Přítomni:
Předseda PSP M. Uhde, místopředsedové
PSP J. Vlach, J. Kasal, K. Ledvinka, P. Tollner a 182 poslanců.
Za vládu České republiky: předseda
vlády V. Klaus, místopředseda vlády
J. Kalvoda, místopředseda vlády a ministr
zemědělství J. Lux, místopředseda
vlády a ministr financí I. Kočárník,
ministr životního prostředí F. Benda,
ministr pro hospodářskou soutěž S. Bělehrádek,
ministr průmyslu a obchodu V. Dlouhý, ministr obrany
V. Holáň, ministr I. Němec, ministr spravedlnosti
J. Novák, ministr školství, mládeže
a tělovýchovy I. Pilip, ministr zdravotnictví
L. Rubáš, ministr vnitra J. Ruml, ministr pro správu
národního majetku a jeho privatizaci J. Skalický,
ministr dopravy J. Stráský, ministr kultury P. Tigrid,
ministr práce a soc. věcí J. Vodička.
(Jednání zahájeno v 9.10 hodin.)
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Dobrý
den, vážené paní poslankyně,
vážení páni poslanci. Právě
teď se registrační kartou přihlásilo
k přítomnosti 69 členů Poslanecké
sněmovny, tzn. že jsme schopni se usnášet,
a proto si dovoluji zahájit 3. jednací den 23. schůze
Poslanecké sněmovny.
Rád mezi námi vítám vládu České
republiky vedenou jejím předsedou a všechny
ostatní milé hosty. Než přistoupíme
k jednání, žádám držitele
náhradních registračních karet, aby
se postupně přihlásili a uvedli čísla
těchto karet. Jako první je kolega Čerbák
s č. karty 1.
Nyní k našemu jednání. Ze schváleného
pořadu nám zbývají projednat čtyři
body, z nichž dva se týkají interpelací
a dva jsou vládními návrhy. Přistoupíme
proto ihned k jejich projednávání. Jako další
bod je
Jako první se do rozpravy, kterou tímto otevírám,
přihlásila paní kolegyně Fischerová.
Připraví se pan kolega Štrait.
Poslankyně Eva Fischerová: Vážený
pane předsedající, vážený
pane premiére, vážení členové
vlády, dámy a pánové. Obracím
se formou interpelace na premiéra pana Václava Klause
ve věci dalšího osudu Lexellova gamanože
s dotazem, jakým způsobem a do kdy vláda
České republiky zajistí garance neziskového
a bezproblémového provozu tohoto jedinečného
zařízení, zakoupeného z veřejných
prostředků.
Význam a oprávněnost svojí interpelace
dokládám prohlášením správní
rady Nadace Míša, Výboru dobré vůle
a Nadace Charty 77. Správní rada Nadace Míša
je složena ze zástupců, organizátorů
sbírky Míša, tedy Nadace Charty 77 a Výboru
dobré vůle, dále ze zástupců
delegovaných Ministerstvem zdravotnictví České
republiky, Všeobecnou zdravotní pojišťovnou,
zástupci sdělovacích prostředků
a veřejnosti, která je prezentována jedním
z prvních pacientů operovaných Lexellovým
gamanožem na pražském pracovišti. Členové
správní rady Nadace Míša se na mimořádném
jednání dne 20. září t. r.,
vědomi si své odpovědnosti vůči
desetitisícům dárců z celé
České republiky, Slovenské republiky i ze
zahraničí, zabývali dalším osudem
Lexellova gamanože. Vedlo je k tomu oznámení
o podpisu kupní smlouvy nemocnicí Na Homolce a Europe
Hospital Group Praha, společnosti s ručením
omezeným, k němuž došlo 1. srpna t. r.,
aniž by byl informován Parlament České
republiky, správní rada Nadace Míša,
Výbor dobré vůle ani Nadace Charty 77. Členové
správní rady Nadace Míša mají
trvale na paměti zájem pacientů z České
republiky i Slovenské republiky, kterým může
operace na jedinečném pracovišti, vybaveném
Lexellovým gamanožem navrátit zdraví.
