Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Místopředseda PSP Jan Kasal: Pan ministr Vladimír Dlouhý chce znovu vystoupit, má slovo.

Ministr průmyslu a obchodu ČR Vladimír Dlouhý: Pane poslanče, lžete. Pane poslanče, řekl jsem minule zcela jasně, že předseda a místopředseda dozorčí rady mají nárok na Audi a ostatní členové dozorčí rady na Favorita.

Za druhé jste dnes konstatoval, že je tedy jedno jestli náměstek vůz vyžadoval nebo nevyžadoval. Z toho odvozuji, že nejste schopen toto prokázat. Ale teď už jde o něco jiného - že pracujete metodami, které vám asi odpovídají. Pracujete metodami, které nejsou založeny na faktech, která jste schopen jednoznačně prokázat. Bavme se o Volkswagenu a bavme se o Škodovce. Vaše odborné dotazy jsou fundované a rád na ně odpovím. Ale nezatahujte nám do toho věci, které do toho nepatří a které nejste schopen prokázat.

Chci říci před sněmovnou svůj osobní názor. Jestliže někdo ještě mimo normální svoji práci má dělat těžkou a opravdu nevděčnou práci člena dozorčí rady, tak podle mého názoru, když ve všech dozorčích radách koncernu je přidělen ten vůz, tak by s ním klidně mohl jezdit. Sabela s ním nejezdil, a jezdit nebude a my ho nekoupíme. Ale to, co vy děláte, je zatahování sem argumentů populistických, které zbytečně odvádějí pozornost od toho, co opravdu je těžké, nesnadné a co řešit musíme a co jste pokryl svými dotazy, které považuji za legitimní a na které rád odpovím. Již nebudu ale na vaše další invektivy v tomto směru reagovat. Není to od vás ani čestné, ani to nesvědčí o tom, že jste velmi vážný a velmi promyšleně pracující člen této sněmovny. Děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu ministru Vladimíru Dlouhému.

Poslanec Michal Kraus: Pane předsedající, myslím, že na hrubý pytel hrubá záplata. Nedomnívám se, pane ministře, že ministr vlády by takto mohl vystupovat ve Sněmovně. V této sněmovně jste hostem, sice vítaným hostem, ale myslím, že je potřeba si uvědomit, jak se máte k poslancům chovat. To za prvé.

Za druhé se domnívám, že situace kolem Audi V8 je daleko závažnější než si hodláte připustit. A pokud si to přejete, skutečně začnu pracovat na tom, abych důkazy doložil tak, aby se jednoznačně prokázalo, jak se věci mají.

Chtěl bych především zdůraznit, že vy sám jste tyto věci odmítl a na minulé schůzi jste zcela kategoricky popřel, že by zkrátka nějaké takové věci byly. Dneska hovoříte o tom, že automobil existuje, že jste ho nepřijali atd., atd. Domnívám se, že už sama výbava toho automobilu tak, jak je podán, není zcela obvyklá a svědčí o tom, že byly jednoznačně uplatňovány požadavky navíc. Ale znovu opakuji - budu na věci dále pracovat, v dalším jednání nechci sněmovnu dále zdržovat.

V každém případě se domnívám, že neslouží k vaší cti, pokud se snažíte obhajovat své podřízené, aniž víte, zdali skutečně chybu udělali či nikoli. Protože, pokud se prokáže, že chybu udělali, padá část viny i na vás.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Nemýlím-li se, není třeba a ani možné v tuto chvíli přijmout nějaké usnesení. Počítám-li dobře, je zde ještě jedna interpelace pana poslance Michala Krause, takže ho prosím, aby ji přednesl. Připraví se pan poslanec Body.

Poslanec Michal Kraus: Chtěl bych se obrátit pro změnu na pana ministra Dlouhého. Pane ministře, vím, že případ privatizace českého petrochemického průmyslu vzbudil značnou pozornost české veřejnosti. Smyslem mé interpelace není zjistit, zda česká cesta je či není vlastně ruská cesta. Ani zjistit, jak blízké vztahy jsou mezi vámi a panem ředitelem Junkem. Smyslem mé interpelace je získat poznatky o tom, zda ministerstvo průmyslu si je vědomo možných následků pro českou petrochemii, vzniklých ze zvoleného způsobu privatizace.

