Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený pane místopředsedo, dámy a pánové, ve věci systémového zvýhodnění takzvaných Volyňských Čechů jsem obdržel odpověď. Uznává se v ní, že "Postavení Volyňských Čechů v České republice není zcela totožné s postavením státních občanů České republiky". I když na rozdíl od pana místopředsedy se domnívám, že nerovnoprávné postavení Volyňských Čechů s sebou nese celou řadu různých omezení, s odpovědí souhlasím.

Jeho výzvu k nutné novelizaci zákona o nabývání a pozbývání státního občanství beru za svou a návrh na novelu zpracuji.

V této souvislosti žádám své kolegy ve sněmovně o totéž, oč jsem požádal vládu, o pomoc našim spoluobčanům z Volyně, kteří v obtížné situaci jsou.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Štraitovi. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se nehlásí. Rozpravu končím.

Budeme hlasovat o návrhu usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe na interpelaci poslance Jaroslava Štraita ve věci systémového zvýhodnění takzvaných Volyňských Čechů na vládní úrovni, uvedenou v tisku 904 D."

Prosím vás o novou prezentaci.

Kdo podpoří souhlasné usnesení, ať to dá najevo v 90. hlasování. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování skončilo. Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 62 pro, nikdo proti, 8 se zdrželo, 5 poslanců nehlasovalo.

Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci aktivit rakouských oficiálních představitelů proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín, tisk 854. Odpověď se předkládá jako tisk 854 A.

Ptám se pana poslance Vorlíčka, zda považuje odpověď za uspokojivou.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, dovolte mi vyjádřit se několika větami k této věci.

Smyslem této interpelace na předsedu vlády bylo upozornit na následující skutečnosti:

1. Postup některých rakouských politiků vůči České republice je ve věci jaderné elektrárny Temelín neúnosný jak použitými prostředky, tak tím, jak se diskriminačně orientují jen na Českou republiku a neútočí na existenci jaderných elektráren jiných sousedů Rakouska, například Maďarska či Německa.

2. Argumentace rakouských politiků je z odborného hlediska primitivní, diletantská a z hlediska skutečně ekologických zájmů jak České republiky tak ekologických zájmů globálních je vlastně protiekologická.

3. S diplomatickou nečinností České vlády roste agresivita rakouského vměšování do záležitostí české energetické koncepce.

Rozhodující bylo podle mého názoru posoudit, zda ze strany rakouských představitelů hrozí takový vývoj rakousko-českých vztahů, že je třeba preventivně rázně diplomaticky reagovat. Já si myslím, že ano. Pan předseda vlády si myslí, že ne. V tom nás ale může rozsoudit jen čas. Splní-li se moje obavy, ozvu se prostě na adresu české vlády znovu. Proto zatím ukončím diskusi na toto téma tím, že říkám, že jsem s odpovědí spokojen.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se do ní nehlásí. Rozpravu končím. Navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci Poslance Zdeňka Vorlíčka ve věci aktivit rakouských oficiálních představitelů proti dostavbě jaderné elektrárny Temelín, uvedenou v tisku 854 A."

Kdo podpoří tento návrh usnesení, ať to dá v 91. hlasování najevo zvednutím ruky a stisknutím tlačítka. Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?

Hlasování skončilo. Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 86 pro, nikdo proti, 2 se zdrželi, 12 nehlasovalo.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux odpověděl v zastoupení předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové ve věci našich občanů, kteří mají své nejbližší příbuzné a rodiny v sousedním slovenském zahraničí, tisk 904. Odpověď se předkládá jako tisk 904 G.

Ptám se paní poslankyně, zda považuje odpověď za uspokojivou.

Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážená sněmovno, pan místopředseda vlády a ministr zemědělství Lux odpověděl na moji interpelaci, která se týkala zavedení malého pohraničního styku a pásma s mírnějším režimem pro pohyb obyvatelstva mezi Českou a Slovenskou republikou velice podrobně a velice kvalitně. Co se týká nejpalčivějšího problému, to je vyřešení problémů majetkových, sociálních a dalších, obrátil se ještě na ministra práce a sociálních věcí pana Vodičku. Jeho odpověď však dosud nemám, a proto žádám sněmovnu o odložení mé interpelace na příští zasedání. Děkuji za laskavost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Paní poslankyně podává procedurální návrh, aby bylo projednávání interpelace přerušeno. Dávám o tom hlasovat v hlasování číslo 92.

Kdo je pro tento návrh na přerušení, ať to dá najevo v tomto hlasování. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování je skončeno.