Proto správní rada Nadace Míša trvá
na dokonalém smluvním zajištění
neziskového charakteru provozu Lexellova gamanože.
Zdůrazňuje dále nutnost zachovat dostupnost
léčby Lexellovým gamanožem pro všechny
potřebné pacienty z České republiky
i ze Slovenské republiky v rámci všeobecného
zdravotního pojištění.
Členové správní rady Nadace Míša,
která je vlastníkem Lexellova gamanože, zastupují
zájmy české a slovenské veřejnosti
vůči Ministerstvu zdravotnictví, vedení
nemocnice Na Homolce i Europe Hospital Group, společnosti
s ručením omezeným. Z tohoto titulu konstatují,
že:
Za prvé - Smlouva mezi Nadací Míša a
nemocnicí Na Homolce uzavřená mezi oběma
subjekty 17. května 1993 a zajišťující
neziskový provoz Lexellova gamanože nemůže
automaticky přejít na nového majitele nemocnice
společnost Europe Hospital Group. Vycházejí
přitom z původní smlouvy, kde je zakotveno
v čl. 8, odst. 3, že žádná ze stran
není oprávněna převést práva
a povinnosti z této smlouvy na třetího bez
souhlasu druhé smluvní strany.
Za druhé - Od února letošního roku jedná
Nadace Míša s Ministerstvem zdravotnictví i
zástupci nemocnice Na Homolce o znění nové
smlouvy. Nová smlouva se společností EHG
doposud nebyla uzavřena. Nadace Míša požaduje,
aby součástí nové smlouvy byly jasně
formulované záruky, zajišťující
Nadaci Míša a především českým
a slovenským pacientům nejméně desetileté
bezproblémové fungování pracoviště.
Právě na formě této garance doposud
všechna jednání ztroskotala.
Za třetí - Členové správní
rady Nadace Míša jsou znepokojeni posledním
vývojem a považují podpis kupní smlouvy,
o kterém se dozvěděli až z tisku, za
nekorektní a ohrožující jednání
do budoucnosti pracoviště Lexellova gamanože.
Nadace byla ujišťována Ministerstvem zdravotnictví,
že připravovaná smlouva o zajištění
provozu Lexellova gamanože bude součástí
uzavírané kupní smlouvy o prodeji nemocnice
Na Homolce.
Podle dostupných informací usnesením vlády
České republiky z 8. června 94 č.
318 je uloženo ministru zdravotnictví realizovat prodej
nemocnice za předpokladu smluvního zajištění
dalšího užívání Lexellova
gamanože. Protože toto smluvní zajištění
doposud neexistuje, obávají se členové
správní rady Nadace Míša, že by
mohly být porušeny podmínky, které vláda
České republiky pro prodej nemocnice Na Homolce
a pro další provoz Lexellova gamanože stanovila.
Správní rada Nadace Míša ujišťuje
touto formou českou a slovenskou veřejnost, že
i při dalších jednáních, vědoma
si své odpovědnosti vůči desetitisícům
dárců z České republiky, Slovenské
republiky i ze zahraničí, bude přihlížet
k názorům a obavám, které se v části
naší veřejnosti v posledních dnech objevily
a s nimiž se na Nadaci Míša naši občané
obracejí. Při všech jednáních
bude Správní rada Nadace Míša nadále
trvat na stanovení dostatečných právně
závazných záruk, garantovaných vládou
České republiky. Jen tak je možno zajistit
hladký a plynulý provoz Lexellova gama nože
jako špičkového, přitom však neziskového
zdravotnického pracoviště, dostupného
všem potřebným pacientům z České
republiky i ze Slovenské republiky. Při dalších
jednáních o smlouvě setrvává
Nadace Míša na svých dosavadních požadavcích.
V Praze dne 21. září 1994. Podepsán
František Janouch, prezident Nadace Charty 77, Olga Havlová,
prezidentka Výboru dobré vůle, Martin Bojar,
prezident Správní rady Nadace Míša.
