Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. S technickou poznámkou se hlásí pan poslanec Wagner.

Poslanec Jozef Wagner: Jde o jednu poznámku procedurální a jednu faktickou. Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, projev pana ministra byl zásadní a jeho podrobné studium může mít vliv na naše vyjádření a na mnoho věcí. Prosil bych, aby tento projev byl písemně rozdán. To je procedurální záležitost.

Fakticky bych si dovolil odpovědět panu kolegovi Novákovi na výzvu, kterou adresoval opozici. Domnívám se, že i kolega Novák i ostatní kolegové z rozpočtového výboru si dobře pamatují, jak jsme projednávali rozpočet ve výboru, že jsem tam kategoricky a jednoznačně sdělil naše stanovisko, že samozřejmě filozofie rozpočtu, sestaveného touto koalicí, vyjadřuje jistá koaliční stanoviska a kdyby to bylo na nás, samozřejmě by musela být jiná a představovalo. by jinou filozofii.

Nemůžete nám zabránit, abychom se zde ve sněmovně vyjádřili k těmto zásadním otázkám. Nicméně, vzali jsme v úvahu ve výboru a vezmeme v úvahu i zde, že situace je jaká je, výsledek hlasování je předem znám, že koalici přísluší koncipovat rozpočet a že tedy koncipování bereme na vědomí. Nemůžete ale od nás očekávat, že budeme mlčet a ještě tleskat. Chce to jen málo - trochu taktu. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Pokud jde o procedurální návrh, mohu-li si to tak vysvětlit, pane kolego, chápu to tak, že by měl být součástí všech pozměňovacích návrhů projev pana ministra.

Poslanec Jozef Wagner: Jde mi o to, aby byl projev rozdán písemně, pokud možno, co nejdříve.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dámy a pánové, než otevřu rozpravu, dovolte mi vyhlásit dvacetiminutovou přestávku k jednání politického grémia, svolaného předsedou Poslanecké sněmovny podle dohody se všemi poslaneckými kluby. Politické grémium se sejde ihned v místnosti č. 120. Schůze bude zahájena v 17.30 hodin.

(Schůze byla přerušena v 17.08 hodin.)

(Jednání opět zahájeno v 17.39 hodin.)

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolte, abych zahájil pokračování schůze, pokračování bodu a současně otevřel rozpravu a ihned vás požádal, abyste dalším hlasováním rozhodli o procedurálním návrhu pana kolegy Nováka o tom, že doba jednoho jednotlivého příspěvku bude omezena na 15 minut.

Ptám se, kdo s tímto návrhem souhlasí, aby to ve 147. hlasování dal příslušně najevo. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Konstatuji, že návrh byl přijat. 76 poslanců hlasovalo pro, 13 proti, 6 se zdrželo hlasování.

Prvním do rozpravy je přihlášen kolega Motyčka, druhým kolega Hájek Josef, třetím kolega Kraus Michal. Prosím, aby se ujal slova pan kolega Motyčka.

Poslanec Ludvík Motyčka: Vážený pane předsedo, pane předsedající, členové vlády, kolegyně a kolegové, v prvé řadě bych rád konstatoval, že klub KDU - ČSL podporuje názor vlády promítnutý do návrhu zákona o státním rozpočtu na rok 1994, že je moudré hájit vyrovnaný státní rozpočet. Vnímáme nejrůznější potřeby v jednotlivých oblastech života naší společnosti. Vnímáme i problémová místa rozpočtu, ale jsme přesvědčeni, že vyrovnanost rozpočtu v podobě, ve které je předkládána, je pro současnou situaci dobrá a klub podpoří přijetí tohoto zákona.