Ptám se proto:

1. Nakolik obvyklé a hlavně nakolik z hlediska tržního hospodářství životaschopné je, že nabyvatel petrochemických podniků Chemapol byl vlastně těmito podniky zřízen a je sám v jejich majetku? Jak budou v tomto spletenci probíhat majetkové vztahy?

2. Proč vláda nevyužila v době přípravy privatizace zájmu dvou velkých zahraničních konkurentů, tedy firmy Shell a konsorcia Total, Agip, Conaco k tomu, aby ve vzájemné konkurenci nabídly pro českou petrochemii co nejvýhodnější podmínky, a proč naopak byli tito velcí konkurenti přesvědčeni o tom, aby podali jeden společný projekt, pochopitelně v konečném důsledku mnohem méně výhodnější?

3. Jak je možné, že v odborné komisi, tzv. G 6, která posuzovala nabídky, pracovali kromě náměstků ministrů Sabely, Jurečky a Tery také pánové ředitel Chemapolu Junek, ředitel CHZ Litvínova Nepejchal a ředitel Kaučuku Kralupy Helebrant? Jak byla zajištěna objektivita rozhodování této odborné poradní komise?

4. Prosazoval pan ministr Dlouhý tzv. zahraniční cestu ve vládě prokazatelně "jenom jako" proto, že jak zástupci firmy Total v Paříži, tak i firmy Shell v Amsterodamu mají zdokumentovány jeho sliby a přísliby ve věci české petrochemie, i když měl zcela zřetelně sám zájem na realizaci té - v dané situaci nejméně výhodné a vhodné tzv. české cesty?

5. Jak hodlá ministerstvo průmyslu konkurovat dvěma velkým sousedům, rafinerii v německé Leuně a v rakouském Swechatu, který se hodlá spojit se slovenským Slovnaftem?

6. Která finanční síla poskytne obrovské finanční prostředky na rekonstrukci zastaralých provozů české petrochemie?

7. Jaké jsou záruky návratnosti investic do rekonstrukce?

8. Jak bude zabráněno možnosti zvýšení tranzitních poplatků dopravy produktů z Ruska přes Slovensko ze strany Slovenské republiky?

9. Je promyšlena koordinace obou rafinerií v Kralupech a Litvínově?

10. Jak zamýšlí ministerstvo průmyslu minimalizovat náklady v rafinerii při neodstranitelném propojení prvovýroby s následnými zpracovatelskými výrobami, jejichž optimalizace je v přímém protikladu s optimalizací rafinerií?

Mám vážné obavy, že z nejrůznějších, mně dosud neznámých důvodů, příčin a motivů došlo při rozhodování o způsobu privatizace české petrochemie k tomu nejhoršímu možnému způsobu, který má z dlouhodobého hlediska jen velmi malé perspektivy a který pravděpodobně přispěje dříve či později k likvidaci další velmi významné součásti českého průmyslu.

Pokud mne, pane ministře, vyvedete z mých chmurných předpovědí na základě racionálních, objektivních a odůvodněných argumentů, budu velmi rád a předem vám za to velmi děkuji.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Michalu Krausovi a prosím, aby se slova ujal pan poslanec Body Ladislav.

Poslanec Ladislav Body: Vážený pane předsedající, dámy a pánové, obrátili se na mne občané Brna s žádostí, abych tady přednesl jeden podnět na ministra vnitra Rumla, a stejně tak občané z Jablonce nad Nisou, kde došlo k napadení romských spoluobčanů. Řeknu to ve zkratce - byl přepaden dům na samotě, kde bydlelo asi 20 Romů, tyto vesměs ženy a děti byly přepadeny a zraněny. Podle vyjádření tamnějšího policejního ředitelství k ničemu vážnému nedošlo. Pouze ke zranění Romů. Horší to bylo v Brně - Kobylnicích, kde se - jak cituji z Lidových novin z 21. 5. 1994 - sešlo asi tisíc holých lebek na koncertu, kterého se zúčastnili skinové ze zahraničí i z domácí provenience. Namístě bylo kolem 300 policistů. Nezasáhli, ani nepořídili videozáznam, ačkoliv skini podle očitých svědků propagovali nacizmus. Ve středu byl k policejnímu prezidentovi předvolán šéf krajské správy jihomoravské policie Petr Sýkora. Dva vysocí důstojníci policie jihomoravského kraje navštívili redakci novin, které se svědky hajlování mluvily. Podle nich v Kobylnicích nikdo nehajloval. Do Kobylnic přijela ve čtvrtek inspekce policejního prezidenta a svědci, kteří hajlování viděli a řekli to novinářům, byli brzo ráno odvezeni do Brna a tam několik hodin vyslýcháni jihomoravskou policií. Později svědkové prohlásili, že žádné hajlování neviděli. Výsledek šetření inspekce není znám.

