Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Wagnerovi. Prosím pana poslance Josefa Hájka,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Jaroslav
Štrait.
Poslanec Josef Hájek: Vážený
pane předsedající, vážený
pane místopředsedo vlády, dámy a pánové,
své vystoupení rozdělím do dvou základních
bloků.
V první části vás seznámím
s dikcí stanoviska našeho poslaneckého klubu
k předkládanému návrhu státního
závěrečného účtu. Ve
druhé části přednesu několik
rozšiřujících a doplňujících
návrhů k předloženému usnesení,
jak je uvedeno ve znění společné zprávy,
s krátkým zdůvodněním.
Nejprve stanovisko klubu Levého bloku k návrhu státního
závěrečného účtu České
republiky za rok 1993.
Vládou očekávané výsledky hospodářského
rozvoje České republiky zůstaly i v roce
1993 nenaplněny. Pokračoval i nadále pokles
hrubého domácího produktu. Roční
míra inflace ve výši 20,8% výrazně
překročila vládní prognózu,
a to i při zpomalení a rozmělňování
dalších cenově deregulačních
kroků.
Došlo k dalšímu propadu výkonnosti hlavních
výrobních sektorů, v průmyslu, stavebnictví
i v zemědělství.
Relativně nízké procento nezaměstnanosti
není bohužel výsledkem řízené
rekvalifikační aktivní politiky zaměstnanosti
a vytvářením nových pracovních
míst. V průběhu roku 1993 se zdvojnásobil
počet neumístěných osob na jedno volné
pracovní místo z 1,7 neumístěných
osob na 3,4. Celkovou číselnou bilanci nezaměstnanosti
snižuje pak počet osob, které předčasně,
tj. až o 2 roky dříve, odešly do důchodu.
Těchto osob je cca 100 000.
Trvalé podhodnocení ceny práce ukazuje, že
jsme se vydali cestou tzv. zaměstnanosti chudých.
Je málo pochopitelné, že prostředky
rozpočtu na řešení nezaměstnanosti
nejsou čerpány v průběhu roku, a tedy
i s jistým předstihem efektu, a návazně
na to je sněmovně navrhováno část
rozpočtového přebytku směrovat na
zmírnění nezaměstnanosti v nejvíce
postižených okresech.
Velmi střízlivě a opatrněji hodnotíme
i dosaženou obchodní bilanci za rok 1993 včetně
její teritoriální a zbožové struktury.
Na rozdíl od vládního hodnocení považujeme
náš export s dominantním 52,6procentním
zaměřením na vývoz paliv, surovin
a energií v delším časovém období
za škodlivý.
V oblasti obchodní bilance potravin se dostává
naše republika do pozice země, kde dovoz potravin
překračuje jejich vývoz. Razantní
privatizace v rozsahu a čase nepřináší
žádoucí a potřebné mikroekonomické
efekty. Insolventnost a nízká likvidita podnikové
sféry přerůstá pouhou rovinu řetězové
platební neschopnosti a ohrožuje i bankovní
systém. Podniky netvoří potřebnou
masu zisku na odvod daní do státního rozpočtu
ani na schopnost splácení splátek přijatých
úvěrů.
Z domácích úvěrů má
více než 20%, absolutně vyjádřeno
158 mld. Kč, charakter úvěrů značně
rizikových a případné krytí
těchto ztrát je na samé hranici bankovního
kapitálu, bankovních rezerv i oprávek. Znepokojující
je i prudký nárůst pohledávek Fondu
národního majetku k privatizovaným subjektům.
Návrh státního závěrečného
účtu převádí tyto procesy do
peněžního vyjádření příjmů
a výdajů veřejných rozpočtů.
Ze zřejmých důvodů věcných
i systémově metodických nelze srovnávat
rozpočtové hospodaření ani v dalším
časovém úseku, ani v příjmových
položkách. Porovnávání na rozpočtová
čísla ve značném rozsahu i hloubce
rozpočtových změn je ve shodě se závěry
NKÚ činnost předem odsouzená k nezdaru.
