Parlament České republiky, Poslanecká sněmovna 1993 – 1996

Poslanec Svatomír Recman: Pane předsedo, pane místopředsedo vlády, vážená sněmovno, po více než 3 měsících od skončení 1. čtvrtletí nám vláda v tisku 1014 předložila zprávu o plnění státního rozpočtu ČR za 1. čtvrtletí 1994. Vyslechli jsme i expozé místopředsedy vlády a ministra financí pana ing. Kočárníka. Já bych se chtěl s laskavým svolením sněmovny podělit s vámi o některé názory na problematiku státního rozpočtu a plnění 1. čtvrtletí, které ve svých závěrech jsou poněkud jiné, než jak je nám předloženo vládou.

Přitom bych chtěl upozornit na to, že vycházím ze stejných prvotních informací, které měl zpracovatel této zprávy, to znamená Ministerstvo financí, i předkladatel, to znamená vláda ČR.

Podle vlády hospodaření státního rozpočtu v prvních měsících letošního roku se vyvíjí uspokojivě. Poznamenává však, že rozpočtový přebytek ke konci března letošního roku byl 4,9 miliardy Kč, ke konci dubna 4,2 miliardy a ke konci května dokonce 9,7 miliardy. Chtěl bych poznamenat, že v roce 1993 to bylo ke konci března 10,4 miliardy Kč. Přesto rozpočtový přebytek z roku 1993 byl větší jenom o něco než 1 miliarda Kč. Myslím si, že tyto výsledky nelze přeceňovat především s ohledem na nižší dynamiku rozpočtových příjmů.

Příjmy za 1. čtvrtletí tvoří 23,4% ročního úkolu, výdaje pouze 22,1%. Je zde rovněž vliv clearingového zúčtování mezi Českou republikou a Slovenskem, jak zde bylo uvedeno. Bez aktiva těchto clearingových plateb by byl přebytek pouze 2,7 miliardy Kč za 1. čtvrtletí.

Uvedený přístup je charakteristický pro tvorbu i realizaci státního rozpočtu. Vláda dosahuje vyrovnanosti omezováním výdajů a příjmy jsou v krajním případě doplňovány z Fondu národního majetku. Za 1. čtvrtletí se z roční alikvóty 25% plní u daně z přidané hodnoty pouze 17%, u spotřební daně pouze 20,7%. Reálně, to znamená s přihlédnutím k inflaci, je to asi 90% uvedené skutečnosti ve srovnání se stejným obdobím minulého roku.

Jak je to s pokračováním růstových tendencí české ekonomiky v 1. čtvrtletí, tak jak o tom vláda ve zprávě hovoří? Nedávno premiér označil průlomová čísla o vývoji domácího produktu v 1. čtvrtletí ve výši 3,5%. Místopředseda vlády to potvrdil. Ve zprávě se hovoří o 0,5 až 2% růstu. I když je uvedený růst hrubého domácího produktu značný, musíme si uvědomit, že je to růst ke čtvrtletí s nejnižší úrovní hrubého domácího produktu ve srovnatelných cenách za celé období transformace, to znamená od roku 1989.

V 1. čtvrtletí 1993 byl hrubý domácí produkt na úrovni 93,2 miliardy Kč, v 1. čtvrtletí 1994 pak 96,5 miliardy Kč. Průměrný čtvrtletní hrubý domácí produkt v roce 1993 byl 100,6 miliardy Kč. Je tedy objem 1. čtvrtletí 1994 o 4% nižší než objem průměrného čtvrtletí v roce 1993. Proto až vývoj v dalších čtvrtletích, upřesnění některých i náhodných výkyvů může ukázat vývojové tendence české ekonomiky i jejich vliv na plnění státního rozpočtu.

Vývoj výrobní sféry vykazuje doposud tendenci dalšího mírného poklesu nebo přinejmenším stagnaci. Je uvedeno, že průmyslová výroba celkem poklesla za 1. čtvrtletí o 0,7%, v dubnu o dalších 1,2%. Přitom průmysl se podílí na tvorbě hrubého domácího produktu 42,3%. Za organizace s více než 25 pracovníky je pokles za 4 měsíce 3%. Zde jsou údaje statisticky a výkazově sledované, a proto jsou přesnější. U malých organizaci je to odhad, statistika ukazuje růst za 4 měsíce o 11,4%.

