Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jan Kryčer: Dámy a pánově, vážené kolegyně a kolegové, domnívám se, že návrh, který zazněl z klubu Levého bloku, se zdá i mně jako zástupci předkladatele průchodný, čili přimlouvám se za to, aby pokud tento návrh nebude schválen, aby bylo přijato usnesení, tak jak bylo navrženo panem kolegou z Levého bloku.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kryčerovi a prosím pana poslance Marka Bendu, aby se ujal povinností zpravodaje.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, dámy a pánové, tato úloha asi není úplně nejjednodušší. Myslím, že projednávání tohoto zákona je typickou ukázkou toho, jak nedokonalý máme jednací řád a jak nám chybí institut prvního čtení, ve kterém by se návrhy projednávaly věcně. Tady je návrh ústavního zákona, který potřebuje ústavní většinu a který žádný z výborů nedoporučil k projednání a na plénu v podstatě zaznívají zcela nová znění. Přesto se domnívám, že se s nimi musíme nějakým způsobem vypořádat.

Řeknu na začátek jednu drobnou korekci k vystoupení pan dr. Hrazdíry. Čl. 2 odst. 2 Ústavy říká: " Ústavní zákon může stanovit, kdy lid vykonává státní moc přímo."Toto se tedy předpokládá jako možnost, nikoliv že to tak bude v každém případě, jak tady zaznělo. Může stanovit.

Jinak budu předkládat jednotlivě návrhy tak, jak zazněly. Vzhledem k tomu, že jako zpravodaj se domnívám, že jsem vázán projednáváním výborů, mohu říci, že stanovisko k těm návrhům jako zpravodaje je indiferentní, protože nemohu za výbory doporučit schválení celého návrhu, čili nebudu sdělovat jednotlivě stanoviska k pozměňovacím návrhům, protože za výbory nedoporučuji schválení celého návrhu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: S faktickou poznámkou pan poslanec Hrazdíra.

Poslanec Antonín Hrazdíra: Doporučuji, aby o mém návrhu se hlasovalo jako o celku, protože má logickou vazbu, nemá celkem smysl schvalovat jednotlivé body samostatně. Mimo návrh usnesení.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji za tento návrh. Mimo návrhu usnesení, samozřejmě.

Poslanec Marek Benda: Já děkuji panu dr. Hrazdírovi za velké zrychlení našeho hlasování. Přečtu návrh, který předložil pan dr. Hrazdíra tak, abychom o něm mohli hlasovat.

První změna by se týkala čl. 1, který by zněl, jeho začátek: "tento ústavní zákon stanoví" a dále by pokračovalo předložené znění.

Druhá změna by se týkala čl. 2, kde by se upravoval odst. 1 následovně: "V referendu může být předložena občanu k rozhodnutí zásadní otázka vnitřní nebo zahraniční politiky státu." Další slova prvního odstavce by se vypustila.

Třetí změna by se týkala čl. 4, kde je navrhováno vypustit písm. b) s tím, že samozřejmě dojde k přepísmenkování ostatních písmen.

Čtvrtá změna by se týkala čl. 5, kde se navrhuje vypustit písm. c) i následující větu navazující na toto písmeno.

Pátá změna se týká čl. 6, kde se navrhuje upravit znění odst. 1 takto: "Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR může svým usnesením navrhnout, že o zásadní otázce vnitřní nebo zahraniční politiky státu rozhodnou občané v referendu." Odst. 2 by se pak upravil takto: "O podání návrhu na vyhlášení referenda prezidentem a Poslaneckou sněmovnou platí stejně podmínky, jako pro přijetí usnesení Poslaneckou sněmovnou Parlamentu ČR." Zařazoval by se dále odst. 3 v tomto znění: "Vláda může navrhnout prezidentu ČR, že o zásadní otázce zahraniční politiky státu rozhodnou občané v referendu." A odst. 4 ve znění: "Návrh na vyhlášení referenda schvaluje vláda většinou svých členů."

Pátá změna by se týkala vypuštění čl. 7, 8 a 9.

Šestá změna - v čl. 10 odst. 1 se navrhuje upravit znění poslední věty takto: "Pokud předkladatel na původních otázkách setrvá, předloží prezident ČR návrh se svými připomínkami Ústavnímu soudu ČR. Rozhodnutí Ústavního soudu je závazné." Odst. 2 čl. 10 by se vypouštěl.

