Místopředseda vlády a ministr financí
ČR Ivan Kočárník: Vážený
pane předsedo, vážený pane předsedající,
vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, dámy a pánové, vláda
ČR projednala návrh státního závěrečného
účtu na své schůzi 20. dubna a usnesením
č. 206 jej schválila. Dovolte mi, abych pokud možno
stručně - protože státní závěrečný
účet byl velmi podrobně projednáván
ve výborech - přednesl expozé k závěrečnému
účtu.
Budu hovořit zhruba ve třech blocích. První
blok se týká hodnocení ekonomického
vývoje v roce 1993, druhý blok se bude týkat
vývoje rozpočtového hospodaření
v r. 1993 a konečně třetí blok se
bude týkat návrhu vlády na rozdělení
přebytků za rok 1993.
K prvnímu bloku problémů bych chtěl
říci, že plnění rozpočtu
i celý ekonomický vývoj v roce 1993 probíhal
z jistého hlediska v mimořádných podmínkách.
Byly to jak trošku mimořádné podmínky
vnitřní, tak trochu mimořádné
podmínky vnější.
Z vnitřních podmínek bych rád upozornil
na to, že r. 1993 byl prvním rokem existence samostatné
České republiky, že došlo ke vzniku samostatné
České republiky a myslím si, že je možno
konstatovat, že procesy rozdělení republiky
neměly výrazné negativní dopady na
ekonomiku. Prakticky jedním z vážnějších
problémů, který zůstává,
je majetkové vypořádání se
Slovenskou republikou, které se přenáší
do budoucích let. Rovněž tak uskutečnění
měnové odluky, která proběhla v únoru
1993, je možno hodnotit podle názoru vlády
jako úspěšné - nová česká
měna je od počátku své existence stabilní
a charakteristickým rysem je růst rezerv v naších
peněžních ústavech.
Druhou zásadní podmínkou, která měnila
vývoj v loňském roce - ekonomický
vývoj - bylo uskutečnění daňové
reformy. Zavedení nové daňové soustavy
hodnotíme v zásadě jako úspěšný
krok, kdy přes neobvykle krátké období
byl proces startu a záběhu nového daňového
systému zvládnut, přičemž některé
dílčí nedostatky byly s vaší
pomocí řešeny v průběhu roku
1993. Náš daňový systém je nyní
velmi blízký soustavám ostatních států
Evropské unie a je a bude průběžně
dolaďován.
Třetí podmínkou, o které bych se rád
zmínil na straně vnitřních podmínek,
je skutečnost, že výrazně pokročila
transformace vlastnických vztahů. Rozhodujícím
krokem bylo především úspěšné
ukončení první vlny kupónové
privatizace. V důsledku toho se dále zvýšil
význam nestátního sektoru.
Z vnějších faktorů, které není
možno nezmínit:
Ekonomický vývoj v naší zemi ovlivňovala
hospodářská recese ve vyspělých
ekonomikách. Dále negativně ovlivňovala
trvající problémy ekonomického poklesu
v zemích s přechodovou ekonomikou, zejména
na východ od nás.
Přihlédneme-li k těmto podmínkám,
můžeme hodnotit a vláda tak hodnotí
- vývoj ekonomiky v roce 1993 jako vývoj úspěšný.
Toto hodnocení se opírá zejména o
následující výsledky:
V roce 1993 se v podstatě podařilo zastavit pokles
hrubého domácího produktu po letech 1991/92,
kdy v zásadě v roce 1993 byl dosažen zhruba
stejný hrubý domácí produkt ve srovnatelných
cenách jako v roce 1992.
Poprvé po třech letech se zvýšila produktivita
práce o 2,4%.
Zvýšil se podíl nestátní sféry
na tvorbě hrubého domácího produktu,
který průměrně za celý rok
představoval více než 45%. Připomínám,
že v roce 1992 to bylo pouze 20% a ke konci roku - bráno
na datech posledního čtvrtletí roku 1993
- se podíl nestátní sféry podílel
na tvorbě hrubého domácího produktu
téměř 60%. Míra inflace činila
20,8%. Byla sice vyšší než v roce 1992,
kdy činila něco přes 11%, ale přihlédneme-li
k tomu, že podstatnou součástí této
míry inflace byl - řekl bych - neopakovatelný
vliv zavedení daně z přidané hodnoty,
je nižší. Výši tohoto vlivu odhadujeme
na 8,5 - 9%. Je možno říci, že v zásadě
základní míra inflace byla stejná
jako v roce 1992. Po většinu měsíců
se měsíční index pohyboval pod úrovní
1%. Ceny - prosinec na prosinec 1993/92 - vzrostly o 18,2%.
