Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Černému. Kdo se dále hlásí do rozpravy? (Nikdo se nehlásil.) Jestliže nikdo, rozpravu uzavírám. Prosím pana společného zpravodaje, aby se opět dostavil k řečništi. Chci se ho zeptat, zda chce přednést závěrečné slovo.

Poslanec Josef Ullmann: Domnívám se, že závěrečné slovo není nutné, protože to, co zde bylo řečeno, jak věřím, bylo řečeno ze srdce a dle pravdy. Já k tomu dál nemám co dodávat.

Začal bych tedy technicky s tím, že v rozpravě hovořili paní poslankyně Váchalová, pan poslanec Dostál a pan poslanec Černý a nikdo z nich nepodal pozměňovací návrh a všichni vyjádřili pouze podporu této předloze. Proto se domnívám, pane předsedající, že je možno nechat hlasovat o přijetí, či nepřijetí této novely ve znění společné zprávy, včetně toho, že bude odkaz číslo 1 nahrazen odkazem číslo 1 a), pro přesnost. Domnívám se, že dál není třeba co dodávat.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Nyní budeme hlasovat o celém návrhu poslance Václava Krásy.

Kolegyně a kolegové naznačují, že bychom se měli znovu zaprezentovat. Samozřejmě jim vyhovuji. Prosím, abyste se zaregistrovali a budeme hlasovat o celém návrhu poslance Krásy na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu - stavební zákon - ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona 262/1992 Sb. podle sněmovního tisku 749 ve znění společné zprávy výborů Poslanecké sněmovny podle sněmovního tisku 827.

Kdo souhlasí s tímto návrhem, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko - hlasování č. 45. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování bylo skončeno poměrem hlasů 146 pro, nikdo proti, a 1 se zdržel hlasování. (Potlesk.) Tento návrh zákona byl schválen.

Děkuji panu poslanci Krásovi a panu poslanci Ullmanovi.

Přistoupíme nyní k projednávání dalšího bodu našeho pořadu, což je

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 777 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 828.

Pro úplnost uvádím, že původní zákon byl vydán ve Sbírce zákonů dne 23. prosince 1993 pod číslem 303. Prosím nyní zástupce navrhovatelů, pana poslance Jana Černého, o odůvodnění předloženého návrhu.

Poslanec Jan Černý: Pane předsedo, pane předsedající, dámy a pánové, když tato sněmovna na sklonku loňského roku schválila zákon o zrušení státního tabákového monopolu a opatření s tím související, byl schválen i pozměňovací návrh, zakazující reklamu tabákových výrobků a byly zároveň ze zákona dne 28. 2. t. r. zrušeny i smlouvy na tuto reklamu, uzavřené před účinností tohoto zákona.

Vzhledem k tomuto faktu předložil jsem já, společně s panem místopředsedou Vlachem, jednoduchou novelu tohoto zákona, a to tak, aby sněmovna, která na sklonku minulého roku pracovala ve vypjaté atmosféře mnoha velmi zkrácených zákonných norem a nutností je projednat, měla dostatek času projednat tento sporný návrh ve výborech s tím, že by mělo být obecným pravidlem nezasahovat do smluvních vztahů, a když už je to nutné, tak potom respektovat dobu nezbytně nutnou pro úpravu těchto smluvních vztahů, což podle našeho názoru nebyla rozhodně doba dvou měsíců.

Předkladatelé nechtěli předjímat rozhodnutí výborů sněmovny, a proto se nepouštěli do úpravy dalších sporných paragrafů, týkajících se tabákové reklamy s tím, že při projednávání ve výborech bude dostatek času pro úpravu těchto ustanovení. To se také stalo a byl předložen pozměňovací návrh, který se pokoušel specifikovat omezení tabákové reklamy podle evropských norem. Ukázalo se však, že uvedená problematika je velmi složitá a bylo by tedy lépe řešit ji komplexním způsobem. Proto po projednání ve výborech uvádí společná zpráva návrh minimálního řešení tohoto problému. Se společnou zprávou - a znovu zdůrazňuji - s minimálním řešením souhlasím a na závěr bych chtěl požádat sněmovnu, aby uvedený problém byl řešen ve věcné rovině k prospěchu všech občanů České republiky.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Černému.

