Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji. Další informace: Paní poslankyně Nováková má náhradní kartu č. 8
Prosím, aby se slova ujal pan
poslanec Pěnička, připraví se pan poslanec Kačenka.
Poslanec Stanislav Pěnička: Vážený pane předsedající, vážené kolegyně, vážení kolegové, v mém návrhu jde o změnu znění odst. 3 § 27 hlava VI. část první vládního zákona o penzijním připojištění. Na konci odst. 3 se doplňuje věta:
"Příspěvek účastníka se považuje za zaplacený do konce kalendářního měsíce, je-li příspěvek do konce kalendářního měsíce připsán na účet penzijního fondu u jeho depozitáře."
Zdůvodnění: je třeba výslovně
stanovit, co se rozumí včas zaplaceným příspěvkem účastníka, neboť
na jeho včasné zaplacení je vázán nárok na státní příspěvek. Podle
původního znění odst. 3 by mohlo docházet ke sporům, zda byl příspěvek
zaplacen do konce kalendářního měsíce a tudíž, zda v tomto měsíci
vznikl nárok na státní příspěvek. Proto navrhuji doplnění odst.
3 § 27 a řešit tuto otázku výslovně. Toto znění zároveň vyhovuje
výkonu státního dozoru. Tento návrh byl projednán s předkladatelem,
který s tímto návrhem souhlasí.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci
Pěničkovi. Prosím pana kolegu Kačenku, aby se ujal slova.
Poslanec František Kačenka: Vážený pane předsedající, kolegyně, kolegové, jsou zákony, u kterých musí platit, že je to vůle vládnoucí koalice povýšená na zákon. Jsou ale jiné, u kterých takovéto označení není žádoucí. U těch prvních občané musí vědět, že při změně elity dojde k jejich zrušení nebo novele. U těch druhých naopak musí mít jistotu, že budou platit i při politických změnách dál. K nim patří i tento zákon. Proto by jej měla přijmout celá sněmovna, a to bez ohledu na politickou příslušnost.
Od listopadu 1989 již uplynuly čtyři roky, což je dostatečně dlouhá doba k tomu, aby proběhl přechod od státního sociálního zabezpečení k sociálnímu pojištění, nebo vláda alespoň v této době mohla zpracovat a předložit koncepci sociálního systému. Ke škodě všech nic takového neučinila. Dokazuje to i tento zákon, který by měl být jen jedním kaménkem mozaiky sociálního systému, jeho nadstavbou, kaménkem, který však musí do této mozaiky zapadat.
V Programovém prohlášení vlády ČR stojí, že financování sociálního zabezpečení se oddělí od státního rozpočtu a změní se na soustavu sociálně pojišťovacích ústavů financovaných z příspěvků zaměstnanců, zaměstnavatelů, podnikatelů, popř. státu. Dnešní praxe je však jiná. Občané i podniky odvádějí zákonem stanovené částky na několik druhů pojištění, avšak o hospodaření s nimi rozhoduje vláda a potom Parlament.
Moje výhrada spočívá v tom, že pojištění není daň, se kterou vláda může počítat, pojistné je a musí být odloženou spotřebou, kterou si musí pojištěnci spravovat sami tak, aby byli co nejlépe zajištěni nejen pro dnešek, ale hlavně pro budoucnost.
Tento zákon vykazuje obdobné nedostatky a pro občany by bylo výhodnější ukládat si finanční prostředky přímo do spořitelny na vyšší úrok, než je ukládat do finančních ústavů zakládaných tímto zákonem. Zákon neřeší všechny sociální situace, které je možno dopředu předvídat. Proto si dovolím tvrdit, že nesplní to, co si předkládá za cíl, to je nepovede k vytvoření dobrovolného individuálního systému pojištění, zejména pro značnou nestabilnost a nezabezpečenost navrhovaného řešení.