Obsáhlý materiál NKÚ oprávněně
ukazuje na celou řadu nehospodárných a neoprávněných
výdajů, na nedostatečnou úroveň
účetní evidence rozpočtových
subjektů i na benevolenci a nedostatky v oblasti daňové
správy.
Z tohoto důvodu pouze konstatujeme, že v rozpočtovém
roce 1993 se nepodařilo zajistit jeden z rozpočtových
cílů, t. j. postupné snižování
podílu veřejných rozpočtů na
hrubém domácím produktu. Vyrovnanost a výsledná
mírná přebytkovost státního
rozpočtu je dána tím, že výpadek
daňových příjmů ve výši
34 mld. Kč byl pokryt neopakovatelným a nerozpočtovaným
doběhem tzv. starých daní ve výši
22,8 mld. Kč, dále neopakovatelným a možná
i vratným inkasem třinácti záloh na
sociální pojištění a rozpočtovým
podhodnocením výnosů z cel.
Z tohoto důvodu neakceptujeme návrh na rozdělení
rozpočtového přebytku a navrhujeme sněmovně
tento přebytek převést do aktiv státního
rozpočtu a tedy i do její rozpočtové
dispozice. Tolik dikce stanoviska.
Nyní mi dovolte předložit několik pozměňovacích
návrhů na usnesení.
Za prvé doporučujeme nahradit plné znění
v celé části 3 v návrhu usnesení
ve znění společné zprávy textem:
Návětí je "Sněmovna Parlamentu
souhlasí s převodem přebytku státního
rozpočtu České republiky za rok 1993 ve výši
1,081 mil. Kč do státních finančních
aktiv".
Zde bych řekl krátké zdůvodnění
tohoto návrhu. Je zřejmé, že navrhovaným
vládním řešením de facto povyšujeme
nebo šetříme rozpočtovou rezervu vlády
roku 1994, která - a já připomenu - je dostatečně
dimenzovaná ve výši 3,4 mil. Kč a při
schvalování návrhu rozpočtu na rok
1994 ji tato sněmovna bez účelového
určení výrazně zvýšila.
Nic nenamítám proti čtyřem titulům
uvedeným k finančnímu vykrytí, ovšem
mám pochybnosti, zda již toto vláda neučinila
za nás, zda nerozdělila peníze bez souhlasu
nejvyššího orgánu, který může
s přebytkem disponovat. Z tisku a informace víme,
že problémy okresů, kde vzrostla nezaměstnanost,
byly řešeny, nemohly být však řešeny
dříve než sněmovna toto usnesení
a tento závěr přijala.
Jinými slovy doporučuji sněmovně,
aby si dispozici o rozdělování přebytku,
a podle rozpočtových pravidel jedině ona
tuto kompetenci má, ponechala i pro rok 1994.
Dále navrhuji rozšířit návrh
na usnesení o část 4 takto: Návětí
"Sněmovna žádá vládu České
republiky, aby
a) spolu s kontrolní zprávou o plnění
státního rozpočtu za první čtvrtletí
tohoto roku předložila sněmovně finanční
a majetkovou inventuru vzájemných závazků
a pohledávek České republiky se Slovenskou
republikou k datu 31. 12. 1993 a bilanci plnění
všech smluv a dohod uzavřených na úrovni
parlamentů a vlád obou zemí ve vztahu k rozdělení
federace".
Zdůvodnění bude velmi stručné.
Myslím si, že podobný ekonomický a hospodářský
manévr, jaký se provedl v této zemi dělením
dvou ekonomik, by si vyžádal solidnější
hodnocení po prvním roce působení
oddělené ekonomiky, než je tomu věnováno
v komentáři k návrhu státního
závěrečného účtu.
"b) žádá vládu, aby do 30. 9. 1993
nechala provést expertní hodnocení kvality
státních finančních aktiv s výjimkou
aktiv na bankovních účtech. Slyšeli
jsme zde, jaký je fond stálých aktiv a pasív.
