Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím pana kolegu Wagnera. Další přihlášky
do rozpravy nemám. Pan kolega Drápela, pan kolega
Bláha a současně prosím Kancelář,
aby rozdala mezi poslance přihlášky do diskuse.
Poslanec Jozef Wagner: Vážený pane předsedo,
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, nejdříve
dovolte, abych uvedl, že budu postupně interpelovat
několik členů vlády a v několika
různých záležitostech. Za nejvýznamnější
považuji tu, kterou uvedu jako první.
Před časem jsme se mohli všichni z tisku dovědět,
že policejní buňky mají být takřka
geniální. Pan premiér říká,
že nerozumí, tedy zopakuji: Před časem
jsme se mohli všichni z tisku mohli dovědět,
že policejní buňky mají být takřka
geniální a rozpětí, co tato genialita
bude stát, se pohybuje podle údajů tam uvedených
od řádu 200 či 300 mil. až po 4 mld.
Neinterpeluji proto, že by mi tato iniciativa byla cizí.
Naopak interpeluji proto, abychom ji mohli podpořit a interpeluji
proto, že jsme před jednáním o státním
rozpočtu.
Před časem jsem z tohoto místa položil
dvěma ministrům, ministrovi vnitra a ministrovi
financí otázku, související s velmi
rozdílným vyjádřením o potřebách
finančních zdrojů pro českou policii.
Nyní se dovídám, že ačkoliv potřeby,
které ministr vnitra kvalifikoval jako nezbytné,
nebyly uspokojeny, nacházejí se zdroje k tomu, aby
se pořídil velmi drahý informační
systém a že ty zdroje tam jsou.
Nerad bych, aby se stalo, že se použijí zdroje,
které měly být určeny na jiné
významné potřeby zabezpečující
služby, vedoucí k větší bezpečnosti
občanů.
Proto bych si dovolil požádat ministra vnitra, aby
byl tak laskav a v odpovědi na tuto interpelaci vysvětlil
celou logiku tvorby tohoto systému.
V předmětném článku v tisku
jsem získal informace, z nichž nevyplývá
zcela jednoznačně, na jak dlouho se plánuje
tento záměr, kdy se má realizovat. Řada
věcí je velice nejasná.
Nejdůležitější je však to,
že realizace již započala a nyní není
zřejmé, v jaké rozpočtové položce
letošního roku jsou na to zdroje a v jaké rozpočtové
pokožce jsme je schválili.
Nedomnívám se, že takovýto zásah
do čerpání rozpočtových prostředků
by měl jít mimo parlament. V každém
případě vydání i prvních
několika set milionů už směřuje
k tomu, že nebude-li posléze schváleno to ostatní,
i to první bylo utraceno zbytečně.
Domnívám se, že je to velmi vážná
záležitost, že se jedná o jednu z největších
investic v dějinách Ministerstva vnitra a že
by zde měla být projednána. Lituji, že
se tak stává anebo stane až na základě
interpelace poslance.
Systém, který se má koupit, má zajistit
bezpečné spojení pro policii, pro každého
policajta tak, aby v každém okamžiku mohl reagovat
na nezbytně nutné věci, aby mohl hájit
bezpečnost občanů i svou. To je záslužné,
ale zákon o státních zakázkách
se projednával až poté, co toto všechno
vzniklo.
Zajímalo by mě, jaký je mechanismus, kterým
se došlo k rozhodnutí a výběru firmy.
Výběr totiž musí splnit jistě
nějaké podmínky, které byly předem
dány. Byl bych velmi rád, kdybychom tyto podmínky
dostali k dispozici, ty původní podmínky,
kdybychom se rovněž mohli dovědět, zda
firma, která byla vybrána, tyto podmínky
zcela splnila a zda-li jiné firmy nenabízely podmínky
lepší.
Pro posouzení takovéhoto velice složitého
informačního systému a jeho kvality je nejlepší
důkaz zjistit, zda-li někde jinde funguje a jaké
jsou s ním zkušenosti. Rovněž bych prosil
o tuto informaci. Samozřejmě by bylo velice užitečné,
kdyby informace obsahovala i sdělení o jiných
systémech jiných firem, které fungují
jinde, u jiné policie. Nebylo by možná od věci,
pokud by se nám povedlo získat i informace orgánů
příslušných států, kde
to funguje a event. doporučení.