Závěrem mi, vážené dámy
a pánové, dovolte ještě několik
podle mě dost podstatných slov. Ve vstupní
hale neurochirurgického pracoviště, kde je
gama nůž instalován, je vkusná plastika,
symbol Nadace Míša, a krátký, skromný,
ale obsažný nápis, který si v těchto
prostorách dovolím citovat:
Tento přístroj byl zakoupen z peněz, jež
na konto Míša věnovaly podniky, instituce a
desetitisíce občanů z Československa
i ze zahraničí. Sbírku organizovaly v letech
1991 a 1992 Nadace Charty 77 a Výbor dobré vůle.
Dokladem vysoké úrovně - vysoké morální
úrovně - Čechů a Slováků
v době sbírky byla výše darovaných
prostředků v hodnotě nejméně
100 miliónů Kč a následné možné
zakoupení gama nože z těchto veřejných
prostředků. Vážení přítomní,
já opravdu nevím, zda bychom podobnou sbírku
byli schopni úspěšně realizovat v dnešní
době, charakterizované dravostí a honbou
za ziskem v odvětvích, kde ve hře jsou hodnoty
penězi zcela neměřitelné. Dovolte
mi ještě dodat, že obsah nápisu, který
jsem citovala, byl, je a vždycky bude motivací mého
dalšího snažení. Děkuji vám
za pozornost a za pochopení.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji,
prosím kolegu Štraita. Jako další se připraví
pan kolega Seifer.
Poslanec Jaroslav Štrait: Vážený
pane předsedo, pane premiére, dámy a pánové,
obracím se na pana ministra průmyslu a obchodu ing.
Vladimíra Dlouhého, CSc., s interpelací.
Není pochyb, že situace v automobilové společnosti
Škoda Mladá Boleslav je den ode dne složitější.
S obavami se setkáváme v Mladé Boleslavi
s odboráři, a také u subdodavatelů,
kteří jsou v nemalé míře na
subdodávkách pro Škodovku závislí.
Pokud jsou publikovaná čísla správná,
jde v Mladé Boleslavi asi o 17 tisíc lidí
a řádově několik desítek tisíc
po celé republice u subdodavatelů. Uvádí
se, že to jsou asi 4% veškeré pracovní
síly u nás. Vedení Škodovky je sice
na informace velmi skoupé, ale otázky zaměstnanosti
a dalšího vývoje ve Škodovce jsou oprávněně
středem zájmu a případné nervozity.
V zájmu zjištění objektivního
stavu žádám pana ministra o vyjádření,
které jsem v zájmu přehlednosti uspořádal
do devíti otázek.
1. Zda již došlo k vyhodnocení smlouvy mezi Škodovkou
a Volkswagenem, která byla uzavřena v roce 1991,
a kdy budou výsledky zveřejněny.
2. Jakou platnost má ještě dnes velmi optimistické
společné tiskové prohlášení
vlády České republiky a společnosti
Volkswagen z 23. 9. 1993, vydané v Praze. Mám ho
sebou, ocituji jenom jednu větu: Ke spokojenosti českého
majoritního akcionáře zdůraznili představitelé
Volkswagenu, že závazky společnosti Volkswagen
k automobilové společnosti Škoda zůstávají
nezměněny, a vyjádřili přesvědčení,
že Škoda sehraje v plánech Volkswagenu klíčovou
roli.
3. Bude zveřejněn dodatek smlouvy, která
má být uzavřena příští
měsíc?
4. Lze smluvně zajistit podíl tuzemských
dodavatelů na výrobě osobních aut
v Mladé Boleslavi? Jde o běžnou praxi např.
francouzských automobilek. Subdodávky pro Boleslav
se zadávají opět německým firmám.
5. S jakou zaměstnaností, resp. s jejím snížením
se počítá v roce 1995 a v dalších
strategických záměrech továrny?
6. Jaké jsou náklady na zdvojení řídících
funkcí v a. s. Škoda?