To vyvolává samozřejmě možnost
nezdravě optimistického posuzování
rigidní pozice státu. Myslíme si, že
je zcela legitimní - tak jak to musí udělat
každá banka - aby si nechala ohodnotit, pokud to neumí
sama, kvalitu svých aktiv a aby sněmovna byla objektivně
informována o vlastní likvidní pozici.
c) žádá vládu, aby na schůzi
sněmovny Parlamentu v září t. r. předložila
kontrolní zprávu o plnění programového
prohlášení". Tady se nebudu ve zdůvodnění
opírat o nic jiného než o výrok pana
místopředsedy vlády - proto na něho
chci apelovat, který aby pronesl při schvalování
rozpočtu na rok 1994 v této sněmovně
- na 15. schůzi, kde řekl, že na otázky
tohoto typu bude jistě dostatek prostoru v průběhu
příštího roku, kdy vláda bude
zhruba v polovině období tuto bilanci provádět.
Skutečně jsme tomu rozuměli tak, že
vláda sama se domnívá, že by měla
v polovině svého časového mandátu
předložit jakousi kontrolní zprávu naplňování
svého programového prohlášení.
Považujeme to za požadavek zcela legitimní a
zřejmy a pokud by nebyl akceptován, ptám
se proto pana místopředsedy vlády, proč
od prosince vláda změnila svůj názor.
Dále a naposledy za třetí rozšířit
návrh na usnesení o část 5 takto:
Poslanecká sněmovna konstatuje, že v rozporu
se zněním zákona o státním
rozpočtu č. 10/1993 Sb., § 1 vláda nerealizovala
zákonem schválenou dotaci ve výši 3
mld. Kč do fondu tržní regulace a snížila
tuto dotaci o 1,425 mld. Kč. Z tohoto důvodu jsou
patrně zkreslena i státní aktiva a sněmovna
žádá vládu České republiky,
aby tato částka ve výši 1,425 mld. Kč
byla obratem do fondu tržní regulace převedena.
Zdůvodnění také nebude obsáhlé.
Podle našeho názoru vláda nemá kompetenci
měnit žádným svým rozhodnutím
zákonem stanovené dávky a dotace. Sněmovna
žádnou změnu nepřijala, a tedy i v uzavřeném
rozpočtovém roce, pokud tyto zdroje potřeba
nebyly, měly být vykázány jako zůstatek
na příslušném účtu státního
fondu tržní regulace. To za a).
Za b) bohužel musím konstatovat, že jsme z materiálů,
které nám byly předloženy, nedohledali
doputování těchto peněz do státních
finančních aktiv. Odvolal bych se na materiál
pod písmenem e) tabulku 10 - přehled státních
finančních aktiv a pasiv.
Na řádku "bankovní účty
ostatních účelově vázaných
prostředků" - tady je zůstatek k 31.
12. 1,389 mld. Kč, to znamená na tomto účtu
de facto ani ta nevydotovaná částka nemůže
být. Ptám se tedy, kde je. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Hájkovi. Prosím pana poslance Štraita,
aby se ujal slova, připraví se pan poslanec Kraus.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane místopředsedo, dámy a pánové,
dovolte mi, abych ve svém krátkém vystoupení
upozornil na dvě věci ze státního
závěrečného účtu 1993.
Především bylo rozpuštěno 7 mld.
korun ze sociálního pojištění
v rozpočtu. V r. 1993 bylo totiž vybráno na
důchodové pojištění o 5,8 mld.
Kč víc a na politiku zaměstnanosti 9,5 mld.
Výdaje na nemocenské pojištění
jsou schodkové 8,3 mld. Kč. Jde tedy o přebytek
7 mld., který se přerozděluje v rámci
rozpočtu.
Kolegové si jistě vzpomínají, že
přerozdělování v rozpočtových
kapitolách, zvlášť pak netransparentnost
výběru dávek na nemocenské a důchodové
dávky, bylo vždy předmětem velké
kritiky. Je tomu tak i nadále.
