Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci ČR Jiří Skalický: Vážený pane předsedo, vážené poslankyně a poslanci, dovolte mi, abych jen stručně reagoval na to, co zatím bylo proneseno v rozpravě.

Především bych chtěl konstatovat, že akceptuji znění společné zprávy ve všech bodech. Nejdůležitější věcná změna, která v podstatě stanoví, aby valorizace náhrady nebyla stanovena na 10% za každý rok, ale jedno procento za každý započatý měsíc, je samozřejmě pro orgány státní správy poněkud administrativně náročnější, ale souhlasím s tím, že jde o vhodnější řešení.

Co se týče příspěvku pana poslance - omlouvám se, jestli jsem zaregistroval špatně jeho jméno - Franka, ten za prvé konstatoval neschopnost státního aparátu vypořádat se v zákonem stanovených lhůtách se všemi žádostmi, které byly předloženy. Ve svém úvodním slově i při rozpravách ve výborech jsem popisoval situaci, která vznikla především díky tomu, že Federální shromáždění, které oba tyto zákony přijímalo, zakomponovalo do původně předloženého návrhu velmi složitý systém výpočtu zhodnocení a znehodnocení vydávaného majetku a systém peněžních, respektive finančních náhrad, které mají být vypláceny. Že schválené znění zákona znamenalo v podstatě povinnost pro státní orgány a nikoliv pro žadatele obstarat všechny patřičné doklady. Že Federální shromáždění stanovilo lhůty, povinné zákonem dané lhůty pro vypořádání těchto žádostí bez ohledu na znalost situace, která po schválení zákona vznikne, bez ohledu na počet žádostí, které orgány státní správy obdrží.

Co se týče dopadu na státní rozpočet, nevím, co měl pan poslanec na mysli, když prohlásil, že moje tvrzení považuje za přinejmenším nepravdivé. Spíš si nedokážu představit, co mohl mít na mysli v případě, že by neminimalizoval tento svůj výrok. Ale odpovím mu velmi rád. Novela skutečně nepřinese žádné nároky na státní rozpočet, neboť v oblasti finančních náhrad nedochází k valorizaci a v oblasti peněžních náhrad, jak by pan poslanec zajímající se o tuto záležitost měl vědět, se poskytují tyto náhrady z prostředků Fondu národního majetku, získaných malou privatizací, a nikoliv z prostředků státního rozpočtu.

Odhady - a samozřejmě, že nemůžeme mít více než odhady - k dispozici máme. Chtěl bych zrekapitulovat, že z tohoto zvláštního účtu prostředků získaných malou privatizací bylo vyčleněno 6 mld. Kč pro poskytnutí těchto peněžních náhrad. Dle současné úpravy náš odhad potřeby těchto prostředků činí zhruba 2,9 mld. Kč. Navrhovaná valorizace, kterou považujeme za skutečně nezbytnou a potřebnou, zvýší potřebu těchto prostředků zhruba v řádu 1 - 1,3 mld. Kč, to je na celkovou výši zhruba 4 - 4,2 mld. Kč. Prostředky - jak už jsem uvedl - pro uhrazení této valorizace na tomto vyčleněném zvláštním účtu k dispozici jsou. Na druhé straně prolongace statu quo, který znamená rozporu mezi stavem faktickým a stavem právním, sebou přináší velmi pravděpodobný nárůst výdajů státní správy. To jednak v souvislosti s tím, že se podstatně zmnoží agenda a administrativa spojená s celým procesem, a na druhé straně zde hrozí reálné náklady na soudní spory, které stát v této věci bude muset - a zpravidla neúspěšně - vést. Náš hrubý odhad nákladů na tyto soudní spory činí řádově 400 - 500 mil. Kč.

Co se týče pozměňovacího návrhu, který přednesl pan poslanec Čerbák. Pan poslanec Čerbák navrhuje rozšířit tuto novelu o řešení problému, který s poskytováním peněžních náhrad a s prodlužováním lhůt k poskytnutí těchto náhrad nesouvisí. Souvisí s řešením problémů, které sebou přinesla privatizace především ambulantních zdravotnických zařízení, která působí v nemovitostech, které byly vydány v rámci restitučních zákonů.