Proto i já se přikláním k tomu,
aby projednávání zákona bylo přerušeno. Tím se vytvoří prostor
pro jeho dopracování a sesouladění s celým systémem sociálního
zabezpečení. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji panu kolegovi Kačenkovi. Ptám se, kdo se dál hlásí do rozpravy. Jestliže nikdo, rozpravu končím. Prosím kolegyně a kolegy, aby se dostavili do sněmovny, pokud jsou v předsálí.
Rozprava je ukončena. V rozpravě
padl návrh na přerušení projednávání tohoto bodu a nyní prosím
navrhovatele, aby mi pomohli, protože jsem si přesně nepoznačil:
přerušení do příští schůze? Poprosil bych ještě o zopakování návrhu.
Poslanec Jaroslav Štrait: Přerušení
do té plenární schůze Poslanecké sněmovny, kde se bude projednávat
zákon o základním důchodovém zabezpečení, aby to bylo prostě synchronizováno.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Ano, děkuji. Dovolte mi, abych vás odhlásil.
Pan kolega Honajzer se hlásí.
Poslanec Jiří Honajzer: Pane
místopředsedo, dámy a kolegové, dovolte mi, abych požádal v tomto
okamžiku před závěrečným hlasováním o krátkou schůzi pro poradu
poslaneckých klubů. Žádám 15 minut.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji. Dámy a pánové,
sejdeme se opět ve sněmovní síni přesně ve čtvrt na jedenáct.
(Přerušeno do 10.15 hodin.)
(Jednání opět zahájeno v 10.25
hodin.)
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Vážené poslankyně, vážení poslanci, prosím, abyste se zaregistrovali, abychom mohli rozhodnout o procedurálním návrhu pana poslance Štraita.
Pan poslanec Libor Novák ml. má náhradní kartu č. 9, pan poslanec Sojka má náhradní kartu č. 1. Pan poslanec Body má náhradní kartu č. 7.
Pan poslanec Štrait navrhl přerušit projednávání tohoto bodu až do blíže neurčeného pléna, na kterém budou projednávány některé související normy. Jde o 44. hlasování.
Kdo je pro přijetí tohoto procedurálního návrhu, ať zvedne ruku a stiskne tlačítko. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Hlasování bylo skončeno poměrem hlasů 63 pro, 85 proti a 9 se zdrželo. Tento návrh nebyl přijat.
Byla ukončena rozprava a nyní
se ptám pana ministra Jindřicha Vodičky, zda se chce vyjádřit
v závěrečném slově. Ano, je tomu tak. Promiňte, pane ministře,
hlásí se předseda klubu pan poslanec Ortman. Prosím, aby se ujal
slova.
Poslanec Jaroslav Ortman: Vážený
pane předsedající, vážení kolegové, dovolil bych si jménem našeho
poslaneckého klubu Levého bloku učinit procedurální návrh, abychom
dostali všechny pozměňovací návrhy písemně tak, aby je skutečně
kluby mohly projednat a teprve potom přikročit k hlasování o návrzích
a celku. Domnívám se, že je to možné ještě v průběhu dnešního
dne a že je možné technicky zařídit, abychom tyto návrhy dostali
písemně do klubů.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Domnívám se, že v některých
klubech již písemně jsou. Prosím pana kolegu Němčíka, aby se vyjádřil.
Poslanec Jindřich Němčík: Tento
návrh považuji za legitimní nárok. Není to velký problém, protože
se bude jednat pouze o připomínky zástupců Levého bloku. Na nich
je vidět rukopis skupiny, která prosazuje zájmy pojišťoven. Rukopis
i podpisy tomu odpovídají. Je pouze technickou otázkou, kdy se
tyto návrhy ofotografují a dají k dispozici všem poslancům. Trochu
mi uniká smysl, protože tento návrh vyšel právě z poslaneckých
klubů na naší levé části sněmovny.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Pane kolego, já vás přece jen budu muset omezit, protože jsem čekal, že nám poskytnete technickou informaci, ale k procedurálnímu požadavku pana kolegy Ortmana nemůžeme vést rozpravu. Já jsem se také pokusil zareagovat na to, z kterého klubu přichází požadavek. Pan poslanec Ortman trvá na svém požadavku. Je dobrým zvykem tomuto požadavku při projednávání všech zákonných norem vyhovět.