V čl. 12 se navrhuje vypustit odst. 2.

Osmá změna: V čl. 13 odst. 1 se navrhuje vypustit tu alternativu v závorce. Dále v odst. 2 vypustit poslední větu. V první větě nahradit slova "o důležité" slovy "o zásadní".

Za deváté - navrhuje se vypustit čl. 17.

Toto je komplexní návrh pana dr. Hrazdíry. O tom návrhu na rozšíření programu na doprovodné usnesení budeme muset jednat až posléze. Myslím, že o tomto návrhu můžeme dát hlasovat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Domnívám se rovněž. Vzhledem k tomu, že už jsme dlouho nehlasovali, odhlásím vás a požádám o nové přihlášení. Dám tedy hlasovat o komplexním návrhu pana poslance Hrazdíry.

Kdo je pro, ať to dá patřičným způsobem najevo. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Hlasování s pořadovým číslem 68 skončilo výsledkem 65 pro, 30 proti, 44 se zdrželo, návrh nebyl přijat.

Poslanec Marek Benda: Druhým, kdo vystoupil v rozpravě, byl pan poslanec Kačenka. Já se ptám, zdali ty návrhy lze také chápat jako jeden celek nebo jde o 13 oddělených návrhů? Je možné také chápat jako jednu celkovou úpravu. Čili opět přečtu všechny návrhy, tak jak je pan poslanec Kačenka předložil.

První změna by se týkala čl. 1. Před stávající text vložit slovo "tento" a slovo "všelidového" nahradit slovem "lidového".

Druhá změna se týká nového znění čl. 2 odst. 1, který by měl znít: "V referendu mohou státní občané rozhodnout:

a) důležité otázky vnitřní nebo zahraniční politiky, k jejichž úpravě právní řád vyžaduje přijetí zákona nebo uzavření mezinárodní smlouvy.

b) o přijetí, změně nebo zrušení zákona na základě návrhu předloženého vládou.

Třetí změna se týká nového znění čl. 3.

Předmětem referenda nemohou být:

a) otázky související se změnou nebo doplněním ústavy s výjimkou článků 99, 100 a 103 hlavy VII;

b) základní lidská práva a svobody občanů vyhlášeně v Listině základních práv a svobod;

c) otázky zřízení či zrušení daně nebo poplatku včetně změny jejich výše;

d) otázky schvalování nebo změny státního rozpočtu.

Čtvrtá změna: Článek 4, odst. 1 - číslovka 15 se mění na číslovku 30.

Pátá změna: Do článku 4 se jako odstavce 3 a 2 vloží ustanovení článku 11, odstavce 1 a 2. Článek 11 se zároveň vypustí.

Šestá změna: Stávající článek 4, odstavec 2 se označí jako článek 5 a jeho znění je následující:

"Referendum se koná na celém území České republiky."

V otázce vytvoření a zrušení vyššího územního celku nebo změny jeho hranic může být území, na kterém má být referendum provedeno, vymezeno i jinak.

Sedmá změna: Článek 6 - dosavadní článek 5 - by měl znít:

"1) Návrh na vyhlášení referenda má právo prezidentu republiky předložit:

a) vláda

b) skupina oprávněných občanů (petiční výbor).

Toto právo je účinné jen tehdy, jsou-li současně splněny i další náležitosti stanovené tímto zákonem.

2) Součástí návrhu musí být přesné znění zákona nebo otázky, o které se má rozhodovat, včetně jejich zdůvodnění. Podrobnosti stanoví zvláštní zákon."

Bod 8 navrhuje vypustit stávající článek 6.

Bod 9: Ze článku 7 se vypouštějí odstavce 2 a 4. Odstavec 3 se přečísluje.

Za desáté: Znění článku 8 se upravuje následovně: "Návrh předkládaný skupinou osob musí být podpořen peticí, kterou podepsalo alespoň 10 % oprávněných k hlasování podle článku 11. Petice musí mít náležitosti podle zvláštního zákona; odkaz 3."

Za jedenácté: Znění článku 9 se upravuje následovně: Vypouští se odstavec 1, odstavec 2 by se přečísloval a zněl by:

"Petiční výbor současně doručí návrh na vyhlášení referenda včetně součástí požadovaných v odstavci 2 článku 6 Parlamentu a vládě České republiky. Vložil by se nový odstavec II.