Já bych chtěl tento návrh podpořit, neboť nám v případech, které jsou zřetelehodné, umožní i po privatizaci zachovat patřičná zdravotnická zařízení, jedná se zpravidla o lékárny i o některá ambulantní zařízení, tam, kde dnes působí a kde je žádoucí, aby působila i nadále. Pan poslanec Jaroš vyslovil nesouhlas s tímto návrhem, argumentoval tím, že jde o hrubý zásah do vlastnických práv a že by v rámci privatizace měla být respektována vůle vlastníka nemovitosti, aby uzavřel smlouvu o eventuálním pronájmu s tím, s kým on uzná za vhodné. Chtěl bych konstatovat, že my vůli vlastníka těchto nemovitostí v rámci posuzování privatizačních projektů respektujeme, a že dáváme zásadně přednost těm uchazečům o privatizaci movitého majetku (protože v těchto případech jde vždy o privatizaci pouze movitého majetku), kteří mají uzavřenu smlouvu s vlastníkem nemovitosti. Jde nám ale jen o to, aby bylo zajištěno - a to zdůrazňuji - v případech zřetelehodných (jedná se řádově o desítky, maximálně stovky případů) - a zvláště v menších městech to má velký význam - aby byla lékárna nebo taková či onaká ambulance právě tam, kde je teď. Nesouhlasím s tím, že by se jednalo o hrubý zásah do vlastnických práv, protože tohoto zásahu do vlastnických práv se dopustil (mohu-li použit tohoto slova) restituční zákon, kdy zákonodárce uložil toto břemeno na nabyvatele nemovitosti, a to pouze na dobu 10 let od účinnosti příslušných zákonů. My žádným způsobem nerozšiřujeme břemeno, které bylo tímto na vlastníky nemovitostí uvaleno. My pouze chceme dosáhnout toho, aby toto břemeno přešlo nebo zůstalo i vůči nestátnímu subjektu, který díky privatizaci vznikne.

Já chci říci - a troufám si tlumočit názor i pana ministra zdravotnictví - že návrh předložený panem poslancem Čerbákem podporujeme. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi. Hlásí se pan poslanec Jaroš k replice. Máte slovo.

Poslanec Emil Jaroš: Já chci poprosit o chvíli trpělivosti a říci pouze dvě věty k tomu, co řekl pan ministr Skalický. Pochopitelně z tohoto případu je to srozumitelné, jak to bylo zdůvodněno. Ovšem praxe je trochu jiná. V praxi znám případy, kdy tito lidé, kteří měli konkurenční privatizační projekt, měli smlouvu o smlouvě o budoucím pronájmu, v obálkové metodě neuspěli. Nebylo to naprosto zohledněno. Obálková metoda de facto určila pouze výše peněz, které byly poskytnuty za movitý majetek v daném objektu.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Jarošovi. Jsou další přihlášky? Nejsou. Proto dám hlasovat o procedurálním návrhu, který podal pan poslanec Miloslav Výborný. Rozprava nebyla ukončena a sněmovna přerušuje projednávání tohoto bodu a žádá, aby se pozměňujícím návrhem pana poslance Miroslava Čerbáka zabývaly příslušné výbory. Budu tyto výbory jmenovat a poslanec Výborný zkontroluje, zda jsem některý nevynechal. Šlo o výbor ústavně právní, zahraniční, hospodářský. Opravuji, pouze ústavně právní a hospodářský, nikoli zahraniční. Dva výbory. Budeme hlasovat o tomto procedurálním návrhu, ale před tím vás ještě všechny odhlašuji a prosím, abyste se znovu svými magnetickými kartami přihlásili k přítomnosti. Hlasujeme o procedurálním návrhu pana poslance Výborného. Zopakoval jsem jej. Je vše jasné?

17. hlasování na této schůzi. Kdo podporuje procedurální návrh poslance Výborného, ať to dá najevo tím, že stiskne tlačítko a zvedne ruku. Kdo je proti tomuto návrhu? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování skončilo.

Pro odevzdáno 125 hlasů, nikdo proti, 12 se zdrželo hlasování. Procedurální návrh byl přijat.