Tento přístup nám však nebrání vznést za klub připomínku spočívající v návrhu na vypuštění odst. 2 v § 9 společné zprávy. Tento odstavec se zabývá úpravami mzdových nároků některých ústavních činitelů. Jsme toho názoru, že je nutno odmítnout praxi, aby při projednávání státního rozpočtu byla vždy řešena tato otázka. Je dle našeho názoru třeba přijmout systémové řešení, které by mělo dlouhodobější trvání. Vzorů je celá řada. Je třeba, aby je vláda prozkoumala a navrhla, který z nich by byl pro naše podmínky nejvhodnější. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Prosím kolegu Hájka, připraví se pan kolega Kraus, po něm pan kolega Payne.

Poslanec Josef Hájek: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánově, projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu je vždy spojeno s posuzováním širších hospodářskoekonomických souvislostí staticky v daném čase, dynamicky ve vývojových trendech. Rozpočet, jeho výši, proporce i finanční vztahy, nelze úzce chápat jako koncentrovanou podobu samotné fiskální hodnoty státu. Naopak a především rozpočet je dost složitým průnikem a integrálem politiky hospodářské, měnové, ekologické, sociální, bytové, zdravotní, školské a mohl bych pokračovat. Rozpočet pro samotný rok 1994 resp. jeho návrh dává možnost objektivně a seriózně uzavřít dnes již pětileté reformní období. O to se však návrh ani nepokouší a nebudu spekulovat proč.

Statistické údaje ve srovnatelných cenách jsou dostatečně výmluvné a nepotřebují komentář. Ekonomika by neměla sloužit úzké skupině teoretiků, ale lidem, kteří jsou v ní a tedy na ní příjmově a sociálně závislí. Skutečností je, že příjmová úroveň více než 40 % domácností se nachází pod jeden a půl násobkem životního minima a sem již patří přes 50 % rodin s dětmi a přes 70 % domácností důchodců. Skutečností je, že i v příštím roce se bude tato skupina našich spoluobčanů zvětšovat.

Z návrhu rozpočtu lze však určitými propočty projektovat i stav naší ekonomiky k cílovému roku 2000. Ani zde však nejde o zítřky příliš vábné a lákavé. Uvažované růstové meziroční tempo hrubého domácího produktu se uvažuje v rozmezí 3 až 3,5 %. Nebudu uvádět vlastní komentář, ale budu citovat názor hlavního ekonoma Evropské banky pro obnovu a rozvoj J. Flemminga, který říká, že když poroste naše ekonomika meziročně 4 % růstovým tempem, může se zhruba za 35 let dostat na padesátiprocentní výkonnost vyspělé Evropy.

Nyní mně dovolte několik poznámek k vlastní rozpočtové konstrukci tak, jak je pro rok 1994 předložena.

K otázce vyrovnanosti rozpočtu. Vládní návrh se pokouší představit rozpočet jako rozpočet vyrovnaný. Příjmy a výdaje jsou skutečně shodné, ale celá dluhová služba republiky je výdajově postavena vedle této rozpočtové bilance. To tedy znamená, že 13,7 mld. Kč klasických rozpočtových výdajů bude kryto výnosem z prodeje státního majetku, to pokryje úroky z dluhů a 16,2 mld. Kč splátek jistin těchto dluhů bude kryto státními dluhopisy, tedy novými dluhy se splatností cca 5 let.

Není to skutečně tak dávno, co nás někteří z ekonomických ministrů dřívější i dnešní české vlády přesvědčovali, že z Fondu národního majetku nelze takto prostředky uvolňovat, protože by to byly inflační prostředky, inflační peníze. Připomenu, že se tehdy diskutovalo o tom, dát obcím 20 % výnosu z malé privatizace ve vztahu k aukčním prodejům objektů z akce "Z". Stejně tak nepřesvědčivá je i argumentace, že se jedná o splátky tzv. starých dluhů. Rozbor položek ukazuje, že těžiště těchto dluhů spadá do období po roce 1990, a to jak na úrovni federální, tak české.