Domnívám se, že takovýto systém
musí splnit několik přesně určených
požadavků. Jedním z nich je, že systém
musí fungovat tak, jak česká policie potřebuje
a jaké bylo dáno zadání.
Prosil bych, aby v odpovědi bylo sděleno, zda zadání
odpovídá tomu, co bylo firmou nabídnuto.
Systém též musí zaručit, aby
bylo co nejmenší ohrožení života
občanů a příslušníků
policie v krizových situacích. Na základě
tohoto kritéria, této otázky bych poprosil
o vyhodnocení různých systémů,
které ve světě fungují.
Z hlediska rozpočtového mě velmi zajímá,
zda je zajištěno, aby vybraný systém
následně, různými změnami,
neohrožoval dalším růstem nákladů
oproti původním předpokladům rozpočtové
možnosti. Byl bych samozřejmě rád, kdybychom
se mohli seznámit s harmonogramem zavádění
takového systému.
V předmětném článku jsem narazil
na některé informace, které jsou protichůdné.
To jsem si vysvětlil tím, že zřejmě
autor nemusel dostat všechny informace a nemusel být
ani odborníkem v této věci. Proto nebudu,
až na jednu výjimku, s nimi zdržovat.
Autor na jednom místě říká,
že se jedná o převrat v technologii, že
investice 240 mil. Kč v první etapě výstavby
sítě stačí na vybudování
základní infrastruktury a k nákupu několika
stovek radiostanic.
Podle finančních možností se pak budou
dokupovat stanice další. Výhody nového
komunikačního systému ocení nejdříve
policisté v oblastech s vysokou kriminalitou atd.
To je všechno sympatické, ovšem na druhé
straně on dále říká, že
systém má být zaveden v červenci 1994,
a to je to, co mě rozpočtově zajímá.
Zdá se, že při projednávání
rozpočtu tam byly tak velké rezervy, že oněch
240 mil. v kapitole Ministerstva vnitra byla rezerva a nebo, pak
se omlouvám, jsem nezaregistroval, že v rozpočtové
kapitole Ministerstva vnitra se chtělo takovéto
řešení podat.
Aby mi nebylo špatně rozuměno. Velice rád
bych podpořil, abychom tento systém měli.
Byl bych rád, kdyby tento systém umožnil podstatné
zvýšení bezpečnosti občanů,
pocitu, že tu bezpečnost mají. Byl bych rád,
kdybychom mohli vyhovět takovémuto úmyslu
Ministerstva vnitra, nikoli v průběhu mnoha let,
ale co nejdříve. Je totiž otázka, zda
rozložení do mnoha let není vlastně
zbytečnou investicí.
Prosím pana ministra vnitra, kdyby byl tak laskav a na
tyto otázky mi mohl odpovědět.
Nyní bych si dovolil obrátit se s malou interpelací
na pana ministra zahraničních věcí.
Minulý týden se konala ve Varšavě konference,
která posuzovala otázky spojené s životem
romského obyvatelstva. Pořádala ji Rada Evropy
a KBSE společně.
Podle informací, kterých mám velice málo,
byla Česká republika vystavena na této konferenci,
na tomto semináři, jisté kritice.
Byl bych velice vděčen panu ministrovi zahraničních
věcí, kdyby postoupil příslušnou
informaci a vysvětlil, jak byla Česká republika
zastoupena a jakým způsobem jsme se proti předmětné
kritice hájili.
Byl bych samozřejmě velmi rád, kdyby nám
text vyjádření zahraničních
autorit i vyjádření našich zástupců
mohl být dán k dispozici autenticky. Velmi mne mrzí,
že se musím na otázku související
s lidskými právy ptát z tohoto místa
a takto, ale jsem tím povinován. Po celá
dlouhá léta jsme vždy sledovali s velkým
zaujetím, jak jiné země, západní
země, v rámci mnohých mezinárodních
aktivit podporovaly naše domácí úsilí
o lidská práva. Je proto velmi nepříjemné,
když titíž nyní podrobují Českou
republiku kritice. Byl bych panu ministrovi velmi vděčný,
kdyby mohl tuto informaci podat tak, aby skutečně
obsahovala autentické texty.
Děkuji.