Bod přerušujeme a přistupujeme k dalšímu bodu schváleného pořadu 18. schůze, jde o

podle sněmovních tisků 799914, což je společná zpráva výborů. Z pověření vlády předložený návrh zákona odůvodní ministr dopravy pan Jan Stráský. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr dopravy ČR Jan Stráský: Vážený pane předsedo, paní poslankyně, páni poslanci, současná právní úprava silniční dopravy ve znění zákona č. 118/1990 Sb. po rozpadu monopolu ČSAD, který předjímala a předpokládala, a po vzniku dalších dopravců nedává potřebný prostor pro regulaci dopravy ze strany státu a tím zajištění nejzákladnější obsluhy na území České republiky. Předkládaný návrh zákona proto obsahuje určité regulační prvky ze strany státu, prostřednictvím nichž by se měla zajistit dopravní obslužnost území. Regulace se ovšem týká výlučně veřejné linkové osobní dopravy a nepředpokládá se regulovat taxislužbu ani nákladní dopravu.

Předkládaný návrh zákona obsahuje konkrétně tato regulační ustanovení: Ve veřejné linkové dopravě se zavádí licenční řízení, které je odděleno od koncesního řízení podle živnostenského zákona. V rámci institutu licence jsou zvlášť upraveny vázané licence, to je případy, kdy lze vydání licence vázat na souhlas žadatele s provozováním vedle ekonomicky atraktivní linky i linky ekonomicky méně atraktivní. Dále v rámci licenčního řízení jsou upraveny taxativním způsobem důvody, kdy licenci nelze udělit. Zákon rovněž obsahuje udělení licence na linky, které jsou vyhlášeny ve veřejném zájmu a dopláceny tím, kdo tento veřejný zájem představuje. Tento způsob regulace je schopen zajistit dopravní obslužnost území s nejmenšími dopady do rozpočtů, neboť se na ztrátě z provozu nerentabilních linek podílí vedle státu, okresu a obce i dopravce částí výnosů z lukrativnějších linek a spojů.

Licenční systém kromě toho, že plní roli regulace silniční linkové osobní dopravy uvádí do souladu úpravu silniční dopravy s právní úpravou živnostenského zákona. Odstraňuje nelogickou praxi, která dnes existuje a která spočívá v tom, že v průběhu řízení o vydání koncese na živnostenském úřadu probíhá zcela samostatné povolovací řízení pro meziokresní linky podle současného zákona o silniční dopravě na Ministerstvu dopravy.

Návrh zákona zjednodušuje v mnoha částech a decentralizuje státní správu v oblasti silniční dopravy, zejména přesouvá z Ministerstva dopravy působnosti na okresní úřady. Ministerstvo dopravy bude nadále působit jako odvolací úřad ve správním řízení a vedle toho vykonávat některá oprávnění výhradně v mezinárodní silniční dopravě. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministru Stráskému. Uděluji slovo společnému zpravodaji výborů poslanci Ladislavu Blažkovi. Podá zprávu o tom, jak byl návrh projednán ve výborech. Prosím, pane společný zpravodaji.

Poslanec Ladislav Blažek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, návrh zákona o silniční dopravě byl projednán ve výboru pro životní prostředí a v hospodářském výboru. Připomínky, které oba výbory vznesly, byly zapracovány a zákon doporučujeme k projednání a ke schválení ve sněmovně.

Po vyčerpávající předkladatelské zprávě pana ministra mi zbývá pouze dodat, že tento zákon je velice důležitý pro řízení plošné obslužnosti z úrovně okresních úřadů, tedy referátů dopravy; v tomto zákoně se to vyjadřuje názvem dopravní úřad.

Dovolím si po otevření rozpravy několik legislativně technických pozměňovacích návrhů, ke kterým jsme došli po projednání ve výborech.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodajovi. Otevírám rozpravu. Dostal jsem do ní písemné přihlášky v tomto pořadí: jako první pan poslanec Václav Frank, který se chystá podat pozměňovací návrh. Jako druhý se připraví poslanec Kozák také s pozměňovacím návrhem.

Poslanec Václav Frank: Pane předsedo, členové vlády, kolegyně, kolegové, projednáváme návrh zákona, který ve své podstatě má řešit problematiku silniční dopravy, ať už osobní, tak i nákladní. Domnívám se, že návrh vychází z koncepce minimálních zásahů státu do podnikatelských aktivit, právě v oblasti silniční dopravy. Jde tedy o určitou snahu přiblížit se a přeorientovat způsob zavedení dopravy dle směrnic a předpisů EHS, které dle mého názoru ani tento návrh zákona v plné míře ještě dostatečně nerespektuje.