O možnost přednést osobní sdělení mne požádal pan poslanec Jaroš. Chtěl tak učinit před začátkem projednávání tohoto bodu, učinil tak i písemně, já se mu omlouvám za toto opomenutí a chtěl bych mu dát příležitost vystoupit nyní.

Poslanec Emil Jaroš: Omlouvám se, že mé osobní sdělení nebude souviset s projednávaným návrhem zákona.

Pane místopředsedo, dámy a pánové, dostavil jsem se na toto zasedání asi s 1,5 hodinovým zpožděním, a to z důvodu, že jsem byl před svým bydlištěm brutálně napaden zakukleným mužem, který vedl tenbrachiální útok vůči mé osobě, kdy mě dvěma údery pěstí povalil.

Vyslovil určitou výhrůžku, která se týká plnění mého poslaneckého mandátu. Říkám to zde jako určitě sdělení pro vás pro všechny. Případ je vyšetřován policií v Hradci Králové.

Nakonec pouze takové malé podivení, kdy bylo oznámeno, že se bude jednat o přestupek, protože mně pachatel v kukle nešacoval kapsy. Domnívám se, že to přestupek přece jen nebude. Z tohoto místa bych chtěl jenom vyslovit to, že daná pohrůžka mě pochopitelně nějakým způsobem nezastaví v mé činnosti a že budou muset volit jiný způsob, jak by mi mohli zabránit v mém dalším postupování.

Osobní zbraň si nekoupím, protože jsem lékař a v životě bych ji proti nikomu neuměl použít a ani s ní pohrozit. Z tohoto místa asi budu požadovat od ministra vnitra alespoň na kratší dobu osobní ochranu. Děkuji vám.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Jarošovi. Hlásí se pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Vážené předsednictvo, vážené poslankyně, vážení poslanci, samozřejmě plně cítím s panem poslancem Jarošem, jenom se divím, že se něco podobného stalo koaličnímu poslanci. Zatím to nebývalo v tomto státě zvykem, zatím podobné projevy fašismu byly vždy orientovány na poslance opoziční. Také se divím tomu, že nyní najednou on se probudil a začíná vznášet těžké požadavky na ministra vnitra. Já jsem např. loňské nebo předloňské září podával v podobné věci interpelaci, když se to stalo mně zde na Malostranském náměstí. Dostal jsem odpověď, která nevede nikam.

Koaliční páni poslanci si musí uvědomit, že pokud projevy fašismu jsou v tomto státě naprosto tolerovány vůči opozici, potom se také jim může stát něco podobného. Až budeme žít v právním státě, kde platí základní pravidla bezpečnosti a kde jsou stíháni pachatelé trestných činů a ne lidé, kteří mají odlišné politické názory, potom bude situace v tomto státě lepší. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Dámy a pánově, navrátíme se do projednávání 16. bodu pořadu naší schůze. Pan poslanec Černý jako zástupce navrhovatelů přednesl své slovo. Prosím nyní pana poslance Vlčka jako společného zpravodaje výborů, aby se ujal slova a odůvodnil předloženou společnou zprávu.

Poslanec Vlastimil Vlček: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, vážené dámy, vážení pánové, návrh novely zákona č. 303/1993 projednaly čtyři výbory: ústavně právní, rozpočtový, hospodářský a zemědělský.

Co by mělo být dle mého soudu cílem této novely?

1. - upravit zásah do smluvních vztahů soukromých subjektů a

2. - řešit i § 6, který je očividně nejasný i výhledově. Výsledkem je, jak řekl kolega Černý, společná zpráva, kterou předkládám.

Uvedené výbory doporučují Poslanecké sněmovně, aby schválila předložený poslanecký návrh zákona s touto úpravou: V § 11 odst. 3 dosavadní text vypustit a nahradit tímto textem: "Smlouvy o tabákových reklamách, které by porušovaly tento zákon a byly uzavřeny před účinností tohoto zákona, musí být uvedeny do souladu s tímto zákonem nejpozději do 31. prosince 1994, jinak pozbývají platnosti."