Dovolil bych si na blíže neurčenou dobu přerušit projednávání tohoto bodu. K závěrečnému slovu dostane pan ministr příležitost až se vrátíme k projednávání tohoto bodu. Poprosil bych pracovníky Kanceláře, aby co nejrychleji rozmnožili příslušné pozměňovací návrhy, které jsou k dispozici ve strojopisu, pokud jsem dobře postřehl.
Dovolil bych si v tomto okamžiku
přistoupit k projednávání dalšího bodu našeho pořadu, což je
Návrh jsme obdrželi jako sněmovní tisk 749827.
Prosím nyní navrhovatele pana
poslance Václava Krásu o odůvodnění předloženého návrhu.
Poslanec Václav Krása: Vážený pane předsedo, vážený pane předsedající, vážené paní poslankyně a páni poslanci, vážení hosté, dovoluji si vám předložit návrh na vydání zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění zákona č. 103/1990 Sb. a zákona č. 262/1992 Sb., sněmovní tisk č. 749 ve znění společné zprávy výborů, sněmovní tisk 827.
Rád bych zdůraznil, že požadavek na bezbariérovost staveb není zaměřen jen na úzkou skupinu osob se zdravotním postižením, ale dotýká se i osob starých, maminek s dětmi apod.
Při přípravě předkládané zákonné normy jsem vycházel ze zkušeností, jak se dodržují podzákonné normy, které ukládají stavebníkovi, ale i stavebním úřadům další úkoly a kladou další podmínky při povolování stavby.
Přitom jsem zjistil, že stavebníci, stavební úřady, ale i další dotčené orgány nejenže nedodržují další závazné podzákonné normy, ale dokonce mnohdy o jejich existenci ani nevědí. Proto se neustále zhoršují komunikační bariéry pro velkou skupinu občanů s omezenou schopností pohybu, což mnohdy má pro řadu z nich rozhodující vliv pro jejich uplatnění ve společnosti. Domnívám se, že je to v příkrém rozporu s celkovou humanizací naší společnosti. Naše architektonické prostředí nelze vůbec srovnávat s ostatními vyspělými státy a tento stav je i v rozporu s Chartou na 80. léta, přijatou v OSN v roce 1981.
Z výše uvedených důvodů jsem došel k přesvědčení, že je nezbytné připravit urychleně jednoduchou novelu stavebního zákona. V zákoně č. 50/1986 Sb., o územním plánování a stavebním řádu ve znění pozdějších předpisů je základní chyba v tom, že v § 37 a dalších se ukládá stavebnímu úřadu posoudit, zda stavba vyhovuje obecným technickým požadavkům na výstavbu, přitom tyto obecně technické požadavky nejsou dále konkretizovány. Dále jsou v uvedeném § 37 vyjmenovány různé konkrétní požadavky na stavbu, a to od hygienických podmínek až například po hospodaření s lesním fondem. U všech těchto požadavků je vždy konkrétní dotčený orgán, který se musí k připravované stavbě vyjádřit. To je významný nedostatek stavebního zákona - není dotčený orgán, který by posuzoval stavby z hlediska užívání osobami s omezenou schopností pohybu.
Novelou zákona se stává dotčeným orgánem, který posuzuje stavby v částech veřejností užívaných, přímo stavební úřad, který především posoudí stavbu na základě vyhlášky 53/1985 Sb. Pokud nebude schopen takto stavbu posoudit sám, může si vyžádat stanovisko odborného konzultanta při Ministerstvu hospodářství.
Z povinnosti stavebního úřadu dohlížet na plnění podmínek zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu v základních fázích stavebního povolení vyplývá také povinnost stavebního úřadu zjistit před vydáním kolaudačního rozhodnutí, zda byly tyto podmínky splněny.