Tento procedurální návrh nebyl přijat poměrem hlasů 47 pro, 13 proti, 21 se zdrželo hlasování, 17 nehlasovalo.

Je třeba tedy tuto odpověď projednávat dále. Otevírám rozpravu k tomuto bodu a ptám se, kdo se hlásí do rozpravy. Do rozpravy se nikdo nehlásí. Paní poslankyně; mám vaše vyjádření považovat za nesouhlasné?

Poslankyně Gerta Mazalová: (hovoří z místa) Čekám na jeden dopis jako odpověď. Bez toho nemohu souhlasit, nemám konkrétní odpověď.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Myslím, že to vyjádření lze považovat za odpověď neuspokojivou. Dám hlasovat o návrhu usnesení:

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové ve věci našich občanů, kteří mají své nejbližší příbuzné a rodiny v sousedním slovenském zahraničí, uvedenou v tisku 904 G."

Kdo podpoří toto nesouhlasné usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 93. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování je skončeno.

Návrh usnesení nebyl přijat poměrem hlasů 49 pro, 39 proti, 11 se zdrželo hlasování, 9 nehlasovalo.

Nezbývá než přijmout usnesení opačné, které přečtu:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe na interpelaci poslankyně Gerty Mazalové ve věci našich občanů, kteří mají své nejbližší příbuzné a rodiny v sousedním slovenském zahraničí, uvedenou v tisku 904 G."

Kdo je pro tento souhlasný návrh usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 94. Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Hlasování je skončeno.

Ani tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 52 pro, 37 proti, 8 se zdrželo a 11 nehlasovalo.

Pan místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux odpověděl v zastoupení předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Zdeňka Trojana ve věci postoje vlády k řešení problematiky související s problémy rasismu, xenofobie a intolerance, tisk 904. Odpověď se předkládá jako tisk 904 I. Ptám se pana poslance, zda považuje odpověď za uspokojivou. Prosím, pane poslanče, máte slovo.

Poslanec Zdeněk Trojan: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, vážené kolegyně, vážení kolegové, především bych chtěl poděkovat panu předsedovi vlády a jeho spolupracovníkům za seriózní přístup k vypracování odpovědi na moji interpelaci. Dříve než se vyjádřím k textu odpovědi, dovolil bych si připomenout tři otázky, které byly předmětem mé interpelace přednesené na předsedu vlády ve sněmovně dne 24. 3.

1. Jak vláda hodnotí působení skupin a hnutí rasistického a fašistického charakteru v České republice?

2. Jak vláda hodnotí průběh setkání skinheadských skupin v pražské restauraci U Zábranských konaného dne 19. 3. 1994 zejména ve vztahu k činnosti policie v této kauze?

3. Jaká opatření vláda hodlá přijmout k zabránění v nezákonné činnosti skupin rasistického a fašistického charakteru a k zamezení akcí obdobného charakteru, jako má být setkání skinheadů k oslavě narozenin Adolfa Hitlera připravované do Hradce Králové?

Mám-li se k odpovědi na výše citované otázky vyjádřit obecně, musím konstatovat, že z ní vyplývá, že vláda k problematice růstu projevů násilí a rasismu, intolerance a xenofobie stále přistupuje výlučně z pohledu dvou resortů - ministerstva vnitra, resp. policie a ministerstva spravedlnosti. I když se v materiálech zpracovaných dříve k této problematice ministerstvem vnitra objevují doporučení zabývat se prevencí těchto problémů komplexněji s přesahem přes jeho kompetence, jsem nucen konstatovat, že vláda zatím žádný významnější krok v tomto smyslu neučinila. Není mi známo, že by ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nebo ministerstvo kultury jakkoliv vyjádřily své představy o tom, jak v rámci svých kompetencí a především s dlouhodobou perspektivou hodlají k řešení tohoto problému dospět. Obdobně by se touto problematikou měl zabývat i ministr Němec, v jehož kompetenci je mimo jiné i řízení rady vlády pro národnostní menšiny. Ministr zahraničí připravuje reorganizaci svého úřadu, jejímž důsledkem bude rozpuštění oddělení, zabývajícího se občanskoprávní problematickou, do jiných útvarů. V této souvislosti rovněž poznamenávám, že dosud není jednoznačně stanoveno, v čí kompetenci je ve vládě problematika lidských práv.