Nezařazenou připomínkou k tisku 777 - 828 je pro vaši informaci návrh rozpočtového výboru, který vypadá následovně: Článek 1: 1. - § 6 se vypouští, 2. - v § 7 se vypouštějí odstavce 3 a 5, za 3. - v § 7 odst. 4 se na konci vypouštějí slova "nebo v § 6". Dosavadní odstavce 1, 2, 4, 6 a 7 se označují jako odstavce 1, 2, 3, 4 a 5. Za 4. - v § 11 se vypouští odstavec 3.

Pak tento návrh nezařazených připomínek rozpočtového výboru má článek 2, který zní: "Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení."

Dámy a pánové, dovolil bych si jenom několik poznámek. Kolegové z podnikové praxe mi jistě potvrdí, že vedle finančního řízení a řízení lidských zdrojů roste úloha marketingu, reklamy a podpory prodeje. Domnívám se, že reklama je vždy barometrem stavu ekonomiky a víry v ní. Dámy a pánové, nezáleží na tom, zda je ekonomika definována jako tržní či sociálně tržní, či s jinými adjektivy. Ne vše se však daří. Například parlamentní poslanci dokázali během roku třikrát změnit svůj názor na tabákovou reklamu a jen jednou ku prospěchu věci. I tato skutečnost svědčí o chabém vědomí společnosti, co reklama může, jaké je její poslání a postavení v marketingových komunikacích. Reklama je čímsi novým a současně čímsi hodně viditelným, každý se tak cítí povolán ...

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Promiňte, pane kolego, mám dojem, že část tohoto vašeho projevu by bylo spíše jako vystoupení poslance Vlčka, který se přihlásil do rozpravy. Prosil bych o nějaký závěr úvodního slova společného zpravodaje.

Poslanec Vlastimil Vlček: Ano, respektuji pana předsedajícího. Chtěl bych závěrem jenom říci, že bych chtěl poprosit vážené kolegyně a vážené kolegy, pokud budou mít nějaký pozměňovací návrh, aby mi ho doručili písemně. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Vlčkovi a otevírám rozpravu k tomuto návrhu zákona. Jako první se do ní přihlásil pan kolega Mandelík, dále se připraví pan kolega Janeček.

Poslanec Richard Mandelík: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, dámy a pánové, dovolte mi, abych přednesl dva pozměňovací návrhy. Jeden z nich má charakter legislativní, druhý je zásadní a týká se zde již zmíněného usnesení rozpočtového výboru.

První návrh zní, aby se opravil název zákona: "Zákon, kterým se mění zákon č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících".

Druhá část tohoto návrhu: Návětí čl. 1, I. zní takto: "Zákon č. 303/1993 Sb., o zrušení státního tabákového monopolu a o opatřeních s tím souvisejících, se mění takto." Prosím, aby o těchto dvou součástech tohoto návrhu se hlasovalo najednou.

Nyní přednesu druhý návrh. 1. - § 6 se vypouští. 2. v § 7 se vypouštějí odstavce 3 a 5. 3. - v § 7 odst. 4 se na konci vypouštějí slova "nebo v § 6". Dosavadní odstavce 1, 2, 4, 6 a 7 se označují jako odstavce 1, 2, 3, 4, 5. 4. - v § 11 se vypouští odstavec 3.

Zde jsem právě citoval usnesení rozpočtového výboru, který se usnesl na tom, že v tomto zákoně nemůže být zákaz tabákové reklamy. Toto vám doporučuji ke schválení.

Zároveň prosím zpravodaje a řídícího schůze, aby se o tomto mém návrhu hlasovalo před návrhem pana kolegy Vlčka, neboť se jedná o návrh logicky předcházející. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Mandelíkovi, který vystoupil jako první v rozpravě. Prosím pana kolegu Janečka, aby se ujal slova. Připraví se paní poslankyně Röschová.

Poslanec Josef Janeček: Vážení kolegové a kolegyně, můj příspěvek bude poněkud delší, než je mým zvykem, a proto vás prosím, abyste uvedeným argumentům věnovali pozornost.

Při návrhu onoho ustanovení týkajícího se tabákové reklamy jsem nehovořil o tom, co kouření způsobuje, protože jsem to pokládal za nadbytečné. Za stejně nadbytečné jsem pokládal reagovat na různé výroky kolegů, novinářů a našich čelných představitelů, neboť základní je skutečnost, že došlo alespoň k částečnému řešení tohoto problému.