K prognóze některých hospodářských charakteristik. Na rozdíl od některých vládních ekonomů neočekáváme růst hrubého domácího produktu. Pokles průmyslové i zemědělské produkce bude pokračovat, a to zřejmě dramatičtějším bankrotovým způsobem a zvýšená možná tvorba v ostatních sektorech služeb a stavebnictví, včetně exportních aktivit, tento výpadek neuhradí. Očekáváme tedy spíše další cca 2 % pokles tohoto ukazatele ve srovnatelných cenách. Stejně nereálný je podle našeho názoru i prezentovaný růst cenové hladiny s nepřekročením 10 % inflační hranice. Tady lze poměrně přesně vyjádřit vliv a váhu jednotlivých inflačních impulsů od impulsů daňových, mzdových, cenově deregulačních, včetně tzv. a v praxi již prověřeného běžného cenového růstu. Statistika pak musí do cenových indexů zahrnout, a zřejmě i zahrne, další zpoplatňování ve školství, zdravotnictví, v místních poplatcích a místní dopravě, včetně celé oblasti pojistného, bytové sféry, v odpovědnosti za škodu, v havarijním pojištění atd. Takovýto propočet ukazuje ve srovnání prosinec 1994 na prosinec 1993 zvýšení cenové hladiny přes 14 %. Z tohoto inflačního pohybu by se měla posuzovat i reálná hodnota mzdových a důchodových příjmů, včetně vytváření rozpočtových rezerv pro minimálně ze zákona vyplývající valorizace.

K některým systémovým a věcným nedostatkům návrhu rozpočtu.

Vládní návrh rozpočtu je v rozporu s programovým prohlášením vlády, kde se uvádí - cituji:

"V návaznosti na daňovou reformu předloží vláda návrh takové úpravy systému financování politiky zaměstnanosti odděleného od rozpočtu" - a na jiném místě u důchodového a nemocenského pojištění se říká, že "financování tohoto pojištění se oddělí od státního rozpočtu a změní se na soustavu samostatných pojišťovacích ústavů".

Nic takového se nestalo a sociální inkaso je výdajově používáno na hrazení výpadků rozpočtových příjmů.

Stejně tak konstatujeme i nenaplňování teze, že vláda neprodleně připraví nové zásady spoluúčasti státu na podpoře bytové politiky a přispěje k odstranění vleklé krize k údržbě bytového fondu.

Rozpočtové prostředky do této oblasti jsou zcela nedostatečné a kromě poslanecky iniciovaného stavebního spoření nebylo reálně provedeno téměř vůbec nic.

Dále nesouhlasím s návrhem snížit výši státního příspěvku zdravotním pojišťovnám za pojištěnce, kteří z různých důvodů nejsou v produktivním věku. Bohužel tuto problematiku jsme již uzavřeli hlasováním u předcházejícího zákona a je tedy už při projednávání tohoto zákona irelevantní.

Konečně nesouhlasíme, aby součástí návrhu rozpočtového zákona byla valorizace platů vládních i jiných činitelů včetně poslanců. Jsme toho názoru, že utahování opasků platí pro všechny.

Nyní velmi krátce několik pozměňovacích návrhů a pro jejich komplexnost a provázanost je předám písemnou formou.

Navrhujeme zvýšit celkové rozpočtové příjmy o 1 mld. korun českých, tedy na částku 382,8 mld. korun, tzn. změnu v § 1 odst. 1, stejnou úpravu provést v příloze 1. Toto zvýšení rozpočtových příjmů vzniká ze zvýšení daňového výnosu spotřební daně, která je podle našeho názoru a ve vztahu k novému zákonu o spotřební dani a předpokládanému snížení daňových úniků podhodnocena. Navrhujeme tedy, aby v příloze č. 1 zákona v ukazateli daňové příjmy celkem, z toho spotřební daně, byly obě uvedené položky upraveny nárůstem 1 mld. korun.