Nyní bych si dovolil obrátit se na pana ministra
vnitra se žádostí spojenou s otázkou,
proč do dnešního dne nebyly zveřejněny
z evidencí ministerstva vnitra evidence nepřátelských
osob. Z mnoha publikací v poslední době vycházejících
jsme se mohli dovědět, že tam byly tři
či čtyři kategorie a že se evidence
měnily. Bylo by asi velmi užitečné,
aby tyto evidence byly zveřejněny. V tomto případě
se nelze jistě domnívat, že se jedná
o evidence, které nějakým způsobem
by mohly tvořit předmět státního
tajemství ještě nyní. Spíše
se domnívám, že ony už dnes nejsou kryty
státním tajemstvím, ale pouze služebním,
takže by pan ministr mohl provést velmi jednoduše
svým rozhodnutím odtajnění a příslušné
evidence dát k zveřejnění.
Nyní bych se obrátil ve věci velmi komplikované
na pana premiéra, na pana ministra spravedlnosti a na pana
ministra vnitra. Jak je známo, existují v naší
zemi v podstatě od prosince roku 1989 nebo od začátku
roku 1990 různé instituty, jimiž se činí
pokus vypořádat se s minulým režimem.
Nyní se mají slučovat jakási dokumentační
střediska u státního zastupitelství
a ministerstva vnitra. Zatím fungovala, výsledky
jejich práce nejsou příliš viditelné.
S mnoha aktivitami, které by vedly k potrestání
skutečných viníků, jsme se neseznámili.
Nezbývá mi, než položit několik
otázek, které bych v rámci odpovědi
na interpelace měl rád zodpovězeny.
Z veřejných publikací se ví mnoho
věcí o tom, jak minulý režim porušoval
své vlastní zákony a lidská práva,
nedávno jsme se mohli v čísle 30 Mladého
světa dovědět, jakým způsobem
československá armáda někdy po roce
1980 v rámci armád východního bloku
připravovala útočnou válku na evropském
kontinentě. To jsou údaje přímo volající
po tom, aby se někdo zeptal, kdo se na tom podílel,
kdo byl odpovědný a nejednalo se o věci,
které by potřebovaly nějakou zvláštní
zákonnou úpravu. Toto je přesně případ,
který je nepromlčitelný podle zákona
na ochranu míru. A neděje se nic. To je v málokteré
zemi, že se stává, že když sedmá
velmoc něco zveřejní, že to zodpovědní
neberou na vědomí.
Domnívám se, že by to velmi měli vzít
na vědomí, proto očekávám odpověď.
Podobná situace je v mnoha věcech, budu pro informaci
uvádět jeden příklad. Před
časem vyšly paměti jednoho bývalého
vysokého důstojníka Stb, které v cizině
vyšly v roce 1982, tady až po listopadu, pana Frolíka,
a v nich je uvedena řada dokumentů. Vyšla řada
dalších publikací, ale nechci zdržovat.
V nich je jasně uvedeno, kdo by mohl být volán
k zodpovědnosti. Mám zato, že instituce, které
tady fungují, se tváří tak, jako kdyby
nebyly schopny najít důkazy, nebyly schopny najít
konkrétní odpovědnost, a přitom jsou
tady jasné a jednoznačné údaje, které
by měly převzít.
Velmi rád bych je upozornil při této příležitosti
jako sociální demokrat na věc, kterou jsme
chtěli žádat příslušné
instituce, aby šetřily, a která je též
uvedena s několika podrobnostmi v citované knížce.
Jak je známo, Bohumil Laušman byl unesen z Rakouska,
byl vězněn a byl podroben ve vězení
jakýmsi pokusům s aplikací látek,
které lékaři Stb zkoušeli. V důsledku
těchto pokusů zemřel ve vězení.
Bylo by velmi užitečné, kdyby nejen v případě
osoby Bohumila Laušmana, významného činitele
České sociální demokracie, ale i osob
jiných, významných lidí i lidí
neznámých, kteří byli týráni
ve věznicích komunistického režimu,
se hledali konkrétní viníci, když tato
možnost tady je a zákon ji umožňuje. Nedomnívám
se, že bychom měli v této věci mlčet.