Naše republika podepsala na loňském summitu Rady Evropy Vídeňskou deklaraci. Její přílohou je prohlášení o akčním plánu boje proti rasismu, nepřátelství vůči cizincům, antisemitismu a nesnášenlivosti. Konstatuji, že mi není známo, jaká opatření k naplnění nejvyšším představitelem našeho státu podepsané Vídeňské deklarace naše vláda učinila. Pokud je opak pravdou a něco učiněno bylo, bylo by žádoucí, aby vláda o těchto opatřeních informovala příslušný parlamentní orgán, kterým je výbor petiční, pro lidská práva a národnosti.

Nyní se vrátím k jednotlivým otázkám z mé interpelace. Na první dotaz, jak vláda hodnotí působení skupin rasistického a fašistického charakteru, odpověď pana předsedy vlády vůbec nereaguje. Na druhý dotaz, jak vláda hodnotí události v restauraci U Zábranských, je v odpovědi konstatováno, že taktické postupy policie přestávají být účinné, přesto však se dále uvádí, že metodický pokyn z roku 1991 o sjednocení postupu policistů ČR při plnění úkolů k ochraně bezpečnosti osob a majetku před protiprávním jednáním extremistických skupin a hnutí zůstává v platnosti. Tato tvrzení jsou ve zřetelné kontradikci.

Navíc bych chtěl uvést, že v mé interpelaci nešlo pouze o bezpečnost osob a majetku, ale především o nový jev fašizace a organizovanosti skupin, které se U Zábranských sešly. O tom není v odpovědi pana premiéra ani zmínka. To, že policie aspoň ad hoc na základě vyhodnocení televizních záběrů televize Nova zahájila trestní stíhání několika účastníků shromáždění za propagaci fašismu, lze jen uvítat. Vůbec však nelze přijmout tvrzení odboru kontroly a stížností policejního prezidia, které ve své odpovědi na podnět občanské iniciativy HOST ve věci nedostatečného postupu Policie ČR při srazu skinheadů U Zábranských uvádí, že v době natáčení televizních záběrů televizí Nova, při nichž došlo k protiprávnímu jednání, nebyla přítomna žádná policejní hlídka.

Odvysílané záběry, pokud nedošlo k deformaci na základě jejich sestřihu, ukazovaly něco jiného.

Konečně k odpovědi na třetí otázku, jaká opatření hodlá vláda přijmout v souvislosti s oslavou narozenin Adolfa Hitlera avizovanou na 23. 4. 1994 do Hradce Králové. Odpověď na mou interpelaci jsem sice obdržel až po inkriminovaném datu, o jejím obsahu a dalších podrobnostech přijatých opatřeních jsem byl však v předstihu informován policejním prezidentem a jeho spolupracovníky. Celé události dne 23. 4. v Hradci Králové jsem byl od 9.00 hod. do 21.00 hod. přítomen, a to jak na půdě policie, tak i v prostorách, kde akce měla proběhnout.

Chtěl bych konstatovat, že opatření připravená policií byla na vysoké profesionální úrovni. Zodpovědní pracovníci policie prokázali, že jsou připraveni na podobné akce, jakou byl očekávaný sraz v Hradci Králové, s použitím zákonných prostředků reagovat. Rovněž zásahy, k nimž byla policie nucena přikročit, pokud mohu z osobní zkušenosti posoudit, byly provedeny v rámci zákona.

Za to vše zasluhuje policie i další instituce, které se na opatřeních podílely - městský úřad, České dráhy a další - uznání. Konečné vyjádřeni k úspěšnosti zásahu nechci v tomto okamžiku vyslovit proto, že mi dosud není známo, k jakým závěrům došli vyšetřovatelé v případě šesti účastníků srazu, jejichž případ jim byl zasahujícími policisty postoupen s obviněním na trestný čin z propagace fašismu.

Z průběhu akce i ze slovně vyjádřených postojů představitelů policie jsem nabyl dojmu, že aktivity extremistických hnutí s rasistickým a fašistickým podtextem policie už nepovažuje pouze za problém bezpečnosti a pořádku, ale i za fenomén ideologicko politický, jehož dalšímu rozvinutí v České republice je třeba postavit hráz i s podporou policie. Uvítal abych, kdyby v budoucnu dokázala policie připravit opatření a zakročit nejen v případech rozsáhlejších akcí, ale aby každý policista v každém ojedinělém případě projevu propagace či sympatií k fašismu a podobným hnutím věděl, že má zasáhnout, jak má zasáhnout a aby skutečně zasáhl.