Zaměstnanost v národním hospodářství
se snížila o 2,6% a nezaměstnanost vzrostla
z 2,6% v roce 1992 na 3,5%.
Velmi příznivě je možno hodnotit výsledky
ekonomiky v oblasti vnějších ekonomických
vztahů. Především bych rád zdůraznil,
že kurz naší koruny zůstává
od prosince roku 1990 stabilní. Zlepšily se výsledky
v roce 1993 v zahraničním obchodě a v platebních
vztazích se zahraničím. Připomínám,
že vývoz ze Slovenska vzrostl o 20%. V roce 1992 to
byl pokles o 1,8%. Obchodní bilance vykázala přebytek
ve výši 5,9 mld. korun, v roce 1992 to byl schodek
22 mld. korun. Běžný účet platební
bilance skončil v roce 1993 přebytkem 580 mil. dolarů,
v roce 1992 to bylo pouze 93 mil. dolarů. Kapitálový
účet platební bilance skončil přebytkem
2,5 mld. amerických dolarů, v roce 1992 saldo kapitálového
účtu bylo zanedbatelné. Devizové rezervy
stouply na 6,3 mld. amerických dolarů. Je to jedna
z nejvyšších úrovní našich
devizových rezerv.
Současně bych rád zdůraznil, že
došlo v roce 1993 ke zvýšení reálných
příjmů obyvatelstva a stejně tak i
reálných mezd. Vezmeme-li v úvahu, že
míra inflace byla 20,8%, potom celkové příjmy
obyvatelstva rostly 27,6%, rozdíl je růst reálných
příjmů, z toho z mezd 20,6%, průměrná
mzda o 26,9%.
Stejně tak výrazně vzrostly i výdaje
obyvatelstva za zboží. Index je 130,4%.
Myslím, že mohu uzavřít hodnocení
ekonomické ve zprávě o závěrečném
účtu, že jde a můžeme konstatovat,
že vývoj v roce 1993 byl úspěšný.
Nyní bych přešel k hodnocení rozpočtového
hospodaření. Především je třeba
zdůraznit, že státní rozpočet
České republiky na rok 1993 byl sestavován
ve zcela nových podmínkách. Především
to byl první rozpočet sestavovaný samostatně,
navíc vypracovaný ve zcela nových ekonomických
podmínkách, daných především
přípravou daňové reformy.
Vláda věnovala sestavení státního
rozpočtu i průběžné kontrole
jeho plnění po celý rok velkou pozornost.
Dnes, kdy je vám závěrečný
účet předložen ke schválení,
myslím, že je možno konstatovat, že hlavní
cíle a záměry, které byly ve státním
rozpočtu na rok 1993 založeny, byly splněny.
Především hlavní úkol působit
prostřednictvím rovnováhy veřejných
financí ke stabilitě ekonomiky a k omezení
inflačních pohybů. Hospodaření
veřejných rozpočtů bráno ekonomicky,
vyjádřeno jak přebytkem ústředního
státního rozpočtu, tak i ekonomickým
přebytkem místních rozpočtů,
skončilo v mírném přebytku ve výši
2 mld. korun, z toho státní rozpočet 1,1
mld. korun a místní rozpočty 0,9 mld. korun.
Připomínám, že rovnováha rozpočtového
hospodaření je ojedinělým jevem v
ekonomikách ve světě a je výjimečným
jevem v ekonomikách, které procházejí
transformací.
V průběhu roku 1993 došlo na základě
relativně příznivých výsledků
v oblasti rozpočtových příjmů
k úpravě schváleného rozpočtu
v celkovém rozsahu 9,2 mld. Kč. O to byly zvýšeny
výdaje a o tom byla sněmovna informována.
Pokud bereme konkrétní čísla - celkové
příjmy rozpočtu za rok 1993 dosáhly
výše 358 mld. Kč. V porovnání
s původním rozpočtem byly tak splněny
na 104,6%, výdaje byly čerpány na 356,9 mld.