7. Bude po stávajících zkušenostech
umožněna koncernu Volkswagen koupě nadpolovičního
podílu?
8. Lze přesněji kvantifikovat dosavadní finanční
a investiční pomoc Volkswagenu?
9. Lze počítat s větším podílem
Škodovky na rozvoji města a regionu, především
v kultuře, společenském životě
a sportu? Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Dovolte mi při této příležitosti
seznámit vás s omluvou ministra průmyslu
a obchodu ČR ing. Dlouhého. Dostaví se z
důvodů neodkladných pracovních záležitostí
v 10.30. Ta omluva je z 23. 9. Jednu technickou poznámku:
pan kolega Pavela má náhradní kartu č.
2. Prosím pana kolegu Seifera, připraví se
pan kolega Zdeněk Trojan.
Poslanec Pavel Seifer: Vážený pane předsedající,
vážená vládo, dámy a pánové,
nerad bych, aby moje interpelace, směřovaná
na pana ministra Tigrida, byla chápána jako výraz
českého šovinismu. Já jsem byl ten,
který prosazoval setrvání státu v
podobě dřívější. Nicméně
mě to nutí, abych tu interpelaci přednesl.
Ještě chci předeslat, že jsem s jejím
obsahem seznámil v úterý v zájmu korektnosti
pana náměstka ministra. Ministerstvo je s ní
seznámeno. A nyní k samotné interpelaci.
Vážený pane ministře, na základě
studia právních a historických dokumentů
jsem došel k závěru, že celá causa
tzv. bojnického oltáře v sobě skrývá
aspekty, o kterých se dosud veřejně nehovořilo.
Je jasné, že vaše ministerstvo si musí
být těchto aspektů vědomo a myslím,
že si je jich vědomo. Avšak domnívám
se, že - jestliže je můj předpoklad pravdivý
- nejsou celá jednání podnikána v
korektním a možná i zákonném
duchu. Ze všech uvedených důvodů si
dovoluji obrátit se na vás v této věci
s touto interpelací a ve smyslu svého zákonného
oprávnění žádám o poskytnutí
následujících informací:
Za prvé. Sdělte mi prosím, co bylo zákonným
podkladem k zahájení a vedení jednání
s Ministerstvem kultury SR ohledně uzavření
dohody o výměně italského deskového
oltáře ze 14. století a vedeného v
inventáři Národní galerie v Praze
pod inventárním číslem 0237602385
- jedná se o tzv. bojnický polyptych, za deset obrazů
nacházejících se ve Slovenské národní
galerii v Bratislavě a specifikovaných dohodou uzavřenou
mezi Národní galerií v Praze a Povereníctvom
SNR pre školstvo a osvetu dne 20. 11. 1946. Tento oltář
byl totiž včleněn do sbírek Národní
galérie v Praze zákonem č. 148/49 Sb. a Národní
galerie v Praze je státním ústavem podle
tohoto zákona.
Na tomto faktu nemůže změnit nic usnesení
vlády České republiky ze dne 9. 3. 1994 č.
126, protože svou právní silou toto usnesení
neodpovídá existenci platného zákona.
Eventuální vynětí souboru uměleckých
děl ze sbírek Národní galerie v Praze
je totiž v tomto světle výhradně záležitostí
zákonodárného sboru, protože by se muselo
jednat o novelu platné právní úpravy.
Za druhé - dále se vás, vážený
pane ministře, musím otázat, zda pokládáte
zpětnou výměnu uvedených uměleckých
děl za řešení přijatelné
a za řešení s odpovídající
výhodností pro obě strany. Osobně
mi na základě získaných informacích
totiž připadá toto řešení
jako nevýhodné pro českou stranu. Je totiž
známo, že tento oltář je ze zákona
nepochybným majetkem České republiky. Tento
soubor je klíčovou součástí
sbírky italského malířství
14. a 15. stolení Národní galerie v Praze,
která je jedinou kolekcí svého druhu v České
republice. Tento oltář, který představuje
unikátní dílo tohoto druhu na území
našeho státu nelze ve sbírkách galerie
adekvátně nahradit. Jeho ztráta by výrazně
snížila hodnotu prvořadé galerijní
kolekce a ve svém důsledku by poškodila kulturní
bohatství České republiky.