Další konstatování je, že již
druhý rok jsou velké přebytky financí
v politice zaměstnanosti, kterou si tak občané
fakticky předplácejí. Domnívám
se, že aktivita úřadů práce na
vytváření nových pracovních
míst je klesající. Jak jsem uvedl při
jednání výboru pro sociální
politiku a zdravotnictví, postrádají nápaditost
a invenci. Uváděl jsem také příklady
ze Saska Anhaltska, kde jsou úředníci tamních
pracovních úřadů posíláni
do terénů a velmi podrobně na místě
situaci analyzují. U nás mám dojem spíš
opačný, čeká se na uchazeče
o zaměstnání, který musí přijít
za nimi. Prostě hřeší se na relativně
nízkou, avšak plošně počítanou
nezaměstnanost.
Dovolte mi ještě také přednést
pozměňovací návrh. Doporučuji
připojit k předloženému usnesení
ve smyslu společné zprávy římskou
čtyřku - žádosti na vládu.
Tedy "žádá vládu, aby a) zajistila
počínaje údaji k rozpočtu v roce 1994
samostatné sledování příjmů
a výdajů státního rozpočtu
v oblastech sociálního zabezpečení,
zdravotnictví a zaměstnanosti. b) Případný
přebytek příjmů nepoužívala
pro jiné kapitoly státního rozpočtu."
Děkuji.
Místopředseda PSP Jiří Vlach: Děkuji
panu poslanci Štraitovi a prosím pana poslance Krause,
aby se ujal slova. Připraví se pan poslanec Brožík.
Poslanec Michal Kraus: Vážení kolegové,
vážené kolegyně, je zcela samozřejmé,
že vláda - alespoň naše dnešní
vláda - nebude hodnotit výsledky své práce
do hospodářské oblasti nijak negativně.
Zdá se, že si je tak jista svým dílem,
že se ani neobtěžovala přijít se
ze své práce zodpovídat jako celek. Věc
ve vyspělém světě jistě nevídaná.
Podle některých velmi pečlivě vybraných
makroekonomických ukazatelů by na to snad i měla
právo, ale hospodářská politika státu
není jenom pět či šest ukazatelů.
Vnucuje-li vláda Parlamentu, že naše hospodářství
bylo v roce 1993 provázeno stále intenzivněji
se projevující hospodářskou dynamikou,
potom vědomě lže a lakuje dost šedou skutečnost
na poněkud růžovější vizi.
Dovolte mi proto se na státní závěrečný
účet na rok 1993 podívat nezkreslenou optikou.
Vláda stejně jako v předchozích letech
i v roce 1993 slibovala oživení ekonomiky. Místo
slíbeného růstu hrubého domácího
produktu o 1 až 3% však naopak pokračoval jeho
další, nejen globální, ale zejména
i značný strukturální pokles. Průmyslová
výroba se snížila o dalších 5%
a strojírenská dokonce o 10%, a to zejména
v důsledku poklesu exportu do Slovenské republiky
a prodeje na domácím trhu, což je obzvlášť
zarážející. Proti roku 1989 byl hrubý
domácí produkt již nižší o
21%, celková průmyslová výroba o 36%,
z toho v podnicích s 25 a více pracovníky
o 42% a přitom ve strojírenských dokonce
o 55%, zatímco výroba těžkých,
méně kvalifikovaných, ale kapitálově
a ekologicky náročných prvovýrob klesala
pomaleji a její už beztak nadměrný podíl
se dále zvýšil. Tento negativní strukturální
vývoj - a škoda, že mě neslyší
pan ministr Dyba - je v příkrém rozporu s
vývojem v zemích, které si způsobem
transformace svého hospodářství vysloužily
přezdívku hospodářský tygr
pro své skutečné výsledky, nikoli
pro to, že si to přály někteří
jejich ministři.
Reálná mzda se sice v roce 1993 mírně
zvýšila zhruba o 3,5%, čistá o 1%, ale
přesto oproti roku 1989 byla dosud o 19% nižší.