Kč, což představuje plnění 104,3%.
Je třeba říci, že v podmínkách
zavedení daňové reformy se na straně
příjmů projevily i některé
problémy u nově zavedených daní. Zejména
se to týkalo daně z přidané hodnoty
a daně z příjmů právnických
osob, kdy jejich výnos byl poněkud nižší,
než byl rozpočtován. Příčiny
podle našich analýz jsou jednak v postupném
dolaďování daňových zákonů,
protože v průběhu roku 1993 byla přijata
řada změn, které ve svém důsledku
znamenaly snížení daňových výnosů.
Další příčinou je jistá
platební neschopnost Některých daňových
poplatníků a konečně i nedostatečná
daňová kázeň. Vláda i Ministerstvo
financí věnuje neustálou pozornost systému
výběru daní.
Výpadky zejména v dani z přidané hodnoty
a v dani z příjmů právnických
osob byly kompenzovány zejména překročením
příjmů ze cla a příjmů
ze sociálního zabezpečení.
Pokud jde o výdajovou stránku rozpočtu, byla
ovlivněna především dopady z clearingového
zúčtování plateb mezi Českou
republikou a Slovenskem. Dopady z tohoto zúčtování,
s nimiž samozřejmě návrh rozpočtu
nepočítal, nemohl počítat, ovlivňovaly
výsledky státního rozpočtu od druhého
čtvrtletí a na konci roku dosáhly výše
4,6 mld. Kč. Jinými slovy - v této částce
úvěroval rozpočet České republiky
rozpočet Slovenské republiky. Jinými slovy
- po vyloučení tohoto vlivu by celkový výsledek
hospodaření státního rozpočtu
České republiky byl o tuto sumu příznivější.
Další hlavní klíčový záměr
rozpočtu na rok 1993 bylo zabezpečení sociálních
funkcí státu ve vztahu k obyvatelstvu. Formou transferu
pro obyvatelstvo, zahrnující jednak výdaje
na státní vyrovnávací příspěvek,
státní politiku zaměstnanosti a ostatní
dávky sociálního zabezpečení,
bylo z veřejných rozpočtů vynaloženo
více než 125 mld. Kč, dalších více
než 77 mld. Kč představovaly výdaje
realizované v odvětvích poskytujících
služby obyvatelstvu. Celkem tak bylo na uvedené účely
vynaloženo více než 50% výdajů
státního rozpočtu a cca 25% výdajů
místních rozpočtů. Troufám
si říci, že i tento rozpočtový
záměr byl v roce 1993 splněn.
Dovolte mi krátce se věnovat hospodaření
místních rozpočtů. Rozpočtová
politika v oblasti hospodaření místních
rozpočtů sledovala v souladu s vládním
prohlášením posílení jejich samostatnosti
a finanční soběstačnosti a omezení
jejich závislosti na dotacích ze státního
rozpočtu. Ponechání výnosu přímých
daní, to znamená daně z příjmů
fyzických osob, ze závislé činnosti,
daně z nemovitostí, v Rozpočtech okresních
úřadů a obcí znamenalo výrazné
posílení jejich vlastní příjmové
základny. Podíl vlastních příjmů
na celkových výdajích místních
rozpočtů tak dosáhl v roce 1993 více
než 55%M zatímco v roce 1992 to bylo zhruba 20%.
Chci říci, že rozpočtové hospodaření
obcí skončilo celkovým přebytkem ve
výši - účetně vykázáno
je to něco přes 12 mld. Kč, nicméně
ekonomicky je to zhruba 0,9 mld. Kč, nicméně
si myslím, že by mělo být vnímáno
poslanci, že rozpočty okresních úřadů
a obcí spotřebovaly, a také na to měly
příjmy - o 22 mld. Kč více, než
byl jejich roZpočet. Jejich rozpočet byl na 68 mld.
Kč, celkové výdaje uskutečněné
rozpočty místními a rozpočty okresních
úřadů byly 90 mld. Kč. Myslím
si, že toto přispělo k řešení
určitých zanedbaných věcí v
infrastrukturní oblasti obcí a určitě
to přispělo i ke zlepšení celkového
rozpočtového i finančního hospodaření
obcí.
Dovolte mi uzavřít tuto partii konstatováním,
že záměry, které byly sledovány
státním rozpočtem na rok 1993 jak v oblasti
státního rozpočtu, tak v oblasti rozpočtů
místních, byly splněny.