To jsou dva případy, které se udály v jednom týdnu. A já zde mám před sebou dopis pana Rumla, ve kterém dává na vědomí výboru pro lidská práva a národnosti informace o tom, co hodlá podniknout v této oblasti. Dovolte mi, abych z tohoto dopisu citoval:

Aktivizace a rostoucí organizovanost skinheadského hnutí v některých regionech České republiky, porušování zákonů při jejich vystoupeních a shromážděních vyvolaly potřebu radikálnějšího postupu Policie ČR proti všem projevům, které naplňují skutkovou podstatu ustanovení § 260 tr. z., tj. podpory a propagace hnutí, směřujících k potlačení práv a svobod občanů.

Stejnou odpověď jsem dostal - a bude to projednáváno v příštím bodě - od pana předsedy vlády, kde jsem podal stejný podnět. Já s tím vřele souhlasím, že je to nutné, ale ptám se, pane ministře, kdy to začnete vlastně provádět. Kdy vůbec hodláte postupovat v souladu se zákony a kdy vlastně dojde k naplňování proklamovaného § 260? Protože podle dosavadních výsledků a průzkumů známe, že z několika set napadení romských spoluobčanů nebo jiných skupin občanů v žádném případě nebyl použit § 260, ani nebyl přijat zákon, který by zakazoval veřejné shromažďování těchto skupin. Obracím se proto na pana ministra vnitra s dvěma podněty. Žádám, abych měl výsledky šetření jihomoravské policie k dispozici a mohl se o tom informovat. Za druhé kdy pan ministr vnitra skutečně začne pracovat jako ministr vnitra? Kdy se bude chovat jako policajt? Děkuji za pozornost.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Bodymu. To byla poslední interpelace, takže tento bod končím. Přistoupíme k dalšímu bodu, kterým jsou

Na pořadu jednání 19. schůze Poslanecké sněmovny je předloženo celkem 37 odpovědí na vznesené interpelace. Z toho je 8 odpovědí, jejichž projednávání bylo na 18. schůzi přerušeno pro nepřítomnost nebo na žádost poslanců. Nyní přistoupíme k projednávání jednotlivých odpovědí. Mám uvedeno ve zprávě, že bychom měli projednat prvně odpověď na naléhavou interpelaci Jaroslava Broulíka, kterou vznesl na ministra životního prostředí Františka Bendu. Nicméně pana Broulíka tady nevidím a ptám se, zdali některý z jeho kolegů nemá mandát. Nikdo, ale slyším, že pan poslanec Broulík už je těsně přede dveřmi. Není tomu tak. Nedá se nic dělat, pouze konstatovat, že zřejmě ta interpelace není tak naléhavá, jak jsme se domnívali. Přesuneme ji tedy na dobu, až se budou projednávat interpelace, které byly vzneseny na pana ministra Františka Bendu.

Nyní budeme projednávat interpelace, které byly vzneseny na předsedu vlády. Předseda vlády Václav Klaus odpověděl na interpelaci Jiřího Hájka ve věci přístupu příslušných státních orgánů k domnělému restitučnímu nároku paní Elizabet von Petzold - tisk 794. Odpověď byla předložena jako tisk 794 A. Její projednávání bylo na 18. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno na žádost poslance. Ptám se, zda pan poslanec Hájek považuje odpověď za uspokojivou.

Poslanec Jiří Hájek: Pane předsedající, pane předsedo vlády, považuji za potřebné poněkud šířeji se vyslovit k některým aspektům vaší odpovědi ze dne 18. března letošního roku, tak jak je uvedena ve sněmovním tisku 794 A, na mou interpelaci ve věci přístupu státních orgánů k domnělému restitučnímu nároku Elizabet von Petzold.