Ve stavebnictví po extrémně nízké úrovni roku 1993 byl v 1. čtvrtletí roku 1994 růst o 6,5%. Podíl stavebnictví na hrubém domácím produktu byl pouze 4,1%. Značně poklesla živočišná výroba, z nízké úrovně mírně poklesla i doprava. Celý růst je tedy zaznamenán v oblastech tržních i netržních služeb, které tvoří 32,7% HDP. Jde především o služby v bankovnictví, pojišťovnictví, o reklamní agentury, prodej nemovitostí a podobně. Znamená to, že ekonomický růst, tak jak je za 1. čtvrtletí prezentován, není výsledkem reálného růstu ve výrobní sféře, která nakonec je rozhodující, nýbrž růstem odvětví, kde dnes převládá spekulace, snaha o rychlé zbohatnutí. Banky mají vysoké úroky na úvěry, které pro podnikatele, jak se obecně přiznává, nejsou k přežití. Naopak úroky na vklady drobných střádalů nekryjí zdaleka ani inflaci. Banky a bankovní instituce podle současných zákonů mají možnost odvádět i neúměrně nízké daně. Jako příklad je možno uvést Českou státní spořitelnu. V roce 1993 zisk z bankovní činnosti dosáhl úrovně 16 miliard Kč, v roce 1992 to bylo 13 miliard Kč. Avšak daň z příjmů poklesla ze 4,6 miliardy v roce 1992 na polovinu, to znamená na 2,3 miliardy Kč v roce 1993. Je to hlavně v důsledku obrovského růstu opravných položek, které se zahrnují do nákladů. Ty vzrostly z 1,7 miliardy Kč v roce 1992 na úroveň 7,6 miliardy Kč v roce 1993. Zda je to oprávněné, na to musí odpovědět příslušné kontrolní orgány.

V této souvislosti bych chtěl uvést, že nejhorší na současné situaci je, že nejsou dostatečně vytvářeny předpoklady pro obnovu ekonomického růstu. Údaje za investiční výstavbu za poslední léta ukazují, že ve všech výrobních odvětvích, s výjimkou energetiky, dochází k dekapitalizaci, to znamená k žití z podstaty základních výrobních prostředků, a to podle odhadu expertů ve výši 30 až 40 miliard Kč ročně. Markantní je to zejména v bytové výstavbě, kde končí prakticky výstavba nájemných bytů.

Vláda ani banky rovněž dostatečně nepodporují oživení podniků, zejména drobných a malých podnikatelů. Vytváří se iluze o bouřlivém rozvoji malého podnikání. Roste však pouze jejich zadluženost a platební neschopnost. V tomto roce prudce klesá i počet soukromých podnikatelů. Od počátku roku klesl jejich počet podle údajů ČSÚ - k 20. 5. 1994 - asi o 281 tisíc, na 763 tisíc.

Dámy a pánové, předložená zpráva vlády podle mého názoru objektivně neanalyzuje skutečný stav ekonomiky i hospodaření státního rozpočtu, zejména z toho hlediska, jaké se vytvářejí předpoklady pro reálné oživení ekonomiky. Chtěl bych proto požádat vládu nebo pana premiéra, aby po dvou letech od doby, kdy přednesl své programové prohlášení zde ve sněmovně, zpracovala podrobnou analýzu stavu a vývoje ekonomiky za dva roky, popřípadě od roku 1989, i z hlediska předpokladů pro nejbližší období a předložila tuto analýzu Poslanecké sněmovně do konce září t.r. To znamená na zpracování jsou v podstatě 3 měsíce. Chtěl bych požádat, aby tato žádost o zpracování této analýzy a její předložení Poslanecké sněmovně byla brána jako podnět ve smyslu § 91, odst. 1 zákona č. 35 z roku 1989 Sb. o jednacím řádu Poslanecké sněmovny ve znění pozdějších předpisů. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Recmanovi a nyní žádám pana poslance Vorlíčka, aby se ujal slova. Konstatuji, že jeho přihláška je poslední písemná, kterou jsem do této rozpravy obdržel.