Podobně bychom neměli mlčet, a proto jsem
v této souvislosti oslovil pana předsedu vlády,
a možná, že by bylo na místě oslovit
i pana ministra zahraničí k iniciativě výboru
Oni byli první. Tam se jedná rovněž
o únos, ale únos obrácený, únos
ruských nebo sovětských občanů,
kteří emigrovali po 1. světové válce
do Československa a přijali československou
nabídku k životu tady, a po 2. světové
válce byli orgány KGB uneseni do Ruska. Na zjištění
osudu těchto osob byla zřízena - jejich potomci
zřídili organizaci. Oni byli první. Mnohokráte
se obrátili kolektivně na Poslaneckou sněmovnu,
jednotlivě na poslance, na ústavní činitele,
a nikdo nereagoval. Domnívám se, že je naší
povinností reagovat a ptám se pana předsedy
vlády, jestli naše vláda již podnikla
nějaké alespoň diplomatické kroky
v této věci.
Obdobné kroky by se samozřejmě měly
podniknout ve věcech jiných únosů
do Ruska, o kterých se např. píše v
knížce, kterou jsem citoval před chvílí.
To všechno jsou fakta, která se dovídáme
svobodně, každý z nás, jenom z vlastního
zájmu. Velmi lituji, že ti, kteří by
je měli sbírat, kteří by se jimi měli
zabývat, nedělají naprosto nic a jen si stěžují
na to, že z těch či oněch důvodů
nemohou vyhovět skutečnosti, pro kterou byli ustaveni.
Pak si ale kladu otázku, jestli při projednávání
státního rozpočtu bychom měli uvolňovat
finanční prostředky na takovéto instituce
a jestli by nebylo vhodnější je přesunout
jinam, kde by byla zajištěna alespoň bezpečnost
dnešních občanů České
republiky. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Dvě technická sdělení - pan místopředseda
vlády Kalvoda má kartu č. 6, pan poslanec
Votava kartu č. 7.
Prosím pana poslance Drápelu, připraví
se pan kolega Bláha.
Poslanec Jiří Drápela: Vážený
pane předsedající, vážená
vládo, dámy a pánové, podávám
interpelaci na ministra vnitra České republiky pana
Jana Rumla.
Vážený pane ministře, v rámci
své interpelace se na vás obracím s žádostí
o sdělení důvodů, které vás
vedly k odvolání přednosty Okresního
úřadu v Blansku pana ing. Františka Slámy.
Nebývá častým zvykem, aby poslanec
opozice interpeloval v záležitosti odvolání
vládního úředníka, navíc
když tento je členem strany vládní koalice.
Pana ing. Františka Slámu jsem poznal u kulatých
stolů v bouřlivém období let 1989
a 1990. Považuji ho za čestného člověka
a dobrého vládního úředníka,
který svoji funkci přednosty Okresního úřadu
vykonával nestranně a svědomitě. Tvrzení,
že nenašel konsens s představiteli okresních
centrál koaličních stran, které žádají
jeho odvolání, neobstojí, neboť potom
jsou důvodem jeho odvolání osobní
invektivy a nikoli kvalita pracovních výsledků.
K tomu by nemělo v demokratickém státě
docházet. Tento způsob mi připomíná
praktiky doby nedávno minulé.
Odvolání přednosty Okresního úřadu
v Blansku proto považuji za vědomé a nešťastné
oslabení státní správy na tomto okrese
a žádám vás o zdůvodnění
této skutečnosti. Svoji interpelaci považuji
za naléhavou, a proto požaduji odpověď
do 10 dnů. Děkuji za pozornost.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Prosím kolegu Bláhu. Nikdo jiný se do rozpravy
nepřihlásil. Hlásí se kolega Gross.
Poslanec Jan Bláha: Vážený pane
předsedající, pane předsedo, členové
vlády, kolegyně a kolegové, dovolil bych
si přednést dvě interpelace týkající
se třech ministrů. V prvním případě
by to byla interpelace na pana ministra zdravotnictví Luďka
Rubáše a pana ministra pro správu národního
majetku a jeho privatizaci Jiřího Skalického.
Týká se věci rozhodování při
postupu privatizace zdravotnických zařízení.
Vážení páni ministři, obrátili
se na mne zdravotníci, jelikož se jich tento problém
aktuálně dotýká, a to přímo
v těchto dnech. Jedná se konkrétně
o způsob privatizace zdravotního zařízení
polikliniky Dobříš, část majetku
Komenského náměstí 454. Je to přímo
v místě mého bydliště.
Vzhledem ke způsobu jednání s těmito
zdravotníky na ministerstvu privatizace a jím poskytnuté
malé informovanosti, si dovolím položit několik
otázek.
Za prvé, proč ministr přistupuje ke způsobu
tzv. obálkové metody prodeje zdravotních
zařízení?