Nesdílím názor některých sdělovacích prostředků, které zlehčily váš pokyn rezortním ministrům zajistit podrobné informování přednostů okresních úřadů a vedoucích referátů pozemkových úřadů. Ačkoliv soudím, že zmíněný pokyn přišel poněkud opožděně, je za situace, kdy praxe pociťuje absenci všeobecně platného a jasného výkladu zákona o půdě, takový postup velmi potřebný, neboť může přispět ke sjednocení postupu a urychlení vyřizování podobných věcí. Vždyť jen v samotné Hluboké nad Vltavou blokuje vznesený domnělý nárok paní von Petzold investice za 200 mil. korun.

Oceňuji také skutečnost, že ekonomičtí ministři rozhodli o zařazení podniků dotčených vzneseným nárokem do druhé vlny kupónové privatizace. Skutečností však zůstává, že tisíce katastrálních položek jsou v jeho důsledku zablokovány, není možné s nimi nakládat bez souhlasu restituenta, byť domnělého. To nelze řešit podle rady pana poslance Macha, který z pozice předsedy Pozemkového fondu navrhl stavět se k restitučním nárokům Schwarzenbergů, jako by nebyly podány. Takový výrok svědčí minimálně o neznalosti práva ze strany pana poslance, což však je zarážející, ze strany předsedy Pozemkového fondu.

Nemohu však s vámi, pane předsedo vlády, souhlasit v tom, že patrně půjde o návrh na navrácení majetku podle zákona 243/1992 Sb. Majetek, na který vznesla paní von Petzold domnělý nárok, přešel na stát ze zákona č. 143/1947 Sb., a to ke dni jeho účinnosti. V tomto případě se nejednalo o znárodnění podle Benešových dekretů č. 12 a 108 z r. 1945, ale o přechod majetku ex lege na stát. To jsou dva zcela rozdílné právní instituty. Zcela správě proto Pozemkový úřad v Českých Budějovicích ve svém rozhodnutí ze dne 14. února letošního roku uvádí, že paní von Petzold není vlastníkem nemovitostí zapsaných v katastru pro obec Hluboká nad Vltavou a poukazuje v odůvodnění svého rozhodnutí, že v tomto případě nelze jinak, než postupovat podle zákona o půdě č. 229/1991 Sbírky zákonů, v jeho platném znění.

Za použití citovaného zákona pak je nade vší pochybnost, že Elizabeth von Petzold za prvé není oprávněnou osobou ve smyslu § 4, když její otec Jindřich Schwarzenberg nebyl vlastníkem dotčeného majetku a ona sama není závětí dědičkou zemřelého Adolfa Schwarzenberga, který byl posledním vlastníkem nemovitosti.

Za druhé nemá v České republice trvalý pobyt ve smyslu faktickém, tedy pobyt v místě, kde má rodinu, zaměstnání či byt a v němž se zdržuje v úmyslu zdržovat se v něm trvale. Veskrze se proto mýlí pan poslanec Mach, když tvrdí, že trvalý pobyt je pojem přežitý, ba dokonce prý komunistický. Citovaná definice trvalého pobytu pochází z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 28. února 1994, spisové značky 3cdO76/93, který zcela pregnantně definuje tento pojem. Zmíněná paní je na své pražské adrese přihlášena toliko evidenčně a ve skutečnosti žije ve Vídni, kde se stará o nemocnou matku. Naskýtá se otázka, o kterou? O tu rodnou či údajnou adoptivní? To jsou nevyvratitelně zjištěná fakta.

Není tedy dán způsobilý důvod pro uplatnění restitučního nároku, když paní von Petzold není oprávněnou osobou podle odst. 2 § 4 zákona o půdě a nejde o majetek podle § 6 téhož zákona. Avšak otevřenou a zcela jistě klíčovou otázkou zůstává udělení státního občanství dotyčné paní. Je zřejmé, že Elizabeth von Petzold bylo státní občanství uděleno v rozporu se zákonem č. 40/1992 Sb., a to z důvodů, které jsem uvedl na dubnové schůzi sněmovny v rámci otázek vznesených na pány ministry Rumla a Nováka. Na obě otázky jsem obdržel odpovědi. Odpovědí pana ministra Rumla se zabývat nechci, hraje se mnou hru na schovávanou, ostatně ani se mu nedivím.