Poslanec Zdeněk Vorlíček: Vážený pane předsedající, vážení členové vlády, dámy a pánové, ve zprávě vlády o plnění státního rozpočtu ČR za I. čtvrtletí 1994 mne zaujaly zejména pasáže hodnotící situaci průmyslu České republiky a jeho výkony v exportu. Mohu říci, že jsem svou profesí spjat s českým strojírenským průmyslem už téměř 30 let a jeho současný stav mě není lhostejný. Stav české ekonomiky se stavem průmyslu úzce souvisí a promítá se to do situace státního rozpočtu.

Přečtu-li si ve zprávě, že vláda interpretuje statistická čísla, popisující ekonomickou situaci jako důkaz uspokojivého vývoje, mám pocit, že jsem účastníkem absurdního dramatu. Když téměř po 5 letech od roku 1989 je tento stát a jeho občané ještě chudší než byli, protože jsme v České republice jen na 80% hrubého domácího produktu a reálné mzdy v průmyslu jsou vlivem zdražování a inflace jen asi na 72% úrovně roku 1989, tak nemohu přijmout tvrzení vlády, že celkový ekonomický vývoj je uspokojivý.

Vládu neznepokojuje další pokles průmyslové produkce o 0,7%; mne ano. Jsem totiž přesvědčen, že k prosperitě se Česká republika může dostat jen rozvojem, ne vleklým úpadkem výroby, protože v průmyslu je konec konců základ tvorby všech materiálních hodnot ve společnosti. Rozvoj terciální sféry je nutný, ale rozvoj průmyslu substituovat nemůže, protože nové materiální hodnoty nelze převážně vyhandlovat, vyspekulovat nebo vysoudit. Nikdy jsem nepatřil k těm, kteří věští brzký totální hospodářský krach české ekonomiky a na tuto kartu sázejí i v politice. Na druhé straně odmítám profesionální optimisty, kteří se snaží vsugerovat občanům, že rychle spějeme ke světlým zítřků a stáváme se "hospodářským tygrem" střední Evropy, aniž pro to mají odpovídající důkazy. Tato zpráva svým vyzněním neodpovědný optimismus posiluje.

I odborníci z londýnské firmy J. P. Morgan, kteří jinak vidí budoucnost české ekonomiky dosti optimisticky, upozorňují při svém hodnocení České republiky na neustálý pokles průmyslové výroby u nás, varují před zdráháním urychlit strukturální přestavbu a modernizaci průmyslu, kritizují nevalnou, nezlepšující se produktivitu našeho průmyslu, jehož výpadek je jen zčásti vyvažován růstem služeb.

Nechápu, jak může někdo šířit optimismus za situace, kdy náš dnešní, proti minulosti pokleslý hrubý domácí produkt je okolo 3 000 dolarů a je asi 5 x nižší, než průměr v Evropském společenství, za situace, kdy jsme dnes jen na 30% úrovně chudého jižního křídla Evropské unie, t.j. Španělska, Portugalska a Řecka.

Použiji-li oblíbené nemocniční analogie pana premiéra o ekonomice jako pacientu, pak naše předlistopadová ekonomika byla nemocná, ale česká vláda nasadila léčbu, po níž pacient - ekonomika, - který byl dříve sice dušný, ale mobilní, dnes bezvládně leží na resuscitačním lůžku. Léčba, která má horší následky, než nemoc, je léčba špatná.

Česká republika může mít budoucnost pouze jako stát s moderním průmyslem a výrazně exportní orientací. Může mít perspektivu jen jako stát strategicky se orientující na pokročilé výroby a technologie, které nejsou materiálově energeticky náročné a ekologicky zatěžující. Čísla zprávy nedávají pražádný důvod k optimismu, že snad touto cestou kráčíme.

O poklesu průmyslové produkce jsem už mluvil. Produktivita práce vzrostla o 2,7%, ale ještě jsme se nedostali celkově ani na úroveň produktivity předlistopadové. Zato mzdy vzrostly o 13,8%. Exportní výkonnost pokleslá po roce 1989, se nějak významně nezvyšuje. Naopak nyní export poklesl podle zprávy o 5,6%, resp. 6,5% za 4 měsíce. Poklesl obchod se státy SNS a s Čínou, což jsou jedna z mála nadějných teritorií, uvědomíme-li si zřetelně diskriminační přístup ze Západu (viz různá antidumpingová řízení proti ČR ze strany EU).