Výměna oltáře za deset uměleckých
děl slovenské provenience se uskutečnila
v r. 1946 v souladu s odbornými a uměleckými
zájmy českých, ale i slovenských uměleckých
sbírek. V tomto směru byla též oboustranně
výhodná. Slovenská národní
galerie v současnosti opakovaně deklarovala, že
deset slovenik ze svého držení nevydá.
Tento postoj lze označit jako oprávněný
výraz kulturních zájmů Slovenské
republiky. Zmíněný polyptych byl převeden
na území dnešní Slovenské republiky
až koncem 19. století. Jeho majitelem byl tehdy uherský
šlechtic Jánoš Pálfy, který většinu
děl ze své umělecké sbírky
odkázal obrazárně maďarského
Národního muzea v Budapešti. Toto dílo
má tedy pro slovenskou národní kulturu nepochybně
a podstatně menší význam než gotické
obrazy vzniklé přímo na Slovensku. Není
od věci přezkoumat množství a uměleckou
hodnotu děl, které z Národní galerie
v Praze a z dnešních českých institucí
přešly do slovenských veřejných
sbírek v letech 1919 až 1991 formou darů a
bezúplatných převodů. Jedná
se o stovky artefaktů, které ve své současné
souhrnné hodnotě mnohonásobně převyšují
cenu zmíněného oltáře.
Česká strana i s vědomím významu
těchto hodnot pro slovenskou kulturu snad ani nepožaduje
a v budoucnu ani nehodlá požadovat navrácení
uvedených děl zpátky. Nebo snad ano?
Za třetí - dne 26. 9. 1994 došlo k podpisu
dohody mezi příslušnými ministerstvy
obou států, dohody, která by měla
celou záležitost rámcově vyřešit.
Jestliže byly v době podpisu této dohody známy
skutečnosti, které uvádím, ptám
se, jak je možné, že dohoda byla vůbec
uzavřena. Vzhledem k tomu, že informace ze sdělovacích
prostředků nepokládám za informace
úplné a ucelené, žádám
vás proto o poskytnutí textu této dohody
a o objasnění jejího obsahu zejména
z hlediska její právní závaznosti
a jejích právních důsledků.
V českém parlamentu jsem představitel - a
opakuji to - politické síly, která byla bytostně
zaměřena proti rozbití československé
státnosti. Avšak jestliže k takovému rozbití
již nyní došlo, není v rozporu s tímto
postojem obrana českých zájmů na straně
jedné a zájmů slovenských na straně
druhé. Celá věc na mne totiž působí
dojmem abstrakce od jakýchkoli státních a
národních zájmů, ale jako spíše
chůze po cestě nejméně trnité
z hlediska prvoplánového pohledu.
Osobně - a to je na závěr - považuji
uzavřenou dohodu za čistě účelovou,
bohužel čistě účelovou před
volbami na Slovensku. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Nyní se přihlásil do rozpravy pan ministr
Tigrid. Podle jednacího řádu mu předávám
slovo.
Ministr kultury ČR Pavel Tigrid: Pane předsedající,
pane premiére, členové vlády, vážené
paní poslankyně, vážení páni
poslanci, to, co zde bylo přečteno a předneseno
panem poslancem Seiferem, jsem dostal včera k nahlédnutí.
Bylo zasedání vlády, neměl jsem možnost
si to prostudovat. Jestli pan poslanec bude souhlasit, podám
zprávu písemnou.