Z odpovědi pana ministra Nováka je však zřejmé, že u žádného soudu v České republice nebyl podán návrh na osvojení paní von Petzold. Jestliže tedy byla paní von Petzold skutečně osvojena českou státní občankou, jak, pane předsedo vlády, uvádíte ve své odpovědi, pak se tak muselo stát před cizím soudem. Avšak v případě jediného osvojitele, a to je právě tento případ, je vždy dána pravomoc českému soudu, je-li osvojitel českým občanem. Přitom nezáleží na tom, zda osvojitel má bydliště v tuzemsku nebo v zahraničí. Nezáleží ani na státní příslušnosti osvojence. To stanoví zcela jednoznačně § 41 zákona 97/1963 Sb., o mezinárodním právu soukromém a procesním, když z této zásady nepřipouští žádnou výjimku.

Ze stejného důvodu se v řízení použije i hmotného práva státu osvojitele, v tomto případě zákona o rodině, v jeho platném znění. Jestliže tedy pan ministr vnitra použil dobrodiní jemu svěřeného § 11 zákona č. 40/1992 Sb., o nabývání a pozbývání státního občanství ČR a prominul podmínku podle § 7 odst. a) tohoto zákona, t.j. že žadatel o udělení občanství musí mít ke dni podání pětiletý trvalý pobyt, byl-li osvojen státním občanem ČR, pak postupoval zcela jednoznačně v rozporu s platným právem, neboť z důvodů již uvedených byla paní von Petzold osvojena podle českého práva a nelze na právní akt osvojeni, pokud se uskutečnil před cizím soudem, pohlížet jinak, než jakoby nebyl vůbec učiněn. A to už vůbec nemluvím o podmínce trvalého pobytu. Podle platného zákona č. 135/1982 Sb., žije-li občan trvale v cizině - a o tom v daném případě není pochyb, už jsem se o tom zmiňoval - pak každý jeho pobyt v tuzemsku je pobytem přechodným bez ohledu na to, zda byl ohlášen či dokonce zapsán do občanského průkazu jako pobyt trvalý. Tedy ministr vnitra rozhodl ve věci udělení státního občanství Elizabeth von Petzold přesto, že nebyly v době podání žádosti splněny nejméně dvě podmínky pro udělení občanství, resp. podmínky pro udělení výjimky, ačkoliv zákon jednoznačně stanoví, že všechny podmínky musí být splněny současně. K tomu nelze z hlediska práva cokoliv dodat.

Nemohu však mlčet v tom, že v důsledku popsaného postupu ministra vnitra bylo vůbec umožněno dotyčné paní vznést její domnělý nárok a vytvořit tak situaci v praxi jen obtížně a zdlouhavě řešitelnou. Nesdílím názor některých kolegů, že věc nelze právně řešit. Soudím, že platný správní řád dává možnost, jak napravit nesprávné rozhodnutí ve věci udělování státního občanství.

Žádám vás proto, pane předsedo vlády, aby vláda učinila vše potřebné jednak k tomu, aby byl napraven nesprávný postup ministra vnitra, jednak k tomu, aby bylo urychleno projednání odvolání paní von Petzold proti rozhodnutí Pozemkového úřadu v Českých Budějovicích, které bylo postoupeno Městskému soudu v Praze. Rozhodně mi nejde o zásah do meritorního rozhodování, ale o urychlení projednání, které se jeví vzhledem k počtu napadnutých věcí jako velmi zdlouhavé.

Tedy i přes dílčí souhlas s některými učiněnými kroky nemohu, pane předsedo vlády, s vaši odpovědí souhlasit, neboť mám za to, že vláda dosud neučinila vše, co učinit mohla, aby nežádoucí stav v jižních Čechách, na jehož vzniku se rozhodující měrou podílí Ministerstvo vnitra, byl odstraněn.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Hájkovi. Rozumím tomu, že nesouhlasí s odpovědí pana předsedy vlády. Otevírám k tomuto bodu rozpravu. Do rozpravy se nikdo nehlásí, takže rozpravu končím.

Poté, co vás všechny odhlásím a poprosím, abyste se znovu přihlásili, přednesu návrh na následující usnesení.

"Poslanecká sněmovna nesouhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jiřího Hájka ve věci přístupu příslušných státních orgánů k domnělému restitučnímu nároku paní Elizabeth von Petzold, uvedenou v tisku 794 A." Zahajuji hlasování č. 85.