Krátce k vývoji státních Finančních
aktiv a pasiv. K 1. lednu 1993 výše závazků
a pohledávek státu v důsledku převzetí
státních aktiv a pasiv, které byly vedeny
v knihách - řekl bych - federálního
rozpočtu, výrazně stoupla. Po této
transformaci byla finanční majetková pozice
České republiky po celý rok 1993 věřitelská,
to znamená, že souhrn státních aktiv
byl větší než souhrn státních
pasiv. Toto věřitelské saldo se v průběhu
roku 1993 zvýšilo o zhruba 23,5 mld. Kč. Rozhodující
vliv při tom mělo snížení dlužnické
pozice státu vůči bankovní soustavě.
Tzv. státní dluh, který činil k počátku
roku 1993 zhruba 163 mld. Kč. poklesl ke konci roku na
159 mld. Kč. Podrobnou strukturu státních
aktiv a pasiv máte jednak v materiálu, jednak ji
již od minulého roku pravidelně dáváme
sněmovně k dispozici při kvartálních
zprávách o hospodaření.
Nyní mi dovolte, abych řekl v závěru
několik slov K návrhu vlády na použití
přebytku státního rozpočtu za rok
1993. Chci vás ujistit, že vláda způsob
použití přebytku za rok 1993 odpovědně
zvažovala. Po tomto posouzeni vám předkládá
návrh, podle něhož z celkového přebytku
ve výši 1,1 miliarda Kč budou téměř
dvě třetiny využity k překonání
některých sociálních a transformačních
problémů. Jde především o řešení
nepříznivé situace v okresech s nejvyšší
mírou nezaměstnanosti, přičemž
použití části přebytku z loňského
roku je jedním z řady opatření, která
vláda přijala. Další prioritu vláda
spatřuje v potřebě řešení
některých sociálních problémů.
Navrhuje proto posílit tyto výdaje v roce 1994,
přičemž Se předpokládá
využití těchto prostředků zejména
pro oblast rodin s dětmi a důchodců.
Rovněž zabezpečení úkolů
na úseku správy a kontroly daní a poplatků
vystupuje stále více do popředí a
chci ujistit sněmovnu, že Investice do daňové
správy se nám bohatě vyplatí, že
se nám vrátí v podobě lepší
správy daní a v podobě - řekl bych
lepšího celkového daňového výběru.
Vážené paní poslankyně, vážení
páni poslanci, chtěl bych závěrem
poděkovat za pozornost, kterou jste všichni věnovali
projednávání státního závěrečného
účtu za rok 1993 a navrhuji, aby zpráva o
státním závěrečném účtu
byla schválena a rovněž tak použití
přebytku podle návrhu vlády. Děkuji
vám za pozornost.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Děkuji panu místopředsedovi vlády
a ministru Financí panu Ivanu Kočárníkovi
a nyní prosím pana předsedu rozpočtového
výboru Tomáše Ježka, aby se ujal slova
a odůvodnil společnou zprávu, kterou jste
obdrželi jako sněmovní tisk 1003.
Poslanec Tomáš Ježek: Vážený
pane místopředsedo, vážený pane
místopředsedo vlády, vážení
kolegové, předkládám vám společnou
zprávu výborů Poslanecké sněmovny
Parlamentu k vládnímu návrhu státního
závěrečného účtu České
republiky za rok 1993.
Všechny výbory Poslanecké sněmovny projednaly
na svých schůzích v květnu 1994 jim
příslušející kapitoly vládního
návrhu státního závěrečného
účtu za rok 1993 s výjimkou branně
bezpečnostního výboru. který neprojednal
kapitolu státního závěrečného
účtu za rok 1993 č. 317 "Ministerstvo
obrany".
Výbor pro vědu, vzdělání, kulturu,
mládež a tělovýchovu doporučil
Poslanecké sněmovně přijmout toto
usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu stanoví,
že deponovaná částka 6 901 146 Kč
za poplatky za používání přijímačů
bude Radou České republiky pro rozhlasové
a televizní vysílání vrácena
Českému rozhlasu a České televizi
v poměru, v jakém byly poplatky za používání
přijímačů odvedeny."