Podílem strojů a spotřebního zboží ve vývozu jsme se ocitli za Thajskem a růst tohoto podílu ve zprávě (0,6%) je na hranici statistické chyby. Za to nám rostou dovozy, a to hned o 18,1%, navíc s nižším podílem strojů a spotřebního zboží (41,4% oproti 44%).

Struktura dovozu je mementem. Máme v něm malý podíl špičkových technologií pro modernizaci průmyslu. Zato v autech, parfémech a džínách a dalších zbytných dovozech nechá tato vláda svým rezignovaným přihlížením prohýřit naši budoucnost.

Na co neustále narážíme, je, že tento stát by měl mít svou strategickou koncepci rozvoje a ne spoléhat na zázrak, že ryze stochastickými procesy dospějeme k prosperitě. Česká republika by měla sázet na vzdělanost a kvalifikaci, podporovat v dovozech špičkové technologie, podporovat účinně exportní expanzi svých podniků atd. Ovšem účinná opatření v tomto směru jsou neustále odmítána jako nepřípustný zásah státu do funkce trhu.

Našim vládním představitelům, kteří jsou papežštější než papež bych na téma "strategická koncepce zasahování státu do tržní sféry a exportní podpory podniků" chtěl odcitovat vyjádření ministra obchodu USA Rona Browna, kterého určitě nelze podezřívat ze spříznění s Levým blokem. Ten při nedávné návštěvě Německa označil podporu exportu amerických podniků za prioritu strategie americké vlády, která bude - cituji - "agresivně hájit zájmy amerických podniků v zahraničí". Ministr Brown dále řekl "Po letech zbytečné filozofické debaty ve Spojených státech o roli vlády jsme si uvědomili, jak je výhodné, když kabinet zná zájmy společnosti. Děláme nyní vlastně to, co už jiní dělali dlouhé roky, a my to budeme nyní činit v daleko větší míře."

Pokud v české vládě mají místo lidé, kteří odmítají dělat to, co ve vyspělých průmyslových státech jiní dělají dlouhé roky, žádný blahobyt v České republice nastat nemůže a rozpočty budou tak hubené, jako ten, který kontrolujeme.

Prosperující hospodářský systém, který bude schopen dostatečně podporovat školství, vědu a kulturu, podporovat rozvíjení tvořivých schopností občanů, chránit životní prostředí a surovinové zdroje a uchovávat národní kulturní památky, se v České republice nevytvoří dříve, než v čele státu budou stát politici, kteří budou chápat nutnost pečlivě analyzovat komparativní přednosti ČR, budou schopni definovat naše národní zájmy a pochopí nutnost tyto národní zájmy vtělit na vládní úrovni do ve světě běžného strategického plánování, jehož cíle budou v každodenní politice respektovány a podporovány nepřímými ekonomickými nástroji, jako jsou daně, cla, státní garance apod. Do té doby všechny řeči o prosperitě České republiky a jejím vstupu do Evropské unie, jsou jen planým sněním o Evropě a skutečný stav hospodářství a s tím související stav rozpočtu bude nadále naprosto přiléhavě vyjadřovat truchlivě znějící věta dnešní zprávy o plnění státního rozpočtu - cituji: - "Zdrženlivost v rozpočtových výdajích odpovídala vývoji příjmů". Děkuji vám za pozornost.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji panu poslanci Vorlíčkovi.

Dámy a pánové, táži se, zda si ještě někdo přeje vystoupit v rozpravě. Protože se do rozpravy nikdo nehlásí, rozpravu uzavírám. Táži se, zda se chce na závěr vyjádřit pan místopředseda vlády. Prosím, pane místopředsedo, uděluji vám slovo.

Místopředseda vlády a ministr financí ČR Ivan Kočárník: Vážený pane předsedající, pane předsedo, dovolte mi, abych stručně reagoval na diskusi ke zprávě o vývoji rozpočtového hospodaření za první čtvrtletí.