Kdo je pro toto usnesení? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro bylo 43, proti 62, zdrželo se 6 poslanců. Tento návrh nebyl přijat.

Budu formulovat druhé usnesení.

"Poslanecká sněmovna souhlasí s odpovědí předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Jiřího Hájka ve věci přístupu příslušných státních orgánů k domnělému restitučnímu nároku paní Elizabeth von Petzold, uvedenou v tisku 794 A." Zahajuji hlasování č. 86.

Kdo je pro? Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování skončilo.

Pro bylo 64, proti 45, zdrželo se 8 poslanců. Tento návrh usnesení byl přijat.

Místopředseda vlády a ministr zemědělství Josef Lux odpověděl v zastoupení předsedy vlády Václava Klause na interpelaci poslance Josefa Křížka ve věci problematiky zásahů do vlastnictví práv vlastníků lesa nacházejícího se v katastrálním území Jaroměřice, tisk 904. Odpověď byla předložena jako tisk 904 J.

Její projednávání bylo na 18. schůzi Poslanecké sněmovny přerušeno pro nepřítomnost poslance. Využívám jeho přítomnosti a ptám se, zda je s odpovědí spokojen.

Poslanec Josef Křížek: Vážený pane předsedající, vážená vládo, vážené kolegyně a kolegové, dne 31. 3. 1994 jsem podal interpelaci ve věci diskriminace vlastníků lesních pozemků Lesy České republiky Českými energetickými závody Praha s použitím dosud platných totalitních zákonů a nedostatků v našem současném zákonodárství.

Cílem interpelace bylo dosáhnout zákonného řešení této problematiky a zamezit působení dalších křivd vlastníkům lesa. Moje interpelace vycházela z poznatků Agrární komory Šumperk a vlastníků lesa v katastrálním území Jaroměřice, ale má platnost celostátní.

S odpovědí, kterou jsem obdržel 21. dubna, nesouhlasím. Vyhýbá se řešení konkrétních problémů, popisuje historicky známou situaci s obhajobou diskriminace vlastníků lesa Lesy České republiky a ČEZ Praha bez návrhu příštího řešení a postupu. Je naprosto shodná s korespondencí s vlastníky korespondence mezi Lesy České republiky a vlastníky, takže se domnívám, že má stejného autora a nikdo se nenamáhal posoudit moje námitky, námitky vlastníků, provést rozbor objektivně a nezaujatě ve vazbě na námi schválené zákony.

Rozpornost odpovědí s našimi novými zákony je zřejmá z těchto námitek. Energovody jsou stavbou se všemi náležitostmi, které spolu s ochrannými pásy brání lesní výrobě, nikoliv ji omezují. Má-li vlastník lesa na svém pozemku udržovat 4 metry široké bezlesí a na zbývající části, t.j. Energovodu, a na dvou 20 metrů širokých ochranných pásech - celková šíře pruhu je 70 metrů - porost nejvíce do 3 metrů výšky, nemůže obnovit ani zčásti hospodářskou funkci lesa. Zákon o lesích č. 61 z roku 1970 Sb. v § 23 z hlediska funkcí lesů člení lesy na lesy hospodářské, ochrané a lesy zvláštního určení.

Lesy hospodářské jsou lesy, jejichž hlavním posláním, jak se uvádí v odst. 2 tohoto §, je produkce jakosti dřevní hmoty. Jaké je tedy omezení? Lesy byly vždy lesy hospodářskými a plantážní výrobu vánočních stromků jako lesní výrobu zákon 61 z roku 1977 Sb. nezná. Tento problém již řešil zákon 229 z roku 1991 Sb. v § 24, odst. 4 hovořící o náhradách za trvalé porosty. Cituji: Nejsou-li na pozemku ke dni skončení práva užívání srovnatelné porosty, které na ně byly ke dni vzniku práva užívání, vymění Pozemkový fond na návrh vlastníka jeho pozemek za pozemek ve vlastnictví státu se srovnatelnými porosty. Kdo dal tedy pravomoc výkonné moci toto neakceptovat?

Novela zákona 229/1991 řešena zákonem 183/1993 v § 11, odst 1, písm. c) řeší situaci, kdy byl pozemek zastavěn jako je tomu v případě Energovodu, které brání lesnímu využití. Podle zaslaného výkladu interpelace státní organizace s těmito pozemky mohla nakládat jako vlastník. Je na vůli oprávněné osoby, zda bude požadovat vydání původního pozemku nebo převod pozemku jiného ve vlastnictví státu. Toto právo nelze vlastníkům odpírat, jak je uvedeno v odpovědi o omezeném využití.