Všechny výbory Poslanecké sněmovny projednaly
na svých schůzích v květnu vládni
návrh státního závěrečného
účtu České republiky za rok 1993.
Výbory Poslanecké sněmovny Parlamentu doporučují
Poslanecké sněmovně Parlamentu, aby předložený
návrh schválila a přijala toto usnesení:
"Poslanecká sněmovna Parlamentu
I. schvaluje státní závěrečný
účet České republiky za rok 1993,
který vykazuje příjmy 358 mld. korun, výdaje
356 mld. 919 mil. korun a celkový přebytek 1 mld.
81 mil. korun;
II. bere na vědomí
a) závěrečné účty státních
Fondů České Republiky ZA rok 1993
b) stav státních finančních aktiv
České republiky k 31. prosinci 1993 ve výši
220 mld. 655 mil. korun a stav státních finančních
pasiv České republiky ve výši 158 mld.
846 mil.,
c) výsledky hospodaření rozpočtů
okresních úřadů a obcí v České
republice za rok 1993, které vykázalo příjmy
101 mld. 326 mil. korun, výdaje 90 mld. 193 mil. korun
a celkový přebytek 11 mld. 133 mil. korun.
III. souhlasí s použitím přebytku státního
rozpočtu České republiky za rok 1993 ve výši
1 mld. 81 mil. korun takto:
a) částka 200 mil. Bude použita ke zvýšení
objemu finančních prostředků státního
rozpočtu na programy podpory malého a středního
podnikání pro rok 1994 za účelem posílení
programu REGION, pro zvýšení příspěvku
na úhradu úroku ze 4 na 5% a k řešení
neuspokojených požadavků podnikatelů,
zejména z okresu Bruntál, Louny, Nový Jičín,
a Znojmo z programu roku 1993,
b) částka 87 mil. korun bude převedena akciové
společnosti Severočeské doly, Důl
Bílina s účelovým určením
na splátku úvěru poskytnutého těmto
dolům v minulých letech na předstihovou skrývku,
c) částka 340 mil. korun bude použita ke zvýšení
objemu finančních prostředků pro budování
soustavy státní správy a kontroly daní
a poplatků České republiky, pro zajištění
telekomunikační a informační technologie
a zákonné ochrany individuálních dat
daňové správě,
d) částka 454 mil. korun bude použita k posílení
rezervy na řešeni sociálních problémů
v kapitole Všeobecná pokladní správa
státního rozpočtu České republiky
v roce 1994."
Tím končím, pane místopředsedo,
společnou zprávu a dovoluji si upozornit, že
společná zpráva obsahuje návrh jednoho
výboru, výboru pro vědu, vzdělání,
kulturu, mládež a tělovýchovu, na zvláštní
usnesení.
Místopředseda PSP Jiří Vlach:
Ano, děkuji společnému zpravodaji panu předsedovi
výboru Tomáši Ježkovi a otevírám
rozpravu k tomuto bodu programu. Jako první se do rozpravy
přihlásil pan poslanec Jozef Wagner, kterého
prosím, aby se ujal slova. Připraví se pan
poslanec Josef Hájek.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
vážený pane předsedající,
pane ministře, dámy a pánové, vždy
při podobných bodech pořadu, jako je tento,
opozice přijde s kritickými připomínkami,
koalice je trapně poslouchá nebo trpně poslouchá
a tento rituál se vždy znovu a dokola opakujE. Rád
bych učinil pokus, abychom se snažili domluvit, abychom
se domluvili na něčem, co by tento rituál
vedoucí jen ke ztrátě času, skOnčilo.
V době, kdy se rodila reforma, jste prostě dokázali
prosadit svou variantu: ta se uskutečnila.
Já, pane kolego Budinský, musím reagovat
na vaši byť tentokráte nikoli hlučnou,
ale tichou poznámku, právě na podporu svého
pokusu navázat dialog s těmi, kteří
k dialogu nepociťují žádnou potřebu,
neb mají za to, že mají dostatek hlasů.
Já se domnívám, že reforma není
o hlasy, ale je o život této země, o budoucnost
jejího obyvatelstva. My jsme v té době svou
variantu nebyli schopni prosadit, nikdo jiný nebyl schopen
ji prosadit, ať se to stalo z jakýchkoli důvodů.