Za druhé na straně výdajů, a tím je vlastně držena celková vyrovnanost návrhu, zvýšit celkovou výši výdajů státního rozpočtu také o 1 mld. korun na částku 382,8 mld. korun. Tuto úpravu provést v § 1 odst. 1 návrhu zákona, současně v příloze 1 zákona v položce neinvestiční výdaje a o tuto částku doporučujeme zvýšit neinvestiční dotace v kapitole VPS v položce bytová politika, z toho pro okresní úřady místo 3,4 mld. korun na 4,5 mld. korun.

Dále navrhuji úpravy, které nemají dopad do celkové bilance příjmů a výdajů, mění však strukturu státního rozpočtu. Navrhuji snížit neinvestiční výdaje kapitoly Ministerstva obrany v příloze 4 o 1, 7 mld. korun a v příloze 5 u stejné kapitoly v položce investiční výdaje provést snížení o 0,3 mld. korun.

Dále navrhuji v kapitole Všeobecná pokladní správa zrušit rezervu na zákon o státní službě ve výši 0,8 mld. korun. Dále navrhuji snížit v téže kapitole Všeobecná pokladní správa vládní rozpočtovou rezervu proti hodnotě, která je dnes ve společně zprávě, o 1,4 mld. korun.

Celkové snížení výdajů činí 4,2 mld. korun a navrhuji jejich přerozdělení takto: Přesunem prostředků z kapitoly Ministerstvo obrany zvýšit o 2 mld. kapitolu VPS, tzn. v příloze č. 4 namísto 46 477 528 mld. korun na 48 477 528 mld. korun. Ve vnitřní struktuře této kapitoly pak navrhuji zvýšit rezervu na řešení sociálních problémů z 1 mld. na 3 mld. Dále zařadit do kapitoly VPS novou rezervu na řešení problémů nezaměstnanosti ve výši 1,5 mld. korun. Dále zvýšit položku novomanželské půjčky z 250 mil. na 550 mil. korun a naposled zvýšit položku výdaje na učňovské školství ze 6,018 mld. korun na 6,518 mld. korun.

Tyto návrhy umožní vytvořit rozpočtové zdroje na možné řešení problému v sociální oblasti a nezaměstnanosti, které ve vztahu k podhodnocenému růstu cenové hladiny i k razantnějšímu působení bankrotového zákona bude nutno řešit. Zvýšení položky novomanželské půjčky by mělo napomoci účinněji řešit základní materiální vybavení mladých manželství a zvýšení státní dotace do učňovského školství je vedeno obavou o budoucí bezproblémové umístění tzv. státních, tedy nesponzorovaných učňů.

Dále navrhuji, aby všechny položky, které jsou v kapitole VPS označeny jako rezervy, byly z této kapitoly vypsány do samostatné přílohy zákona pod označením č. 7, aby se touto formou dostaly pod rozpočtovou kontrolu Parlamentu České republiky.

Dále navrhuji, aby v § 3 návrhu zákona údaj 50 % byl nahrazen údajem 55 % a v § 4 údaj 50 % údajem 45 %. V případě, že tento návrh nebude přijat, navrhuji, aby v § 3 údaj 50 % byl nahrazen údajem 51 % a v § 4 údaj 50 % údajem 49 %. Tyto změny nevyvolávají potřebu nových rozpočtových příjmů, znamenají přesun prostředků mezi obcemi a okresními úřady.

Dále navrhuji vypustit v § 6 odst. 1 a vzniklý propad v dluhové službě řešit v § 7 oprávněním na vydání státních dluhopisů, zvýšit toto oprávnění o částku 13,739 mld. korun.

Konečně navrhuji vypustit § 9, jak jsem už o tom hovořil.

Na závěr mi dovolte přednést velmi stručné stanovisko klubu Levého bloku k návrhu státního rozpočtu České republiky na rok 1994.