Situace se však změnila v okamžiku, kdy do celého problému byla vtažena i hlava státu a kdy proběhlá diskuse ukázala, že je třeba mnohé, skutečně mnohé, vyjasnit.

Kritika byla zaměřena na tři oblasti. Na oblast zdravotní, právní a ekonomickou. Dovolte mi tedy, abych se k těmto třem oblastem vyjádřil.

Obrovská závažnost kouření je způsobená kombinací látek návykových a látek rakovinotvorných. Návykovou látkou je nikotin s vlastnostmi pravé drogy, což znamená, že na ni vzniká závislost a při vynechání se dostavují abstinenční příznaky. Nikotin je zodpovědný za 25 % všech úmrtí na ischemickou chorobu srdeční. Smrtelná dávka je 40 - 60 mg, což je množství nikotinu, které je obsaženo ve dvou až třech krabičkách cigaret.

Rakovinotvorné látky způsobují 30 % všech nádorových onemocnění v naší populaci. Způsobují 90 % všech nádorů plic. Kouření je zodpovědno za 20 % všech potratů a mrtvě narozených dětí.

V souvislosti s tímto etickým a zdravotním problémem se samozřejmě nabízí otázka, kde se bere ona otrlost, která pohrdá skutečností, že na následky kouření u nás umírá každý den více než 60 lidí. Je otázka, kde jsou televizní štáby, kde jsou rozhlasoví pracovníci, kde jsou novináři, aby podali zprávu o tomto permanentním masakru, který v této zemi provádějí tabákoví vojevůdci. Sdělovací prostředky mlčí, neboť při tomto umírání není slyšet ani nárazy plechu, ani řinčení sypajícího se skla, není vidět šlehající plameny, ani tryskající krev. Člověk umírající na následky kouření ani příliš nekřičí, neboť jeho bolest je milosrdně tlumena opiáty. Není ani příliš fotogenický, neboť je většinou velmi, velmi vyhublý. Dokonce i ze zaměstnání odchází většinou nenápadně, a to s podezřením na nějaké banální onemocnění.

Nebudu komentovat tvrzení reklamních agentur, které tvrdí, že reklama nepřivádí nové konzumenty, a přitom na reklamu vydávají miliony. Nebudu komentovat ani tvrzení, že reklama není zaměřena na mládež, a přitom se jako symbol nepoužívá ani automobil, ani drahý šperk, ale kovboj. Nechci hovořit o nejznámější tváři kovboje všech dob, který tak sloužil reklamě cigaret, až sám zemřel na rakovinu plic. Onu ohleduplnost tabákových koncernů dostatečně ilustrují slova publikovaná v jejich výroční zprávě z roku 1990. Východní Evropa a Sovětský svaz představují dohromady největší světový cigaretový trh. Plánujeme agresivní expanzi do této části světa. Patrick Schelly z British American Tabac má názor, že východní Evropa je obrovská příležitost pro příštích 20 až 25 let.

Musíme si tedy položit otázku, zda je skutečně nezbytné, abychom oněch 20 až 25 let čekali, než pochopíme něco, co bychom mohli pochopit již nyní. Jako eticky neúnosné se mi zdá působení na mládež, když nebudu komentovat skutečnost, zda je vůbec etické, aby tatáž agentura prováděla organizovanou kampaň na dárcovství kostní dřeně, kterou mimochodem Ministerstvo zdravotnictví označilo jako vydírající, a aby zároveň tatáž agentura prováděla kampaň ve prospěch zabíjení.

Další diskutovanou otázkou je otázka tzv. nedotknutelnosti smluv nebo, zda Parlament má právo do smluv vstoupit. Z právního řádu vyplývá nejen to, že Parlament má právo vstoupit nejen do smluv, ale že to již také několikrát udělal. Je tedy otázka, zda jsou Parlamentu některé smlouvy bližší než jiné. Osobně se domnívám, že jednou z nejvýsostnějších smluv je smlouva pracovněprávní a přesto zákonodárce neváhal při novele vysokoškolského zákona do těchto smluv vstoupit a smlouvy na dobu neurčitou ukončit. Musím říci, že i já jsem hlasoval pro toto ustanovení. Domnívám se, že to bylo rozhodnutí správné. Nepamatuji se však, že by kolegové, kteří dnes tak bojují za ochranu tzv. smluvního práva reklamních agentur, stejným způsobem bojovali za uchování pracovněprávních vztahů vysokoškolských učitelů.