Ta vaše je skutečností a stala se tedy reformou
všech, protože od jejího výsledku závisí
osud této země a jenom na hlavu padlí lid=
si mohou přát neúspěch reformy, byť
chtěli zcela jinou.
Její neúspěch by byl bídou celé
země a přivedl by nás někam, kam si
nepřejeme jit. To jsem vám chtěl říci,
abyste laskavě vzali konečně na vědomí,
že naše kritické připomínky nesměřují
k tomu, abychom se vraceli k dávnému času,
kdy jsme se přeli o to, jak reformu dělat, ale směřují
do dnešních dnů a do budoucích dnů,
abychom reformu, která se provádí (byť
je variantou, kterou jsme nevymysleli a na které jsme nedělali),
podporovali, protože jen její úspěch
zaručuje, že cesta k prosperitě bude otevřená.
Opakuji, jestli kdokoli přijde s heslem "čím
hůře, tím lépe", neboť ho
to přivede k moci, je to hlupák, který neví
o čem mluví a tlačil by tuto zemi k něčemu,
co nemůžeme svým dětem a vnukům
přát. Domnívám se, že po těchto
slovech přijmete jinak i to, co jinak neposloucháte
a co se vám může zdát z logiky pouze
hlasovací jako zbytečné poslouchat.
Kdysi z tohoto místa pan poslanec Trnka řekl, že
návrhy opozice je rozum zadarmo. Na to někdo odpověděl,
myslím pan ministr Lux, že v tom žádný
rozum být nemusí. To může být
pravda právě tak jako může být
pravda to, že kus rozumu schází i v návrzích
oficiálních, ať tím oficiálním
nebo tím opozičním je v tu chvíli
kdokoliv. Jsme lidé omylní.
Nezlobte se za tento úvod. Považoval jsem jej za důležitý
proto, abychom se konečně po dvou letech pokusili
navázat kontakt v té nejdůležitější
otázce, kterou Parlament projednává.
Nyní mi dovolte, abych předložil stanovisko
Sociální demokracie k závěrečnému
účtu za rok 1993. Jednou z charakteristik předkládaného
státního závěrečného
účtu je - obdobně jako u státního
rozpočtu na rok 1993 - obtížná metodická
i údajová srovnatelnost s léty předcházejícími.
To značně ztěžuje jeho hodnocení
v dynamice vývoje a poskytuje předkladateli příležitost
k hodnocení výsledků vyzvedáváním
pozitivních tendencí a zamlčovaním
negativních trendů.
Hodnocení ekonomického vývoje České
republiky za rok 1993 je přesyceno slovní sebechválou
- úspěšné zvládnutí rozdělení
československé federace, daňová reforma,
zvládnutí privatizace, rozvoj kapitálového
trhu, stabilizace ekonomiky, měny atd., která překračuje
i meze vlastní chvály z vládního návrhu
zákona o státním rozpočtu.
Konkrétní hodnocení přínosů
ovšem chybí. Hlavní záměry rozpočtové
a hospodářské politiky pro rok 1993 podle
návrhu zákona o státním rozpočtu
byly:
1. Další snižování podílu
soustavy veřejných rozpočtů na hrubém
domácím produktu. Podíl soustavy veřejných
rozpočtů na hrubém domácím
produktu se stále pohybuje kolem 49%, čímž
je překračována hranice zachování
prosté reprodukce výrobní základny
minimálně o 2 - 4%. Jeho snížení
o 0,5%, jak udává komentář ke státnímu
závěrečnému účtu, je
v mezích metodických rozdílů při
porovnání s rokem 1992 a postrádá
vypovídací hodnotu. Pokud by dopad rozdělení
společného státu do české ekonomiky
byl v oficiálně udaných nízkých
hranicích, musel by podíl soustavy veřejných
rozpočtů na hrubém domácím
produktu klesnout zhruba o 4%, jak jsme již uvedli, a tím
by se významné přiblížil k hodnotě,
při níž ekonomika začíná
reprodukovat výrobní základnu i vytvářet
rezervy pro nevyhnutelnou celkovou změnu struktury našeho
hospodářství.