K vládní dohodě, kterou jsme podepsali na
úrovni vlád České republiky a Slovenské
republiky, došlo v Brně. Je samozřejmě
panu poslanci a vám všem k dispozici. Je velice krátká,
rámcová a hlavně převádí
všechno další jednání na úroveň
obou galerií - Národní galerie slovenské
v Bratislavě a Národní galerie v Praze. Rámcová
dohoda umožňuje jednání, podle kterých
je, domnívám se z toho, co jsem vyslechl v Brně,
ale také v Bratislavě a v Praze, dohoda možná.
Jsem toho názoru, že bude pro obě strany výhodná
a spravedlivá. Děkuji vám za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
S faktickou poznámkou se přihlásil kolega
Kozel.
Poslanec František Kozel: Vážený
pane předsedo, vážená vládo,
chtěl bych poznamenat k této věci jenom jednu
drobnost. Samozřejmě, že náš výbor
si již v tuto chvíli žádá písemně
texty smluv, které byly podepsány v Brně,
a bude se jimi zabývat.
Panu poslanci Seiferovi bych rád jenom řekl - ano,
i tento výklad je možný, že sbírka
Národní galerie vlastně byla galerii dána
zákonem. Situace se dá vykládat i tak, že
máme-li nyní směnit bojnický oltář,
je třeba zákonem nejprve vyjmout oltář
atd. Ovšem je třeba si uvědomit, že tím
bychom národní galerii postavili do situace nesvéprávného
subjektu, který, když chce něco koupit nebo
prodat, bude muset přijít do Parlamentu a žádat
touto zákonnou cestou o tuto změnu. Myslím
si, že do této polohy dostat Národní
galerii by vhodné nebylo.
Poslední poznámka - omlouvám se, že
jsem zneužil technickou, a děkuji předsedajícímu
- samozřejmě, že je to řešení,
které bylo přijato smlouvou, dohodnout se na výměně
určitých uměleckých děl. Je
to řešení politické, protože právní
řešení tohoto problému by skončilo
někde u mezinárodních soudů, vleklo
by se desítky let a obě strany - česká
i slovenská - projevily politickou vůli řešit
záležitost bojnického oltáře
touto cestou. Myslím si, že toto řešení
si zaslouží podpory.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: S faktickou
poznámkou se hlásí pan kolega Seifer.
Poslanec Pavel Seifer: Moc se omlouvám, vážený
pane kolego, já vás oslovím přímo.
Samozřejmě zákon s tímto počítá
a umožňuje Národní galerii za určitých
zákonných podmínek tyto výměny
provádět. Nebudete mi jistě tvrdit, že
bojnický oltář nemá zařazení,
že je tam téměř přebytečný
a že je možné ho vyměnit za něco
jiného. S tím zákon počítá.
Takže změníme v tom případě
zákon, ale nemůžeme ho obcházet. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím
pana kolegu Trojana, aby se ujal slova. Připraví
se paní kolegyně Mazalová.
Poslanec Zdeněk Trojan: Pane předsedající,
pane předsedo, pane premiére, vážení
členové vlády, kolegyně a kolegové,
uplynulo již dva a čtvrt roku od doby, kdy vláda
České republiky na tomto místě prostřednictvím
svého předsedy přednesla tomuto nejvyššímu
zastupitelskému sboru České republiky své
programové prohlášení. Je pravidlem
ve všech slušných demokratických státech,
že vláda svému parlamentu z plnění
svého prohlášení skládá
účty. Zdá se, že mezi takové
slušné demokratické státy stále
ještě nepatříme. Tato vláda odmítá
složit účty ze své práce a tento
Parlament zásluhou své koaliční většiny
již téměř rok odmítá plnit
jednu ze svých základních povinností,
kterou je kontrola exekutivy. Nejen v partikulárních
případech, ale i komplexně, to je ve vztahu
k zásadám a principům formulovaných
v programovém prohlášení.