Ctím svaté právo opozice kritizovat vládní koalici. Už jsem si tak trochu zvykl, že tady slyším jako z gramofonové desky stejné výpady na hospodaření vlády atd.

K vystoupení pana poslance Krause bych chtěl říci nejprve několik slov. Myslím - a pan poslanec Recman to také použil - že pláčeme na nesprávném hrobě. V době kdy sněmovna schválila, že část výdajů bude kryta z Fondu národního majetku, tak obviňovat vládu z toho, že používá do rozpočtových příjmů prostředky z Fondu národního majetku, je nejen nepravdivé, ale je to i falešné, protože to tak není. Vláda žádné takové příjmy nepoužívá. Fond národního majetku z rozhodnutí sněmovny, které je dáno zákonem, kryje část potřeb, které schválila sněmovna. Do rozpočtu žádné příjmy z Fondu národního majetku netečou. Velmi bych prosil, abychom - již jsem to říkal při zprávě za rok 1993 - toto nepoužívali. Není to pravda.

Druhá věc: Pan poslanec Kraus naznačil, že vláda dělá něco pro komunální volby tím, že je čerpání dotací do místních rozpočtů větší než je alikvótní. Pane poslanče, není tomu tak. V loňském roce bylo také větší čerpáni než alikvótní a nebyly volby. Je to z jednoho prostého důvodu, že zatím nám spolehlivě nefunguje rozúčtovávání daní pro místní rozpočty a abychom nezpůsobovali komplikace obcím, tak raději dáme dotace v předstihu, aby se obce nedostávaly do problémů. Ani toto není pravdivé. Obce dostanou za celý rok dotace ve výši, kterou schválila sněmovna a nic jiného v tom není.

Trošku jsem nerozuměl výtce, že není uvedeno čerpání rezerv z rozpočtu. Pane poslanče Krausi, pokud si nalistujete zprávu, máte tam uvedeny všechny rezervy, které byly použity. Je to podle jednotlivých položek, jsou tam jednotlivá usnesení vlády. Doporučuji prostudovat.

Hrubý domácí produkt: Budeme si muset zvyknout na to, že je to základní ukazatel, který je tvořen - už jsem tady ve sněmovně o tom také hovořil, když jsem se pokoušel charakterizovat, že něco v těch údajích není správné - z poptávkové strany poptávkou domácností, poptávkou vlády, poptávkou po tvorbě hrubého kapitálu, saldem exportu a importu. Pokud vám tato čísla nehrají, nemohou vám hrát proto, neboť údaje o exportu byly upraveny. Ve zprávě jsem na to upozornil. Obchodní bilance je aktivní a nikoliv pasívní, tak, jak je ve zprávě uvedeno. Vyplývá to z toho, že statistika - řekl bych - automatizovaná, computerizovaná je dnes celní statistika na straně dovozů, na straně vývozů se dodělává, poněvadž dovozy jsou významné z hlediska daní. Vybíráme spotřební daně a daně z přidané hodnoty dovozu, zatím co u vývozu jsme tuto automatizaci posunuli ne z důvodu, že bychom ji nechtěli mít, ale dodatečně se zpřesňuje. Došlo ke zpřesnění a saldo je pozitivní. Potom čísla vycházejí. Mám jednu výhodu proti vám, že znám výsledky hospodaření k 30. 6., což respektuji, že zpráva neobsahuje.

Z tohoto pohledu musím zcela odmítnout veškeré výpady, že jsme nadměrným způsobem regulovali výdajovou stránku tak, abychom předvedli rozpočet v lepším světle.

Čísla za pololetí jsou zhruba stejná, jako byla za loňské pololetí. Pokud jde o alikvótní čerpání příjmů a alikvótní náběh příjmů do rozpočtu a alikvótní čerpání výdajů, jsou zhruba stejná a právo regulace nám dává zákon o rozpočtových pravidlech v případě, kdyby příjmy nebyly takové, jaké jsou výdaje. V žádném případě z toho nepramení to, co z toho pan poslanec Kraus vyvodil, že by měly být výdaje rozpočtu čerpány na 90%. Naopak, naše zpřesněná prognóza - nechtěl jsem to tady říci, ale řeknu to - pro letošní rok hovoří o tom, že jak příjmy celkového rozpočtu, tak výdaje se podaří splnit tak, jak byly schváleny touto sněmovnou.