Předložený návrh státního rozpočtu republiky na rok 1994 je dalším dokladem toho, že vlastní hospodářská politika vlády selhává a není schopna výrazněji ovlivnit celkové oživení naší ekonomiky k růstu a efektivnosti. Konstatujeme, že tak jako před rokem, vláda nedoceňuje hloubku a setrvačnost cyklické recese vnější i vnitřní, nedoceňuje a neřeší a nepomáhá řešit závažné problémy výrobní mikrosféry, dochází k dalším propadům průmyslové produkce a z tohoto pohledu je projektovaný 3 %ní růst domácího produktu nereálný. Stejně tak nereálný je i předpoklad jednociferné inflace, a to i při dalším zpomalování ohlášeného tempa při uvolňování cen.

Samotný rozpočet považujeme za rozpočet deficitní se schodkem ve výši cca 35 mld. korun a daňové impulsy i charakter a výše veřejných výdajů jsou z hlediska celkové hospodářské situace nevýznamné. Stagnace reálných mezd a absence sociálních programů pro velké skupiny občanů, kteří jsou na sociálních a důchodových dávkách přímo závislí, prohlubuje sociální diferenciaci obyvatelstva a směřuje k tzv. třetinové společnosti lépe situovaných lidí.

Klub poslanců Levého bloku nepodpoří předložený návrh státního rozpočtu s tím, že tímto hlasováním vyslovuje svůj nesouhlas s vládní realizací v oblasti hospodářské a sociální politiky.

Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji. Poprosím kolegu Krause, připraví se kolega Payne, po něm pan kolega Hrdý.

Poslanec Michal Kraus: Vážený pane předsedající, vážené torzo vlády, kolegyně a kolegové, před týdnem na tiskové konferenci společný zpravodaj Tomáš Ježek prohlásil, že doufá v to, že se podaří udržet křehkou vyrovnanost návrhu státního rozpočtu při jeho projednávání ve sněmovně. Jeho obavy jsou plně pochopitelné a na místě. Chápu i obavy dnes vyslovené Liborem Novákem.

Vládě se podařilo vystavit návrh rozpočtu na rok 1994 jako domeček z karet, který možná vydrží nápor připomínek poslanců sociálně demokratické opozice ve sněmovně, ale jen těžko bude odolávat tvrdé realitě ekonomických zákonitostí.

Že si vláda není zřejmě tak úplně jistá svým dílem, svědčí i její účast na zasedání, které je ve vyspělých zemích vrcholným zasedáním roku. Zejména neúčast premiéra při projednávání státního rozpočtu považujeme za akt arogance a pohrdání Parlamentem.

Návrh státního rozpočtu je postaven na představě, že dochází k výrazně pozitivnímu obratu v dosavadním vývoji ekonomiky. Počítá s tím, že po čtyřech letech stagnace a dokonce propadu průmyslové a zemědělské výroby, který měl odraz v propadu tvorby hrubého domácího produktu, dojde k tak výrazné změně, že se jeho objem zvýší reálně o dvě až tři procenta a že se zároveň míra inflace sníží na polovinu, tj. 8 až 10 %. Zároveň s tím se však má nezaměstnanost zvýšit na dvojnásobek a má pokračovat čerpání finančních zdrojů ze zahraničí, a to v takové míře, že hrubá zahraniční zadluženost by měla dosáhnout už 9 mld. dolarů.

Na předloženém návrhu státního rozpočtu je především zarážející to, že se uvažuje s jeho vyrovnaností v situaci, kdy už čtvrtý rok se národní hospodářství nalézá v hluboké recesi. Ani v jedné zemi Evropského společenství se pro rok 1994 neuvažuje s vyrovnaným státním rozpočtem, i když tam byl pokles hrubého domácího produktu nižší než u nás.