Nicméně primární zásahy státu si lze vysvětlovat tak, že se stát zříká zodpovědnosti za zajištění a způsoby financování, zejména dopravy osobní, ale i takových otázek, jako je zabezpečení osobní dopravy v odlehlých obcích a tedy i za provozování ekonomiky méně atraktivních, zejména autobusových linek. Tzv. základní obslužnost území by i nadále měla mít v tomto směru prioritu.

V této souvislosti mi dovolte předložit některé pozměňovací a doplňující návrhy k předloženému návrhu zákona.

K § 10 odst. 2 doporučuji dát nový odstavec tohoto znění: "Dotčený úřad je oprávněn vyjadřovat se a vznášet požadavky k meziokresním linkám, které vedou okresem, nemají v okrese zastávku a nevedou po dálnicích."

Jako zdůvodnění uvádím, že dříve, jak už pan ministr naznačil, byla tato problematika zajišťována monopolem ČSAD.

Navrhovaná právní úprava tuto problematiku neřeší ani ve vztahu k dopravním úřadům. Jde tedy opět o zajištění obslužnosti území.

Druhý pozměňující návrh mám k § 11. Jde o drobnou úpravu. Doporučuji v odst. 2 změnit slova ve třetím řádku na množné číslo. Kde se hovoří o "nové lince" doporučuji dát "jiných linek" (nebo vedením linek odlišně od žádosti dopravce); čili jde v podstatě jen o množné číslo.

Toto zdůvodňuji tím, že vázání udělení jednou jedinou linkou, jak jsem to tedy pochopil, domnívám se, že je zbytečné omezení. Nehledě na to, že takovýchto linek bude zřejmě mnohde potřeba zabezpečit i více, a třeba i linek krátkých.

Dovolte ještě jeden pozměňující návrh. Jedná se o § 9, kde bych doporučoval nový odst. 4 tohoto znění: "Dopravní úřad zabezpečuje základní dopravní obslužnost území v okruhu jeho působnosti, kterou stanovuje Ministerstvo právním předpisem." V návaznosti na tento doplňující text odst. 4, zapracovat i do § 40.

Jako zdůvodnění se domnívám, že předpokládaný zákon nezabezpečuje občanům základní dopravní obslužnost a její zabezpečení, jak všichni dobře víte, není v silách zvlášť odlehlých malých obcí. Je proto třeba tento úkol zanechat a nebo uložit státní správě.

Pane předsedo, pokud dovolíte, uvítal bych, aby pan ministr, snad ještě v rozpravě vysvětlil jeho stanovisko k zajištění základní dopravní obsluhy v oblasti osobní dopravy pro plošné překrytí celého státu, které je nezbytné pro dopravu do škol, pro dopravu za účelem lékařských vyšetření, ale také pro dopravu do zaměstnání a samozřejmě pro styk se státními orgány. Děkuji.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Václavu Frankovi. Předpokládám, že pan ministr slyšel žádost pana poslance. Uděluji slovo panu poslanci Kozákovi, který je dalším přihlášeným do rozpravy.

Poslanec Stanislav Kozák: Vážený pane předsedo, pane ministře, kolegyně a kolegové, dovolte mi přednést několik víceméně technických drobných pozměňovacích návrhů.

První se týká § 6, neboť § 5 - podmínky spolehlivosti - byl velice vágní a neurčitý.

Ve společné zprávě s návrhem nového § 6 je toto částečně řešeno. Přesto si však dovolím navrhnout, aby § 6 odst. 2 za čárkou pokračoval slovy "doplněnou o osvědčení o úspěšně vykonané zkoušce". Domnívám se totiž, že není možné vydávat licenci na dopravu lidem, kteří tyto zkoušky nebudou mít hotové. To se netýká těch případů, které již dnes fungují.

Druhá moje připomínka se týká § 6 odst. 2 písm. a), kde je formulace - o stavu technické základny podnikatele - zase obecná. Obávám se skutečnosti, že v praxi výklad tohoto ustanovení by vyvolal obrovské diskuze. Z těchto důvodů navrhuji doplnit tento odst. 2 písm. a) za čárkou o text "podrobnější specifikaci stanoví prováděcí předpis".