Avšak její zotavování bez úměrného
zotavování produktivity, jež byla proti roku
1989 asi o 13 až 15% nižší a dosahovala
jen 35 až 40% úrovně vyspělých
zemí, při hlubokém nevyužití
kapacit fixního kapitálu, proti roku 1989 nižšímu
asi o 20 až 25%, vedlo k dalšímu pronikavému
snížení rentability za tři čtvrtletí
roku 1993 zhruba o 32%. Tím se dál snížila
konkurenceschopnost podniků, zvyšují se tlaky
na nákladovou inflaci a na devalvaci koruny a přetrvává
platební neschopnost asi 60% podniků. Ani nejhlubší
krize 20. století ve 30. letech nezaznamenala tak hluboké
propady v těchto ekonomických ukazatelích,
které provázejí ekonomickou reformu současné
vlády. Ta však tyto výsledky považuje
za úspěšný a pozitivní vývoj,
jenž nemá obdoby.
Přitom snížení investic do fixního
kapitálu o dalších 8%, proti roku 1989 již
o 21%, přestože už 3 roky nezabezpečuje
ani prostou obnovu ani už dříve odkládanou
modernizaci zastaralých kapacit včetně infrastruktury
ani ochranu životního prostředí, může
mít dlouhodobé důsledky pro vývoj
produktivity. Naše komparativní výhody a konkurenční
způsobilost jsou ohroženy chaotickým rozpadem
hospodářské infrastruktury, zejména
vědeckovýzkumné a vývojové
základny, kde se počet pracovníků
snížil oproti roku 1989 asi o 60%. Je sice pravdou,
že část těchto kapacit se přelila
do poradenských a podobných institucí, kde
si však většinou orientují na krátkodobé
úkoly a slouží alespoň z části
zahraniční konkurenci.
Přes budovatelská hesla pana premiéra o ukončení
ekonomické transformace ozdravná restrukturalizace
a modernizace podniků ještě většinou
nezačala. Přestože byl již vykázán
nadpoloviční podíl soukromého vlastnictví
na tvorbě hrubého domácího produktu,
privatizace provedená převážně
kupónovou metodou nevytváří aktivní
a angažované vlastníky, ve valné většině
případů nevede nejen k překonání
platební neschopnosti podniků, jejich zápasu
o holé přežití a jejich agónie,
ale ani k jejich racionálnějšímu chování.
Přes povinný optimismus pana guvernéra ČNB
se začíná reálně oslabovat
i tolik zdůrazňovaná, dosud udržovaná
stabilita měny.
Opět se zvýšila míra inflace, která
u spotřebitelských cen dosáhla 21% místo
vládou slibovaných 14 - 17%. Vyrovnávání
běžného účtu platební
bilance bylo jen poměrně těsné /zhruba
o 0,8 mld. USD včetně nekonvertibilních měn,
ale bez SR/ v důsledku setrvalého deficitu obchodní
bilance.
Současně se téměř zastavil
příliv přímých zahraničních
investic. Naopak však za přímého přispění
vlády rychle roste příliv zahraničního
akvizičního kapitálu včetně
prodeje akcií našich podniků do zahraničí.
Roste i příliv zahraničních úvěrů
vlivem nadměrné míry úroků
u nás. Hrubá zahraniční zadluženost
v konvertibilních měnách vzrostla o 30% na
8,7 mld. USD, takže převážně na
její vrub se uskutečnil nákladný růst
devizových rezerv na 6,3 mld. USD, která je v takovéto
výši již nadměrná, neboť v
podstatě pokrývá polovinu ročního
exportu.
Celkový sestup ekonomiky je s tichým souhlasem a
přivíráním očí u vládní
garnitury zmírňován rozšiřováním
stínové ekonomiky, jejíž podíl
se proti roku 1989 zhruba zdvojnásobil a patrně
se již přibližuje evropské špičce,
reprezentované zejména Itálií.
Doslova exploze šedé ekonomiky byla umožněna
nejen nelegálními důchodovými toky,
zejména z hromadně pašovaných importů,
z přelivu bývalé čs. měny,
deponované v zahraničí do peněžního
oběhu ČR, z daňových úniků,
z neevidovaných příjmů z turistiky
apod., ale ve stále rostoucí míře
i nelegálním výprodejem majetku do zahraničí,
umožňujícím rozsáhlé praní
špinavých peněz v důsledku zásadních
mezer v legislativě, zvlášť v oblasti
dozoru nad privatizací, ochrany státního
rozpočtu, finančních prokuratur, konfliktů
zájmů, postranního podnikání,
prokazování původu peněz, atd.