Vláda návrh projedná a se svým stanoviskem předloží do 15 dnů od jeho doručení Parlamentu."

Dosavadní odstavec 3 by se změnil následovně:

"Jestliže Parlament do 30 dnů od doručení návrhu na vyhlášení referenda navrhovanou úpravu odmítne přijmout jako zákon, prezident referendum vyhlásí. V opačném případě referendum neproběhne."

Třináctý bod doporučuje, aby znění dosavadního článku 10 se změnilo takto:

"Odst. 1: Prezident republiky může petičnímu výboru ve lhůtě podle článku 4, odst. 1 návrh na vyhlášení referenda vrátit s připomínkami, má-li za to, že navržená otázka, o které má referendum rozhodnout není jednoznačná nebo srozumitelná. Pokud předkladatelé na svém návrhu setrvávají, prezident referendum vyhlásí v původním znění do 15 dnů od opětovného doručení návrhu.

Odst. 2: Má-li prezident za to, že otázka, o které se má rozhodnout, nemůže být předmětem referenda, návrh na vyhlášení referenda odmítne a bez zbytečných odkladů a s připomínkami návrh postoupí Ústavnímu soudu. Rozhodnutím Ústavního soudu je prezident republiky vázán."

Čtrnáctá změna: Stávající články 12 - 18 se mění na články 11 - 17.

To je celý komplexní návrh pana poslance Kačenky. Myslím, že o něm může být dáno hlasovat.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji, pane poslanče!

Dávám tedy hlasovat o návrhu pana poslance Kačenky. Zahajuji hlasování:

Kdo je pro? Děkuji.

Kdo je proti?

Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Hlasování s pořadovým číslem 69 skončilo s výsledkem 58 pro, 42 proti, 46 se zdrželo hlasování.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, to jsou všichni, kteří vystoupili v rozpravě. Vzhledem k tomu, že nebyly schváleny žádné pozměňovací návrhy, které byly předloženy v rozpravě, a že společná zpráva neobsahuje žádné pozměňovací návrhy, myslím, že může být hlasováno o původním tisku 494, o ústavním zákonu o referendu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, souhlasím! Připomínám, že se jedná o ústavní zákon, takže jste zaregistrovali, že se i na tabuli změnilo kvorum na 120 hlasů.

Budeme tedy hlasovat o celém návrhu poslance Jana Kryčera a dalších na vydání ústavního zákona o referendu podle sněmovního tisku 494.

Kdo je pro?

Kdo je proti?

Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Hlasování s pořadovým číslem 70 skončilo s výsledkem 46 pro, 59 proti, 47 se zdrželo. Návrh nebyl tedy přijat.

Poslanec Marek Benda: Pane místopředsedo, myslím, že bychom teď měli dát hlasovat o návrhu pana poslance Hrazdíry, rozšířit pořad dnešního jednání o návrh usnesení nebo, já nevím, jak tomu mám rozumět.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan poslanec Hrazdíra upřesní svou myšlenku.

Poslanec Antonín Hrazdíra: Já bych doporučoval, abychom postupovali stejným způsobem jako při projednávání novely zákona o zrušení státního tabákového monopolu, kdy jsme přijali usnesení jako doprovodné usnesení k projednávání tohoto zákona.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Já bych se přimlouval rovněž za tento způsob. Jedná se o obdobnou záležitost. Takže formulace usnesení? Možná, pane poslanče, že bude lepší, když společnému zpravodaji pomůžete.

Poslanec Antonín Hrazdíra: Takže návrh usnesení by zněl:

"Poslanecká sněmovna ustavuje dočasnou komisi k přípravě ústavního zákona o referendu, která bude složena na principu poměrného zastoupení jednotlivých poslaneckých klubů. Delegace zástupců jednotlivých klubů do této komise bude provedena na základě dohody politického grémia.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji.

Dám hlasovat o tomto návrhu hlasování:

Kdo je pro? Děkuji.

Kdo je proti? Děkuji.

Kdo se zdržel hlasován? Děkuji.

Hlasování pořadové číslo 71 skončilo. Výsledek: 68 pro, 33 proti, 51 poslanců se zdrželo.

Návrh nebyl schválen. Tím jsme skončili projednávání tohoto bodu. Děkuji panu společnému zpravodaji, děkuji panu poslanci Kryčerovi.