Domnívám se, že i zákonodárce by měl ctít cosi - jako stejný metr pro všechny.

Jako kuriozitu ke smlouvám musím dodat, že ti, kteří tak vehementně tvrdili, že se jedná o neúctu ke smluvnímu právu, zřejmě neměli dost času k tomu, aby si jimi napadené ustanovení lépe promysleli. Toto ustanovení nejenže bylo myšleno, ale, a to již nyní mohu jednoznačně říci, také v praxi působilo jako ochrana smluv. A to ještě řadu týdnu poté, co zákon vstoupil v platnost. Záměrně však nebylo použito formulace, že smlouvy mohou doběhnout, neboť mezi schválením návrhu zákona ve sněmovně a jeho vydáním ve Sbírce je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby byly smlouvy uzavřeny, např. na 100 let.

Na druhé straně, vzhledem k tomu, že návrh obsahoval i tvrdě sankce, bylo třeba vytvořit dostatečný časový prostor pro to, aby se všichni, kteří provádějí reklamu, mohli se zněním zákona seznámit. Pokud by však někdo i nadále litoval reklamní agentury a tabákové koncerny, rád bych ho upozornil na skutečnost, že všechny tyto smlouvy byly uzavřeny v době platnosti zákona č. 37/1989, který zakazuje propagaci kouření ve veřejných informačních prostředcích.

Je samozřejmě možné, že nějaký útlocitný soudce dojde k názoru, že propagace cigaret není propagací kouření, neboť cigarety jsou určeny ke stloukání rakví, a proto jsou spojovacím materiálem, který se jen náhodou neprodává v železářství.

Představa, že je možné domoci se u soudu plnění smlouvy na činnost, která je zákonem zakázána, považuji skutečně za projev krajního liberalizmu.

Zajímavá je úvaha, která tvrdí, že zákaz reklamy tabákových výrobků přinese našemu státu ekonomické ztráty. Je to úvaha téměř zásadní, neboť umožňuje určit jistou finanční částku, která je pro nositele tohoto hodnotového systému vyšší než cena života. Je to údaj zásadní, neboť ukazuje listou konfrontaci konzervativního a liberálního pohledu, který se promítá do celé zdravotní, sociální a kulturní oblasti. Přesto, že jako konzervativec pokládám určitě prostředky za neobchodovatelné, pokusil jsem se určit, kolik v liberálním pojetí vlastně stojí jeden lidský život.

Ve vyspělých státech se odhaduje vliv reklamy přibližně na 9 % nových kuřáků. Nebudu spekulovat s jinak jistě oprávněnými předpoklady, že u nás tabákové firmy plánují agresívní typ reklamy a že občan tohoto státu je k reklamním kampaním ještě stále velmi citlivý, takže výsledky kampaní většinou v násobcích překračují úspěchy kampaní v jiných demokratických zemích.

To, co přináší tabákový průmysl do státního rozpočtu navíc, je spotřební daň. Z odhadu Ministerstva financí vyplývá, že se u nás prodá za rok zhruba 18,7 mld. cigaret, což na spotřební dani znamená přibližně 8,8 mld. Kč. Z toho 9 % představuje 792 mil. do státního rozpočtu. Zároveň to však také ale znamená zvýšené finanční nároky na zdravotnictví, které se v tomto případě při srovnání se zahraničními údaji dají odhadnout na nejméně 1,2 mld. Kč. Horní odhady by se blížily 3 mld. Tuto částku zaplatí plátci zdravotního pojištění, aby aspoň částečně uhradili zdravotní škody způsobené tabákovými výrobci. Těchto 9 % však také znamená, že každý den zemře v důsledku tabákové reklamy přibližně 5 našich spoluobčanů, což je 1825 našich spoluobčanů za rok.

Z uvedeného vyplývá, že pro některé naše kolegy je cena lidského života z hlediska státního rozpočtu nižší než 433 972 Kč. Avšak z hlediska veřejných rozpočtů, veřejných výdajů je dokonce nižší než minus 222 000 Kč. Osobně se domnívám, že je to jasný důkaz, jak ono zahledění se do státního rozpočtu může být velice zavádějící a že ctění určitých konzervativních hodnot může být naopak ve svých důsledcích nejen morálně a eticky, ale dokonce i ekonomicky velmi výhodné, pokud jsme schopni sledovat alespoň o něco více než jednu položku v jedné kapitole státního rozpočtu.