Na závěr bych chtěl uvítat ujištění ministra spravedlnosti, které je součástí textu odpovědi pana premiéra, že uložil Nejvyššímu státnímu zastupitelství provést prověrku dozorové činnosti nad činností nižších státních zastupitelství i provedení prověrky nad vyřizováním trestných věcí soudy. Rád se s výsledky těchto prověrek - bude-li mi to umožněno - seznámím.

Mám-li vyjádřit svou spokojenost s odpovědí na mou interpelaci, dovolím si odvolat se na můj komentář v obecném pohledu i k jednotlivým otázkám. S ohledem na to, že se jedná o problematiku, která asi nebude nikdy úplně uzavřená, doporučuji, aby sněmovna odpověď přijala. Mohu však slíbit, že se činností vlády i dalších odpovědných státních institucí související s problematiku rasismu, antisemitismu, fašismu, xenofobie a intolerance budu dále zabývat. Jsem přesvědčen, že nebudu osamocen. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, pane poslanče. Pan poslanec považuje odpověď za uspokojivou. Otevírám rozpravu k tomuto bodu. Nikdo se do ní nehlásí, rozpravu končím. Navrhuji přijmout následující usnesení:

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí místopředsedy vlády a ministra zemědělství Josefa Luxe na interpelaci poslance Zdeňka Trojana ve věci postoje vlády k řešení problematiky související s problémy rasismu, xenofobie a intolerance, uvedenou v tisku 904 I."

Kdo je pro tento návrh usnesení, ať jej podpoří v hlasování č. 95. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je skončeno.

Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 56 pro, 3 proti, 3 se zdrželi hlasování, nehlasovalo 38 poslanců.

To mne vede k tomu, abych vás znovu odhlásil a poprosil o novou prezentaci. Omlouvám se těm, kteří mne na to upozorňovali již dříve. Děkuji.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux odpověděl v zastoupení předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Josefa Křížka ve věci problematiky zásahů do vlastnictví práv vlastníků lesa nacházejícího se v katastrálním území Jaroměřice - tisk 904. Pan poslanec Křížek není bohužel přítomen ve sněmovně, nelze tuto odpověď projednávat. Tím jsme ukončili odpovědi pana premiéra Klause.

Pan ministr spravedlnosti Jiří Novák odpověděl na interpelaci poslanců Milana Loukoty a Josefa Valenty. Vzhledem k tomu, že páni poslanci zde nejsou, nelze projednávat. Jednalo se o interpelaci tisk 853.

Pan ministr spravedlnosti Jiří Novák odpověděl na interpelaci pana poslance Jiřího Šolera ve věci důstojného prostředí pro politické procesy - tisk 894. Odpověď se předkládá jako tisk 894 A. Ptám se pana poslance Šolera, zda považuje odpověď za uspokojivou.

Poslanec Jiří Šoler: Vážený pane předsedající, vážený pane místopředsedo vlády, vážená sněmovno, má interpelace se týkala důstojného prostředí pro politické procesy, které bohužel i tento režim neustále organizuje.

Ve své odpovědi mi pan ministr Novák sdělil, že bohužel u okresních soudů, u kterých se alespoň prvá stání těchto politických procesů konají, nemají dostatečně velké jednací síně, a proto nemohou umožnit dostatečnou činnost publika. Musím při této příležitosti požádat pana ministra, aby se nad tím zamyslel, protože pokud podobná představení míní tento režim dělat častěji, měl by se postarat i o odpovídající soudní síně.

Dále pan ministr tvrdí: "Nemohu souhlasit s vaším názorem, že oba procesy byly politické, přičemž je přirovnáváte k procesům z období totality. Především je třeba uvést, že tzv. politické procesy byly svojí podstatou nezákonné, výlučně represivní povahy a se snahou odsoudit občany, kteří se nedopustili žádné trestné činnosti, a tak zastrašit veřejnost. Končily zpravidla uložením velmi přísných nepodmíněných trestů odnětí svobody. Jak sám dobře víte, Jiří Matoušek byl rozsudkem Okresního soudu v Třebíči zproštěn obžaloby a trestní stíhání Josefa Tomáše dosud není pravomocně skončeno."

Nechci se dotýkat případu pana Josefa Tomáše, protože nechci předesílat závěr soudu v procesu, který ještě není ukončen. Chtěl bych se dotknout procesu pana Matouška. Pan ministr má naprosto pravdu v tom, že - pokud se týče procesu, který se konal v únoru t. r. - pan Matoušek byl zproštěn.