Vážené dámy a pánové, vláda České republiky projednala na svém zasedání dne 22. 12. 1993 předloženou novelu zákona a přijala k ní usnesení číslo 721. Vláda nedoporučila přijmout předložený návrh s odůvodněním, že je nadbytečný a že problematika, kterou se novela zabývá, je ve stavebním zákoně a dalších zákonných předpisech dostatečně ošetřena. Dovolím si se stanoviskem vlády nesouhlasit, a to z několika důvodů.
Obecně se domnívám, že zákon je norma, která určuje způsob řešení určitého problému společnosti. Pokud se projeví ve společnosti nějaký problém, je nutné přistoupit buď ke zvláštní zákonné úpravě nebo ke zdůraznění tohoto problému v zákonných předpisech. Jsem pevně přesvědčen, že problematika architektonických a komunikačních bariér je takový problém, který zdánlivě je současnou legislativou řešen, ale ve skutečnosti nejsou normy nižší právní síly vůbec dodržovány, případně obecně známy. Zde je případ, kdy je nutné, aby problematika užívání staveb osobami se sníženou schopností pohybu v částech staveb, které jsou určeny veřejnosti, byla v zákoně zvýrazněna. Pokud porovnáme zákonné úpravy této problematiky se zahraničím, zjistíme, že většina vyspělých západních států má k této problematice přijaty zvláštní části u stavebních zákonů, které obsahují aplikace pravidel při přizpůsobení staveb potřebám lidí s omezenou schopností pohybu. U vědomí toho, že naše společnost je po čtyřiceti letech vlády totality silně mravně narušena, a tudíž hledáme spíše možnosti jak zákon obejít, než přesně dodržovat, nabývám přesvědčení, že je to druhý vážný důvod, abyste, dámy a pánové, navrhovanou novelu přijali.
Třetím důvodem je skutečnost, že v současně době, kdy dochází k výraznému rozvoji stavebnictví, vznikají a renovují se různé objekty stavební vybavenosti a dochází k vážnému porušování vyhlášky číslo 53/1985 Sb. o technických požadavcích zabezpečujících užívání staveb osobami s omezenou schopností pohybu. Naše vědomí je tak narušené, že například v Nových Butovicích, kde je vesměs nová výstavba, jsou Městský úřad, Úřad práce a Policie České republiky umístěny v takových budovách, že občan - pokud má potíže s chůzí - se do nich nedostane.
Čtvrtým důvodem, který mě přesvědčuje o nutnosti novely stavebního zákona, je zpráva o stavu prověrky stavebních úřadů ve věci uplatňování vyhlášky číslo 53/1985, kterou provedlo Ministerstvo hospodářství. Některé údaje: například v Jihlavě bylo kontrolováno 10 objektů, vyhláška dodržována ve 2 případech, v Holešově kontrolováno 12 objektů, vyhláška dodržena ve 2 případech. Dále ze zprávy vyplývá, že například v oblasti středních Čech, Královéhradecka, Ostravska a Olomoucka vůbec na uvedené šetření staveb nereagovali. Pokud je ve zprávě zmíněno, že v Českých Budějovicích byly kontrolovány 3 akce a ve 100 procentech dodržována vyhláška, nemohu tento údaj brát jako seriózní vzhledem k velikosti Českých Budějovic.
Z výše uvedených důvodů považuji zprávu Ministerstva hospodářství, která v úhrnu konstatuje, že nižší právní normy, které se zabývají problematikou užívání staveb osobami se sníženou schopností pohybu, byly dodržovány v 62 procentech případů, za neseriózní. Svědčí spíše o chaosu, který v této oblasti panuje.
Jako perličku uvádím, že při autorizační zkoušce architektů není vyhláška číslo 53 vůbec v seznamu zákonných norem, které jsou předmětem autorizační zkoušky, a že v komentovaném vydání stavebního zákona, který používají prakticky všechny stavební úřady jako metodickou pomůcku, vyhláška 53 není vůbec uvedena.