Konečně poslední připomínka, která je víceméně určena panu ministrovi dopravy, se týká § 18. Domnívám se, že zde v rámci závazků veřejné služby doporučuji taxativně stanovit povinnost přepravy osob zdravotně postižených už v tomto zákoně, a to i přesto, že tato povinnost může, ale podotýkám, také nemusí být dílčím způsobem úřady stanovena. Na to tam pamatuje § 11 a další. Souběžně s tím je třeba zvýraznit i finanční vyrovnávání dopravcům v oblasti tarifů u těch občanů, kteří jsou vlastníky průkazů ZTP a ZTTP. Jim je poskytována dosud sleva v pravidelné autobusové dopravě ve výši 62%, přičemž průvodci držitelů průkazů jsou přepravováni zdarma. Domnívám se, že význam tohoto je dostatečný a že by pan ministr měl u tohoto bodu v rozpravě taktéž vystoupit. Děkuji za pozornost.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Kozákovi. Uvědomil jsem si, že určité pozměňovací návrhy chce přednést i pan poslanec Blažek. Pokud tak chce učinit, má nyní příležitost.

Poslanec Ladislav Blažek: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně a kolegové, jsou to spíše úpravy. V § 3 odst. 1 doplnit mezi slova "dopravě" a "doba" slovo "osob". Je to v souvislosti s tím, aby byl zachován současný stav technických kontrol.

V § 4 odst. 2 doplnit mezi slova "spolehlivosti" a "nemusí" slova "a odborné způsobilosti". Je to v souvislosti s tím, že je to v odstavci 1 a do odstavce 2 se to nedostalo.

V § 21 odst. 2 je nové znění. Je to na žádost hospodářského výboru, aby znění bylo jednoznačnější. Nové znění odst. 2 je: "Silniční dopravou je dovoleno přepravovat pouze nebezpečné věci vymezené mezinárodní smlouvou, kterou je Česká republika vázána a která byla zveřejněna ve Sbírce zákonů."

Vypustit ze společné zprávy § 11 odst. 3 písm. d), a to z toho důvodu, že je to nadbytečné, protože to už řeší § 9 odst. 2 písm. a).

Poslední můj návrh je, že v § 18 odst. 4 se doplní za stávající znění "tato ztráta se hradí z rozpočtu příslušných okresních úřadů, obcí, nebo ministerstva dopravy". Je to na požadavek přednostů, aby tímto zákonem bylo jednoznačně určeno, že pokud tyto orgány uzavřou smlouvu o veřejné službě, mohou čerpat z vlastních rozpočtů, což v dnešní době nezávislý kontrolní úřad zpochybňuje.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Ladislavu Blažkovi. O slovo požádal pan poslanec Ivan Vrzal. Prosím, aby se dostavil k řečništi.

Poslanec Ivan Vrzal: Vážený pane předsedo, vážený pane ministře, kolegyně a kolegové, chtěl bych se zmínit o jedné věci, která původně v návrhu vládního návrhu zákona nebyla a dostala se až do společné zprávy. Jedná se o zkoumání odborné způsobilosti k provozování silniční dopravy. Já navrhuji vypustit ze společné zprávy body 2, 3, 16 a 17, které se všechny týkají zkoumání způsobilosti k silniční dopravě. Domnívám se, že takováto způsobilost by neměla být obsažena v tomto zákoně a pokud sněmovna uzná za vhodné, měla by být obsažena v živnostenském zákoně, jehož novela se připravuje. Minulý týden se sešla komise pro drobné a střední podnikání, která se zabývala novou předlohou živnostenského zákona. Budou se probírat všechny přílohy tohoto zákona a zkoumat všechny kvalifikační zkoušky apod. Domnívám se, že by bylo vhodné v této souvislosti posoudit, zda je nutné v takovém rozsahu, jak je to v tomto zákoně uvedeno, zkoumat způsobilost k provozování silniční dopravy.

Dále si myslím, že provozování silniční dopravy ještě neznamená, že je to řidič, že může ohrožovat bezpečnost nebo plynulost silničního provozu. Nevím, proč by měl provozovatel dokládat, jestli umí nebo neumí účetnictví. Myslím, že je to otázka jeho podnikatelské aktivity a podnikatelských schopností. Pokud se mu to nebude dařit, rozhodne sám trh o tom, zda se tento člověk na trhu uplatní nebo neuplatní.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci Vrzalovi. Táži se po dalších příspěvcích do rozpravy. Písemnou přihlášku nemám. Hlásí se pan poslanec Broulík. Má slovo.

Poslanec Jaroslav Broulík: Pane předsedo, dámy a pánové, já bych měl jen malou připomínku k § 2 odst. 7, kde se pravděpodobně nedopatřením opomnělo, že by se mohly používat též trolejbusy. Proto navrhuji do tohoto paragrafu za autobusovou dopravu vsunout "a trolejbusová".