Za druhé, proč má nést důsledky
těchto rozhodnutí v konečné podobě
občan, neboť z titulu vyšší ceny
takto prodaného majetku jsou zřejmé vyšší
náklady, které se patrně objeví v
ceně služeb a úkonů.
Proč není dodržováno pravidlo, že
ten, kdo v zařízení již pracuje a hodlá
v činnosti pokračovat a investoval mnohdy celé
nové zařízení, což je i tento
případ, má přednost při přímém
prodeji před konkrétními uchazeči.
Proč toto není dodrženo?
Proč tato výše uvedená zásada
nebyla uplatněna právě u zmíněné
privatizace?
Dále proč nebyly přizváni k jednání
a rozhodování na ministerstvu zdravotnictví
účastníci privatizačních projektů
těch celků, kterých se privatizace přímo
týká.
Proč nebyla dána možnost stávajícím
zaměstnancům, autorům jednoho z konkurenčních
projektů o jeho doplnění a upřesnění?
Poslední otázka: Proč účastníci
privatizace, kteří odeslali odvolání
proti rozhodnutí o způsobu prodeje, tzv. obálkovou
metodou, které se má uskutečnit již
toto pondělí 3. 10. 1994, do této chvíle
neobdrželi vyjádření ke svému
odvolání.
Žádám na výše uvedené dotazy
písemnou odpověď. Dále bych si dovolil
ještě požádat pana ministra Skalického
v zájmu věci samé o možnost a zvážení
pozastavení tohoto řízení, které
má proběhnout v pondělí a vrácení
k řádnému šetření zpět
na ministerstvo zdravotnictví. Žádám
tímto také pana ministra zdravotnictví Rubáše
ještě o vyjádření ke třem
dalším otázkám.
Za prvé, zda je privatizace přímým
prodejem stávajícím zdravotním pracovníkům
možná, za druhé, kolik zdravotních zařízení
do této doby ministerstvo zdravotnictví doporučilo
k přímému prodeji stávajícím
zdravotním pracovníkům v něm a kolik
z toho bylo realizováno. V této souvislosti se dále
ptám, jestli pan ministr hodlá znovu zjistit možnost
řádného a úplného projednání
způsobu privatizace zdravotního zařízení
polikliniky Dobříš, část majetku
Komenského nám. 454, jak již jsem výše
uvedl.
Moje druhá interpelace se týká ministerstva
vnitra pana ministra Rumla. Pan ministr bohužel není
přítomen. Přesto bych si dovolil upozornit,
že již potřetí budu interpelovat zhruba
ve stejné věci, a to o způsobu jednání,
morálky a etiky přednosty Okresního úřadu
Rakovník ing. Chalupeckého.
V prvních dvou případech mně bylo
odpovězeno tak, jak bylo a argumenty patrně nebyly
uznány. Musím konstatovat, že stav podle mého
soudu není únosný, neboť podle informací,
které mi byly poskytnuty, je zvláštní,
že pan přednosta ve své funkci, možná
i z osobních pohnutek, si zjišťuje informace,
a to přímými nahrávkami tiskových
konferencí jiných politických stran ve svém
městě. Proto si dovolím položit šest
otázek.
První otázka. Může státní
úředník vyvíjet činnost zaměřenou
na získávání materiálu proti
jiným občanům, zejména proti těm,
kteří smýšlejí jinak než
pan přednosta?
Otázka druhá. Je toto jednání v souladu
s náplní práce, kterou má přednosta
Okresního úřadu Rakovník?
Otázka třetí. Je o této činnosti
přednosty tohoto Okresního úřadu informován
jeho nadřízený a pokud ano, jaké je
jeho stanovisko?
Otázka čtvrtá. Jak může v demokratickém
systému vůbec dojít k takovému jednání
nejvyššího představitele státní
správy na okrese?
Otázka pátá. Jak bude napříště
zajištěno, aby pracovníci státní
správy na okrese neshromažďovali materiály
proti občanům? Myslím si totiž, že
přednosta je tady pro všechny občany a ne pro
jednu jedinou konkrétní stranu.
Otázka šestá. Kolika ještě etických
a morálních přestupků se musí
státní úředník ve funkci přednosty
dopustit, aby podle vás bylo nutné zvažovat
jeho eventuální odvolání. Děkuji.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Prosím
kolegu Grosse.