Stínová ekonomika sice tlumí celkový
dosavadní pokles životní úrovně,
ale cestou. její extrémní diferenciace ve
prospěch jedné pětiny až jedné
třetiny bohatnoucí části obyvatelstva.
Současně rozvrací tržní prostředí
a ohrožuje poctivé podnikatele.
Bezprostřední příčinou dalšího
prohloubení negativního hospodářského
vývoje bylo také rozdělení ekonomiky
bývalé ČSFR, na němž se současná
vládní reprezentace aktivně podílela.
Okamžité zastavení pomoci Slovensku z naší
strany se přitom obrací i proti ČR, vedlo
a vede k výraznému poklesu exportu ČR do
SR (v roce 1993 zhruba o 3/4 mld. USD a letos, zdá
se, o další 3/4 mld. USD, nemluvě o dalších
vyvolaných vlivech včetně urychlení
strukturálního sestupu). V současné
době je již patrně ohrožena i existence
celní unie se SR v době, kdy hledáme cesty
mnohem náročnější integrace do
Evropské unie.
Považuji proto za nutné zdůraznit, že
hlavními viníky zhroucení exportu do SR a
ohrožení celní unie, kteří nesou
i plnou odpovědnost, jsou vláda ČR a zejména
ministerstvo průmyslu a obchodu v čele s panem ministrem
Dlouhým. Ten kromě kritiky Slovenska a Slováků
neučinil vloni ani letos ani sebemenší pokus
o aktivní a vzájemně výhodné
řešení. Netečnost pana ministra, spojená
s arogancí vůči potenciálním
obchodním partnerům ze Slovenska je příčinou
postupného rozpadu vzájemného obchodu a po
likvidaci Aera Holding, postupné kolonizaci Auto Škody
Mladá Boleslav a prapodivné a hlavní pozdní
privatizace české petrochemie, je to další
ukázka jeho skvělých schopností mystifikace
a až kašpirovského umu přesvědčit,
že černý čtverec je vlastně bílý
kruh.
Pan premiér Klaus sice navzdory rozdmýchaným
emocím moudře upozornil, že majetkové
vyrovnání (uznání a splátky
dluhů) se SR představují jen desetinu rozsahu
ve srovnání s udržováním vzájemného
obchodu i našeho exportu, za moudrými slovy však
nenásledovaly stejně moudré a hlavně
přiměřené aktivní činy.
Stejná moudrost a pochopitelně i její naplnění
činy by však měla platit obdobně i vůči
Rusku, kde případné splátky dluhů
jsou jen zlomkem možných zdrojů z fungujícího
vzájemného obchodu.
Přes optimistická slova pana ministra Kočárníka
je skutečný stav české ekonomiky notně
alarmující, a to i při opravdu objektivním
srovnání s ekonomikou polskou, či maďarskou,
kterým by naši ekonomové byli rádi vzorem.
Naše ukazatele dynamiky rozvoje, či např. vývoje
průměrných mezd, které jsou skutečně
vypovídajícími, začínají
za polskými i maďarskými poněkud pokulhávat.
Setrvalou, hlubší příčinou je
přitom pokračující makroekonomická
restituce souhrnné poptávky, restriktivní
měnová i fiskální politika (deficit
státního rozpočtu sice dosáhl jen
2% hrubého domácího produktu, ale napomáhal
pouze oživování spotřebně importní
poptávky), absence účinné průmyslové
(intervenční) politiky i v podmínkách
jednostranné, naivně přehnané liberalizace
zahraničního obchodu tváří
v tvář protekcionizmu vyspělých zemí,
převážná dezerce státu od výkonu
jeho zbývajících vlastnických práv,
malá účinnost zvoleného, převážně
kupónového způsobu privatizace, zanedbáváni
součinnosti vlády při tvorbě hospodářské
politiky s hospodářským managementem, s obchodními
komorami a podnikatelskými svazy a dokonce setrvalá
snaha o oslabení úlohy odborů.