Jako nejzávažnější důvod nutnosti novely stavebního zákona uvádím skutečnost, že ve vyhlášce číslo 86/1976 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, na niž se odvolává i vláda České republiky, se objevuje ustanovení paragrafu 69, kde je stanovena povinnost u staveb sociální péče přihlédnout k potřebám invalidních občanů nebo starých osob, a to pouze ve funkčních prostorách staveb, které slouží sociální péči. Toto ustanovení svádí k názoru, že i ustanovení vyhlášky číslo 53/1985 se týkají pouze těchto staveb a jejich částí.
Proto není pravda, že stávající úprava vyhovuje potřebám osob se sníženou schopností pohybu.
Závěrem chci zdůraznit, že uvedená
novela stavebního zákona nemá žádný vliv na státní rozpočet. Dotýká
se pouze staveb a jejich částí, které jsou užívány veřejností.
Při rekonstrukcích především ve staré historické zástavbě může
být udělena výjimka na základě vyhlášky. Dámy a pánové, věřím,
že uvedené důvody vás přesvědčí o nutnosti přijetí této novely.
Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci
Krásovi a prosím společného zpravodaje výborů pana poslance Josefa
Ullmanna, aby podal zprávu o projednávání návrhu ve výborech.
Poslanec Josef Ullmann: Vážený pane předsedající, dámy a pánové. Tento návrh projednaly tři výbory, byl to výbor hospodářský, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí a výbor pro sociální politiku a zdravotnictví. Znění společné zprávy odpovídá výsledku tohoto projednání. Všechny tři výbory doporučily přijetí této novely.
Dovolte mi však, abych se alespoň trochu ke znění společné zprávy vrátil. První tři body uváděné k bodu 2., k bodu 3. a v podstatě i k bodu 4. jsou jenom technického rázu, kde se odstraňují gramatické nedostatky předlohy, kam se vloudilo jedno písmenko, které tam z gramatických důvodů být nemělo. Považuji to v podstatě za formální, nicméně potřebné uvést.
Zároveň bych chtěl ještě upozornit, a domnívám se, že to stačí jen do zápisu, že o této věci není nutno hlasovat, protože se rovněž jedná o písařský omyl. A sice v článcích 2, 3, 4, týkajících se paragrafů 60, 63 a 68, je uvedena odrážka, odkaz pod č. 1 - má být uvedeno pod číslem 1 a). Je to jenom technický problém, protože jinak by mohlo dojít k nejasnostem v zákonu.
Jedinou podstatnou věcí, na které se shodly všechny tyto tři výbory a která je odlišná od znění navrhované novely, je doplnění bodu, který máte uveden ve společné zprávě pod bodem 4 a který se týká otázek kolaudačního řízení. V této věci se všechny tři výbory shodly a byly odstraněny dokonce i názory lidí, kteří jsou méně informováni o stavební činnosti, zda takto tvrdým ustanovením, že stavba nebude zkolaudována, když nesplní atd., jak je to uvedeno ve společné zprávě, nebudou ohroženy stavby historické či takového charakteru, u kterých z technických důvodů prostě není možné tento přístup zajistit. Jenom pro vysvětlení - není to tak tvrdé ustanovení, a to z toho prostého důvodu,
když si přečtete pozorně tento návrh, vztahuje se pouze k stavu, v jakém byla stavba schválena. V podstatě předepisuje pouze dodržet schválený stav či schválení stavby. V rámci schvalovacího procesu potom probíhá jednání, zda v tom či onom případě je či není možné udělat taková opatření, aby tyto stavby byly přístupné.
Jako zpravodaj vřele doporučuji
přijetí této novely ve znění společné zprávy a s tím, že odrážka
1 bude změněna na odrážku 1 a). Děkuji vám.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci
Ullmannovi. Otvírám rozpravu k tomuto bodu. Jako první se přihlásila
paní poslankyně Váchalová, kterou prosím, aby se ujala slova.
Připraví se pan poslanec Dostál.