Přistoupíme, dovolíte-li, k projednávání dalšího bodu, kterým je

Návrh zákona jsme obdrželi jako sněmovní tisk 602 a společnou zprávu výborů k němu jako sněmovní tisk 830. Prosím, aby za skupinu navrhovatelů předložený návrh zákona odůvodnil pan poslanec Miroslav Kašpárek. Máte slovo.

Poslanec Miroslav Kašpárek: Vážený pane předsedo, vážené dámy a páni poslanci! Předložený návrh ústavního zákona, kterým se vypouští instituce senátu z Ústavy České republiky, vychází z přesvědčení, že senát nemůže své poslání naplnit stejně jako byl kritizován v republice Masarykově. Neefektivní orgán pouze zatíží daňové poplatníky náklady, které lze použít účelněji v oblastech potřebnějších, jako jsou např. vodovody v obcích, kde dosud neexistují vůbec nebo praskají pro svou zastaralost. Zkušenosti vyspělých demokracií ukazují, že proporcionální rozložení státní moci do trojúhelníku moci zákonodárně, soudní a výkonné zaručují demokratický trend vývoje dostatečně, za podmínky ovšem, že všechny tři složky státní moci fungují optimálně.

Zatím se na nás obracejí občané s výhradami, že např. o jejich majetku v restitučním řízení rozhodují stejné osoby, které jim jejich majetky před desetiletími braly. Totéž platí ve sféře trestní, obecně hospodářské a jiných a stejné, co bylo řečeno o výkonu moci soudní, se vztahuje i k výkonu moci výkonné. To není spravedlnost ani demokracie, protože bez práva a spravedlnosti demokracie není, což tvrdíme i s vědomím a rezervou, že každá pravda a spravedlnost, kterou poznáváme, je relativní. Je to nespravedlnost, před kterou nás neochrání žádný senát, tím méně instituce mezinárodní a už vůbec ne odvolávky na nedostatek odborníků.

Dostalo se mi cti předkládat návrh našeho poslaneckého klubu v některých výborech tohoto parlamentu a vyslechnout řadu názorů. Dovolte mi, prosím, některé z nich. Jedni připisují senátu roli pojistky demokracie, nevíme ovšem jaké, když senát nedisponuje kompetencí zákonodárné iniciativy. Druzí vidí v senátu poslední instituci k překlenutí krizí a v tomto ohledu je jeho postavení stejné. Náš návrh řeší eventualitu ústavní krize volbou stálé rady. Další říkají, že otázka doby nestojí, zda senát chceme či nechceme, ale zda ústavu měnit či nikoliv. Někteří tvrdí, že ústavu nelze měnit v tak krátké době po jejím přijetí, otevřenější namítají, že by bylo třeba vypracovat ústavu novou. Poslední jsou našemu srdci nejbližší, neboť jenom potvrzují, že stanovisko republikánů při hlasování o přijetí ústavy bylo správně.

Jsme ovšem přesvědčeni, že v současné politické praxi neplatí alternativa žádná. Nejvýstižněji charakterizoval poslání zamýšleného senátu pan poslanec politické špičky vládnoucí strany při projednávání tohoto návrhu ve výboru. O senátu je již rozhodnuto, prohlásil. Pochopitelně nahoře, dodáváme a tomuto ctihodnému shromáždění se dostává cti další, to jest rozhodnutí odsouhlasit, což ovšem dokládá, že postavení moci zákonodárné se od předchozích dvou mocí právě uvedených příliš neliší.

Poslání takového senátu vůbec nesměřuje k dělbě moci, jak se nám pokoušel pan poslanec namluvit, protože dobrovolně se moc dělí nejvýše v pohádkách. Naopak usiluje moc co nejrychleji ještě více koncentrovat do rukou jedné strany, která ovládá státní finance. Již tak živořící opozice má být tímto mechanismem paralyzována úplně. Dělba moci na moc zákonodárnou, soudní a výkonnou slouží k zajištění práv a svobod stanovených listinou. Struktura parlamentu, to je zda je jednokomorový nebo dvoukomorový, k dělbě moci nevede ani nezajistí žádné právo.

Nelze pominout ani přezíravý postoj vyjádřený prohlášením stejného autora, že těch několik milionů, co to bude stát, jsou náklady zanedbatelné. Několik milionů měsíčně, samozřejmě. Domníváme se, že takový postoj zasluhuje širší publicity stejně jako výroky těch, kteří označují úsporné tendence v éře utahování opasků záměry populistickými.