Z uvedeného je tedy zřejmé, že pokud od zisku z daně odečteme náklady zaplacené zdravotnictví a zohledníme i ty ztráty na produktivitu práce, jsme jasně v oblasti záporných čísel. Je zřejmé, že se jedná o velmi špatný obchod. Skutečný zisk mají pouze tabákoví výrobci, reklamní agentury a pohřební služby.

Vážené kolegyně a kolegové, podezření na to, že kouření vážně ohrožuje lidské zdraví, se začalo objevovat ve 30. letech tohoto století, kdy byla objevena souvislost mezi kouřením a nádorovým bujením. Obrovská řada odborných prací byla poprvé shrnuta v roce 1964 ve zprávě hlavního lékaře USA. Od té doby se také datuje boj proti kouření založený nikoli na emocích, ale na poznání. Podle Světové zdravotnické organizace neexistuje žádný jiný jednotlivý faktor, jehož ovlivněním by se dalo dosáhnout tak pronikavého zlepšení zdraví obyvatelstva.

To jsou, vážené kolegyně a kolegové, důvody, proč se domnívám, že navrhovaný zákon by neměl být přijat. (Potlesk.)

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu poslanci Janečkovi. Prosím paní kolegyni Röschovou, aby se ujala slova, připraví se pan poslanec Miroslav Řezníček.

Poslankyně Anna Röschová: Dámy a pánové, ústavně právní výbor při projednávání navrhované novely zákona přijal usnesení, jehož obsahem je jakési doporučení na usnesení pro Poslaneckou sněmovnu. Dovolte, abych vám tento návrh usnesení zde přečetla. Pane místopředsedo, nechávám na vás, kdy se o tomto mém návrhu bude hlasovat, jestli po skončení tohoto bodu nebo ještě před konečným hlasováním.

Takže ústavně právní výbor doporučuje Poslanecké sněmovně, aby přijala toto usnesení:

"Usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ze dne 16. 2. 1994: Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR žádá vládu ČR, aby vypracovala a nejpozději do 30. září 1994 předložila Poslanecké sněmovně Parlamentu návrh zákona o reklamě."

To je celé, je to krátké usnesení. My při projednávání návrhu novely zákona jsme dospěli k názoru, že reklama tady v tomto státě je skutečně agresivní a netýká se jen tabákových výrobků, ale i jiných věcí a že zde prostě kultivovaná reklama chybí. Lze to upravit zákonem jako v ostatních demokratických zemích. Proto jsme přijali toto usnesení a proto navrhujeme Poslanecké sněmovně, aby přijala návrh usnesení, který jsem zde přednesla. Děkuji.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji paní poslankyni. Já se domnívám, že by bylo korektní, abychom o tomto usnesení rozhodli po skončení projednávání tohoto bodu. Pan poslanec se hlásí s faktickou poznámkou.

Poslanec Václav Čundrle: Pane místopředsedo, vážení kolegové, myslím, že v prvé řadě musíme hlasovat o tom, zdali tento bod přijde vůbec na pořad jednání.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Máme v podstatě dvě možnosti. Nechci teď rozvíjet tu polemiku. Buď to může být doprovodné usnesení v rámci projednávaného bodu vzhledem k tomu, že s tím věcně souvisí, anebo můžeme po skončení tohoto bodu hlasovat o tom, zda přijmeme rozšíření pořadu schůze a v rámci toho pak projednat to usnesení. To jsou dvě možnosti, každé z nich tato sněmovna už několikrát využila.

Dále je přihlášen do rozpravy pan kolega Řezníček, připraví se pan poslanec Vyvadil.

Poslanec Miroslav Řezníček: Pane předsedající, dámy a pánové, nebudu již z tohoto místa opakovat známé argumenty a známé pravdy o nezbytnosti reklamy jakéhokoli výrobku, nebudu zdůrazňovat nezastupitelný význam reklamy pro růst národního důchodu, rovněž nebudu donekonečna zdůrazňovat a statisticky prokazovat, že reklama tabákových výrobků nemá vliv na růst škodlivého návyku na nikotin, také nechci plédovat ve prospěch tabákových firem ve smyslu, že kdyby nepodporovaly sport, kulturu apod., tak tato odvětví by měla v naší republice omezenější prostor pro svůj rozvoj.