Sociální smír je stále více
udržován populisticky jen na úkor budoucnosti
přetrvávající nízkou nezaměstnaností,
umožněnou dále rostoucí přezaměstnaností
v podnicích, zmirňováním počátečního
poklesu reálné mzdy bez zotavování
produktivity na úkor investování, vytvořením
vlastnictví kupónových rentierů převážně
ve formě jejich spotřebitelské rezervy místo
angažovaného vlastnictví podniků zápasících
o holé přežití. Smír je vykupován
"projídáním" kapitálu a
zahraničním zadlužováním při
dalším oslabování našich, zejména
perspektivních komparativních výhod.
Bohatství i ekonomická moc jsou přitom stále
více extrémně koncetrovány do rukou
malé menšiny všemocných. O bývalé
NDR tvrdila anekdota, že ji Karel Marx nespravedlivě
podělil svým dědictvím - odkázal
jí jen Manifest (rozuměj Komunistický Manifest),
zatímco západnímu Německu "kapitál"
(rozuměj Kapitál). Obdobně česká
kupónová privatizace rozdává kapitál
ve skutečnosti jen hrstce všemocných, tedy
jen asi 500 rodinám, formou rozhodujících
křesel vlastníků, zatímco obrovské
většině asi 6 milionům Diků jen
její právní manifest v podobě bezmocných
kupónových akcií a potenciální
odstupné ve výši maximálně snad
jednoroční mzdy.
Z pohledu konfrontace vládních slibů vývoje
ekonomiky v roce 1993 a růžového hodnocení
jejího skutečného průběhu s
realitou všedního dne a statistickými údaji
je zcela jasné, že pokud se zcela zásadním
způsobem nezmění hospodářská
politika vlády, je tolik slibované oživení
ekonomiky v roce 1994, tedy růst hrubého domácího
produktu o 2 až 3%, udržení míry inflace
pod 10% či rovnováhy běžného
účtu platební bilance ohroženo.
Česká ekonomika potřebuje oživení
zejména exportně investiční poptávky.
To však předpokládá buď změnu
vlády, nebo změnu vládní hospodářské
politiky a přechod k prorůstové peněžní
a fiskální politice. Uplatnit i tržně
konformní průmyslovou politiku zaměřenou
na obnovení komerční, technické a
technologické konkurenční schopnosti našich
výrobců a k tomu využít cílené
podpory rozvoje vědy, výzkumu a vývoje, podpory
programů nezbytné restrukturalizace, modernizace
podniků a rekvalifikace pracovní síly, aktivní
podpory exportu, počínaje exportem na náš
nejbližší trh do SR, i ochrany domácího
trhu přiměřeně naší konkurenceschopnosti.
Sanaci životaschopných významných podniků
musí vláda zasadit do širšího rámce
perspektivní strategie průmyslové politiky,
má-li vůbec nějakou, a spojit ji s programem
překonání masové platební neschopnosti
podniků. Vláda musí hledat cesty, jak pasivní
kupónové rentierství přeměnit
na aktivní a angažované vlastnictví,
šíře podporovat drobné a střední
podnikání, posílit a rozvinout systém
společenského vyjednávání vlády,
zaměstnavatelů a odborů k součinnosti
i při tvorbě hospodářské politiky.
Bude-li naopak vláda neustále dogmaticky trvat na
svém úzce monetaristicky pojatém hlídání
několika málo vybraných makroekonomických
ukazatelů na úkor skutečné hospodářské
politiky, bude i nadále přetrvávat žití
na úkor budoucnosti, vyjídání podniků
a prohlubující se hospodářský
pokles. Bude-li vláda dále devastovat mikroekonomickou
sféru, nezpůsobí tím těžkosti
jen sobě, ale i svým následovníkům
a hlavně české ekonomice.
Objektivní hospodářské výsledky
roku 1993 jsou toho nejlepším důkazem. Děkuji
za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu poslanci Krausovi, prosím pana poslancě
Brožíka, aby se ujal slova, připraví
se pan poslanec Grulich.