2. Vyrovnané rozpočtové hospodaření.
Rozpočtové hospodaření roku 1993 v
jeho prvním pololetí můžeme označit
za střízlivé, v žádném
případě však nebylo mimořádně
úsporné, jak by bylo možno od konzervativní
vlády očekávat v prvním roce náběhu
daňové reformy, při pokračující
stagnaci až k poklesu tvorby hrubého domácího
produktu, poklesu výroby a očekávaných
dopadech rozdělení federace do vývoje české
ekonomiky. Zdánlivě příznivé
výsledky první poloviny rozpočtového
roku vedly k úpravám rozpočtu, ke zvýšení
rozpočtových příjmů i výdajů
o 3,5%. Zvýšení prohloubilo napětí
mezi zdroji a potřebami tak, že vláda byla
nucena mobilizovat mimorozpočtové zdroje. Část
prostředků sociálních fondů,
celkem 4,8 miliardy Kč, t.j. celý přebytek,
byla použita pro financování jiných
potřeb. Na úkor aktiv Fondu národního
majetku byly pokryty některé závazky státu
vůči bankovní sféře, např.
majetkové újmy. Výsledné saldo státního
rozpočtu po odečtení těchto položek
by bylo negativní téměř o 12 miliard
Kč. Navíc místní rozpočty byly
nuceny zapojit rezervy a fondy vytvořené v minulých
letech a další svou povahou mimorozpočtové
zdroje, prodej majetku, příjem úvěrů
apod. Očištěním příjmové
části o tyto mimořádné prostředky
by se negativní saldo zvýšilo na zhruba 22
miliard Kč, činilo by 4,8% výdajů
soustavy veřejných rozpočtů respektive
2,4% hrubého domácího produktu.
3. Rozvoj středního a drobného podnikání.
Střední a drobné podnikání
stagnuje, jeho potenciál jako prostředek pohlcení
nezaměstnanosti je téměř vyčerpán.
Vznik nových subjektů se prakticky zastavil na hladině
1,2 milionů živností.
K obdobným výsledkům dojdeme, jestliže
zhodnotíme cíle hospodářské
politiky:
1. Ekonomický růst byl vládou prognózován
na 1 až 3% hrubého domácího produktu.
Ve skutečnosti se dosáhlo poklesu 0,3%.
2. Inflace. Vláda předpokládala míru
inflace 14.17%, její skutečná hladina však
činila cca 20%.
3. Nezaměstnanost dosáhla proti předpokladům
poloviční hodnoty, přibližně
4%, tohoto výsledku však bylo dosaženo téměř
výhradně na úkor kvality a tempa transformačních
procesů v národním hospodářství.
4. Přerušení transferu rozpočtových
zdrojů do rozpočtu Federace, resp. Slovenské
republiky. V roce 1992 činil objem rozpočtových
zdrojů přerozdělovaných z Čech
na Slovensko cca 20 - 30 miliard Kč. Pouhé ukončení
přerozdělování by samo o sobě
muselo snížit podíl výdajů rozpočtové
sféry České republiky na hrubém domácím
produktu o cca 3%. Protože ke snížení
tohoto podílu nedošlo, lze vyvodit, že rozdělení
společného státu bylo nyní viděno
pouze očima ekonoma - podstatně hlubším
zásahem do české ekonomiky než vládou
připouštěné 12% snížení
tvorby hrubého domácího produktu. Ukončení
tohoto přerozdělování vedlo ke snížení
exportu České republiky do Slovenské republiky,
aniž by se o ně podařilo zvýšit
poptávku v České Republice. Tyto zdroje byly
tedy prohospodařeny bez náhrady.
5. Příprava pro přechod k fondovému
hospodaření v sociální oblasti v roce
1994. Ve zdůvodnění vládního
návrhu zákona o státním rozpočtu
republiky se předpokládá přechod k
Fondovému hospodaření v sociální
oblasti. Tento krok vláda programově odsouvá
odkazem na celkovou nepřipravenost a usiluje o bagatelizaci
celé problematiky, ač záměr odstátnit
sociální Fondy je obsažen již ve vládním
programovém prohlášení.
Vzhledem k použití nezanedbatelné části
prostředků tohoto fondu pro krytí jiných
výdajů soustavy veřejných rozpočtů,
a to i navzdory reálnému snížení
důchodů o 5%, považuje poslanecký klub
Sociální demokracie za nepřijatelné,
a proto požaduje okamžité oddělení
Správy sociálních fondů od rozpočtového
hospodaření a navrhne v tomto smyslu doplněk
k usnesení Poslanecké sněmovny k státnímu
závěrečnému účtu.