Je samozřejmé, že i když výroba cigaret je u nás plně legální, tak přece jen škodlivost kouření naráží na vytvořené společenské bariéry a zákonodárce je povinen na tyto skutečnosti v zájmu občana přiměřeně reagovat. To ovšem podle mého názoru nevede cestou totálního zákazu reklamy, ale cestou optimálního omezení této reklamy tak, aby jen minimálně mohla působit na skupinu dětí a mládeže. Toto lze.

Chci ale připomenout, že kouření cigaret není jediným a zdaleka největším problémem u nás znovu zaváděného modelu evro-americké civilizace. Neméně velké problémy s sebou přináší výroba a distribuce alkoholu, výroba a distribuce léků utišujících bolest, výroba a distribuce výrobků používajících ke své funkci freon, výroba a distribuce prezervativů, výroba a distribuce pornografie. Také u těchto výrobků je třeba vyřešit otázku reklamy a její omezení.

Řešení vidím ve vyvážení vztahu mezi potřebností těchto výrob a mírou omezení jejich určitého negativního vlivu na zdraví, etiku, morálku a výchovu dětí a mládeže v české společnosti.

Na jedné straně jsou zde např. cigarety s prokazatelným negativním vlivem na zdraví, na straně druhé je zde např. nikotinový výtažek na hubení mšicí. Je zde negativum alkoholismu, ale také zde hraje nezanedbatelnou roli národní nápoj, české pivo. Existuje zde až puritánský názor na výrobu a distribuci prezervativů, ale nepochybně se osvětové prostředky musí prezervativem zabývat jako současně jedinou účinnou preventivní ochranou před vražednou nemocí AIDS.

Jsme také zaplavováni reklamou na různé utišující prostředky takřka z celého světa a již nikdo z nás nemá přesvědčivé informace, co tyto tabletky obsahují a jak dalece mohou být zdraví škodlivé, případně i nebezpečně návykové. U distributorů pornočasopisů je až zarážející, že místo toho, aby byli vykázáni jen do svých prodejních prostor, tito bezostyšně prezentují pornografii ve svých výlohách.

Přihlédneme-li k uvedenému, zjistíme, že Parlamentem akceptovaný návrh poslanců Loma a Janečka byl zcela tendenčně partikulární a nesystémový, nehledě k tomu, že rozvířené emoce ve sněmovně v okamžiku, kdy sněmovna hlasovala jak hlasovala, byly mimo jiné způsobeny i některými vyloženými nepravdami a polopravdami, které poslanec Janeček ve své argumetaci použil. Tvrdil např., že tabáková reklama v televizi přímo ohrožuje děti a mládež, ale již neřekl, že se tato reklama v České televizi ještě neobjevila. Jeho jiný argument, že narkomafie zneužívá cigaret k rozšiřování měkkých drog mezi dětmi a mládeží, byl značně nevěcný, protože reklama se týká vždy tabákových, okolkovaných cigaret a jen za ty při neporušeném obalu a kolku reklama zodpovídá.

Z toho tedy zřetelně vyplývá, že reklamou se nemůže zabývat ani zákon o zrušení tabákového monopolu, ani zákon o ochraně spotřebitele, ani jiný zákon, který by celkovou problematiku pojímal úzce jen jako zákaz reklamy tabákových výrobků, ale musíme vytvořit normu, ve které se bude pojednávat o reklamě vcelku, a můžeme si být jisti, že z celé škály problematických výrob právě tabákové výrobky nebudou hrát zdaleka hlavní roli, že reklama cigaret není jediným a nejvíce citlivým problémem české společnosti.

Proto navrhuji:

1. Zrušit § 6 zákona O zrušení tabákového monopolu.

2. Pověřit hospodářský výbor Parlamentu zajištěním vypracování zásad samostatného zákona o reklamě tak, aby tyto zásady mohly být předloženy k projednání v příslušných výborech do 30. 6. 1994. Děkuji.