Návrh našeho státního rozpočtu je oproti tomu postaven na zcela jiné - lze říci sebevědomější - filozofii. Přitom všechny propočty o tzv. dynamizujících prvcích naší ekonomiky nejsou konkrétně doloženy a jsou vytrženy z ekonomických a sociálních souvislostí. Zpráva o návrhu rozpočtu není výsledkem analýzy, ale má charakter účetnicko-finančního komentáře, pouhým popisem hlavních rozpočtových položek a jejich srovnání s letošním rokem. Je to tedy argumentace nedůvěryhodná, stejně jako nedůvěryhodný byl vládní návrh rozpočtu na rok 1993, který vycházel z předpokladu o růstu výroby, o zvládnutí inflace, které se nesplnily, takže pokladní vyrovnanosti státního rozpočtu za letošní rok se dosahuje ve zcela odlišné struktuře, než se před rokem počítalo.

Navrhovaná vyrovnanost státního rozpočtu na rok 1994 je v podstatě vyrovnaností formálně pokladní, neboť jí má být dosaženo na úkor majetkové rovnováhy, tzn. odložením výdajů na udržení dosavadního stavu národního majetku a absencí výdajů na jeho investiční růst. V roce 1994 by se proto podle navrhovaného rozpočtu i nadále zvyšovalo napětí k udržení dosavadního chodu organizací, které tvoří jádro veřejné spotřeby.

Kritická situace by měla vznikat v místní samosprávě zcela v rozporu se záměrem zvyšovat její ekonomické postavení. Rozpočty obcí a okresních úřadů se totiž mají zvýšit oproti očekávané skutečnosti letošního roku na straně příjmů o 1,2 % a na straně výdajů o 3,1 %, tedy hluboko pod očekávanou inflací.

Dotace ze státního rozpočtu pro místní rozpočty se snižuje ze 17 mld. v letošním roce na 14 mld., přičemž toto snížení nebude dostatečně vyrovnáno vlastními místními příjmy, jak se s nimi v návrhu rozpočtu zcela nereálně uvažuje.

Státnímu rozpočtu rok od roku více vypomáhá Fond národního majetku ze svých příjmů z privatizace. Je silně pod vlivem vlády, ačkoliv ze zákona je odpovědný Parlamentu. Parlament se tím však příliš nezabývá, protože - a pan předseda Ježek mi to jistě promine - předseda jeho rozpočtového výboru je zároveň předsedou fondu.

Vláda si je vědoma tohoto problému a argumentuje tím, že jde o veřejné finance, a že tedy prostředky Fondu národního majetku mohou být klidně spojovány s prostředky státního rozpočtu. Přijetí tohoto vládního stanoviska by v podstatě znamenalo, že Parlament souhlasí s tím, aby zdroje z privatizace, určené na kapitálové vybavení ekonomiky a na její rozvoj, se prostě spotřebovaly, tedy projedly.

Požadavku pokladní vyrovnanosti státního rozpočtu je obětována jakákoliv širší ekonomická úvaha. Je to zřejmé i z toho, že formální rovnováha státního rozpočtu je podmíněna hlubokými finančními deficity v podnikové sféře. Vláda dociluje tzv. rozpočtové rovnováhy komplexem tržně nekorektních postupů, čerpáním z majetkové podstaty podniků, neplněním vládních závazků vůči podnikům, faktickým neplněním funkce vlastníka státních podniků, bezkoncepčností v cenové subvenční politice, netečností v systémovém přístupu k řešení chronického problému druhotné platební neschopnosti atd.

Konkrétním případem může být i stav českého leteckého průmyslu, který je předmětem mé interpelace dle tisku č. 732.

V návrhu státního rozpočtu není ani náznak jasnější strukturální průmyslové a zemědělské politiky vlády a její vztah k rozpočtu. Návrh neobsahuje ani náznak nějakého růstového ekonomického a sociálního programu vlády. Jsou to jen dílčí izolovaně pojaté položky jednotlivých rozpočtových kapitol, které mají spíše formu účetnického komentáře než ekonomické koncepce. Přitom ujasnění naší strukturální a zároveň kapitálové koncepce průmyslové a zemědělské výroby, celého pojetí služeb, informatiky atd., zejména ve zcela nových podmínkách našeho mezinárodního propojení, je zvlášť naléhavé a mělo by patřit mezi priority vládní hospodářské politiky.