Pokud by vás zajímal údaj z Maďarska, tak ke 30. 6. má Maďarsko splněno alikvótní příjmy na 45,5%, my na 48%, jak jsem uváděl. Nechci to srovnávat.

Pokud se zdálo někomu, že jsem chtěl vzbudit optimismus, tak o rozpočtových číslech ne. Jenom jsem uvedl, že vláda hodnotí velmi střízlivě vývoj a ve zprávě dokonce hovoří o tom, že je připravena přijmout i opatření, pokud by se vývoj odchyloval od předpokladu rozpočtu. Rovněž to je falešné nařčení z tohoto hlediska.

Vysvětlil bych dotaz ke školství. V čerpání za I. čtvrtletí jsou obsaženy mzdy pouze za dva měsíce, což je dáno metodicky, ničím jiným. Tak jsou vedeny mzdy ve školství. Proto je tam tento skok. Jsou to 2 mld. korun za jeden měsíc.

Souhlasím s panem poslancem Hájkem, že jsou tři klíčově problémy, o kterých z hlediska rozpočtu má smysl vést rozpravu. Jedná se o změnu znaménka clearingového účtu. Pokud jsem ve sněmovně hovořil jednou o tom, že je řada nepochopitelných věcí v případě, kdy veškeré složky agregátní poptávky hrubého domácího produktu rostou a přitom je vykazován hrubý domácí produkt, který neodpovídá této logice, tak něco podobného se děje na clearingu se Slovenskem. Údaje za obchodní bilanci za 1 - 5 se Slovenskem jsou kladné. Náš vývoz na Slovensko je větší než je náš dovoz a z tohoto hlediska by i platby ze Slovenska jdoucí k nám měly být větší než jsou platby, které jdou na Slovensko. Je tomu přesně naopak. Jako ekonom těmto číslům nevěřím z hlediska ekonomické logiky. Nerad bych, aby se to stalo předmětem mezinárodních sporů, ale mám silný pocit, že vývoj na clearingovém účtu je regulován, že se vždycky počká, až dojdou platby z ČR a potom se uhradí i platby ze Slovenské republiky, protože jinak to zcela odporuje ekonomické logice v případě, kdy vývoz je větší, a to potvrzují statistická data. Odporuje to zcela ekonomické logice. Trochu mi to připadá tak, že je jistá snaha předvést, že se část prostředků, které Slovensko zaplatilo za překročení clearingového účtu, musí předvést tak, jako že se vrátí na Slovensko.

My jsme v tomto směru udělali analýzy vývoje na clearingu a je tam přesná korelace mezi tím, kdy zaplatí, kdy přijdou platby z České republiky - mám denní čísla o tomto - a kdy přijdou platby ze Slovenské republiky. Ale to je jenom z pozorování těchto čísel. Vy jste chtěl vědět číslo. Slovensko v současné době nás úvěruje na clearingovém účtu částkou větší než 3,3 mld. Kč.

Pokud jde o vývoj daní z přidané hodnoty a daně z příjmů právnických osob, chtěl bych upozornit - a vy, kdo sledujete vývoj těchto daní, to určitě velmi dobře víte - že u těchto daní z hlediska jejich měsíčního vývoje vznikají z titulů zákonných platebních podmínek určité sezónnosti. Bude pravidlem, že únorové výsledky budou nejhorší, bude pravidlem, že srpnové výsledky v oblasti daně z přidané hodnoty budou jedny z nejslabších. To nám ukazuje i jedenapůlletá zkušenost, to nám ukazuje i konzultace se zahraničím. Prostě učíme se tyto sezónnosti. V žádném případě je nemůžeme charakterizovat jako výpadky daně, spíše jako naše špatné odhady, kdy jsme neznali vývoj sezónnosti v této oblasti, a budeme jej určitě po dvou třech letech fungování znát daleko lépe a budeme jej lépe moci prognózovat.