Předseda PSP Milan Uhde: Kdo se dále hlásí do rozpravy? Nikdo. Rozpravu uzavírám. Táži se pana ministra dopravy Jana Stráského, zda chce využít svého práva a pronést závěrečné slovo. Pane ministře, prosím.

Ministr dopravy ČR Jan Stráský: Vážené paní poslankyně, páni poslanci, já bych se pokusil stručně reagovat na připomínky, které zde zazněly, nebo na otázky, které mi byly přímo položeny. Smyslem tohoto zákona je zajistit dopravní obslužnost území, ale nikoliv od zeleného stolu v Praze. Proto nemohu být pro takové doporučení, které by zase nepřímo do zákona dalo, že se má v Praze určit, co je to dopravní obslužnost území. Odpovídám naprosto konkrétně, že stát se hlásí ke své povinnosti, a to i kdyby to měl zaplatit z ústředního rozpočtu, pokud jde o dopravu dětí do škol a k přípravě povolání. Všechno ostatní je otázka velmi různé představy o standardu v jednotlivých okresech a v jednotlivých obcích.

Nevím, je-li to dostatečné vysvětlení, protože nemohu přijmout námět, že by se mělo z Prahy stanovit, a dokonce právním předpisem, co je to dopravní obslužnost území, je-li to třikrát denně, je-li to pětkrát denně atd. Smyslem zákona je, aby na základě zvyklostí, na základě skutečné situace, která je v jednotlivých obcích, na základě poměrů v jednotlivých oblastech naší země se vytvořily právní i finanční podmínky, aby se dnešní stav obsluhy území nemusel výrazně a bezdůvodně snižovat. Potvrzuji, že jeho přesnou obecnou formulaci do zákonné formy po mnoha a mnoha diskusích prostě nevíme.

Pokud jde o meziokresní linky, zvážíme tuto nabídku a budeme muset požádat sněmovnu o posouzení jednotlivých návrhů. Pokud jsem pochopil tuto připomínku, problémem autobusové dopravy dnes nejsou dálkové linky. Problémem autobusové dopravy jsou linky krátké a asi nebude účelem zastavovat meziokresní nebo dálkové linky a vést je k tomu, aby v daném okrese stavěly či ne. Posoudíme to.

Pokud jde o povinnost k ZTP v dopravě, považuji to za námět, o kterém jsme velmi obsáhle diskutovali. Je třeba zvážit finanční náhradu takovéto služby, pokud se sněmovna rozhodne tuto připomínku skutečně zařadit.

Pokud jde o poslední připomínku, týkající se trolejbusů, rád bych upozornil (omlouvám se, ani pro mne to nebylo tak úplně jednoznačné), že trolejbus patří do systému drah. Tato sněmovna bude posuzovat velmi brzy zákon o drahách, který se týká všech dopravních vozidel a všech způsobů dopravy, které jsou nějak vázány na dráhu, ať už na dráhu vespod, tedy na koleje, nebo na dráhu nahoře, tzn. tramvaje, trolejbusy, lanovky a vlaky. To vše budeme posuzovat v zákoně o drahách.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu ministrovi Janu Stráskému a žádám pana společného zpravodaje poslance Ladislava Blažka, aby se ujal slova a především aby nám sdělil, zda potřebuje určitý čas ke zpracování předložených pozměňovacích návrhů, aby mohly být posouzeny sněmovnou.

Poslanec Ladislav Blažek: Pane předsedo, potřebovali bychom asi 20 minut.

Předseda PSP Milan Uhde: Já se domnívám, že bychom mohli poskytnout 20 minut panu společnému zpravodajovi a panu ministrovi, zkrátka všem, kteří se budou podílet na zpracování pozměňovacích návrhů, a přerušit projednávání tohoto bodu.

Budeme pokračovat bodem dalším, a tím je

Předložený návrh odůvodní pan poslanec Karel Mach. Prosím, pane poslanče, ujměte se slova.