Poslankyně Anna Váchalová: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno. Projednáváme novelu zákona č. 50/76 Sb. o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů. Jak už bylo řečeno, vláda tuto novelu nedoporučila k projednání. Ve svém stanovisku se opírá o stanovisko, že je podchycena obecnými technickými požadavky na výstavby, které jsou uvedeny ve vyhlášce 83/76 Sb. Jen potvrzuji to, co řekl pan poslanec Krása ve svém odůvodnění, že v této vyhlášce se na problematiku zdravotně postižených občanů sice pamatuje v § 69, odst. 4, kde se uvádí: "Stavby pro sociální péči určené pro invalidní nebo staré občany se musí ve funkčních prostorech řešit a vybavit v souladu s potřebami těchto osob." Toto vytváří skutečně nesprávný dojem, že bezbariérovost se vztahuje pouze na uvedené osoby a uvedené stavby.
Za druhé ve vyhlášce 53/85 je řada diskriminačních prvků. Uvedu jako příklad - doporučuje se zde vytvářet bezbariérové prostředí zejména tam, kde je větší koncentrace lidí s omezenou možností pohybu. To je samozřejmě bohužel prvek segregační.
Za třetí je mi známo, že příslušná ministerstva pracují na novém znění stavebního zákona včetně příslušných vyhlášek. Toto je však ještě dlouhodobější záležitost.
Pro tato uvedená fakta jsem hluboce přesvědčena, že dílčí navrhovaná novela úpravy stavebního zákona je naprosto nutná. Touto malou úpravou lze urychleně řešit jeden z velmi složitých problémů, který způsobuje prakticky vážnou diskriminaci všech občanů s omezenou možností pohybu.
Obracím se na vážené poslankyně
a poslance, aby přistupovali k předložené novele z věcného hlediska,
aby tato nutná úprava vešla urychleně v platnost a ušetřila část
problémů i těžce zdravotně postižených spoluobčanů, a to do té
doby než bude provedena celá rekodifikace stavebního zákona. Velmi
doporučuji předloženou novelu ve znění společné zprávy ke schválení.
Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji paní poslankyni
Váchalové. Prosím pana poslance Dostála, aby se ujal slova.
Poslanec Robert Dostál: Vážený pane předsedající, vážená sněmovno. Ve svém životě profesionálním i ve svém životě rodinném jsem poznal řadu utrpení, lidských osudů až tragédií. Dovolte mi proto, abych přednesl pár poznámek, které se týkají zdravotně postižených občanů,
Naše současná společnost stojí před řadou nejvýznamnějších úkolů, z nichž bezesporu oblast sociálního zabezpečení je jednou ze zásadních. Věřím, že vláda - pokud bude chtít být vládou pro občany této země - v celém komplexu či významu toho slova bude tuto skutečnost ctít a respektovat a že její úsilí se bude promítat do všech navrhovaných zákonů a předpisů, ovlivňujících život každého z nás a samozřejmě také pozitivně ovlivňujících postavení zdravotně postižených občanů.
Jak dobře víte, máme sice od roku 1985 předpis o bariérové výstavbě, který však není prakticky nikým kontrolován, dodržován, tím méně sankcionován. To znamená, že se tak vytrácí smysl pro kulturní proporce pospolitého života, poněvadž dodržování urbanistických řešení ovlivňuje či podporuje nebo i omezuje možnosti sociální komunikace. Dopady na zdravotně postižené jsou obzvláště citlivé a dopady této skutečnosti to jen potvrzují, poněvadž často právě prostředí je tou hlavní překážkou sociální rehabilitace hodnotného zapojení handicapovaného člověka do společenského života, když lze říci že bez diskusí musíme konstatovat, že tito občané jsou rovnoprávnými členy sociokulturního systému a právě svým působením jej mohou v nezanedbatelné míře zlidšťovat a humanizovat.