Pokud jde o daň z příjmu právnických osob, zde se potvrdila jedna z našich hypotéz, že plátci, kteří mají možnost využít daňového poradce, čekali do poslední chvíle, to znamená do konce června, kdy byl zákonný termín, a také v posledních dvou červnových dnech přišla spousta miliard korun jako doplatky na dani z příjmu právnických osob. Takže alikvótní část z rozpočtu za první pololetí není z hlediska do 50% nijak dramatická.

Odpověděl jsem tím myslím i panu poslanci Recmanovi na přeceňování výsledků rozpočtu, příjmy Fondu národního majetku jako příjmy rozpočtu. Ne, to zásadně odmítám.

Panu poslanci Vorlíčkovi, který dovozuje, že jedině průmyslová výroba je tím hlavním ukazatelem naší prosperity apod., bych chtěl říci jednu věc. Nevím, zda jsem ve sněmovně už říkal nějaká mezinárodní srovnání v tomto smyslu, ale chtěl bych říci, že podíl průmyslu na hrubém domácím produktu v České republice v roce 1990 byl 61%. Evidentně z hlediska mezinárodního srovnání číslo, které je silně předimenzováno. Připomínám, že Evropa má průměr podílu průmyslové výroby na hrubém domácím produktu 33%, Spojené státy 29%. Česká republika ke konci roku 1993 měla stále ještě 50%. Čili zde je třeba - ať se nám to líbí či nelíbí - vzít na vědomí, že podíl průmyslové výroby na hrubém domácím produktu se bude blížit poměrům - neříkám zrovna v tom krátkém období v Americe - ale rozhodně poměrům evropským, které jsou ve světě.

V žádném případě to neznamená, že Česká republika nějakým způsobem se řití do propasti nebo něco takového. V žádném případě bych nemohl souhlasit, že sektor služeb jsou - jak vy jste to nazval, pane poslanče - samí spekulanti apod. To bychom museli totéž říkat i o vývoji celého tohoto sektoru v zahraničí, a to si myslím, že si nikdo z nás nemyslí.

Kdybych to shrnul, myslím si, že se musíme naučit lépe v číslech číst. Odmítám, že by čísla neměla vypovídací schopnost. Mají jinou vypovídací schopnost, než měla čísla v minulosti. Nebráníme se žádnému rozšíření dat, nemáme žádný důvod před sněmovnou tajit rozpočtová čísla. Také je na požádání vždy dáváme.

Hypotézy o tom, co by, kdyby se odečetlo toto a připočetlo toto, že by schodek rozpočtu byl takový či makový, nemohu než odmítnout. Čísla, která jsou vykázána na účtech banky, jsou taková, jaká jsou, a o nich jsem vás pravdivě informoval. Tvrdím a znovu opakuji, že veřejné finance v České republice jsou zdravé a jsou nejzdravější v celé Evropě, jestli to chcete slyšet.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji místopředsedovi vlády a ministru financí panu Ivanu Kočárníkovi. Nyní prosím, aby se závěrečného slova ujal zpravodaj pan poslanec Tomáš Ježek a aby zároveň shrnul, o čem budeme vzápětí hlasovat.

Poslanec Tomáš Ježek: Pane předsedající, v rozpravě vystoupili čtyři poslanci, z nich pouze jeden a hned ten první - pan poslanec Kraus - předložil návrh na usnesení, který má dva body. Zopakuji: Doporučuje se vládě České republiky, aby ve zprávě za I. pololetí 1994 podrobně rozvedla

a) vývoj hrubého domácího produktu včetně rozboru použití statistických metod v jeho sledování,

b) příjmy a výdaje okresních a obecních rozpočtů,

c) čerpání rezerv státního rozpočtu dle jednotlivých položek.

Dále žádá Fond národního majetku, aby předložil Poslanecké sněmovně Parlamentu zprávu o hospodaření se svěřeným majetkem a zejména informace o struktuře té části aktiv Fondu, která opakovaně slouží k záchraně výsledného salda rozpočtového hospodaření.

Chtěl bych, aby kolega Kraus upřesnil, zda si přeje dávat hlasovat o usnesení jako celku, nebo po jednotlivých bodech. (Poslanec Kraus: Po částech.)

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dobře, po částech. Než začneme hlasovat, všechny vás odhlásím a prosím o novou prezentaci. Děkuji.