V současné době se i z řad členů
vládní koalice ozývají hlasy konstatující,
že vláda v řadě bodů svůj
vlastní program neplní a sami členové
této koalice hovoří o potřebě
změnit či doplnit vládní programové
prohlášení. Protože i na této schůzi
Poslanecké sněmovny byl odmítnut náš
návrh na zařazení bodu programu "Usnesení
požadující, aby vláda podala zprávu
o plnění svého programového prohlášení",
sděluji, že jsem poslaneckým klubem ČSSD
pověřen v rámci procedury interpelací
požádat předsedu vlády, aby vysvětlil,
jakým způsobem vláda sama kontroluje a hodnotí
plnění svého programového prohlášení,
a aby podal informaci o jeho plnění ve všech
základních aspektech. Členové našeho
klubu podají během několika dnů písemné
interpelace s uvedením konkrétních otázek
v této záležitosti. V několika případech,
které považujeme za naléhavé, předložíme
písemné interpelace prostřednictvím
příslušných orgánů Poslanecké
sněmovny již dnes.
V připravovaném návrhu na usnesení
sněmovny požadujícím podání
zprávy vlády o plnění programového
prohlášení jsme předpokládali,
že se vláda vyjádří ve lhůtě
2 - 3 měsíců. Jelikož jsme nuceni náš
požadavek uplatňovat prostřednictvím
institutu interpelací, trváme na odpovědích
ve lhůtě stanovené jednacím řádem
Parlamentu, tj. do 30 dnů. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Jedna technická poznámka - kolega Kalus má
náhradní kartu č. 3, kolega Kuba č.
4. Prosím paní kolegyni Mazalovou, aby se ujala
slova. Přihlásil se pan kolega Wagner.
Poslankyně Gerta Mazalová: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, vážené kolegyně a kolegové.
Dovolím si podat interpelaci na ministra hospodářství
pana ing. Karla Dybu, na ministra zahraničních věcí
pana doc. ing. Josefa Zieleniece, na ministra školství,
mládeže a tělovýchovy pana ing. Ivana
Pilipa ve věci ukončení činnosti vzdělávacího
centra nadace Transfer v Brně. Původně jsem
měla v úmyslu požádat sněmovnu
o zkrácení lhůty, ale po svých zkušenostech
toto nečiním a požádám raději
příslušné pány ministry o to,
aby mi odpověděli co možná nejrychleji,
protože jak se říká, termín hoří.
Bohužel, jak vidím, ministři zde nejsou přítomni,
a proto rozšiřuji svou interpelaci ještě
na pana premiéra Václava Klause. Včera jsem
mu zde v této sněmovně vyslovila důvěru,
takže pevně věřím, že mě
nezklame.
V roce 1990 byla založena Saint Gallenská nadace Transfer
pro školení a vzdělání v tržním
hospodářství podle švýcarského
právního řádu. Podle československého
tehdejšího právního řádu
byla tato nadace organizací s mezinárodním
prvkem, jako taková byla zřízena mohla mít
sídlo, protože splňovala podmínky zákona
č. 116/1985 Sb. Činnost školícího
a vzdělávacího centra nadace byla povolena
15. 7. 1991 pod č.j. KR 76/L-91 a registrace byla provedena
osvědčením Ministerstva obchodu a cestovního
ruchu 15. 11. 1991 pod registračním číslem
322/000132.
Na studium v rámci školících a vzdělávacích
center v Brně, Ostravě, ale i v Praze se přihlásila
řada posluchačů, kteří postupně
úspěšně studium ukončovali. Vzhledem
k vysoce kvalitním učebním textům,
učebním pomůckám a know-how, se z
nich stali kvalitní odborníci, ve středních
a především soukromých firmách.
Řada těchto posluchačů pracuje, resp.
působí ve funkci ředitelů, obchodních
manažerů, vysoce odborných pracovníků
v podnikovém účetnictví, ekonomice
atd. Zkrátka a dobře, působení této
nadace a zejména školících a vzdělávacích
center bylo vysoce prospěšné.
K 30. 6. 1994, bez jakéhokoli aviza byla najednou činnost
nadace a tím i činnost školících
a vzdělávacích středisek ukončena.