Zvláštním problémem je i státní dluh. Ani zde však vláda nepřichází s jasnou koncepcí východiska z této situace. Uvažuje se pouze s tím, že státní dluh - vnitřní i zahraniční - dosáhne ke konci letošního roku 158 mld. a že na této výši bude i koncem roku 1994. Nestačí však v jakémsi makroekonomickém pohledu říci, že břemeno státního dluhu se bude relativně snižovat proto, že nastane růst hrubého domácího produktu. Je třeba poslancům a vůbec celé veřejnosti jasně a přehledně říci, jak to bude se splácením jistiny v jednotlivých letech a se splácením úroků v jednotlivých letech.

V příštím roce má dluhová služba dosáhnout částky 3,1 mld. Z toho připadne na splácení jistiny 16,2 mld. a návrh rozpočtu počítá s tím, že to bude uhrazeno vydáním státních dluhopisů, tedy v podstatě dalším refinančním úvěrem. Na placení úroků připadá 13,8 mld. a návrh rozpočtu počítá s tím, že to zaplatí Fond národního majetku z peněz, které přicházejí z privatizace. Návrh státního rozpočtu je tedy skrytě deficitní, a to jednak přímo tím, že si musí vypůjčit minimálně na dluhovou službu, a jednak nepřímo tím, jak jsem uvedl, že nezajišťuje majetkovou rovnováhu organizací, za které zodpovídá a které funkčně i systémově jsou součástí státního hospodaření.

Znamená to, že splácení dědictví minulosti se odkládá na příští roky. Jak dlouho a z jakých zdrojů se to bude platit, i v tom musí mít vláda jasno a předložit své úvahy a návrhy k posouzení Parlamentu.

O povrchním a úzce pokladním přístupu vlády k návrhu státního rozpočtu na rok 1994 svědčí i to, jak jsou podceněny, resp. vůbec přehlíženy sociální souvislosti vládní sociální politiky. Slyšíme poslední dobou projevy vládních činitelů, že stát musí organizovat solidární spojení všech občanů, ale konkrétní koncepce chybí. Už třetí rok dochází k pronikavé polarizaci v sociálním postavení obyvatelstva, která nemá základ v nějakých objektivních kritériích, ale která má příčinu na jedné straně v těžení z cenových a mzdových deformací, z daňových úniků, z celních odvodů, ze zděděného nebo nově a uměle vytvořeného monopolního postavení na trhu. A na druhé straně z přezíravého přístupu vlády k sociálním potřebám tě společenské vrstvy, která už nemá možnost udržet si v nejtěžších hospodářských podmínkách svou dosavadní sociální pozici, natož si ji nějakým způsobem vylepšit. Občasné vládní přilepšení není koncepčním řešením.

Navrhovaná struktura státního rozpočtu i navrhovaná pokladní vyrovnanost na r. 1994 jsou proto nepřijatelné. Je proto zcela logické, že jako poslanci České strany sociálně demokratické nemůžeme podpořit takový návrh státního rozpočtu, který postrádá reálnou šanci přispět k ozdravění a oživení ekonomiky, a navrhujeme, aby sněmovna při hlasování o návrhu zákona tento návrh odmítla, neschválila, a naopak uložila vládě předložit návrh nový, který by vycházel ze skutečných možností a hlavně skutečných potřeb české ekonomiky. Domnívám se, že případné rozpočtové provizorium, které by existovalo do doby přijetí nového reálného návrhu státního rozpočtu, by bylo podstatně méně škodlivé než přijetí návrhu rozpočtu, majícího pevnost a stabilitu domečku z karet. Děkuji za pozornost.