Budeme hlasovat o první části návrhu pana poslance Krause.

Poslanec Tomáš Ježek: Zopakuji: Poslanecká sněmovna Parlamentu doporučuje vládě České republiky, aby ve zprávě za I. pololetí 1994 podrobně rozvedla

a) vývoj hrubého domácího produktu včetně rozboru použitých statistických metod v jeho sledování,

b) příjmy a výdaje okresních a obecních rozpočtů,

c) čerpání rezerv státního rozpočtu dle jednotlivých položek.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Budeme tedy hlasovat o písm. a). Kdo je pro tento návrh pana poslance Krause, ať to dá najevo v hlasování č. 109.

Kdo je tedy pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 45 pro, 81 proti, 19 se zdrželo, nehlasovali 3 poslanci.

Budeme hlasovat o písm. b). Dávám hlasovat, kdo je pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Jde o hlasování č. 110.

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 43 pro, 86 proti, 18 se zdrželo hlasování.

Budeme hlasovat o písm. c). Ptám se, kdo je pro tento návrh? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Jde o hlasování č. 111 této schůze.

Ani tento návrh nebyl přijat poměrem hlasů 43 pro, 87 proti, 18 poslanců se zdrželo hlasování.

Prosím další návrh.

Poslanec Tomáš Ježek: Další návrh je celistvý. Poslanecká sněmovna Parlamentu žádá Fond národního majetku, aby předložil Poslanecké sněmovně zprávu o hospodaření svěřeným majetkem a zejména informace o struktuře té části aktiv Fondu národního majetku, která opakovaně slouží k záchraně výsledného salda rozpočtového hospodaření.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji, kdo je tedy pro tento návrh. Jde o hlasování č. 112.

Kdo je tedy pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji.

Návrh nebyl přijat poměrem hlasů 48 pro, 88 proti, 16 se zdrželo hlasování, nehlasovali 3 poslanci.

Poslanec Tomáš Ježek: Pane předsedající, zbývá návrh, jak jsem jej zpočátku přednesl, návrh rozpočtového výboru tohoto znění:

Poslanecká sněmovna Parlamentu bere na vědomí zprávu vlády o plnění státního rozpočtu České republiky za I. čtvrtletí 1994.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Děkuji. Kdo souhlasí s tímto návrhem usnesení, ať to dá najevo v hlasování č. 113, které právě začalo.

Kdo je tedy pro? Děkuji. Kdo je proti? Děkuji. Kdo se zdržel hlasování? Děkuji. Hlasování je skončeno.

Návrh usnesení byl přijat poměrem hlasů 117 pro, 7 proti, 28 se zdrželo a nehlasovali 3 poslanci. Návrh usnesení byl tedy přijat.

Děkuji panu společnému zpravodaji a děkuji panu místopředsedovi vlády a ministru financí Ivanu Kočárníkovi. Tím jsme úspěšně ukončili další bod programu. Hlásí se pan místopředseda Vlach.

Místopředseda PSP Jiří Vlach: Chtěl bych se přimluvit, přestože chápu důvody, které vedou k tendenci dokončit bod. Byl jsem vyzván jako předseda příslušné komise, abych svolal její jednání, politickým grémiem jsem byl vyzván. Politické grémium se včera dohodlo na tom, že schůze bude končit včera i dnes v 18.30. Svolal jsem komisi na 18.30 hodin. Je právě 45 minut po začátku jednání komise. Vzhledem k tomu, že další akce navazují ve večerních hodinách jednotlivým klubům nebo některým částem klubů, chtěl bych požádat o to, aby ve smyslu dohody z politického grémia naše jednání se 45minutovým zpožděním skončilo tak, abych mohl okamžitě svolat do místnosti 106 komisi pro územní správu. Děkuji.

Místopředseda PSP Pavel Tollner: Dámy a pánové, s lítostí tedy konstatuji, že nemůžeme dodělat bod, který jsme ještě měli.

Dovolte mi ještě poslední sdělení. Zítra v 8.30 ráno zasedne politické grémium v místnosti č. 120.

V 9 hodin začíná schůze.

(Jednání přerušeno v 19.15 hodin.)