Poslanec Karel Mach: Vážený pane předsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, dovolím si odůvodnit, jako jeden z předkladatelů, návrh zákona, kterým se mění zákon č. 229/91, ve znění pozdějších předpisů, tisk Poslanecké sněmovny 797. Bylo tedy řečeno, a i podle toho, jak probíhalo projednávání této předlohy v jednotlivých výborech Poslanecké sněmovny, že se jedná o poměrně kontroverzní návrh, který nemá jednoznačnou podporu. Já ze své zkušenosti, protože je této sněmovně známo, že se poměrně dlouho od počátku pohybuji v této problematice, se domnívám, že novela je patřičná, a to z toho důvodu, že původní návrh, kterým jsme v červnu minulého roku novelizovali zákon 229, který je znám jako stoosmdesáttrojka, nebo dnes po tom úplném znění zákon 195/93 Sb., směřoval k tomu samému opatření. Našel jsem si stenozáznam a zdůvodnění, které bylo nahráno v zemědělském výboru, jak to bylo myšleno.

Praxe však ukazuje, že je to vykládáno tak, že je hodnocen porost, zejména porost lesní, jako celý a většinou pro vlastníky vychází buď žádná nebo velmi malá náhrada, která samozřejmě vyvolává pocit, že to v pořádku není.

Ke stanovisku vlády, které k tomu zaujala, si dovolím možná pro celou sněmovnu vlastní zdůvodnění, nicméně ho nehodlám příliš rozvádět, protože si myslím, že o tom sněmovna zcela jasně rozhodne hlasováním, a to je každému patrné. Dosavadní znění obou paragrafů, jak 15, tak 24, vede k možnosti výkladu, že pro účely náhrad setrvalý porost na pozemku, který se vydává restituentovi nebo vrací do užívání vlastníka po skončení nájmu, ocení jako celek a obdobně se ocení trvalý porost, který na pozemku se nacházel v době odnětí nebo vzniku práva užívání pro stát a rozdíl v ceně se pak nahrazuje. V takto zjištěné ceně porostu jsou zahrnuty i přírůstky dřevní hmoty, za níž se však náhrada státu platit nemá, a to už je jasně deklarováno v § 15, odst. 9 a § 24, odst. 9 tohoto zákona.

Při postupu navrženém v novele se části porostu s odlišnou cenou ocení odděleně, jejich cena se nesčítá v cenu porostu na celém pozemku, ale porovnává se s cenou porostu na těchže částech porostu při jejich odnětí - viz § 15, anebo při vzniku práva užívání - viz § 24. V těch případech, kdy je cena takto oceněných částí lesního porostu při vydání lesního pozemku nebo při ukončení jeho užívání nižší, než byla jeho cena při odnětí vzniku práva užívání, poskytne se náhrada, která se rovná rozdílu cen. Důsledně tak bylo naplněno ustanovení odst. 9 obou dotčených paragrafů, které v tuto chvíli v zákoně je.

Chtěl bych ještě sněmovnu upozornit, že se v žádném případě nejedná o nějakou změnu cenového předpisu, kterým se tyto náhrady oceňují. Jedná se o cenovou vyhlášku 316, která platila v době účinnosti zákona o půdě a podle ní jsou oceňovány všechny restituční nároky, jak zákona 403, tak zákona 229, tak zákona 87.

Toť, pane předsedo, dámy a pánové, mé zdůvodnění k tomuto tisku.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu poslanci panu Machovi a udílím slovo společnému zpravodaji panu poslanci Čestmíru Hofhanzlovi, aby podal zprávu o projednání návrhu ve výborech. Prosím, pane zpravodaji.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážený pane předsedo, vážené dámy a pánové, zemědělský výbor, rozpočtový a hospodářský výbor projednali na svých schůzích v březnu a dubnu návrh novely tohoto zákona a ústavně právní výbor uvedený návrh neprojednal. Hospodářský výbor nepřijal usnesení. Ostatní výbory doporučují Poslanecké sněmovně, aby předložený návrh zákona schválila.

Předseda PSP Milan Uhde: Děkuji panu společnému zpravodajovi. Otvírám k tomuto návrhu rozpravu. Do rozpravy se přihlásili tito poslanci: pan Jiří Drápela, pan Jan Černý, pan Vladimír Budinský, pan Robert Dostál, pan Jaroslav Palas. Pana poslance Jiřího Drápelu pozvu k řečništi pod podmínkou, že má pozměňovací návrh. Nemá. Jsem povinen podle jednacího řádu dát přednost těm přihlášeným, kteří oznamují podání pozměňovacího návrhu. Je to tedy jako první pan poslanec Jan Černý, připraví se pan poslanec Vladimír Budinský.