Švýcarská vláda, která ze svých
prostředků dotovala činnost nadace, se nechce
nadále zabývat otázkou nadace Transfer, a
to především z důvodů všech
negativních vlivů, které jsou diskutovány
ve švýcarském tisku.
Tato interpelace nemá být pákou k obnovení
činnosti nadace Transfer a bude záležet na
samé švýcarské vládě,
jak se vypořádá s negativními vlivy,
které způsobily ukončení nadace Transfer
a školících a vzdělávacích
center. Na druhé straně však 1200 posluchačů
a 250 podniků uhradilo poplatek za studium, které
nedokončili a ani vedení nadace ani švýcarská
vláda nedávají záruku, že poplatky
za studium budou stávajícím posluchačům,
kteří nedokončili svá studia, uhrazeny.
Tyto poplatky prezentují cca 1,5 mil. korun, přičemž
skutečné náklady těchto posluchačů
jsou daleko vyšší, protože část
nákladů hradily podniky, a to nejen formou finančních
dotací posluchačům, nýbrž i úlevami
v rámci studia, a to především poskytováním
placeného volna. Tyto podniky sdělily školicímu
a vzdělávacímu centru v Brně, že
uplatní vůči nadaci tyto náklady jako
škodu, protože posílaly svoje zaměstnance
na studia, ale místo slibovaných odborníků
jim zůstaly pouze finanční náklady
a nedoukové.
Další detaily týkající se celé
problematiky byly prodiskutovány s odpovědným
pracovníkem školícího a vzdělávacího
centra v Brně panem ing. Karlem Menšíkem. Já
pro jistotu pro zkrácení jednání přidávám
i telefonní číslo 05/42 21 23 87, který
je v současné době ředitelem a lektorem
tohoto střediska.
Všichni posluchači mají zájem o ukončení
studia a roste zájem o manažerské studium tohoto
typu. Chtěla bych podotknout, že v tomto školícím
středisku vedle pracovníků soukromých
firem jsou vzděláváni i lidé, kterým
byl vrácen majetek v rámci restitucí a učí
de facto podnikat a hospodařit. Dále se zde rekvalifikují
nezaměstnaní, např. matky živitelky,
ale i vojáci, kteří odešli z naší
armády v rámci snižování stavů.
Řada těchto lidí věnovala na toto
školení své celoživotní úspory.
Lektoři a další osoby, které v současné
době působí v brněnském a ostravském
vzdělávacím centru, jsou ochotni pokračovat
ve vzdělávacích aktivitách jako soukromá
společnost a využít vybudované zázemí.
Jsou ochotni převzít na sebe závazek zajistit
dokončení studia všech posluchačů
a umožnit studium dalším zájemcům
v centrech v Brně a Ostravě. V tomto smyslu mají
jednoznačnou podporu zatím pouze ministerstva školství.
Závěrem bych dovolila zrekapitulovat v podstatě
požadavek, který je třeba splnit, aby toto
nanejvýš užitečné a progresivní
doplňkové studium vysoké kvality mohlo pokračovat
i nadále.
1. Využít možnost mezinárodní pomoci
v rámci programu PHARE a zajistit určitý
startovací kapitál, který by sloužil
k překlenutí současné situace a pomohl
vytvořit potřebné startovací zdroje.
2. Právo disponovat s know-how nejméně do
roku 1996.
3. Zajistit užívací právo pro střediska
v Brně a Ostravě k movitému i nemovitému
majetku nadace Transfer.
4. Zajistit potřebnou finanční částku
ve spolupráci se sídlem nadace ve Švýcarsku
nebo se švýcarskou vládou k úhradě
nebo vrácení poplatků za studium, které
cca 1500 posluchačů zaplatilo a studium nedokončilo.
Toto pouze v případě, že by studium
dále nepokračovalo.
Vzhledem k tomu, že k zapečetění školícího
prostoru by mělo dojít k 30. 9. 1994, žádám
vás, vážení páni ministři,
abyste tuto interpelaci považovali na naléhavou a
vyřešili ji v termínu co nejkratším.
Za to vám děkuji.