Poslanec Stanislav Gross: Pane předsedající,
pane předsedo, páni ministři, obracím
se s interpelací na pana ministra vnitra pana Rumla. Týká
se velkého množství politických stran
a subjektů, které budou kandidovat v nadcházejících
komunálních volbách.
Jak jistě víte, před časem vydal policejní
prezident po poradě s řediteli Krajských
správ Policie České republiky pokyn, aby
policisté, příslušníci Policie
České republiky nekandidovali ani jako nezávislí
kandidáti na kandidátkách politických
seskupení nebo politických stran.
Domnívám se, že tento pokyn, byť ho samozřejmě
mohu chápat, vyšel poněkud pozdě, protože
vyšel v době, kdy již většina kandidátek
byla sestavena a tuším, že se nespletu, když
řeknu, že vlastně vyšel v době,
kdy už kandidátky musely být odevzdány.
Obracím se na pana ministra vnitra Rumla s otázkou,
jestli za této situace, kdy takovýto pokyn přišel
pozdě a znamená pouze jediné, že policistům,
kteří se rozhodli kandidovat jako nezávislí
na kandidátkách - budou z těchto kandidátek
zřejmě odstupovat a kandidátní listiny
jednotlivých politických subjektů zůstanou
nezaplněny - hrozí nějaký postih.
Domnívám se, že je to velice důležité,
protože policisté z toho samozřejmě
mají určité obavy, neboť práce
u policie je přednější než nějaké
angažování v samosprávě. Takže
bych poprosil, jelikož se jedná o poměrně
aktuální a naléhavý problém,
poprosil bych sněmovnu, jestli by tuto interpelaci mohla
uznat jako naléhavou s termínem deseti dnů.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Děkuji.
Je zde v podstatě procedurální návrh.
Budeme o něm hlasovat. Prosím, abyste se znovu zaregistrovali,
já vás již odhlásil. Je tu technické
sdělení - pan ministr a poslanec Bělehrádek
má náhradní kartu č. 5.
Budeme hlasovat o návrhu pana poslance Grosse, který
žádá sněmovnu o souhlas s tím,
aby jeho interpelace byla prohlášena za naléhavou
a byla stanovena lhůta pro odpověď 10 dnů.
Ptám se sněmovny, kdo v 71. hlasování
podporuje tento návrh?
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování? Tento
návrh byl přijat.
Pro hlasovalo 48, proti 12, zdrželo se 28 poslanců.
Prosím, pan kolega Drápela.
Poslanec Jiří Drápela: (Hovoří
z místa.) Já jsem žádal rovněž
o odpověď do deseti dnů a vy jste nedal hlasovat.
Místopředseda PSP Karel Ledvinka: Omlouvám
se, využiji této příležitosti a
budeme hlasovat o dalším návrhu pana kolegy
Drápely, který taktéž chce požádat
sněmovnu o souhlas s tím, aby jeho interpelace byla
prohlášena za naléhavou s tím, že
se stanovuje lhůta pro odpověď v deseti dnech.
Ptám se, kdo v 72. hlasování podporuje tento
návrh?
Kdo je proti? Kdo se zdržel hlasování?
Návrh nebyl přijat. Pro hlasovalo 45, proti 14,
zdrželo se 33 poslanců.
Protože není dalších přihlášek,
tím jsme ukončili bod Interpelace, otázky
a podněty poslanců Poslanecké sněmovny
na členy vlády České republiky a dovolte
mi, abych jménem pana kolegy Jaroše vás poprosil
o to, aby vás kolega Jaroš mohl seznámit s
krátkým poslaneckým sdělením.
Poslanec Emil Jaroš: Vážený pane
místopředsedo, vážené kolegyně
a kolegové, je to opravdu pouze krátké sdělení.
Dovolil jsem si na lavice vám rozdat tzv. Fagerströmuv
test nikotinové závislosti. Z toho je patrno, že
je to určeno pouze pro poslance kuřáky a
kuřačky. Ti, kteří nekouří
a dostali ho také, mohou ho dát svým přátelům,
ať si to vyzkusí v tomto orientačním
textu, jak dalece jsou závislí na nikotinu. Byl
bych rád, kdybyste mi tento anonymně vyplněný
test mohli vrátit. Nebudu to publikovat, je to pro naše
vnitřní použití a v případné
vhodné chvíli vás seznámím
s výsledky. Děkuji.