Závěrem mi dovolte přesvědčení. že naši zkoušení občané se umí poučit ze zkušeností velice rychle.

Nakonec ještě malou technickou poznámku, to je nabytí účinnosti dnem 1. března 1994. Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Kašpárkovi za jeho úvodní slovo a nyní prosím pana poslance Marka Bendu, aby odůvodnil předloženou společnou zprávu výborů.

Poslanec Marek Benda: Vážený pane místopředsedo, vážený pane předsedo, dámy a pánové, budu opět stručný. Všechny výbory projednaly tento návrh ústavního zákona, kterým se mění a doplňuje ústavní zákon č. 1 z roku 1993, Ústava České republiky.

Ústavně právní výbor, branný a bezpečnostní výbor, výbor petiční, pro lidská práva a národnosti, rozpočtový výbor, hospodářský výbor, výbor pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí, výbor pro sociální politiku a zdravotnictví a výbor pro vědu, vzdělání, kulturu, mládež a tělovýchovu nedoporučily Poslanecké sněmovně návrh schválit, zemědělský výbor doporučil Poslanecké sněmovně předložený návrh zákona schválit. Myslím, že to může být vše k mé zpravodajské zprávě.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Markovi Bendovi a otevírám rozpravu. Písemné přihlášky nemám, ale hlásí se pan poslanec Jaroslav Novák. Uděluji mu slovo.

Poslanec Jaroslav Novák: Vážený pane předsedající, dámy a pánově, chtěl bych prohlásit několik slov k danému tématu, jestli potřebuje naše republika senát nebo ne. Je známo, že v narychlo a tendenčně vytvořené Ústavě České republiky je zakotvena existence dvoukomorového parlamentu, což znamená nutnost vytvořit senát a nebo změnit znění ústavy, která platí něco přes rok.

Pokud se rozhlédneme po světě a zkoumáme parlamenty jiných zemí, nedocházíme k jednoznačnému přesvědčení, že senát je pro nás nezbytný. Vznik senátu lze zhruba rozdělit na dvě skupiny pro důvody, které vedly k jejich uzákonění. V té první se vyvinuly prakticky již v minulém století, kdy byl oslaben vliv šlechty na zákonodárnou moc a tato si pojistila alespoň částečné zastoupení a možnost spolurozhodování v zákonodárné moci. Typickým příkladem je pro to britský parlament s horní a dolní sněmovnou.

Druhým případem je vytvoření senátu v zemích s federálním nebo spolkovým uspořádáním jako je tomu v USA, Německu, Rakousku, Švýcarsku atd., kde senáty zajišťují účinnou reprezentaci jednotlivých územních celků, ať již federálních států nebo spolkových republik v poměru k celkovému federálnímu nebo spolkovému státu. Idea tohoto uspořádání spočívá v dělbě a kontrole moci.

Za první republiky v roce 1918 byl také zřízen senát, ale ten se ve své podstatě prakticky neosvědčil a sloužil jako odkladiště přestárlých politiků, kteří vykonali již své v Poslanecké sněmovně a členství v senátu bylo v podstatě odměnou za loajalitu právní moci v době jejich působení v zákonodárném sboru.

V této souvislosti se na podzim předloňského roku objevila i myšlenka zakomponovat senát do nové Ústavy České republiky. Naskýtá se ovšem otázka, z jakých důvodů by měl být senát vytvořen a komu by sloužil. Zřízení senátu bylo z větší části prosazováno právě poslanci Federálního shromáždění, jejichž politická i mocenská prestiž poklesla v některých případech až na nulu, a tak zde evidentně nešlo o prospěch národa, ale o jejich prospěch osobní, což by ve vyspělé demokratické společnosti vedlo k jejich absolutní diskreditaci a vyloučení z dalšího politického života. Ne tak v našich poměrech, které opětovně přesvědčily naše občany i celou světovou veřejnost, že k opravdové demokracii máme ještě velmi a velmi daleko.