Jsem přesvědčen, že současný aktuální stav našich obytných prostorů, včetně překážek, komplikujících běžný život, a bariér, znemožňujících přirozený pohyb zdravotně postižených občanů, je nám dostatečně znám. Dá se říci, že moderní urbanismus a architektura vytvořily paradoxně proti původnímu poslání prostředí více než často neobyvatelné a samotní tvůrci redukují přirozené potřeby zvláště handicapovaných občanů na technický problém a hledají pak řešení jen v dílčích úpravách zcela nepostačující.
U nás se zakořenilo z doby minulé jakési standardizování a typizování a tím pohrdání potřebami a zájmy jednotlivců. Do hledání nápravných opatření by měla být proto zapojena celá veřejnost, výrazně pak zvláště lidé zdravotně postižení, neboť žádný vědecký projekt či koncept nemůže sám o sobě zachytit všechny ukazatele obyvatelnosti, které vyplývají z potřeb každodenního života, a nelze a není možné při nejlepší vůli převést jej na společného jmenovatele, vysloveně standardní normu. Hovoříme-li tedy o našem vztahu k handicapovaným občanům, měl by urbanistický koncept a příslušné zákonodárné opatření vyjadřovat nejen sociální vyspělost naší společnosti, ale i její úroveň humánní. Prostě poskytnout těmto občanům ve společnosti takový prostor, jaký pro svůj život budou potřebovat, poněvadž právě i oni mají své přirozené místo uvnitř společnosti, aniž by byli veřejností vnímáni jako lidé, kteří se nějak od ní odlišují.
Těchto několik vět, které jsem zde uvedl, by se mělo stát zcela přirozeně vnímanou skutečností a měly by být respektovány také legislativní snahou, zákonným opatřením, poněvadž v sociálně právním státě se snaží zákonodárce vytvořit a vydat řady velmi podrobných doplňků zákona a předpisů, které se dotýkají širokých oblastí lidského života, a dát tak předpoklady pro sociální potřeby a právo a tím snadněji a transparentněji prosadit nároky i zdravotně postiženého jedince.
Dovolte mi, abych v závěru tohoto komentáře podpořil snahu pana poslance Krásy, jak ji uváděl ve svém úvodním sdělení. Jsem přesvědčen, že i vy všichni toto úsilí pro zajištění stejných podmínek a respektování stejného zacházení pro všechny podpoříte, zvláště nyní při rozvoji tržního systému, kdy státní orgány budou limitovány ve své činnosti i stavební a kdy celá řada činností bude přecházet do privátního sektoru, na obce a další organizace, nadace atd.
Věřím, že naše hlasování dá jednoznačnou
odpověď i přes negativní stanovisko vlády České republiky ze dne
22. 12. 1993, kde obecná formulace ve stavebním zákoně nevyjadřuje
specifické potřeby a požadavky zajišťující přiměřené možnosti
v životě zdravotně postižených občanů. Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci
Dostálovi. Dále se do rozpravy hlásí pan poslanec Černý.
Poslanec Jan Černý: Pane předsedající, pane předsedo, dámy a pánové, nechci zde opakovat argumenty, které řekli mí předřečníci a s nimiž vřele souhlasím. Chci připomenout pouze jedno. Obecně se zdá, že se tento zákon netýká zdravé části populace. Chtěl bych však říci, že stačí malá chvilka nepozornosti, vlastní nebo cizí, a člověk se může stát přesně tím, na kterého tento zákon je směrován.
Jsem rád, že pan poslanec Krása
svoji iniciativou vytvoří pro všechny lidi stejné podmínky, že
umožní přístup zdravotně postiženým tam, kam by se dostat měli
a tím samozřejmě i pomůže jejich zapojení do běžného života. Je
totiž vždycky lepší, když se člověk může o sebe postarat sám,
když může být společnosti užitečný, než když je - jak jsme bývali
zvyklí za bývalého režimu vyčleněn někam na okraj společnosti
a odbyt jakousi finanční apanáží a vlastně odsouzen k dožití.
Čili vřele se přimlouvám za přijetí tohoto návrhu zákona.