinem učit bojovat a musíme mít možnost jít poměrně dlouho časově zpět, abychom zjistili všechny souvislosti, které v každém jednotlivém případě musí být. Proto také požadavek, aby to bylo na samostatném formuláři.

Konečně s tím souvisí můj návrh, týkající se § 37 stejného zákona, tedy zákona o bankách, kde je text: "Poskytnutí služeb se zachováním anonymity klienta může banka odmítnout." Tam navrhuji slovo "může" vypustit a nahradit slovy "je banka či pobočka zahraniční banky povinna odmítnout". Je to v podstatě zrušení možnosti anonymních vkladů.

Pokud se vám to zdá být v některých případech příliš velkým zásahem do stávajících norem, tak k textu, který máte v článku v Hospodářských novinách, mi dovolte citovat ještě odstavec, který se tam již redakci nevešel:

"Experti zpravodajské služby Spolkové republiky Německo nedávno označili jako strategický cíl drogových baronů získání politické a hospodářské moci ve světě. Pokud se to někomu zdá být přehnané, budu citovat dále. Již v říjnu 1991 tehdejší generální tajemník OSN Perez de Cuellar prohlásil, že drogový problém je nebezpečný pro světový mír a mezinárodní bezpečnost a ohrožuje politické, hospodářské a kontrolní zásady společnosti v rozvinutých průmyslových zemích stejně jako v zemích rozvojového světa. Jiná citace v tomto případě kriminálního odborníka: Politikově a ekonomové poznají pozdě, že s tvorbou odpovídajících právních předpisů začali až příliš dlouho. Je zřejmé, že podle něj je hospodářství evropských zemí vážně ohroženo, neboť možnosti vlivu mezinárodních mafií se stále zvětšují. Prezident Spolkového úřadu pro ochranu ústavy na kongresu "Vnitřní bezpečnost ve sjednocené Evropě" uvedl, že hospodářské a technické propojení extrémistických, teroristických a kriminálních živlů ukazuje na existenci nových forem kriminality, které mohou v budoucnosti (podle mne nepříliš vzdálené) představovat velké nebezpečí pro demokratický právní stát a jeho bezpečnost. Proto budeme nuceni - ať chceme nebo nechceme - změnit právní poměr ve vztazích mezi zájmy ochrany bezpečnosti společnosti a právy individua na ochranu osobních práv." Poslední věta byla ještě citací uvedeného odborníka.

Existuje oprávněná námitka. To vše tvrdí především kriminalisté či zpravodajci, jejichž zájmem je mít co největší práva, protože to ulehčuje jejich práci. Na druhé straně, kdo má o situaci v této oblasti a o nebezpečí jejího vývoje vědět lépe než oni. Je na nás, na politicích, jak budeme schopni oprávněnost těchto varování posoudit, jaký k nim zaujmeme vztah, co bude každý z nás prosazovat.

Tvrdím, že současný stav kriminality u nás a podmínky pro růst organizovaného zločinu obecně, vysoká míra morální devastace atd. atd. jsou natolik alarmující, že musíme vytvořit takové změny v zákonech, které výrazně zlepší podmínky pro boj s organizovaným zločinem.

Musíme však mít samozřejmě na mysli i pojistky snižující pravděpodobnost zneužití takových zvýšených oprávnění vůči řádnému občanu.

Dámy a pánové, domnívám se, že to, co jsem navrhl, přispěje k postihu organizovaného zločinu a že je právě na mezích té balance, kterou potřebujeme k oprávněným právům řádného občana. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Šumanovi. Prosím, aby se slova ujal pan poslanec Matulka. Připraví se pan poslanec Tomáš Fejfar.

Poslanec Dalibor Matulka: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, je pochopitelné, že novelu trestního řádu je potřeba přijmout jako organickou součást balíků zákonů souvisejících se státním zastupitelstvím, novelou trestního zákona atd.