Nyní dovolte, abych se chvíli zabýval problémem,
který by se mohl zdát okrajovým, ale který
nám v tuto chvíli umožňuje ukázat,
že Poslanecká sněmovna je schopna A ochotna
reagovat na okamžité potřeby života, když
se takové potřeby ukáží.
Je vám zřejmě známo, do jaké
krizové situace se dostala jedna z nejvýznamnějších
českých kulturních institucí, Divadlo
Spejbla a Hurvínka. Je v podstatě v situaci, že
pokud nebudou dány patřičné rozpočtové
prostředky, tak instituce, která ve světě
proslavila jméno republiky a má významný
výchovný vliv na mladou generaci, by mohla zaniknout.
Doporučuji, aby jsme se pokusili řešit tuto
situaci. Hlavní město Praha, která je zřizovatelem,
je schopno zajistit nové prostory, novou budovu pro divadlo.
Potřebuje jisté prostředky, které
ze svého rozpočtu nemůže dát
k dispozici. Doporučuji proto, aby z přebytku, který
je vykázán něco přes miliardu, bylo
54 milionů Kč použito jako rezerva účelově
určená k řešení existenční
krize významného českého divadla.
Tento návrh předložím písemně.
Abych reagoval na ironické úsměvy některých
pánů kolegů, dovoluji si připomenout,
že v publikaci "Deset let Republiky československé"
vydané pod autorským dozorem tehdejší
ministerské rady je kapitola, která dokumentuje
vývoj prvních deseti let Republiky československé
v oblasti kultury. Masarykovská republika tehdy podporovala
28 divadelních podniků, jak se tam výslovně
uvádí. Doporučuji tuto publikaci vaší
pozornosti i pozornosti všech, kteří rádi
hovoří o tom, že Masarykova republika je naším
vzorem a tam hledáme své duchovní kořeny.
Chceme-li je tam hledat, bylo by dobré, abychom byli schopni
dokázat to i v praxi. Tolik k návrhu usnesení.
Ještě dovolte závěrem jednu obecnou
poznámku, protože debata o státním závěrečném
účtu a o návrhu státního rozpočtu
v tržní ekonomice vždy v Parlamentu umožňuje
vyjádřit se i k důsledkům ekonomických
kroků.
Jistě všichni máme nějakou zkušenost
z rozhovorů se zahraničními návštěvníky
této sněmovny i sněmoven dřívějších,
polistopadových. Tito lidé, poslanci jiných
zákonodárných sborů západních
zemí, zejména Američané, se vždy
pokaždé ptali na několik otázek. Jednu
otázku neopomněli položit nikdy. Zda si uvědomujeme,
jaké důsledky bude mít transformační
proces na proces sociální restrukturalizace společnosti.
Mám obavu, že to, co řeknu, bude i odpověď,
a ne příjemná, na jejich otázky. Říkali
nám mnohokrát, že to, co vznikne, může
být dvojí. Jedno - společnost s malou vrstvou
velmi bohatých a velkým zbytkem nemajetných.
Druhá cesta vede do Evropy, a ta by měla vytvořit
velkou početnou střední vrstvu, hybný
motor ekonomických iniciativ svobodné společnosti
a malou vrstvu velmi bohatých, rovněž potřebný
domácí velkokapitál. Na druhém okraji
by zbyla malá skupina chudých. Co vzniklo, vytváří
stěžejní problém hluboce diferenciované
společnosti, ve které volná hra tržních
sil polarizuje bohatství a chudobu a vytváří
elitu majitelů kapitálu, kteří si
nárokují právo na moc.
Sociální politika je velmi zúženě
chápána jako řešení mezních
situací člověka a rodiny. Široké
vrstvy obyvatelstva jsou v podstatě házeny přes
palubu. Je jim ovšem v rámci "sociálního
smíru" zajišťován chléb a
hry, včetně her politických. Tento stěžejní
problém nás v podstatě vyřazuje ze
současných evropských trendů, ve kterých
se prosazuje vědomí a ekonomicky dobře zkalkulovaná
úcta k lidskému potenciálu každého
člověka jako základní složce
národního bohatství a cíle ekonomického,
a v konečném důsledku, společenského
rozvoje. Takto pojatý ekonomický rozvoj zakládá
prostor pro skutečnou demokracii. Děkuji vám.