Zástupci Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa v dočasné komisi pro přípravu Ústavy České republiky důsledně prosazovali Parlament jednokomorový. Pro senát by se vyslovili a jeho zřízení by podpořili pouze v případě spolkového uspořádání České republiky. Zástupci koaličních stran v této komisi v čele s ODS zásadně odmítali vypuštění senátu, zřejmě dle přísných příkazů předsedy ODS, který pravděpodobně slíbil poslancům Federálního shromáždění, že dostanou funkce v senátu za to, že podpoří svými hlasy rozbití Československa. Bohudík, tato koncepce nevyšla, neboť tehdejší poslanci České národní rady tuto transformaci nepodpořili nadpoloviční většinou hlasů ani při několikrát opakovaném hlasování. Přesně dle zásad politické džungle, která u nás panuje, byli právě tito poslanci využiti pouze k rozbití Československa a pak hozeni přes palubu.

V těchto dnech už i sám premiér připouští, že senát není nutný, čili že se bude muset novelizovat zákon č. 1/1993 Sb., tj. Ústava České republiky, jejíž podoba přežila prakticky jeden rok, přestože při její tvorbě bylo neustále zdůrazňováno, že tento zákon nevytváříme na krátký časový úsek, ale nejméně na 50 až 100 let.

V tomto kontextu by bylo možné uvažovat i o nové volbě prezidenta republiky, aby byla v souladu s ústavou. Zrušením senátu by se stala lednová volba vlastně nelegální.

Dále se naskýtá otázka, proč větší část opozice, jako ČSSD, moravské strany a další, podpořila koaliční návrh ústavy, když nyní v čele s ČSSD podává návrh na jeho zrušení a změnu.

O tom, že poslanecký klub Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa od samého počátku senát neschvaloval a po schválení jako první již na jaře loňského roku podával pozměňovací návrh na vypuštění senátu z ústavy, se ovšem hromadné sdělovací prostředky vůbec nezmínily a poslanci SPR-RSČ, kteří ve výborech Poslanecké sněmovny zdůvodňovali tento pozměňovací návrh, byli vládní koalicí odmítáni a často i zesměšňováni. Nyní po uplynutí několika měsíců sdělovací prostředky ve své velké většině schvalují postup ČSSD a podporují v různých komentářích, že senát opravdu potřebný není.

O tom, že sdělovací prostředky byly informovány, nemůže být pochybností, neboť ČTK i všechny deníky dostávaly faxem zprávu o stanoviscích SPR-RSČ, ale ve svém patolízalství k vládnoucí straně se postaraly o to, aby se o tom neobjevila v tisku ani v televizi sebemenší zpráva. Avšak čas je neúprosný soudce a nyní pomalu vychází najevo pravda, ať už jde o aféry a rozkrádání národního majetku vysokými představiteli výkonné a zákonodárně moci -

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pane poslanče, dovolte mi, abych vás upozornil, že projednáváme vámi navrhovaný ústavní zákon. Já se nedomnívám, že velká část vašeho vystoupení má co dělat právě s předloženým návrhem.

Poslanec Jaroslav Novák: Já jen dokončím větu. To už nepatří do této kapitoly, to už by byla kapitola jiná. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Ano, to už jsem mohl vydržet. Děkuji panu poslanci Novákovi. Slovo má pan poslanec Bílý.

Poslanec Jiří Bílý: Vážený pane předsedo, dámy a pánové, vážení poslanci této sněmovny, chtěl bych upozornit na jednu věc, která tady odezněla a není správná, nemá správný základ, a to, že klub HSD-SMS, nyní stávající klub, podpořil ústavu. Všichni členové našeho klubu tuto ústavu nepodpořili, protože jsme zásadně pro spolkové uspořádání tohoto státu.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bílému. Slovo má pan poslanec Gross.

Poslanec Stanislav Gross: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, já chci jen krátce reagovat na slova, která byla řečena před chviličkou. Je pravda, že klub sociální demokracie podpořil přijetí ústavy, je ale také pravdou, že jsme už při projednávání této ústavy upozorňovali na to, že podle našeho názoru nemá v této ústavě být obsažena druhá komora, tj. senát. Nicméně situace byla taková, že republika ústavu potřebovala a situace byla také taková, že bylo k přijetí ústavy zapotřebí i opozičních hlasů. Byla situace taková, že jsme dali přednost tomu, co tato republika potřebovala, před tím, co jsme se domnívali, tzn., že senát v ústavě, tak jak byl navržen, není to nejsprávnější řešení. Domnívám se, že je naprosto normální, že po určité době dáváme návrh jakožto sociální demokracie na vypuštění tohoto senátu z takto navržené a přijaté ústavy. Domnívám se, že pokud zde někdo zpochybňuje naše hlasování o této ústavě, je to trochu nefér.