Nicméně o kvalitě vládní předlohy mám své silné pochybnosti a také jsem vznesl k vládnímu návrhu dost velký počet výhrad při projednávání tohoto tisku v ústavně právním výboru. Nechci opakovat z tohoto místa všechny pozměňovací návrhy, které jsem neúspěšně na ÚPV uplatňoval. Jednak si myslím, že některé návrhy budou předmětem pozměňovacích návrhů jiných poslanců, a jednak se domnívám, že společná zpráva jako výslednice jednání výboru vládní návrh poměrně zlepšuje.

Mám tím na mysli třeba v oblasti délky vazby i v jiných oblastech.

Jeden pozměňující návrh chci přece jenom dát, i když i v tomto případě jde o věc, která je společnou zprávou poněkud, a to dost výrazně zlepšena, nicméně se domnívám, že principiálně se jedná o záležitost, která by v návrhu neměla být.

Jedná se mi o bod č. 36 nebo-li o princip ochrany svědka tak, jak je zde navrhován. Chtěl bych říci, že tento princip ochrany svědka mi poněkud připomíná inkviziční procesy kdysi dávno v Německu, kdy zakamuflovaní svědkové byli typickým znakem těchto procesů.

Jsem si vědom toho, proč vláda navrhuje tento princip do novely trestního řádu. Je vcelku zbytečné o tom mluvit. Jakási společenská poptávka, i oprávněná, po řešení ochrany svědků zde existuje, nicméně jsem přesvědčen, že ochrana svědka ve svých důsledcích přinese na misce vah spíše více nevýhod než výhod, které měli předkladatelé na mysli.

Domnívám se, že nevýhodou může být např. velice ztížené podání případné pozdější žaloby pro křivé svědectví. Nevýhodou je i určité omezení i pokud jde o práva obviněného i jeho zástupce nahlížet do spisu, protože z toho spisu se doví méně údajů, než které se dovídá za současného právního stavu.

Určitý otazník vidím i pokud jde o konfrontaci. Zkrátka těch nevýhod zde spatřuji větší počet než výhod, které zřejmě má tento návrh dosáhnout.

Proto dávám návrh, aby bod č. 36 z vládního návrhu byl vypuštěn. Pokud by tento můj návrh neprošel, nebyl přijat, pak mám návrh jiný pro ten případ, tzn., aby z textu, který je zde navrhován, byla vynechána slova "nebo jiné vážné nebezpečí". Pokud to nemáte před sebou, tady se hovoří o tom, že v § 55 se za odst. 1 vkládá nový odst. 2, který zní: "Hrozí-li svědku nebo osobě jemu blízké v souvislosti s podáním svědectví újma na zdraví nebo jiné vážné nebezpečí"; pak ten text pokračuje dál atd.

Navrhuji vypustit slova "nebo jiné vážné nebezpečí", neboť nevím, co to je. To může být naprosto cokoli, o čem orgán činný v trestním řízení usoudí, že to je jiným vážným nebezpečím. Sice je tato záležitost částečně řešena ve společné zprávě, ale podle mého názoru nedostatečně.

Přistoupíme-li k takové ochraně svědka, měl by být taxativně uveden výčet důvodů. Spokojuji se s jedním důvodem, který je zde uveden, tj. důvodem, pro který se tak může stát. Újma na zdraví, to je podle mého důvod závažný, dostatečně přesně vyjádřený, ale "jiné vážné nebezpečí" je velice vágní pojem. Těžko bych nyní navrhoval nějaký jiný taxativní výčet, co všechno příkladmo by mohlo tím vážným nebezpečím být. Nebudu se o to pokoušet. Proto tedy navrhuji toto vypustit. To je můj pozměňovací návrh.

Dále bych si dovolil jeden procedurální návrh. Stejně jak jsme to udělali u minulého bodu, tj. u novely trestního zákona, prosil bych, až budou předneseny všechny pozměňovací návrhy, abychom je dostali všichni opět písemně a abychom dostali možnost se o nich v klidu v klubech poradit, čili aby byla učiněna přestávka na kluby; nedovedu si odhadnout jak dlouhá, protože ještě nevím, kolik pozměňovacích návrhů bude. Děkuji.