Ovšem jednalo se o druhé stání, prvé stání se konalo dne 24. března 1993 a bylo konstatováno, že obžalovaný Jiří Matoušek je vinen, že 27. ledna 1993 v ranních hodinách umístil do vývěsní skřínky politické strany Sdružení pro republiku - Republikánské strany Československa, umístěné na Komenského nám. v Třebíči, ručně psanou stránku, obsahující výroky, které hanobí osobu prezidenta republiky Václava Havla, tedy veřejně hanobil prezidenta republiky pro jeho činnost v životě politickém. Tím spáchal trestný čin hanobení republiky a jejího představitele podle § 103 trestního zákona a odsuzuje se podle § 103 trestního zákona k trestu odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. Podle § 58 a dalších paragrafů se výkon uloženého trestu podmíněně odkládá na zkušební dobu jednoho roku.

Nemohu tedy v žádném případě souhlasit s názorem pana ministra, že smyslem tohoto procesu nebylo zastrašit občany, kteří se nedopustili žádné trestné činnosti. Naopak. Musím konstatovat, že tady se jednalo o jasný případ zastrašení občana, který se nemohl v té době dopustit trestné činnosti, protože 27. ledna m. r. tento stát neměl ani v té době, ani před tím žádnou hlavu státu.

Hlavu státu získal až podle § 55 Ústavy České republiky, kdy prezident složil slib. To zcela správně konstatuje rozsudek druhého stání, ale v prvním stání je naprosto nesmyslně odsouzen občan za čin, který prostě nebylo možné fyzicky provést.

V tomto případě musím hovořit o politickém procesu a o naprosto nesmyslné represi.

Pokud se hlouběji začtete do rozsudku, najdete tam takové záležitosti, např.: Z důkazů, provedených v hlavním líčení k osobě obžalovaného soud zjistil, že tento pochází z dělnické rodiny. Podobných perliček je tam více, a snadno zjistíte, že to má přesně ten sloh, který známe z podobných rozsudků, které vynášely soudy komunistické.

Skutečně nevidím důvod, proč bych na rozsudky soudů komunistických měl koukat jako na zločiny a zastrašování, zatímco na rozsudky soudů současných bych měl koukat nějakým jiným způsobem. Za stejné činy je nutno posuzovat lidi stejným způsobem.

Jak jsem připomněl panu ministrovi, sám mám osobní zkušenosti z procesu, shodou okolností z procesu případ "Novák", který se stal asi před 10 lety u Okresního soudu v Trutnově.

Musím říci, že zkušenosti z tohoto procesu, který také neskončil nějakým vysokým trestem, který skončil pouze finanční pokutou, mne postihují dodnes, a musím říci, že je to jedna z příčin, proč jsem se po listopadu 1989 politicky angažoval a možná příčina, proč jsem se nakonec stal poslancem tohoto sněmu.

Musím říci, že tenkrát jsme také zažili situaci, kdy náš kamarád a kolega byl obviněn také z § 103, hanobení hlavy státu, a zažili jsme útok členů StB a policie, kde se nás snažili přesvědčit, jaké všelijaké nesmysly máme na tohoto kamaráda dosvědčit.

Tenkrát se společnost rozdělila na ty vstřícné, kteří byli ochotni dosvědčit cokoli bez ohledu na pravdu, kamarádství a podobné věci, a na ty, kteří byli v této věci pevní.

Musím říci, že pokud jsem se např. jako parlamentní zpravodaj dostavil do České televize a tam jednu z těchto vstřícných objevil jako sekretářku generálního ředitele, pak to jistým způsobem ovlivnilo mé jednání, i když samozřejmě nedošlo k porušení žádného zákona: tady nejde o lustrační aféru nebo o něco podobného.

Musím říci, že bohužel občané tohoto státu mají bohaté zkušenosti z posloupnosti zločinů, které se tady stávaly, ať se jedná o posloupnost zločinů zrádců a kolaborantů z let třicátých, zločiny nacistů z let čtyřicátých, zločiny komunistů zejména z let padesátých a šedesátých, nebo o zločiny Občanského fóra a jeho pohrobků z let devadesátých.

Zdá se vám, že jdu příliš dozadu, ale musím bohužel konstatovat, že některé rodinné klany se v této věci podílely téměř na všem.