Jednotlivé vlastníky lesa výstavba Energovodu postihuje na části parcel od desetiny ha, ale také celou lesní parcelu, t.j. 2,3 ha i více.

Dle vámi zaslaného výkladu jsou povinni toto břemeno nést doposud bez jakéhokoliv vypořádání, udržovat bezlesí, porosty do 3 metrů, platit daň z nemovitostí, odbornou správu lesa apod. Přesto, že v současnosti existují některá krátkodobá osvobození, břemeno je prakticky trvalé. Citovaný zákon 79 z roku 1957 Sb. v § 22 ukládá investorovi v odst. 2 za výkon práv poskytnout přiměřenou náhradu. To se dosud vlastníkům neposkytlo.

Je celá řada navazujících otázek. Kdo je povinen vytýčit hranice Energovodu? Jak bude řešeno překračování těchto hranic při likvidaci porostů? Kdo odpovídá za likvidaci, kdy hmota, která je nyní velmi atraktivní hmotou pro šíření kůrovce, se v ochranných pásmech nesmí pálit a musí se vyvážet? Kdo ponese náklady s tím spojené? Jak budou hrazeny škody vzniklé z přemnožení kůrovce na této lokalitě apod.

Nabízí se dvojí řešení. Ponechat pozemky vlastníkům a těm platit pevné nájemné a případně i pevně stanovenou částku za likvidaci porostů z prostředků ČEZ. Nebo pozemky vykoupit, poskytnout náhradní, předat Lesům České republiky nebo akciovým společnostem pro odbornou správu. Neřešením iniciujeme, jak jsem už uváděl, tisíce jednání a soudních sporů při velmi vážném ohrožení lesa kůrovcem. Zavalené lesní cesty hmotou znemožňují vývoz dřevní kalamitní hmoty z lesa a navíc i případné nutné zásahy protipožární techniky.

Nezákonný je rovněž stav při oceňování lesních nesrovnatelných porostů pro stanovení náhrad. Novela zákona 183/1993 Sb. připouští oceňování části nesrovnatelných pozemků. Lesy České republiky zásadně jinou verzi jako ocenění celého pozemku nepřipouští.

Pisatel odpovědi se zásadně této problematice vyhnul, neodsoudil tento nesprávný postup, kdy - jak jsem uváděl - náhrada smýceného lesa pro Energovod je hrazena nebo plně kompenzována postiženému vlastníkovi přírůstkem na ostatní části lesa za celé období bývalé totality. To se týká všech druhů náhrad. Ministerstvo zemědělství k této problematice mlčí. Čili já si to vysvětluji tak, že souhlasí.

Nemohu také souhlasit s citací odpovědi, že povinnost zalesňovat holiny vznikla skutečně až po 1. 7. 1993. Je dána lesním zákonem, a to do dvou let. Stanovuje to také § 8 zákona 96/1977 České národní rady, o hospodaření v lesích a státní správě lesního hospodářství. Stejně tak jako dopěstovat les do zajištěné kultury.

Tím, že naprostá většina lesů byla fyzicky předána do 1. 7. 1993, se podle mého názoru povinnosti nelze zbavit. Navíc jsou písemné podklady o tom, že pozemkové úřady v lesích České republiky, pozemkové fondy odsouvaly vypořádání s vlastníky uzavřením dohod na tomto úseku tak, že se dostaly do časové tísně působnosti novely č. 183. Cílem novely nebyla legalizace nepořádku v lesích, ale rychlá náprava povinných osob a jejich nástupnických organizací.

Z výše uvedených důvodů vás, pane premiére, žádám opakovaně o neprodlený zásah, který by situaci uspokojivě a zákonně řešil.

Místopředseda PSP Jan Kasal: Děkuji panu poslanci Křížkovi a otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásil pan poslanec Čestmír Hofhanzl.

Poslanec Čestmír Hofhanzl: Vážené dámy a pánové, podporuji interpelaci poslance Křížka. Situace je způsobena úmyslným zneužíváním a dezinterpretací zákona pracovníky lesního hospodářství České republiky.