Pokud se týče zločinů kolaborantů a nacistů, v této věci udělal prezident Beneš po osvobození naší republiky zásadní čáru tím, že vydal Dekret prezidenta republiky ze dne 19. června 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a mimořádných lidových soudech. Dovolím si přečíst preambuli tohoto Dekretu:

"O přísnou spravedlnost volají neslýchané zločiny, kterých se dopustili nacisté a jejich zrádní spoluviníci na Československu. Porobení vlasti, vraždění, zotročování, loupení a ponižování, jehož obětí byl československý lid a všechna ta stupňovaná německá zvěrstva, kterým, bohužel, pomáhali nebo asistovali zpronevěřivší se občané českoslovenští, z nichž někteří při tom zneužili i vysokých úřadů, mandátu nebo hodností, musí dojít zaslouženého trestu bez průtahů, aby nacistické a fašistické zlo bylo vyvráceno z kořene."

Domnívám se, že pokud za zločiny z let padesátých, šedesátých, sedmdesátých či devadesátých, neuděláme tlustou čáru, potom se tato morální krize bude s námi vléci dále.

Chtěl bych se ještě zmínit o jedné drobnosti, která se týká kamufláže politických procesů, ke které u nás dochází. Nedávno jsme měli možnost vidět případ pana Cibulky, který mi trochu připomněl ony trapné scény, které můžeme občas vidět z tramvaje, kdy do poloprázdné tramvaje vstoupí dva invalidé a začnou se hádat o to, kdo z nich má vyšší právo na invalidní místo, přestože okolo je v podstatě prázdno.

Podobnou záležitost jsme zažili, když dva prominenti z Charty, pan Cibulka a jeho komplic vedli veřejně v televizi veliký spor o tom, který z nich je větší humanista.

V souvislosti s tím, že jinde probíhají politické procesy nad slušnými lidmi, kteří s touto, dnes již zdiskreditovanou organizací, nemají skutečně nic společného, mohu takovéto vystoupení pokládat pouze za trapnou kamufláž, která se snaží tyto politické procesy nějakým způsobem maskovat.

Domnívám se, že naše veřejnost je dnes již natolik vyspělá, že takové kamufláže nebudou mít úspěch. Vzhledem k uvedeným skutečnostem nemohu pokládat odpověď pana ministra za uspokojivou. Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Hlásí se pan poslanec a pan ministr Jiří Novák do rozpravy, kterou jsem právě otevřel.

Ministr spravedlnosti ČR Jiří Novák: Vážený pane předsedající, vážený pane předsedo, dámy a pánové, musím věru konstatovat, že pan poslanec trochu extendoval předmět interpelace, se kterou se na mě obrátil.

Na tomto místě nechci polemizovat s jeho názory na Občanské fórum a jeho pohrobky, politických procesech apod. Jen mě zajímá, zda mu byla dána přiléhavá odpověď na otázku, zda v popisovaných případech došlo k porušení ustanovení § 2 odst. 10 trestního řádu, který vyjadřuje zásadu veřejnosti trestního řízení. To byl, dá se říci, první bod jeho interpelace. Zda jsem jej uklidnil svou odpovědí v tom slova smyslu, že nehrozí, aby dva občané této země, kteří jsou stíháni za trestný čin vraždy, byli propuštěni na svobodu a mohli event. pokračovat v trestné činnosti. Tyto dvě odpovědi byly panu poslanci dány, on se k nim bohužel nevyjádřil.

Proto bych uvítal, kdyby pan poslanec řekl, zda moje odpověď je správná nebo není. To za prvé.

Za druhé. Pokud se týče velikosti jednacích síní u našich soudů, jsou prostě takové, jaké jsou. Možná i poslanci tohoto Parlamentu, když budou projednávat rozpočtové prostředky na příští rok, ovlivní možná i velikost našich jednacích síní.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Do rozpravy se hlásí pan poslanec Šoler.

Poslanec Jiří Šoler: Odpovím napřed na druhou část otázky. Omlouvám se panu ministrovi. Měl jsem původně v plánu se k tomu vyjádřit. V každém případě mu děkuji za odpověď.

Ta druhá záležitost byla formulována jako otázka, ke které tato sněmovna nepřijímá usnesení, proto se domnívám, že ji nadále nemusíme projednávat.

Pokud se týče první záležitosti, chápu, že nelze okamžitě nafouknout jednací síně soudů. To je záležitost spíše dlouhodobých koncepcí, které si musí státní správa spolu s námi, poslanci, nějakým způsobem rozmyslet.

S odpovědí na svou interpelaci nesouhlasím, protože se domnívám, že záležitosti, které tady byly uvedeny, zejména snaha tvrdit, že tyto procesy nemají politický charakter, je naprosto nesprávná.